Dobrý den, dnes je 23.04.2017 - 07:33
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LISTOPAD 2014

Jistě vám způsobím šok, že tak brzo přicházím s listopadovým deníčkem. Šel jsem do sebe, drazí gardisti, a pokusím se udržet deníček ve stavu měsíčníček. Teda měsíčník, ale pravidelně! Takže tady máme listopad.

LEGENDÁRNÍ NOVODVORSKÁ

Pročítám dobře vaše vzkazy, ostatně vy si je na webu můžete přečíst taky. Vždycky mě udiví, že moji a Schelingerovi fanouškové, kolik už jim dneska je? Jsou to šedesátníci, pětapadesátníci, padesátníci. Jeden z vás mi připomněl naše legendární vystoupení na Novodvorský, kde každý druhý vystoupení zasahovala policie, kde lidi provalili dveře, aby mohli přijít několikrát. Nádhera! Kdeže ty loňský sněhy jsou? Nebo Nitra, Agrokomplex, vyprodanej amfík. Ostatně na elpíčku „Nám se líbí“ je to nitranský hlediště. Když se podíváte na ten obal tý desky, tak jim všem vidíte do tváří. Říkám si, dneska už to jsou stařečkové a babičky, hodně z nich už nás opustilo. Stejně tak Ostrava, naše poslední rocková pevnost s nástupem Katapultu. Přišla nová krev, nová muzika, jak to bývá. V Ostravě jsme se drželi na prvním místě nejdýl. Všude už kraloval Katapult, ale Ostrava, Nitra, to byla naše pevnost. Tak vždycky, když čtu vzkaz od pamětníka, tak mě dojme.

DÍVČÍ VÁLKA 2.

Znova jsme mluvili v divadle o druhým dílu Dívčí války. Vzal jsem to vážně, slibuju ji hercům už 20 let. Teprve teď jsem se nad tím vážně zamyslel. Připravil jsem si kostru, už vím, o čem to bude. Už vím, že Jablonský a Martinák budou hrát Cyrila a Metoděje. Že v Dívčí válce v druhým dílu přijdou věrozvěstové, svedou duel s Perunovými kněžími, když velekněz Perunův bude Mojda Maděrič. Mám už spoustu bodů, krásnejch scének, použiju taky některý věci z připravenýho seriálu o starých Slovanech, kterej mi Česká televize vrátila, že lidi nezajímám ani já, ani starý Slovani. Mám ten dopis schovanej, ještě si to s těma kreténama vyřídím. Ale musí to bejt bolestivý, nejenom zmínka. Předpokládám, že příští rok na podzim, pokud se dožijeme a pokud splním svůj slib, tak bysme mohli začít jezdit po republice s druhým dílem Dívčí války.

GLOSAŘ U KLÍMY

Chtěl bych vám připomenout, že vystupuju v programu Klímy, mám tam mít vtipný glosy. No né vždy se mi to vyvede! Teď jsem si připravil glosy, jak jsou bezpečnostní složky na světě připravený pro boj s terorismem. Jen bych chtěl připomenout krásnej příklad. Turci chytili dva nebezpečný teroristy. Byli hledaný po celým světě, tak je zajistili a posadili je do letadla letící do Paříže, aby je vydali Francouzům, který si na ně dělali nárok. Tak je posadili a letadlo odletělo směr Paříž, byl nějakej problém s letadlem a přistálo se v Marseille místo v Paříži. Tak ti teroristé vystoupili z letadla, dali si kafe a odešli do hajzlu. Není to nádherná ukázka, jak bystrý jsou bezpečnostní síly a jak, panečku, nás pěkně střežej?

RINGOLAND

Chtěl jsem se pochlubit, že Ringoland má jubileum. Navštívily ho za ten rok dva tisíce lidí. To je neskutečná návštěva. Mám z toho velikou radost. Tak jsme si s Tomášem vzájemně gratulovali. Já chci připomenout, pokud byste se do Ringolandu na březích Máchova jezera v hotelu Berg dostali, tak si tam můžete promítnout všechno, co jsem kdy natočil. Na velký obrazovce, vstupenka vás opravňuje, je velmi levná, k dvoum decim vína, kávě nebo čaji, tak si sednete, personál vám pustí cokoliv z toho, co jsem kdy nahrál a co jste si vybrali. Je tam unikátní záznam Loupežníků na Chlumu, mý první komedie natočenou v Táboře. Záznam je amatérskej, nicméně hraje tam Helena Růžičková Bibianu. Je to historickej záznam, nikdo jinej ho nemá než já a tam ho můžete vidět. Její syn Jirka hraje loupežníka Hynce taky vynikajícím způsobem. Když se na to dívám, Helenu nesmírně obdivuju, tak je mi líto, že odešla takováhle skvělá herečka. Ta vzpomínka je nádherná na ni i na Jirku.

ONDŘÍČEK - 80 LET!

Na Slávii Miroslav Ondříček, můj velkej přítel a Formanův kameraman, slavil osmdesátku. Tak byla velká gratulace, bylo to ve VIPce na Slávii před zápasem, kterej jsme mimochodem prohráli. Tak proto to udělal výbor Slávie před zápasem, ještě než jsme byli nasraný. Mirek byl skvělej. Přišel za mnou takovej chlapík, mohlo mu bejt tak 40 a chtěl po mně, abych napsal Mirkovi Ondříčkovi něco do knížky, kterou jsem mu věnoval. A já jsem mu říkal: "Vy jste asi syn Mirka, co?" A zase jsem byl v šoku, protože on řekl: "Ne, Ringo, já jsem jeho vnuk." Smutný zjištění, ale skvělej sympatickej člověk, ostatně z dobrýho chovu jsou zase dobrý hříbata, dobrý lidi. Geniální Ondříček má skvělýho syna a skvělýho vnuka. Takže jsme slavili.

BRNĚNSKÁ ŠALINA (TRAMVAJ)

Dobrá zpráva je, že můj přítel brněnskej podnikatel si objednal u mě obraz, kterej popisuje činnost jeho firmy. On mimoto, že půjčuje takový ty přenosný záchody, tak taky má složitou techniku, obnovuje podzemní trubky, aniž by se kopalo. Vysvětloval mi to, ale vím o tom hovno. Něco se do nich naleje a jsou jako nový! A dělá taky průvlaky zemí. Udělal jsem mu velikej krásnej podlouhlej obraz, že si ho dá v Brně na tramvaj. A že to musí stát balík! To si pište! Měl jsem radost, volal mi, že je to na dobré cestě, ale nevím, co mu z toho obrazu tam nechaj, protože já jsem tak taky udělal "Průvlaky zemí i ženami". Přišlo mi to vtipný. Chcete průvlak zemí? Tak můžeme na objednávku provléci i vaši ženu. Přišlo mi to vtipný, ale schválně, Brňáci, si všimněte, až tramvaj vyjede, jestli to tam je.

 

(Už jezdí! V prosincovém deníčku ji uvidíte.)

ROCK A POP MINULÉHO STOLETÍ

Českej rozhlas mi nabídl program, kde se budou hrát písničky vašeho mládí a mého mládí od všech interpretů podle žebříčku a já k nim budu říkat, na co si vzpomínám. Vzpomínám si toho dost, ale nechtěl jsem to dělat sám, tak jsem říkal: "Chtěl bych nějakýho partnera." No jo, ale partnera, kdo si to pamatuje? Všichni skoro už umřeli. Zůstalo nás málo, Supraphon ty žebříčky neregistroval, neschovával, tenkrát ještě nebyl digitální záznam Mladý fronty, já ten jeden žebříček mám, je to nádhera. Vytisknu ho, vydám ho v knížce Generace Beatles II. Tak si připomenete, co jsme v tý době tenkrát poslouchali.

SKALKA MĚ ZKLAMAL!

Tak jsem chtěl partnera, napadl mě Skalka, kterej je pamětník. Už nás valem ubývá. A tak mu v redakci volali a Skalka neskutečně zívnul a že má dobré jméno a že se nechce pošpinit humorem. Vždycky jsem ho považoval za vtipnýho člověka a to mě tak rozladilo, tak jsem mu volal: "Skalko, běž do prdele! Ty máš strach z legrace? To nebude žádná legrace, my budeme vtipně komentovat písničky, na který si pamatujeme, jak vznikaly, co interpreti, co se kde říkalo." "Víš, Ringo..." Kroutil se, mně už neřekl do telefonu, že má strach z humoru. "Já tam mám dva programy v rádiu, tak nechci už třetí." No, bojí se pošpinit humorem. Tak aby ti, Skalko, ta důstojnost zůstala až do rakve! Velmi mě zklamal a Jakoubek už Bohužel nežije! Tak budu hledat dalšího pamětníka.

HRDINOVÉ!

Potěšilo mě, jednou jsem četl v novinách takovou výzvu od chytrýho člověka, že když projíždí okolo kostela, kde zahynuli parašutisté, tak vždycky zasalutuje. Vzdá jim svým způsobem poctu, vojenskou poctu, kterou si zaslouží. Velmi se mi to líbilo, začal jsem to dělat taky, vždycky, když jedu okolo, tak si vzpomenu na tu strašnou tragédii, na tu neskutečnou statečnost těch parašutistů, kteří, už když se snášeli v padácích do vlasti okupovaný Němci, tak museli vědět, že je to konec. Opravdický hrdinové. Tak salutuju taky. A proč o tom píšu? Stalo se mi, že jsem projížděl kolem toho místa a vidím, podívám se doleva a ve vedlejším autě se salutovalo taky. Tak mi to přišlo tak pěkný, že se o tom zmiňuju. Salutujte taky, pitomci, zasloužej si to ti hrdinové. Aspoň vzdát dodatečně úctu.

OSTUDNÉ TŘETÍ MÍSTO!

Znova jsem si ověřoval, jak je to s tou promiskuitou a sexuální úspěšností. Dlouho jsem si myslel, že my rockeři, hudebníci vlastně jsme sexuálně nejzdatnější nevěrníci. Ale znova jsem zjistil, že to není pravda, že jsme dokonce na třetím místě. A kdo je teda před náma? Nejlíp jsou na tom zdravotní sestry a doktoři. Tam se šuká zřejmě na nočních ostopéro, teprve za nima jsou letušky a piloti a kupodivu až třetí jsme my, umělci. Je to strašná hanba, že jsme se nechali odsunout až na třetí místo. Ale já sám osobně jsem dělal, co jsem mohl, co bylo v mých silách, já mám čisté svědomí, ale na víc než na bronz to nestačilo.

TRICAFÉ HLEDÁ SEX!

Sedím pravidelně v Tricafé u Palivce. Dávám si tam neslazenej čaj, protože kafe já musím mít slazený, tak při tý mý nešťastný cukrovce aspoň trošku dodržuju nějakej režim. Palivec dělá skvělý dorty a koláče, který sám peče. Mám na ně chuť, vždycky si musím sednout tak, abych na ně neviděl. Říkám mu teď při poslední návštěvě: "Palivče, já už vím, co chybí v Tricafé! Chybí tady sex. Máš tu skvělý ženský, jsou to výborný holky, ale jsou absolutně nesexy, bez sexu. Jsou slušný, dobře obsluhujou, ale vůbec, když se na ně podívám, vůbec si na to nevzpomenu." Vyprávěl jsem mu, jak v Americe, nebo v Paříži vždycky v takovýhle kavárně buď pokladní, nebo jedna ze servírek v dobrejch podnicích, všechny holky jsou sexy. Maj velký kozy, dlouhý nohy, ať už blondýny, nebo černý. Hosti na ně čuměj, taky tam mnozí jenom kvůli nim choděj a ty holky jsou profesionálky, koketujou s každým. Nejsou to mrchy a kurvy, ale uměj vyvolat ve vás představu, že se nemůžou dočkat, až půjdou s váma do postele. Sedím v Tricafé, ve vynikající kavárně bez sexu. Palivec říká: "Ty vole, já jsem rád, že sem vůbec dostanu nějaký holky. Natož aby byly blondýny, měly dlouhý nohy, velký kozy! Tak sem, ty vole, nějakou přiveď, já ji zaměstnám," říkal mi Palivec. No tak budu hledat.

IVAN KRAL A TELEFON OD KOCÁBA

Přemejšlím, komu dát texty, který jsem připravil pro Pražskej výběr na zbrusu nový cédéčko. Vy o tom víte, že před rokem jsme si slíbili s Kocábem, s Pavlíčkem, že uděláme ještě jedno cédéčko, kterým budeme znovu šokovat rockovou veřejnost. Já jsem texty udělal, mám je v deskách, Pražskej výběr se k tomu nemá, tak mě napadlo, že bych mohl oslovit Ivana Krále, jednoho z nejúspěšnějších českých hudebníků. Já vlastně moc toho o něm nevím, on odešel velmi brzo z republiky, ale jsme spolu švagři. Já jsem měl jednu velmi krásnou přítelkyni, která mi zahejbala s Ivanem Králem a Královi zase zahejbala se mnou. No klasika, tak jak to mezi rockery má být. Tak jsem mu napsal, napadlo mě, že by možná on ty texty zhudebnil. Tak jsem sháněl na něj spojení, dostal jsem v jednom nakladatelství adresu na jeho ženu, která mu dělá selekci. Napsal jsem: "Ivane, chtěl bych s tebou mluvit." Dostal jsem anglickou odpověď, kterou mi vnuci přeložili, abych manželce Ivana napsal, co mu chci. Co mu chci? Hovno! Co je ti do toho! Četla jsi jasně, že jsem chtěl mluvit s Ivanem. Tak jsem znova napsal Ivanovi Královi a mezitím jsem volal Kollerovi, který je také mým švagrem a řekl jsem mu: "Prosím tě, znáš se s Králem?"" On říkal: "No znám, on má teď přijet, tak já se za ním vypravím." "Prosím tě, řekni Ivanovi, že bych s ním chtěl mluvit. Já mu nechci psát do mailu, co mu chci, do prdele! Chtěl bych ho vidět." Tak Koller mi to slíbil, a pak přišla náhle česká odpověď od Krále, kterej mi napsal: "Ringo, jak se máš? Zdravím tě, Ivan Král." A vůbec ani ťuk. Tak jsem si říkal, že aspoň ví, kdo jsem. Myslím, že ty jeho koncerty tady v Čechách už proběhly. Co vím, co jsem si o něm přečetl na internetu, tak má společnou tužbu jako já: S nikým nemluvit, nikoho nevidět, s nikým se nestýkat. (Mimo pěknejch ženskejch samozřejmě!) Mě se to zřejmě netýká, ale jestliže se schovává a nechce s opruzama mluvit, tak se nedivím, že na rockového Císaře pozapomněl. Třeba se ještě někdy uvidíme. A taky jsem to publikoval a světe, div se, ozval se Kocáb. Najednou volá Kocáb: "Hele, ty vole, to víš, že to natočíme to cédéčko, co zmatkuješ? Slibuju ti, Ringo, že tenhle rok 2015 to cédéčko natočíme. Už by to dávno bylo, ale jak víš, Pavlíček točil se Stromboli, zcela se na tom vyčerpal, ale teď po novým roce na to hupsneme, uděláme to." Tak uvidím, přání je otcem myšlenky. Bylo by to hezký, kdybysme ještě řekli, ta parta, která točila Straku v hrsti, cédéčko, na kterým vyrostly dvě generace rockových hudebníků, a zase jsme ukázali, že jsme to nezapomněli.

ZTRACENÁ MAMUTOVA DCERA

Můžu vás potěšit, že jsem konečně sehnal adresu na Mamutovu dceru. Na Mamuta, Jirku Stárka, nejlepšího hudebníka, jakýho jsem kdy měl, a nejlepšího rockovýho bubeníka. Podle zpráv, který mám, tak jeho dcera, dceři už taky je přes čtyxřicet, už je to stará páka, mrzí mě, že mě nevyhledala dřív. Že nepřišla a neřekla: "Pane Čech, já vím, jak jste si tatínka vážil, jak o něm hezky píšete, tak tady mě máte, já jsem jeho dcerka." Hovno. Tak jí napíšu, chtěl bych ji vidět, zeptat se jí, jak se má, jestli něco nepotřebuje a jestli vůbec se na svýho tatínka, geniálního Mamuta, pamatuje.

TAJNÁ VÝSTAVA V PRAZE.

Vernisáž mých obrazů proběhla v Praze. Po dlouhý době, já jsem v Praze dlouho nevystavoval. Uspořádala ji jedna bohatá podnikatelka, vernisáž byla velmi silně navštívená, ale ona výstavu zavře a nebude pro veřejnost. Jenom když přijde nějaký její zákazník, tak ji majitelka otevře. Chcete vidět Ringovy obrazy? Provede ho, ukáže a zamkne. I tak dobře. Na tom večírku, na tý vernisáži byla spousta významných lidí, byl tam taky exprimátor Bém.

BÉM NA EVERESTU.

Hned jsme se dali spolu do řeči, já mám na něj trochu pifku, taky jsem ho kdysi napadl za opravu Karlova mostu, jak se z něj ztrácely kvádry, jak je prodávali, kdo chce kvádr z Karlova mostu originál, tak si ho koupil. Hrůza! Pak to naštěstí zarazili. Tak mu to připomínám a taky mu říkám: "Pane primátore, vylezl jste vůbec na ten Everest?" A Bém byl vtipnej, kupodivu, víte, jak já mám slabost pro vtipný lidi, tak říkal: "Ne, nebyl jsem na Everestu, já jsem byl v léčebně pro narkomany ve Švýcarsku, jsem se léčil, jak psali v novinách." Tak to se mi líbilo.

RAKONCAJ JE JEN JEDEN!

Našli jsme taky s Bémem styčnej bod, to je obrovskej obdiv k Rakoncajovi, k našemu nejslavnějšímu horolezci. Sportovci, kterýho já řadím k Zátopkovi, Bicanovi, Navrátilový a oštěpaři Železnýmu, několikanásobnýmu olympijskýmu vítězi. Tak Rakoncaj k nim patří. Bém dokonce se chlubil, jak se s Rakoncajem stýká. Taky si zjistím, kde je a vyseknu mu poklonu.

VÍTEJTE, BRATŘI!

Viděl jsem ve zprávách, byla to jen letmá krátká zmínka, ke který se už nikdo nevrátil, jak premiér Sobotka letí do Sýrie jednat o syrských uprchlících. Já, jak jsem to slyšel, tak mě polila hrůza, představil jsem si, jak mu bude EU vnucovat kvótu, že každý z členských států Evropské unie přijme určité procento nebohých uprchlíků. Hrůza mě jímala, taky se to moc nerozmazávalo. Tak jsem si říkal, že napíšu Sobotkovi, nebo řeknu v Klímově programu, že teda vítám syrské uprchlíky, že vítám příslušníky mírumilovného muslimského náboženství, ale aby myslel pan premiér na to, že mešita v Brně je malá, tak buď přistavět nový mešity, nebo zredukovat ty uprchlíky, což by mě i všechny Čechy mrzelo. Aby nezapomněl, aby spravedlivě přivezli sunity i šíity rovnoměrně a ať si vezmou už svoje kalašnikovy, budou se jim hodit a nebudeme muset jim je dodávat.

OKAMURA JAKO BLESK!

Tak mě to rozčililo, že jsem poslal hned Okamurovi esemesku: "Tomio, syrští uprchlíci! Jsem v šoku." A Okamura se odněkud vracel, myslím že říkal z Japonska, ale je skvělej, chtěl bych na to upozornit, jak je to poctivej politik. A já si Okamury velmi vážím. Ve tři v noci mi přišla esemeska: "Ringo, co se děje? Jaký uprchlíci?" To je reakce, panečku! Ale nebudil mě! Zrovna jsem vstával a vařil i kafe!

ALZHAIMER ANTA PORTAS!

Možná, že jsem psal, že se mi klepou ruce. Klepou se mi pořád víc a víc, dělá mi to velkou práci, musím si podpírat ruku, tak jsem přemýšlel, že si nechám udělat takovou zvláštní podpěru, nebo takovou tu tyč s bambulí na konci, kterou používali malíři v historii, jistě jste to viděli, kde si ruku opírali, asi to tak řešili. Anebo přejdu na abstraktní obrazy. Až uvidíte, že jsem změnil styl, je to proto, že se mi klepou ruce.

ARMÁDA SPÁSY

Taky jsem se rozhodl, když jsem před Vánocema procházel šatníkem a viděl kolik mám věcí a zbytečných. Dvě třetiny věcí nenosím. Chlapi budou vědět, o čem mluvím. Točím furt dokola dvě košile oblíbený, dvoje džíny, dvoje boty, jedině ponožky si vyměňuju. Stejný dvě košile si pořád peru. Tak jsem si řekl ne. Vyházel jsem to ze šatníku, naplnil jsem tím dva velký pytle a teď jsem nevěděl, co s tím. Pak jsem si všiml na Smíchově, že je taková bedna Armády spásy, tak jsem si řekl, že Armáda spásy, ty asi těžko kradou, protože by je pánbůh potrestal. Tak jsem tam všechno naházel, neudělal jsem teda výběrové řízení, protože ono jich je víc těch organizací. Hodil jsem to Armádě spásy, děj se vůle Páně. Měl bych velikou radost, kdybych potkal nějaký bezdomovce v mejch košilích, v mejch džínách, poznám je. Vyzývám vás, abyste udělali stejnou dobročinnost.

KAPLICE A ROZZUŘENÉ ŽENY!

Hráli jsme v Kaplicích Ringovu školu života a sexu. Jak víte, vždycky z každýho představení mi odejde tak v průměru deset uraženejch ženskejch, opravdu představení je velmi šokující. Třeba když Mojda vystupuje ve scénce Zpověď zoofila, kdy se zoofil svěřuje divákům, co vlastně zoofil je, jak to dělá. Jak šuká se zvířatama. Když vypráví o tom, jak byl malej kluk, jak zjistil, že je zoofil, zamiloval se do závojnatky, miloval ji a aby to maminka nevěděla, tak si ji vyndal a vzal do postýlky, chtěl jí dát francouzáka a spolknul ji. A říká Mojda: "Když jsem ji vyblil, už byla mrtvá."" Uznejte sami, to je přece velmi vtipný. Ženský obracej oči v sloup, chlapi maj radost. Vždycky si vzpomenu na primátora Karlovejch Varů, kterej mi po představení řekl: "Čekali jsme teda větší sprosťárny, Ringo. Zklamal jsi nás." Obohatil jsem program, kdyby přišel teď, byl by spokojenej.

FOTBALOVÁ SÍŇ SLÁVY

Vstoupil jsem do fotbalové síně slávy Amfory Praha. Tonda Panenka mi předal cenu, tak jsem vylezl na jeviště, upadl jsem samozřejmě, protože už se mi velmi často stane, že se zamotám a upadnu. Nemám z toho radost, ale upadnu bez jakéhokoliv důvodu... prostě padám. Naštěstí lidi viděli komika, tak se smáli, plný divadlo U Hybernů. Jak jsem se tam natáhl na jevišti, mysleli, že jsem se natáhl schválně. Ringo je vtipnej říkali si. Předali mi cenu, já jsem zavzpomínal, protože jsem hrál vůbec první zápas Amfory v historii, který se odehrál v Sadský. A tam jsem měl to štěstí, že jsem hrál proti legendárnímu Kučerovi, nejnadanějšímu českýmu fotbalistovi tohohle století, o kterým píše Ota Pavel a kterýmu Polák Oslizlo zlomil několikrát nohu a z geniálního fotbalisty se rázem stala troska. Tak jsem hrál proti němu s takovým obdivem, tenkrát byl ještě mladej kluk, že jsem viděl toho slavnýho Kučeru. Už to nebyl ten slavnej Kučera, ale smutnej osud. Zavzpomínal jsem taky na ten zápas, říkal jsem: „My jsme tenkrát byli úplně chudý, to není jako dneska, když Vetchý a Tofi, to jsou dneska boháči v Amfoře. Mají vysoký startovný. My jsme hráli zadarmo, my jsme neměli ani boty, my jsme hráli bosi, ale zase ta úcta, která panovala v Amfoře! Třeba já když jsem vešel do šatny, tak všichni spoluhráči vstali! Nikdo si nedovolil v mý přítomnosti sedět, dokonce i kopačky si oblíkali vestoje.“ A Tonda Panenka zavzpomínal: „Když měl Ringo míč na noze ve vápně, už jsme se všichni automaticky vraceli na polovinu, protože jsme věděli, že stoprocentně, dá gól.“

NEMÁME PENÍZE! JSME KOMUNISTI!

Taky Mudřík, můj kamarád, olympionik, gymnasta zavzpomínal, vyprávěl: "Byli jsme s Ringem v Římě a přišel takový ten prodavač, co nabízí ty brejle. Černošský imigranti nabízej brejle, korálky, přišel k nám v naději, že nám něco prodá a Ringo mu řekl: 'We don’t have money, we are communist'. (Nemáme peníze, jsme komunisti.) A černoušek odešel." Nepochopil, ale věděl, že prodá hovno! Není to nádhera? Takže povedlo se to Salavovi, byl to hezkej večer. Mám vstoupit taky do rockový síně slávy, pokud se dožiju, v první polovině prosince. To si přečtete, jestli do ní vstoupím. Do prdele, už jsem tam dávno měl bejt! No tak pozdě, ale přece! Tak to si přečtete v prosincovým deníčku.

OSTROV NAD OHŘÍ SE ZÁCHRANKOU!

Poslední Ringovu školu života a sexu v listopadu jsme hráli v Ostrově nad Ohří, skoro plný divadlo, bylo to krásný. Ale stala se nám věc, která se mi ještě nestala, teda se Schelingerem se nám stávalo, že uprostřed vystoupení nám omdlel člověk, epileptik, kterej dostal záchvat, představení se zastavilo, volali záchranku, vynesli ho z lavic, podložili mu hlavu. Nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem v rozpacích. Ale zůstal jsem na jevišti, pokládal jsem to za důstojný neodejít. Rozsvítilo se v sále, čekali jsme na záchranku, nežertoval jsem. Co vám mám říkat? Spadnul řemen. Když ho odvezli, naštěstí se vzpamatoval, dopadlo to dobře, ale velmi těžko jsem nahazoval zábavu zpátky, úspěch samozřejmě byl, ale představení to velmi poznamenalo.

 

PREMIE

BŮH OCHRAŇUJ SLÁVII (SPORT)

MÝLÍTE SE, DARWINE! (DOPISY)

VĚRNÁ SPERMIE (LÁSKA A SEX)

ROMSKÁ OTÁZKA (POLITIKA)

SETKÁNÍ S MISTREM (OBRAZY)

 

Dá-li Bůh, těším se na webu v prosinci moji milovaný blbouni! Pište mi!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR