Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 05:45
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

ŘÍJEN 2014 – MISTR SVĚTA JIRMUS - ZEMAN - KOCÁB - JANDÁK - TÖPFER

Hanba mě fackuje, když se podívám na svý webovky a vidím, že jsem z deníčku udělal dvouměsíčníček. Má to svoji výhodu, ale tím nechci omlouvat svoji lenost a zanedbávání webovejch stránek. Já je sleduju, co mi píšete. Ale aspoň bude víc novinek. Já se vrátím ještě k létu, kdy jsem letěl s rodinou na Kos do Řecka a v letadle, když letuška mluví o posádce jako vždycky, než se rozletíme, tak řekla, že kapitán letadla se jmenuje Jirmus! Já jsem jeho velkej fanoušek, kdysi před lety se mladý Jirmus stal mistrem světa v letecký akrobacii, já jsem ho strašně obdivoval. A najednou se mi poštěstilo, že Jirmus bude řídit letadlo, ve kterým letím společně s ním! Taky si mě získal, protože u nás na Zbraslavi v knihkupectví U stromečku mi říkala prodavačka: „Pane Čech, byl tady pan Jirmus, který na Zbraslavi bydlí, a koupil si vaše knížky.“ Tak to mi polichotilo i jako autorovi, ale navíc, jak říkám, když jsem jeho skrytý fanoušek. Teda teď už jsem se odkryl, když jsem to napsal. Poslal jsem mu do kokpitu obrázek - ,,Opilý Jirmus s námi letí omylem do Afganistánu,, a byl jsem pozván do kokpitu. Tam se ukázalo, že letadlo řídí Jirmusův brácha, též můj příznivec a vynikající pilot. Když nás ztratila věž na Kosu, vypnul Jirmus automat a přistál osobně manuálem. Letadlo se kolíbalo a jen stěží jsem udržel svěrač! Ale Jirmus je Jirmus a brácha dosedl perfektně. Už nikdy do kokpitu nepůjdu! Piloti jsou tam jak sardinky a tak jsem se jich zeptal, kde že to šukaji ty nádherný letušky? Vyprávěli mi to i s detailama a dám to do druhého dílu Generace Beatles.

ŘEKOVÉ! VÝHLED NA MOŘE!

Přiletěli jsme do Řecka, nádhera! Řecko je božská země, já Řeky miluju, ale mám instruktáž od Petra Novotnýho, kterej říká: „To víš, to jsou Řeci.“ Já vlastně neležím na pláži, já jdu na pláž ráno na hodinu se namočit, stojím jen tak v moři, jak jsme stávali s Novotným, když jsme cestovali po světě, po krk v moři, rozhlížím se. Po hodině vylezu, jdu domů, píšu až do oběda. Po obědě usnu, i kdybych nechtěl. Pak zase píšu. A v podvečer jdu, když už není zase takový vedro, i když tam teda bylo děsný, kolem 40. Jdu a zase vlezu do moře až po krk a tam stojím a mám radost, že jsem v Řecku a koukám na tu nádheru. Kam se podíváte, na jakoukoliv stranu, je prostě nádhera. Božská země, božský lidi! Akorát, jak říká Novotný, Řekové jsou Řekové. Od samýho začátku, jak píšu, tak potřebuju vidět na moře. To je pro mě podmínka, protože moře je pro mě inspirující. Už 5 měsíců před zájezdem říkám mý kamarádce v cestovce (dcera gardy Francla z Ruského týdne) : „Chtěl bych mít výhled na moře. Moje dvě podmínky jsou: klimatizace, abych jako kardiak nezhebnul, a výhled na moře. Já musím vidět na moře a to mě inspiruje.“ Samozřejmě volala, psala, mluvila s delegátem, několikrát, každej měsíc. Já jsem říkal: „Musím vidět na moře!“ „Jo, Ringo, je to zařízený.“ Přijel jsem do Řecka a (Novotný říká: „Řekové jsou Řekové, to víš.“) jdu do pokoje a bum! Vidím na skálu. Moře nikde! Ztropil jsem scénu, víte, co dokáže nevlídný stařec, kterej usiluje o ten výhled půl roku předtím! Naštěstí tam byla taková sympatická dívka, průvodkyně, delegátka se tomu, myslím, říká. Aneta. Ta si holka nešťastná se mnou užila! Nespala po tý scéně, kterou jsem udělal v recepci. Nakonec ve spojení s mojí kamarádkou v pražský cestovce spojily se přímo s tím hotelem v Řecku, kde na recepci pracovaly z jedný poloviny Ukrajinky, z druhý Rusky. Když jsem viděl, že jsou to Rusky, tak jsem se do nich pustil i rusky. Nakonec jsem skončil v pokoji s výhledem na moře. Stejně jsem z toho měl trauma.

DÍKY BOŽSKÁ DARJO!

Už jsem vám psal, že moje oblíbená, milovaná Darja Klimentová, největší hvězda světovýho baletu ukončila svoji činnost. Měl jsem to štěstí, že jsem viděl obě dvě závěrečný vystoupení, kdy se Darja loučila. Jedno ve Smetanově divadle a druhý v Obecním domě. Byla to nádhera! Bylo mi při tom smutno. Chystám se, že Darje a její božský mamince napsat, ale kurňa, co psát, když je to tak smutný? Napíšu jí, co řekl, Ferguson, nejlepšího ze světových trenérů, když odcházel z milovaného Manchester United, kde byl přes 20 let, a říká, jak ho to zasáhlo. Přestože jste při síle a stáří zdaleka není na obzoru, to opuštění milovanýho místa, píše Ferguson, je to, jak když najednou přijdete do jiný místnosti, kde jste ještě předtím nikdy nebyli. Chci Darju povzbudit, jestli její maminka čte můj deníček, tak prosím tě Ludmilo, řekni Darje, že je mi to líto a zároveň jsem měl radost, že jsem byl svědek loučení nejlepší baletky světa a ještě jsem božskou Darju viděl. Doufám, že je dobré mysli.

TV KLÍMA A VĚČNÁ SLAVIA!

Ozval se Klíma, po prázdninách pokračujeme v natáčení jeho programu na Primě. Natočil jsem vstup o volbách, myslím, že byl legrační. Však víte, že improvizuju. Zároveň mně zadali ještě jeden klip. A sice o Slávii. Budou vysílat tří až pětiminutovku u příležitosti výročí mý milovaný Slávie. Rád jsem s tím souhlasil, vzal jsem si sešívaný dres se svojí 7 (pravé křídlo) Jeli jsme na Slávii, tam jsem točil v šatně, kde jsem poklekl v nábožné úctě, udělal jsem kratičký interview s Beránkem, udělal jsem kratičkej rozhovor s nejtalentovanějším slávistou s výhledem do budoucnosti, je to vnuk mýho přítele Veselýho. Už čtvrtá generace Veselých bude hrát ve Slávii. Zároveň jsem se zastal jeho bráchy, kterýho vyšachovali z Áčka, přestože dobře hrál. A říkal mi tatínek mladýho Lukáše Veselýho: „To Rada! Trenér Rada, kterej neměl rád mýho tátu, Frantu Veselýho, vyhodil vnuka ze msty.“ Zloba, hnus! Má na svědomí dobrýho hráče. Ale nejmladší Veselý byl pln optimismu, skvělej kluk, tak jsem mu řekl, aby už brzo vylezl na trávník. A závěr toho klipu o Slávii, jeli jsme na Olšanský hřbitovy, kde blízko hrobu Masarykových dcer je hrob Johna Maddena, skotského trenéra, kterej přišel za 1. republiky do Slávie, vedl ji přes 20 let, v Praze umřel, je tam pochovanej. K tomu hrobu, ....... kdo je velkej slávista, zajděte tam dát Maddenovi kytičku a vzpomínku. Velmi nás to dojalo, i celej televizní štáb, když jsem viděl – pomníček John Madden, narozen ve Skotsku, zemřel v Praze. A tam byla slávistická svíčka a hvězdičky, co mu slávisti dávaj na hrob. Je vzorem. Je to obdivuhodný. Byl věrnej a dobrej, vyhrál se Slávií, co se dalo.

ZEMAN A ZEMAN

A teď, kde jsem všude hrál. Nejvýznamnější vystoupení bylo, na Hradě vinobraní, a pozvali mě s divadlem, abych tam vystoupil, ale chtěli jenom do dvaceti minut. Připravili jsme tábor žena a tábor mužů z Dívčí války. Tam jsme to předvedli. Přišel samozřejmě Miloš, Ivanka, s svitou. Tak jsme to zahráli, bohužel bez mikrofonu. Nikdo nás neslyšel, jenom Miloš, kterej byl v první řadě. Ten taky jedinej s Ivankou tleskal. Herci, nejdřív říkali: „My jsme sice volili Schwarzenberga, ale nakonec ten Miloš taky není špatnej.“ Já jsem říkal: „Do prdele! Jasně, kór, když se teď bude dívat, jak hrajete.“ Trošku se jim klepaly nohy, ale odehráli to perfektně. Pak mě prezident pozval ke stolu a poprosil mě, jestli bych nemohl přizvat Jablonskýho. Tak Jablonský slezl taky v rozpacích. Tak kurňa, je to přeci prezident republiky, i když volil Schwarzenberga, tak potom už tváří v tvář prezidentovi jde o něco jinýho. Úcta a respekt je na místě! Miloš nás požádal, speciálně Jablonskýho, jestli by nemluvil jako Zeman. A teď došlo k nádhernýmu rozhovoru Zeman a Zeman. Miloš mluvil jako Miloš, Jablonský mluvil jako Zeman. Bylo to krásný a mě mrzelo, že ten rozhovor nikdo nenahrál. To by bylo skvělý! Hraní dopadlo dobře.

KUTNÁ HORA

Pak jsme hráli v Kutný Hoře. Tam jsme hráli Ringovu školu života a sexu, ne Dívčí válku. To je ten nářez, to představení, ze kterýho mi odcházejí ženský. Taky jich asi 10 odešlo, ale úspěch jsme měli velkej, plný divadlo. Každej nevydejchá ty scénky, který v tý škole jsou. Já říkám, je to humor přicházejícího století. Zvykněte si, blbouni! Já jsem praporečník, který jde v čele.

NOVODVORSKÁ

Hráli jsme na mý milovaný Novodvorský, kde jsem v panelovém domě žil 13 let. Byl jsem tam šťastnej, můžu říct, v těch malejch panelákovejch kukaních. Byl jsem rád, že vůbec bydlím. Novodvorská mě nezklamala, přestože předtím volala naše vedoucí z agentury a říkala: „Pane Čech, špatně se to prodává, prodali jsme jenom asi 200 lístků v předprodeji.“ Já jsem říkal: „Prosím vás, Novodvorská, to je moje, tam jsou ještě pamětníci, kde jsem bydlel s nima, oni určitě přijdou.“ Hodně jich pamatuje naše legendární vystoupení s Jirkou Schelingerem. Přišli, nezklamali, byl plnej sál, úspěch velikej. Tak byla radost.

LOUNY

Hráli jsme Dívčí válku v Lounech, Vždycky, když mluvím o Dívčí válce, tak si představte vyprodanej sál a velkej úspěch. Seznámil jsem se tam se skvělou postavou z disentu, s přítelem Plastic People. Tak jsme si pokecali, dostal jsem od něj cédéčka Plastiků a něco o nich, abych si přečetl a taky poslechl. Mám to v autě, ale musím to poslouchat sám, v klidu, protože když vozím děti, tak říkaj: „Dědo, jdi s touhle muzikou do hajzlu.“ Takže si to musím poslechnout solo.

ZELENÁ ZAHRADA

V Zelený zahradě byl Láďa Štaidl, a Marta Pospíchalová s manželem. Skvělí lidi. Tak jsme pokecali, zase jsme si jako vždy řekli se Štaidlem, že se určitě sejdeme, to už si říkáme podesátý. Vy, kteří čtete můj deníček, za ty tři roky, co ho vedu, už jsme se 10krát se Štaidlem objali a řekli si, že se musíme sejít, abysme probrali život. Láďa Štaidl má můj veliký respekt. Byl úspěšný jako hudebník a je úspěšný i jako podnikatel. Tak jsem vstal a na celou Zelenou zahradu jsem řekl: „Prosím vás, chtěl bych vás upozornit, že mezi náma sedí slavnej Láďa Štaidl. Jestli nevíte, kdo to je, tak je to tenhle pán v rohu.“ Tak všichni se smáli. Bylo to dobrý.

MUSLIMSKÉ ŠÁTKY

Pak jsem dostal od vás nějaký otázky, co se týče šátků na školách, kdy mladé muslimky, který to ,,myslej dobře,, chtěj nosit šátky. Někdo říká, že šátky jo. Ředitelka křesťanský školy se logicky postavila proti. Zase se zastávali dívek v šátku, jeden vědec z Hradce Králové, z fakulty kdoví čeho, sociálních věcí, druhá zase Šabatová, cosi o právu dívek. No, co mě jako zkušeného expolitika, který neztrácí politiku ze zřetele, co mě šokuje, jak jsou lidi hloupí. Vůbec si neuvědomují, že vůbec nejde o šátky na hlavách holčiček. Ten systém je: Jen dva prstíčky tam strčíme, jen se ohřejeme a zase půjdeme. A víme z tý pohádky, jak to dopadlo. Žádný šátky, holky. Hezky se učešte a šátky si nasaďte zase před školou.

U KALICHA

Točil jsem v hospodě U Kalicha s Töpferem a s Jandákem. S tím Töpferem, hercem, s Jandákem, mým ex kolegou a poslancem. Teď si nejsem jistej, jestli nejsou poslanci oba. Je to jejich rozhlasový program. Já jsem ho nikdy neslyšel, ale rozhovor byl skvělej, kluci byli oba vtipný. Jandák se trochu nasral, protože na konci jsem řekl nějakou vtipnou glosu, nazval jsem ho kokotem, ale nemyslel jsem to tak, bylo to v žertu, ale Slávek moc velký porozumění pro toto žertování, zvlášť, když to jde do éteru, nemá. Ke konci trošku ochladl, ale rozloučili jsme se v dobrým. Pak mě Töpfer brácha, kterej vlastní hospodu U Kalicha, teda oni jsou s bráchou hercem spoluvlastníci, ale on je tam šéfem, tak mě pozval na kachnu. To jsem nemohl odolat! Nedal mi čtvrtku, dal mi půlku. Ona se jen rozpadala! K tomu modrý zelí, světlý zelí, půlku bramborovejch knedlíků, půlku normálních knedlíků, tak jsem řekl: Hovno cukrovka! Radši umřu, než bych to nesnědl! Snědl jsem to. Samozřejmě, cukr mi vylítl na 8,9, ale ta kachnička za to stála!

KOCÁB A CD PRAŽSKÉHO VÝBĚRU

Kocáb volal. Volal, protože si, myslím, někde přečetl mý interview ve Světu motorů, ( ? ) kde se mě redaktor ptal, co je s cédéčkem a s muzikou. Řekl jsem, že jsem připravil texty pro Pražskej výběr, ale že se k tomu nemaj. Řekl jsem, že jsou trochu líný, což jsou. Ale každej má svůj projekt, takže ten Pražskej výběr je přece jen trošku stranou, aby se sešli a pracovali. Kocáb mi volal a říkal: „Prosím tě, my už jsme se chystali. Neboj se, Ringo, nepracoval jsi nadarmo. My to příští rok určitě nahrajeme. Ale Pavlíček natočil se Stromboli cédéčko, měl toho plný kecky.“ Byl jsem rád, že se ozvali, myslím, že bysme hudební veřejnosti měli ještě tohle cédéčko předvést, co starý kozáci uměj. Texty jsou velmi progresivní, já už jsem psal, že Kocáb se některý stydí zpívat. Říká: „Prosím tě, já jsem farářův syn, já nemůžu zpívat Moje dívka Toi, Toi, miluje mě, oj, oj.“ Musí, kurňa, když to výtečný textař napsal.

BENEŠOV

Poslední hraní do dnešního deníčku bylo v Benešově. V Benešově bylo vyprodáno i na balkóně, já jsem byl nadšenej. Všichni z toho máme takovou radost! Byl tam standing ovation, opět! Stejně jako v Kutné Hoře. Prostě vstali a tleskali. Tak říkám: „Podívejte se, vy blbci, a važte si toho, vy blbouni, jakej máme úspěch.“

NOVÁ KRÁSNÁ ŠÁRKA?

Jablonský, který točí nějaký film, přivedl představit novou Šárku. Inzeroval, že je to velmi krásná dívka a měl pravdu. Krásná blondýnečka, vypadá jako andílek. Velmi pěkná. Vždycky kdykoli vidím takhle krásnou něžnou dívku si vzpomenu, jak za totáče po vystoupení Olympiku přivedl po koncertě krajský tajemník KSČ svoji dceru, která se chtěla vyfotit z božským Miki Volkem. Miky už nametenej jí povídá před pyšným tatínkem.... ,, slečno, vy jste krásná jako anděl! Vy budete určitě zvrhlé prase!,, Petr Janda měl toho plný kecky, aby to vyžehlil! Jablonský kontroloval ostřížím zrakem, ....smála se. Když jsme skončili, tak jí řekl: „Pokud jste, slečno, vydejchala naše představení, tak mi zavolejte, já vám vytisknu scénář a můžete už na podzim hrát Šárku.“ Po dlouhý době bysme měli krásnou Šárku. Ona říkala, že jo, že zavolá. To ještě ale neznamená, že zavolá. To se dozvíte v deníčku. Maděrič jí říká: „Slečno,“ citoval Langmajera, „kdo nehrál u Čecha, nehrál divadlo.“ Tak ještě jednou odpuštění za tu prodlevu a mějte se krásně, moji milovaní blbouni. Napište mi! P.S. Nepište mi, že jsem kokot! To už jste mi napsali minule!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR