BITVA TŘÍ CÍSAŘŮ.
Ty zlatý slavíku, ptáče ty rozmilé,
kdo z nás, hvězd popíku, pro tebe nenyje.
K tobě se obrací zjitřelé představy,
ve snech tě volají, zpěváci zoufalí.
Však už se šikují k bitvě té urputné,
v níž jeden zvítězí, ostatní na prkně
opustí letos zas to pole bitevní,
kde píseň za písní z jejich úst libě zní.
V té řadě knížátek, pearů a baronů
je jen tré císařů oděných v purpuru.
Je jen tré císařů, jenž z výšin shlížejí,
jak se ti ostatní za nimi pachtějí.
První je Karluša nejvýše rodem, lenní pán z Jevanů.
Ozdoben erbem, v němž šipka kalená za dvěma keři
vbodnuta do srdce dívčího vězí.
Druhý je majitel studentské hlavy,
své vojsko vede k nám z půvabné Blavy.
Jeho erb brýle jsou na očích výra,
držitel slavíka, toť kaiser Míra.
Třetí je prostý hoch, syn českých lesů, strání a luhů,
Ringo, rek spanilý, Cyránův druh.
Na čele chmury má, chystá se k řeži,
slzy má v očích a přesmutný hledí,
kde vojsko Karlovo, táborem leží.
V erbu má hvězdu a zelenou ratolest.
Ratolest s nápisem Slávie - IPS.
Potomek toho, jenž stojící na Řípu,
pronesl slavnostně: Tak, Češi, už jsme tu.
Věrný druh Vašák zbroj jemu připíná,
jako muž šlechetný Ringo tak rozjímá:
Těžko mi, věřte, hoši mí rozmilí,
půjdu a přátele na srdce přivinu.
Ne, nechci mlátit je pro snítku vavřínu.
Pro přízrak slávy, vratký a prchavý,
jenž jak dým plazí se a není trvalý,
ten úspěch marnivý, pozlátko zoufalí….
Vzchop se, náš císaři, jdem na tu holotu,
chmury mu rozhání statečný Kahovec.
Nejdříve Žbirku a Karlušu nakonec.
Vojska se srazila s pokřikem válečným,
lítý boj nalevo, napravo zuří.
Mydlí se pop music, muž proti muži,
zle Žbirka dotírá sedíc na kytaře,
své voje rozdělil a ty teď valí se
jak mohutné řeky na oba císaře.
Štaidlova pěchota úpí a kolísá,
Rokl je zraněný, na prsty hvízdá.
Kde ksakru vězí ta Slováčkova jízda?
Statečný Felix s kocourem po boku
není mu do zpěvu, není mu do skoku.
Zákeřně napaden k ústupu troubí,
ó, králi Karle, duše ty spanilá,
záložní vojska tvou korouhev zradila.
Olympic zákeřně do zad ti vpadl,
Janeček s Kludským chtěj tvoji hlavu.
A lstivý Žbirka, to uherské kníže,
se svými houfy je blíže a blíže.
Koně sem, dí Karel, víc dělat nemohu.
Do boje pošlu Týfovu zálohu.
ať palbou kusů všech záda mi kryje
sám maršál Svoboda a jeho baterie.
Ostruhy zatnul pak komoni do boku,
Štaidlovi na pomoc zavelí k útoku.
Však už je na čase, celý střed couvá.
Sehnal i Mikšovský, draze se prodáme
prokletá bitko, s palcátem zbroceným,
volá Dr. Zítko.
Štěstěna vrtkavá tvář svoji odvrací,
jak snopy padají Gottovi jonáci.
Na poli zmatek je, už téměř po boji
Merta a Kardinals okrádaj mrtvoly.
V ten moment v dáli slyš ty trubky břeskné zvuky,
to hnuly se konečně Ringovy pluky.
Jen vydrž, Karle, já už jdu,
už mám všechno hotový,
s přítelem bojovat nemohu.
Dosti je v pop music místa zde pro oba,
tvůj budiž střední proud, mou hudba rocková.
F. R. Čech vrhá se, kde prapor vlaje
prešpurské legie Kamila Peteraje.
Nepřítel couvá a vyje jak dingo,
zachraň se, kdo můžeš, blíží se Ringo!
Útokem zběsilým linie brána,
Kotvalda s Hložkem dvou synků statečných tatarského chána.
Ženy též bojují o zlatou slavici,
štědře se častují nehty i palicí.
Kopou a škrábou se, píchaj se řasenkou,
matlaj se make-upem Hanička s Helenkou.
Janička s Marií, Petruška s Naďou,
vše, co maj umělý, ze sebe škubou.
Tváří v tvář stanuli Karluša s Fanoušem,
své meče sklonili, i kuše s řemdihem.
V objetí padli si dva naši císaři,
jak perly slzy má Karluša na tváři.
A tak to k němu děl, jak psali písaři:
Ve chvíli nejtěžší dejme si ruce,
ty víc než příteli, Ringo Lví srdce.
I kaiser Míra dojat je, slzí,
nebuďme vepři, buďme si druzi.
Ať už jen utichne šarvátek vír,
Fando a Žbiríku, uzavřem smír.
Oba jsme zmámeni tvým pěveckým výkonem,
ač Mladý svět zapomněl na tebe s kupónem.
Jak by tvé písně psal Burian E. F.,
přejme si, přátelé, vzájemně PF! (1984.)
( z připravované knihy ,, GENERACE BEATLES ,, )