Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 05:12
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Bitva tří císařů

Jeden čas jsem se věnoval psaní Novoročenek….verše…křížovky…glosy…. vtipné inzeráty….reakce….. a prognozy na budoucí rok a myslím, že je ve své době i mnoho lidí sbíralo. Vedl jsem si dlouhý seznam abonentů, kteří jen čekali, až bude PF hotova a já jim je rozešlu. Některé mám stále ve svém archivujedna by vás mohla zajímat, je to veršovaná PF - Bitva tří císařů – Gotta – Žbirky a mě. Když si to nyní čtu v hrůze si uvědomuji, kolik v té době známých lidí zmizelo v propasti uměleckých dějin. Kolik z vás dnes ví o geniálním zvukaři legendárního Olympiku (toho se mnou samozřejmě) Mikšovském který v té době už zvučil Karla Gotta….vzpomenete si vůbec ještě na Rokla….Týfu…Country Brabce….?

 

Kdy vznikl heroický epos Bitva tří císařů, nevíme přesně. Někteří badatelé jsou toho názoru, že někdy začátkem 80. let, tedy v době, kdy Homér nového věku Ringo dovršil zhruba 40 let. V Mistrově životě probíhaly tenkrát bouřlivé změny, jak v citovém, tak v osobním, kdy se Mistr nechce přizpůsobit tomu, že pomalu stárne. Ve svém eposu předběhl v některých dosud nepřekonaných verších Mistr svoji dobu. Například: urputné - na prkně, víra - míra, Kahovec - nakonec, výr - smír. A mnoho dalších, řekl bych puškinovských veršů. Dnes už bude mladému čtenáři epos v mnohém nesrozumitelný. Vzdělaný člověk zná dnes už pouze Karla Gotta a samotného Mistra Čecha. Nikoho jiného. A proto vysvětlivky.

 

Zlatý slavík – byla populární soutěž z té doby, kdy ještě zpívali lidé. Dnes, kdy nám zpívají počítače, těžko pochopitelná éra.

Žbirka – velice populární zpěvák mladých lidí z 90. let.

Olympic – taneční kapela té doby.

Janeček – bezvýznamný kapelník té doby, též doktor práv.

Peteraj – vynikající, dnes neprávem zapomenutý básník.

Merta – milovník žen, jen okrajově působící v pop music, zdaleka nedosahující úrovně Casanovy. Autor odrhovačky Hastrmane, tatrmane melou.

Kahovec – bratr krásné Vlasty Kahovcové, ten, jenž mě zradil.

Štaidl, Rokl, Felix – Gottovi současníci.

 

Epos má pouze jedinou básnickou slabinu, Mistr nemohl zaboha přijít na verš k PF. Proto použil postavu Burian E. F., i když to dějově nijak nesouvisí.

 

Psáno a vydáno v roce 2050 v edici Ač nezemřeli, přece mluví.

 

BITVA TŘÍ CÍSAŘŮ.

Ty zlatý slavíku, ptáče ty rozmilé,

kdo z nás, hvězd popíku, pro tebe nenyje.

K tobě se obrací zjitřelé představy,

ve snech tě volají, zpěváci zoufalí.

Však už se šikují k bitvě té urputné,

v níž jeden zvítězí, ostatní na prkně

opustí letos zas to pole bitevní,

kde píseň za písní z jejich úst libě zní.

V té řadě knížátek, pearů a baronů

je jen tré císařů oděných v purpuru.

Je jen tré císařů, jenž z výšin shlížejí,

jak se ti ostatní za nimi pachtějí.

 

První je Karluša nejvýše rodem, lenní pán z Jevanů.

Ozdoben erbem, v němž šipka kalená za dvěma keři

vbodnuta do srdce dívčího vězí.

 

Druhý je majitel studentské hlavy,

své vojsko vede k nám z půvabné Blavy.

Jeho erb brýle jsou na očích výra,

držitel slavíka, toť kaiser Míra.

 

Třetí je prostý hoch, syn českých lesů, strání a luhů,

Ringo, rek spanilý, Cyránův druh.

Na čele chmury má, chystá se k řeži,

slzy má v očích a přesmutný hledí,

kde vojsko Karlovo, táborem leží.

V erbu má hvězdu a zelenou ratolest.

Ratolest s nápisem Slávie - IPS.

Potomek toho, jenž stojící na Řípu,

pronesl slavnostně: Tak, Češi, už jsme tu.

Věrný druh Vašák zbroj jemu připíná,

jako muž šlechetný Ringo tak rozjímá:

 

Těžko mi, věřte, hoši mí rozmilí,

půjdu a přátele na srdce přivinu.

Ne, nechci mlátit je pro snítku vavřínu.

Pro přízrak slávy, vratký a prchavý,

jenž jak dým plazí se a není trvalý,

ten úspěch marnivý, pozlátko zoufalí….

 

Vzchop se, náš císaři, jdem na tu holotu,

chmury mu rozhání statečný Kahovec.

Nejdříve Žbirku a Karlušu nakonec.

Vojska se srazila s pokřikem válečným,

lítý boj nalevo, napravo zuří.

Mydlí se pop music, muž proti muži,

zle Žbirka dotírá sedíc na kytaře,

své voje rozdělil a ty teď valí se

jak mohutné řeky na oba císaře.

Štaidlova pěchota úpí a kolísá,

Rokl je zraněný, na prsty hvízdá.

Kde ksakru vězí ta Slováčkova jízda?

 

Statečný Felix s kocourem po boku

není mu do zpěvu, není mu do skoku.

Zákeřně napaden k ústupu troubí,

ó, králi Karle, duše ty spanilá,

záložní vojska tvou korouhev zradila.

 

Olympic zákeřně do zad ti vpadl,

Janeček s Kludským chtěj tvoji hlavu.

A lstivý Žbirka, to uherské kníže,

se svými houfy je blíže a blíže.

Koně sem, dí Karel, víc dělat nemohu.

Do boje pošlu Týfovu zálohu.

ať palbou kusů všech záda mi kryje

sám maršál Svoboda a jeho baterie.

Ostruhy zatnul pak komoni do boku,

Štaidlovi na pomoc zavelí k útoku.

Však už je na čase, celý střed couvá.

Sehnal i Mikšovský, draze se prodáme

prokletá bitko, s palcátem zbroceným,

volá Dr. Zítko.

 

Štěstěna vrtkavá tvář svoji odvrací,

jak snopy padají Gottovi jonáci.

Na poli zmatek je, už téměř po boji

Merta a Kardinals okrádaj mrtvoly.

V ten moment v dáli slyš ty trubky břeskné zvuky,

to hnuly se konečně Ringovy pluky.

 

Jen vydrž, Karle, já už jdu,

už mám všechno hotový,

s přítelem bojovat nemohu.

Dosti je v pop music místa zde pro oba,

tvůj budiž střední proud, mou hudba rocková.

F. R. Čech vrhá se, kde prapor vlaje

prešpurské legie Kamila Peteraje.

Nepřítel couvá a vyje jak dingo,

zachraň se, kdo můžeš, blíží se Ringo!

Útokem zběsilým linie brána,

Kotvalda s Hložkem dvou synků statečných tatarského chána.

Ženy též bojují o zlatou slavici,

štědře se častují nehty i palicí.

Kopou a škrábou se, píchaj se řasenkou,

matlaj se make-upem Hanička s Helenkou.

Janička s Marií, Petruška s Naďou,

vše, co maj umělý, ze sebe škubou.

 

Tváří v tvář stanuli Karluša s Fanoušem,

své meče sklonili, i kuše s řemdihem.

V objetí padli si dva naši císaři,

jak perly slzy má Karluša na tváři.

A tak to k němu děl, jak psali písaři:

Ve chvíli nejtěžší dejme si ruce,

ty víc než příteli, Ringo Lví srdce.

I kaiser Míra dojat je, slzí,

nebuďme vepři, buďme si druzi.

Ať už jen utichne šarvátek vír,

Fando a Žbiríku, uzavřem smír.

Oba jsme zmámeni tvým pěveckým výkonem,

ač Mladý svět zapomněl na tebe s kupónem.

 

Jak by tvé písně psal Burian E. F.,

přejme si, přátelé, vzájemně PF! (1984.)

 

( z připravované knihy ,, GENERACE BEATLES ,, )