Dobrý den, dnes je 20.10.2018 - 02:30
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

ČERVEN 2018 - FORMAN / MLADÝ / HERZ / SCHLÉE / SOUKUP / TROCKIJ / OBRAZY / MS 2018

Dlouho jsem vám nepsal, moje ostuda. Krásný deníček, hodnotil můj nakladatel Houdek ÚNOR - ČERVEN! Vidím, že na nějaký ten měsíc sem, měsíc tam nekoukáš! Má pravdu! Každej deníček začínám výmluvama, jak jsem liknavej v jeho psaní. Začínal jsem předchozí deníček, když začínalo jaro, chabé náznaky, krásné očekávání. A teď píšu, je po jaru. Zlatej déšť odkvetl, šeřík odkvetl a jaro je pryč. Jak je krátký tohle nejkrásnější roční období. Každej rok si říkám: Letos si ho užiju, budu pořád čumět na zlatej déšť, budu se dívat na šeřík, sednu si v parku, zamyslím se, zrekapituluju si všechno, srovnám si program v hlavě… Srovnám si hovno! Jaro uteklo, dokonce jsem prošvihl i tu nádhernou rozkvetlou třešeň, která nás fascinuje všechny v Krkonoších. Je obrovská, ta, když kvete, září, jako slunce v údolí. Nepočkala, přijel jsem na hory a měla posledních pár kvítků, tak jsem jí to vyčetl, ale ona mi řekla: Je to tvoje vina, já kvetu, když mám kvést, tys měl blbče, přijet. Jaro končí, začíná horké léto, který bude ve znamení, jak píšou, velkých veder a velkého sucha. Teď chvíli pršelo, tak zase psali, že jsou některý pole rozmáčený a že zemědělci budou chtít úhradu za tu vodu, za to velký rozmáčení polí. Takoví jsou zemědělci celou věčnost. Uvidíme, co nám léto přinese.

MILOŠ FORMAN

Jsem v rozpacích, protože dnešní deníček bude tak trochu jako hromadný parte. Odešla spousta vynikajících lidí, který jsou součástí mýho života. Když umře mladej člověk, tak je to tragédie, ale když umře někdo, se kterým jste žili celý život, a kterej, jak já říkám, je kus mýho života, tak se mi vždycky o tom píše těžko. Samozřejmě začnu Milošem Formanem. To je ztráta pro celej národ. Odešel člověk, kterej opravdu patřil k nejlepším. Byl to režisér světovýho formátu, celej svět ho uznává a miluje. Nenatočil nic špatnýho. Přečetl jsem si o něm jednu příšernou recenzi, myslím, že se jmenuje, proč Miloš Forman tak nenáviděl naši civilizaci. Naprostej debil si dovolí psát o Formanovi takový kraviny, je to strašný a takovej je svět a takovýhle blbouni po něm choděj. Takže Miloš. Jsem pyšnej na to, že moje Praha visí v Milošově ložnici, i když pravda na straně kde spí Martina, která mi napsala: Na Milošově straně postele visí Lhoták a na mý straně visí ta tvoje Praha. Zaplaťpánbůh, že jsem se Lhotákem ve stejným pokoji, velmi si to považuju. Vzpomínám si, jak jsme se potkali s Formanem jako mladý kluci, on tenkrát chodil s Křesadlovou, já už jsem to někde popisoval. Jeli jsme mikrobusem, Olympic, z koncertu, Miloš jel s náma, protože Křesadlová jako host zpívala s Olympikem a seděli jsme proti sobě v mikrobusu. A jela s náma taky jedna z tří zpěvaček, co zpívaly ve sboru s Křesadlovou. Nemůžu ji jmenovat, protože určitě ještě žije, tak aby mě nežalovala, jmenuje se od N. Ten mikrobus jel, ona šla, sedla si doprostřed mezi mě a Formana a vymočila se doprostřed toho autobusu. Předevšema! Rockeři samozřejmě nehnuli ani brvou, Miloš Forman taky ne, jen jsme koukali na tu louži a říkali jsme si: No, asi už to nemohla holka vydržet. Kdo může říct, že má takovýhle nádherný vzpomínky na slavnýho režiséra? Poslal jsem mu kdysi knížku a Miloš mi napsal: Děkuji vám za zaslání knížky velice správný, Váš Miloš Forman, datum. Napsal to bohužel nějakým fixem a já jsem si to schoval jako poklad, a když jsem to šel hledat, že bych to dal do třetího dílu knížky Generace Beatles, kterou vám pořád slibuju a na který pracuju, nepracuju, tak ten list úplně vybledl, tam nebylo vůbec nic, jenom byly vidět slaboučký stopy písma, který zmizlo. Akorát je nahoře hlavička toho papíru Miloš Forman. Tam mohlo bejt cokoliv, nebo si tam můžu něco hezkýho připsat. Miloši, budiž ti země lehká.

JOSEF MLADÝ

Další z mrtvých mýho života je Mladý. Partner Náhlovskýho, vynikající člověk, ůžasně vtipnej člověk. Mladý, vždycky, když jsem byl v jeho společnosti, tak dominoval. On to byl, kdo si posteskl, když jsme se potkali a hodnotili jsme život, kdo řekl: „Ringo, máme smůlu, že naši fanouškové umřeli dřív než my.“ Byl to vynikající partner. Já sám jsem několikrát uvažoval, že bych s ním připravil show, ale jen jsme si o tom říkali. On byl konstruktér ultralehkých letadel, myslím, že má i nějakej patent. Byl velmi úspěšný. Vynikající člověk, bude nám všem chybět …..

JURAJ HERZ

Odešel Juraj Herz. Vynikající režisér. Znali jsme se velmi dobře. Když jsme nahrávali s mojí divadelní kapelou ze Semaforu ve studiu Na Petynce Návštěvní dny Š+G, tak Juraj Herz tam několikrát za náma přišel, tak jsme kecali, povídali. On jednou povídá: „Ringo, prosím tě, můj syn by tě strašně rád poznal, protože tě poslouchá, líběj se mu tvoje písničky. Nechceš se mnou zajet na kafe, aby tě viděl?“ Tak já jsem říkal: „Dobře, Juraji.“ Sedli jsme do auta, přijeli jsme k Herzovi a tam bylo v postýlce batole. A já říkám: „Juraji, to je ten syn, co mě má tak rád?“ On říká: „No, má, on, když řve a pustíme mu tvoje písničky, tak on se okamžitě zklidní. Tak já jsem chtěl, aby tě poznal.“ Skvělej člověk, škoda ho. Vzal si později za manželku Terezku Pokornou, hrála v televizním programu, který jsme napsali s Petrem, hlavní ženskou roli ten program se jmenuje ,,Jeden den v hostinci U klidného spánku,,. Ona byla velmi malá, vypadala jako 15 letá holčička, ona tak vlastně vypadá pořád, my jsme ji vybrali mimo to, že byla výtečná herečka, taky proto, že se vešla do koberce, protože hrdina tam odváží svoji milovanou zavinutou v koberci. Tak takhle se setkali Herz se svojí budoucí manželkou na obrazovce.

FIDELIS SCHLÉE

OdešelFidelis Schlée, můj velkej přítel, taky významná osoba, zámožnej člověk, kterej miloval umění. Byl to rozšafnej, šarmantní chlap, on to byl, kdo jednou za mnou přijel, sběratel mých obrazů a říká: „Ringo, už jsi někdy jel v Rolls Royce?“ Já říkám: „Nejel.“ „Tak pojď, projedeme se po Praze.“ Tak jsem si sedl k němu dozadu, jedeme po Praze, a když jsme zastavovali na barvě, tak lidi na nás čuměli nenávistně z tramvají, že jedou boháči v Rollsu. Já jsem říkal: „Prosím tě, víš, že já teď kandiduju do parlamentu za sociální demokracii, neměli by lidi vidět sociálně demokratickýho kandidáta, jak projíždí v Praze v autě boháčů!“ Fíďa se smál: „Ať ti políběj prdel, buď tě zvolej, nebo tě nezvolej.“ Tak se taky stalo. Zvolili mě. Jednou na mě byl taky naštvanej šéfredaktor Kudláček, majitel inzertního časopisu Annonce, měl 4 moje obrazy. Naštval se na mě, že jsem zradil pravici a kandiduju za socdem a chtěl mě nějak ponížit, tak dal do novin inzerát a napsal: Vyměním čtyři oleje F. R. Čecha za basu rumu. A Fíďa to četl, a tak hned zavolal šoféra, říkal mu: „Prosím tě, kup basu rumu, zajeď do Annonce a přivez mi ty obrazy.“ Tak se stal majitelem mých 4 obrazů za basu rumu. Pak když jsem potkal šéfredaktora, tak mu říkám: „Vidíš, přišel jsi o krásný obrazy. Myslel jsi, že jsem zradil pravici, ty vole, a přitom teď už víš, že u nás žádná pravice nebo levice není. Dal jsem se na stranu, kde jsem měl kamarády.“

JEFF Z BRNA

A aby ten výčet byl úplnej, tak umřel Jeff, fotograf z Brna. Významná brněnská postava. Nemůžu ho nezmínit, protože jsme se setkali, když jsem se vrátil z Ameriky, já mladej kluk, tak Jeff byl jeden z prvních, se kterým jsem mluvil. Přijel něco fotit, sešli jsme se, on mi dělal nějaký fotografie, už tenkrát to byla naprostá špička. Fotil krásný holky, tak jsem ho požádal, jestli by mi nedal nějaký kontakt na nějaký krásný holky z Brna. Dobrej kamarád, dal. Budu na něj taky vzpomínat. Nechť je všem země lehká.

OCELOVÝ SOUKUP

Točím u Soukupa, programy „Instinkty Jaromíra Soukupa“. Točím je z několika důvodů. Jednak mám Soukupa rád. Myslete si, co chcete, Soukup byl jedinej, když Česká televize nás vyřadila, celou mojí uměleckou generaci komiků, když nás Česká televize odmítla, tak Soukup mě nechal pracovat na Televizi Barrandov. Chtělo to určitou odvahu, já jsem nezklamal. Barrandov moc diváků nemá, je to něco kolem 200, 250 tisíc, ale je to na pátou televizi na trhu dost! A já s ním rád pracuju. Bere mě do svého programu, kde glosuju to, co říká Soukup, a to, co říkají naši hosté. Už tam byli někteří velice zajímaví lidé, který jsem vlastně poznal jen díky tomu programu, protože já už se s politikama mimo Miloše vůbec nestýkám, nescházím, nezajímá mě to. Ale tam byla primátorka Prahy, byla tam místopředsedkyně ANO, místopředseda pravice, ODS. Vidím mladý lidi, kteří říkaj, jak budou spravedliví, co všechno chtějí dobrýho, tak si říkám, dokonce jsem to jedný řekl, ta na mě vyvalila oči: „Vy budete koukat, paní!“ Koukala, co to říkám. Mlžili. Politici už mlžej od samýho počátku. Ale Soukup je nešetří. A zapomněl jsem ten druhej důvod, je to moje práce. A když mi někdo nabídne práci, tak jsem prostě televizní komik. Já tam taky kvůli tomu jsem. Já bych měl ty Instinkty trochu oživit. Když to jde, tak abych řekl něco vtipnýho, co ten program odlehčí, glosy, to je moje parketa. Je to velmi těžký, musím se hlídat, abych se nerozjel jako fretka, není to můj program, je to program Soukupa. Musím mít umírněný podíl. A taky je to někdy velmi těžký, když mluvil s Knížákem věci závažné o umění, tak těžko do toho může vstupovat klaun, komik s nějakou vtipnou připomínkou. Je to těžký, ale dělám to rád. Fakt je, že reakce lidí jsou rozličný. Soukupova statečnost, s jakou prezentuje politický kauzy, je obdivuhodná. Fakt je, že on je velmi bohatej, jemu moc na tom nezáleží, co si kdo o tom myslí. Ale odkrývá kauzy, který jsou tzv. o kejhák. On má všechno ověřený, zjištěný z agentur. Jak on sám říká, je majitelem největší reklamní agentury ve státě, takže má dokonalý informace. Když ho tak slyším, tak si říkám, jestlipak na to státní prokuratura nebo někdo zareaguje. To jsou otřesný věci, co on říká. A myslím si, že nic. Vzpomněl jsem si, jak v Parlamentu Sládek vystoupil a šel k pultu, označil lotry, označil, co udělali, označil, co ukradli, kolik dostali, domluvil a nic. Vůbec nic. Vůbec už se o tom nemluvilo, jako by četl datum nebo nějaký úryvek z novin. Takže takhle to v Čechách chodí. Když jsem byl v Kauflandu nakupovat, oslovili mě tam čtyři lidi. Lidi mají samozřejmě chuť mi sdělit, co si myslej o mně a o tom, co dělám, o Soukupovi jedna ženská v zelenině říkala: „Pane, prosím vás, já ho nenávidím, já, když toho chlapa vidím, já bych ho zabila.“ Když jsem přišel do oddělení konzerv, tak zase další ženská říkala: „Já ho miluju, toho Soukupa. On je tak vtipnej, a tak odvážnej. Já ho miluju!“ V oddělení masa mi říká chlapík: „Jděte s tím Soukupem! Jak můžeš, Ringo, dělat něco takovýho? Měl jsem tě rád a už tě nemám.“ Já jsem říkal: „No to je mi velmi líto, já za Soukupa nemůžu, je to moje práce.“ A když jsem opouštěl Kaufland, tak u oddělení, kde pečou pizzy, se ke mně vrhla nějaká ženská, která říkala: „Pane Čech, řekněte Soukupovi, že je můj miláček, my se na něj celá rodina díváme. Ať je opatrnej, ať na sebe dává pozor, když je takhle statečnej.“ Tak teď si vyberte. Jak říkám: Není na světě člověk ten, který by se zachoval lidem všem. Je odvážnej.

RAMONE? STÁLO TI TO ZA TO?

Bylo taky výročí Trockýho, zavraždění Lva Davidoviče. Tak jsem namaloval obraz Zavraždění Lva Davidoviče Trockého Ramonem Mercaderem. Uvidíte ho v Obrazárně. Nalevo stojí Frida Cahlo, kozy jí vyčuhujou z šatů, protože ona byla velmi sexy, ta, jak mohla, tak na někoho hupsla, nebo nechala každýho hupsnout. On i Trockij na ni hupsnul, což způsobilo velkej společenskej rozruch i v rodině Fridy Cahlo, i když to nebyl její první prohřešek, tak myslím, že bylo dusno. Můžete si to v literatuře taky přečíst. Trockij dostává do hlavy tím cepínem, sedí u stolu a je tam Ramon Mercadera v ponču. Když jsem to maloval, tak jsem si říkal, jestli to stálo za to. Zabil člověka a je jedno, že to byl mnohonásobnej vrah a lotr, ale prostě lidi se nezabíjej, to je můj názor a nejen můj. Ramon Mercadera byl samozřejmě chycen, dostal 18 let, odseděl si je celý. Umíte si představit, jak vypadá mexický vězení! Tak Mercadera tam 18 let pobýval, když ho pustili, odjel do Sovětskýho svazu, kde byl vyznamenán, dostal vyznamenání Hrdina Sovětskýho svazu a pravděpodobně někde nějakou garsonku a nějakej důchod. Pořád si kladu otázku: Ramone, Ramone, 18 let, to přece muselo bejt nekonečný. Jestli ti to stálo za to. Dneska je tvůj hrůzný čin jenom dějepisná glosa.

DOKTOR Z HOR

Jsem vděčný televizní divák, víte, že já maluju od těch půl 5 do devíti, desíti, pak už toho mám dost, tak se válím u televize, čumím na všechny možný seriály. A jak je to všechno furt brutální, hrůzný detektivky, vraždy tak jsem z toho už unavenej, že se musím přiznat, že se dívám na Doktora z hor. Fakt je, že se směju od začátku až do konce, ale berte to jako terapii, jako bych bral nějakej prášek, kterej zabraňuje skepsi a propadu zoufalství a beznaděje, protože Doktor z hor, to je geniální. Všechno tam dobře dopadne. Všichni se vyléčej, fakt je, že tam taky šuká kámen cihlu, všichni se vzájemně ošukaj, pak si to odpustěj, najdou si nový partnery, všichni se milujou. Nedopadne nic špatně. A já to opravdu potřebuju v tý záplavě surovosti, gangsterství a čeho všeho, jak je ušlechtilej ten Doktor z hor! Ten je snad svatej. Já si říkám, že by ho měl papež svatořečit. Když mám nejvyšší depku, tak si pustím Doktora z hor. Je to odpočinek a je to velká legrace. Schválně si to pusťte, je to velká bžunda. Ještě tam nikdo neumřel! Ani na pokročilý stav rakoviny a metaztáze….Dr. Gruber ví, jak na to!

GENERACE III.

Lajdačím s knihou Generace Beatles III. Chtěl bych, aby byla do Vánoc dopsaná, moc na ní nepracuju, protože mě tak pohltilo malování! Maluju úplně novým stylem, jestli se to tak dá říct. Používám víc epidiaskop, jak ho používal Mucha. Maluju velký formáty, začal jsem malovat velký oleje, protože lidi, jak chtějí mít každej originál, třeba Obdivují píču těch je asi osm, nebo kolik, a všichni by chtěli mít jenom jednu. Tak jsem řekl, že vám vyjdu vstříc, a začal jsem malovat velký obrazy a žádnej z nich nebude mít dabl. Bude samozřejmě dražší, ale kdo nebude litovat peněz, bude mít jistotu, že má jenom jeden. Výjimku jsem udělal u obrazu, kterej se jmenuje Laureáti 2015, kde jsem téměř v životní velikosti namaloval houslistu Šporcla, který dostal se mnou cenu, vedle něj stojím já, Nedvěd, Štaidl a Neckář. Všichni, kteří dostali v roce 2015 od Miloše medaili, tak tam jsou. Je to pěkný. Tak to je jedinej z těch velkejch obrazů, kterej udělám, když mě požádají interpreti, že ho chtějí mít doma, tak namaluju pro ně obrazy. Nedvěd mi napsal, že se mu to líbí, že až bude v Praze, že půjdem na pivčo a pokecáme. Pivčo já moc nemůžu, ale kafe si s Nedvědem dám. Mám pro něj připravený kopie, tisky uměleckých obrázků. Láďa Štaidl mi napsal: „Myslel jsem, ty vole, že to bude legrace. Jsem zklamán.“ Já jsem napsal: „Láďo, když jsme dostávali metál, víš, jak jsme byli všichni dojatí v tom Vladislavským sále, tak jakou můžu dělat bžundu?“ On říkal: „Já jsem zvyklej od tebe na legraci, tohle mě moc nebere.“ To mi řekl Štaidl. A houslistovi Šporclovi se to taky líbilo. Tak teď je pozvu, mám pro ně připravený ty umělecký tisky, tak uvidím, co tváří v tvář tomuhle obrazu řeknou. A jak se bude líbit taky vám.

AUKČNÍ GALERIE PLATÝZ

Dostal jsem se poprvé v životě do internetový aukce galerie Platýz. Seznámil jsem se s vedením, vynikající chlap, znalec umění, vede ji už léta. Mě mrzí, že jsem do internetový aukce nešel už předtím, ale víte, jakej já mám vztah k internetu a k těmhle věcem. Chyba. Teď visím v aukci, je to obraz, kterej se jmenuje Wimbledonská trojhra, a na něm Kvitová poráží Federera a Nadala. Dal jsem si na něm velmi záležet, protože jsem ale jednak naivní malíř a jednak nepozornej, tak když jsem ten obraz namaloval, uvidíte ho sami v Obrazárně, a navíc ještě visí na tom internetu, bude v tý aukci 40 dní. Když jsem ho domaloval, tak jsem si říkal, ty vole, vždyť Wimbledon se hraje na trávě a tys maloval antuku. A že jsem línej, tak už jsem to nepřemalovával. Kravina je už Wimbledonská trojhra, tak vlastně ta se může hrát i na antuka. Lidi si řeknou: To je taková legrace, vidíte, on Ringo maluje ve Wimbledonu antuku, to je přeci fór. No, neuvědomí si, že jsem blbec. V Platýzu je taky olej NA PROCHÁZCE S KRTEČKEM A ORGOJ CHORCHOJEM! Mám radost „Kvitová“ už je na 20.000 a „Orgoj chorchoj“ 29.000. Jen přihazujte, kluci a holky….do konce aukce zbývá měsíc…..


KDO ZABIL JEZEVCE? odkaz na obraz v galerii

Kdo zabil jezevce, je velmi dramatickej obraz, kdy leží na dvoře zavražděnej jezevec, a je na divákovi, aby pochopil, kdo ho zabil! Ještě k němu napíšu legendu.

MYŠ odkaz na obraz v galerii

Můžete se podívat na Myš. To je velký olej, kde úplně dole v rohu je malá myš. Přišlo mi to hezký takhle kompozičně, protože divák, kterej nemá brejle, tam tu myš nevidí, teprve, když přijde blíž a podívá se, tak řekne: „Jé, tamhle dole je myška.“ Já říkám: „No vždyť právě, to se jmenuje Myš.“

NA LOVU odkaz na obraz v galerii

Další velkej olej se jmenuje „Na lovu“. Myslivci pálej jako zběsilí po rodince malejch myšek. Teď mám zřejmě myší období. Přišlo mi to legrační, jak ti střelci s těma drahejma pěknejma puškama pálej na tuhle vyděšenou rodinku.

ORFEUS V PODSVĚTÍ odkaz na obraz v galerii

Další velkej obraz 100 / 80 se jmenuje Orfeus v podsvětí. Orfeus si jde pro Eurydiku do podsvětí k Hádovi, je tam trojhlavý Kerberos a co hlavní, udělal jsem Eurydiku, je krásná, ale Orfeus se mi moc nepovedl, zkazil jsem mu ksicht, má takovou hranatou hlavu. Ale tak co, je odvážnej, šel si pro milenku do podsvětí. Hádes dovolil, aby si ji odvedl, ale on se nesměl se otočit, ať se děje co se děje! Věděl, že si jde pro Eurydiku, kterou bezmezně miluje, že ji chce mít, že se nesmí otočit a otočil se. Slyšel za zády různý zvuky, to mě by zajímalo, co ho asi mohlo přimět k takový fatální chybě. Vyšel ven a Eurydiku neměl. Měl hovno, protože se otočil. Na tom obraze to ještě není, tam jí ještě kráčí v ústrety a hraje na Harfu.

BABIČKA NA PROCHÁZCE SE SULTÁNEM A TYRLEM… odkaz na obraz v gelerii

Babička na procházce se Sultánem a Tyrlem. Chtěl jsem namalovat velký obraz, ale pak jsem si říkal, že ta babička je pracná, už jsem ji několikrát namaloval, namaluju z ní jenom kus sukně a nohy, vždyť si ji můžou domyslet, kdo ji bude chtít vidět, tak si otevře můj obraz Babička na Starém bělidle. Takže jsou tam jenom ty boty, ale psi, na těch jsem si dal záležet. Sultán a Tyrl jako živí.

I BANKU MŮŽETE MÍT RÁDI! odkaz na obraz v galerii

I banku můžete mít rádi. Chtěl jsem tenhle televizní slogan zhmotnit, vtěsnat do obrazu, myslím, že se mi to povedlo. Jak lupič přepadá banku, která se jmenuje Alibababank, s.r.o., společnost s ručením omezeným.


PITBULL MILÁČEK RODINY! odkaz na obraz v galerii

Pro milovníky psů jsem namaloval Pitbula, miláčka rodiny, náležitě umírněnýho, aby nikoho neohrozil. Namaloval jsem Šviháka lázeňskýho, aby lidé viděli, jak vypadá hrdina, o kterým Schelinger zpívá. A jak už výše zmiňovanou smrt Lva Davidoviče Trockého. Doufám, že se vám budou obrazy líbit. Neustávám v činnosti, ještě mi štětec nevypadl z ruky. Fakt je, že se mi klepou ruce, což, když se podíváte na Pitbula, miláčka rodiny, tam je to obzvlášť evidentní.

MODRÝ A RUDÝ RINGO ….

A teď co bude? Velká událost! Měl bych se 18. června setkat s Ringem, Ringo bude vystupovat v Praze a Pragokoncert dělá všechno možný, abych se s ním sešel. Ringo, jak víte, když tu byl minule, nechce nikoho vidět, s nikým mluvit, nikoho k sobě nepustí, ani novináře. Dokonce ani nespal v Praze. Odletěl spát do Vídně. Tentokrát nevím, bude tady dva dny. Pokusej se mě k milovanému Ringovi dostat, už teď z toho mám trému. Mně se budou klepat nohy, jestli budu stát tváří v tvář člověku, kterýho tak miluju a kterýho jsem celý život napodoboval. Je to pro mě taková ikona, dokonce z toho mám větší strach než radost. Držte mi palec!

MS 2018 - CO JE VÍC?

Vzápětí ale bude mistrovství světa, který je pro mě vždycky vrchol. Mistrovství světa ve fotbale, to já si vždycky v kalendáři vyškrtám všechny dny, jako bych nebyl. Budu se dívat, jsou tři zápasy denně, u všech budu sedět. Budu si jídlo nosit ke stolu, když budu na hajzlu, tak si nechám otevřený dveře, aby mi neunikla ani minuta z nejvyššího svátku sportovního, jakej vůbec existuje. Budu fandit našim, tj. Anglii, která vypadne v předkole. Budu smutnej, ale radost to bude veliká. Ani se neodvážím tipovat, kdo letos vyhraje. Naši tam nejsou, abych jim fandil. Držte palce Anglii. Víte, jak já vždycky říkám na závěr, držme se Anglie. Jinak včely letěly krásně, moji drazí blbouni. Hezké léto.
Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR