Dobrý den, dnes je 28.05.2017 - 14:19
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LEDEN/ÚNOR VÁNOCE – HRAD – DARIA – CHAUN –SLÁVIE

 

Tak vítejte v novém roce. Vítejte v lednu, kterej částečně přesáhne do února. Tak ledabyle a lajdácky píšu svůj deníček. Vždycky jsou věci, který mají větší přednost (?) povzbuzením pro mě je, když dlouho váhám, tak si kliknu návštěvnost. A protože je dobrá, to je pro mě velký povzbuzení, všem vám děkuju, kteří mě čtete a sledujete.

 

VÁNOCE 2015

Takže, co se vlastně událo? Na konci roku jsem trávil Vánoce jako vždycky na chalupě, stejně jako Nový rok. Už tam jezdím přes 40 let, co mám vlastně chalupu v Krkonoších, tak tam trávím Vánoce a Nový rok. Bylo strašně málo sněhu, v podstatě jenom poprašek. Bylo mi to hrozně líto, protože zažil jsem tam vždycky ladovský Vánoce zasněžený. A k Vánocům patří pohled z okna, když za okny chumelí v dobrým případě, v nejlepším případě takzvaní ševci, velký vločky, když vyjdete ven, tak je slyšet, jak to v tom údolí šustí, jak ty velký vločky dopadaj. Houby, byly asi dva, tři centimetry. Mě to strašně štvalo. Vyšel jsem před chalupu na plato a díval jsem se do údolí a řval jsem: „Do prdele, do prdele, do prdele! Kde je sníh, do prdele?“ Ale nebylo mi to nic platný. Ani cenťák!!! A na Nový rok taky, jdu před chalupu a řvu do údolí…Kde je sníh? Do prdele! Do prdele! Do prdele! A zase nic. Ale pořád lepší tři centimetry sněhu, než Vánoce v Praze na blátě a v téměř jarní teplotě.

 

HRAD

Byl jsem navštívit Miloše na Hradě. Přinesl jsem mu portrét, olej, kterej jsem mu namaloval. Milošovi se líbil, vytkl mi ale, že jsem mu namaloval víc vlasů, než ve skutečnosti má. Říkal jsem: „Miloši, víš, že já tě chci udělat hezčího, než jsi, což je velmi těžký, protože vypadáš velmi dobře, že už to snad víc nejde.“ A taky jo, nebyl tak unavenej jako při předávání vyznamenání. Měl dobrou náladu, ptal jsem se ho: „Kolik máš, Miloši, cukr?“ Řekl mi: 9,8. Povídám: „To je strašně moc! Miloši, ty se zabiješ! Ta cukrovka, musíš mít nějakou kázeň sakra!“ Miloš se smál a říkal: „Já mám dobrý doktory.“ No, ty já mám taky. Ale až řeknu doktoru Karenovi, nebo panu profesorovi Svačinovi, že má Miloš 9,8, tak těm budou vstávat vlasy na hlavě, ty, který jsem namaloval Milošovi na ten obraz. Návštěva je pro mě vždycky velkej zážitek, prostě návštěva Hradu mě naplňuje vždycky nadšením a posvátnou bázní. Mluvili jsme o všem. Tentokrát jsme neprobírali nic důležitýho. Plácali jsme od Šumavy k Tatrám, bylo to krásný posezení, cigáro stíhalo cigáro a i já jsem svoji cukrovku potrestal dvěma deci vynikajícího bílýho vína, který nám hradní obsluha neustále dolévala. Návštěva u Miloše, to je takový malý svátek.

 

BOŽSKÁ DARIA

Byla v Praze Daria Klimentová, tak jsem se s ní sešel, šli jsme do Zelený zahrady, mé oblíbené hospody. Darja byla skvělá, plná optimismu jako vždy. Můžu říct, že mě nabíjí. Je to, jako když jedu tankovat. Její neskutečná energie, která z ní vyzařuje, se přenáší na mě. Je to tak. Já jsem to v životě už mockrát zdůraznil. Když se sejdete s nějakým frajerem, tak se ta síla, ta životní energie přenáší na vás. Byla to krásná návštěva. Darja se chtěla podívat, jak mi Miloš připichoval medaili. Tak jsem jí slíbil, že jí to neprodleně pošlu, ten záznam, no, neudělal jsem to dodneška. Mám to napsaný červeně jako rest.

 

IGOR CHAUN

Volali jsme si s Chaunem, režisér Chaun je pozoruhodná bytost. Zvláštní, vynikající osoba, režisér, kterej se stal buddhistou a taky se tak chová. Je mírný, vstřícný, snášenlivý. Navrhl mi, jestli bych nechtěl na jeho stránkách namlouvat takové vstupy o politice a současné situaci. Tak to se mi líbilo, že bych se vykecal, protože nechci politiku do deníčku tahat. ( mimo rubriky politika ) Tak jsme se domluvili, že jednou za měsíc přijede Chaun s kamerou, připraví si nějaký téma, já nějaký témata a všechno to vyžvaním. Rádi čtete moje politický komentáře, tak doufám, že tuhletu dohodu s Chaunem uvítáte. Řekli jsme si, že přijede ve středu a že to potvrdím. Nepotvrdil jsem, nepřijel, tak jsme si řekli, že příští tejden ve čtvrtek, zase jsem nepotvrdil, zase nepřijel, tak pořád je to otázka, kdy se my dva sejdeme a kdy najdeme tu hodinku, hodinku a půl, abych vás mohl seznámit se svými politickými názory, které jsou stále více razantnější, tvrdší, neúprosnější a vyjadřují moje největší obavy z blízké budoucnosti, což ostatně s vámi se všemi sdílím.

 

OLOMOUC

Skončila výstava v Olomouci, skončila velkým úspěchem. Co mě zarazilo, že se neprodal olej ,,Zvířátka obdivují píču,, to je naprostá výjimečnost. Tisky s touhle tématikou se teda prodaly. Ale ona sama se mi vrátila do Prahy a poputuje do Ostravy. Uvidím, jestli přežije ostravskou výstavu. Jinak obrazy se líbily a v Olomouci některý tisky zůstaly.

 

OSTRAVA - GALERIE CHAGALL

Probíhá výstava v Ostravě, prakticky z Olomouce vezli všechny věci včetně neprodaný ,,Píči.. do Ostravy. Vernisáž byla zase skvělá, vernisáž je vždycky skvělá, chodí spousta lidí, i když zdaleka ne všichni jsou kupci. Jak říká Ivan Mládek: „Choděj lidi jako do kina, kino je vyprodaný, ale obraz si odnáší opravdu jenom málo jedinců.“ Nemusí pršet, jen když kape. V dalším deníčku se dozvíte, jestli odletěla Píča v Ostravě. Ty tisky jdou jak housky na krámě. Jejich cena umožňuje, aby i lidi, kteří nechtějí investovat do obrazu, si mohli odnést pěknej adjustovanej obrázek. Požádal jsem galeristu v Ostravě, stejně jako v Olomouci, aby mi napsal 10 nejprodávanějších tisků. Napsal: „Je to Obdivují píču, Hledají píču, Smolnej den, Noční trénink Tigera Woodse, Tady jsem se narodil a sem se budu vždycky rád vracet, Děti ubližují zvířátkům, Praotec Čech vítá emigranty, Adam a Eda a další.“

 

DÍVČÍ VÁLKA V BRUSELU

Napsali mi z Bruselu z Evropské unie ta parta mladejch Čechů, vlastně i starejch, který pracujou v Bruselu, že už zkoušej moji Dívčí válku. Že se to daří, že zkoušky probíhají v přátelský a v dobrý náladě, což jsem rád. Znova jsem musel ujistit své kamarády, že když to jen trochu půjde, že se na Dívčí válku do Bruselu přijedu podívat. Vím, že nepojedu. Nemohl bych tam kouřit a blbě se tam parkuje. Zapomněl jsem napsat, aby mi řekli obsazení. Co hrajou europoslanci, jestli hrajou Bivoje nebo Přemysla. Každopádně to považuju za velkej úspěch, je to průnik mé divadelní hry na světové scény. Pravda, jestli přijdou ty stovky mladých rozesmátých muslimek, jak píše jeden europoslanec, myslím, že to je Štětina… Cituji: „Když jdu po Bruselu a vidím ty stovky mladých krásných, rozesmátých muslimek, tak už se těším, na novou Evropu.“ Chudák Štětina, je asi tak v mým věku a má to štěstí, že se tý krásný nový Evropy stejně jako já už nedožije. Ten by čuměl! Až si ty rozesmátý muslimky vezmou kalašnikovi a věšej se bombama……..

 

NA BRUSEL VÁVRO! NA BRUSEL!

Navštívil mě Michal Kocourek, majitel divadla Kalich. Michal je můj mnohaletej přítel, hrál dokonce u mě jako student Akademie Okova Rakev v Dívčí válce. Je to skvělej kluk, vypracoval se, stal se z něj zámožnej člověk. Divadlo Kalich velice prosperuje, jak mi sdělil. A objednal si u mě hru Na Brusel, Vávro, na Brusel, což se mi líbilo. Já jsem slíbil, že ji upravím, že ji přepracuju a napíšu do ní tématiku přistěhovalců, to by mohla bejt velká sranda. I když nejsem si jistej, jestli se Češi takovýhle smutný a dramatický záležitosti budou smát. Zkusím to napsat, aby to byla velká prdel. Bude to teda facha, to musím přiznat. Trošku se toho bojím, ale já se vždycky bojím, než začnu psát. Já tvrdím, že je to znak inteligence, když má člověk trému a trochu strach, že se dílo nepodaří. O to větší je radost, když se dílo podaří. Takže mi držte palec, abyste mohli na jaře vidět premiéru v divadle Kalich Na Brusel, Vávro, na Brusel!

 

DO PRDELE S BENITEZEM!

Teď trošku ke sportu. Rafael Benitez šel konečně do prdele, trenér, kterého všichni ze srdce nenávidíme, ten to byl, kdo, když mu Šmicer s Bergerem vykopali vítězství v lize mistrů, tak po vítězství oba dva vyhodil z mužstva. Tím si vysloužil mou velikou nenávist. Mourihno opustil svůj trenérský post v Chelsea, je mi to líto, protože toho si na rozdíl od Beniteze velice vážím a doufám, že se brzo do Premier League vrátí. Premier League mi dělá ohromnou radost, prakticky víkendy trávím jenom u bedny, jak už jsem mockrát psal. Je to jeden z důvodů, proč nemůžu s nikým žít. Se mnou se nedá žít, člověk, kterej se dívá v sobotu na tři zápasy a v neděli na pět zápasů Premier League, ten je na zabití. To chápu, že je hrůza i pro svatou ženskou!

 

MALUJU!

Co maluju? Mám zrovna to, čemu říkám, malířské období. Dostal jsem neskutečnou chuť k malování. Možná, že to právě způsobila úspěšná výstava v Olomouci a stále probíhající výstava v Ostravě. Namaloval jsem Pohlreichova kocoura, kterej mi sem chodí, číhá na ptáčky. Já jsem si na něj koupil, jak jste si už mohli přečíst, vzduchovou pistoli na dřevěný kuličky, ještě jsem ho netrefil. Jsou vlastně dva, ale ten jeden je velkej perskej kocour, zrzavo-světlo-tmavej. Nedokážu ho přesně popsat. Protože Pohlreich je s manželkou na Floridě, tak v jeho domě bydlí sestra paní Pohlreichový. Namaloval jsem obraz, pak jsem si uvědomil, že nevím, jak se ten kocour jmenuje. Tak jsem zazvonil a ptám se: „Sestro, jak se jmenuje ten Pohlreichův kocour, co mi chodí na ptáčky?“ Říkala: „No na ptáčky chodí. On je chytá i tady. A jak myslíte, že se jmenuje, když je zrzavej?“ Tak jsem to neuhodl, liška zrzavá, jmenuje se Zikmund. Tak jsem ho namaloval, čumí tady na mě ze zdi. Moc se mi nevyvedl. Dodatečně jsem si uvědomil, že neumím malovat srst perskýho kocoura, je to strašně těžký. Zkuste si to. Je to opravdu neuvěřitelně těžký. Je to jeden z těch obrazů, který se moc nepovedly. Mám jich víc, ale nemám je o nic míň rád než ty, co se takzvaně povedou. Namaloval jsem obraz Karel Gott zpívá Eritrejcům. Ten se, myslím, vyvedl. Karel stojí na pařezu a zpívá Eritrejcům, kteří komentují jeho projev. Mám k tomu legendu, teď už ke každému obrazu hned napíšu legendu. Uvidíte ho v nějakém dalším deníčku.

 

STAROST O KARLA

Zkoušel jsem se se Šípem probojovat ke Karlovi do nemocnice, máme o něj velkou starost, protože se mu nedaří moc dobře, ale není to možný, protože je ohrožen infekcí a naše návštěva dvou chrchlajících a kejchajících kamarádů by mu nepomohla. Další obraz, který jsem namaloval, se jmenuje ,,Cukrovka,,. Stará baba má hlavu Medúzy na pasece, kde jsou mrtvý ptáci, muchomůrka ožraná a zajíček chcíplej. Cukrovka se, myslím, povedla. Pak jsem namaloval obraz ,,Tatínek tajně v bordelu,,. Ten je rozmalovanej, ještě není hotovej. Manželka s válečkem přichází do bordelu, kde na divanu leží krásná kozatá bílá kurva, tatínek je schovanej pod gaučem. Uvidím, co vy na to. A namaloval jsem obraz na téma od Kusturici Černá kočka, bílý kocour. Není hotovej. A Polibte nám prdel II, to je příchod přistěhovalců. Vidíte, že mě to zcela naplňuje. A vždycky, když si to uvědomím a přečtu si zprávy o těch ,, nešťastných zdravých černoších, tak se stejně jako vy, moji drazí přátelé a gardisti, neuvěřitelně naseru.

 

KUNG PAO V EDENU!

Tvrdík přivedl do Slávie Čínu! Budeme mít na dresech čínskej nápis. Vlajkonoši se zloběj, ale kdyby se podívali, v Premier League je to celkem běžný. Za ty prachy, co Číňani do Slávie vrazili, je to malá odměna. Taky jsem velmi kvitoval, že jsme porazili Dynamo Kijev 2:1. Konečně snad svítá na lepší časy. Byl jsem taky na prvním zápase Slávia - Brno. Radovali jsme se, přišlo 13 tisíc lidí. Stadión byl téměř plnej. Jásali jsme, objímali jsme se. Kéž by nám to vydrželo! Po pěti nebo šesti letech velkýho smutku snad nad Slávií opět vychází slunce.

 

ALL THE JAZZ

Byl jsem se podívat na jazz, na jazzový vystoupení, protože jazz miluju, přestože ho nehraju 40, 45 let. Vynikající skupina s černošskou zpěvačkou z jižní Afriky, zpívala krásně. Jméno jsem zapomněl. A najednou koukám, bylo to na Občanský plovárně, tam se konají pravidelné jazzové koncerty, a kdo tam nebyl, jako starej manažer Jíša, Karel Vágner, Petr Hönig a Macner, jazzový kritik. Tolik kamarádů jsem tam potkal, bylo to moc pěkný. Já, kterej usínám už v půl 9, jsem vydržel do půl 11, což je u mě co říct, je to velký úspěch. Napsal jsem taky legendy k Aviatikům a ke Smrti Bohumila Hrabala. Všechno, kdo sledujete moji obrazárnu a čtete můj deníček, se to dovíte. Už jsou legendy v obrazárně. (doufám) To je, přátelé, zatím všechno. Pravda, není toho moc, ale leden je vždycky na novinky špatnej. Mohu říct, zaplať pánbůh, žádná novina, nejlepší novina. Tak nashle.

 

P.S. Přikládám obraz "Imigranti studují němčinu" i s legendou

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR