Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 08:48
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

ČERVEN 2017 - MACRON - CHARLAMOV - KAPLICKÝ - KÁJÍNEK - OLYMPIK - SEX - BABIŠ - BĚLOHLÁVEK

 

Nechce se mi věřit, že píšu deníček na konci jara a na začátku léta. Letí to neuvěřitelně. Pomalejší už to nebude. Prodleva je způsobená, jak už jsem mnohokrát vysvětloval, jednak mojí leností, liknavostí a nepochopitelnou nechutí něco dělat, většinou něco, co bych měl. K tomu pociťuju velkou nechuť, takže deníček odkládám, přestože když ho potom tisknu, tak jsem rád, že jsem ho udělal. Tak tolik na vysvětlenou.

 

ODKLAD PRŮSERU….

Často mi volaj z Parlamentních listů. Někdy podle mýho vkusu až moc často. Navíc nelíbí se mi každý téma, o který mě požádaj. Nechci se už vyjadřovat k tomu, co řekne Zeman a Horáček, a k tomu, kdo bude prezidentem a takovýhle kraviny. Parlamentní listy mám rád, a myslím, že pokud se můžete někde dobrat pravdy o tom, co se děje, tak to budou asi Parlamentní listy. Ale co je pravda? Muška jenom zlatá. Takže mi volali, abych se vyslovil k volbám ve Francii, k volbě Macrona. Tak to jsem řekl, že Macron je pro mě porážka, já bych volil Le Penovou, protože jsem zlý člověk, rasista, xenofob, fašista a nevím, co všechno, jak titulujou, nás, kteří říkáme něco jinýho, než říkají kavárenští povaleči, jak říká Miloš: pražská kavárna. I když: Was ist das pražská kavárna? Hnojník nenávistných nactiutrhačů. Macron je odklad. Macron je vlastně profesor Zelí, vybavil se mi z povídky Šimka a Grossmanna profesor Zelí. Cituji: V tom se Zelí rozzuřil: ,Vy oškliví žáci,‘ zašeptal, ,za trest vám dnes nepovím nic nového o ježkovi.‘ Tak to je Macron. Vůbec jak dopadly volby v celý Evropě, tam kde byly, v Rakousku, ve Francii… Lidem se daří dobře, musím říct, a protože se jim daří dobře, mají strach z jakýkoliv změny. Někde v zádech cítěj, že se blíží nebezpečí, ale myslej si, že když zvolej prezidenta Zelí, že to odloží. Je to jako, já rád používám příměr, je to jako váček pod osmičkou vpravo nahoře. Zánět se šíří, vy víte, že bude třeba do dásně říznout. Bojíte se tý bolesti a toho, že se bude řezat, takže místo, abyste šli hned, protože zánět se zhoršuje každým dnem, tak volíte léčbu acylpyrinem. To je prostě situace v Evropě. Ale nakonec se stejně bude muset na to řezání dásně. Co bych k tomu víc řekl? Taky se mě Parlamentní listy ptaly na Halíka. Něco jsem jim řekl, ale dělal jsem to nerad, protože o Halíkovi toho moc nevím. Sice moje úcta křesťana ke knězi ve mně pořád je z mládí, myslím, že Halík je na můj vkus příliš velký intelektuál, příliš velký havlovec, prostě mi nesedí. Z toho, co říká, co píše, není nic, co by mě uchvátilo. Volby dopadly, jak dopadly, ať se Macron v tý Francii třeba posere.

 

VALERIJ CHARLAMOV

Viděl jsem krásný film o ruský sborný, o hokejovým mužstvu Sovětskýho svazu a uvědomil jsem si jednu věc. V dobách hluboký totality jak jsme odsuzovali všechno ruský, všechno, úplně všechno co bylo ruský, sovětský, jsme nenáviděli. A ta nenávist byla tak obrovská, že když jsme hráli s Rusama, tak jsme úplně šíleli. Pamětníci si vzpomenou, když jsme porazili Rusy, tak Češi vyráželi do ulic s autama a s vlajkama a jásali, jako kdybychom vyhráli velikou bitvu. Dokonce rozmlátili na Václaváku výlohu u Aeroflotu. Bitva se sbornou to byla vždycky, ale píšu o tom proto, že jsem si při koukání na ten film s 25letým odstupem uvědomil, jak jsme křivdili ruský sborný. Jména jako Charlamov, Firzov, Michajlov, Fetisov, jak to byli geniální hráči, který dneska nenajdete. My jsme to pro nenávistí zatemněný zrak neviděli. Ani v NHL. Snad jedině Jágr se přibližuje kvalitou a velikostí těmhletěm vynikajícím hokejistům. Ani jsme si to nevychutnali to jejich hokejový umění. Chtěli jsme je tak šíleně porazit, já jsem se zastyděl, když jsem to viděl. Charlamov, génius! Budiž ti země lehká. Dodatečně omluva celý sborný. Co k tomu dodat?

 

GENIUS KAPLICKÝ

Viděl jsem taky krásnej krátkej středometrážní film o architektu Kaplickým. Úplně jsem žasnul! Protože jsem polovzdělanec a o všem mám jenom polovičatý informace, tak jsem úplně zíral, co Kaplický všechno udělal ve světě. Jaký nádherný stavby, jakej to byl gigant. S obrovským obdivem jsem dokument sledoval a znovu jsem litoval, že ta chobotnice v Praze nestojí. Byl by to takovej skvost! Vzpomněl jsem si, jak Klaus prohlašoval, že se k ní připoutá řetězem. Nebyla by to nádhera mít v Praze chobotnici jako Národní knihovnu a k ní připoutanýho Klause řetězama? Škoda. Třeba jednou přijdou lidi na to, že jsme se připravili o něco neskutečnýho. Praha by měla další skvost. Jezdily by tam autobusy s turistama, aby se podívali na tu nádhernou chobotnici a fotili by se u ní! Hovno!

 

VĚČNÁ SLAVIA.

Velká radost! Slávie získala titul. Ten, kdo nefandí fotbalu, si neumí představit, jaký štěstí prožívá fotbalovej fanoušek, když jeho milovaný klub získá mistrovský titul. My jsme úplně šíleli. Do poslední chvíle jsme nevěřili, že Slávie ten titul získá. A taky se mi znovu potvrdilo, že existuje opravdu fotbalový pánbůh, jinak to není možný, když v předposledním kole už jsme měli titul na 90% v kapse. Plzeň hrála nerozhodně a v poslední minutě Krmenský dal zázračný gól a pořád nebylo rozhodnuto až do posledního kola. Já jsem si uvědomil, jaká to je nádhera, tohle kdyby člověk chtěl napsat, nebo vymyslet, tak to nedokáže. Co mě trošku zarazilo, že po tom plzeňským gólu se oni nijak zvlášť neradovali. Člověk by řekl, sakra, prodloužila se šance vyhrát titul, kdyby Slávie klopýtla. Jen tak zvedli ruce, dali gól. Kdo ví, co se jim honilo v těch plzeňských hlavách. My jsme se objímali, líbali, jásali, váleli jsme se po zemi. Slávie je Slávie, co budu říkat. Slíbil jsem generálnímu řediteli, že připravím píseň, jako má Liverpool ,,Nikdy nepůjdeš sám,,. Tak chci, aby se Češi něco takovýho naučili. Půjde to ztuha. Ale teď se na to v létě vrhnu a nějakou sborovou píseň pro Slávii, kterou by mohl zpívat celej stadion vyrobím.

 

BOŽSKÝ OLYMPIK

Volala mi Jandova pravá ruka, sekretářka Olympiku a oznámila mi další termín galakoncertu Olympiku, který bude na podzim v O2 aréně. Já už jsem psal, že jsem slíbil Petrovi, že vystoupím jako bubeník na každým z těch velkých koncertů k 55 letům Olympiku v tý slavný a základní sestavě, tzn. Janda, Chrastina, Klein a já. Už jsme jednou hráli při 50 letech a docela nám to šlo. Chrastina si nemohl vzpomenout na akordy a Láďa Klein se, říkal, doma připravoval týden. Hráli jsme Dej mi víc své lásky, Nebezpečná postava a ještě jeden šlágr, který jsme udělali s Petrem Jandou dohromady. A taky nám bude dohromady skoro 400!

 

VÝJIMEČNÝ DEN

Co se odehrálo z významných události? Je toho tentokrát dost. Můžu vám říct, že jsem zažil veliký den. Zvláštní, jako se průsery nakumulujou najednou, tak i velký události se odehrály v jeden jediný den. Zvoní telefon a já slyším: „Ahoj Ringo, tady je Jirka Kajínek. Tak jsem venku. Chtěl jsem ti moc poděkovat za podporu, kterou jsi mi celou dobu vyjadřoval. Jsem ti strašně vděčnej.“ Prohodili jsme pár slov, já jsem byl úplně dojatej, protože jsem skálopevně přesvědčenej, že Kajínek neudělal vůbec nic. Na závěr rozhovoru jsem mu poradil - Jirko na všechny se vyser! Nikomu nevěř! Obklopí tě šmejdi, příživníci a superhajzlové! Smál se a povídá…já to vím. To byl první radostnej telefon.

 

JÁ UŽ JDU V ČÍNĚ

Za hodinu volala Ivanka Zemanová z Číny. Říká mi: „Ringo, my sedíme v Hongkongu v restauraci a tady hrajou tvoji písničku 'Já už jdu', tak jenom abys věděl, že tvoje písně znějí i v čínských hospodách.“ Nebyla to čínská hospoda, byla to česká hospoda v Číně, ale i tak moc mě to potěšilo. Tak jsem řekl: „Ivanko, pošli mi adresu tý hospody, já jim pošlu celý cédéčko s ,,Best of Ringo.“ A zase za hodinu, to je ta kumulace, o který mluvím, přišel na kafe můj kamarád Luboš, vy, co jste teď četli moje cestopisy s Petrem Novotným, tak víte, že Luboš byl náš hostitelem v Mongolsku. Strávili jsme u něj nádhernejch 14 dní a o tom teď píšu v knize Generace Beatles 3. v posledním dílu. Píšu to, co jsem nestihl napsat s Petrem. Petr nemůže, tak ty země, který zbývaj, to znamená Mongolsko, Jordánsko, jižní Francie, jsou asi 4. Jak víte, hlava už mi neslouží, všechno musím mít napsaný. Přišel teda Luboš, přinesl mi vodku Gingis ( dle ruských opilců nejlepší a nejkvalitnější vodka na světě a že ty to musí vědět! ) a skvělej doutník Cohiba. Udělal jsem nám kafe a hulili jsme a hulili, ať se poslanci poserou! A zase telefon a volal mongolskej ministr zahraničních věcí, kterej je můj přítel, mluví perfektně česky, zná texty všech mejch písniček, protože jako mladej kluk se vyučil v Jitexu Písek, chodil tam do školy a v tý době já jsem kraloval v hitparádách a on se naučil všechny texty nazpaměť. Tak jsem měl radost, telefon z Ulánbátaru, tak jsem zvažoval, že bych tam znova jel, protože Mongolsko se zapsalo do mého srdce neskutečně. Takovej zážitek, to se ani nedá slovy popsat. A teď navíc velvyslanec v Mongolsku bude můj přítel Jirka Brodský. (S jeho tatínkem jsem natočil "Hvězdy vinylu" Takže bych spojil dobrý s užitečným, a jestli budu mít odvahu, tak do tý krásný země, jestli se ještě odvážím…. vezmu svý tři nejstarší vnuky. Budou žasnout. Nemůžu na to zapomenout. To jsou vlastně tři největší zážitky, který jsem z cestování s Petrem měl. V Mongolsku návštěva rodiště Čingischána, tam na mě padla taková bázeň, ten genius loci toho místa. Jediný, co po Čingischánovi zbylo, je tam obrovská kamenná želva. Stáli jsme s Petrem u tý želvy a říkali jsme si: „Kurva, co my jsme? Dva blbouni z Čech. Malí český lidi.“ Druhej zážitek byla Petra v Jordánsku. Kdo viděl Petru, nikdy na ni nezapomene. Mluvím o místech, kde si člověk uvědomí svoji malost a genius loci historie. A třetí obrovskej zážitek byla sluneční a měsíční pyramida v Mexiku. Už jsem o tom už psal. Já jsem vůbec nevěděl a nikdy jsem si nepřečetl, že sluneční pyramida je větší než Cheopsova pyramida v Egyptě. Šli jsme tzv. cestou smrti s Petrem Novotným, říkali jsme si, projdeme si to, ať jsme připravený. Tak jsme žertovali. Vtipný, že?

 

VIETNAMSKÉ HOLČIČKY

Seděl jsem na Jungmanově náměstí, na obrubníku jeho pomníku. Bejval tam Dům hudebních nástrojů, teď tam taky prodávaj nástroje. Seděl jsem ta čekal, až pro mě přijede kamarád s autem, aby mě odvezl zpátky ke mně domů na vesnici. A šly okolo dvě vietnamský holčičky, tak 14 a 10. A procházely okolo mě a co mě nadchlo, mluvily mezi sebou plynnou češtinou, krásnou čistou češtinou. A mě to tak dojalo. Říkal jsem si: Určitě uměj samozřejmě vietnamsky, protože jsou to Vietnamky, a ony mluvěj mezi sebou česky. Tak na to říkám ano, takováhle imigrace ano! Tito jsou vítáni jak říká baba Merkel! Ono to možná nebude tak strašný s tím mým nacismem, fašismem, klaustrofobií a ošklivou povahou.

 

SEX NA DOSAH…..

A aby toho nebylo málo, kroužila tam taková turistka starší studentka, tak 22, 23, vysoká, štíhlá, ani šeredná, ani hezká, zkušený člověk jako jsem já už pozná, co si děvčata myslej. Nebo se to aspoň velmi úspěšně dohaduju. Říkal jsem si: Kurňa, ta má spadeno na mě. A taky jo. Studentka si přisedla a ptala se mě lámanou angličtinou, kde je hotel. Jmenovala nějakej hotel X. Ptala se, jak mluvím anglicky. A little. Fakt je, že jsem mluvil trošku hůř než ona. Ukázala mi jméno hotelu na internetu, na počítači, kterej měla v ruce. Tam bylo napsáno, že to je 33 km od Prahy. Ptala se mě, kudy se tam dostane. Říkal jsem: „Holka, tam se nedostaneš, musíš si sehnat nějakej levnej hotel v Praze. 33 km? Ani bohovi! Pojedeš stopem, nedojedeš tam. Budeš spát v lese.“ Furt seděla kroutila očima a prdelí, poulila kozy a furt se mě vyptávala ale já jsem věděl, co chce. Ona čekala, že řeknu: Nechcete, já vás nechám jednu noc přespat u sebe? Což v praxi bylo jasný, že bych byl odměněn, studentka by mě odměnila za tu noc nádherným zážitkem, možná i, jak jsem tak na ni koukal, s věčnou vzpomínkou. Vzpomněl jsem si, jak nám Poláci říkali, když jsme jeli se Smokie do Polska: Uwaga, uwaga, choroby weneryczne. Tak jsem se musel smál, když pro mě přijel kamarád s autem: Vidíš, Mirku, mohli jsme si oba zašukat, kdybych pozval studentku. Šla lovit dalšího Čecha, jak říkám, ani ošklivá, ani hezká, měla docela hezkou postavu, na můj vkus malý kozy. Určitě se čapla a nějakej Pražák ji ubytoval a nějaký nešťastník si ji i vezme!

 

SOUKUP - RINGO - BABIŠ

Volali mi z televize Barrandov. Pavlína Volfová, která na Barrandově pracuje jako redaktorka, jestli bych nešel do duelu s Babišem. Ředitele Soukupa napadlo, jestli bych nechtěl jít? S Babišem bych šel, Babiš je mi docela sympatickej, udělal spoustu dobrejch věcí, a ještě je mi sympatičtější, když vidím, jak na něj všichni útočej, jak se ho snažej zničit i nečestným způsobem. Co ukradol a co neukradol, my Češi víme, že zloděj křičí, chyťte zloděje. Můžou všichni držet hubu. Tak jsem řekl, že ano, ale už mi nevolali. Pak mi volal někdo z vás: „Dívej se na to, je ten rozhovor s Babišem.“ Já jsem se na ten rozhovor připravil, protože jsem nevěděl, že mi nakonec nezavolaj, nepotvrděj to, tak jsem byl na Babiše připravenej. Vybrali nakonec mladýho Klause. Mluvil hezky, chytře, ale Babiš taky. Babiš nemá nejlepší mediální poradce. On neumí vypíchnout ty dobrý věci, který udělal. Třeba za jeho ministrování byl poprvé v historii naší republiky přebytkovej rozpočet. A on místo, aby to rozvedl a pochlubil se takovýma věcma, tak odrážel útoky. Musím říct, že Klaus si na něm dělal jméno. Program se mi nelíbil, protože byl moc konfrontační. Sice Soukup ho krásně moderoval, velmi věcně, objektivně, ale já mám rád rozumnou politickou diskuzi a ne hádku. Ne trhovce. Takže nakonec jsem byl rád, že mi nezavolali, nelíbilo se mi to. Určitě bych taky nebyl dobrej. ( což se stane málokdy!) Ale určitě bych mu řek - vypráskejte primátorku, připraví vás v Praze o hlasy! )

 

SYN SLAVNÉHO OTCE

Musím zase poděkovat, já už jsem psal o synovi Richarda Wagnera, který dostal jméno Siegfried po tátově opeře. Siegfried Wagner, nikde jsem se o něm nic nemohl dozvědět, ani muziku, nic, až nakonec mi můj kamarád Jirka z Plzně poslal jeho operu, která se jmenuje ,,Skřítek,, Jak už to bývá, Siegfried Wagner, povedený synek, myslím, že jeho máma je Lisztova dcera, Wagner ho měl s dcerou Liszta, píšu o tom v několika knížkách ten příběh Wagnera. On byl pěknej proutník a šukal, kudy chodil. Siegfried se mu povedl. Považoval se za výtečného skladatele a píšou o něm, že byl lepší dirigent než skladatel, tak jsem si poslechl tu operu a myslím, že mu křivděj. I ta muzika je pěkná. Opera se mi líbila, je wagnerovsky dlouhá, ( nedá se to vydržet ) takže jsem si ji hrál natřikrát. Vzal jsem ho na milost i jako skladatele.

 

MŮJ SPOLUŽÁK BĚLOHLÁVEK

Na závěr smutná zpráva. Umřel dirigent Bělohlávek. Vynikající dirigent a můj spolužák z konzervatoře, i když on asi na konzervatoři moji osobu nezaznamenal. Ale já ho sleduju celej jeho úspěšnej život. Dokonce, je to asi dva roky, na festivalu Pražský podzim dostal jsem pozvání a šel jsem za Bělohlávkem do šatny. A protože vím, že Bělohlávek byl na stáži u Celibidacheho, jednoho z největších dirigentů minulýho století, tak jsem se chtěl na Celibidacha Bělohlávka poptat. Byl vzteklej, povídá Bělohlávek, ale kterej velikán není vzteklej? Hodně mi to dalo. Říkal jsem: „Pane Bělohlávku, napište to! Protože až tu nebudete, nikdo už o tom nebude nic vědět.“ Říkal: „Ale, to už napsalo takových lidí! Co já budu takovýhle věci psát?“ Dneska to blbečky nezajímá…kdo byl pro ně Celibidache? Je mi to líto. Možná, že mě poslechl a někde v jeho psacím stole jsou poznámky, jak veliký dirigent byl Celibidache. Ostatně Bělohlávek taky, budiž mu země lehká!

 

PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA

Šli jsme takhle jednou, Ivanka, Hlinovský Miloš a já podívat se na trénink do Edenu. Už končil a kluci hráli mezi sebou ,,obíračku,,. Vida prezidenta republiky všichni poklekli. Miloš jim požehnal a požádal, jestli bychom si nemohli zahrát proti nim. Dvakrát dvacet minut. Šilhavý souhlasil pod podmínkou, že bude hrát za nás. Nechtěl Miloše zesměšnit. Miloš odložil hůl a všichni čuměli. Hned z výkopu dal branku. 1:0 Nebyl k zastavení. Tvrdě obešel Mašanoviče, Mingazovi dal jesle a 2:0. Ivanka přidala z trestňáku vingl 3:0 a Miloš proměnil desítku za faul na Hlinovského. 4:0! Potom Šilhavý zápas ukončil aby to bulvár nerozmazal v tisku. Hráči byli úplně v transu. Hodně jsme se od vás naučili řekl Škoda a líbal Milošovi jeho pravačku. To je prezident šeptali v obdivu slávističní černoši a běželi si pro památníčky!

 

NOVÉ OBRAZY V GALERII

VŠECHNO MU SEBRALA - Po rozvodu mu zůstalo naprostý hovno! Všechno mu sebrala i kapličku na Řípu a hrad Rýznburg. (Velmi dramatický olej - čtěte legendu )

 

POMSTA UČITELŮ - Učitelé se nasrali a vzali spravedlnost do vlastních rukou. ( Na památku ředitele Michalíka )

 

PŘESILA - Kanci napadli Vyšehrad. Bivoj brání prchající kněžnu Libuši, božský Lumír se za kamenem posral strachy.

 

TLESKAČOVO LÉTAJÍCÍ KOLO - Pocta geniálnímu Jaroslavu Foglarovi spisovateli mých mladých let. Budiž ti země lehká Jestřábe!

 

MEŠANOVIĆ…..MEŠANOVIĆ…. bez komentáře….

 

BOŽSKÉ LÉTO MOJI MILOVANÍ BLBOUNI…. VČELY LETĚLY KRÁSNĚ !

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR