Dobrý den, dnes je 20.11.2018 - 14:51
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LÉTO / PODZIM 2018 – SLOVENSKO / MAO / RINGO / OLYMPIK / KÁJÍNEK / VOJKŮVKA / KROFTA / SAUDEK

Vrcholem uměleckým byla pro mě velká výstava v Liptovským Mikuláši v Galerii Kolomana Sokola. Je to jedna z největších a nejkrásnějších galerií na Slovensku. Doporučila mě tam galeristka, která tam vystavovala Káju Saudka, tak se obrátila na mě, že by vystavila dalšího Čecha. Já jsem z toho samozřejmě měl radost, akorát jsem jí řekl, že tam bohužel nepojedu na vernisáž, že je to na mě strašně daleko a ty vernisáže jsou, podle mě, určitým způsobem anachronismus. Chodí tam pořád míň a míň lidí, i když na mě a na Mládka asi dost. Ale neměl jsem chuť jet do Liptovskýho Mikuláše, i když mám Slovensko velmi rád, kvůli 20 minutám proslovu k návštěvníkům. Výstava způsobila velikej skandál, protože já jsem si neuvědomil, že Slováci mě neznají a nevědí, co maluju. Češi znají „Zvířátka obdivují píču“, „Imigranti studují němčinu“ a další pecky, už si zvykli a už nejsem taková senzace, nejsem takovej provokatér, jako když jsem s tím začínal. Zvykli si. Ale Slovensko, to jsem podcenil, to je něco úplně jinýho. Jednak Slovensko jako takový je daleko víc křesťanská země, než jsou pohanský Čechy, a tak to způsobilo velikou bombu. Zvlášť místní umělci, sluníčkáři a zapšklí lesbický a homosexuální umělci vyvolali skandál, na Slovensku se o tom psalo všude v novinách, točila to televize, jak je možný, že někdo takový jako František Ringo Čech vystavuje v tak slavný galerii nemravná a odporná díla. Jedna zaměstnankyně napsala dokonce do novin, že se distancuje od mé výstavy v Mikuláši, že něco tak strašnýho považuje za devastaci umění, navíc, že je to fašismus, rasismus, xenofobie, pedofilie, nesnášenlivost a tak dále. Moje nebohá Píča, jak se v Čechách líbí! Došlo to dokonce tak daleko, že ředitelka galerie byla vyhozená, koncem roku končí. Alena Chlebeňová, skvělá ženská. Co je jí platné, že jsem jí vděčnej, že mě uvedla na Slovensko? Mimochodem ty články, ta nenávistná kampaň vyvolala obrovskej zájem, takže na výstavu chodily stovky lidí, tísnily se tam. Obrovskej návštěvnickej úspěch! Ani paní hejtmance se to prej nelíbilo. Pro mě je to poučení, že nemám vytahovat paty z domova. Ještěže můj španělskej galerista, kterej mě vystavuje po Evropě, že jeho nemůže nikdo vyhodit. Měl jsem radost, bylo mi to líto, znova děkuju za to, že jsem měl možnost poprvé předvést svým milovaným Slovákům svoje malířský umění. Jako Čechoslovák ( to jsou ti o kterých řekl Havel, že neexistují!) považuji Slovensko za svoji vlast!

 

MAO A MOUCHY

Rád vám píšu podivnosti z mého života. Napsal jsem si do boďáku nepochopitelnou poznámku, teď mi teprve došla: Čína, mouchy. Jak lítaj mouchy, jaký jsou v létě problémy s mouchama. Já jich mám na honce spoustu. Lapu je všemožně mucholapkama, plácám je plácačkou. Jedna, dvě mouchy v ložnici, kdo to zažil, který si vás oblíběj a usedaj na vás, střídají se, tak mě dovádí k šílenství. Já navíc na ně dobře nevidím, protože musím mít brejle. Proč jsem si to poznamenal? Vzpomněl jsem si, jak za božského Maa v době mého mládí, Mao vyzval národ, Číňany, k boji proti mouchám. Stanovili takovej limit, že každej Číňan, a že už jich sakra bylo tenkrát něurekom, zabije denně 10–20 much. A tím vlastně Čínu zbavěj toho obtížného hmyzu. I když samozřejmě si uvědomuju, že i moucha má své místo na slunci a něčemu slouží. Dokonce v odborný knížce jsem si přečetl takovou oslavu pavouků, že kdyby nebylo na světě pavouků, že by do dvou, třech měsíců pokryly mouchy celou zeměkouli do výše jednoho až dvou metrů. Neumím si to představit, ale umím si představit, že co řekl Mao, to bylo svatý. Tak ta představa, jak Číňani běhaj po Číně s plácačkama a každej plácá mouchy a počítá, jestli splnil denní limit… Bohužel už si nepamatuju, jak akce skončila, ale myslím, že v Číně mají mouchy furt, vlastně ten masakr, ke kterému vyzval Mao, nebyl příliš zdařilý.

 

MODRÝ A RUDÝ RINGO

Co je vrcholem mojí umělecký sezóny, a řekl bych i vyvrcholením mýho uměleckýho života, je setkání s Ringo Starrem. Člověk, po kterým si celej život říkám, používám jméno Ringo a Ringo byl můj nejoblíbenější Beatle, můj život je s ním velmi spjatej! A když jsem se dozvěděl, že Pragokoncert, agentura, která taky dělá moje divadlo, koupila koncert Ringo Starra, tak jsem se nadchnul. Ale co bylo ještě větší bomba, pan Daron, to je provozní šéf Pragokoncertu, přišel s tím, že by rád uskutečnil moje setkání s Ringem. To znělo pro mě jako rajská hudba potkat Božského tváří v tvář. Že pro to Pragokoncert a on osobně udělá všechno. Snažil se strašně, jednal s manažerem Ringo Starra dávno předtím, že by chtěl, aby se Rudý Ringo a Modrý Ringo sešli. Modrý Ringo je Ringo z Anglie a já jsem Rudý Ringo Husákův sirotek východního bloku, že by se s ním chtěl setkat. Manažer váhal, říkal: „Ringo už je starší chlap, má zvláštní manýry a nálady, to setkání může trvat sedm minut, ale taky sedm vteřin, bude-li vůbec Ringo souhlasit.“ Sdělil nám, že Ringo se nefotí, nepodepisuje, nepodává ruce, vůbec s nikým nemluví. Dokonce nikdo nesmí bejt ani na zkoušce. V hotelu, ve kterým bydlí, museli vyklidit recepci, tam nesměl nikdo bejt, když přijel Ringo, a Ringo proběhl hotelovou recepcí do prázdnýho pokoje a z něj už nevylezl až na koncert. Velmi má strach taky sám o sebe, není divu, vždyť už jsme starý dědkové. Než vlezl do auta, který ho mělo vézt do hotelu, tak se ptal, jestli to auto je pojištěný. Teprve, když mu Daron řekl, že je pojištěný na sedm milionů, tak do toho Ringo vlezl. Vůbec nekomunikoval. Zvláštní je, přece jen se ukázala jeho lidská stránka, během té cesty autem pořád vyhlížel z okna, jestli jsou billboardy Praha vítá Ringo Starra. To mi přišlo legrační. Když mu volala žena, to úplně prej ožil, říkali, že z velký hvězdy se stal starostlivý manžel a teď mluvili asi dvacet minut celou tu cestu s manželkou, jak nakrmila psa a co se stalo na zahradě a co kocour, jestli někam neutekl. Najednou to bylo všechno strašně lidský, říkal Daron. Já jsem den před tím koncertem špatně spal, jakou jsem měl trému. Přijel jsem včas, takže jsem viděl i část odpolední zkoušky, nádhera! Pak jsem šel do šatny a čekal jsem, jestli Ringo mi poskytne audienci nebo ne. Nakonec Ringo vešel a říká: „Kde je ten váš Ringo?“ Daron říká: „Tady je.“ Já jsem byl úplně zkoprnělej, vzpomněl jsem si, že takhle zkoprněli Beatles, když vešel Elvis, ti úplně čuměli, ani se nepohnuli, nevydali hlásku, až Elvis řekl: „Tak co? Budeme na sebe takhle čumět, nebo si něco povíme?“ Tak tohle já zopakoval s Ringo Starrem. Říkám: „Já jsem Ringo.“ On chtěl bejt vtipnej, říká: „Já jsme Ringo, ty jsi Ringo, bingo.“ Docela dobrej fór na to, že ho řekl Ringo Starr, to se mi líbilo. Šli jsme před šatnu, tam jsme se vyfotili, já jsem byl úplně v sedmým nebi, co vám mám říkat? Ringo je opravdu už dědeček a já taky. Zblízka bylo vidět, jak už je starej, unavenej, vůbec se mu nedivím, že má takovýhle mouchy a je takhle nerudnej. Když jsem to vyprávěl vnukům, tak říkali: „Dědo, vždyť ty jsi stejně protivnej jako Ringo. S nikým nechceš mluvit, s nikým se nechceš bavit.“ Tak jsem si uvědomil, že mají pravdu. Před smrtí nás obou se setkal Rudý a Modrý Ringo. Kéž by Ringo ještě dlouho žil!

 

LILIAN MONTEVECCHI

Vzpomněl jsem si taky na další hvězdu mýho života, a to Liliane Montevecchi. Největší hvězda francouzskýho show Folies Bergere. Folies Bergere je nejslavnější program, je slavnější než Moulin Rouge a Liliane Montevecchi byla obrovská hvězda minulýho století právě ve Folies Bergere. Já jsem byl v Americe ve stejným programu Folies Bergere v Las Vegas s Černým divadlem, kde byla krásná mladá Lili, ta byla tak krásná! Muzikálová star a ještě Francouzka! Úplně celý Černý divadlo jsme z ní byli vedle. A když jsem mluvil s nějakýma Francouzema a řekl jsem, že jsem pracoval s Liliane Montevecchi a že jsme spolu několikrát mluvili, tak si mysleli, že kecám. Protože pro ně je to pořád tak strašně velká hvězda. A tak jako Ringo Starr, tak i Liliane Montevecchi pořád zpívá a uvádí. Krausovi z Černýho divadla mi poslali ze show fotku, oni s ní vystupujou ve Švýcarsku, myslím, že jí je přes 85, stařičká paní v noblesní róbě, zpívá a pracuje. My umělci z minulého století jsme nezničitelný!

 

VELEBA

Pak jsem si taky přečetl, nebo mi někdo volal, že byl rozhovor se senátorem Velebou, a senátor Veleba řekl, že neúspěch Strany Zemanovců ve volbách byl proto, že jsem byl lídr. A já jsem úplně zkoprněl, protože on vyvíjel na mě neskutečnej nátlak, abych byl lídr. Dokonce se se mnou dvakrát sešel. Jednou za mnou přišel k Hasičům. Seděli jsme spolu u baru, já mu říkal: „Pane senátore, je to k hovnu, to nemá naději na úspěch. Strana, která čtyři roky nedělala vůbec nic, vypadla úplně z povědomí lidí a nezachráním to ani já.“ On přesto naléhal, já jsem řekl: „Ne, už o tom nebudeme mluvit.“ Oni mě obešli, šli za Milošem, protože věděli, že Milošovi já nic neodmítnu, a když jsem byl na návštěvě na Hradě, tak Miloš říká: „Ringo, já bych tě chtěl poprosit, ne jako tvůj prezident, ale jako tvůj přítel, jestli by ses nepostavil na kandidátku Zemanovců.“ Já jsem zkoprněl, ale říkal jsem si, přece nemůžu říct, Miloši, ať jdou do hajzlu. Tak jsem to ukvapeně slíbil, ale od toho okamžiku mě to strašně mrzelo. Ale říkal jsem si, co se dá dělat. Dopadlo to špatně, jak jsem předpokládal. A když jsem pak říkal: „Miloši, tys mě uvrtal do pěknýho průseru,“ tak on říká: „Vždyť jsi to nemusel, Ringo, brát. Já jsem tě o to prosil, ale kdybys řekl: Nezlob se, Miloši. Tak bys nekandidoval.“ A já na to „Takhle jsi mi to měl, Miloši, tenkrát říct. Já bych nekandidoval.“ Mrzelo mě to na senátora Velebu, zvlášť když mi syn říkal: „Tati, on se ho na to nikdo neptal, to z něj vylezlo, sám to dal k lepšímu.“ Nechápu to. Jevil se mi vždycky jako strašně slušnej člověk, byl mi sympatickej, celou dobu jsme spolu skvěle vycházeli a teď takováhle bomba. No, lidi jsou různí.

 

OLYMPIK

Vystupoval jsem s Olympikem na Malý Skále. Zase stará parta: Chrastina, Klein, Janda a já. Hráli jsme s takovým nadšením, před tolika lidma. Lidi řvali! Zase jsem si ověřil, že lidi na mě nezapomněli jako na bubeníka, nezapomněli na nikoho, ani na Kleina a Chrastinu! Ohromný ovace jsme měli. Tak mě to potěšilo! Seděli jsme v šatně všichni čtyři starci, všimněte si, že v tomhle deníčku pořád vylejzá na povrch, jak jsme starý: Janda, Klein šedivej, Chrastina šedivej, já šedivej. Vyprávěli jsme si veselý historky z doby našeho mládí a že jich je! Doufám, že Petr Janda taky jednou napíše knížku. Vždycky říkám, už jsme hráli podruhý takhle, zakládající členové Olympiku, to už je možná naposled. Ještě bych si aspoň jednou zahrál.

 

KÁJÍNEK

Kdo nevolal jako Kajínek, že by přišel na návštěvu. Tak jsem říkal: „Ano, Kajínku, samozřejmě, rád tě uvidím, přijď a přiveď i tu skvělou paní doktorku, se kterou žiješ.“ Paní doktorka, právnička, která ho hájila celou dobu, co byl ve vězení, jezdila za ním, vozila mu různý věci, starala se o něj, vyjednávala. Byla to taky ona, která mě kontaktovala, když si všimla, že za Kajínka bojuju zejména u Miloše na Hradě. Tak přijeli oba dva, sympatická ženská, Kajínek je skvělej, přijeli, povídali jsme si, Kajínek mi dal víno po něm pojmenovaný, dal mi bonbony „Kajínek” a říkal: „Řekni Milošovi, že jsem mu neskonale vděčnej, že mi zachránil život. Já už bych tam dlouho nepřežil.“ Já jsem říkal: „Kajínku, podařilo se, Miloš uvěřil v tvoji nevinu.“ A Kajínek říkal: „Poděkuj mu znova, neskutečně!“ Tak jsem znova neskutečně děkoval Milošovi a Miloš mi říká: „Prosím tě, řekni Kajínkovi, ať nejezdí mercedesem a nedráždí lidi.“ A Kajínek mi na to, „Prosím tě, promiň, ale když jsem seděl přes 20 let v příšerných podmínkách nespravedlivě, což mi, doufám, věříš, já nevím, jak taky ještě dlouho budu, mám nalomený zdraví, i když vypadám jako řimbaba, tak proč bych se proboha nesvezl v nádherným autě? A stejně si nemůžu vynahradit tu strašnou dobu toho uvěznění.“ Má pravdu Kajínek. Ti, co ho nemaj rádi, co si myslí, že je vrah, ti by ho stejně odsuzovali, i kdyby jezdil v trabantu. Ale vypadal dobře a návštěva byla pěkná. Vždycky ho rád vidím. A taky Kajínek povídá: „Já jsem tě volil jako lídra Zemanovců. Paní doktorka taky.“ Což mě potěšilo. (Vidíš Velebo, kolik máme voličů!)

 

VOJKŮVKA

Co je velmi smutný, umřel Vojkůvka, můj kamarád, člověk, kterýho nesmírně obdivuju, myslím, že to byl bezpochyby nejlepší náš naivní malíř, a to včetně Mládka, Hüttnerový, Kahovcový a všech. Vojkůvka maloval mistrovsky. Bylo mi ho líto a bylo mi i líto, jak jsem si z něj dělal legraci u Šípa, když přišel Vojkůvka, vypadal jako stařec Zosima z Dostojevskýho, a já jsem řekl, že jsem rád, že tu nejsem nejšerednější. Lidi se smáli, on možná taky. Byl tam se svým děvčetem, samozřejmě ještě říkal, jak si ji vezme, jak budou mít svatbu, jak má prstýnky, a celej zamilovanej. Zrádný děvče sedělo v hledišti a taky se zrádně usmívalo. Sjelo s Vojkůvkou polovinu světa, prožilo s ním krásný údobí, aby v momentě, kdy Vojkůvka začínal bejt nemocnej, aby ho hanebně opustila. Mrcho, však ono to na tebe taky dojde! Na každý prase se někde vaří voda. Uvidíš! Chtěl jsem si s ním vyměnit obraz, ale neměl jsem odvahu říct: „Pojď, vyměníme si obraz jedna ku jedný.“ Už Vojkůvku mít nebudu. Nechť je ti, Vojkůvko, země lehká.

 

JAN JAKUB RYBA

Hraju si každý ráno, když maluju, vážnou hudbu, vždycky si přehraju dvě elpíčka a jedno cédéčko. Proč o tom mluvím? Chtěl jsem vám připomenout, já už jsem na to pozapomněl, ale možná, že v jedné ze svých knih jsem se o tom zmínil, že Ryba napsal Stabat Mater, lidi většinou od něj znají Českou mši vánoční, tzv. Rybovku. Ale on napsal taky ,,Stabat Mater,, taková nádhera! Znova mi bylo líto, že takovej člověk sešel ze světa strašnou smrtí. Třeba výjimečný lidi odcházejí ze světa brzo, jak se říká: Miláčkové bohů umírají mladí. Nechal tady spoustu dětí. Strašná smrt. Když jsem byl na návštěvě v Rožmitále, tak jsem šel do toho lesa, kde jsou na památku ty kameny, kde on se oběsil. Takovej smutek tam na mě padl, když jsem si uvědomil, kolik radosti jenom naše rodina zažila s jeho Rybovkou a vy určitě taky.

 

GENIUS KROFTA!

V televizi teď dávají Drak, kterého není třeba se bát. Je to o souboru Drak z Hradce Králové, loutkový divadlo vynikajících kvalit. Znova jsem si připomněl, jak výjimečnej soubor to je, čeho všeho dosáhli, jakej mají význam v český kultuře. Když jsem to říkal svýmu synovi, tak ten mi říkal: „Tati, vždyť Krofta je génius a já jsem mu dělal asistenta. Když jsem studoval na vysoký režii, tak jsem dělal Kroftovi v Hradci asistenta. A můžu ti říct, že dva lidi v mým životě mi strašně pomohli a strašně dali. Byl to Krofta a byl to Kirschner, představitel Spejbla a Hurvínka.“ Já si na Kirschnera taky rád vzpomenu, protože v dobách totality, když mi hrozil nějakej průšvih se Schelingerem, byl to Kirschner, kterej se mě na ÚV zastal. A k tomu bylo třeba velký odvahy. Postavil se na moji stranu a ochránil nás tenkrát s Jirkou, byl by velkej průser. Krofta pryč, Kirschner pryč, smutek. Pak jsem viděl jeho hru, dávali to v televizi, jmenuje se ta Kroftova hra Broučci a někdo mi volal, já jsem se díval na jinej film. „Prosím tě, Ringo, jsi na Artu s divadlem Drak.“ Tak jsem si to zapnul, tam jsem viděl takovýho vlasatýho brejlatýho mladíka, ve středním věku, spíš mladšího, nemohl jsem se poznat. A připomněl jsem si, že jsem tam vlastně v tomhle slavným představení jako Ringo, protože to bylo o Beatles, vystupoval.

 

ZEMĚTŘESENÍ

Velká radost byla, když mi zavolali rockeři Brichta, Smetáček a spol, ta vynikající rocková parta, která nahrála Zemětřesení, písničky, který nám zbyly po Schelingerovi, tak teď se ozvali a zvali mě na vernisáž do Akropole, protože je to už 25 let od doby, kdy nahráli tohle vynikající cédéčko. Já jsem úplně čuměl,„Bože, to je 25 let? Já vás, kluci, vidím jako včera, jak jste seděli v Holečkový u mě v ateliéru, plánovali jsme to CDéčko a já jsem z něj byl tak nadšenej.“ A oni říkali: „Ringo, my jsme udělali remax, je to zmastrovaný, je to výborný, chtěli bysme, abys přišel a pokřtil to.“ Já jsem říkal: „Kluci, já nechodím nikam, já nejdu ani na konec svý zahrady, ale můžu vám namluvit nějakou zdravici pro rockery.“ Pak mě napadlo, nabídl jsem jim texty, který mi zůstaly z rockový éry, který nikdo nechce. Tak jsem navrhnul: „Kluci, nechcete je zhudebnit? Kocáb s Pavlíčkem dělají mrtvý brouky, pořád mi říkaj: Ano, Ringo, příští rok, ještě ukážeme, co v nás je.“ Už asi neukážeme. Brichtovci měli radost, vzali si texty a děj se vůle Páně. Jsem zvědavej, jak to dopadne. Určitě dobře, protože to jsou jeden mistr větší než druhej.

 

SAUDEK

Xaver Veselý mě pozval na vernisáž Káji Saudka. Nebo Jana Saudka? Já si je oba pletu. Já jsem na tu vernisáž šel. Novou galerii otevřel Xaver na rohu Ječný a Pavláku. Krásná galerie, velká s kavárnou. Šel jsem tam jen proto, abych viděl Saudka. Celou dobu jsem mu říkal Kájo, přestože si myslím, že je Jan. Nic neříkal, bráchu milival! Měl tam krásný obrazy. Bavili jsme se jenom spolu. Byli jsme nádherně sprostí! Ženský kolem nás byly červený, ale chodily nás poslouchat. Měl tam krásný obrázky, nádherný fotky a co mě uchvátilo, já jsem nevěděl, že on si koresponduje s Xaverem a krásně mu koloruje obálky. Sbírka umění. Říkal jsem: „Tys mi to, vole, nikdy neřekl, že ti Saudek dělá takovýhle nádhery.“ Můžu vám doporučit, běžte se na toho Saudka podívat, já tam budu od 20. ledna. Vzhledem k tomu, že jsem nevystavoval v Praze 30 let, tak se tam docela rád ukážu. Předtím ještě zkusím, mluvil jsem s Karlem Heřmánkem a ten mi nabídl, že bych mohl v prostorách divadla Bez zábradlí uspořádat výstavu. Tak jsem měl taky radost. Tak je to v mým životě se vším: Všechno, hodně, nebo nic. Ode zdi ke zdi. 35 let ani rána a najednou dvě výstavy najednou. Naštěstí mám dost olejů, tak se tam objevím. Jinak bych vás chtěl upozornit, co je velká událost v mým životě a velká radost, že mě vzala Galerie Platýz do aukčního prodeje. Tam se můžete podívat na moje obrazy. Byl jsem velmi úspěšnej v minulým kole. Vždycky 40 dní trvá ta aukce a lidi přihazujou po 500 korunách. A já si to každý ráno otevřu a vidím, jak lidi přihazovali, mám radost, když nepřihazovali, tak jsem trochu smutnej. Teď těchto 40 dní se podívejte, je tam krásnej obraz, že teda pardon mluvím o svých obrazech jako o krásnejch. Je tam Tour de France a jsou tam Trenéři Sparty. Holoubek, Kavka, Lavička, Hřebík, Hapal, přišlo mi to vtipný, ale s tím už se tolik nechytám. Já jsem na to spoléhal, říkal jsem si: „Vždyť je tolik Sparťanů, to se jim musí líbit!“ Tour de France má asi víc fanoušků než Sparta. Tentokrát je novinek dost. A na závěr bych vám chtěl oznámit něco, co mi udělalo velkou radost. Oslava nás kuřáků: Běžte do prdele se zákazem kouření. Koncem října se koná v Tokiu mistrovství světa v kouření dýmky na čas. Mistrovství se účastní 8 dýmkařů z Čech a 10 ze Slovenska. Celkem je přihlášeno 308 účastníků z 36 států. Soutěžící dostanou novou dýmku, 3 gramy tabáků a dřevěné dusátko. Umění je dobře dýmku nacpat, aby tabák dobře prohoříval. Světový rekord je 3 a půl hodiny. Nejlepší soutěžící jsou z Itálie a z Holandska. Ale ani naši se neztratí. Tak to mám radost. Znova opakuju,

 

BĚŽTE SE ZÁKAZEM KOUŘENÍ DO PRDELE! PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA.

Jednou jsme takhle Miloš, Ivanka, Hlinovský a já letěli do Washingtonu navštívit Trumpa, který se chtěl s Milošem poradit o problému amerických většin. Schůzka byla tajná a tak jsme se sešli v garsonce u Ivanky Trumpové. Když Miloš Donaldovi poradil co má dělat s Kimem a Putinem, hráli jsme Cvika a trochu popíjeli. Miloš nechával Trumpa vyhrávat a ten byl v dobrém rozmaru. Když už ji měli oba státníci jako z praku, chtěl se Donald pořád o něco sázet….Miloši! Vsadím se, že nevošukáš frau Merkelovou. To teda ne opáčil Miloš, to bych si ho radši uříznul! A co ty, ojel by jsi Makronovu starou? Ani Bohovi rozčílil se Trump. To bych radši podržel Junckerovi. Hoši, vložil se toho Hlinovský, tohle je nechutný! Sázejte se o něco velkého, ale reálného! Dobrá, obrátil se Trump na Miloše, seš takovej frajer, aby jsi řekl v rádiu před celým národem o někom že je zmrd? To na manželovi nechtěj, vložila se do debaty Ivanka. Miloš takhle nemluví! Ty bys to řek Donalde? Jasná páka povídá Trump už mockrát! Řekl jsem to Clintonové, Angele Davisové, Lékařům bez hranic, Dětem země, Brnu sobě, Loutkám v nemocnici, Zdravotnímu klaunovi, Mee Too a všem neziskovým organizacím! Miloš váhal…..víš je to síla….sluníčkáři by se posrali! A když to řeknu, tak co? Trump zaváhal jen chvíli a pak vyhrkl….dáme České policii atomové hlavice! To Miloše zaskočilo. Ví, jak by se police české republiky atomové zbraně hodily. Dobrá platí, stvrdil Miloš poslouchej náš Radiožurnál! A když se neodvážím Donalde, když prohraju naši sázku, co budeš chtít ty? Vždyť všechno máš, co by ti mohl dát prezident malého národa Čechů. Trump mlčel , hleděl do země a nervozně si okusoval nehty. Jen to řekni , povzbuzovalo ho jeho nádherná žena, jen řekni po čem toužíš a proč celé noci nespíš….no….! Miloši, klekl si Donald před kamaráda. Chtěl bych permanentku na Slavii, ale né do VIP kam chodí Kodeš, Dr. Pirk, Kačer, Mareš, Kvitová a Ringo. Já chci na Tribunu Sever! Miluju vaší Tribunu Sever a ty skvělé lidi na ní! To není problém, vložil se do debaty Hlinovský. Permanentku dostaneš i když Miloš vyhraje, ale slíbíš, že nebudeš nosit na tribunu pyrotechniku. Máme jí tam dost!

 

OBRAZÁRNA

 

AŽ UVIDÍŠ KOMUS KOUPIL NEVĚSTU, SMUTNĚ NASTOUPÍŠ ZPÁTEČNÍ CESTU — Jeník Kecalovi po podpisu nevýhodné smlouvy


BACHČISARAJSKÁ FONTÁNA — Daria Klimentová a Ringo tančí v Moskvě Na Tagance…

 

BOJ S CUKROVKOU — Dr. Karen bojuje se zákeřnou nemocí, abych mohl žrát sladký!

 

BRATRANEC Z AFRIKY — Sirotek sněhulák za Syrie

 

EVOLUCE — Takhle to bylo podle Darwina, pokud to není úplná kravina!

 

JAK JSEM POTKAL RYBY — Pocta Otu Pavlovi geniovi minulého století!

 

JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA (detail obličeje) — Na to, aby ho každý poznal to úplně stačí!

 

MARNÁ ŽÁDOST — Lidé do nebe? Hovno! Pouze nevinná zvířata!

 

MATURITA — Těžká životní zkouška, po které zase všechno zapomenete!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR