Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 11:54
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LISTOPAD 2019 / ANTICHARTA / XAVER / PLATÝZ / LIGA MISTRŮ / KVITOVÁ / GOTT

ANTICHARTA

Rozkryla se záhada podpisu Anticharty. Strašně mě štve, jak mě Drtinová usvědčovala, že jsme podepsali Antichartu. Lidi mi od tý doby nadávali, že jsem lhář a podvodník. Nadávali mi lidi, který, i kdybych ji opravdu nepodepsal, což je pravda, tak by mi nadávali stejně. Vidí příležitost, jak potupit nenáviděnýho člověka.

 

Byl jsem v Zelené zahradě na obědě a kdo tam neseděl, jako Posejpal. Posejpal byl Hrabalův náměstek na Pragokoncertu, vlastně po Hrabalovi nejvyšší šarže, kdo ví, jestli ne dokonce vyšší než Hrabal. Říkám mu: „Pane Posejpal, já mám velkej problém s tím podpisem Anticharty, protože nikdo mi nevěří, že jsme ji nepodepsali, jak mi holky od vás ze sekretariátu volaly, že nás tam podepsaly i se Schelingerem, abychom neměli průser. Vypadá to pro lidi, kteří to chtějí, nevěrohodně.“ A on mi říká: „Já se na to dobře pamatuju, Ringo. To bylo úplně jinak. To neudělaly holky, my jsme to nařídili s Hrabalem, aby nám Miler na ÚV nenadával, že nemáme stoprocentní účast těch, co tam byli, samozřejmě. Ti, co tam nebyli, byli omluvení. My jsme nařídili, aby vás tam podepsali a podepsal vás tam Porkert.“ Já si na toho Porkert pamatuju, že to byl výborný manažer. Byl to manažer, kterej se angažoval na Pragokoncertu. Dokonce si ho dokážu po těch letech i vybavit.

 

Takže holky na sekretariátu se dělaly hezký, ale nařídilo to vedení, což je legrační. Připomněl jsem si, že takhle to bylo se vším. Nahoru šla vždycky jen zpráva o stoprocentním úspěchu. Stejně ti, co mi budou chtít nadávat, mi nadávat budou, ale chci, abyste si přečetli, jak to opravdu bylo a ta tzv. usvědčující fotografie, kde Schelinger s cigárem v hubě podepisuje papír, to byla prezenčka. Podpis byl slavnostní a těžko by mohl přijít na pódium Schelinger s cigárem v hubě. Tolik k trapný záležitosti s Antichartou.

 

XAVER TV

Byl jsem točit u Xavera v televizi, Xaver je vždycky výborně připravenej. Rád k němu chodím, ten záběr je vždycky velmi širokej. A on se umí ptát. To je to, co já říkám – interview dělá kvalita otázek tázajícího se. Jako hrůzu můžu uvést příklad tzv. ,,sportovních redaktorů,,. Jak se ptají hráčů, jsou tam samozřejmě i ženy, abychom napravili ukřivdění a ubližování ženám. Jsou tam ženy, který vědí o fotbale úplný hovno, ptají se naprosto nesmyslně, ale i ti chlapi! Nejenom nesprávnou gramatikou, nesprávnou češtinou, tu vůbec neovládaj, ale ty holky jsou tak mimo ten sport! Ze začátku jsem se smál, teď si u každýho sportovního přenosu vypínám zvuk. Já už jsem to, myslím, v deníčku psal, jak říkají: začínáme odznova. A trefuje se. Místo aby se trefil. Začínáme znova, ty blbče! Bez odznova! Ne trefuje se, ale trefil se! Dokonce, jak oni dělají, že jako jsou s anglickou ligou, s Premier League, jedna ruka, tak říkají: Tygři, Žiletky, dokonce jeden z těch blbců říkal: A teď útočej „Jůnajtici“ - Manchester United, tak je nazval Jůnajtici debil! Vždycky jsem úplně vzteky bez sebe. Dokonce jeden z nich řekl: Tak stav je 1:0 pro domácí po prvním poločase. Ale ještě přijde poločas druhý a ten může leccos změnit! Představte si to! Druhý poločas ještě může mnoho změnit!!! To je konstatování sportovního redaktora! Hnus, hnus, šunt! Ne druhá liga! Třetí liga!

 

GALERIE PLATÝZ

Galerie Platýz. Velmi si vážím toho, že můžu být v internetový galerii Platýz a zase konstatuju, že moje obrazy vyletěly opravdu hodně vysoko. Tour de France skoro 70 000, Smolnej den 72 000. Mám z toho radost, ale vzbudilo to, vyvolalo to reakci, že všichni, kteří mají moje obrazy, které koupili před 15, 20 lety, za 10, za 15 tisíc je tam nosej. Galerista mi říká: „Ringo, s tím se nedá nic dělat. My jsme internetovej obchod. Já musím vzít ty obrazy, když mi je tam přinesou. Jeden vždycky vezmu.“ A já říkám: „Pane doktore, já tam dávám novinky. A tohle jsou starý vykopávky. Kdo to sem dává?“ „To nosej chlapi, ženský, většinou říkaj: My jsme to zdědili, tatínek umřel, tak my to jdeme prodat.“ Mrzí mě to, že prostě nechtěj mít můj obraz, že jsou jim milejší ty peníze, i když mám-li být upřímný, kdybych byl na jejich místě třeba ve finanční tísni, tak tam taky odnesu oblíbenej Ladův obrázek nebo něco takovýho. Je to tak. Na jednu stranu jsem rád, na druhou mě to mrzí. Toužej po prachách ale nemůžou blbci chamtivý počkat až natáhnu bačkory a dostali dvakrát tolik! ( Snad si moc nefandím? )

 

MINISTR KULTURY

Víte, jak miluju Neffa. Oba, otce i synka a čtu je velmi rád. Dokonce považuju tatínka Neffa za jednoho z nejlepších spisovatelů, který jsme kdy měli, nejvtipnějšího. Mám ho rád, mám pro ně slabost. Neff má nějaký internetový noviny a napsal tam s nadsázkou a možná i v uvozovkách, že bych byl dobrej ministr kultury nebo něco tam udělal dobrého. Víte, že důvod, proč jsem se nestal ministrem kultury, když jsem k tomu měl nejblíž asi před čtyřmi, pěti lety, byl, že přítel Hulinský šel za Sobotkou s mojí nominací a ten mu řekl: „Nemůžeme udělat ministrem kultury člověka, kterej říká, že by je vyházel z oken.“ Tak Neff to napsal a lidi, jak nejsou nepozorný, tak jsem dostával 14 dní gratulace k tomu, že budu ministrem kultury, a dokonce někteří podnikavci mi už psali, co bych měl udělat a co by ode mě jako od ministra kultury potřebovali. Takže to chci rozptýlit, chci tuhle zprávu vyrušit. Ministr kultury nebudu, takže žádný vyhazování z oken. Ale kdybych byl, tak by se jistě vyhazovalo.

 

VLTAVÍN

Můj kamarád Petr Hulinský, už jsem ho zmínil, je obratný politik, 25 let vedl Prahu jako sociální demokrat. Jako politik nemá chybu. Když jsme s Novotným jezdili po světě, Novotný říká: „Drž se Hulinskýho, to je úspěšnej člověk.“ Ale já jsem se už nechtěl do politiky vracet, měl jsem toho už dost. Petr je kamarád a přivedl mi jednoho ze šéfů Galerie Vltavín. Přijeli ke mně, byli velmi milí, ta návštěva, a domluvili jsme se, že Galerie Vltavín mě vezme mezi své kmenové autory, těch mají prý 350, takže já budu 351. Vzali si ode mě 10 obrazů, sami si je vybírali. Přijela ke mně taková mladá pěkná ženská, i když mně už připadá každá pěkná a každá mladá. Vybrala si 10 obrazů, neměl jsem jedinou připomínku, vybrala velmi dobře a jeden – Lovce mamutů – kterej já mám rád, víte, že jsem Foglarovec a mám rád Eduarda Štorcha, takže Lovci mamutů budou na speciální vánoční internetový aukci, můžete si to zkontrolovat. Dneska ráno jsem se koukal, ještě tam nejsem. Ale rozšířil jsem zase svoje teritorium, lidi budou ještě víc chodit prodávat moje obrazy, místo aby si je nechali. Kurňa, vždyť mně je 76. Nevím, jak tady ještě dlouho budu. Vydržte to, vy volové, pár let, nebo možná pár měsíců, nebo týdnů. Kdo ví? Pak je prodáte dvakrát tak dráž, vy debilové. Málo platný. ( Opět jsem si zafandil….)

 

TOMÁŠŮV VÍTĚZNÝ LOS

Namaloval jsem krásnej olej. Promiňte, že říkám o svých obrazech krásný olej. Je to památka na losování Slávie do Ligy mistrů. Když Čech vylosoval skupinu, kde je Barcelona a Dortmund, tak Tomáš Syrovátka, jeden z našich významných funkcionářů, se začal strašně smál a světové agentury, ještě to můžete vidět, to hned daly na Twitter, na facebook. Najednou Tomáš se dívá, když ho na to upozornili, a má přes tři miliony lidí, kteří si to klikli. Tak jsem namaloval obraz Vítězný los Tomáše Syrovátky. Ne, abyste mu to vykecali, má to bejt překvapení k Vánocům, ale snad by se nic nestalo. Dobrej kamarád mu to nechal namalovat na objednávku.

 

JOSEF KRAJNÍK 80 !!!

Můj velkej kamarád a vynikající trumpetista, Josef Krajník, slavil 80 let. Pozval mě na narozeniny do divadla U Hasičů, tak jsem šel a byl jsem dojatej. Pamatuju si Krajníka, jak jsem ho viděl s Dixie 24, Před 55 lety jak Pepa Krajník, mladej chlap stál na jevišti a hrál na trumpetu jako pánbůh a vedle něj na klarinet hrál Václav Hrabě. A já znovu opakuju, kdybych věděl, kdo je Hrabě, tak bych si tam před něj klekl. Byli jsme hrozně mladí. Potkal jsem tam kamarády, všichni starý. Manželky a naše bejvalý milenky, všechno stařenky vetchý. Pepa hrál, dokonce Vašek Fiala, jeden z nejlepších dixielandových pozounistů, který znám a kterej se mnou hrál v dixielandu Herberta Warda společně s Fialou, Klofandou a Chouněm a s božským Herbím, tak tam byl a volal mi, že bude mít taky, ne osmdesát, ale osmdesát pět nebo dokonce devadesát. A zase to bude U Hasičů, tak tam zase půjdu a zase se potěším, ale i rozesmutním, kdeže ty loňský sněhy jsou.

 

VEDOUCÍ POŠTY

Po dlouhý době jsem dostal roli ve filmu. Svoboda, syn Karla Svobody, mého velikýho přítele, točí film. A jeho žena, velmi šikovná ženská, to režíruje. Pozvali mě, jestli bych si nezahrál vedoucího pošty. Já se nikdy neptám, proč zrovna vedoucího pošty, prostě nabídli mi roli a moje profesionální kázeň mi velela, že jsem přijal. Poznal jsem hlavní poštu, je to obrovskej komplex, nikdy jsem tam nebyl, nevěděl jsem to. Vždycky pod pojmem pošta vidím tu pošťačku, co chodívala s tou brašnou a házela mi do schránky hlavně složenky. Ale bylo to výborný, jeho žena je inteligentní a milá. Tak jsem hrál vedoucího pošty, byl jsem pochválenej, možná že mě chválili, aby mi chtěli udělali radost. Bylo to potěšení být zase nalíčenej, mít kostým. Měl jsem ošuntělý šaty, ty mi ještě potrhali, boty ošlapaný. Zřejmě si takhle představujou, že vypadá vedoucí pošty. Vždycky je to potěšení i trochu zklamání. Jedinej jsem tam měl židli, na který bylo napsáno Ringo, abych si mohl sednout. Protože dědouška budou bolet nohy, tak ať si dřepne na tu židli. A tu mi poponášeli, když se s kamerou pohybovali, nosili za mnou tu židli, abych si vždycky mohl sednout. Musím vám říct, že jsem teda rád seděl. Sportovní komentátoři blbci by řekli: Byl jsem za to rád, místo aby řekli: Byl jsem rád. Tak je to správně.

 

BOŽSKÁ PETRA

Na Slávii do VIPky chodí Petra Kvitová. Je to pro nás veliká čest, že takováhle vynikající ženská je velká slávistka a dívá se na naše chlapce. A teď jí to slušelo, jak má ty dlouhý nohy a štíhlej pas. Měla takový přiléhavý minišaty. My jsme na ni s Karlem Vágnerem i s Kačerem čuměli jak na zjevení. Vágner říká: „Kurňa, ta je krásná!“ Já říkám: „Karle, kdyby nám bylo o 20 míň, tak to zkusíme, to je taková paráda! To je samice.“ Jen jsme čuměli všichni tři. Chodila, smála se, povídala si s lidma, tak jsem za ní šel a říkal jsem jí: „Petruško, zvu vás na kafe a dám vám obraz. Nedal jsem nikomu nic už 50 let, ale vy za to stojíte. Chtěl bych, abyste měla doma můj olej.“ Kvitová měla radost, tak jsem řekl: „Petruško, jste opravdu srdečně zvaná.“ „Jo, já přijdu,“ napsala si můj mobil, a tak se těším, až přijde. Ať si vybere cokoliv, i kdyby si vybrala ten nejkrásnější a nejpracnější, bude to pro mě veliká čest! „Petro, povídám….vždyť vy jste dvojnásobná wimbledonská vítězka, kdybyste už nedosáhla vůbec nic, tak jste se vepsala do análů českého sportu.“ A navíc jsme si říkali s Kačerem, že v tý slávistický VIPce jsou dva wimbledonský vítězové! Je to samozřejmě Kodeš. „Takže tam společně s náma, Petruško, seděj tři tituly wimbledonských vítězů! To je úspěch.“ Je to naše Božská Petra!

 

CENA UNIE 2019

Bylo mi nabídnuto, že mi Unie českých spisovatelů udělí cenu za kvalitní, odvážný a provokativní humor a za literaturu, kterou jsem napsal. Kdo by si nevzal cenu? Už mám nejvyšší státní vyznamenání od Miloše, tak proč ne od Unie českých spisovatelů. Já zas moc těch cen nemám. Tak jsem tam šel, bylo to na středočeským krajským národním výboře, nevím, jak tomu teď říkají noví Češi. Zase tam byla spousta starejch lidí, ale tu cenu, myslím, dostal i Vondruška, tak jsem si říkal, že to bude čest dostat stejnou cenu jako můj milovanej oblíbenej spisovatel Vondruška, kterýho já osobně považuju stejně jako Neffa za pokračovatele Aloise Jiráska. To je novodobej Alois Jirásek a myslím si, že pro Čechy má takovej spisovatel jako Vondruška nesmírnou cenu.

 

Přišel jsem, dostal jsem hrneček na památku a dostal jsem diplom, že mi Unie českých spisovatelů uděluje cenu. Tak jsem měl radost.

 

Byli tam taky Vietnamci, byl tam vietnamský velvyslanec, protože oni dostávali tu cenu Unie za vietnamsko-český slovník, ležel tam před ním na stole, šest dílů, každej tlustej jako Jiráskovo Temno. Promluvil krátce i s tou českou překladatelkou, jak strašná práce to musela bejt, ale řekl, že je to prvotina, něco takovýho že ještě nebylo napsaný. Tak jsem si říkal, že bych si to taky měl koupit, sice to nepotřebuju, ale když to dalo takovou práci… Ještě to nevyšlo, ale až to uvidím na pultech, tak si to koupím. Myslím, že se o to lidi rvát nebudou.

 

THE INCONPARABILE KAREL

Myslím, že už jsem se v Deníčku zmínil, volala mi Ivanka Gottová, že by mě chtěli s Karlem pozvat k nim do Mozartovky a že by se mnou chtěli mluvit. Tak jsem tam jel, bylo to skvělý. Byl jsem tam u nich mockrát. Božskýho vždycky rád vidím. Ivanka udělala kafe, seděli jsme, oni psali knihu s Gottem dohromady. Tak jsem vydoloval z paměti několik zajímavých historek s Karlem, kterých mám neurekom, jak by řekli Slováci. A tak si je natočili. Karel byl hrozně milej, ale bylo na něm vidět, jak je na tom hrozně špatně. Říkal: „Ringo, já tě skoro nevidím, vidím jen obrys, skoro tě neslyším.“ Seděli jsme tam smutně dva celoživotní kamarádi. Ivanka kolem něj tančila, tak jsem si říkal, že měl Karel velký štěstí s Ivanou. Nejen že to byla nádherná ženská, ona pořád je, kterou jsme mu všichni záviděli, ale má s ní dvě krásný holky, pořád se o něj tak starala. Musím říct, že Karel nakoupil velikou kvalitu. Domluvili jsme se, že vystoupím na narozeninách a Karel, že by mě chtěl na jevišti, abych něco řekl, abych neseděl jenom v hledišti. Tak jsem řekl, že velmi rád. Narozeniny byly skvělý. Zase to Ivana tak skvěle zorganizovala! Bylo to prima, vystoupil jsem, byl jsem vtipnej, já jinak bejt neumím. Všichni řvali smíchy, Karel taky. Lidi mu přáli, dokonce mu zpívali. Já jsem mu říkal: „Karle, já se divím, že ty mladý lidi, co byli přede mnou, že se odvážej ti zpívat! Tobě! Králi všech králů! Ta hanba, oni měli mlčet, mlčet a klečet před tebou a tiše se k tobě modlit. A ne zpívat! To je, jako když bych šel na narozeniny Picassa a chtěl bych mu namalovat třeba domeček se sluníčkem nebo něco.“ Myslím, že se mi to povedlo. Taky jsem řekl: „Karle, ty jedinej sis mohl dovolit mi vracet texty k přepracování a k opravám, jinak jsem nikdy nepřepsal jediný slovo. Ale na tvý přání jsem opravoval, opisoval, opravoval, aby se ti to líbilo. A vždycky to byl úspěch, když jsem to slyšel. Byl jsem pyšnej na to, co jsme spolu udělali!“ 15 textů! Co by za to textaři tenkrát dali!

 

Na narozeninách, když jsem odcházel, nevěděl jsem, jestli jsem byl dobrej nebo ne, to já nikdy nevím, tak po mně šel Mareš a říkal mi: „Ringo, byl jsi skvělej!“ To mě tak povzbudilo od mladýho Mareše, kterej je už jiná generace. Ale možná mě pochválil, že je taky velkej slávista. Krásný narozeniny.

 

Tři neděle po narozeninách mi volali z auta, Karel a Ivanka, odněkud se vraceli, mají někde chalupu. Měli velmi dobrou náladu, smáli se a Karel říká: „Prosím tě, zastav se, my bysme tě chtěli s Ivanou vidět, zastav se na kafe.“ Tak jsem říkal: „Jasně, Karlušo, to víš, že jo.“ Potěšilo mě to. „Jakmile bude časová mezera, zavolejte, sednu do auta a jedu za váma.“ Ale už jsem nejel. Karel umřel. Když napíšu, že mě to vzalo, to je málo. S Karlem umřelo celý moje století. Vůbec celý minulý století umřelo s Karlem Gottem. Byla to persona, která reprezentovala tak jako ve světě Beatles, tak u nás Karel. Byl jsem moc smutnej, moc. Odmítal jsem jakýkoliv poznámky, novináři volali, všichni, televize, internetoví, neřekl jsem jediný slovo. Odmítal jsem to komentoval, byl jsem tak smutnej a přišlo mi to nevhodný. Ani na pohřeb jsem nešel. Karel umřel, ale to už není o Karlovi. Možná řeknete, je to poslední pocta, ale tu já mu vzdávám furt. Co bych k tomu řekl? Je to konec, bez Karla to nepůjde. Přijde jinej Gott, novej, mladej, ale už to nebude Gott. A pochybuju, že se mu povede to, co se povedlo Božskýmu Karlovi! Kdybych byl vtipnej, tak bych řekl: „Karle, řekni Luciferovi, že brzy přijdeme my rockeři za tebou, ale myslím, že za to, co pro všechny udělal, tu radost, to potěšení, jaký rozdával, za to přijde do nebe. Karle, ať máš v nebi doložku nejvyšších výhod, protože i tam budeš VIP!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR