Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 05:43
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

21. srpna 2017 MISTŘI! / SUPERLÍDR / KÁJÍNEK / JANDA / MACRON / PAVLÍK

Tak jsme mistři ligy 2017. Měl jsem tak strašnou radost jako všichni slávisti. Nádhera! Dokonce jsem namaloval olej Hoši, děkujem. Jsou tam všichni, ale podobní jsou si jen ti dva černoši na tom obraze. Ostatně uvidíte ho brzy v Obrazárně. Uvědomil jsem si, co to je za nádheru ten fotbal, jak těch 14 000 chlapů, co jsou na tý Slávii, jaký okamžiky štěstí zažijou, když se rozvlní síť v brance soupeře, tak důstojní muži, úředníci, otcové, dělníci, mistři, vědci řvou, skáčou, objímají se aniž se znají, ječej a zažívají nebývalý štěstí. Tohleto je něco, co ženský nezažijou, to jsou okamžiky, a když těch gólů padne víc, tak toho štěstí je daleko víc, celá neděle je krásná, celý večer, i další rána. Ubožáci, kdo nefanděj fotbalu! O moc přicházej. Mistři! Takže ještě jednou: Hoši, děkujem!

 

SUPERLÍDR

Důležitá zpráva, pozvali mě na Hrad a když jsem přišel, tak mě Miloš požádal. Říkal: „Ringo, já tě prosím jako tvůj přítel i jako tvůj prezident, jestli by ses nestal volebním lídrem Strany Práv Občanů v Praze.“ Já jsem říkal: „Miloši, tos mi teda udělal radost. Pravda, já jsem vyhrožoval, že vstoupím do politiky, ale až příští volební období, až bude opravdu zle. Teď je to ještě taková poloviční uprděnost. Je to přetahování, handrkování, ale ještě není zle, zlo a nebezpečí k nám ještě nedorazilo! Ale pátá kolona mu už otvírá dveře. Zle začne být až za čtyři roky.“ (Kéž bych se mýlil!) Miloš byl neoblomnej, neslyšel na to. Říkal: „Prosím tě, kdo jinej by měl vést Zemanovskou stranu? Jsou to Zemanovci, je to prezidentská strana a ty jsi prezidentův muž číslo 1. Tak bys měl. Běž, hochu, udělej mi tu radost.“ Tak jsem mu to slíbil, přijel jsem domů, všichni mi nadávali, říkali: „Tati, ty ses posral v kině.“ A vnuci říkali: „Dědo, prosím tě, my tu stranu vůbec neznáme.“ (Teď už jo blbouni, poučil jsem je a bude volit dědu a né nějakého debila!) Taky jsem řekl Milošovi: „Miloši, samozřejmě je mám rád, protože jsou to Strana Práv Občanů, protože jsou to lidi, kteří tě maj rádi, spojuje nás láska k tobě, ale oni maj 0,00 hovno a se mnou budou mít 0,00 půl hovna. Utrpím porážku, ztratím svý dobrý politický jméno, protože porážka, Miloši, je porážka, i když bude čestná, tak když do toho půjdu, já to neodfláknu.“ Taky je smůla, že se jmenujou SPO, Strana Práv Občanů, oni se měli jmenovat Zemanovci, jako se jmenovali Gaullisti. Vždyť to Zemanovci jsou, jen to mate, budou si nás plést s Okamurou. Taky nějakej politolog v novinách hned napsal, že jestli někomu odebereme hlasy, tak je to Okamurovi. Tomu já bych je zrovna nechtěl brát. Uvidíme, je to břemeno velký, už se na to připravuju. Fotil jsem se. Držte mi palec! Veliký Ringo dostane přes držku, ale taková už je politika. I když pravda, v politice je všechno možný.

 

PORADA S JEFIMEM

Dále mě zneklidňuje moje stoupající sympatie k Rusku. Vždycky jsem stranil ne slabším, ale odstrkovanějším. A já mám pocit, že ruskýho medvěda drážděj. Obklopujou ho vojákama, dávají mu různý zákazy, příkazy a mně se to nelíbí. Nelze medvěda zahnat do rohu. To nemůže dobře dopadnout. Putin není žádnej sralbotka, on se jen tak nepodělá. Protože jsem zažil, co je to bolševismus, tak jsem si pozval svého přítele Jefima Fištejna, kterýho si velmi vážím a na kterýho velmi dám. Mluvili jsme o tom a Fištejn nebyl nijak agresivní, jak mi říkali, že Putina nemá rád. Mluvil velmi věcně, říkal, že Rusům se nedá věřit, což historie několikrát ukázala, ale ona taky několikrát ukázala, že se jim věřit dá. Tak říkal: „Putin nemá žádnou vizi, nemá Rusům co nabídnout, zatím všechno, co Putin dělá, je obrana.“ Ale já si myslím, že on opravdu to Rusko dal dohromady, udělal spoustu věcí, zkrotil oligarchy, nastolil pořádek. Samozřejmě, když ho bude někdo chtít svrhnout, tak dostane přes držku, to je nakonec teď vidět s kauzou Babiš. Babiš moc vyrostl, tak se dělá všecko pro to, aby se zase umenšil. Podle mě ne zrovna nejčistším způsobem. Jefim mluvil věcně a skvěle, ale neuklidnil mě…..

 

STAMICOVO KVARTETO

Můj velkej přítel Honza Kačer, režisér a herec, pamatuju, když byl mladej, jak byl hezkej, hrál milovníky, mě pozval do Malostranský besedy na takzvané čtené divadlo. Herci seděj na židlích jako v oratoriu a čtou svoje role z knížky. Můžou k tomu mít glosy a různě do toho vstupují, i diváci. Já jsem nic takovýho nezažil, bylo to pěkný, mám Malostranskou besedu rád, já jsem tam začínal před šedesáti lety. A proč o tom píšu, co jsem zažil za nádheru? Najednou do tohohle vtipnýho povídání, samozřejmě všichni kamarádi Kačera, stárnoucí herci, moji vrstevníci, někteří velmi slavní. Byl jsem rád, že jsem mezi nima, protože bych normálně nešel, a najednou tam vystoupilo Stamicovo kvarteto. Taky naši vrstevníci, starší chlapi, a ti hráli tak krásně! Hráli Beethovena, Mozarta a úplně tam v tom programu těch vtipálků a kecálků najednou byla chvilka čistýho umění. Já jsem byl úplně u vytržení, úplně! Šel jsem za nima a vysekával jsem jim poklony a oni si mysleli, že si z nich dělám srandu. Já jsem říkal: „Ne, kluci, já nelituju, že jsem sem šel, už jen proto, že jsem vás viděl takhle hrát, dva metry od vás jsem seděl, mohl jsem se pomátnout.“ Nádhernej zážitek! Nádhernej!

 

DÍVČÍ VÁLKA - čtvrté vydání

Ve vydavatelství Eminent vyjde moje kniha, a sice Dívčí válka, s původníma ilustracema Oty Jiráka, ta výpravná nádherná Dívčí válka, dneska už je to vlastně historická knížka, ono jí nevyšlo moc. Kdo ji má, ten je na to moc pyšnej. Měl jsem z toho radost, když mi ji nakladatel Kuchař ukazoval, jak je krásná, možná že teď, až budete číst tyhle řádky, že už kniha bude na pultech.

 

HEZOUN MACRON

Představitelé V4 se setkali v Bruselu s Macronem, s tím Francouzem, co vyhrál, slibuje hory doly. Má manželku o 24 let starší, mimochodem ale velmi pěknou, pořád se drží, nevím, kolik to dá práce ráno u zrcadla. Tak se měl setkat s V4, on se s ní taky setkal, s představitelema V4, ale nechal je deset minut čekat. Něco tak ponižujícího! To udělal bezpochyby schválně! Je to psychologickej tah a ti bambulové tam seděli a místo, aby se po osmi minutách zvedli a odešli, tak tam seděli, čekali, když přišel Macron, určitě něco trapnýho řekl, a pak je tam zjebal, jak si představuje Evropu. Navrhuje tedy velmi mazanou věc, ale já si nejsem jistej, jestli projde, protože bysme v tom nelítali jenom my. On, Macron, chce prosadit, aby ve všech státech Evropský unie byly stejný sociální příspěvky na uprchlíky. To znamená, oni se hrnou teď do Německa, protože tam dostávaj nejvíc peněz. Když by totéž museli dostávat v Čechách, v Budapešti, ve Španělsku, v Portugalsku, tak by se samozřejmě rozlezli po celý Evropě, protože jim je jedno, kde jim ty peníze daj. Hlavně když jim je daj! Za nic! Já doufám, že proti tomu se zvedne silnej odpor. Macron! Čert nám ho byl dlužen. Taky jsem si říkal, proč si vzal tu starší ženskou? No, co já vím, byla to jeho učitelka, určitě v tý době, když ji viděl poprvé, vypadala jinak, byla mladší, ale Macron zřejmě propadal a učitelka mu řekla: „Hele, Macrone, když se mnou budeš chodit, tak zařídím, že nepropadneš a z těch pětek budou čtyřky.“ Takhle nějak v mý fantazii by mělo dopadnout.

 

KAJÍNEK

Zvonil telefon, já ho zvednu a slyším: „Ahoj, Ringo, tady je Jirka.“ A já říkám: „Jakej Jirka?“ „No, Kajínek, ty vole, Jirka Kajínek! Já jedu do Prahy, rád bych tě navštívil a poděkoval ti za všechno, co jsi pro mě udělal.“ Tak jsem měl radost a skutečně opravdu Jirka druhej den přijel. Frajer, sekáč, nezlomenej člověk přijel. Tak jsem mu udělal kafe, povídali jsme si a já jsem mu říkal: „Kajínku, jestli jsi to udělal nebo ne, ví jedině Bůh a ty. Já věřím, žes to neudělal, je to moje intuice.“ A on říkal: „No, jasně, že jsem to, Ringo, neudělal. Proto se tak bráním, proto takovej odpor, proto jsem taky utíkal. Vždyť já jsem tam vůbec nebyl na tom místě, když se to stalo, já jsem tam vůbec nebyl.“ Říkal mi, muselo to bejt příšerný, když se nad tím zamyslíte, přes dvacet let v těžkým žaláři a on říkal: „A ještě se mi spoluvězni smáli, že když byly vycházky hodinu denně, tak oni chodili jen tak po dvoře, běhali, cvičili, já měl řetězy na rukou i na nohou, abych nezdrhnul. A ti vrazi všichni, ten Roubal a všichni, ti se mi smáli: Vidíš, vole, my jsme zabíjeli a běháme si tady, a ty jsi nic neudělal a máš železa.“ Tak jsme si pokecali, rozloučili jsme se a já říkal: „Kajínku, buď opatrnej, už se nijak nenamoč a užívej si svobody. Mám velikou radost, že jsi venku a že jsem i svojí malinkou hřivnou k tomu mohl prospět.“ Jdi, Jirko, v pokoji.

 

RINGO V HONGKONGU

Myslím, že v minulým deníčku jsem psal, jak mně Ivanka Zemanová volala se štábem z Hongkongu, z Číny, že jsou v restauraci a tam že hrajou moje hity. Tak jsem říkal: Ivanko, pošlete mi adresu tý restaurace. Vzal jsem CD Best of Ringo, kde jsou všechny moje šlágry a poslal jsem to CD do Hongkongu. A představte si, za dva týdny, nebo za tři neděle, přišel pohled: Milý Ringo, děkujeme ti moc za CD Best of Ringo. Mydlím to tady od rána do večera. Jestli to nevíš, já jsem bratranec Oldy Říhy z Katapultu. Tak ho pozdravuj, a kdybyste, kluci, měli cestu, stavte se na pivo, čepujeme plzeň.

 

BOŽSKÝ JANDA

Hráli jsme Dívčí válku v Hranicích na Moravě na takovým zámku, co tam je, večeříme, já jsem si dal klobásu ostravskou, velmi tvrdou, moc mi nechutnala a najednou vidím, přichází Petr Janda. Tak volám: „Pierre, Pierre!“ Tak jsme se objali, měli jsme velkou radost, on říkal: „Já jsem tady dneska spal, moje žena má na Valašsku chalupu, tak to jedeme obstarat.“ Já jsem říkal: „Pierre, tak zůstaň tady na představení.“ „Já budu muset jet, ale na chvilku zůstanu.“ Připomněl mi ještě, že toho 9. prosince v O2 aréně budeme hrát na výročí Olympicu stará parta Janda, Klein, Chrastina a já Dej mi víc své lásky, Nebezpečnou postavu a další hity. Na to se těším. Říkal jsem: „Pierre, zaplaťpánbůh, že jsme se dožili, hochu!“ On říkal: „Žijem, hochu, já si toho taky vážím.“ A seděl tam v hledišti a já jsem řekl: „Dovolte, vážení přátelé, abych mezi námi přivítal nejslavnějšího rockera týhle republiky Petra Jandu. Nejlepšího kytaristu, nejlepšího zpěváka a vynikajícího skladatele, který dal naší populární muzice tolik překrásných hitů. Takže takhle ti tady, Petře, vysekávám poklonu.“ Bylo vidět, že ho to těší. Lidi vstali, otočili se dozadu na něj a tleskali. A říkal jsem si, že si to opravdu zaslouží. A pak jsem ještě řekl: „Janda, jo, Mišík, no, Mišík sračka, hovna.“ Takhle jsem byl vtipnej.

 

BOJOVNICE NELLA

Když jsme hráli Dívčí válku v Rožnově pod Radhoštěm, navštívila mě Nela Lisková, velitelka národní domobrany, já furt volám po tom, že by se měla vytvořit národní garda, že by se měli Češi ozbrojovat, aby byli připravení, protože o armádu jsme přišli, máme pár lidí. Jsme vyloženě ohrožený, nejsme vůbec připravený se bránit. A Nela Lisková vede národní domobranu, přišla, sedla si tam se mnou v zákulisí, povídali jsme si, herci byli u toho. Můžu říct, že je to velmi velká bojovnice, vtipná, myslí jí to, má v hlavě politicky jasno, je nešťastná z toho, co se děje. Vyprávěla mi, jaký má problémy, jak jí vypnuli wifinu, nevím, co všechno jí udělali, aby nemohla komunikovat, všechny její weby, nebo jak se tomu říká, ty blogy, nebo já nevím, jí vypojili. Stěžovala si strašně, že vede boj s Bělobrádkem. Tak, jak mi to vyprávěla, tak Bělobrádek měl někde říct, že by se Češky měly nad sebou zamyslet a změnit svůj vztah k mladým Eritrejcům, protože vymíráme. A Nela Lisková mi říkala: „Já jsem mu napsala, pane Bělobrádek, ať to vaše manželka zkusí a když se jí to bude líbit a přinese vysvědčení, že nedostala žádnou pohlavní chorobu, tak slibuju, že to zkusím taky.“ To se nedivím, že to Bělobrádka rozčililo. Ale Nela Lisková už udělala jeden zásadní krok. Už si vybrala stranu. Nela Lisková je ambasadorka Doněcký republiky a už si vybrala Východ. Ona už překročila tu čáru, kdy člověk rozvažuje a zvažuje rozumně, koho si vybrat. Tak Nela si vybrala. Já jsem říkal: „Nelo, já jsem teď zrovna jednal s Jefimem Fištejnem, jak to vlastně s těma Rusama je, aby mi to vysvětlil, protože si myslím, že se na ně příliš tlačí.“ A ona říká: „Samozřejmě se nedozvídáme pravdu, že na tý Ukrajině je to trošku jinak, že tam jsou fašisti a banderovci.“ Což i Miloš v nějakým proslovu se zmínil, že se na Ukrajině zvedla velká vlna nacionalismu. A to vlastně pro nás byli spojenci fašistů. Je v tom guláš a nedozvíte se pravdu, všechno je napůl, nic není černobílý, informace přicházejí zkreslený, takže jsem Nele popřál hodně štěstí a řekl jsem jí, ať si koupí bouchačku, ať se jí nic nestane a ať si pořídí bodyguarda. S tím jsme se rozloučili.

 

IVO PAVLÍK

A nakonec velmi smutná záležitost, velmi smutná. Umřel můj celoživotní kamarád Ivo Pavlík. Ostravská hvězda, člověk, skvělej muzikant, měl výtečnou kapelu, doprovázel ty nejlepší ostravský lidi, Věru Špinarovou, já jsem pro něj dělal Raketou na Mars. Byli jsme velký kamarádi, kdykoliv jsem přijel do Ostravy, Ivo se Špinarovou přišli za mnou a zašli ke mně do hotelu, pokecali jsme, ožrali jsme se. Totéž s Heidi. (Špinarová se s námi ožrala, Heidi nikoli!) A vždycky když jsem někde vystupoval, a že už moc nevystupuju, tak Pavlík přijel s Heidi jako správnej parťák a manžel. Dokonce, když jsme teď točili nějakou soutěž pro Barrandov, tak jsem seděl v šatně s Ivem a oba jsme usnuli. V koutku dva stařečkové, hlavy nám spadly na prsa, Heidi si dělala prdel, zavolala všechny ostatní umělce a říkala: „Pojďte se podívat, jak tam ti dva rockerští starci chrápou.“ A myslím, že Ivo i trochu chrápal. Leželi jsme, spali jsme, než nás probudili, pak jsme je poslali do prdele. Tak to je prozatím všechno.

 

PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA MILOŠE ZEMANA.

Šli jsme takhle jednou Miloš, Ivanka, Hlinovský a já na derby Slávie se Spartou do Edenu. Pelta posla z věznice po soudruhu Skořepovi Berbrovi moták, kde nařídil vítězství Sparty 2:0. Soudce také hned v druhé minutě nařídil pokutový kop proti Slávii, kterou Lafata nepromněnil. Bezradný rozhodčí dal v zápětí červenou kartu Hušbauerovi, kterou Miloš ihned zrušil. Pět minut před koncem vyloučil sudí Mešanoviče, ale Miloš který nesnáší nespravedlnost ho omilostnil! Sparťané řvali a tak Křetínský volal k Ústavnímu soudu, ale Rychetský prezidentskou milost pro Mešanoviče potvrdil. Soudce šel na tribunu a zeptal se Miloše jaký si přeje výsledek? Jsem prezidentem všech řekl mu Miloš, tedy i Sparty! Ať je to čestná remíza! A tak se také stalo! Vyměnili jsme si se Sparťanama drezy a šli všichni spokojeně domů.

 

CO NAJDETE V OBRAZÁRNĚ...

SMRT ROBERTA KOMOURA - Foglarovská tématika

JAK MŮŽE MÍT JINÉHO, KDYŽ MÁ MĚ! Prodaná nevěsta

DOVOLENÁ S ANDĚLEM - Inspirace slavným filmem

HUDBA Z MARSU - Inspirace slavným filmem

MANŽELČINA MAMINKA - Tchýně a la Picasso

MISTŘI! HOŠI DĚKUJEM! - Věčná Slávia

 

VČELY LETĚLY KRÁSNĚ! HEZKÝ PODZIM, MOJI MILOVANÍ BLBOUNI!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR