Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 07:12
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Pokání

Celý týden žila rodina v obavách o život své dcery, krásné malé Cucurucuců. Všechno jako by ztratilo smysl. Chudý indiánský mestic Machu Pikchu okopával kukuřici úplně bez zájmu, brodil se mandelinkou a nevnímal ji, jako by ani amerického brouka neviděl, jeho žena doňa Pichunda Blanka, bělouš, prala prádlo, aniž by dávala pozor, zda ji nezardousí anakonda, a k dovršení všeho je zmáhala nepřítomnost synka Volodi Cangaseira, který kdesi vysoko v horách hledal legendárního revolucionáře Pancho Villu a nemohl svojí útěchou a přítomností ulevit ubohým rodičům v jejich žalu. Dr. Burítos řekl jasně, čekejte, a tak nebozí starouškové čekali. Čekali buď telegram, nebo doktora s dcerou. Chudý indiánský listonoš stal se pro ně strašákem, a kdykoli viděli, jak míří jejich směrem, tiskli se k sobě hrůzou. Ulevilo se jim, teprve když slyšeli indiánův hlas: Dneska pro vás nic, pane Machu Pikchu...dneska pro vás nic, doňo Pichundo Blanko...! Až přišel ten den – čtvrtek půl deváté ráno. Z Chucharachy vyrazily dvě muly a tryskem mířily k jejich pueblu. A už jsou tady! Z jedné sesedá rozvážně Dr. Burítos, z druhé seskakuje křepce jako srnka jejich dcera – krásná malá Cucurucuců! Krve by se štěstím nikdo v obou rodičích nedořezal. Cucurucuců rozpřáhla doširoka náruč. Tatíčku, zvolala, můj indiánský tatínku Machu Pikchu! Maminko! Pichundo Blanko! Jsem doma a zdravá! Podívejte, Dr. Burítos dokáže zázraky! Vždyť já pro slzy štěstí vůbec nevidím, objímala doňa Pichunda svoji dceru. Já taky ne, povídá Machu Pikchu a mačká v ruce svoje sváteční sombrero. No tak, maminko, jen se podívej! Už nemusíš plakat, všechno dobře dopadlo! No jen se dobře podívejte! Tady, no, vidíte něco? Nic! A předtím tady byla díra velikosti mexického dolaru! A tady...no? Tady taky nic a jen si, maminko, vzpomeň, tady chyběl kus spodní čelisti, a teď to nikdo nepozná! Všechno vyplnil Dr. Burítos formelou. Zlatý ručičky! Dr. Burítos, celý uzardělý rozpaky z té veliké chvály, ustoupil ještě více stranou žmoulaje v ruce stetoskop. Ále...no...vždyť to nestojí za řeč...Je to řemeslo jako každé jiné! Hovno řemeslo, vpadl mu do řeči Machu Pikchu, promiňte mi, doktore, ale jste génius! Ano, táto, génius, pokračovala ve výčtu předností svého zachránce sladká malá Cucurucuců. A tady! No jen se podívej, maminko, když jsi mě přinesla po tom nešťastném pádu – pohleď, měla jsem zuby? No jen to, maminko, řekni, jsme tu úplně sami! Doňa Pichunda chvíli přemýšlela a nakonec prohlásila rezolutně: Ne, neměla! Vím to určitě. Ani jeden. I zuby moudrosti sis vyrazila.

 

Cucurucuců udělala dramatickou pauzu a potom z ničeho nic zprudka otevřela svá krásně krojená ústa jako indiánská vrata a obrátila se na otce. No jen se podívej, tatínku, co vidíš? Jen to řekni! Nestyď se před svojí sladkou malou Cucurucuců a panem doktorem Burítosem, ty můj starej indiáne! A dala mu žertovnou herdu do zad. Jsou tam, opravdu, potvrdil oněmělý Machu při pohledu do otevřených úst. Je jich plná huba, fakt. Mámo, podívej se taky! To je krása, co, jásala sama nad sebou Cucurucuců. A všechny z kvalitního plexiskla a kořeny z plastu. Úplně ze stejnýho, z jakýho se kdysi lisovaly trabanty. Bůh žehnej zlatým ručičkám doktora Burítose! Tak pojďte, vyzvala přítomné doňa Pichunda, oslavíme to! Udělala jsem tortilly na chupatých kaktusech s piraňovou omáčkou. Maminko, zajásala Cucurucuců, tys nezapomněla, moje nejoblíbenější jídlo! Muchas gracias! Pane doktore, sednete si samozřejmě na čestné místo, co bychom si bez vás počali, viď, táto? Máma má pravdu, potvrdil Machu, kdyby nebylo vás, tak bych byl ten nejnešťastnější indián na světě, ale takhle jsem nejšťastnější!

 

A já nejšťastnější indiánka, přidala se doňa Pichunda. Ale mámo, opravila ji Cucurucuců. Vždyť ty jsi bělouš! Já vím, povzdychla si smutně doňa Pichunda. Já jsem vám chtěla udělat radost, abyste si nemysleli, že se chci povyšovat! Dr. Burítos si urovnal sváteční bílé doktorské pončo a obrátil se na otce. Pane Machu Pikchu, mohu se zeptat na něco, co mi tak trochu vrtá hlavou? Pane doktore Burítosi! Vy jste mi zachránil dceru, vy můžete všechno! Úplně všechno! Kdybyste byl buzna, šukal bych s vámi, i když jsem zapřisáhlý heterosexuál asi bych se s chlapem poblil, ale nešť! Kdybych věděl, že vám to udělá radost, udělal bych to! Jen řekněte, doktore, jste buzna? Chcete mě? Ne, díky, zasmál se doktor Burítos, buzna nejsem. Mám stejnou sexuální orientaci jako vy, Machu Pikchu. Víte, přátelé, vysvětloval doktor pozorně naslouchajícím. Pro lékaře je mnohem těžší být buznou buzerantem než třeba pro jiného intelektuála. Lékař totiž obzvlášť dobře ví, jak funguje mužské péro a ženská ta...no, teď mi to, milostivá paní, vypadlo... Myslíte píča, doktore, snažila se přijít se svou troškou do mlýna doňa Pichunda. Ano, to je ten správný výraz, ožil doktor Burítos, když si vyřčené vybavil. Prostě, když víte, co kam a do čeho patří – a já jsem se potom ještě na fakultě ptal profesora a on mě ubezpečil, že to dělám správně -, tak máte naprostou jistotu. A když znáte ten princip, tak přeci nebudete strkat stejné do stejného, ne? Přeci pro lékaře je neuvěřitelná legrace, když slyší třeba: Karle, udělej mi miminko, to se pak může potrhat smíchy, protože nejlíp ví, že je to vyloučeno. A doktor Burítos se upřímně rozesmál a nakazil tím všechny u stolu. Když se dosyta nasmáli, protože Machu celou scénku Karle, udělej mi miminko pantomimicky přehrával, doktor Burítos zvážněl a povídá: Na něco jsem se vás ale chtěl přeci jen zeptat, doňo Pichundo. Víte, než jsem začal naši malou sladkou Cucurucuců operovat, musel jsem ji zvážit a změřit, a byl jsem překvapen! Naše, vlastně – promiňte milostivá doňo – vaše malá Cucurucuců měří sto osmdesát centimetrů, víte to?

No jasně, doktore, to víte, že to víme, no a co má být? Nepochopila jsem smysl té otázky. No, doňo Pichundo, pokud někdo měří sto osmdesát centimetrů, nemůžeme mu říkat malá Cucurucuců, když se vlastně jedná o velkou Cucurucuců, to má logiku, ne? A mně jako lékaři to prostě vadí, ta nepřesná terminologie, to máte jako s těma buzerantama! No to je přeci jasný jak facka, doktore Burítosi, zasmála se doňa Pichunda, divím se, že člověk tak študovaný jako vy na to nepřišel pouhou dedukcí. No...? Přemýšlejte, doktůrku, napínala vzdělance doňa Pichunda s šelmovským úsměvem. Ať mě Quetzalcóatl odnese do horoucích pekel, zaklel jihoamericky Dr. Burítos, ale jak přemýšlím, tak přemýšlím, žádné vysvětlení mě nenapadá! Neřeknu...neřeknu...žertovala stále doňa Pichunda a vlnila se při tom v bocích. Neřeknu, neřeknu a neřeknu. No tak, mámo, vložil se do debaty Machu Pikchu, netrap pana doktora a vysvětli mu to, mě by to taky docela zajímalo, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, proč říkáme nádherný 189 cm vysoký ženský malá? To je fakt pitomost! No vidíte, ožil Dr. Burítos, a nás vědce tyhle zdánlivé nelogičnosti serou mnohem víc! Říkám zdánlivé, protože to může mít logické vysvětlení, které nás momentálně nenapadá. Tak mu to prozraď, maminko, vložila se do debaty krásná malá Cucurucuců, je vidět, že mužská logika na takovou banalitu nestačí. Tak dobrá, odtušila doňa. Dávno, dávno již tomu, kdy byla naše Cucurucuců krátce po narození velmi malá! Jako miminko měla kolem čtyřiceti centimetrů. No a jak to bylo dál, pokračujte, doňo Pichundo, vybízel ji netrpělivě Dr. Burítos, toto je poměrně standardní míra u novorozenců... No, zkrátka jsme pořád říkali, že je to naše malá Cucurucuců, až jí to zůstalo. I když potom vyrostla do těch 189 cm, nechtěli jsme nic měnit, už jsme na to byli zvyklí, pořád jsme jí říkali malá Cucurucuců. Akorát jsme později přiřadili to krásná, když už bylo jasný, že krásná bude, a sladká jí přidali ve škole, tak se ty přívlastky kupily před tím malá, chápete?

 

No, že mě to vola jednoho doktorskýho nenapadlo hned! Vždyť je to tak přirozené vysvětlení, tloukl se Dr. Burítos do čela a běhal kolem stolu. Ach my intelektuálové, my intelektuálové, jak my si komplikujeme život! Tak už se tím, doktore, netrapte, vzala Burítose přátelsky kolem ramen doňa Pichunda. Všechno se vysvětlilo, posaďte se, něco jsem připravila na vaši počest, věřila jsem, že to dobře dopadne, a schovala jsem pro dnešní den láhev tequilly! Posaďte se jako doma, pane doktore, jako doma a doňa Pichunda jemně tlačila Dr. Burítose na židli, ze které obratně utřela čerstvé guáno (ptačí hovno). A přijde také žebrák Virakocha a žebračka Makaréna ó Makaréna!

 

A ještě ostatní Hispánci, dodal Machu Pikchu a pomáhal doně Pichundě utírat guána (ptačí hovna) z ostatních židlí. Vtom se rozletěly dveře puebla a dovnitř vběhl don Felípe Poblítos, boháčův zhýralý synek, a nevěřícně zíral na krásnou malou Cucurucuců. Nemohu uvěřit svým bohatým očím, volal. Mě snad šálí zrak! Krásná sladká malá Cucurucuců, živá a zdravá jako dřív...No ukaž se, Cucoušku, otáčel si Poblítos dívku, dokonce mnohem krásnější než dříve! Je to možný? A ty krásný zuby! Není to plexi? ohmatával Felípe dívčin chrup. No to se pozná kvalita! Ať mě Quiquoqotlann (jiný ptačí bůh než Quetzalcóatl) srazí do pekel, jestli nejsem úplně vedle! Já si jdu pro parte a místo toho mě tady čeká moje snoubenka, mnohem krásnější, než byla kdy předtím! Já se z toho, milostivá paní, poseru, obrátil se don Felípe zdvořile k doně Pichundě a náhle, jako by si uvědomil, co provedl minulý týden v nemocnici, s provinilým úsměvem zvolal: Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil! Obnovuji zasnoubení! Obejmi mě, moje sladká malá Cucurucuců, nyní již opět moje snoubenko! Nemohu bez tebe žít! A dojatý Felípe se vrhl k rozkvetlé dívce s otevřenou náručí. Leč Machu Pikchu mu rázně zastoupil cestu. Stůj, zrádče! Opustil jsi ji ve chvíli nejtěžší, kdy sténala na smrtelném loži a volala tvé jméno! Kde byla v tu chvíli tvoje láska, bohatý mladíku, ptám se, kde? A Machu hrozivě pozvedl mačetu.

 

To je fakt, vložila se do sporu doňa Pichunda. Jen si vzpomeňte, done Poblítosi! Chtěli jsme dokonce jen milosrdnou lež, aby moje malá holčička umírala s vědomím, že ji milujete. A vy? Co vy, done? Prchl jste a ponížil nás před celým nemocničním personálem! To ne, milostivá paní, to se mýlíte, doplnil Dr. Burítos, který doposud mlčel, nechtěje se míchat do soukromých věcí rolnické rodiny. To se náhodou mýlíte! Nemocniční personál jsou chudí indiáni, míšenci a mesticové, málokdy se mezi nimi vyskytne nějaký gringo, a když už ano, většinou ho brzy zabijí. Ti všichni stáli při vás! Aspoň něco, ulevil si Machu Pikchu a nechal klesnout ruce s mačetou. Don Felípe znovu ožil, a jako by se ho výtky vůbec netýkaly, obrátil se znovu k dívce a poklekl. Já tě miluji! Přísahám vám všem, že ji miluji! V tu chvíli vyhrkly sladké malé Cucurucuců do očí slzy dojetí. Odpusťte, volal don Felípe Poblítos vkleče, obraceje se na všechny přítomné. Zemru bez ní! Odpusťte mi! Chybil jsem! Byl to nepochopitelný lapsus! Chybička se vloudila, doňo Pichundo...Řekněte, ale upřímně, cožpak vy jste nikdy neudělala žádnou chybu? Machu Pikchu, ty poctivý starý indiáne, řekni! Jsi bez chyby? Machu Pikchua i doňu Pichundu tahle otázka zaskočila a bylo vidět, jak oba usilovně přemýšlejí. Tatínku, oslovila ho Cucurucuců. Don Felípe má pravdu. No jen si vzpomeň, jak jsi mi vyprávěl o tom diktátu ve škole při misii, jak byl samá hrubka, samá chyba! Žes dokonce napsal Fydel s ypsilonem! To je fakt, připustil Machu a zcela již spustil ruku s ostrou mačetou. Dívka se obrátila na Dr. Burítose ve snaze najít někoho, kdo by pochopil, že i přes tu odpornou zradu svého snoubence stále nesmírně miluje. Pane doktore, co vy o tom soudíte?