12. srpna 2016 BOHDALOVÁ/ POHLREICH / NOVOTNÝ ABRAXAS / DARIA
Tak vás vítám, trestuhodně po strašně dlouhé době, ale o to to bude, dou-fám, bohatší. Začnu velkou událostí letošního roku, a tou byly narozeniny Jiřky Bohdalo-vý. Jiřina opravdu – největší persona v oblasti kultury mluvenýho slova, řekl bych naprostá královna. Tak jsem byl pozvanej samozřejmě jako ká-moš. Měla to v Tyršově domě, bylo to velkorysý, bylo to ve velký zahradě a v přilehlejch sálech. Jako všechny tyhle velký události byla Jiřka strašně rozptýlená a roztržitá, přinesl jsem jí obrázek, trošku nemravnej. Tak se smála, měla radost, ona to miluje, ale hned ho schovala, protože tam byl sil-ně zastoupenej bulvár, ti koukali po všem, co by mohli překroutit a zneužít, chytali lidi i u vchodu. Takže doufám, že jsem ji potěšil, ještě jsem s ní o tom nemluvil. Byli tam snad všichni, kdo v kultuře v Praze něco znamenaj. Sedl jsem si ke stolu s Láďou Štaidlem a povídali jsme si, dlouho jsme se nevidě-li. Tak jsme toho využili, a probrali život. Pak přišel Kocáb se synkem, roz-košnej kluk, opravdu nádhernej chlapeček, vůbec nebylo vidět, že má ma-minku černošku, vypadal jako běloch, ale moc roztomilej. Tak jsme seděli všichni tři, povídali jsme si o všem možným. Kocáb říkal, že má službu, už není se svojí černoškou, takže vzal chlapečka sebou.. Já jsem říkal, že je dobře, že chlapečka přivedl, aspoň pozná hvězdy populární hudby a všeho možnýho. Kocáb říkal: „Ten se z toho posere, ten bude mít radost, vůbec nebude vědět, s kým mluvil, až vyroste.“ Přišel taky Janeček, měl bych jmenovat všechny, když už jsem u toho. Ko-lem 9. hodiny přišel prezident republiky s Jardou Hlinovským a se svojí svi-tou. A hned k Jiřině. No, to byl rozruch, když přišel prezident! Tak jí přál, něco si povídali jenom krátce, a pak Miloš šel do zahrady a viděl mě tam a říkal: „Pojď, Ringo, si se mnou sednout ke stolu.“ Tak jsem šel s Milošem, sedli jsme si a s Jardou Hlinovským. Začli jsme mluvit o všem, Miloš hned si objednal, myslím, moravský uzený a bílý vínko. Já říkám: „Miloši, kolik-pak máš dneska cukr?“ A on říká: „9, 6.“ Já říkám: „Miloši, to je hodně. 9,6 je hodně. Já jsem měl ráno 6,3.“ A Miloš se smál a říkal: „Já mám dobrýho doktora.“ Já říkám: „Já mám taky dobrýho doktora a není to nic platný.“ Takové kraviny jsme si povídali, smáli jsme se, blbli jsme. Bylo to skvělý. Nějak jsme se dostali k dalajlamovi a já jsem mu vyjádřil podporu. Miloš se smál a povídá mi….víš že ten lidumil ze všech nejvíc a nejdýl blokoval zru-šení otroctví v Tibetu? To jsem nevěděl ale v duchu jsem Kundunovi odpus-til….. Přišel Karel Gott s Ivankou. Sedli si k nám ke stolu a Karel chtěl vidět ten lehtivý obrázek, který jsem dal Jiřince a taky poklábosil s Milošem. Taky Vágner přišel si přisednout. Přišla country zpěvačka Věra Martinová s novým manželem. Hned jsem udělal faux pas, chtěl jsem udělat žert a ne-vyvedl se. Zeptal jsem se, jestli ještě chodí s Obrdou, a ona se šíleně naštva-la. Její manžel taky. Bylo mi to trapný, protože to byl kec, tak jsem se omlouval, ale nezabralo to, myslím, že jsem jim zkazil celý večer. No ale narozeniny se vyvedly, Jiřka běhala od stolu ke stolu. Taky Simona Stašová přišla popovídat si s prezidentem. Co vám budu povídat? Narozky jako noha! Já jsem odešel asi v půl jedný domů a ti nejzatvrzelejší opilci tam zůstali, protože pořád bylo co pít a byly hojné stoly.
POHLREICH - DIVINO
Konečně došlo k tomu, že jsem vzal děti a navštívili jsme Pohlreicha v jeho restauraci. Já už jsem, myslím, psal, že jsme byli v jeho hotelu Imperiál v Praze. Pohlreichovo jídlo! Prvotřídní! Děti byly nadšený. Ale teď jsme šli do toho Divinis, tak se jmenuje jeho vlajková loď v Praze. Byla to dobrota, dali jsme si něco pod cizími názvy. Děti si daly křepelku, já jsem ji měl v tom Imperiálu, tak jsem se musel smát, že moji malí vnuci mají křepelku. Já jsem jedl první křepelku v 72 letech a oni už takhle mladí. Personál skvělej, atmo-sféra výborná, skvělý jídlo. Akorát můj zeť Mára si dal nějaký těstoviny, a nemusím vám říkat, že ceny samozřejmě poplatný tý dobrotě a kvalitě, a přinesli mu takový čtyři těstovinový bobečky, takže se nenajedl, byl úplně v šoku. A my mu říkáme: „Máro, ty sis nedal hlavní jídlo.“ A on povídá: „Ne, hele, podívej se, bylo to hlavní jídlo.“ Pak jsme zjistili, že v těch bobeč-kách byly lanýže. Tak pak se dojídal chlebem. Ale půjdu tam brzo zas, pro-tože je to nádhera. Dokonce tady u nás na Jílovišti je otevřená nová hospo-da Pod Lesem, je tam Pohlreichův žák. Já jsem tam teďka byl, dal jsem si výborný jídlo, zase jsem si něco dal, zase nevím jméno, ale to je jedno, to jsou všechno francouzský jména. Já říkám, co to je, a on říká: „Budete jíst břicho.“ Jedl jsem břicho, myslím, že z čuníka, břicho orestovaný na grilu se špenátem, taky strašně dobrý. Tak jsem hned vlezl do kuchyně, že se s ním budu kamarádit po vzoru Milana Chladila, kterej, když někam přijel s kapelou, tak první, co bylo, že hned vlezl do kuchyně a kamarádil se s kuchařem, na čemž potom celá parta vydělala. Takže Pohlreich je v Praze a tady na Jílovišti máme jeho důstojného žáka.
KUTNÁ HORA - VÝSTAVA
Vystavoval jsem u galeristy Lauka v Kutný Hoře, celej měsíc. Největší vý-stava vůbec, jakou jsem zatím udělal. Jan Lauko, ještě má jedno jméno Skorka. Krásná galerie v centru Kutný Hory. Největší výstava, protože jsem tam měl 76 pláten, 80 tisků uměleckých, knížky. Bylo to velmi důstojný, velmi pěkný ta výstava. Po dlouhý době jsem vystavil, byl jsem spokojenej. Teď mi to nedávno přivezl. Ohlas poměrně dobrej, kšeft nic moc, ale doba není na kupování obrazů, ale potěšila mě ta účast na té výstavě. Dokonce tam jezdili i lidi z Prahy. Poprvé jsem prezentoval olej svého vnuka Matěje ,,Volba Václava Havla českým prezidentem,, na rozdíl ode mě umí opravdu malovat. Až bude foto pochlubím se vám.
SVĚT KNIHY 2016
Další velká akce byl jako každej rok ,,Svět knihy,,. Ikar mě delegoval. Byl tam druhej díl ,,Generace Beatles - Cestou do krematoria,,. ( Doufám, že ho máte všichni doma!!! Jel jsem tam trošku v rozpacích, protože jsem ještě ne-znal výsledky, s jakejma se Generace Beatles 2. díl setkala na trhu. Co mě překvapilo, kolik lidí tam na mě čekalo, jak velká se vytvořila fronta u sto-lečku, kde jsem seděl. Podepisoval jsem, až se ze mě kouřilo. Byl jsem tam asi hodinu, lidi chodili hodně, měli knížky, měl jsem z toho radost. Pak jsem slyšel, že přede mnou byl akademik Koukolík, můj velkej oblíbenec a přítel, tak jsem ho běžel hledat. Svět knihy byl v celý Fučíkárně roztaženej, nenašel jsem ho. Všude jsem se ptal: „Nebyl tady pan profesor Koukolík?“ Někde věděli, někde nevěděli, skončil jsem u nakladatelství Olympia, kde byl Jarda Kotouč, bývalej vedoucí zábavy z doby totality v televizi, můj kamarád a můžu říct, že často na ně vzpomínám, na Eliáše i na Kotouče. Chovali se ke mně velmi slušně, proti těm dvěma šmejdům, co jsou na ČT1 teď, to jsou normální gauneři.
DO PRDELE Z PROTIKUŘÁCKÝM ZÁKONEM!
Protikuřácký zákon. Já jsem namaloval dokonce nějaký obrazy na to téma. Jmenujou se Polibte nám prdel 1 a Polibte nám prdel 2, já vám je ukážu, bu-dou taky v Galerii. Je nádhera, jak se nechce poslancům do schvalování pro-tikuřáckého zákona, jsou to prostě šmejdi, co navrhujou takovejhle zákon. Jsem pro, aby se nekouřilo v době oběda mezi 11. a 14. večer se nebude hu-lit mezi 7. a 9., ale jinak vypaluj si, jak chceš, hospoda je od toho. Já už jsem několikrát zdůrazňoval, že zakazovat v hospodě kouřit, to je prostě, jako kdyby se na záchodě nesmělo prdět a smrdět. Mám radost, jak se to pěkně zhatilo ten protikuřácký zákon. Stejně to všechny slušný hospody nebudou dodržovat. Co taky? U piva přece musíš mít bidlo v hubě, jinak ti to pivo nechutná.
PAMĚŤ NÁRODA
Velká akce byla, že jsem byl vyzván, abych se zúčastnil projektu Paměť národa. Paměť národa je projekt, kdy se vyptávaj lidí, kteří něco zažili, kteří něco znaj z minula, nemyslím třeba trojčlenku a odmocniny, ale co si pama-tujou. Já si pamatuju málo, ale kraviny si pamatuju, takže ode mě se dozvě-děli, co od jiných né, mimo to, jak jsem se narodil, kdy jsem se narodil, co rodiče, co jsme dělali, celej život. Vyptávají se vás. Trvalo to asi 4 hodiny. Dělal to se mnou člověk, kterej byl mladej, kterej o tom nevěděl vůbec nic. Otázky neměl připravený, vůbec nebyl na mě připravenej, trošku tápal, ale hlavně, co mě pobavilo, on se furt snažil v trendu pražské kavárny vytáh-nout ze mě, že se cítím provinile, protože jsme v době totality za komunistů se Schelingerem hráli, zpívali a dělali legraci. A já jsem říkal: „Vy bambulo, co jsme asi tak měli dělat? My jsme v té době žili, dělali jsme to, co bylo na-še zaměstnání. Jako byste se zlobil na pekaře, že pekl chleba. A že jsme ne-bojovali se samopalama v ruce proti komunistům v brdských lesích jako váš tatínek a maminka…“ To ho zarazilo, poněvadž nedal bych moc za to, že byli členové strany. Vždyť v tomhle státě byl každej třetí komunista, to znamená v každý rodině byl nějakej komouš. Paměť národa jsem natočil, teď za mnou přijeli znova, chtěli nějaký fotografie, že z toho udělaj taky jako krátkej film poučnej. Asi to neuvidíte, protože vy se nedíváte na ČT Art, kde to poběží. Kam jinam by to taky dávali? Odvezl si fotografie a uvidíme, co z toho vytvořej.
ME - DOVNITŘ A HNED VEN!
Odehrálo se mistrovství Evropy ve fotbale. Můj milovanej fotbal. Přijeli jsme, moc jsme si nezahráli, hned jsme jeli domů. Já jsem to čekal, moc jsem netrpěl, protože tam bylo málo slávistů, což samozřejmě pro mě, abych mužstvo miloval, tak tam musej bejt aspoň tři slávisti. No, nestalo se. Mírná ostuda fotbalová evropská. No, co se dalo čekat? Probírali jsme to s kamarádama a došli jsme k tomu, že dokud se nezvedne Slávie na vysokou úroveň, tak se nezvedne ani národní mužstvo. Teď se ale blýská na lepší ča-sy! ( doufám ) DÍVČÍ VÁLKA S divadlem hrajeme velmi uspokojivě a musím se opět pochlubit, že obrov-ský zájem diváků trvá. Hráli jsme na vodní tvrzi ve Švihově, velká návštěva, krásný prostředí. Hráli jsme v Libochovicích, nádherný, přišlo hodně lidí, v Hořicích na Šumavě, kde jsou slavný pašijový hry, oni si nás berou skoro každej druhej rok. Hráli jsme tam a zase znova bylo to nádvoří úplně plný. My se z toho radujeme a já úplně nejvíc, protože si vždycky říkám: „Kurňa, to přece není možný, 45 let takovýhle návštěvy. Děkuju ti, Bože,“ říkám. Mám teď prvotřídní soubor a silná čtyřka - Maděrič - Skamene - Sandra je bomba. K tomu Martinák a Jablonský a často Olda Navrátil jako Přemysl! Paráda. Pražáci nás uvidí 31 srpna na Harfě a 29 listopadu U Hasičů.
THE INCOMPARABLE ŘÍMOV!!!
Byla výstava v Římově, v mé rodné vesnici na jihu Čech, vzal jsem tam umělecký tisky a knížky, bylo to velmi pěkný, měl jsem tam ke svým kraja-nům projev. Byl jsem opět u Stádní brány, byl jsem na hoře Olivetský, šel jsem do zahrady Getsemanský a na nejkrásnější místo na světě, to je právě kaplička v zahradě Getsemanský, tak já vždycky rád posedím, tam si zapá-lím doutník, medituju, koukám na ten krásnej Římov. V tý kapličce spěj kamenný apoštolové, Kristus a sv. Jan a sv. Petr, který ho doprovázeli na horu Olivetskou. Tak ty někdo ukradl, krásný sochy barokní, to je obrov-ská škoda. Místo nich jsou tam fotografie. To je nádherný místo. Já se mu-sím taky přiznat, že jsem tam usypal trochu z dědečka a babičky. Vy, co jste četli Generaci Beatles I, víte, že jsem vezl jejich popel z Prahy, jak mi hrob-níci nasypali ten zbytek, co se nevešel do uren, do igelitovýho pytlíku. Urny jsem dal v Římově na hřbitov, tam jsem taky chvíli poseděl, pokecal jsem s babičkou, s dědečkem. Každýho třetího na tom hřbitově jsem znal. Tak si vždycky s nima povídám. Říkám jim: Brzo se uvidíme v originále, ale ještě proboha chvíli počkejte - budeme mít na pokec celou věčnost! Římov je vždycky zážitek.Hned po mně tam vystavovala Vlasta Kahovcová, ještě vlastně vystavuje, tak mi volala a mrzelo mě, že jsme se nesešli, protože Vlasta maluje nádherně a já si velmi vážím toho, jak maluje. Byla to také nejkrásnější Gottova sboristka.
BARRANDOV TV
Volali mi z televize Barrandov a kupodivu sám velký šéfmajitel Soukup, že ke mně chtějí přijet. Tak přijel s ředitelem svý televize a koupili v Německu program, kterej se v český verzi jmenuje ,,Tak si tady žijeme,,. Je to pro-gram o zlodějinách, jak se u nás krade, jak se kradou Evropský fondy, jak se podvádí při tom všem. Chtěli by, abych to moderoval. V prvním okamžiku vás to potěší takováhle nabídka, tak jsem souhlasil, pak se mi to trochu roz-leželo. A když jsem viděl, jak jim strašně na tom programu záleží, co si od něj slibujou, jak pracujou, napůl je to dokument, dokumentaristi tam natáčej ty klipy, ty snímky s těma zlodějema a kauzama takovejma, tak jsem dostal trochu strach. Pustil jsem si německej originál s Němcem, kterej je prej velmi populární, je to takovej žvanil. Nelíbilo se mi to. A tušil jsem, že takhle to nedokážu. Já jsem vtipnej glosátor, ale takovouhle samomluvu hodinovou já nedokážu vést. To by uměl výtečně Menšík. Začal jsem se bát toho progra-mu. Pak jsme se sešli, Soukup byl skvělej, ( není druhý takový!)viděl na mně, jak jsem z toho v rozpacích, tak ze mě to břemeno sejmul a řekl mi: Najdeme moderátora. Našli Slezáčka z Ostravy. Říkal jsem tý provozní ředi-telce, když mi to oznamovala: „Pane Čech, najali jsme na to spíkra, Slezáčka z Ostravy.“ Druh Šeredový a druh tý druhý, co si vzala taky někoho. Tak jsem říkal: „Ježiš, Slezáček, tomu člověku se v životě nikdy nic nepovedlo.“ Ale pak jsem to vzal zpátky, protože jsme točili nultej díl, a Slezáček byl do-cela dobrej, překvapil mě. Byl pohotovej, jak říkám, je to strašně těžkej pro-gram. Není tam moc zajímavýho. Všechny ty kauzy jsou o kradení, a když už mluvíte o pátým okradení státu, okradení Evropskejch fondů, podvodů, všeho, tak vlastně je to velmi složitý. Uvidím, jestli se ten program chytne, nejsem si jistej, diváky by určitě zaujmul, protože je to zlobí. Nevím, nebude ani zábavnej, ani nezábavnej, musím říct upřímně, že přes všechny svoje zkušenosti nevím. Uvidíte sami, jak program ,,Tak si tady žijeme,, na televi-zi Barrandov dopadne.
RADUJTE SE LOTROVÉ, PŘICHÁZEJÍ DNY NOVÉ!!!
Co mě opravdu zdrtilo, je zrušení policejního útvaru pro vyšetřování vel-kejch zločinů, korupce. Šlachta prostě odchází. Tak vynikající člověk a tak skvělej útvar… No, sáhli hodně hluboko. Dokonce se říkalo, kam až to vy-šetřování míří. Proto to policejní prezident tak rychle skrečoval, přestože se koaliční pertneři bránili. Šlachta udělal jednu velikou chybu, neodchází se uraženě, on se měl nechat vyhodit, měl bojovat do posledního dechu. Říkal jsem si, že je škoda, že si nevzpomněl na nešťastnej případ českých ministrů po válce, jak podali demisi, když přišel soudruh Gottwald k Benešovi, pro-tože si mysleli, že národ se posere, že půjdou lidi do ulic, protože jeho oblí-bení ministři podali demisi. Houby, zavřela se za nima voda, nikdo po nich ani nevzdechl. A ten plukovník Šlachta, takovej vynikající člověk, lotrobijce, ještě jim nahraje, místo aby jim to ztížil, tak jim nahraje a odejde. Myslím, že on se jednou vrátí a všechno si to s nima vyřídí. Dokonce byl v rádiu pro-gram, kde jedna profesorka politoložka z vysoký školy říkala, že to je je-dinej a nejjistější způsob, jak zlikvidovat něco, co dobře funguje, je reorgani-zace. Byla cílená. Já myslím, že se časem dozvíme, který lotry to mělo ochránit, kdo to zosnoval tuhletu hrůzu. Je to velmi špatná zpráva pro ve-řejnost.
ALPY ANO! ALE MOŘE JE MOŘE!
Letos jsme udělali v létě změnu, řekli jsme si, že nepojedeme v létě k moři. Jednak letadla jsou v ohrožení, taky už se nám nechce jít do vedra, minule to bylo krásný, ale byly takový vedra, že se to nedalo vydržet! Takže jsem pozval rodinu do Zell am See. Bylo to krásný, byla to ale úplně jiná dovole-ná. Myslím, že děti byly trochu zklamaný, přestože chodily po horách, jezdi-ly na kole, sportovaly, v hotelu je nádhernej bazén s vyhřívanou vodou na střeše, tak tam já jsem byl často naloženej. Bylo to pěkný, ale bylo to něco úplně jinýho. Děti přeci jen stýskaly si po moři. Já jsem v Alpách nebyl strašně dlouho, od tý doby, co jsem tam hrál v baru v Interlaken s papá Ru-bešem.
BOŽSKÝ PETR
Navštívil mě Petr Novotný s Mirkou, která ho ke mě přivezla. Já jsem měl takovou radost, že ho vidím! Přišel dobře naloženej. Já už jsem psal, že Petr, jehož zdravotní stav se bohužel nelepší, on to ale neví a má pocit, že se to stále zlepšuje. On si neuvědomuje, co se mu stalo, je to stále ten šťastnej usmívající se Petr, tak z toho jsem měl radost. Říkal mi: „Prosím tě, je třeba doplnit druhej díl ,,Jako Čuk a Gek,, ten se má jmenovat jmenovat ,,Jako Bolek a Lolek.“ Teď se zmiňuju o knížce Jako Čuk a Gek, která vyšla v Ikaru, je to náš cestopis. My jsme ještě spoustu zemí neuvedli. A Petr říká: „Tak to dodělej, zbýváš už jenom ty, abys doplnil Krétu a může to jít do tis-ku.“ Já říkám: „Péťo, my jsme to nenapsali.“ A on říká: „Ale napsali.“ Já říkám: „Mirko, on má halucinace, to bych musel vědět, že jsme napsali dru-hej díl knížky, která byla na trhu úspěšná.“ A Mirka nevěděla. A Petr furt tvrdil, že jo. Tak jsem říkal: „Víš, Péťo, ty webovky, jak si vedl ten deníček, jsou pryč.“ Trval na svým, já na svým. Pak odjeli a Mirka říká: „Tak já za-volám Hernádymu, jestli to najde.“ Hernády opravdu na pozvání Mirky se dostavil k Novotnej, a protože Hernády je sekáč, on to objevil v matce. Já vím, že mi Petr vždycky říkal: „Musíš mít matku mimo počítač. A do tý matky musíš všechno uložit, všechny údaje z počítače, kdybys ho ztratil, aby to někde bylo.“ A Petr to uložil do matky, na tu matku zapomněli, pro-tože Petr prostě neví, no a Hernády našel tu matku a tam ten deník vytáhl, všechny ty státy, protože Petr si psal deník, na cestách chodil a psal. Každý den šel do internetový kavárny, v každý zemi, v každý městě světa, a tam psal deníček, co jsme ten den dělali, kde jsme byli. Tak to je zachráněný. Doufám, že když o to Ikar projeví zájem, tak napíšu druhej díl. Ten se bude jmenovat jak už jsem byl uvedl, Jako Bolek a Lolek, což byli taky významní cestovatelé.
ABRAXAS
Kdo mi nevolal jako Slávek Janda z Abraxas! Brácha Petr Jandy. Já jsem s ním a s Imrichem udělal spoustu krásnejch písniček. A Slávek si vzpomněl na naši úspěšnou spolupráci, takže se staví a vezme si nějaký texty, což by bylo skvělý, protože já mám Abraxas rád, je to opravdu vynikající rocková kapela, s chutí bych zase udělal nějaký rockový pecky a Slávek je dobrej partner. Vy se první dozvíte, jak to dopadlo a ještě nějakej text na svým webu tady zveřejním.
CÍSAŘOVNA DARIA
A velká událost! Darja Klimentová měla v Praze Master Class, mezinárodní baletní kurz mistrů, nejlepší baletka Evropy, vůbec nejlepší naše současná primabalerína. Tak mi volala, že dostala pozvání ke Krausovi do toho jeho programu a že se jí tam moc nechce, protože někdo jí řekl, že si dělal legraci z Bubeníčků a ponižoval je a vytahoval se nad nima, což je pro toho člověka typický. Já jsem jeho program nikdy neviděl, ale třeba moje dcera se na něj dívá a docela se jí líbí. Já nemusím frňáka vidět. Ale napsal se Darje, ať se nebojí, ať tam klidně jde, že on si na ni, na takovouhle velkou hvězdu, ne-troufne. V říjnu to mají s ní točit v Londýně, tak až ten program poběží, tak uvidíte, jak si Darja vedla. Říkal jsem: „Darjo, musíš, protože spousta lidí je zvědavých, jak se máš, co děláš, jak se ti daří.“ Protože ona stále ještě tan-čí ve velkých městech. Ale na Master Class mě pozvala. Říkala: „Přijď se, Ringo, vyspat na moje mistrovské kurzy.“ Já jsem tam totiž před dvěma lety pochrupnul. Samozřejmě Darja je bystrá, to jí neuniklo, takže jsem to měl pořád na talíři. Vzal jsem Klaudii s sebou, studentku baletního oddělení pražský konzervatoře, která úspěšně ukončila první ročník, tak šla se mnou. No mohla na Darje oči nechat i na těch ostatních holkách, na těch baletkách. Všechno, co Darja udělala, všechny cviky byly mistrovský. Když něco předváděla těm lidem, těm posluchačům, těm žákům, tak vždycky po všem, co udělala, se tleskalo. Byl to pro mě takovej zážitek! Darja to nechápala, jak z toho můžu bejt tak vedle, ale samozřejmě ona to nemůže posoudit, to jenom lidi zvenku. Velkej zážitek. A můžu říct, že jsem pyšnej na to, že jsem mohl vidět mistrovskou třídu naší nejlepší baletky. Točila také baletní pro-gramy pro ČT. Máme se na co těšit!!!
MALOVÁNÍ - Novinky
Maluju až se ze mě kouří, ale jak říkal Lukavský - dělám co mě živí! Vzhle-dem ke klepání pravačky jsem se vrátil k technice, kterou jsem používal před 30 lety na pražskou vedutu. Epidiaskop! Uvidíte sami změnu doufám k lepšímu. V kolonce obrazy najde oleje duben až srpen 2016.
Olej ,,NO PASSARAN - NEPROJDOU!,, můžete vidět originál v galerii Dr. Neuberta na rohu Staroměstského náměstí. Je to pro mě čest, že Dr. Neubert přijal můj olej do nejkrásnější a nej-prestižnější galerie v Praze. Zajděte tam je tam spousta vynikají-cích věcí. Oba obrazy Czech Open jsou k vidění v galerii U Zla-tého kohouta do konce září spolu s dalšími padesáti díly mých neznámých kolegů. Matěj tam má olej „Bárka migrantova“. Vy-nikající galeristka paní Mirela Zukal nesoudí a dává šanci všem zvlášť pak mladým začínajícím malířům. Zajděte si tam Michal-ská 3. Co dělám dnes? Olej - JALTA
Churchill se mi moc nepovedl….Roosevelt taky ne…. a Josef Vissarionovič Stalin taky ne!
Ale nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor!
