Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 07:10
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

18. srpna 2015 - ZEMAN - ANDERLE - OKAMURA - KLIMENTOVÁ

 

Tak máme srpen a jako vždy opožděný deníček. Opožděný, ale přece. Začnu létem, který naštěstí ještě stále je tu mezi námi.

 

KRÉTA

Vzal jsem celou rodinu na Krétu. Zorganizoval jsem společnou dovolenou. Pozval jsem obě rodiny. Moje dcera i můj syn mají už každej svoji rodinu, a abysme byli pohromadě, tak to musel zorganizovat dědek. Tak jsem je vzal všechny na Krétu, byl jsem šťastnej, když jsem je viděl, jak se kluci cpou u oběda nezřízeně a jak krásně zloběj. Tak jsem na ně koukal, seděl jsem v čele stolu jako Don Corleone, jak mi řekl můj syn Michal, a vzpomínal jsem na to, jak byli malí, jaká to byla nádhera, a já jsem si je dával do těch sedaček v autě jednoho po druhým, jsem si jich tam nasázel všech pět. A říkal jsem: "Nerozepínejte se, dokud děda nezastaví!" No a cestou zlobili, plivali na sebe, bouchali se, to byla taková krása! Přijeli jsme na zahradu a ještě auto nestálo a už se rozepínali a už lítali po hlavičkách dopředu na sedadla. Krásná doba. Kdeže ty loňský sněhy jsou! Já Řecko miluju, už jsem to dal mnohokrát na svejch stránkách najevo. Kréta byla skvělá, měli jsme skvělý středisko, samozřejmě nedostanete ze mě, jak se to tam jmenovalo. Ale shodli jsme se, že to bylo jedno z nejkrásnějších míst, kde jsme kdy byli. Bylo to asi 40 km od Heraklionu. Pořád tam foukal mírný větřík, čili nebylo tam tak příšerný vedro jako na řeckejch ostrovech.

 

REŽIM DNE

Můj režim je pořád stejnej. Já ráno od 4 do 9 píšu, piju kafe, kouřím doutník, v 10 jdu k moři na pláž, podívat se, co dělaj. Stojím hodinu po krk v moři, tam kde stačím, tak jako jsem stával s Novotným na Seychelech a všude. Vstřebávali jsme jód pórama, jak jsme říkali. A Petr taky nebyl velkej přítel plavání a i jeho znervózňovalo, když si nemohl stoupnout při plavání. Takže hodinu dopoledne, pak zpátky do pokoje, něco si číst, nebo si připravovat na další psaní. Pak oběd, ten krásnej oběd, stolování, 11 lidí u stolu! Nádhera jako v Itálii. Pro tohle já Italy tak miluju, ta rodina, jak držej pohromadě. Po obědě siesta, nějaký psaní samozřejmě taky. V půl pátý zase k moři, zase stát hodinu v moři, taky předstírám plavání, jakože plavu dopředu, dozadu, potápím se a čumím z toho moře na ten břeh, kde kdo je. Celkem hezká dovolená pro mě. Pak je večeře, po večeři jsou nějaký aktivity, při nichž já většinou usnu. Ať si jdu sednout s dětma, ať jdu hrát karty, ať se jdu podívat, jak ty frekventanti tam dělaj zábavu. Vždycky u všeho usnu. Není to nádhernej program? No uznejte! HRAD Byl jsem na Hradě u Miloše. Chodím tam strašně rád, jednak, jak už víte z mých minulých návštěv, naplňuje mě, jakmile překročím práh Pražskýho hradu, posvátná bázeň prosťáčka a úcta ke všemu, co se v těch zdech odehrálo. Kdo tam všechno byl, kdo tam seděl. Miloš byl v dobrém rozmaru, tak jsme se přátelsky objali a setrvali jsme spolu, řekli by diplomati, v přátelském rozhovoru. Mluvili jsme o osobních věcech, ale i o politice. Já to nebudu tady rozvádět, protože, jak víte, čte moje webovky bulvár a ten by všechno, co bych napsal, co jsme si s Milošem povídali, by zneužili a překroutili. Miloš vypadal výborně, zhubnul, byl ve formě, protože byl po dovolený. Měl jsem z toho dobrej pocit. Dal jsem mu obrázek, popili jsme vínko, oba cukrovkáři. Řekl jsem Milošovi, že jsem měl ten den 7,2, Miloš říká: „Nemachruj, já jsem měl 6,3 a to mám určitě větší cukrovku než ty.“ No, dva cukrovkáři. Bylo to pěkný, opruzoval jsem tam hodinu. A samozřejmě jsem nezapomněl tam balit tu krásnou mladou holku, která je v předsálí u Linovskýho na sekretariátě. No, samozřejmě balení k hovnu, ale nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Starýho psa novým kouskům nenaučíš, takže jsem to zkusil. A koho na schodech nepotkám jako ,,soudruha Jandáka,,. Říkám: „Slávo, soudruhu Jandáku, co ty tady? Jdeš za šéfem? Jdeš za prezidentem o něco ho poprosit, o nějaké léno? Že ty chceš trafiku, Jandáku?“ Jandák je vtipnej, tak jsme vtipkovali. Stráž koukala, co za dva idioty to je, jeden blázen odcházel, druhej přicházel. Tak jsem si říkal: Má Miloš dneska odlehčené odpoledne, i když kdo ví, co mu Jandák chtěl. Určitě jen zdržoval jako já!

 

UPRCHLÍCI

Mluvili jsme s prezidentem taky o uprchlících a Miloš se k tomu staví velmi realisticky. Mě to trápí, je to mor, je to opravdu invaze, nedá se tomu jinak říct. Všechny kecy ostatní okolo toho. Je to děsivý, nikdo to nezastavuje, nikdo nikoho nevrací! To jsou tisíce lidí denně. Úplně mi to kazí náladu. Vzalo mi to úplně chuť do života, protože už vám v 72 letech moc nepomůžu, ani bojovat už s váma nebudu moct, ale vy si zastřílíte díky těm zbabělcům v Evropský unii, těm zrádcům! To je takovej hnus! Nenecházím slov! DO PRDELE S EU!

 

DÍVČÍ VÁLKA

Hráli jsme v Berchtolticích, v Novým Kníně, v Houšťce a v Rožnově pod Radhoštěm na závěr sezóny. Bylo to tak ohromující, takový návštěvy! Já vím, že jsem nudnej, že se pořád opakuju, ale v průměru tisíc lidí na nás přišlo! Já jsem se tak radoval! A to všichni, i Mojda a Sandra. Přemysla hrál Jablonský, hrál ho skvěle! Skvěle! Co můžu říct? Požehnaná budiž Dívčí válka! Teď začínáme hrát až v říjnu, v září máme ještě volno. Podařilo se mi najít mladou Šárku je to manželka hudebního skladatele Káji Maříka. V prvním díle RINGO FAMILY zpívala můj hit pro Věru Špinarovou ,,Raketou na Mars,, a všechny překvapila, zpěvem i kouzlem osobnosti. Hodně jste jí chválili. Tak ať to zkusí na prknech, které znamenají svět!

 

RINGO FAMILY 1

Proběhl můj program na Barrandově Ringo Family, měl přes 240 000 sledovanost. Udělali jste mi velikou radost, že se vás tolik dívalo. Dostal jsem spoustu reakcí. Jeden z vás mi napsal, nebo snad divačka? „Ringo, vrátil jsi nás o 25 let zpátky. Díky! Milujeme to, celej život jsme se dívali na tyhle programy. Jen tak dál.“ Líbilo se to i šéfům na Barrandově, což jsem měl největší radost, majitel mi gratuloval, volal mi, že se mu to líbilo. Líbilo se to i vedení, což je důležitý, možná skoro důležitější, než že se to líbilo vám divákům. Teď mám připravit další díl, pravděpodobně na říjen. Ještě neznáme pevně termín, ale už mám připravený scénky, interprety. Dělám to s velkou chutí, dělám to s láskou a myslím, že je to na tom vidět.

 

KAREL ŠÍP

Skvělej byl Karel Šíp, kterej mi napsal: "Ringo, nech, ty vole, taky Markoviče, pusť Markoviče ke slovu, pitomče! Trošku profesionální kázně!" Já jsem mu napsal: "Karle, musí se Markovič prosadit vedle mě. Je vteřina ticho, Milan mlčí tak já hned pokračuju, protože by vznikly pauzy." No, má pravdu Karel. Musím se trošku umravnit a dát Markovičovi větší prostor, protože je vynikající. Je to opravdu parťák, nemohl jsem mít lepšího!

 

HVĚZDY VINYLU

Připravuju taky na podzim "Hvězdy vinylu", hvězdnej pořad. Běží každou neděli na R2 v 10.30 hod. Když mi to nabízeli, nedal bych za to ruku do ohně, netušil jsem tak obrovský zájem posluchačů! Domlouval jsem se s Jirkou Brodským. Chyběj mi ještě čtyři velký hvězdy, který bych chtěl natočit hned po prázdninách, a sice Jirka Korn, Jirka Helekal, Naďa Urbánková a myslel jsem, že bych pozval Michala Davida. Moc toho nenazpíval, ale má toho tolik co říct k tomu vinylu, že by mi tam chyběl. Naďu přemluvím, říkala, že nikam nepojede, tak kdyžtak za ní pojedu, naložím ji a přivezu si ji. Pokud přemluvíme Hanu Hegerovou vypravím se i za ní. Už prý jen leží a je velmi nemocná.

 

BOŽSKÝ JIRKA ANDERLE

Volal mi Jirka Anderle, že poslouchal Hvězdy vinylu díl se Šípem a že se mu to líbilo. Uznání od Anderleho je velmi vzácný a velmi si ho vážím. Hned jsem toho využil a říkal jsem: „Jirko, nemohl bych k tobě vzít vnuka, kterej maluje? A myslím, že maluje hezky.“ Říkal: „Samozřejmě. Přijďte.“ Tak říkám: „Máťo, půjdeme k Anderlemu.“ A on vůbec nevěděl, kdo to je, fofrňoval se a dělal, že toho má hodně. A že má trénink a že musí tohle a tamto. Tak jsem se strašně nasral a říkám: „Ty vole, to je nejslavnější českej žijící malíř, jedinej žijící českej malíř, kterej visí v Louvru! A tobě je zatěžko, ty mladej debile, udělat si čas, když tě k němu vezmu! To, co uvidíš u Anderleho, neuvidíš už nikdy v životě, ty mladej idiote!“ Takhle hezky mluvil dědoušek se svým vnukem. Odešel nahoru trucovat a za chvíli se vrátil a říkal: „Dědo, já to teda beru zpátky, když to tak chceš, tak já k tomu Anderlemu půjdu s tebou.“ Tak jsme jeli k Anderlemu. No, božskej Jirka! Ateliér, jeden obraz vedle druhýho, nedá se tam mezi nimi ani chodit. Chodí se tam uličkama. Ukazoval nám, co dělá, jak maluje, kde maluje, Mates byl úplně u vytržení! Čuměl jak tele na nový vrata. Strašně se mu to líbilo. Já jsem říkal: „Vidíš, ty idiote, o tohle všechno bys přišel! Kdo může říct, že byl u Jirky Anderleho v ateliéru a kdo s ním mohl pít kafe a povídat si?“ No tak opravdu čučel. Pak ukázal v telefonu jednu svoji kresbu a Anderle řekl, že má velkej talent. A neřekl to proto, že jsme celoživotní kamarádi, ale bylo vidět, že je překvapenej! Bylo vidět, že Anderleho ta malba zaskočila. Mimochodem velmi podobná tomu, co dělá on. Připravuje velkou výstavu, tak jsme si pokecali. Doporučil mladýmu, ať poslouchá Hrabala, kterýho namluvil, tuším, že Kaiser, mistr slova. A vrcholem bylo, že vzal papír a namaloval Máťovi kresbu jako dárek. Obrátil se na mě a ptá se mi, jak se jmenuje. A já říkám: „Michal.“ Tak napsal: Milému Michalovi Jirka Anderle a datum. A Máťa mi pak cestou zpátky povídá: „Dědo, víš, že já se jmenuju Matěj?“ Já říkám: „Matýsku, ježiš, promiň, já jsem opravdu idiot.“ Když jsem to vyprávěl Míšovi, jeho tátovi, tak říkal: „No, díky chlapci, tak mám od Anderleho obrázek s věnováním.“ No ale je Máti. Říkám: „Máťo, zarámuj si ho, a máš památku na Anderleho. Je to, jako kdyby ti dal kdovíco.“ Takovejhle zážitek! Takže to byl Jirka Anderle.

 

PROLHANÁ KRÁVA!

Musím se o tom zmínit, protože je to smutná příhoda v podstatě, i když už bych se tomu dneska měl měl smát. Před časem jsem se ptal Jirky Štědroně, že ještě potřebujeme jednu Šárku, mladou pěknou holku, která trochu hraje, jestli o nějaký neví. A on říkal: „No, u nás hraje nějaká G. herečka nic moc, ale docela pěkně zpívá a tancuje.“ Tak jsem říkal: „Tak se zeptej slečny G, jestli by si nechtěla zahrát Šárku.“ Slečna G hned vzkázala, že jo. Byla velmi aktivní, přijela ke mně, tak jsem jí dal scénář, dal jsem jí kazetu, ona slíbila, že se to naučí. Tak jsem říkal: „Jakmile to, slečno G budete mít, tak mi zavolejte a já vás nasadím do programu.“ Zadali jsme jí termín snad asi tři měsíce dopředu od naší schůzky. Mimochodem její brácha je ten slavnej hokejista v Kanadě G. Odjela, uběhly tři měsíce a večer předtím, než měla slečna G hrát, vzkázala, že je velmi nemocná. Tak jsem řekl, že tohle udělá jenom naprostá píča. A pak jsem se dozvěděl, že ona nebyla nemocná, ale začala hrát u Jardy Sypala, což je v pořádku, ale měla mi to hned zavolat. Nikdo by se na ni nezlobil. Každýmu co jeho jest. Tak jsem jí napsal: Slečno G doufám, že nejste na ARU po tý těžký nemoci. Pošlete mi tu kazetu, vraťe mi ji, potřebuju, aby se mohla další Šárka tu roli učit. Vysrala se na mě, nic mi neposlala, nereaguje. Naprostá píča. Myslím si, že s touhle povahou se dostane do prdele. Začala dělat něco v Plzni, chce dělat všechno, co vidí. Sežrat všechno! Chci jen shrnout, že nevěřím tomu, že by měla takováhle povaha úspěch. Kór, když říkal Štědroň, že s hraním je to velmi špatný. Sbohem, mrtvolo!

 

BOJOVNÍK OKAMURA

Byl u mě Tomio Okamura, na kafi a na politický poradě. Já se naprosto ztotožňuju se všema jeho názorama. Držím mu palce. Říkám: „Tomio, udělali z tebe fašistu. Nasadili ti psí hlavu, média tě likvidujou. Je strašný, když děláš takový ty politický shromáždění proti uprchlíkům, proti imigraci, tak se tam vyskytne pár debilů, který hajlujou, nebo tam maj šibenice, a kvůli tomu nepřijdou tisíce slušnejch lidí, který by tě jinak podpořili, ale nechtěj jít na shromáždění, kde je pár takovejchhle idiotů.“ Okamura říká: „Ringo, já s tím nemám nic společnýho, já jsem tam dokonce jenom promluvil a šel jsem pryč, to nebylo moje shromáždění. Dokonce jsem ani nešel, jak psaly noviny, v čele průvodu na Hrad. Ne, jen jsem tam vystoupil jako host.“ Zeptal se mě, jestli bych nechtěl vystoupit na nějakejch shromážděních spolu s ním, byl jsem v pokušení, ale pak jsem říkal. „Tomio, ještě nepřišel čas. Já ucítím, až nadejde můj čas, tak se do toho vložím, a pak můžeš počítat s mojí aktivní podporou!“ Tak jsme se radili, s kým, jak, ke komu se přidat, s kým se spojit. Přeju mu a nechápu, kde se bere ta zášť a zloba proti člověku, kterej je tak čestnej! Říkal mi, že zakládá novou stranu. Říkal jsem: „Tomio, zase si přivedeš zrádce, nějaký šmejdy! Proto taky nechci jít se angažovat na náměstí, protože vybojuju poslaneckej post nějakýmu debilovi, zrádci, zloději!“ On říká: „No tak nalít jsem, no!“ „Teď ještě maj ty pučisti, bez tebe by, Okamuro, nebyli nikde, dostat 50 milionů. Tak ať se o to poperou, povídá Tomio on z toho někdo z nich něco ukradne.“ Mrzí mě, že je mezi nima syn mýho přítele Karla Černocha. Synek už zapomněl na dobré způsoby. Jsou to zrádci. A taky jsem mu říkal: „Tomio, název nový strany, zapomeň na přímou demokracii. Takovýhle lidi, jako jsou ti zrádci, ty budou rozhodovat v přímý demokracii,? Hovno! Přímá diktatura! To je budoucnost. A taky strana se musí jmenovat jedním jménem. Ne Strana proti uprchlíkům v mezích zákona atd.! Jedno slovo! Aby si to lidi pamatovali! Poraď se, než nazveš stranu nějak. Měl ses se mnou poradit.“ Víš, že jsem mistr sloganů! Byl s ním jeho Čtvrtníček, na kterýho Okamura nedá dopustit. Čtvrtníček je vlastně Večerníček, furt to pletu s hercem kterého mám rád. Předpokládám, že ho Večerníček nezradí v budoucnosti, jako soudruh Gottwald soudruha Slánského, Kosygin soudruha Chruščova a Fidel soudruha Guevaru…..a další. Svět se jen hemží zrádci!

 

PARLAMENTNÍ LISTY

Volali mi z Parlamentních listů, jestli bych neřekl něco k Milošovi, k první třetině jeho úřadu, tak jsem říkal: „Nezlobte se, paní redaktorko, už tolikrát jsem se vyjádřil. Furt je to stejný. Vymyslete si jiný téma. Rád něco řeknu, ale abych znova opakoval, že Miloš je dobrej, že je poctivej, že se mu daří, že je pilnej, že to myslí dobře a že má politický jasno, to už jsem řekl tisíckrát, tak s tímhle na mě nechoďte.“ „Tak my zavoláme někdy jindy.“

 

SVATOPLUK PLUSKAL

Psali jste mi na webu krásný odpovědi, můžete si to dokonce přečíst. Jeden z vás mi píše, když jsem se zmínil o Sváťovi Pluskalovi, to jsem nevěděl, a já mu za to tímto děkuju, že Sváťa Pluskal, reprezentant československej ve fotbale, když byl na Kypru, tak zrovna začal ten konflikt mezi Řeky a Turky. A Pluskal, myslím, že byl plukovník, nebo kapitán, teď nevím, se do toho hned zapojil. Hned sundal plavky, šel k Řekům a pomáhal jim organizovat obranu a velel úderným oddílům. Přečtěte si to, najděte si to, je to na webu v tom, co mi píšete. Snad mu Řekové postavili malou sochu, nebo mu tam dali plaketu, nebo desku. Pluskal, vidíte, nejen špičkovej hráč, ale i hrdina.

 

RINGO, HOBLUJ!

Vystoupil jsem v Čížkovicích s kapelou Shut Up! Bylo to jediný rockový vystoupení, který jsem letos měl. Kluci do toho řezali, hráli jsme, jak víte, Schelingerův repertoár. Před náma vystoupilo rozkošný duo Ája a Pája, nebo tak nějak se jmenovali. Pája měl vlasy dlouhý jak já, šedivák, prostě šedesátník statnej. Ája taková sympatická černovláska, hráli krásnou muziku rockovou. Dokonce Pavel, můj kamarád, kterej mě vozí, když přicházel od stánku s buřtama, tak říkal: „Člověče, já jsem myslel, že je to z desky, že je to z cédéčka, nějaká skvělá rocková muzika.“ Ája mi přišla velmi dobrá, tak jsem si říkal: Kurňa, dlouho jsem nikoho nedělal, tak co kdybych pro ni udělal nějakou písničku s Kocábem nebo s Pavlíčkem. Bylo mi to líto, je jí tak 30, 35 let, tak mi to přišlo líto, říkal jsem si, takovejhle zmarněnej talent. Tak jsem s ní zkoušel navázat kontakt, byla velmi milá, velmi příjemná, ale prostě v 35 letech už se nechodí do Premier League, jak řekl Rooney v Anglii. Čili podobenství. V 35 letech už není taková chuť udělat kariéru, už není taková chuť se obětovat a něco pro to udělat. Jak říká můj kamarád: Pomoc může být jen tam, kde je pomoc vítaná a kde může být pomoženo. Takže až je uvidíte, duo Ája a Pája, tak si vzpomeňte, jak jsem je pochválil.

 

BOŽSKÁ DARIA V PRAZE!

Vynikající zpráva přišla! Darja Klimentová mi napsala a zvala mě jednak na vernisáž svých fotografií, ona, mimo to, že je světová hvězda baletu, ještě výtečně fotografuje, a v Paláci Adria, tam kde je Heřmánkovo divadlo, myslím, že 25. otvírá výstavu svých fotografií. Bude to do 17. 10. Doporučuju vám, abyste se tam šli podívat a viděli jste, že to, co říkám já, že čert sere na jednou hromadu. Že když má někdo talent k baletu, tak i krásně fotí. Kdyby malovala, tak bude hezky malovat. A kdyby psala knížky, tak bude psát pěkný knížky. Tak to prostě je, tak to v životě chodí. Byla velmi vtipná, zvala mě na ty lekce, jak v Praze pořádá, Master Class. Pět dní bude v Praze provozovat, pronajala si zkušebny Národního divadla. Baletky z celýho světa si zaplatěj, aby je Darja mohla 5 dní školit, učit. Já jsem tam už jednou byl a usnul jsem tam. Darja v tý době nevěděla, že já usínám všude, i tam, kde se mi to líbí. Zastihla mě zrovna v takovým vteřinovým spánku a psala: „Ringo, přijď se zase vyspat na můj workshop.“ Je vtipná. Psal jsem jí: „Darjo, nechám ti udělat v Zelený zahradě kachnu na medu, to jsi v životě nejedla, je to vynikající věc.“ Darja napsala: „No, kachnu na medu radši ne, kafe jo. Kafe, a dort jo.“ Moc se těším, až ji uvidím. Má tolik energie, božská Daria, že se ta energie přenáší na vás. Jakmile jste v její blízkosti do 3 metrů, tak vás její energie dobíjí, jako když tankujete, jako když se nabíjí akumulátor. V dalším deníčku vám popíšu, jak to všechno bylo.

 

MALOVÁNÍ

Co maluju? Ruka se mi klepe, zkazil jsem si obraz, kterej se jmenuje Sparta – Slávie 0:6 jako vždy. Oslavil jsem Slávii, ale zkazil jsem si branku. Ruka se mi hnula, když jsem maloval břevno, mám tam černej klikyhák. Musím to všechno předělávat. A dokončil jsem velmi pěkný obraz. Promiňte, že mluvím o svým obrazu jako o pěkným. Brzy ho uvidíte na webovkách, jmenuje se "V dobách těžkých dokázali se Češi obdivuhodně semknout". Germáni stojej s kopíma před branami. Pak je kolová hradba Slovanů, slovanský hradiště a za tou hradbou se melou, škrtěj, kopou, zapichujou a mlátěj Češi. Znám své pappenheimské, co vám budu povídat. Obraz nás Čechů a Moravanů. Jo a dneska jsem zahájil, mám rozmalovanej obraz ,,Naši prezidenti, , kde budou všichni od Masaryka po Miloše. Jejich hlavy, je jich dvanáct velmi propracuji už se na to těším.

 

To je asi tak všechno, co jsem vám chtěl v srpnu sdělit. Těšte se, stejně jako já, na září. Včely letěli krásně! Hodně štěstí, milovaní blbouni.

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR