Dobrý den, dnes je 20.09.2017 - 13:12
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

16. srpna 2014 SLAVIA / ZEMAN / KOCÁB/ ŠÍP

Nad Slávií svítá! Byl u mě Mirek Beránek na začátku sezóny a mluvili jsme zeširoka o Slávii. Měl jsem z toho velikou radost, protože Mirek je opravdu velkej slávista, velkej klubista a už jednou ve Slávii působil, umí to s nima. Přišel plnej energie, že se Slávie zvedne. Zatím to vypadá tak, že se zvedá. Jak říkám, měl jsem radost. Slíbil jsem mu všestrannou pomoc, slíbil jsem mu, že napíšu bojový hesla. Postěžoval jsem si na toho organizátora tý slávistický jednotky, těch vlajkonošů jejich. Teď jsem viděl, kolik jich je! To celá ta tribuna za brankou je plná vlajkonošů. Jak jsou nadšení, ti mladí lidi! To mi kdysi řekl Pavlík Novotný, kterej se Soňou chodili mezi ně: „Ani nevíš, Ringo, kolik nás je! To je strašná síla! To ten klub nemůže ignorovat.“ Já jsem se snažil už nějaký ty hesla napsat, protože jejich hesla nejsou zas tak moc vtipný, a já to přece jen umím, tak jsem si říkal: Něco, kurňa, pro slávisty udělám jako slávista! No, neozýval se, ani přes paní Zikovou, která má velkou autoritu a je to ženská, kterou je nejvíc na tribuně slyšet. Tak ani ta nic nezmohla. Vůbec na to nereagoval. Tak jsem si říkal, že je to pěknej bambula. Pak jsem si to vyložil, že on asi má strach, že ho vytlačím z toho místa a že tam budu usilovat o to, abych to všechno dělal já. Abych tam stál s tím megafonem a dirigoval ty skvělý slávistický rytíře. Hovno! Beránek slíbil, že s ním promluví, tak uvidíme.

Namaloval jsem obraz, na kterým jde Zeman, Klaus a Havel a já je potkám. Je to ta parafráze na to Dobrý den, pane Courbete. Najděte si to. Dobrý den, soudruhu Ringo se to bude jmenovat. A pak mi přišlo, že bych Havla měl namalovat jako černocha, protože Kašpar, Melichar a Baltazar, taky byl jeden černej. Havel pro jeho postoje humánní a vstřícný všemu a všem nešvarům Evropský unie, tak ho udělám asi černocha. Namaluju to asi, no uvidím, jestli mu neodpustím.

Do Zelený zahrady přišel Láďa Štaidl s Martou a s manželem. Pospíchal je velmi dobrej herec. Takovej nenápadnej, talentovanej chlap. Vždycky jsme mu tu nádhernou Martu záviděli, jsme čuměli. Tak tahle zvláštní parta Láďa Štaidl, Marta, Pospíchal seděli v Zahradě u rybníčka. Marta mi říkala: „Sleduj Americký století (nebo jak se to jmenuje). Je to velmi poučný. Doporučuju ti to!“ Říkala mi to dvakrát, tak jsem si to tenhle tejden pustil. No poučný to je, ale já to všechno znám, vždyť jsem v tý době žil, když se o tom mluvilo. A s Láďou jsme si zase říkali, že se určitě sejdeme! Že si máme o čem povídat. Byl tam bez Arnošta. Ale rád jsem je viděl všechny tři.

Mám trochu komplikaci, protože Judy, moje dcera, má záchvat bio. Pročítá všechny potraviny, kde jsou konzervanty, kde jsou takový ty škodliviny a kupuje jenom bio. A začala terorizovat i mě. Co není bio, tak mi vyhazuje. A nechce, abych dětem vařil věci, který nejsou bio. Kde já budu všude kupovat bio? Tak jsem říkal: „Podívej, já jsem bio nikdy nejedl a dožil jsem se 71 let.“ Ale Judy říkala: „Bio jsi sice nežral, ale nebyly tam takový ty sračky.“ Fakt je, že kuřata nacpaný antibiotikama a krávy krmený masokostní moučkou, to je na soudní procesy s těma debilama, co to dělaj. Nechápu, jak někdo může tohle povolit. Ale co je u nás k chápání?

Co bylo příjemný, pozval mě Miloš, byl jsem na Hradě. Kamarád Hlinovský připravil návštěvu u Miloše. Bylo to krásný. Neřešili jsme vůbec nic. Poseděli jsme hodinu dva kamarádi, Zeman mi nabídl víno, pálili jsme oba jedno bidlo za druhým. Miloše zajímá vždycky, já mu vyprávím, jaká je nálada v podhradí, co lidi. Ode mě má informace naprosto pravdivý, já nic nezkresluju, říkám mu i věci nepříjemný. Bylo to krásný. Zeman se vyptával na orální sex, zřejmě četl nějakou moji knížku. Tak jsem mu vysvětloval, že je to taková umělecká licence, že to nepřeháním, protože vím, že Miloš je trochu puritán a neměl by ze svého Ringa velkou radost, ale no tak co. Ale zas na druhou stranu nic lidského mu není cizí. Bylo to pěkný. Nádherná hodina. Odcházel jsem se slovy: „Tak, Miloši, na podzim zase přijdu na víno.“ Kurňa, teď koukám, ono už to bude brzo. K Milošovi se těším.

Hrál jsem na zámku Valeč. Nádherný pracoviště! Krásnej zrenovovanej zámek Valeč u Třebíče, u rodiště Jardy Navrátila. Přišel majitel, velmi se věnoval, vybudoval krásnej hotel, krásnej sál. Měli jsme vyprodáno. Velikej úspěch. Opravdu, hotel pěknej. Tak jsem říkal majiteli, aby se zastavil na kafe, že bych docela ten hotel, on je to zámek, že bych to namaloval, protože je to krásný. Ale majitel si zřejmě myslel, že budu chtít půjčit peníze, nereagoval na to. Tak namaluju radši znovu Karlštejn.

Na Jílovišti hrála stará garda Slávie, tak jsem tam šel. Měli jsme takovou radost, že se vidíme! Všechny jsem je zažil na hřišti! Od Pešiceho, přes Mareše, všichni slávisti! Ne ta stará garda, kdy jsem byl kluk, kdy hrál Hildebrant, Linhart, Nedvídek, Ibser, Herzig. Teď jsem znova koukal na tom Jílovišti a říkám dětem: „Podívejte, neznám krásnější dresy, než jsou ty slávistický!“ Kluci tam běhali, vyhráli asi 9, nebo 10:1. Hlasatel říkal: „Prosím vás, my máme jenom do 10 cedule, tak nedávejte nám víc gólů.“ Ale musím se zase zastat Jíloviště, protože hrálo Béčko. Áčko hrálo někde o postup, hráli Českej pohár, vyhráli, takže se na hřišti oslavovalo. Tak porážka od Slávie není porážka! Od Mistra je to potěšení! Bylo to pohlazení. Červenec byl ve znamení Slávie.

 

Vzal jsem taky dvakrát děti na fotbal, porazili jsme Ostravu, porazili jsme Liberec! Taková nádhera! My jsme úplně ječeli, my slávisti na tribuně, my jsme to několik let nezažili něco takovýho! Úplně jsem ožil. Blahoslavenej Mirek! Kéž by mu to vydrželo!

Přišel Zdeněk Pohlreich, jestli nemám chlór do bazénu. Chlór já mám, ale pak se ukázalo, že Zdeněk má jinej druh bazénu a používá chlór tekutej. Kdežto já mám francouzskej Dejoux, mám ho už deset let, takže to není poslední model, a tam se dávaj tablety. Tak jsme se akorát pozdravili a Zdeněk říká: „Já si to koupím někde jinde.“ Já mu říkám: „Máš mít, Zdeňku, pořádnej bazén!“ Tak jsem si dovolil malý fór.

Pak přijela Leila Kocábová, protože Kocáb má 60. Nejdřív mě Leila zvala, abych přišel na jeho narozeniny, ale já jsem hrál, měl jsem představení, takže jsem nemohl, ale řekl jsem: „Leilo, zastav se, já pošlu Michalovi obrázek.“ Poslal jsem mu, když si najdete na mým webu v oddělení Obrazů, tam je obraz, který se jmenuje Spartakiáda tržní ekonomiky. To je, jak stojej ti dva frajeři a mají vztyčený pyje, penisy, a na těch penisech dělaj dvě blondýny stojku. Kocáb to ocení. Sice je to syn faráře, ale Michal je odvaz. Tak jsem ho nechal pozdravovat a poslal jsem mu tenhle obrázek.

Začal jsem malovat Poslední večeři Páně po 35 letech. Je to 35 let, co jsem namaloval Poslední večeře Páně, obraz. Na něm je vidět, jak jsem se to ještě učil, jak jsem to moc neuměl. Jak jsem se dokonce spletl v počtu apoštolů. Je jich tam jenom 11. Ale teď jsem namaloval novej, podle sebe. Je jinej, je zvláštní. Je bohatší. Uvidíte to všechno na mejch webovkách. Já to sem dám, jen co to zpracuju a napíšu k tomu legendu. A pak jsem do třetice udělal Poslední večeře Páně podle Leonarda da Vinci. Okopíroval jsem Leonarda, jaksi know- how, tu konstrukci tý večeře a hned jsem tam prodal svoje kamarády. Apoštolové a Kristus pijou víno Mádl, mají kachnu, jedí kačera Donalda, Donald Duck, jedí gothaj, je tam Šumava, věnec buřtů a maj tam i malý selátko. To jsem si potom uvědomil, až když bylo namalovaný, že Židi vepřový nejedí. Je tam Jidáš, má samozřejmě váček s 30 stříbrnýma. A udělal jsem ho jako ty ostříhaný debily, jak choděj, jak nemaj vlasy, ta móda strašná těch vylepanejch vylepanců. A namaloval jsem, jak se Jidáš pochcal. Oni, jak na něj útočej, jak se všichni ptaj Krista: Jsem to já?, když říká: Jeden z vás mě zradí, tak se ptaj: Jsem to já, Pane? Ne? A ptaj se taky Jidáše, on kroutí očima, že nemá čistý svědomí, a pak byl v takovým stresu, že se pochcal. Na zemi je vidět, jak je pochcanej.

Znova opakovali Všechnopárty se Šípem moje silvestrovský. Víte, že já mám čtyři. A těší mě, že přestože mě ti zmrdi nepustěj do televize, že mě diváci nechtěj, tak ty dvě žáby na prameni, co tam seděj, ten Raichert a druhej se jmenuje Maxa, ti by si radši vrazili pazděro do prdele, než by mi zadali program. No však je pánbůh potrestá. A možná že i prokurátor. Ale co chci říct, oni opakujou všechny ty Všechnopárty a, z čeho jsem měl radost, ten můj šel v sobotu. S Karlem. V sobotu, hlavní večer! Už to dávali třikrát a počtvrtý znova. V sobotu večer od 8 hodin a zase byli nadšení lidi! Tak jsem měl takovou radost! Říkal jsem do televize: „Program jste mi nedali, zmrdi, ale furt vám dělám sledovanost.“ No a hned se to projevilo na těchto webovkách, protože hned druhej den jsem měl tady přes 2000. Jak víte, že já mám mezi 300 až 500 čtenáři denně. Je to 300, 340, 380, 400, 220, a najednou 2800. A koukám na datum a zrovna to bylo druhej den, jste si mě klikli, jak jsem se vám připomněl u Karla Šípa.

Natočil jsem si Sherlocka Holmese, říkal jsem si: Američani to taky zpracovali, tak to jsem zvědavej. A oni ti zmrdi pokřivení už aby tam byly ženy taky, tak on tam má doktorku Watsonovou. Je to blbá, imbecilní legrace. On je vůl, ona je kráva, doktorka Watsonová. Snažej se nám vnutit ten jejich systém života, jejich systém myšlení, kterej vede celou Evropu, celej svět do prdele, je to vylhanej svět!

 

A tím, přátelé, končím dnešní deníček.

 

Nejsem štváč, jsem jenom nasranej jako vy!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR