Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 11:05
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

19. prosince 2015 HRAD - STATIS - VINYL - SLAVÍK - OKAMURA

 

Tak bratři a sestry, drazí gardisté, přicházím s posledním dílem letošního Deníku osamělého běžce. Všechny vás vítám a doufám, že si na mě o svátečním a posvátečním čase najdete čas. Dnes 850 návštěv. Nejdřív bych se chtěl zmínit, dlužím vám to, slíbil jsem vám to minule, jak jsem dostal od Miloše metál.

 

MILOŠ VELIKÝ

Můžu vám říct, že jsem si to přál. Čekal jsem na to čtyři roky, Miloš o tom uvažoval a letos se rozhodl, že mi ho teda dá. Na tom Hradě to byla veliká událost pro mě. Pražskej hrad ohromí každýho, už jen když vejdete do toho nádvoří, kór do těch starobylejch prostor. Je to něco neskutečnýho. Padne na vás tíseň, bázeň, pokora a úcta k historii a dějinám téhle země. Chtěl jsem říct nešťastný země, ale ona zase tak nešťastná není. A pokud je nešťastná, tak většinou si to uděláme sami. Naši Eurohujeři a Dobroserové! Byla tam skvělá společnost! Nikdo z těch lidí, co patřili do mojí sorty, mně nevadili. Vašek Neckář, Láďa Štaidl, Šporcl, Nedvěd, božskej Nedvěd! My jsme tam seděli, když jsme čekali, než ceremoniál začne, pili jsme kafe, povídali jsme si. A já jsem říkal: „Kluci, my jsme hovno tady proti Nedvědovi. Naše popularita začíná v Cinvaldu a končí v Břeclavi.“ Teda mimo Šporcla. Samozřejmě Šporcl, ten válí po celým světě, ale promiň, Šporcle, Nedvěd nejsi. Nedvěda zná celej svět. Vyprávěl jsem mu, jak jsem v Thajsku, vy jste to četli v mejch knížkách, ukazoval v obchodě na dres Juventusu s nápisem Nedvěd a Thajci si to vysvětlili, jakože jsem Nedvěd a začali volat a pobíhat od stánku ke stánku a volali: „Je tu Nedvěd! Nedvěd je tady!“ A hned ke mně a fotili se se mnou. Já jsem je v tom nechal. Přeci jen určitý propojení mezi Nedvědem a mnou tady je. Jsme oba Češi. Dostal jsem to triko nakonec zadarmo, Novotný mi trošku záviděl, chtěl se vydávat za Runyho, ale to mu nikdo neuvěřil. Tak jsme tam na tom hradě seděli. Říkal jsem Nedvědovi, že bych s ním rád někdy mluvil v klidu, protože vím, že sbírá Rolexky, hodinky, který stojej od půl milionu do třech, čtyřech, pěti milionů. (?) Zajímalo by mě, co je na nich, mimo toho jména, co je dělá tak strašně drahý. A přeju Nedvědovi, že je tak skvělej kluk a že na ně má zaslouženě. Mimochodem byl velmi milej, on i jeho žena. Šťastnej člověk, kterej může sbírat Rolexky. Nádhera! Pak přišel samotnej akt. Byl jsem velmi dojatej, jak říkám. Slavnostní ceremoniál. Miloš přišel, byl strašně unavenej, už když šel. Viděl jsem to na něm. Když u něj sedím, vždycky mu domlouvám, ale není to nic platný. Říkám: „Miloši, uber, nemusíš jezdit do každý prdele. Každýmu člověku podat ruku. Polovina Čechů to vůbec neocení.“ Přišel, dával mi vyznamenání, bylo na něm vidět, jak je šíleně unavenej. Potil se hrozně. Bylo vidět, že mu to působí bolest. Bylo mi ho líto, ale měl jsem radost, když mi to píchnul na klopu. Co mě potěšilo, jak to zdůvodnil v tý řeči. Když mě přirovnal k Werichovi, když řekl: „Je mnoho šašků, ale klaunů je málo.“ Že mě povýšil na klauna, jako byl Menšík, Horníček, Voskovec a Werich. To byla pro mě taková pocta! Skoro stejně velká jako to vyznamenání. Nakonec vzbudilo to velké emoce, samozřejmě všichni čeští umělci si mysleli, že by si to zasloužili víc než já. Ano, je jich hodně, který by si to zasloužili taky, dostat to ale nemohli všichni. Já jsem to zaplať Pánbůh dostal. Na Slávii Kačer přišel s tím vyznamenáním, abych taky viděl, on ho dostal od Havla, já od Miloše. Tak jsme seděli na tribuně vedle sebe - vyznamenaný Slávisti. Napsal jsem, že jenom nevzdělanej idiot mi může vyznamenání závidět, protože jsem toho udělal hodně. Nedostal jsem to za malování, za Zvířátka obdivují píču, jak mě mnozí zlostní nactiutrhači, jak by řekl Bohuslav Balbín, osočovali. Napsal jsem v životě 1 300 písniček, napsal jsem sedm divadelních her. Z toho Dívčí válka měla přes 2 500 repríz. V současnosti ji hraje v Čechách sedm ochotnickejch souborů, dva v Kanadě. Jak už jsem byl uvedl v minulým deníčku, jeden v Saskatchewanu za polárním kruhem, druhý je krajanský ,,Divadlo za rohem,, ve Vancouveru. Teď ji budou hrát v Bruselu, jak víte vy, kdo čtete pečlivě deníček. Napsal jsem jedenáct knih. Natočil jsem devět samostatných televizních show. Napsal jsem tři celovečerní filmy. Moje obrazy má Franco Nero, Annie Girardotová, Arnold Schwarzenegger, Michel Picolli, Miloš Forman, Roberto Enrico, Jean Francois Balmer, člen Comedie Francaise. Takže jsem to dostal za padesát let zábavy. Prosím vás, co bych měl ještě udělat víc? Takže kdo mi to nepřeje, polibte mi prdel! Závistivý uprděný debilové! Musíte se víc snažit kokoti a mít talent, kterej postrádáte!!!

 

U RUDÉHO BARONA

Vystoupili jsme u Statise, u Rudýho barona v Porubě. Resp. vystoupil jsem tam sám, dvě hodiny jsem dělal zábavu. Statis byl skvělej. Vždycky z něj vypadne něco, co normálně se nepíše, ani neříká, protože Statis, jak víte, se hodně kamarádí s východním sektorem. Jezdil taky, nebo snad ještě jezdí hodně koncertovat do Severní Koreje. Vyprávěl spoustu zajímavých věcí. Já jsem zvyklej z parlamentu a od Novotnýho všechny informace dělit dvěma. Něco ale z toho, vždycky nějaký jádro… Dozvěděl jsem se spoustu zajímavejch věcí, ale použiju to v nějaký knížce.

 

HVĚZDY VINYLU

Letos jsme taky dotáčeli několik dílů rozhlasovýho programu Hvězdy vinylu. Kdo jste ho ještě neslyšeli, běží to každou neděli od 10.30 do 11 hodin na Rozhlase Dvojce. Má to obrovskou sledovanost. Jirka Anderle mě sleduje, režisér Smyczek mě zastavil a říká mi: „Ringo, ty vole, to je nádhernej program. Já si nařizuju budíka, abych ho mohl poslouchat.“ ( Nádhera nařizovat si budíka na 10.30 ! )

ULRICHOVI

Měl jsem ve studiu sourozence Ulrychovi, byli skvělí. Já jsem vzpomínal, jak když jsem se vracel z Ameriky z Las Vegas a nevěděl jsem, co budu dělat, věděl jsem, že budu mít kapelu, ale hledal jsem interprety. Tak jsem navštívil taky mladý sourozence a povídal jsem, co jsme si říkali. Je krásný, že oni si to nepamatovali. Já vím, že jsem seděl u Marthy a Teny a ptal jsem se, kde Ulrychovi bydlej. Martha mi to řekla, tak jsem tam jel, povídali jsme si. Já jsem už tenkrát pochopil, že oni půjdou úplně jinou cestou, než je cesta popu a cesta rokenrolu. Tak jsme zavzpomínali, pustili jsme pěkný písničky.

PAVLÍK A HEIDI

Ivo Pavlík přišel s Heidi, Pavlík je skvělej, já jsem se ho ptal, jak funguje jejich manželství, tak věkově nerovné Pavlíka a Heidi. Pavlík byl vtipnej, říká mi: „Ringo, mně to vůbec nevadí, že je Heidi 50. Já už jinou mladou ženskou nechci.“

IVAN MLÁDEK

Musím pochválit všechny. Mládek přišel, skvělej! S tím jsem si měl co povídat, protože víte, Mládek, Pešák, já jsme založili v 15 letech kapelu ,,Storyville jazz… Takže jak říká Werich, Mládek je ten, se kterým jsem hrál kuličky.

KOTWALD

Přišel pilnej Kotvald, strašně pilnej člověk, velmi mu záleží na svým show. Jak hezky mluvil o Hložkovi. Doporučuju vám, abyste tu půlhodinu vydrželi a ten program poslouchali.

NAĎA URBÁNKOVÁ

A ukončila to Naďa Urbánková, božská Naďa! Baba je zalezlá někde na Vysočině v nějaký horský chaloupce. Nechtěla přijet, musel jsem jí osobně volat a prosit. Říkal jsem jí: „Naděnko, přijeď, třeba už se v životě uvidíme naposledy.“ No přijela, byla skvělá, muselo pro ni jet auto rozhlasový a zase ji odvézt zpátky do její chaloupky. Rozhovor s Naďou byl vynikající.

KTÓ TAKOJE MŇÁGA A ŽĎORP?

Co mě potěšilo, napsal mi pan Petr Fiala ze skupiny Mňága a Žďorp, později se k tomu připojil další člen skupiny Mňága a Žďorp. V životě jsem tu skupinu neslyšel, ani nevím, kolik jich je, ani nevím, co hrajou, ale vyjádřil mi velikej obdiv k mýmu dílu a k mým knížkám. To mě tak potěšilo, že si musím kliknout Mňága a Žďorp na internetu a podívat se, co ti lidi vlastně dělaj a co hrajou. Ale už teď můžu říct, že mi udělali takovou radost tou esemeskou a tím mailem, že i kdyby hráli z prdele muziku, mně se to bude líbit. Tak snadno je člověk ovlivnitelný, když ho někdo pochválí.

KVARTÁLNÍ BOŽSKÝ OPILEC

Hráli jsme ve Skutči Dívčí válku. Skuteč je krásný město, bylo to moc pěkný. Roman Skamene se trochu vožral, jak víte, Roman Skamene je tzv. kvartální opilec, ale zachytili jsme ho ještě v počátku kvartální opilosti, takže ještě odblábolil celou roli, sice se trochu motal, ale nikdo mu to neměl za zlý, protože ho máme rádi, je to skvělej člověk, skvělej herec, a proč by si nepřihnul? Ať si každej dělá, co chce, a ať mu ostatně všichni políběj prdel, to jsem mu taky řekl.

 

DVA DĚDKOVÉ

Byl jsem pozván Českou televizí, abych předal cenu na Slavíku s Petrem Jandou. Že předáme cenu nějaký skupině. Já ty skupiny neznám, to se musím přiznat, ale spoléhal jsem na Jandu, že mi něco o nich řekne. Přišel, skvělej, měl nastřílený vlasy, bylo to rozkošný. Přišla s ním jeho mladá žena. Seděli jsme v baru v divadle se Suchánkem a s Geňou, ti do sebe kopali jednoho panáka za druhým, ale byli roztomilí. Kupodivu vůbec nic na nich nebylo znát. Janda seděl vedle svý mladý manželky, což mi přišlo legrační. Říkali jsme se Suchošem, co udělá láska a mladá ženská vedle vás. Ten Petr i bez těch vlasů byl skvělej, ale jak on se chce líbit svojí manželce, tak si nechal nastřílet vlasy. Nepřišlo nám to směšný, ale roztomilý. Janda byl nakonec skvělej. Říkal mi, která skupina je která a co hrajou. Koukal jsem na ty mladý kluky, oni koukali na mě jako na šimpanze, jako na gorilu v kleci. Co mě zaujalo, byl tam taky „Dnesvečerjiufikněm“ a seděla vedle něj krásná ženská. Byla to nejkrásnější ženská toho večera, nádherná, štíhlá, krásně udělaná. Myslím, že to byla manželka „Dnesvečerjiufikněm“. Slavná světová modelka. Její jméno se mi vykouřilo z hlavy, ale ona ne. To byl zážitek! Já znalec žen jsem čuměl! A říkal jsem si: Vzala sis „Dnesvečerjiufikněm“, uvidíš za 10 let, co se stane. Ale co bylo úplně dojemný, když jsme šli na řadu, tak jsme tam seděli v zákulisí a najednou Janda říká: „Pojď, Ringo, vezmeme se za ruce.“ Tak jsme se chytli za ruce, jak děti v jeslích, a šli jsme po tom jevišti dát ocenění skupině, už nevím, která to byla. Ale to mi přišlo tak roztomilý, jak dva 72 letý rockeři se držej za ruce na znamení soucítění, solidarity, přátelství a taky, abychom neupadli. Moc mě to dojalo, vůbec jsem to od Petra nečekal a ocenil jsem to.

 

VERNISÁŽ OLOMOUC

Měl jsem vernisáž v Olomouci, byla krásná. Bylo to v Galerii města Olomouc. Přišel i pan primátor, přišlo strašně moc lidí, měl jsem radost. To moje vystoupení na vernisáži je vždycky taková hodinová show, když vyprávím o těch obrázkách a jak jsem se vlastně k tomu dostal. Bylo to moc pěkný. Koncem roku to končí a 7. ledna to přebírá Ostrava, bude vernisáž v galerii Chagall v Ostravě. Pojedu do Ostravy taky Ostravákům něco říct o svých obrazech. Do tý Ostravy se těším. V Olomouci jsem vystavoval, ale v Ostravě ještě ne, tak doufám, že to bude bomba.

 

KDE ZAČÍNÁ OPRAVDOVÁ POPULARITA???

Byl jsem si včera kupovat čínu k obědu. Já si vařím tak, že si nakoupím hotový jídla, ty si zmrazím, pak je jím. Tam jsem si říkal: Kurňa, co je známka opravdový popularity, nechci se vytahovat, ale je to, když vás poznávaj Vietnamci a Číňani. Vietnamci zdravěj a mávaj na mě a čínský kuchaři se usmívaj a mávaj měchačkou. Oni už jsou počeštělý, koukaj na televizi, poznaj Mistra a vědí o mně. Čili, když vás zdravěj, moji kolegové umělci, pamatujte si to,….. teprve, když vás začnou zdravit Vietnamci a Číňani, tak jste dosáhli vrcholu své popularity!!!

 

GENERACE BEATLES 2.

Vyšla dlouho očekávaná Generace Beatles II, je červená. Vy, co máte jedničku, ta je černá, tahle je červená. Byla to veliká sláva, já jsem o tom, myslím, psal v předchozím deníčku, kdo byl na tom křtu. Mám z toho radost, jde jak housky na krámě, nechci to zakřiknout. Zvažuju, jestli napíšu ještě třetí díl. Uvidím, kolik se jí prodá. Jak říkala ředitelka v Ikaru: „Ringo, prvních je 10 tisíc, druhejch je 5 tisíc a třetí díl bejvaj většinou dva. Tak jestli se chceš vyvarovat tohohle poklesu, tak třetí nepiš.“ Co nepiš? Musím napsat. Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Mimochodem, napsal mi jeden člověk z Ostravy, kterej má můj obraz, co znamená výraz: ,,Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor.,, Víte, že já rád používám fráze, který mě provázej celej život a který mi utkvěly v hlavě. Tak jsem mu napsal: „Hochu, je smutný, že to nevíš. Je to Petr Bezruč.“ Petr Bezruč, kterýmu teď chtějí zbořit domeček, že není dost ,,slavnej,, že ho lidi už neznaj. No, je to pravda, ani ty ho neznáš, milý Ostraváku. Je to hanba, protože Maryčka Magdonová je nádherná báseň. Já si taky nejsem jistej, jestli ji napsal Petr Bezruč, nebo jeho bratr, který umřel předčasně. To není důležitý, důležitý je, že je napsaná a je krásná a že vzdělanci ji znaj.

 

OKAMURA BOJUJÍCÍ

Byl jsem pozvanej, Okamura mě pozval na první sjezd jeho strany. Tak jsem tam byl, promluvil jsem k nim, nikam jsem to nesměroval, jen jsem je pozdravil a řekl jsem několik postřehů z politiky. Myslím, že jsem měl velikej úspěch. Byl jsem tam jako host. Okamura mě přemlouvá, abych vstoupil k nim do strany, ale já bych chtěl kandidovat jako nezávislej. Na sjezdu slušný lidi! Žádnej fašizmus! Žádná xonofobie! Žádná nenávist! Lidi, kteří jsou nasraný stejně jako vy a já! Já už nechci nikoho poslouchat, nikomu se zpovídat, co jsem řekl. Nechci mluvit s idiotama a poslouchat píčoviny! Chci vlastní lavici, vlastní poslanecký klub a vlastní Parlament! To je, přátelé, asi tak všechno, soustřeďte se na Vánoce, zapomeňte na všechno, vyserte se na práci, na všechno, soustřeďte se na rodinu, na oslavu toho pro mě nejkrásnějšího svátku v roce a to jsou Vánoce, než nám to uprchlíci znechutěj. A přikládám několik nových obrazů, ty vzbuděj vždycky největší pozornost, doufám, že i teď. Maluju "Píča Merkelová" a "Lid se nasral" moc pěkný obrazy. Přikládám Novinky "ALIBABA A 40 LOUPEŽNÍKŮ" a "BITVA U LIPAN". Legendy k nim najdete v kolonce obrazy.

 

Takže šťastný Vánoce, krásnej a veselej Novej rok moji drazí gardisté a milovaní blbouni a po Novým roce zase na shledanou.

 

P.S. Kupte si bouchačky! Budete je potřebovat!

 

Navštivte také stránky obrazů, u kterých nově přibyla legenda...

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR