Dobrý den, dnes je 28.07.2017 - 20:56
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

ÚNOR 2016 - BARÁČNÍCI / HRR NA NĚ! / DRTINOVÁ NK / KLAUS / JAZZ / TA ZRZAVÁ / GOETZ / MARTIN

 

Vítejte v únoru! Začnu zprávou z literatury. Nakladatelství Galén připravuje k vydání knihu "Z deníku osamělého běžce 2012". Je to deníček, který začíná v roce 2012. Ten rok ho taky uzavírá. Potěšilo mě, ale zároveň mě překvapilo, že krásná knížka má 400 stran. Bože, co jsem to asi všechno naplácal v tom roce 2012? Jsem na to velmi zvědavej. Uvidíme, křest bude už velmi brzo. Tak se máte gardisti na co připravit. Nakladatelství Galén vlastně vydává moje sebrané spisy, řada, který má univerzální obal, akorát se mění barva, jinak to zůstává tak, jak je to u všech sebraných spisů. Na sebraný spisy Vladimíra Iljiče ještě nemám, ale mám co dělat, brzo doženu Aloise Jiráska.

 

BOMBA V PLZNI!

Hráli jsme Dívčí válku v Plzni s velikým úspěchem. Plzeň je skvělý město, já tam rád jezdím. Přišlo přes 500 lidí. Sál byl naplněnej, lidi i stáli. Úspěch byl obrovskej. Vždycky máme takovou radost, tak nás to všechny nakopne, vždycky po představení máme dobrou náladu, plácáme si po zádech, jak jsme dobrý. Sandra říkala: „Hovno jsme dobrý! Ta hra je dobrá, Ringo! A ty jsi dobrej!“ Já jsem říkal: „Hovno, Sandro. Vy jste dobrý. Ty, Maděrič, Jablonský, Martinák, Štědroň, Navrátil, jeden lepší než druhej. A samozřejmě Martina, naše skvělá Vlasta.“

 

BARÁČNÍCI

Šéf slávistický ochranky a pořadatelský služby v Edenu mě už před dvěma lety požádal, jestli bych nepřišel na Ples baráčníků. Mně se podařilo první rok vyklouznout, vyvázat se z toho pozvání, protože se mi k Baráčníkům moc nechtělo. Nepodváděl jsem, naštěstí jsem byl mimo republiku. Ale letos mě to teda neminulo. Pořadateli slávistickýmu se nedá nic odmítnout. Slávista slávistovi bratrem! To je heslo, který razil Martin Růžek a já ho vyznávám a dodržuju ho. Říkal mi: „Přijeď, Ringo, bude tam taky Helenka Vondráčková.“ Tak jsem si říkal: Tydlety řeči, to já znám, Helenka se nakonec omluví. Ne, byla tam! Dokonce přijela dřív než já, seděla tam s manželem a se stylistou. Já si z něj vždycky dělám legraci. Říkám: „Helenko, copak ty se neumíš učesat?“ Smála se, Helenka je fajn. Její manžel je skvělej. Mluvili jsme o fotbale, on byl výbornej fotbalovej brankář. Pak začal ples a já jsem teda šel první na plac a Helena až po mně. Krásný bylo, že jsem vlastně nakouknul do minulýho století. Baráčníci měli svoje kroje, oslovovali se: Konšelé….Počestné právo, pane rychtáři atd. No, nádhera! Já jsem myslel, že jsem v jiným světě! Říkal jsem fóry z mý nepřeberný zásoby, co jinýho říkat na plese, kde je plno lidí? Už některý mělo vypito, ale ne moc. Pak přišla Helenka, ale to jsem teda čuměl! Zatím u stolu seděla docela pěkná ženská, stárnoucí Helena, která se udržuje, ale jak se vrátila na jeviště s tím stylistou, tak to přišla hvězda! Skvostný vlasy, nádherný šaty, vypadala bomba. Tak jsem si říkal: Kurňa, ty moje útoky na ty vizážisty asi nejsou moc opodstatněný. Poslechl jsem si tři písničky, Helenka byla skvělá. Pak jsem jel domů. Zkušenost dobrá, ale stačí mi to na dalších pár let.

 

HRR NA NĚ - NÁM SE LÍBÍ

Supraphon mě pozval na tiskovku že vydávají dvojalbum, CD a sice Hrrr na ně, Nám se líbí. Ty naše dvě nejslavnější elpíčka se Schelingerem, tak vyjdou ve velmi skvostným vydání. Jsou tam taky, oni tomu říkají bonusy. Naplácali tam věci ze singlů, ale naštěstí všechno je to rocková muzika, do popu, který jsme dělali na začátku naší činnosti s Jirkou, nesáhli. Líbilo se mi to. Kupodivu přišli novináři, nebyla to Holubí letka, jak s oblibou říkáme. Holubí letka proto, že je vždycky přivede pan Holub, jsou to pseudonovináři, kteří mají falešný průkazy a jdou se najíst. Vypijou víno, snědí chlebíčky, vůbec do nějakejch novin nepíšou. Takže Supraphon Holubí letku nepozval, byli tam z ČTK a z rozhlasu. Nepříjemný na tom bylo, že chodili postupně, v 9.00, v 9.30, v 10.00, v 10.30 a v 11.00. A furt jsem odpovídal na stejný otázky. Dostal jsem tam dokonce záchvat, předvedl jsem tam nevrlého starce, když se mě třetí redaktor ptal, jak jsme začínali, tak jsem řekl: „Pane redaktore, hovno. Já mám webovky poměrně obsáhlý, tam je všechno. Nebo si přečtěte nějakou moji knížku. Dneska vás tady bude pět a já furt budu vyprávět, jak jsme začínali a co Jirka. Hovno! Podívejte se na webovky!“ A zase jsem zkrotnul a vyzuřil jsem se. Já jsem, jak víte, vteřinovej cholerik a ten záchvat trvá velice krátce, a pak jsem zase normální.

 

NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Napsala mi Národní knihovna České republiky a požádala mě, jestli bych nesouhlasil, aby moje webovky, to je, bratři a sestry, drazí gardisté, to, co zrovna čtete, jestli by je nemohli digitálně archivovat. To se krásně poslouchá! Pro paměť budoucích generací bude to, co čtete teď vy a co já píšu, uložený někde v nějakým památníku národního písemnictví. A možná i v nějakým nedůstojným skladu. Neodvážil jsem se navrhnout, aby to uložili ke korunovačním klenotům. To museli být nějaký protekční frackové……Ale bude to na nosiči, kterej nezestárne a jednou budou lidi říkat: Prosím vás, kdo to byl ten Ringo, ta Helena Vondráčková? Chvíli jsme to četli, pak jsme ten nosič odložili. Je to velká pocta, takže jsem souhlasil a mám radost.

 

DRTINOVÁ JE KVALITNÍ PROTIVNÍK!

Pozvala mě slečna Drtinová do svýho televizního programu. Já k ní rád chodím, s ní se dobře pracuje. Drtinová je vynikající novinářka, velmi nepříjemný a obtížný partner v diskusi, protože je perfektně připravená. Vždycky na mě nalíčí nějakou past. Dělal jsem, co jsem mohl, soudě dle vašich reakcí, tak jsem docela obhájil své stanovisko k uprchlíkům a k mému problematickému obrazu Imigranti studují němčinu. Vždycky, když jedu domů po takový diskusi, tak si říkám: Kurňa, mohl jsem být lepší. Pak vás teprve dodatečně napadá, co jsem měl říct, co jsem neřekl. Ale po bitvě je každej generál. Co bylo pozitivní, měl jsem takovej skrytej pocit, kterej se pomalinku měnil v jistotu, že Drtinová, která zastává takový oficiální eurohujerský a dobroserský stanovisko, v hloubi srdce se mnou souhlasí, akorát to, myslím, nemůže říct. Jestli bude Drtinová číst deníček a mýlím se, tak ať mi promine.

 

ALL THE JAZZ

Šel jsem zase na jazz. Pepa Vejvoda má kvarteto, vynikající, vynikající! Krásná muzika. Pepa Vejvoda je můj spolužák z konzervatoře, syn slavného Vejvody Škoda lásky. Můj vrstevník, taky sedmdesátník. Hráli božsky. Kdo mě tam zaujal, vlastně všichni, ale byl jeho klavírista Kryštof Marek, vynikající hudebník. Jeho improvizace mě úplně unesly! Tak jsme si vyměnili vizitky a říkám: „Kryštofe, stavte se na kafe.“ Zamýšlím, že bych mu svěřil, napsal jsem takový minioratorium textový, kterýho se každej bojí. Má ho David a mlčí. Kryštof Marek mi dal nádherný cédéčko, tak doufám, že ho zlomím a že se pokusí to zkomponovat. Kdo tam nebyl jako Macner! Jazzovej kritik, odborník, taky můj kamarád, kamarád Vaška Zahradníka, nás všech. Bylo to prostě setkání dědoušků. Přišel taky exprezident Klaus. Též dědoušek. Přišel v doprovodu, skvěle upravenej, moderní sestřih, téměř dohola. Seděl v první řadě, Vejvoda mu děkoval za pozvání. Vyrozuměl jsem z toho, že když byl Klaus na Hradě, tak zval Vejvodův kvartet na Hrad. Osvědčil tím svůj dobrý vkus. Nešel jsem k němu, říkal jsem si, vidí mě, kdyby se mnou chtěl mluvit, tak se pozdravíme. Neudělal to, suverénní Klaus, chodil tam… Škoda. Byl bych mu řekl, že ač zarytý Zemanovec, s jeho názorama se v poslední době plně ztotožňuju. No, chyba, chyba. Větší chyba pro Klause než pro mě.

 

MIRO ŽBIRO A VYČÍTAL

Natočil jsem krásný Hvězdy vinylu! A sice se Žbirkou a s Vyčítalem. Miro Žbiro byl tak vtipnej! My jsme oba velcí milovníci Beatles. Beatles pro nás znamenají všechno! Tak jsme ten program tak rozkecávali, že z režie Jirka Brodský na nás volal: „Kluci, musíte k věci. K vinylům a ne si povídat, co kterej Beatle…“ Já jsem říkal, že to posluchače bude zajímat. Miro Žbiro byl třeba na generálce Ringo Starra, když byl v Praze. Víte, že jsem mu namaloval obraz, chtěl jsem mu ho předat, Ringo nechtěl nikoho vidět. Taky nikoho neviděl. Žbirka mi potvrdil, že k němu nikdo nesměl do šatny. Dokonce ani číšník s panákem. I ten to musel předat osvědčenému bodyguardovi. Říkal, že ta zkouška byla skvělá. Ringo byl milej, vlídnej, bylo to v krásný atmosféře a nakonec, když zkouška skončila, tak říkal Žbirka, že Ringo se otočil a říká: „Everybody happy?“ Byli happy. Až uslyšíte tyhle Hvězdy vinylu, jsou z toho tři díly. Žbirka toho tolik řekl, tak zajímavý věci, že z toho režie sestříhá tři díly. No a samozřejmě Vyčítal! Dědeček Ringo a dědeček Vyčítal, Vyčítal šišlal, bez zubů, já jsem šišlal, ale vzpomínky tak krásný! Vlastně jsme spolu prožili celej život. Já sám osobně kolísám mezi Vyčítalem, karikaturistou, vynikajícím malířem a mezi Vyčítalem, countrymanem, kterej hraje bluegrass, jak mi řekl. A furt ho to drží. Vyčítal byl taky velmi vtipnej, poděkoval jsem mu, že někde v nějakém rozhovoru, myslím, že televizním, mě pochválil jako malíře, to mi udělalo velikou radost! Dva skvělý lidi – Miro Žbiro a Vyčítal. Natočili jsme pěkný Hvězdy vinylu - R2 Neděle 10.30 - 11.00 hod.

 

TA ZRZAVÁ…..

Koupil jsem si knížku ,,Ta zrzavá,, kterou napsala Sára Saudková. Před lety bych řekl krásný zrzek! Dnes už jen vzpomínka! Ta zrzavá ji napsala, tak jsem se do ní začetl. Číst se to nedá. Styl samozřejmě takovej jako by básnickej, poetickej, ona je velmi inteligentní a chytrá ženská, potvora jedna, ale je to nuda. Ona tak umělecky popisuje věci do detailů a takový kraviny, že když už jsem byl na dvacátý stránce a pořád jsem byl v jejím mládí, co říkala maminka, co říkal tatínek, já jsem chtěl vědět, co si myslí ta zrzavá. Ale nedočetl jsem, ve třetině jsem knížku odložil. Kupte si ji, přečtěte si ji a dejte mi zprávu, jak se vám líbila. Já jsem taky trochu zaujatej, protože zrzavá nemá ráda chlapy, zcela evidentně námi pohrdá. Musím přiznat, že k tomu má hodně důvodů. Protože jsem Saudkův velkej přítel, tak stojím samozřejmě na jeho straně. Připravila ho prakticky o všechno, ale musím konstatovat, že tak velká škoda nevznikla, protože si vzala za muže Saudkova syna, s ním má nějaký děti, ani nevím kolik, zapomněl jsem se jí zeptat. Tak ten majetek odcizený Saudkovi zůstává v rodině, žádná velká škoda.

 

KOSŤA RUCHADZE

Narazil jsem na internetu na Kosťu Ruchadzeho, rockového zpěváka, gruzínského rockera. Kosťa Ruchadze je taky součást mého mládí, v nějaký svý knížce popisuju, jak Kosťa Ruchadze, protože jeho tatínek byl ministr vnitra Gruzínský republiky, musel zdrhnout s maminkou, ani nevím, jak jeho tatínek dopadl. Zdrhli do Prahy, Kosťa Ruchadze vyrůstal tady. Vyrostl v rockera. Vypadal skvěle. Já vím, že působil velký zmatky, protože agentura ho nabízela jako Kosťu Ruchadzeho, sovětského zpěváka, takže oni si ho pozvali, přišli milicionáři do prvních tří řad a na jeviště vylezla mánička zarostlá a řezali Deep Purple a Black Sabbath a váleli se po zemi. Milicionáři utíkali ve zděšení, ale když si ověřili, že Kosťa Ruchadze je opravdu sovětský občan, tak se neodvážili smést je ze stolu. Na mně se Schelingerem by si už zgustli, ale na Kosťu Ruchadzeho nemohli. Tak jsem mu napsal: „Kosťo, chlapče, rád na tebe vzpomínám!“ A Ruchadze mi odpověděl: „Ringo, drž se, ještě neodcházíme.“ Ťukněte si Kosťa Ruchadze a něco si od něj poslechněte.

 

HOVNO! HOVNO! HOVNO!

Už jsem psal, jak těžce nesu, že na Vánoce nebylo moc sněhu. Jel jsem na hory, kde byl poprašek, bylo tam aspoň bílo. Šel jsem na zápraží a volal jsem do krkonošskýho údolí: Hovno, hovno, hovno! Do prdele, kde je sníh? Bylo mi to houby platný, tak teď jsem si říkal, Když v únoru hlásili, že bude ochlazení, tak jsem si říkal, že pojedu zase na chalupu, třeba tam zažiju chumelenici, kterou miluju. Jel jsem, chumelenice tam nebyla, byl reverz. Bylo tam sluníčko, zato v Praze sněžilo, byla vánice dva dny a já jsem tam seděl na zápraží a řval jsem: Hovno! Do prdele! Kde je sníh? Příroda, to jsem jí to dal, ta musela čumět! To si bude pamatovat!

 

ČESKÝ LVI ( ? )

Volali mi z bulváru, ani nevím, kdo to byl, a samozřejmě já jsem vždycky ostražitej. Začali mluvit o sloupku, jestli bych jako sloupek u nich, já jsem ho tam kdysi měl a někdo je plácl přes prsty, protože víte, že já jsem velmi úderný a moje šípy míří přesně adresně. To se nelíbilo, myslím, že na komunální úrovni někdo zjebal šéfredaktora, ten tu rubriku zrušil. Tak teď jako, že by ta rubrika mohla bejt znovu, ale když jsem říkal, jestli by měla bejt čtrnáctidenní, nebo třínedělní, nebo měsíční, tak mlžili, nevěděli, říkali, že snad čtrnáctidenní. To ve mně vzbudilo nedůvěru. A pak se taky ukázalo, že oni chtěljí pouze, abych napsal hodnocení Českých lvů. Čekali skandál, že já samozřejmě, kdybych to psal, tak by skandál byl. Ale odmítl jsem to s pravdivým tvrzením: „Pane redaktore, já nikoho ze Lvů neznám, neznám ani jednoho Lva, neznám ani díla, který stvořili, nevím, co natočili. A vůbec mě to nezajímá, nedívám se na to a celá ta akce je mi u prdele.“ Takže když jsem nechtěl hodnotil Lvy, tak bylo ticho po pěšině, sloupek se nekoná.

 

ZDENEK SE VRÁTIL

Vrátil se Zdeněk Pohlreich s rodinou z Floridy. Tak jsem měl radost, ožilo to tady, bylo to smutný bez něj, když jsem zíral na jeho opuštěnej baráček. Dlužím mu za dvě kachny, který mi před Vánocema objednal, vzal jsem si je, když už byl pryč,a nezaplatil jsem je. Zdeněk je mým věřitelem, ale namaloval jsem mu kocoura! Uvidíte ten obrázek taky, jmenuje se, jak taky jinak, Pohlreichův kocour. Nevím, jestli jsem to už psal, ptal jsem se sestry paní Pohlreichový, jak se ten kocour, co mi leze do zahrady a žere ptáčky, jmenuje. A ona říká: „Myslíte ten zrzavej? No jak by se jmenoval, pane Čech? Zikmund.“ To mi došlo, Zikmund, liška ryšavá, mohlo mě to napadnout.

 

JINDRA GOETZ

Umřel můj velkej kamarád, architekt Jindra Goetz. Udělal neskutečně nádherný věci. Dělal Most u Remagenu, dělal Stalingrad, dělal Markétu Lazarovou, Údolí včel, Adelheid, Božskou Emmu….je toho víc. Celej život mi radil a pomáhal…. když jsem stavěl ateliér, když jsem stavěl dům, Já jsem když se Jindra odstěhoval, bydlel v jeho bytě vedle Karla Svobody. Oni si postavili v Holečkový, Goetz a Karel, takovej penthouse. Já jsem ho pak od Jindry Goetze koupil, to jsem vlastně byl soused Karla Svobody. Já jsem už psal, jak jsme k sobě lezli přes společnej balkón a jak jsme trávili mládí s krásnými a nemravnými děvčaty. Goetz, když jsem stavěl honku, když jsem stavěl v Modřanech, vždycky byl Goetz nápomocnej, vždycky říkal věci. Naučil mě pracovat s kytkama. U něj jsem se naučil, jak pracovat v interiéru s detailem, jak je důležitej detail. Taky se pokoušel angažovat v politice, protože mu to nedalo, nepovedlo se. Byl rektorem na architektuře v Písku. Miloval psy. Takže jedno smutný úmrtí. Zase odešel jeden z mých velkých kamarádů. Bude určitě v nebi, tak mu budu muset psát, pokud mi Sv. Petr nedovolí návštěvu.

 

G. MARTIN

A druhej vzdálenej kamarád – George Martin, pátej Beatle, člověk, bez kterýho by Beatles nebyli to, co jsou. Geniální člověk, tak jsem si ho kliknul na internetu. Zjistil jsem, že vyšla nějaká jeho knížka. Musím ji mít! A musím si přečíst o milovaných Beatles, protože málokdo o nich ví to, co George Martin. Taky jeho smrt oznámil Ringo Starr. Byl to totiž Martin, kdo doporučil vyměnit Peteho Besta za Ringo Starra. On udělal z Ringa jednoho z Beatlů. Best ho musel nenávidět ale Ringo ho miloval. Lennon krátce před smrtí, když se ho novináři ptali na P. Besta řekl…. byli jsme zbabělci…. Já ale dodávám - zaplať Pán Bůh! Co by byli Beatles bez RINGA? Snažím se vyhnout politice, ale bedlivě ji sleduju. Vždycky se rozzuřím a pak nemůžu psát legraci, ani malovat. Jeden chytrej člověk nádherně pojmenoval tu masáž našich médii a ČT a všech eurohujerů a dobroserů, kteří se nám snaží podsunout rasismus a xenofobii a převychovat potomky Jana Žižky. MORÁLNÍ IMPERIALISMUS!!!

 

Já se omlouvám, že končím takhle smutně únorovej deníček. Co naděláte? Jak říkal Wolker: Smrt je kus života těžkého. Snad vás potěším, ještě vám přidám nějaký obrazy...

 

V galerii obrazů přibily nové kousky včetně legend:

TATÍNEK TAJNĚ V BORDELU,
KAREL GOTT ZPÍVÁ ERITREJCŮM,
ČERNÁ KOČKA - BÍLÝ KOCOUR,
KŘEST E.T.

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR