Pravdivý příběh ze života Hispánců a Jižních Američanů, mesticů a chudých indiánů z města CHUCHARACHA na soutoku Amazonky a Orinoka, poblíž hranic Ekvádoru, Peru a Bolívie. Milostný příběh krásné mladé Cucurucuců, naprosto nevhodný pro děti.
Dostává se ti do ruky umělecké dílo (neotáčej se, myslím tím tuto knihu), které jsi až do tohoto okamžiku ve své knihovničce neměl, a nebýt mě a mého tvůrčího vzepětí, zůstala by tato kvalitativní mezera v regále i v tvé hlavě napořád. Jde o jedenáctou knihu v mé bohaté literární činnosti. I ona spadá do žánrové oblasti vymyšleného faktu a spolu s denním tiskem a televizními a rozhlasovými zprávami tvoří nepřetržitý tok informací, které dostáváš a jejichž účelem je, abys nevěděl vůbec nic, byl hodný, pilně pracoval, věřil těm, kteří to s tebou myslí dobře, a s důvěrou pral při 40°C! Považte, děvčata, jen při čtyřiceti! A bez předpírání! Když si k tomu vezmeš nádherně chřupající tyčinky, namažeš se pod paží deodorantem, který se uvolňuje celou dobu, co budeš hrát Stanley Cup, a tvůj otec ti při výstupu do hor předá celou svou životní moudrost, tj. tatranky v čokoládě, když můžeš klidně spát, protože v tvé pračce je prostředek proti tvorbě vodního kamene, když oklameš svoji starou matku polévkou z pytlíku tak, že si myslí, žes ji vařil ty, když si vlezeš nenápadně do rohu, aby ses nemusel dělit o jogurt, a najdeš v něm svojí ženu, která tam dělá dřepy a nebojí se skvrn, protože gel není tekutina, když si vezmeš na šichtu letušky větrovou pastilku, aby ti nesmrdělo z huby, a tvoje modelky se budou radovat z absolutní absence lupů, uznej, můj milý čtenáři, že v životě už nemůžeš být šťastnější!
Potom už jen zbývá posadit se pohodlně do ušáku u televize a pustit si jihoamerickou telenovelu. Ta to u tebe vyhraje na celé čáře..., pokud ovšem souběžně neběží Rosnička roku. Imbecilní kreténi – kteří vypadají v mužském provedení jako mexičtí banditi (ale po smrti oběšením) a v ženském jako holky z E 55 – vystupují v imbecilních příbězích, proti nimž je červená knihovna filozofickou studií. Hrají tak, jako by šoupali rakví, a kameramanovi nejspíš zasáhla těžká mrtvice obě ruce, oči i část mozku a to vše „jako by to režíroval Ary!“ (Ján Roháč – takto by to, chlapci, natočil Ary! Jeho foxteriér.) Pozemské štěstí už nemůže být větší! Marně volá Benjamin Kuras – osamělý hlas na poušti! Marně volá božský Ringo (já) – Kašpárku nechoď tam! Komu není rady – tomu není pomoci! Kdo chce kam – pomozme mu tam! Chcete to? Máte to mít! A tak můj nový román vymyšleného faktu, jihoamerická knižní debilnovela, přináší kvalitu, na kterou jste zvyklí, kterou milujete a která bezkonfliktně zapadne do vašich životů jako třešinka na dort. Není to sociální román, přestože autorův soucit s chudými k tomu označení svádí. Co to teda je? zeptáš se zvědavě a na okamžik odvrátíš oči od mexické hrdinky, která miluje jiného! (Namoutě! Tak ne Chorcha, ale Juana Albatrose!)
Moje jihoamerická knižní debilnovela je syntézou tržní literatury a historického románu, podložená precizními znalostmi zeměpisu a biologie, obohacená detaily z konspirační práce bezpečnostních orgánů celého světa, naplněná idealismem mladých revolučních srdcí, na nichž s hlubokou životní zkušeností vykresluji závažné psychologické problémy a komplikované mezilidské vztahy. A to vše, tak prostě lidské, s upřímným a vroucím vztahem k sexu. Svět bohatých a chudých se v mé debilnovele zacuchal v chomáč citu i výron touhy po pravdě a poskytne ti, byť jen na jejích řádcích, naději – vždyť co kdyby? Nesnaž se, můj milý čtenáři, zadupat v sobě jiskérku naděje, kterou jsem zažehl! Vždyť co kdyby opravdu někdy zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí?! Ne! Neříkej hovno! Vidíš, už jsi zase hrubý! Ovládej se, prosím tě, můj milý čtenáři, a vezmi si příklad ze mě! V mém díle nenajdeš hrubosti nebo nějaké nechutnosti. Jen ryzí pravdu, pravdu a nic než pravdu! Dojmu tě k slzám, můj milý čtenáři, a ty, má milá čtenářko, budeš plakat nahlas. Celou knihu propláčeš, jen co tě zatáhnu do děje, hned na první stránce, kdy zahyne nešťastná jihoamerická pradlena – chudá indiánka -, začneš bulet a slzy pak už neosušíš! Budeš milovat mé hrdiny a cítit s nimi, až v samém závěru zvoláš společně se mnou: Kašpárku, nechoď tam!
Touha malé krásné Cucurucuců po čisté, upřímné lásce i po čistém televizním obrazu ji vžene do tragických situací, které mladá dívka nemůže zvládnout sama. A přesto si naše hrdinka uchová mravní čistotu a duši neposkvrněnou jako okvětí bílé lilie. Ach, co ti divocí, nezkrotní jihoameričtí muži! Pancho Villa, ten prostý muž z lidu, který se jako jediný může svojí revoluční pověstí vyrovnat velikému Leninovi! Co dělí tyto dva veliké muže? Chudého indiánského mestice a génia z německého vagonu? Sex! Třeba jednou věda dokáže, že je to možná zvláštním magnetismem na druhé polokouli, či atmosférickým tlakem – kýho čerta, že tlak ve varlatech našich spoluobčanů – bratrů tmavé pleti – je tak silný, že ho nelze zvládnout jinak než okamžitou šukačkou! Kdekoli a s kýmkoli! Soudruh Pancho Villa by se nespokojil se soudružkou Krupskou, byť by byla sebevášnivější. (Řvala prý u toho – Proletáři všech zemí, spojte se! Svědci – Zinojev/Kamenin/Čurila Plenkovič)
Geniální plastický chirurg – indián, jehož usmolené chudé ruce dokáží zázraky, mladý Voloďka, hledající s čistým srdcem spravedlivý lidský řád, nevěda, že najde hovno. Pyšní boháči opovrhující čestnými chudými lidmi, na něž plivou – bijí je a ojíždějí jim dcerky, aniž si uvědomují, že tímto nečestným jednáním připravují si sami výbuch revoluce, kdy hněv a nenávist v lidu nabobtná, až nakonec vyvře! A to vše zarámováno nesmírnou jihoamerickou mateřskou láskou, která nás dojme s takovou silou, že většina z mužů – mých milých čtenářů – a úplně všechny mé milé čtenářky neovládnou svěrač! Ne! Nestyďte se za to, však se vám to v životě přihodí ještě mnohokrát! Jen počkejte, až se staneme členy EU! Věru, že nebudete stačit prát slipy a tanga. (Považte, děvčata, a to všechno při 40°!)
Nuže začněme! Nebojím se, že odložíte moji knihu kvůli jihoamerické televizní debiltelenovele! Máte v rukou svoji! Naši! Necizáckou knižní debilnovelu, která se té televizní nejen vyrovná, ale v mnohém ji i předčí!
Tvůj milovaný autor
Doňa Pichunda Sarabanda – babička krásné malé Cucurucuců
Majitelka obchodu s módními obleky pro toreadory a pikadory s širokou nabídkou doplňků (obinadla, stahovadla, tekuté obvazy, berle jedno i obouruč, hole, umělé kyčle, ocelové klouby z Poldi Kladno, suspenzory XXXL s ocelovou výztuží atd.). Běloška. Strakova milenka. Její manžel don Escamillo Pichunda o jejich vztahu věděl a toleroval ho. Vztah doni Pichundy Sarabandy byl častým předmětem jeho žertů, zvláště v případech, kdy Straka přemluvil doňu Sarabandu k orálnímu sexu a ta pak pár týdnů mluvila jen s velkými obtížemi.
Don Escamillo Pichunda – dědeček krásné malé Cucurucuců
Obchodník s býky, velkostatkář a jeden z nejbohatších šlechticů v Madridu. Velmi přísný, leč tolerantní člověk s konzervativními názory, majitel a chovatel Straky – běloch.
Kardinál Mosquito Ibaňéz Chorchéz – patriarcha celého Hispánska
Oblíbenec svaté stolice, militantní katolík, konzervativec – běloch. Dům Madridské kapituly stál v ulici Chosé Alvareze Dialíze přímo proti domu dona Escamilla. Odtud sledoval kardinál běh s býky a stal se tak němým svědkem ztráty panenství doni Pichundy Blanky, matky krásné malé Cucurucuců. Při odvetném běhu, kdy byl vyzyvatelem Straky Machu Pikchu, startoval kardinál běh svojí osobní zbraní Smith and Wesson a nešťastnou náhodou zastřelil jednoho z přítomných biskupů.
Esmeralda Spinosos – zlá dueňa
Členka KS Španělska a agentka Moskevské zahraniční centrály KGB Esmeralda Spinosos s krycím jménem Píča podplatila zaměstnance na Madridském úřadu práce a ti tuto informaci donu Escamillovi zatajili. Esmeralda Spinosos byla nakrátko ostříhaná lesba s růží v obličeji. Míšenka cikánské matky a čukotského otce. Členka fanklubu televizních rosniček.
Roderika Kokotos – hodná dueňa
Členka falangy generalissima Franka. Během občanské války naváděla vysílačkou letadla legie Kondor na Guernicu. V hodnosti regulčíka aktivní agent frankistické centrály pro boj s vnitřním nepřítelem s krycím jménem Píča. Podplatila zaměstnance Madridského úřadu práce a ti tuto informaci donu Escamillovi zatajili. Roderika Kokotos si doňu Pichundu Blanku upřímně zamilovala. Společně se svým bratrem Chorchem aktivně Pichundě pomáhala. V kritickém okamžiku odvetného běhu ulicí Chosé Alvareze Dialíze hodila Strakovi vedoucímu již o tři ocasy (oháňky) pod nohy hrách a umožnila vítězství Machu Pikchuovi. Dcera černošské matky anglo-hispánského původu a afro-novozélandského maura. Na své ebenové pleti měla bílé skvrny jako leopard. Místopředsedkyně klubu televizních rosniček. Roderika Kokotos byla nakrátko ostříhaná lesba s růží v obličeji. Po svém statečném činu nám mizí Roderika z madridské politické scény i z veřejného života. Natáčení televizního programu o nejpopulárnější rosničku 2048 se již nezúčastnila. Očití svědkové potvrdili, že byla odvlečena spolkem na ochranu zvířat do hor, kde měla být několik let držena jako chovná samice býků na maso. Když se ukázala neplodnou, její stopa definitivně mizí (neověřeno).
Chorche – bratr hodné dueni Roderiky Kokotos
Hráč na triangl v Madridském symfonickém orchestru (vedoucí sekce bicích nástrojů a předseda závodního výboru MSO – odborář). Jako odborářský aktivista prosazoval Chorche zkrácení dvouhodinových koncertů na jednu hodinu, jako tomu bylo v pokročilejších zemích EU. Jeho hráčská technika byla virtuozní a ve své době neměl Chorche co do dodržování dynamických znamínek konkurenci. Pablo Cassals i Pablo Neruda píší ve svých pamětech Das divino trianglo o jeho nezapomenutelném pianissimu.
Pakosta Tortilles – závistivý a zlý hudebník
V podstatě talentovaný hudebník, žijící ve stínu ještě talentovanějšího Machu Pikchua. Ač ze stejné vesničky a stejně chudí nenáviděli se chlapci již od jeslí. K dovršení Pakostovy smůly zamiloval se i on beznadějně do mladé doni Pichundy Blanky a nespokojil se s několika vynucenými souložemi. Boji o Pichundinu lásku a svoji kariéru zasvětil Pakosta Tortilles celý svůj život. Ještě před vypuknutím Něžné revoluce ho viděli čeští turisté plivat po cizincích na náměstí Dolores Ibaruri a volat caramba...caramba. Před příjezdem prezidenta Václava Havla požádal Ivo Mathé o internování Pakosty po dobu státní návštěvy. Po celý zbytek života byl pronásledován členy spolku na ochranu zvířat za jím nezaviněné nešťastné zkrácení Strakova penisu. Pakosta byl člen fanklubu televizních rosniček. Po internaci Pakosta ještě více zahořkl, napsal Ivo Mathému omluvný dopis a poté opět jeho stopu ztrácíme. V ročence Kdo na co hraje v EU je uvedeno pod heslem Pakosta Tortilles:...Vyučuje hru na harfu v Lybii, pro četná zranění z mládí nevystupuje aktivně.
Straka – nejkrásnější býk dona Escamilla – miláček madridských žen
Straka měl nešťastné dětství. Jeho matku sežrali při grilování na svém ranči v Dallasu Ewingové a malý Straka vyrůstal sám se svým otcem plemenným býkem. Bohaté Američanky, které chodily obdivovat Strakova tatínka při jeho práci, si brzo mladého a do krásy vyrůstajícího býčka všimly. Ještě jako telátko byl Straka milencem mnoha z nich. Byl vydražen na jatkách donem Escamillem a stal se ozdobou jeho stájí a hvězdou koridy. Jako miláček madridských žen měl Straka veliký vliv na politiku, ale nezneužíval toho. Věnoval se lásce, psal básně a rád a překrásně zpíval. Celý svůj život se nezbavil komplexu, že je milován pro svůj penis, a nikoli pro svoji duši. Když mu Pakosta Tortilles nerad penis zkrátil, utekl Straka do stepi, aby unikl posměšnému volání manželů, kterým předtím nasazoval parohy. Do Madridu se již nevrátil. Žil ještě mnoho let v horách, a přestože ho vesnické ženy rády zvaly do svých domovů, cítil se celou dobu velice osamělý. Cestou na jatka patřila jeho poslední slova celoživotní lásce doně Pichundě Blance. Odkázal jí zbytek svého penisu, ale doňa Pichunda Blanka, kterou Strakova pozornost potěšila a vyvolala v ní krásné vzpomínky, pověsila dárek ve spíži a Machu ho omylem snědl v domnění, že jde o uherský salám. Straka byl čestný člen fanklubu televizních rosniček.
Jakuzza – věrný pes doni Pichundy
Otcem Jakuzzy byl samec irského vlkodava a matkou fenka čivavy, která se ještě v těhotenství roztrhla, takže malý Jakuzza vyrůstal sám se svým otcem u Srstků. Don Escamillo ho koupil dcerce jako vánoční dárek. Psík se stal Pichundiným miláčkem a nehnul se od ní ani na krok. Několikrát zneužil krásného platonického vztahu, který k němu doňa chovala, ale pro jeho veliké zásluhy o její bezpečnost na něho Machu nežárlil, jen jeho choutky mírnil. (Byl to Jakuzza, kdo ukousl Pakostovi nos.)
Don Chícho Mantáre – bohatý velkostatkář
Pyšný a nadutý feudál, který vychovával své děti v opovržení k chudobě a nuzotě. Byl xenofobní rasista, který zbohatl na všem, na co sáhl. Předkové dona Chícha přišli do Ameriky s Cortézem a proslavili se svojí důsledností při rasových čistkách. Táhli jeho armádě doslova v patách, doráželi raněné po Cortézovi a vyhledávali zbytky indiánů k zabití. Jak pradědeček dona Chícha žertem říkával: Napravujeme lajdáctví a nedůslednost jeho bojovníků. Na španělském dvoře si dona také dobírali pro jeho obavy z venerických chorob. Don totiž líbal a znásilňoval indiánské ženy před zabitím zásadně přes gumovou plenu. Těžce nesl osvobozenecký boj a jen velmi nerad ustupoval demokratizačním snahám slábnoucích diktátorů. Poměr svého syna k míšence Cucurucuců považoval za módní levicový výstřelek svého rozmařilého synka. Když po souloži s krásnou malou Cucurucuců plakal mladý Poblítos z obavy, zda své milované děvče uspokojil, a trápil se proto, že u aktu lásky krásná malá Cucu neřvala jako jeho předchozí milenky, recitoval mu don Chícho Shakespeara...
Po slasti – smutek! Však to všichni znáte!
Z příslibu blaha – bláhová je lež!
... a žertoval: To je tvůj problém, Felípe, pro mě je to totéž, jako bys šukal dogu, nebo našeho homosexuálního kohouta. Když neřve a tobě to chybí, chyť si jinou! A nebreč kvůli tomu, ty změkčilý bohatý hovado! Don Chícho podporoval finančně jihoamerickou dceřinou společnost Kukluxklanu a sponzoroval věznici v Limě. Bohaté vybavení mučírny na četnické stanici bylo též z jeho nemalých sponzorských darů. Bolivijský důstojník, který zastřelil zezadu Che Guevaru, dostal od Chícha zlaté hodinky s vtipným jinotajným veršovaným věnováním: Jedna zepředu – druhá zezadu – třetí, jen když má náladu!
Doňa Aqualung Tortilla – manželka dona Chícha – (bankéřka v domácnosti)
Doňa Aqualung se v novele osobně neobjevuje. Uvádím ji pouze k dokreslení situace, v níž se jednotlivé charaktery utvářely. Byla prapravnučkou Vasco da Gamy a s donem Chíchem se seznámila ve třinácti letech na plese otrokářů v Buenos Aires. Byla to láska na první pohled. Don Chícho ji zcela okouzlil, zvláště když opilí hosté začali po půlnoci přivazovat členy skupiny, která hrála k tanci, k přístrojům na vystřelování betonových holubů a chystali se jimi holuby nahradit pro půlnoční střelbu. Don zakročil a na jeho příkaz směli opilci střílet pouze slepými náboji. Citlivou Tortillu to tak dojalo, že se donu Chíchovi vzdala jako žena ještě během střelby na létající otroky.
Don Felípe Poblítos – syn dona Chícha – zhýralý povaleč a smilník
V jádru hodný hoch, záhy zkažený bohatými spolužáky z výběrové školy i svým otcem donem Chíchem, fanatickým vyznavačem otrokářského řádu. Maminka Tortilla vtiskla synkovi do srdéčka velikou lásku k penězům a násilí na děvčatech. Felípe často citoval ve společnosti mladých povalečů svoji matku: Jen se s nima neser, Filípku, stejně jsou to mimo mě, tvé sestry, babičky a tety Frndy všechno kurvy. Dočasné a kolísající poblouznění ke krásné malé Cucurucuců způsobilo výkyvy jeho charakteru, kdy se nemohl rozhodnout, zda bohatství či nuzotu, upřímnou lásku nebo cynický pich. Do konce svého života si don Felípe nezamiloval komunistickou stranu a Marxovy a Engelsovy knihy.
Doňa La Paloma – dcera dona Chícha – vilná a pyšná prasnice
V jádru hodné děvče, záhy zkažené bohatými spolužačkami z výběrové klášterní školy INKVIZICE a svojí matkou doňou Tortillou, fanatickou vyznavačkou vykořisťování člověka člověkem. Její nejoblíbenější zábavou bylo počítání otcových peněz, což jí vydrželo až do puberty. O panenství přišla s tchořem, který si spletl noru. To ji ovlivnilo natolik, že věnovala veškerou energii svého mladého života boji za registrované partnerství se zvířaty a stala se místopředsedkyní spolku na ochranu zvířat. Milovala také páření s muži. Svoji neukojitelnou sexuální sílu si částečně kompenzovala zabíjením a týráním lesbických žen. Během svého života doňa La Paloma zabila více než sto kusů tohoto druhu. Don Chícho ve všech případech zaplatil za dcerku poměrně vysoké pokuty.
Dr. Burítos – lékař a plastický chirurg – (indiánského původu – Apač)
Talent, jaký se rodí jednou za sto let. Věhlas jeho jména a výsledky, jakých dosahoval v plastické chirurgii, daleko přesáhly hranice jihoamerického kontinentu. Soudruh Suslov prosadil v ÚV KSSS pozvání Dr. Burítose na kontrolu mumie Vladimíra Iljiče a jeho dovycpání senem. Za to mu byl udělen řád Města hrdiny, což mu doma přitížilo u Salazara, Trujilla, Pinocheta i Ortegy. Pro jeho nesmírnou popularitu u prostých lidí však nebyl nějak perzekvován. Dr. Burítos dostal na sklonku svého života Nobelovu cenu za acylpyrin, který prosadil jako položku hrazenou Jihoamerickou všeobecnou zdravotní pojišťovnou MONTEZUMA. Vydal nesčetné množství vědeckých publikací a knih s obrázky i bez obrázků, byly přeloženy do mnoha světových jazyků. (Přenáší lamy AIDS? Zuby moudrosti a kolika. Od jídla k hovnu: (metamorfóza dobré večeře v páchnoucí fekálii (s obrázky). Mýt si ruce či nemýt? (Pro děti v chudých pueblech.) Škytavka a moč. Kopřivka a Sovětský svaz (bez obrázků). Za svého života si Dr. Burítos nejvíce vážil udělení cen Rosnička roku 2003 a Trockého zlatý cepín.
Pancho Villa – jihoamerický revolucionář
Snad nejslavnější revolucionář všech dob. Nikdy ideologicky nezakolísal a vždy věděl, koho v danou chvíli zabít pro vítězství revoluce. Přestože byl až do smrtí negramotný, nikdy se neodloučil od Marxova Kapitálu (leporelo – obrázkové vydání) a Poučení z krizových let Vasila Biľaka, které nosil stále při sobě. Pancho Villa se chlubil, že znásilnil největší počet žen na světě, jeho životopisci tvrdí, že prakticky celý den a někdy i dlouho do noci buď zabíjel nepřátele revoluce, nebo znásilňoval. Americká novinářka – lesba Guliver Muhamed Ali, velmi nakrátko ostříhaná, která Panchu interviewovala jako poslední v jeho životě, tedy již prakticky na smrtelné posteli, cituje velikého revolucionáře, který si s lítostí postěžoval, že neví, co je to čistá láska plná něhy a oddanosti. Na svůj sexuální život si nemohu stěžovat, řekl Pancho, ale zažil jsem jen řev, ječení, kousání, škrabání, plivání a kopání. A je mi to líto, protože člověk má poznat i něhu. Divoký život se nakonec Pancho Villovi vymstil. Po osmnácti letech si už nebyl vůbec jistý, na koho střílí a koho znásilňuje. Zastřelil mnoho svých synů a znásilnil mnoho svých dcer, čehož nakonec velmi litoval.
Virakocha – žebrák v Chucharache (plk. Popokatepetl, agent)
Plukovník Popokatepetl patřil k nejelitnější skupině jihoamerických agentů a jeho proslulost nabyla celosvětových rozměrů. Sorge ho považoval za svůj veliký vzor a málokdo ví, že jeho životní osudy inspirovaly vytvoření postavy agenta 007 – Jamese Bonda ale i Bretschneidera a Pepka Vyskoč. K jeho blízkým přátelům patřili i známí sportovci Pelé, Garincha, Djalma Santos, Nilton Santos, Mrktyčan, Vsevolod Bobrov, Uvarov, Babič, Pučkov, Jonák, Hildebrandt, Lucák, Rosák, Špinka, Kabíček, Tamara Presová a Hidekuthy.
Makaréna ó Makaréna – žebračka v Chucharache (plk. Cha Cha Maňána, agentka)
Plukovnice Cha Cha Maňána začínala jako uklízečka u Trockého v Mexiku, kde se mezi vytíráním podlahy a luxováním stala jeho milenkou. Když to Trockij schytal cepínem, uprchla gravidní Cha Cha do And, kde porodila dcerušku Angelu Davisovou, známou bojovnici za mír. Po porodu přijala pseudonym Makaréna a po vystudování udavačského rychlokurzu Jidáš byla přijata na vysokou vyzvědačskou univerzitu v Limě. Před nasazením do terénu dostala krycí jméno, které čistě náhodou (nebyl to záměr) bylo úplně stejné jako její pravé jmého. Její spolužáci vložili žertem mezi její pravé a falešné krycí jméno dlouhé ó. To už jí zůstalo. Podobně jako plukovník Popokatepetl i Cha Cha sloužila jako vzor mnoha proslulým vyzvědačkám, jako byla Mata Hari, Judita a Holofernes, Tamara Presová, (ta, která měla za vzor i plk. Popokatepetla). Stejně jako jejího kolegu i Cha Chu milovali sportovci sir Edmund Hillary, šerpa Tengsing, Sologubov, Tregubov, Josef Bican, Venclovský a Schmeling. Se svým manželem Voloďou Cangaseirem měla jedenáct dětí (chlapců), kteří podobně jako Klapzubáci v Evropě vytvořili velmi silné fotbalové mužstvo v Chucharache. Pro úplnost uvádím sestavu.
brankář
KVECAL COATL
obránci
TESCOVAL NASAVAL, PILI MOTEKUSOMA, NAKVIL MALINAL
záloha
SINA MOTEKUSOMA, CINKOPICINA
forvard
TLAŠOŠINKU TLAŠKALA, CALVIN NENE, CIN KRAVNAVAKU
hrot
TEVELCIN VEŠOKOLKU
Dr. Vincenzo Makalůzo – právník
Dr. Makalůzo se narodil jako chudý bezdětný indián v rodině bohatého farmáře La Corunií. Když rodiče zjistili, že jejich synek je úplně chudý a navíc indián, pohodili ho v chrámu páně sv. Frola a Lávra v Thesaloniky. Malý Vincenzo vyrůstal v péči Jehovistů dvanáctého dne adventního vzkříšení (křesťanská sekta, která vyznává Ježíše jako dceru boží a věří pouze ve vzkříšení ptactva a některých ryb. Zámečník James Brown a mzdový účetní Tailor z Viscontinu vydávají měsíčník Stráž v jámě, která říká všem Jehovistům dvanáctého dne adventního vzkříšení, co mají a co nemají dělat.) Sekta umožnila malému Vincenzovi vystudovat práva v Joškar Ole. Po promoci se Vincenzo Makalůzo vrátil do Jižní Ameriky, aby se věnoval advokátní praxi. Byl členem strany Zelených, ze které odštěpil frakci podporující kácení deštných pralesů. Je to kvůli komárům, zdůvodňoval Vincenzo svůj krok. Komáři mě serou, a když to nejde oddělit, ať jde ten prales do hajzlu s nima! Byl proslulý hájením svých klientů beze slov, kdy se soudci vůbec nemluvil a pouze žertovnými pantomimickými pohyby předváděl klientovu nevinu. Přestože neměl se svojí progresivní metodou vynikající výsledky, pozůstalí po popravených ho rádi vyhledávali a smáli se jeho veselým kouskům. Vincenzo uměl předvádět rodině tatínka na elektrickém křesle tak legračně, že se na něho nikdo z příbuzných nezlobil. Celý život byl Dr. Makalůzo se svojí advokátní praxí spokojený, přestože jeho obhajobu nikdo nepřežil.
Don Pelé Tango – (?)
Omlouvám se svým milým čtenářům, ale vůbec nevím, o koho jde. Rukopis jsem odevzdal před časem, a když nyní doplňuji jmenný rejstřík, vůbec si tuhle postavu nedokážu vybavit. Měl jsem s ní určitě nějaké úmysly, ale bezpochyby to bude bezvýznamný idiot, když mi tak vypadl z hlavy. (Mohl by to být některý z kadetů, kteří navštívili Prahu během výletu vojenské akademie.)
Generál El Níňo – velitel jižního kordillerského okruhu střední skupiny vojsk ukrajinského frontu
Vítěz od Alama a ze Zátoky sviní, přítel Allana Dullese, Konráda Adenaura a milenec Maty Hary. Člen generálního štábu jihoamerického imperialismu, výtečný zpěvák. Jeho hit Esmeralda smrdí, který pro něho napsal skladatel Diego Maradona (shoda jmen) a textař Záviš Zapata, byl dva měsíce na první příčce Top Twenty v Limě. Čtenáři znají českou verzi písně, která u nás zlidověla pod názvem Hřbitove, hřbitove – zahrado zelená.
Doňa Azucena la Costa del Sol – dcera bohatého majitele půjčovny lam a vikuní, člena zastupitelstva v Chucharache
Vilná dcera bohatého otce, příležitostná milenka dona Poblítose a jedna z vyhlášených krasavic (vicemis Peru 2001). Vyhledávala rvačky a měla panovačnou, agresivní povahu. Byla mnohokrát vyšetřována pro podezření ze sexuálního vydírání chudých černochů. K stáru zahořkla. Dostala kopřivku, kterou neléčila, a ta přešla ze stadia akutního do stadia chronického. Ke všemu se jí ještě v důchodu vyvalil bok.
Farabund Marthí – velitel policejního departmentu Chucharacha
Policista pravicového zaměření s velmi silně vyvinutým sociálním cítěním a smyslem pro spravedlnost.
Machu Pikchu – otec – chudobný nádeník, mestic a indián
Doňa Pichunda Blanka – matka – chudobná indiánská pradlena
Voloďa Cangaseiro – syn – nádeník a bojovník za práva chudých indiánů
Cucurucuců – mladičká dcera, 16 let – neuvěřitelná krasavice
