Dobrý den, dnes je 12.12.2018 - 09:31
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

ÚNOR 2018 LABUDA / MLÁDEK / VOLBY / ŠLOUF / MEE TOO / VĚZNICE /

Začnu smutnou zprávou. Umřel můj velkej kamarád Marián Labuda. Mimoto, že to byl jeden z našich nejlepších herců, on je stejně jako já Čechoslovák, vyrůstal se mnou v Československu, prožili jsme spolu celej život, pravidelně jsme se potkávali. Labuda patřil k lidem, které mezi nás přivedl režisér Roháč. Roháč, když přišel do Semaforu, tak samozřejmě za ním chodili Labuda a všichni ti slovenští herci, Markovič, Lasica, Satinský a další. Roháč nás seznámil, stmelil, seděli jsme s nima v baru, popíjeli jsme různé drinky, povídali jsme si o životě. Labuda byl strašně vtipnej a já jsem ho měl velmi rád. Mockrát jsem si s ním zahrál i ve filmu, v televizním programu. Já vím, že když jsem si koupil mercedes, to byla velká událost v mým životě ještě za bolšána, to bylo po zájezdu do Sovětskýho svazu, kde jsme měli skvělý honoráře, tak jsem s vypětím všech sil si koupil meďáka a jel jsem na Slovensko. Potkal jsem se s Labudou na jedný salaši u Spišský Nový Vsi a Labuda říká: „Jé, ty máš mercedes, pojď, Ringo, já bych se chtěl svézt.“ No přece milovanýmu kamarádovi jsem nemohl říct ne. Tak Labuda sedl do mercedesu a já zažil nejstrašnějších 5 minut, protože jel s tím opravdu jako s motocyklem, hrozně si pochvaloval, já jsem byl vedle na sedadle zabořenej do polstrování. Nakonec to dobře dopadlo, nenarazil do ničeho, projel několikrát hnojem, loužema, štěrkem, auto mi vrátil v pořádku. Já říkám: „Marián, doufám, že ti to stačilo, že už žádný jiný moje auto zkoušet nebudeš.“ Musím říct, že on taky zahrál božsky v mým seriálu Praprapra vojenskýho přidělence Dědu Mráze na staroslavným Vyšehradě. Scénka, kdy Labuda hraje v audienci u praotce Čecha, to je koncert. Jestli si něco rád z toho seriálu pustím, tak tohle, jak lžou, lezou praotci do zadku a slibují internacionální pomoc knížete Vladimíra jasného slunéčka. Bylo mi to velmi líto, když jsem zjistil, že Labuda už není mezi náma. Byl nemocnej, ke konci už moc nevystupoval, občas jsme se pozdravovali, ale to je asi tak všechno. Budiž ti, Mariánko, země lehká. Nebude za tebe jen tak snadné najít náhradu, jako nelze nahradit čertovskou babu Helenku Růžičkovou.

 

LŽIRINGO

Jinak mi píšete, že občas narazíte na těch sociálních stránkách, nebo jak se tomu říká, na Ringa. Jeden zmetek se vydává za mě, má svoje stránky jako František Ringo Čech, jeden čas jsem po něm šel, a pak mi experti, co se v tom vyznají, říkali: Prosím tě, vyser se na něj, je to velmi těžký ho vyhodit z toho, je to idiot. Není vůbec vtipnej, ty stránky jsou hloupý, ale neškodí. Je tak blbej, že ani neškodí. Tak snad na to jenom balí holky. Když na to narazíte, tak mu napište: Ringo, ti, hochu, vzkazuje, že jsi čurák. To je tak všechno, co můžu dělat.

 

MLÁDEK ZEMANŮV VOLIČ!

Velkou radost před volbama mi udělal Ivan Mládek, zapřisáhlý pravičák, vždycky, když jsme se s Ivanem sešli, tak jsme se nemohli politicky shodnout, i když naše názory jsou si velmi blízké, akorát Ivan nedůvěřuje tzv. levici a já nedůvěřuju tzv. pravici. Ale napsal mi nádhernej mail, kde mi píše: „Ringo, ač velmi nerad, budu volit Zemana, protože ze všeho, co tu je, je ten Miloš nejlepší. Doporučuju to i svým kamarádům pravičákům, takže ti to chci oznámit, až budeš na Hradě, tak řekni Milošovi, že má můj hlas.“ Velmi mě to potěšilo, protože Mládek je velmi chytrej kluk, má politicky jasno, má dokonalej přehled. I Miloše to potěšilo, protože si Mládka váží.

 

VOLBY

Ty volby byly pro mě strašnej zážitek, strašnej! Já už zažil jednu velkou hrůzu, tu hysterii s knížetem, jak mladí lidé běhali po ulici s nápisem Volím knížete a Schwarzenberg na Hrad, šíleli, osočovali ostatní občany, kteří nechtěli volit Schwarzenberga. Nebylo to ani možný to vyslovit, ta hysterie, ta novinová dlažba. Znechutilo mě to, dobře to dopadlo a teď se přesně opakovalo totéž. Nepřízeň nenávistných médií - žumpa, jak si vybrali Drahoše, takovou bezkrevnou osobu, bez názoru, suchara. Jak pečlivě vybírali, jak se snažili! Jejich nenávist k Milošovi je tak velká, že vybírali někoho, kdo je taky šedivý, důstojný vědec, uvážlivý, moudrý, bývalý předseda Akademie věd, politicky naprostá nula, služebník by to byl, loutka, tu chtěli. Dobře to dopadlo, boj to byl tuhej, mě to tak vyčerpalo, já jsem chodil z debaty do debaty, z televize do televize. Bil jsem se jako lev, ale můžu vám říct, že jsem byl hluboce znechucenej z toho, co předváděla ta naše média. Mimo geniálního Soukupa na Barrandově to byla štvanice na Miloše, organizovaná štvanice. Dokonce mi jedna redaktorka volala, že by mě chtěl navštívit reportér z Washington Post o volbách. Přišel, seděl tady hodinu a všechno, co jsem říkal, si zapisoval. Pak vyšel článek jako o babě Clintonový, kde píše naprostý nesmysly. Vůbec nenapsal to, co jsem řekl. Všechno překroutil. No hnus všech hnusů. Prezidentský debaty, to bylo! Já jsem si říkal, když jsem to viděl, copak ten národ je tak blbej? Oni neviděj ten rozdíl? Někdo mi dokonce napsal: Češi budou volit mezi zrádným Chamberlainem a rozkošným opilcem Churchillem. To je tak krásný, i když Miloš není opilec, to musím znova opakovat. Přesto, že si dá dvě decky tu a tam, tak opilec to není, ale Churchill to je. Je to vlastně on, kdo uzavírá tu trojici velkých osobností na Masarykově stolci – Havel, Klaus, Zeman. Zejména Klaus se Zemanem s velkejma politickejma zkušenostma, rozhledem, jejich názory se téměř ztotožnili teď ke konci jejich politického života, dej bože, ať nám je tady pánbůh ještě dlouho nechá. Nepoctivý debaty, všechno, já jsem zažil hrůzu, myslím, že jsem to už tady psal, u Drtinový, kde se debata o volbě prezidenta zvrhla v to, zda jsem podepsal či nepodepsal Antichartu. Hnus, hnus! Velmi mě to vyčerpalo, takže jsem dokonce, když byly volby, tak jsem musel odjet z volebního štábu, protože se mi neudělalo dobře. Skončilo to zápalem plic. Úkol jsem splnil, myslím, že Miloš může bejt se mnou, s mou prací spokojenej. Radoval jsem se doma, ležel jsem s hadrem na hlavě, s priessnitzem kolem krku, sledoval jsem Milošovo vítězství a pociťoval jsem velký zadostiučinění. Nebylo to přesvědčivý vítězství, ten rozdíl je jako tři naplněný Václaváky lidma, tak jsme přehlasovali Drahošovce. Znova si říkám, jak můžou být Češi tak hloupí, jak neprohlídnou podvod, lest a hanebnost. Styděl jsem se. Stydím se i za Jíloviště, protože tady volilo 68 % lidí Drahoše. Co si asi nějak ti lidi představovali, že by dělal prezident Drahoš? Určitě by opustil V4, zradil by Varšavu, pracoval by pro Junckera, Merkelovou, tohle si ti idioti neuvědomili. Pánbůh tomu tak nechtěl. Miloš bude sedět na Hradě dál, doufám, že mu zdraví umožní, aby pro nás ještě hodně dobrýho udělal. Strašně mě potěšilo, že se o mně zmínil v televizi. To je opravdu přítel. Je to přítel, jsem na něj pyšnej a těším se, až mě pozvou na Hrad, jak to spolu v klidu probereme. S cigárem a panákem!

 

ŠLOUF

Když jsem u těch voleb, musím zmínit i další smutný úmrtí. Miroslav Šlouf. Člověk nenáviděný, poplivaný, hanobený, zatracovaný. Mirek Šlouf byl za komunistů významný komunistický funkcionář – a kdo nebyl? Podívejte se, jsou všude kolem nás všichni. Ale můžu říct, že patřil ke skvělejm funkcionářům. Já jsem zažil spoustu komunistů, kteří daleko předčili kvalitou ostatní nepartajníky, dokonce i bojovníky proti útlaku. Mirek Šlouf byl rovnej chlap, co řekl, to dodržel. Dokonce vím, že Pepík Laufer měl velkej průser, někde v Rusku něco udělal, a kdo ho z toho vytáhl jako Mirek Šlouf. Naprosto nezištně. To tenkrát byla velká odvaha se za někoho postavit. Udělal to, jemu čest a sláva, Laufer se s tím taky netají. Já jsem se s ním seznámil až v politice, když jsem přišel do politiky, tak jsem viděl, že v úzkým okruhu Miloše Zemana je taky Mirek Šlouf, tam jsme se seznámili. Vzpomínám si, vidím to jako dneska, jak jednoho jarního dne přijeli ke mně na Honku. Šlouf, přijel Miloš Zeman, jejich šofér a ještě jeden expert a Mirek mi říká: „Ringo, já jsem dostal nápad, dostaneme Miloše na Hrad. Já to mám vymyšlený. A to se povede. A chtěli jsme tě požádat, jestli bys nám s tím nepomohl.“ Já jsem říkal: „Mirku, ty si myslíš, že poslanci jsou tak blbí, aby se vzdali možnosti volit prezidenta? Aby se vzdali možnosti kupčit s hlasama? Aby mohli obchodovat, vyměňovat je za posty a vydírat prezidenta příslibem volby? To přece neudělaj! Kapři si nevypustěj svůj rybník.“ Mirek byl tak přesvědčenej, tak jsem řekl: „Mirku, patřím do party, tak jdu s váma do toho.“ Opravdu to dotáhl do vítězného konce. Mirek Šlouf byl výbornej stratég, lobbista a zkušenej politik, nakonec celej život nedělal nic jinýho. Potom roztržka, bylo to v den volby, kdy se roztrhli Miloš a Šlouf, dodneška mi to není úplně jasný, příčina toho rozkolu, ale těžce jsem to nesl, protože jsem to bral jako určitou křivdu vůči Mirkovi, kterej vlastně pomohl příteli na Hrad a dostal nakopáno do zadku. Muselo to bejt určitě něco vážnýho, jinak Miloš není nevděčnej člověk a drží partu. Nerad o tom mluvil Šlouf, vždycky se tomu vyhnul, tomu problému, a nerad o tom mluvil i Miloš. I když jsem na Hradě zavedl v příhodný okamžik debatu na rozchod s Mirkem, říkal jsem: „Miloši, co kdybychom Mirka pozvali a dali jste to zase dohromady?“ Nechtěl o tom ani slyšet. Jednou pravda vypluje na povrch, jednou se to dozvíme. Ale pro mě to bylo tak citlivý téma, že jsem ani nijak zvlášť nenaléhal.

 

MEE TOO

Já vždycky sleduju světové události a vidím, jak se svět řítí do zkázy, jak padáme do propasti, a ještě si při tom tleskáme! Taky mě zvali po těch volbách, musím říct, že po vítězné volbě Miloše na další debaty , ale řekl jsem: Konec. Jděte všichni do prdele. Odmítl jsem, volali mi zase, debaty, proč to takhle dopadlo, jak to dopadlo, co tomu říkáte a výhledy. Ne, já jsem říkal: Jděte do hajzlu, už s váma nechci nic mít, vy voliči Drahoše, nebudu nic komentovat, udělal jsem svoje a teďka mi dejte pokoj, žádám zdravotní dovolenou. Nechci nic. Zvali mě taky, to jsem s nima vyběhl, na Me Too, to je to, jak šílená Amerika, jak jí haraší v bedně, jak prostě se to propadá do zoufalství, tak mně to přijde absurdní, když přijde káča z venkova z americký vesnice, z nějaký farmy, ještě jí kouká sláma z bot, přijde do Hollywoodu, chce dělat kariéru, chce všechno, slávu, peníze, pověst, a když o to usiluje a nějakej producent ji poplácá po prdeli, tak si pak po třiceti letech stěžuje, že byla diskriminovaná. Měla jsi, krávo, zůstat na vesnici, tam by tě i ošukali na seně, mnohokrát jak jsi na to byla zvyklá, ale nemohla bys potom Me Too na malém americkém Středozápadě, tam by ti to nebylo vůbec k ničemu. Jděte s Me Too do prdele. Já vůbec se nechci k tomu vyjadřovat k takovýmu svinstvu. Nemocná Amerika. Tak, jak tu zemi miluju, musím říct, že je mi jí líto. ( Nakonec, když mě pozvala Dana Morávková, které nedokážu nic odmítnout, jsem na Barrandov šel. Jmenovalo se to ,, Tenký led ,, podívejte se a posuďte )

 

VÍCE VĚZNIC!

Přečetl jsem si, že v Americe mají vypracovaný perfektní dotazníky, který nechávaj vyplňovat žákům ve třetích třídách základních škol. Ty dotazníky pak shromažďujou, vyhodnocujou je a podle určitých kritérií začnou budovat věznice. Podle toho, jak žáci odpovídají, tak předpokládají, kolik bude lotrů, vrahů, šmejdů, zmetků, únosců a násilníků a s předstihem už se připravují na to, aby je pozavírali. Bohužel neúspěšně. Mě vždycky pobaví, když po každý střelbě v Paříži, v Anglii, v Americe, všude, vždycky policie měla viníky v hledáčku. Věděla o nich, ale bohužel zaváhala, nic neudělala. Tohle je vrchol! V hledáčku je maj, ale nechají je vraždit. Omlouvám se, že ono to vlastně není tak ,,smutný,, s těma věznicema, ….vybudovat hlavně hodně věznic, soudruzi v USA, schvaluju vám to a přeju vám: Budujte věznice, budete je potřebovat A nezapomeňte na dostatek elektrických křesel pro mírumilovné muslimy!

 

PAUL BOCUSE

Do třetice ještě jedno smutný úmrtí. Zemřel jeden z nejlepších, neřknu-li nejlepší kuchař světa Paul Bocuse. Byl to s Petrem Novotným náš veliký sen, najíst se u něho v Lyonu. Nakonec se nám to podařilo. Museli jsme se objednat dva měsíce předem a stálo to za to, takovou hostinu jsme nikdy nezažili! Vyfotili jsme se s mistrem a na konci jsme ani nemohli dojít do auta, jak jsme byli nacpaní. Bože! Nemohu na to zapomenou! Budiž ti božský mistře země lehká!

 

PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA

Šli jsme takhle jednou Miloš, Ivanka, Hlinovský a já v Krkonoších z Rezku na Dvoračky a viděli jsme trénovat Ester Ledeckou na snowboardu. Ester hned běžela k Milošovi a nechala si podepsat památníček, ze kterého vytrhla podpis Drahoše. Chvíli jsme jí pozorovali a Miloš se jí zeptal, proč nejezdí také na lyžích třeba superslalom? Chtěla bych povídá Ester, ale nevím jak na to! Miloš si obul Jankovi lyže a několikrát v obrovské rychlosti projel trať. To je ůžasné byla u vytržení Ester, dobře že jste mi to pane prezidente ukázal! Když jsme odcházeli Miloš se otočil a povídá… Esterko zkus to na Olympiádě! Neboj se!

 

NOVÉ OBRAZY V OBRAZÁRNĚ

BRATRANEC Z AFRIKY

KDO ZABIL JEZEVCE?

LOVCI MAMUTŮ

MĚSÍČNÍ SONÁTA

MYŠ

MILOŠ ZEMAN V ČÍNĚ

VESMÍRNÁ VÁLKA

ZEMAN, GOTT A RINGO PÍŠÍ TRUMPOVI

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR