Dobrý den, dnes je 23.04.2017 - 07:33
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

17. prosince 2014 HAPKA A SMOKIE! / MILOŠ / GOTT / ŠÍP......

 

Bratři a sestry, drazí gardisté, vítám vás u letošního předposledního deníčku, pak už přijde jenom vánoční a Novej rok. Začnu tím nejdůležitějším a zároveň nejsmutnějším. Umřel můj kamarád Petr Hapka. Výrazná postava český muziky. Vynikající skladatel, vynikající hudebník, prostě jenom nej nej nej. Celej život jsme spolu strávili. Mám tolik vzpomínek na Petra Hapku! Snad vás potěší, když vám o něm budu vyprávět něco, co je pozitivní a legrační. Snad to ten smutek trochu zatlačí. Ještě jsme si říkali na svatbě Báry Štěpánový, říkám: „Péťo, měli bychom spolu ještě něco napsat, než umřem.“ Petr Hapka nikdy žádnej můj text nezhudebnil, nikdy jsme spolu nic neudělali, přestože jsme byli ve velmi úzkým kontaktu a měli jsme se oba velmi rádi. On byl, stejně jako já, velkej přítel Jiřího Muchy, větší teda než já, oni se často stýkali, on k němu chodil do domečku na Hradčany. Já jsem jenom z dálky obdivoval Jiřího Muchu. Dvakrát jsem se s ním sešel, kdo čtete moje knížky, víte, že mně Jiří Mucha strašně pomohl za bolšána. Vytáh' mě z průseru a umožnil mi, abych jel do Las Vegas. Potkal jsem taky jeho syna Johna na jednom koncertě filharmonie, tak jsme si říkali, že bysme se sešli, dali jsme si vizitky a telefony, že by Hapka, mladej Mucha a já, ale to jsou takový sliby chyby... Vizitky rozdávám furt, ale skutek utek. Pak každej zůstanem dřepět doma. Inu, mládí je pryč, tak lenost zcela ovládla naše organismy.

 

HAPKA A SMOKIE!

Ale k tomu Petrovi! Když jsme dělali s Jirkou Schelingerem a s kapelou předkapelu skupiny Smokie, jistě ji budete znát: Next Door to Alice, slavnej šlágr, Chris Norman, jeden z výtečných zpěváků britskejch, a vůbec celý Smokie, nádhera! Byli tenkrát na vrcholu slávy. Poláci koupili nás s Jirkou jako předkapelu před Smokie. Tak jsme jezdili po Polsku, vyprodaný stadiony, my jsme se nadýmali, hráli jsme jako o život před nima, jak jsme chtěli na Angličany udělat dobrej dojem. Vy, kteří jste četli moji knížku Z mého života, já to tam všechno popisuju. Ale protože spousta z vás ji nemá, tak proto to tady znovu rozkecávám. Když jsme přijeli do Varšavy, tak v hotelu NOVOTEL, nám pracovnice Pagartu, Pagart byl takovej polskej Pragokoncert, tak nám říkala: „Chlapci, uwaga, uwaga, choroby venerične.“ Věděla, že se kolem nás budou slétat přenádherné Polky a že by nás mohly ohrozit pohlavní chorobou. Smokie poslouchali, Schelinger a kapela a já jsme taky poslouchali, řekli jsme si, že si dáme pozor a tak jsme se opravdu vyhýbali navazování osobních kontaktů. Krásný Polky! Kdo byl někdy v Polsku, tak ví, jak Polky jsou nádherný, studentky božský. Bylo to utrpení! Jednoho dne se objevila v hotelu Hilton krásná Češka a hned ke mně, že se přijela za náma podívat, „Tady mě máš, Ringo.“ Kapela měla radost, říkali: „Konečně budeme mít kamarádku, nebudeme se muset bát pohlavní choroby.“ A najednou, když jsem viděl, jak Smokie po ní pokukujou, tak jsem dostal nápad a říkám: „Kluci, podívejte, jak ty Smokie se k nám chovaj jako kamarádi, pravděpodobně pojedeme za nima i do Anglie, pojďte, ukážeme jim, že my Češi jsme frajeři! My jim prostě tu blondýnu dáme!“ No kapela se do mě dala! „Ty debile, prosím tě, co to je za nápady? Nejdřív si ji necháme, aspoň dva tři dny, a potom ji dáme Smokie!“ Já jsem říkal: „Ne! A Smokie celý ty tři dny se budou na ni koukat, budou se trápit, protože se bojí chorob veneričnych a tady přijela z bezpečí Češka, tak my jim ji dáme hned!“ No, dostal jsem nadáno, ale šel jsem za Normanem a říkal jsem: „Chrisi, tady máš, to je české děvče. To je naše pozornost. Skamaraďte se s ní. Je to dobrá kamarádka! Budete spokojený.“ Smokie jásali, děkovali mi, byli nadšení! Tak říkám: „Jiřinko, šup, sbal si kufry, u nás není místo, budeš spát u Normana, u Smokie!“ Ta se mohla přerazit, jak vyrazila s kufrem z našeho pokoje. Kapela se mnou nemluvila, ale za tejden, panečku, jdu po chodbě, a vidím, Terry Uttley vychází z pokoje a hrozí mi pěstí. A pak jde Norman a taky mi hrozí a nadává: „You’re stupid! Idiot!“ A já jsem si říkal, panebože, co je? Tak pak z nich vylezlo, že od Jiřinky dostali všichni kapavku! Celý Smokie! Takže uwaga, uwaga, tak choroby venerične nejenom od Polek, ale i od Češky. Kapela jásala, říkali: „Ringo, ty vole, děkujem ti! Tys to věděl!“ Já říkám: „No, nevěděl, kluci! Já jsem se trápil, že děvče se od nás odstěhovalo, stejně jako vy.“ Nakonec nám Smokie odpustili, protože jsme jim vysvětlili, že jsme to nevěděli. Dokonce Mamut předstíral, že ji dostal taky. Přijel polskej doktor, dal to dohromady, všechno bylo v pořádku. Já jsem si to pamatoval, v Praze jsem si děvče odchytl na jedný diskotéce a říkám: „Ty krávo! Víš, že ty jsi nakazila celý Smokie kapavkou?!“ Ona plakala, říkala: „Já jsem to nevěděla, Ringo!“ Já vím ze zkušenosti, že děvčata s tím mají trošku problém. Některá to nezjistí hned. Je to zrádná choroba! Naštěstí ne smrtelná. Tak jsem na ni udeřil: „Kdes to, ty krávo, nakoupila?“ A ona s pláčem se mi přiznala, že dostala nemoc od Petra Hapky, mýho kamaráda. Tak já hned, jak jsem Petra viděl, tak jsem mu říkal: „Péťo, představ si, že Smokie dostali kapavku od tý Jiřinky, která byla krátce před svým výletem do Varšavy u tebe. Všichni!“ Hapka se smál a říkal: „Vidíš, ty vole, konečně jsem pronikl do špičky světový popmusic.“ Není to hezká vzpomínka na vynikajícího kamaráda? Já o něm píšu, až budete číst Generaci Beatles, kterou jsem tento měsíc dokončil, tak tam je o Hapkovi taky hodně napsáno. Takže se při čtení k němu vrátíme.

 

ZMRDI NA TO ČEKALI!

Miloš si naběhl na desítku, můj kamarád, prezident, skvělej člověk, že nazval kurvy kurvama! To Češi neradi. Pussy Riot je prostě řvoucí kunda! Ať děláš co děláš! Překlad je překlad! Když to řekne Angličan, tak furt je to řvoucí kunda, akorát on to říká anglicky. Miloš říká to, co si myslí, nazývá věci pravými jmény, proto ho mám taky rád. Tzv. si naběhl na desítku, nahrál všem svým nepřátelům. Jak to bylo připravený! Jak se toho chytli! Už měli bedny s kartičkama červenejma, už je rozdávali natisknutý a do Miloše! Měl bejt opatrnější. Ne, že by neuměl pracovat s médiema, ale kašle na to, opovrhuje novinářema. Nedivím se mu. Řekl o nich, že jsou žumpa. V mnoha případech měl pravdu, samozřejmě ne všichni, někteří novináři jsou skvělí, stejně jako jsou novináři špatný, jako ve všech oborech jsou mistři i debilové. Několikrát jsem se ho zastal, ale ta hysterie byla obrovská! Dokonce jsem to přirovnal, Miloš, to je reprezentant národa, prostýho lidu. Je to táborský hejtman jako Jan Žižka. A Schwarzenberg, to je prostě panská jednota, to je služebník císaře Zikmunda, tý lišky ryšavý. Takže vlastně takový střetnutí husiti a Zikmundovci. Snad takovýhle přirovnání. A ta hysterie! Když jsem to viděl! A hned sundávali obrázky prezidenta, takoví uprděnci! Hysterie hrozná. Je to smutný, že tenhle národ neumí demokraticky přijmout porážku. To zas my slávisti, musím říct, prostě prohrajeme, mrzí nás to a jdeme domů. Nezuříme, neintrikujeme, nic nepodnikáme, ať si políběj prdel a před tím si jí můžou vytřít těma červenejma kartama!

 

RINGO NA HRAD

Volal jsem na Hrad, že před Vánocema nepřijdu, že tam bude jistě frmol, že přijdu až po Novým roce a Hlinovský mi říká: „To je tvoje vina blboune! To ty máš na Miloše špatnej vliv, ty mu nosíš takový sprostý obrázky s pindama a vyprávíš mu věci, který nevinnej Miloš předtím nikdy neslyšel. To je tvoje vina!“ Tak jsem se kál. Ale nemůže jinak kdo z Beskyd a z hor!

 

Prof. ASCHERMAN - 70

70 let měl profesor Aschermann, můj lékař, frajer přes srdce, myslím, že je dokonce pan profesor předseda tý společnosti kardiochirurgů a lékařů kolem srdce. Tak jsem šel na jeho sedmdesátiny. Krásný byly. Potkal jsem tam svýho spolužáka Hájka, což je gynekolog, profesor, docent, doktor, MUDr., nevím, co všechno. Dělá složitý porody a dokonce myslím, že v děloze matky napravuje děti, něco tak strašně odbornýho dělá můj spolužák Hájek. Já jsem o něm už taky psal. Dělal jsem mu kmotra, když křtil knihu o porodnictví, o komplikovaným porodnictví, tak jsem byl jeden z kmotrů. Ti čuměli, gynekologové, kdo mu křtí knížku! Zase to vyčtete, myslím, že je to Češi a jejich samičky, tam o tom píšu. Hájek a já jsme spolu chodili na národní školu, dokonce jsme jeden čas seděli vedle sebe, ale protože jsme furt žvanili, zlobili jsme, tak pan profesor Machala nás za trest vzal do kabinetu, tam jsme si museli stáhnout kalhoty a Machala nás vyplácel příložníkem na nahou prdel oba dva. Štípalo to, ale nebolelo. Pak jsme se tomu smáli. Teď když jsem potkal profesora Hájka, tak jsem říkal: „Pamatuješ se, jak nás Machala vyplácel v kabinetu? Kdyby tenkrát věděl, jakou kapacitu vědeckou tříská!“ A Hájek říká: „A jak velkého umělce mlátí!“ Já říkám: „Ten si uměl vybrat!“ Tak jsme to tam probírali. Aschermann mi potom poslal esemesku, že je rád, že jsem přišel: „Neměl jsem, Ringo, čas, abysme se moc vykecávali.“ Podali jsme si ruce. A jak je vtipný, tak napsal: „Vidím, že jsi ihned upoutal dva patology!“ Protože sedli si ke mně dva takový sympatický, všecko průměr mezi 65 a 90 lety. Všechno profesoři, kapacity lékařský. Jak jinak. Zrovna si ke mně sedli takoví sympaťáci, říkali, že mají rádi moji legraci a že jsou rádi, že mě viděj. Ale byli to patologové. Tak jsem si jim postěžoval, že můj přítel, doktor Koukolík mě odmítl pitvat. Že říkal: „Kamarády a rodinu nepitvám.“ A oni říkali: „Ano, má pravdu, Ringo, to tak je.“ Tak to bylo něco veselého.

 

KAREN A SVAČINA - CUKROVKOBIJCI!

Potom doktor Karen a profesor Svačina křtili svoji knihu o cukrovce, tak jsem taky byl jako pacient cukrovkář doktora Karena pozván. Profesor Svačina, to je ten, jak mi dal ty skvělý léky na cukrovku, který mi srazily výrazně cukr. Tak jsem tam byl. Doktor Karen říkal: „Musíš taky, Ringo, něco říct, když seš tady.“ Já jsem na řečnění zvyklej, tak jsem šel a omluvil jsem se všem, že jim snižuju věkovej průměr. Tam nebyli sedmdesátníci, osmdesátníci, devadesátníci, jako u prof. Aschermana. Byli, ale tak 5, 6, jinak to většinou byl personál a doktoři, kolem padesátky kteří se zabývají cukrovkou. Vzpomněl jsem si, co mi řekl profesor Aschermann, že jak se tak věnuju tý cukrovce, že jsem trošku zapomněl na moji anginu pectoris. Tak mi říkal: „Musíš si dávat bacha, ať tě neklepne, ať nedostaneš infarkt, protože byl bys mrtvola s nejnižším obsahem cukru v republice.“ Tak to byla taky troška humoru.

 

OMLUVA PLASTIKŮM

Vystupoval jsem jako sólo v Lounech, v klubu v divadle. Velmi pěkný to tam maj. Já jsem věděl, kam jedu, že ten vedoucí, ten ředitel toho divadla je přítel Plastic People, velkej bojovník, taky seděl v kriminále. Prostě z BOJOVNÍK první řady underground. A že je skvělej. Taky skvělej byl! Hned jsme si sedli, povídali jsme si o Plastic People, já jsem říkal, že jsme si jich s Jirkou moc nevážili, protože jsme věděli, že neuměj moc hrát. Pak přišel za mnou dolů a přinesl mi cédéčka Plastiků, protože on je vydává, on se o ně stará. Tak jsem mu poděkoval. Pak jsem si to doma hrál a musím říct, že to není zas tak špatný. Nehráli tak jako my, nebyli to úplný profíci, nebyl to ale takovej průser, jak jsem si myslel. Takže jsem trošku prozřel, dodatečně se jim omlouvám, že jsem o nich napsal, že neuměli hrát.

 

CO TAKHLE DRŽET SLOVO?

V televizi běží Cirkus Bukowsky, to se vždycky naseru. Cirkus Bukowsky dělaj sympatický milí kluci. Já to neviděl, ale předpokládám, že se na to díváte, že to máte rádi. Já se na to nemůžu koukat, i když je to určitě dobrý, protože jsem byl účastník velkýho televizního vystoupení před rokem a půl, možná že si na to někteří vzpomenou, na ČT1, kdy soutěžily náměty autorů a režisérů. A kterej námět vyhraje lidový hlasování, tedy vaše, diváků, takže to televize natočí. Slib před celým národem! Vyhrála to taková limonáda, Babička se to jmenovalo. Shakespeare to není, ale vyhrála, taková lidová zábava. Jasně vyhrála. Takže podle práva se neměl točit Cirkus Bukowsky, ale Babička. Babička se netočila, točil se Cirkus Bukowsky. Já to nemám rád. Jako nemám rád nepoctivost ve fotbale, stejně jako v televizi, prostě to je veřejnoprávní instituce. Ta má držet slovo! Bylo mi tý režisérky líto, navíc to je dcera Bořivoje Zemana, jednoho z nejvýznačnějších českejch režisérů. Je to smutný.

 

SLADKÝ ŽIVOT DOBRMANA NERA! (Z mého života)

Zvažoval jsem, že bych si koupil psa. Viděl jsem štěně anglickýho buldoka a úplně jsem se podělal. Něco tak nádhernýho se kulilo! Kviknul, když mě viděl, takový malý štěňátko pravýho anglickýho buldoka. Tak jsem se o to začal zajímat. Zjistil jsem, kdo buldoky chová, není to levný psík, ale zas mě rodina varovala. Říkali: „My si chcem pořídit vlčáka,“ mi říkala dcera, „teď ještě máme kocoury, Michal má labradora, my budeme mít vlčáka, ty budeš mít buldoka.“ Já jsem říkal: „Ano, bude se jmenovat Churchill a aspoň budu muset chodit na procházky.“ Víte, že mám, kurňa, chodit kvůli cukrovce. Když jsem mluvil s chovatelkou z Olomouce, tak mi říkala: „Pane Čech, já už mám štěňátka rozebraný, ale budu na vás myslet na jaře, dostanete štěňátko.“ Tak jsme si povídali, ona říkala: „On moc nechodí, buldok rád sedí a leží.“ Já jsem říkal: „To já taky, ale to já nepotřebuju, já jsem myslel, že by mě trošku provedl přírodou.“ Pak došlo na to, že on má vlastně skoro 40 kilo a on nevyskočí do kufru mýho džípu. A já ho nemůžu tahat jako kardiak, abych tahal 50kilovej pytel cementu do kufru, z kufru, do kufru, z kufru. No tak Churchill je zatím v nedohlednu. Ale štěňátko vlčáka už u nás je. Chodí, čůrá, dneska mi rozkousalo tkaničky. Jako blesk štěňátko. Je to čubička, jmenuje se Amie. Dvojčata si z ní dělali legraci, říkali: „Je to Pučálkovic Amina. Ne Amie, nic tak vznešeného.“ Je rozkošná, ale každý mládě je rozkošný. Doufám až vyroste, že mě bude mít ráda!

 

KÁNĚ - SOVA - POSRANÁ HONKA...

A když jsme u těch zvířat, usadil se mi nějakej dravej pták na Honce, v tý střeše, v lomenici mýho dřevěnýho domu. Usadil se tam dravec, mám posranou honku. Nejenom že mám posranou honku, teče to po tý honce dolů, ale ten dravec i vyvrhuje a žere myši, on stráví tu myš, ale ten kožíšek vyvrhuje jako takovou kuličku. Mám to pod oknama samou kuličku. Ivanka, moje hospodyně, to nechce. Ta říkala: „Pane Čech, to je tak odporný! Padá vám to na houpačku, na všechno.“ Tak jsem volal na všechny strany, Pavel, můj kamarád, co mě vozí, mi říkal: „Já koupím nějakou síť, Ringo, a zaděláme to.“ Ale je to tak vysoko, že budou muset přijet horolezci, nebo hasiči. A když jsme se vraceli ze zájezdu, tak říká Pavel: „Pojď, posvítíme si, co to vlastně je.“ Já jsem si udělal speciální krmítko s dlouhým výsuvným ramenem, protože mi kočky choděj chytat ptáčky, z celýho Jíloviště choděj kočky ke mně zabíjet a žrát ptáčky. Tak teď ho mám na takový výsuvný teleskopický tyči, tak tam mrchy nedoskočej. Jen seděj a jsou nasraný. Já na ně čumím. Ještě si koupím brokovku a vyženu vás! Štětiny vám nasypu do kožichu! Takže ti ptáčci se ke mně bojej, když je tu ten dravec. Zaprvé nezpívaj, jsou zticha a nelítaj sem. Tak jsme se šli podívat, co to je, a koukáme a najednou Pavel říká: „Podívej, to není káně, to je sova!“ Krásná sova a já sovy miluju. Najednou mi ty hovna přestaly vadit. Říkal jsem: „Já přece, Pavle, nevyženu sovičku! Je to moudrej pták, přišel k chytrému člověku. To víš, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá!“ Prostě ví o mně, tak sem přilítla. Tak nevím, jestli budu ty hasiče volal. Kurva, kdyby ale nesrala na ten dům! Nebo si koupím nějakou hadici vysokotlakou a vždycky to ostříkám ty bobky a ty kožíšky vyvržený. No, budu vás informovat, jak to se sovou dopadlo.

 

SUCHOŠ - GEŇA (Moji milovaný kluci!)

Točil jsem TGM. Geňa, Suchoš, moji dobrý kamarádi. Oba hráli u mě v divadle. Suchoš hrál Bivoje a Geňa hrál Vojena a Častavu. Skvěle hráli ještě jako studenti konzervatoře. Učil jsem je před divákama balit holky, vy jste to možná viděli. Bylo to skvělý. Já jsem akorát neměl úplně dobrej pocit, protože oni ten program zastavujou a měněj dekorace, jezděj na lyžích, stříkaj na sebe vodu. Takže vždycky ten program zastavěj. Já to nemám rád, protože hned vám spadne řemen. Legrace musí jet. Ztrácelo to tempo, vždycky jsme to těžko nahazovali, ale i tak mě pochválili před synem technici, kameramani, říkali, že to bylo velmi vtipný. Já jsem se na to díval, ale já si nikdy moc vtipnej nepřijdu, ani hezkej si nepřijdu. Přes těch shozenejch 18 kilo jsem si říkal: No, hochu, nic moc. Ještě jednou 18 dolů, pak se ženský poserou. Tak to zkusím. Kluci byli skvělí.

 

ESTETICKEJ KOLAPS!

Byl jsem na koncertě Český filharmonie, nádhernej Brahms. Houslista hrál houslovej koncert, tak nádhernej! Mladej kluk, temperamentní, napůl Asiat, Bože, ten skvěle hrál! Proč vám o tom povídám, filharmonie vás asi moc nebere, víte, že já chodím minimálně třikrát, čtyřikrát měsíčně, vždycky! Květiny, protože tam byl i zahraniční dirigent, květiny šla předávat hosteska, která měla prdel jak dva dělostřelecký terče vedle sebe. Já jsem myslel, že to není možný. Tam byly jinak normální hostesky, ale tahle byla nejspíš velmi agresivní, tyhle tlusťošky, ony jsou velmi rozhodný a razantní, chytila kytku. Já jsem viděl, že i ten houslista se vykulil, co to přišlo a i ten dirigent. Když vám řeknu, že měla prdel na šířku od levý šunky do pravý, počítám, tak 1,50 metru, něco příšernýho! Magda tam byla se mnou, moje žena, říkala: „Prosím tě mlč, nedávej na sobě nic znát, lidi se na nás otáčej ...“ Protože já jsem se začal hned projevovat v hledišti uprostřed lidí. Říkala: „Mlč!“ A ucpala mi hubu, protože já bych něco vtipnýho zavolal. Píšu to jenom proto, jak lidi jsou bez skrupulí, bez zábran a hlavně, nikdo ji nezastavil. Já bejt ředitelem Český filharmonie, což je mimochodem slušnej chlap, já bych jí dal pokutu za to, že vlezla na jeviště. Ochránci lidských práv a sufražetky mi budou nadávat, ale ty ať mi políbí prdel. Určitěje to skvělá holka, ale ať proboha neleze na jeviště!

 

KLEMPÍŘ VÍ TAKY HOVNO! Sehnal jsem telefon na Mirka Klempíře, mýho spolužáka z konzervatoře, kterej mě vlastně přivedl do Olympiku před lety. Když se zakládal Olympic, tak mě vzal na tu první ustavující schůzku muzikantů, a to je právě ta, kdy se s Jandou nemůžeme shodnout, kdo tam tenkrát byl. On dokonce tvrdí, Plešatá, že tam tenkrát nebyl. Já říkám: „Ty vole, jaká by to byla ustavující schůzka, kdybys tam nebyl? Byl tam Růžek, Klempíř, ty, Laurent.“ Petr říká, že ne, a nevzpomíná si na to. A tak mě zviklal a já jsem věděl, že tam Mirek Klempíř byl, tak mu volám a říkám: „Mirku, prosím tě, kdo to tam tenkrát byl v tom pivovaru v Karlíně naproti kostelu, když jsme zakládali Olympic?“ A on říká: „Člověče, já taky nevím. Taky mi to nemyslí. Mám rakovinu, Ringo, mám metastázy a umírám.“ Tak takováhle zpráva, hned mě to srazilo. Tak říkám: „Mirku, co ti mám na to říct? Tak přemejšlej.“ „Tak já budu přemejšlet, kdo to tam byl. A ještě Růžek by to mohl vědět.“ Když umřeme a veřejnost, představte si, bratři a sestry, moji milovaní blbouni, se nikdy nedozvíte, kdo to všechno byl, kdo Olympic založil. Já, Klempíř, Růžek, Laurent, Janda. Tak to bylo. A přijde Janda a řekne, ne, to bylo úplně jinak. Ale nezpochybňuje, že jsem tam byl. Akorát si nemůže vzpomenout, jestli tam byl on. Kde by ale byl, když se zakládal OLYMPIK???

 

INTERNETOVÝ GOTT

Přišli za mnou z internetový televize točit o Karlu Gottovi, přijela taková parta. Já to dělám nerad a internet vůbec neberu na milost, ale když z nich vylezlo, že je to o Gottovi, že to bylo, nebo bude k jeho narozeninám, takový pásmo, tak jsem si říkal, že to nemůžu Karlovi udělat, tak jsem udělal interview. Řekli mi, že maj, proč o tom mluvím, že mají sledovanost větší, než televize normální. Jestli nekecali, tak to jsem nevěděl, že lidi tolik sledujou internet a programy na internetu, i když pravda, moje nadávání na tržní ekonomiku a na modrý ptáky, co natočil režisér Chaun, tak to vidělo skoro 100 000 lidí. Tak to je strašně moc. Tak snad bude Karel spokojenej s tím, co jsem natočil. Vychválil jsem ho, samozřejmě, protože Karla lze jenom chválit.

 

HVĚZDY VINILU

Českej rozhlas Dvojka mi nabídl zajímavej program a sice od Novýho roku každou neděli od 10.00 do 10.30, půlhodinový program, kde bych mluvil o muzice minulýho století. Nejdřív jsem si to zvažoval, pak jsem řekl, že ano, hned jsem si vymyslel název Hvězdy vinylu. Tak se to bude jmenovat, protože většinu svejch věcí jsem natáčel ještě na vinyl. Sice mám spoustu cédéček, ale vinyl pořád vede. A že si teda budu zvát pamětníky, dokud ještě žijou, a budeme mluvit. Je to velmi osobní, říkaj se tam tak zajímavý věci! Hraje se tam muzika, já jsem našel hitparády z tý doby, supraphonský žebříčky, Melodie jsem vytahal a najednou jsem viděl, jaký mám poklady, jakej mám archiv! Že jsem to nevyházel, všechno jsem schovával. Tak jsem natočil už několik dílů, i když to půjde v lednu. První dva jsem natočil s Karlem Šípem, co všechno jsme říkali, na co všechno jsme vzpomínali! Měl jsem z toho radost, i když Karel si po natočení stěžoval, že jsem ho skoro nepustil ke slovu. Dneska jsem natáčel Vágnera, ten byl nasranej, že jsem ho furt tlačil do minulýho století. On přinesl cédéčka, který teď dělá, chtěl se chlubit. Vágner je dobrej obchodník. Tak jsem ho trochu krotil. Wágner.....„Já nechci tuhle písničku, co tam teď dáváš. Ta není povedená. My jsme potom s Hankou Zagorovou udělali lepší.“ „Ano, lepší, říkám, ale ta už je na cédéčku a tohle jsou Hvězdy vinylu.“ Pak tam nadával v režii, že kdyby to věděl, tak by tam nešel. Ale podle mě jsme mluvili oba dobře a lidem se to bude líbit. On měl pocit, že to bude propagace jeho a Hanky a ne, bylo to vzpomínání. Teď ho rozčililo, já tam vždycky hraju v každým tom díle, jednu bolševickou písničku, aby jako posluchači slyšeli, co jsme poslouchali. Jako Frontovýho šoféra, Katjušu a Suliku a takovýhle kraviny bolševický. Tak je to legrace, Vágnerovi to jako legrace nepřišla. Teď tam taky furt cpal svýho syna, propagoval, což je v pořádku, já ho obdivuju, to je světová hvězda, ten rybář, no ale Karel je Karel.

 

MARTA ELEFTERIADU

A pak přišla Martha Elefteriadu. Skvělá baba, Řekyně plná energie, života! Tolik jsme toho zase řekli o muzice druhé poloviny minulého století! O hudebnících, Řecích, o Brně, o popmusic, o rockový muzice. My jsme spolu s Marthou a Tenou Elefteriadu jeden čas doprovázeli Karla Černocha. Takže jsme zavzpomínali i na Karla. V každým tom díle vždycky hraju nějakou mrtvolu, někoho z nás, kdo už tady není. A teď v lednu máme plán. Pozveme paní Yvettu Simonovou, která prošla tím minulým stoletím jako velká hvězda určitý generace. Chci pozvat Pilarovou, obě mají už přes 70, tak to bude krásný vzpomínání. A přijde Sodoma, Hurvínek. Říkal jsem: „Sodomo, jestlipak víš, že jsme ti říkali Hurvajs?“ On mu taky byl trochu podobnej. (A je pořád víc a víc! Teď se trochu mění ve Spejbla!)

 

SEŠLI JSME SE NA CIBULCE!

Natočil jsem Sejdeme se na Cibulce se skvělou společností. Cibulka pozval Markoviče na moje přání, vynikajícího slovenskýho komika. Vy určitě už budete vědět hovno, kdo to je. Sandra Pogodová tam byla, Lída Molínová a samozřejmě Sodoma jako Hurvajs tam zpíval Tygra z Indie. A zpíval Já už jdu. Markovič byl skvělej. Bylo to tak vtipný! A i Cibulka s námi držel krok. Byl velmi vtipnej. Markovič tam řekl něco strašně vtipnýho. A nakonec, když jsem se loučili, přáli jsme Novej rok, protože to půjde 27. prosince tenhle program na Barrandově, tak každej řekl, co přejeme divákům. A Markovič právě řekl: „Přeju všem divákům, aby rok, co přijde, nebyl takovej, jakej bude.“ Tak bodoval, lidi se smáli, tleskali. Pěknej program, škoda, že se na Barrandov dívá málo lidí.

 

ŽAMBERK (RINGOVA ŠKOLA ŽIVOTA A SEXU)

Hráli jsme v Žamberku Ringovu školu života a sexu, zase nám odešly dvě tři ženský při těch krásnejch scénkách o sexu. (Když ve scénce ,, Zpověď Zoofila vypráví Maděrič jak chtěl dát Závojnatce kterou miloval francouzáka a spolknul jí! A když jsem jí vyblil, už byla mrtvá rozplakal se Mojda ) No a pár ženskejch šlo domů! Ale úspěch velikej.

 

NÁCHOD - SÓLO.

Já sám jsem vystupoval v Náchodě. Já jezdím taky sám, zpívám, tančím, vyprávím, je to moje práce. A jak říkal režisér Paukert: Jíst se chce. V Náchodě byli skvělí lidi. Bylo to vlastně Silvestr dopředu. Měli kostýmy, někdo byl kamna, někdo byl zdravotní sestra, někdo byl arabskej šejk. Hlavně, proč o tom mluvím, kromě toho, že to byl příjemnej kšeft, tak tam vystupovali dva Slováci, oni si nějak říkali, ten název je příšernej a nepamatuju si ho. Dva staří rockeři, dlouhý vlasy a jeli, jako Chuck Berry. Já jsem dlouho neslyšel takhle jedoucí rokenrol, jakej hráli. Seděl jsem tam, zíral jsem na ně, dupal jsem si s nima. Pak jsem jim pogratuloval. Opravdu, starý chlapi plný energie, rockeři, no! Tak jsem si říkal, jestli já taky tak vypadám, tak pak je všechno v pořádku.

 

SILVESTR S POKONDRAMA

Pozvali mě Pokondři do programu, kterej půjde na Silvestra. Velká síla. Taky jsem se rozjeli, nedali si pozor, zatáhli mě do politiky a jak se mluvilo o politice, tak ze mě lítalo hovno, prdel, dal jsem průchod svým citům a svým názorům na politiku. Ale byli kluci strašně milí. Oni si mě berou dvakrát do roka. Vy, co čtete můj deníček, víte, že chodím k nim tak v červnu a chodím k nim na Silvestra. Začali nosit kníry, hned mě agitovali na ten výzkum na podporu léčby prostaty. Já jsem říkal: „Já už tolik nepoužívám to náčiní, ale občas to přeci zkouším, tak kluci, taky bych se zapojil. Nakonec knír mám, ale na žádný demonstrace chodit nebudu.“ A oni říkali: „To nemusíš, jenom se k nám přidej.“ Byl jsem rád, že kluky vidím.

 

ROCKOVÁ SÍŇ SLÁVY!

A co mě čeká pozítří, to už tenhle deníček bude v tisku, vstupuju do Rockové síně slávy. Tam, kde jsem už měl dávno bejt, je tam přede mnou tolik pitomců! Vy všichni, kteří čtete moje knížky, víte, že já nejsem ten typ, kterej se odměňuje, kterej dostává ceny. Dokonce, když dávali Schelingerovi cenu, tak mě nepozvali! Něco neslýchanýho! Supraphon! Jsem tam volal a říkám: „Prosím tě, to je jako kdybyste pozvali Kolbena, ale ne Daňka! Jako kdybyste pozvali Frýdka a ne Místka! Debilové!“ Ale co, hlavně, že mě maj rádi lidi, jsem vždycky říkal. To ještě říkal Schelinger: „Buď rád, vole, že na tebe choděj, že tě maj rádi. Na ceny se vyser.“ No jo, vyser! Jako ten Burian. Chtěl medaili, dali mu hovno. Tak se naštval a říkal: „Mně se chce něco říct!“ Já tady něco řeknu... A mně se chce taky něco říct, ale teď už nemusím, protože do síně slávy vstoupím. To je všechno k dnešnímu prosincovému deníčku. Je předposlední, jak jsem byl předeslal.

 

Přeju vám všem krásný Vánoce, moje milované máničky, gardisti, i prostí občané, moji milovaní blbouni, krásný Vánoce a do Novýho roku se ještě uvidíme. A bohatýho Ježíška!

 

PREMIE - PUSSY RIOT (Kolonka - politika)

 - Silvestr 2014 s Pokondrama

Silvestr 2014 s Pokondrama

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR