TGM se vrátil rozladěny, že se nepočkalo s vyhlášením republiky až na něj. V důsledku toho se nedohodl s Kramářem, Rašínem a dalšími. Usmířil se s nimi až na konci života. Špatný vztah s tehdejším premiérem Kramářem byl dán také jejich spory ohledně vystoupení TGM z mladočeské strany a vzdáním se mandátů v Říšské radě
TGM pro svůj úřad původně navrhoval pravomocí více. Národní shromáždění mu ale nevyšlo vstříc. Kromě Beneše, pak údajně s nikým nekomunikoval.
Postavení TGM na politické scéně, do jisté míry sneslo s postavením Havla. Byl trochu levicově orientovaný a měl permanentní trable s Agrární stranou, jako Havel s ODS, fašisty a komunisty. Údajně, podobně jako Havel měl TGM tendenci do všeho autoritativně vstupovat. Podle jiných byl sice teoretik levicový, ale praktik pravicový až pravicově libertariánský. A ačkoliv s Havlem jisté srovnání snese, jako lidé by si nesedli. Už proto, že Masaryk byl filosof, politik, vysokoškolský profesor, poslanec, až asketicky ukázněný člověk. Havel byl umělec s kritickým myšlením a naivními představami nepodepřenými znalostmi z příslušných oborů. Situoval se stále zjevněji do pozice všeznalce a vyjadřoval se ke všemu, přičemž jeho okolí jej v tom podporovalo. Podle zasvěcených, jediný, kdo tehdy v jeho okolí byl schopný střízlivého vnímání byla jeho žena Olga, která na jeho sdělení, že bude presidentem, prohlásila: "....Tak hlavně aby ses neposral...". Ta údajně znala konce Havlova filosofování dokonale (a hlavně po nich uklízela).
TGM údajně stál o to, aby jeho úřad měl určité pravomoci. V prozatímní ústavě z roku 1918 byl prezident téměř bez pravomoci. Masaryk bez větších problémů prosadil v roce 1919 zvýšení pravomocí prezidenta.
O rozšíření prezidentských pravomocí se Masaryk údajně snažil už od počátku. Měl sice obrovskou autoritu (jeho první volba proběhla aklamací) a tehdejší premiér Kramář slabou pozici. Tehdejší revoluční shromáždění bylo vytvořeno ještě na základě voleb z roku 1911, takže nejvíce mandátů měli agrárníci a sociální demokraté.
Jeho hlavním cílem bylo ale vytvořit fungující demokratický stát. Byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru.