Dobrý den, dnes je 24.04.2018 - 06:40
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

18. prosince 2017 VOLBY / OLYMPIK / SLÁVIE / SILVESTR / KLAUS

 

Tak se nám rok s rokem sešel a jsou tady zase Vánoce, zaplaťpánbůh. Nejkrásnější svátky v roce. Ale než budou, tak ještě jeden předvánoční deníček.

 

Skončily volby, všichni víte, jak dopadly. Dostal jsem pěknou nakládačku jako už dlouho ne. Byl to marnej boj, šel jsem do něj jen proto, že mě Miloš požádal. Bojoval jsem se slušnejma lidma, dělali jsme, co jsme mohli. Dostal jsem 12,5 tisíce hlasů, to je strašně moc, to je skoro plná Slávie, plnej stadion. Uvědomil jsem si to na koncertě Olympiku, když jsem viděl v té O2 aréně 14,5 tisíce lidí, tak jsem si řekl, kurňa, jenom o dva tisíce míň, taková síla, to jsou lidi, kteří mi důvěřujou. Takže všem, kteří jste mě volili, vám, drazí neznámí miláčkové, děkuju, víte, že bych vás nezklamal, nic bych neukradl, choval bych se slušně, nenechal bych se uplácet, ale to vy víte, proto jste mě do tý urny hodili. Když Hlinovský vyčítal v slabé chvíli Milošovi, do čeho mě nahnal, …… „Miloši, ty jsi tomu Ringovi připravil pěknou akci,“ tak Miloš se hájil tím: „Kdyby trochu vzdoroval, tak já jsem couvnul.“ No jo, kdyby trochu vzdoroval. To já jsem nemohl vědět. Navíc, když Miloš mě požádal ze dvou pozic! Zaprvé říká: „Ringo, prosím tě jako tvůj prezident, ale i jako tvůj dobrý přítel. Jdi a postav se do čela Zemanovců, budou tě potřebovat. Je to prezidentská strana, ty jsi prezidentův muž, tak jdi a bojuj.“ Já jsem šel na to, že řekl přítel, kdyby pouze prezident, tak bych odporoval, byl bych malinko drzý, ale asi bych mu stejně vyhověl.

 

55 OLYMPIKU

Neskutečný zážitek! Po padesátipěti letech jsme znovu stáli na podiu Janda, Klein,Chrastina a já. Čtyři šedivý staří rockeři. Měl jsem toho plný kecky. 30 let jsem pořádně nebubnoval, když nepočítám vystoupení s Michalem Davidem u Soukupa na Barrandově. Jel jsem jak mašina, ale moc na brejky jsem si netroufal a když, tak ruce neudělali co jsem chtěl. Ale vždycky jsem to srovnal a držel s Chrastinou tempo. Úspěch obrovský, už jen to, jak nás ta ohromná hala přijala, když nás Petr zavolal na scénu. V šatně jsme seděli a vzpomínali jak to všechno začalo a na kamarády. Mikiho, Bobka, Berku, Pacáka, na všechny kteří už koncertují jinde a kam se za nimi brzo vydáme. Krásnej život kluci konstatoval Láďa Klein a my jsme souhlasili. Nevím, zda publikum postřehlo, jak jsme dojatí po 55 letech. Tam jsem si znovu uvědomil, jaké to bylo štěstí stát u zrodu takové kapely a být jedním z nich. Rudý Ringo! Byl jsem členem nejslavnější český beatový kapely a Petr Janda je bezpochyby nejslavnějším rokerem! Nikdo neudělal pro tuhle hudbu víc než on! Jsme generace Beatles! Díky Bohu, že jsme současníci největší kulturní epochy minulého století!

 

MAMINKO, KDY UŽ PŘIJDE KAŠPÁREK?

Každej den přichází do schránek žádosti o příspěvky. Tak já samozřejmě přispívám na kostní dřeň, na slepé děti, na invalidní sportovce. Každému posílám stovku. Říkám si kdyby to udělal každý pátý, nebudou bojovat o přežití! Co ale letí rovnou do koše, to jsou vyděračský dopisy: Maminko, kdy už přijde kašpárek? Babičko, kdy zdravotní klaun mě rozesměje? Loutky v nemocnici. Kdy bude kašpárek zase hrát Helence? To mi přijde tak podlý, tak sprostý. Klaun kdy už přijde, děti se nemůžou dočkat, aby tam zdravotní klaun na půl hodinky přišel a šel do hajzlu za velký peníze, který mu lidi posílaj. Tak to mě uráží, takovýhle vydírání mě uráží. Když mi napíše: Přispějte Helence na vozejk, nebo na něco, tak to rád dám. Nedávám moc, posílám kilo, ale opravdu každýmu. Ale jakmile pošlete jednu stovku, za tři neděle máte ve schránce znova dopis, znova složenku a zase stovku. Tak já vždycky dávám ob jednu obálku. Na jednu stranu je chápu, dělaj, co můžou, peníze nemaj. Stát se má o to postarat, to je povinnost státu starat se o občany. S tím já nesouhlasím, že musej žebrat. Ale vydírat mě srdceryvnejma výzvama je ubohý a zbytečný!

 

DÍVČÍ VÁLKA

Hráli jsme poslední vystoupení, a sice Ústí, Domažlice, Kostelec, ukončili jsme to U Hasičů v Praze. Ústí, návštěva úspěch, Domažlice, návštěva obrovskej úspěch, Kostelec taky. Já to píšu v každým deníčku, vy se tomu už musíte smát, ale to je pro mě taková radost! A U Hasičů, opět úspěch! To byl největší úspěch vůbec v roce, co jsme měli. Přitom to je Praha! Praha je velmi těžká na to, aby se diváci odvázali. Lidi řvali, smáli se i spojkám, interpunkcím, všemu! Ječeli! Nakonec vstali, měli jsme standing ovation. To bylo tak krásný zakončení naší podzimní sezóny. Dokonce Maděrič ríkal: „Člověče, nejsou oni ožralí? Nebo nešlehli si, že takhle vyváděj?“ A Sandra mu říká: „Ne, Mojdo, my jsme totiž tak dobrý, jestli to nevíš.“ Takže jsme ukončili hraní, teď budeme hrát až v únoru, až lidi zase něco našetřej a začnou chodit.

 

SILVESTR NA BARRANDOVĚ

Natočil jsem televizního Silvestra na Barrandově se Soukupem, bylo to skvělý. Já mám Soukupa rád, on je dobrý, přirozený moderátor, je uctivej, zdvořilej, umí dát prostor člověku, se kterým mluví. Je to bejvalej špičkovej sportovec boxer. Byla tam se mnou herečka, která se jmenuje Bláhová, Michal David, doktor Uzel, dcera Standy Grose a Maláskova manželka Jeli jsme jak fretky, bylo to velmi pěkný. Já jsem přinesl obraz ,,Skupina bez přesného pracovního programu,,. Popisoval jsem na něm, víte, že každej můj obraz má děj, má legendu, tak jsem to tam říkal co která postava na obraze si myslí, co říká a co dělá! Lidi se smáli. Obraz bude mít pravděpodobně úspěch. Přál bych si to!

 

VĚČNÁ SLAVIA - 125 LET

Další velká sláva byla 125 let Slávie v Obecním domě. To bylo nádherný! Samí slávisti, kam jste se podívali, všude slávisti! Předával jsem taky cenu, vyhlašování nejlepší jedenáctky století. Já jsem si přál Poboru. Chtěl jsem Poborskýho, čtenáři mýho deníčku, víte, že já jsem se s Poborou chtěl sejít, ale on vytrvale odmítal, odmítal jakoukoliv schůzku se mnou, přestože se přimlouval Cipro a jeho kamarádi, který s ním bydlí na Hluboký, tak se zasekl a že ne. Byla tam Kvitová, Štaidl, Michal David, prof. Pirk samý slavný lidi ze slávistický Vipky. A já říkám: „Já chci Poborskýho, mně dejte Poborskýho.“ Tak že jo. Ale pak přišel režisér, že se Poborský ptá, jestli si z toho nebudeš dělat legraci, nebudeš ho urážet. Já říkám: „Ne, vždyť já ho mám rád, vždyť Pobora je jeden z našich nejlepších fotbalistů, Slávie mu vděčí za všechno a on taky Slávii. On udělal chybu, že ji urážel, když byl ve Spartě. Na to jsem se ho taky právě chtěl zeptat tenkrát. „Co ti, Poboro, ta Slávie udělala? Vždyť jsi z ní vzešel. Z ní jsi šel do Manchesteru.“ Takže Pobora přišel, smál se na mě. Říkám: „Poboro, můžeme se obejmout?“ Tak jsme se objali, bylo to hezký. Seděl jsem s Karlem Wágnerem vedle dvou fotbalistů, Hromady a Štocha. Oba mladý kluci, skvělí. Nádherný manželky, oba, jedna hezčí než druhá. Kluci prima. Tak jsme si pokecali o všem možným. Já jsem jim pogratuloval ke Škrtelovi a k Lúčnici, „Slovákům závidím Škrtela a Lúčnici. Ne celou, stačila by mi jedna z nich, z tý Lúčnice.“ Pak jsme nakonec řvali všichni, Mareš do mikrofonu předvolával, my jsme volali jako slávistickej kotel. Bylo to prima. Jedinej stín, kterej na tom pro mě byl, že byli vítězové ligy na jevišti a oni tam nepozvali trenéra, nepozvali tam Šilhavýho. To je taková hanba! Mě by zajímalo, který hovado tohle nařídilo. Nezdvořilost, neslušnost. Ten titul byl jeho, toho mužstva a trenéra Šilhavýho. Já jsem mu posílal obrázek Mistři, mistři, hoši, děkujem. No, nedorazil k němu. Já jsem ho nechával na Slávii na sekreteriátu, kdo ví, kde skončil. Tak mu povídám „Pane trenére, já vám ho osobně přinesu po novým roce, dostanete ho ode mě i s věnováním.“ Takže velká sláva naší drahé Slávie!

 

HITLEROVI VNUCI

Chci se zmínit ještě o tom, prokládám, jak vidíte, věci všeobecné taky různejma postřehama. Tak to má v deníčku být. Běžel na ČT2 program Hitlerovi vnuci. Hitler někde upustil, nějaký sperma mu někde uniklo, když byl mladej, a má pravděpodobně potomky. A teď zjišťovali geneticky, kdo jsou ti Hitlerovi potomci. A všichni říkali, jaká je to hanba, jakej to byl lotr, manželskej pár, nechali si to taky udělat, říkali, že to je zločinec. Že chtěj vědět, že nejsou jeho vnuci, chtěj znát pravdu. Dělali jim genetický vyšetření a zjistili, že teda Hitlerovi vnuci nejsou. A jim se nepodařilo potlačit strašný zklamání. Oni do tý kamery byli jak opaření, úplně měli zkaženou náladu, oni chtěli bejt Hitlerovi vnuci, předtím lhali. Chtěli ho mít za dědouška, ale hovno! Hitlerovi vnuci nejsou.

 

ZÁVIST V ODS

Chtěl bych znova pochválit Klause mladšího, je to geniální rétorik, myslí mu to, je to skvělej analytik, to je opravdu partner. Kdybych chtěl s někým spolupracovat, tak s mladým Klausem. Já už jsem ho pochválil tatínkovi na tom obědě na Zemi Živitelce, jak jsem vám psal, jak jsme si dávali s Milošem a s Klausem buřty s cibulí. Bylo vidět Klause, že ho to potěšilo, ale zase chci poukázat na ty svině v politice, v jeho vlastní straně, který on strašně pomohl, ODS, on neprošel vůbec na post ve vedení tý strany. Jak jsou zapšklý, ta závist a zloba těch lidí, který jsou svině, neuměj se vyjadřovat,…. chudák Klaus. Vybral si špatnou stranu, ale v každý je to takovýhle svinstvo. Ale nakonec se to povede, lidi se za něj postavěj a všechno se to vyhraje.

 

AUKCE „VŠECHNO MU SEBRALA“

Byl jsem s olejem na podzimní aukci doktora Neuberta, to je jeden z nejprestižnějších pražskejch salónů, měl jsem tam obraz. Neprodal se, ale zase musím zdůraznit, že to bylo pro mě dost prestižní bejt nabízenej mezi Šímou a Kandinskym a Ladou, těmahle jménama při jejichž vyslovení se patří pokleknout, takže mě to vůbec nemrzí. Tady sedí: Nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se. Už jsem podruhý prošel takhle prestižní výstavou. Dělám úplně jiný obrazy, začal jsem dělat velký oleje, (130/90) dělám takový obraz dva měsíce, říkám, je to mistrovo závěrečné pozdní období, už nebudu dělat malý obrazy. Dělám jenom pro fajnšmekry a každej ten obraz bude jenom jeden. Čili to, co si přejou majitelé obrazů, že chtěj mít jenom jeden můj obraz. Ale když ,,Zvířátka obdivují píču,, chtějí všichni, tak se nemůžou divit, že jich je osm nebo devět. Když chce někdo obraz, tak ho namaluju. Ale tyhlety, já vám je tady ukážu, ty jsou jenom v jednom exempláři. Jestli přežiju svoji smrt jako Hlinomaz, tak pak to bude mít cenu. Já jsem taky mluvil s galeristou a on mi vysvětlil, proč je to vynikající prezentace. On říkal: „Obchod to není, protože lidi, co choděj na aukce, ti si nejdou pro obraz za 35, 40, 50 tisíc. Ti hledají investice. Ty pro ně ještě nejsi investice. Tvůj obraz si můžou koupit u tebe v ateliéru. Ale oni hledaj obraz za půl milionu, milion, dva, dva a půl, tři, chtějí uložit do obrazu peníze. A ty, Ringo, ještě nejseš investice. (Bohužel) To mě trochu mrzelo. Zašturmuju, před svými soudruhy se očistím, ještě více úkolů na svá bedra, budu malovat, až zavařím štětec, abych byl investice.

 

XAVER VESELÝ

Ve dvě v noci sedám k plátnu s kafem a doutníkem v hubě, když zvoní telefon…. To býval Petr Novotný, ještě když byl zdráv, a tak ho zvedám a on to Xaver! Ringo zdravím tě z Las Vegas z tvého města! Stojím tady před Tropicanou, kde jsi strávil 14 měsíců se Srncovým Černým divadlem a je to krása! Jdeme s kamarádama hrát ruletu. Povídám, ty vole ruletu né! Rychle přijdeš o prachy! Lepší je Blackjack, nebo slot mašíns. Po show jsme u nich ztrávil hodiny, vyhrával jsem, jackpoty mi padaly, ale zase jsem to tam všechno nacpal a ještě něco malinko přidal. To je zákon herny! Láďa Štaidl a Jágr by mohli lecos zajímavého vyprávět! Dodnes si pamatuju moji Las Vegaskou adresu Deckow lane 4380 1B, ale nepište mi, už tam nejsem! Kdeže ta loňský sněhy jsou….????

 

PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA

Byli jsme takhle jednou Miloš Zeman, Ivanka, Hlinovský a já na návštěvě v Pekingu. V zakázaném městě s námi byli naši hostitelé. Lin Piao, Teng Siao Ping, soudce Ti, maršál Ču Te a vdova po Maovi, ještě stále ve smutku. Miloš dal všem krtečky a bylo vidět jak jsou neuvěřitelně šťastní. Ivanka se chtěla pomazlit s Pandou a tak Lin Piao nechal jednu velkou dospělou Pandu přivést. Nenechá na sebe šáhnout informoval nás maršál Ču Te. Miloš se usmál….přineste sedlo povídá. Miloši proboha né spráskla ruce vdova po Mao Ce tungovi. Nikoho nenechá. Brežněv spadl, De Gaule sletěl a dokonce i texasan Regan spadl na hubu! Je divoká! Roztrhala i slona Indíry Gandhiové! Miloš nedbal a vyhoupl se do sedla. Panda byla jak proměněná. Síla Milošovi osobnosti ji zcela uchvátila. Jen tiše vrněla slastí, že na ní sedí takový člověk. Miloš ji zaťal ostruhy do boku a vyrazili tryskem po náměstí Nebeského klidu. Po několika kolech se unavená Panda zastavila a s láskou olizovala Milošovi ruku. To není člověk! To je Bůh volala Maova vdova a padla na kolena. Ostatní ji následovali. Takový už je můj muž hrdě prohlásila Ivanka. Miloš slezl, všichni jsme si zapálil cigára a šli jsme na Kung Pao.

 

Tak to je v letošním roce všechno! Přeji vám všem krásné vánoční svátky a Nový rok 2018. Děkujme že jsme se dožili. Stále ještě nemám umělý kloub, vývod bokem a ještě se neposírám, ale co není může být! Zůstaňte mi věrní moji milovaní blbouni, mám vás rád! SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE

 

 

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR