Dobrý den, dnes je 20.09.2017 - 13:12
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

20. června 2015 – SLAVIA - ZAGORKA - ŠÍP - BÁSNÍCI - MARKOVIČ

SLAVIA

Tak nám skončila liga. My nebohý slávisti, to jsme si zase užili! Režisér Kačer říká: „Já už na ně nikdy nepůjdu, na ty blbouny!“ Všichni slávisti smutní, naštvaní. To je už čtvrtej rok co se to táhne. Je to konec Mirka Beránka, mýho kamaráda. Je mi to líto. Měl na to rok, nevyvedlo se. Prostě nepodařilo se mu za rok zvrátit mužstvo. Stačilo třikrát, čtyřikrát vyhrát a byl by z toho venku. Tak přichází novej trenér, Uhrin mladší, ale co zmůže s mužstvem, kde nejsou dobrý hráči, kde není bojovnej duch? Nikdo nás nekoupí, nebohou Slávii. Vždyť kdo by koupil nedobrý mužstvo a navíc bez stadionu. I ten největší boháč z Ázerbajdžánu z Ruska nakonec cuknul, když viděl, že stadion není náš. My hrajeme na Slávii a ta není naše. Ta má majitele a ten to samozřejmě neprodá, protože stadion je výdělečnej. Proč by ho prodával? Takže abych to uzavřel. Smutná sezóna, čeká nás nová po prázdninách stejně hrůzná a zase všichni půjdeme. Co nám zbejvá? Jsme slávisti a Slávie to není těch jedenáct pitomců, co tam běhá. Slávie je stříbro, národní stříbro! Slávie je věčná! Je to mužstvo Bicana, Franty Veselýho.

 

OKO - SERVIS - LEXUM

Začal jsem tím horším a dostanu se postupně k lepším zprávám, doufám. Byl jsem na oční klinice Lexum a paní docentka Hlinomazová mi operovala pravý oko, šedej zákal. Bál jsem se, protože inteligentní člověk se bojí vždycky, když jde k lékaři. A navíc, jak lékař bere do ruky skalpel, je to vždycky nebezpečnější. Byl jsem velice mile překvapenej, byl jsem hotovej za 20 minut. Je to dokonale zorganizovaný, šlo to tam jak na drátkách. Za hodinu už jsem byl zase zpátky. Nepřijel jsem autem, babizna mě tam přivezla a zpátky jsem si vzal taxíka. Ale klidně jsem mohl tím autem přijet, protože hned za hodinu už jsem koukal. Kapu si do očí něco, nejdřív antibiotika, teď ještě něco. Je to za mnou. Už jsem na to pravý oko skoro neviděl a nevěděl jsem o tom. Proto se mi tak špatně jelo v noci, mimo to, že usínám, samozřejmě, tak ty oči tomu nepřidaly. Můžu kliniku Lexum opravdu jenom doporučit. Nedostal jsem za tuhle reklamu žádný peníze! Potěšili mě po dlouhý době.

 

ZAGORKA - FELIX - GONDOLÁN

Točil jsem dalších několik dílů Hvězd vinylu. Hvězdy vinylu, jak víte, mají velkou sledovanost. Točil jsem Hanku Zagorovou, na tu jsem se těšil. Hanka byla skvělá, vůbec Hanka je vynikající ženská. Ona a Naďa Urbánková jsou ženský, který držej slovo. Je zvláštní, že obě dvě, Naďa i Zagorka jsou absolutně spolehlivý ženský. Byla vtipná, vyprávěla mi, jak když byla holčička a zpívala Pilarová, jak na ni zbožně koukala a jak si říkala: Kdybych takhle někdy zpívala! Stalo se, Hanko! Já jsem si na ni dlouho zvykal. Říkal jsem jí: „Hanko, tys mi přišla, jakože mňoukáš. Dokonce jsme se ti se Schelingerem posmívali, pak jsme si na to zvykli, a nakonec se nám to i líbilo!“ Dneska jsem točil Felixe Slováčka, skvělý dva díly a Tondu Gondolána. Měli jsme takovou radost, že se vidíme, protože s Tondou Gondolánem jsme chodili spolu na konzervatoř do třídy. Tonda, byl vtipnej! Přišel, měl takovou brašnu a říká: „Prosím vás, můžu si nechat v režii brašnu? Nejsou tu žádní Cikáni?“ Tomu jsme se smáli. Je to inteligentní člověk nad věcí. Viděl celej svět, furt hraje. Tak jsem ho požádal, jestli budu pokračovat v programu Ringo family na Barrandově, o mladou krásnou Cikánku, protože já nemám vůbec přehled, a taky o kapelu mladejch cikánskejch kluků, ty bych chtěl. Tak byl rád, říkal, že zná, že má a že mi teda doporučí. A slíbil mi, že taky přijde a bude zpívat dujdujduj. To se bude lidem určitě líbit.

 

NEKOMERČNÍ OBRAZY

Pořád maluju, ale jak už jsem se vám přiznal, jde mi to furt pomalejc a pomalejc. Klepou se mi ruce, opravdu se mi klepou dost. To je proces, kterej je nevratnej, tak budu muset si udělat nějakou podpěru pod ruce. Klepou se mi hodně, to bych maloval jenom vlny. Moře a malovat vlny. Mám taky sérii tzv. nekomerčních obrazů. Maluju obrazy, který mně sice udělají radost, ale velkej úspěch s nima mít nebudu. Namaloval jsem třeba Bratrstvo kočičí pracky, moje milovaný z Rychlejch šípů. Maluju obraz, kterej se jmenuje V těžkých dobách dokázali se Češi obdivuhodně semknout. Je tam slovanská kolová hradba, před ní stojej Germáni v těch helmách s rohama, mají kopí, stojej v řadě připravený zaútočit a za těma hradbama si Češi dávaj do držky, škrtěj se, kopou do sebe. My Češi! Víte, o čem maluju. Chci taky namalovat všechny prezidenty od Garrigua Masaryka až po Miloše. Jednoho vedle druhýho. Na to se těším. To si taky nikdo nekoupí. Jako třeba, když jsem namaloval Havlův portrét… Havel odešel a konec. Ten portrét mi zůstane do smrti. Je fakt, že se mi ten Havel moc nevydařil. Ani paní Olga. Ale tak co, u mě taky musí viset něco na zdi.

 

AUDIO KNIHA

Začal jsem pracovat na audioknize Můj kamarád Srbecký, který má velký vydavatelství, mi nabídl, že by chtěl vydat Generace Beatles I, tu máte doma, Rock stárnoucího rockera, plus Generace Beatles II, která se jmenuje Cestou do krematoria, která teprve vyjde, je už odevzdaná. Tak si vyžádal oba rukopisy, sestavili obě knihy za sebou, má to 900 stran. Já jsem řekl, že tohle nemůžu nikdy načíst, ani bohovi, to bych umřel. Tak to rozdělil, čte tam Sandra Pogodová, Uršula Kluková, Mojmír Maděrič, a já. Tak zrovna dneska už jsem načetl 60 stránek, ale přeříkávám se a dělám chyby. Budou se mnou mít velkou práci, ale bude to krásný. Musím se přiznat, že ani pořádně nevím, jak audiokniha vypadá, jestli se strká do sítě, nebo jestli je na baterky. No, musej mi to vysvětlit. Krásný je, že jsem mu dneska volal, že jsem načetl asi 60 stránek, aby si přijel. A on říká: „Pošlu Karocha.“ A Karoch, to je ten slavnej fotbalista, který uvádí v televizi sport, fotbal. Ženským se strašně líbí ten Karoch, já vím, že měl techtle mechtle skoro se všema krásnejma holkama v Praze, včetně Mahuleny Bočanový. Ona si vzala mladýho Mráze, syna slavnýho fotbalisty, kterej trénuje Kostariku a už tam zůstal. Mahulena Bočanová chodila s Karochem, potom si vzala Mráze, s ním má, myslím, dítě, nebo dvě, a už je zase volná. Já jsem Mahulenu dlouho nebral, pak jsem se s ní jednou sešel a zjistil jsem, že je to strašně fajn holka. Má povahu chlapa, má ráznou, mužnou povahu. Já se divím, že to vůbec vydrželo tolik let manželství s Mrázem.

 

BÁSNÍCI č. 6

Zvonil telefon a volal mi režisér Klein. A že chce točit, ještě než umře, Básníky číslo 6. A že by chtěl, abych tam hrál toho lázeňskýho, jak se jmenoval? Bouchal. Tak jsem měl takovou radost! Říkal jsem mu: „Víš, Kleine, já jsem ti měl za zlý, že když jsi točil ten druhej díl, že už jsi mě neobsadil, protože jsem měl s písničkou Šuby duby, Amerika velkej úspěch, dodneška ji zpívám. Taky s ní otevírám svůj televizní program Ringo family. Tak jsem ti to měl za zlý, protože já vyznávám anglický heslo Never change winning team! Nikdy neměň vítěznou sestavu. Tys ji změnil. Tak ti to odpouštím, když mě bereš do čísla 6!“ Docela se na to těším. Taky jsem mu říkal: „Nepiš mi dlouhý klády, protože já si to nezapamatuju.“

 

RINGO! TY VOLE!

Vysílali v Hvězdách vinylu Viktora Sodomu. Já jsem s Viktorem Sodomou natočil dva díly. Jeden běžel teď, je to 14 dní. Velmi pěknej! Vzpomínáme s Hurvínkem, my jsme mu říkali Hurvajs v kapele, jak jsme hráli fotbal někde u Prahy za Amforu a při rohovém kopu Sodoma vyskočil a obránce soupeře taky vyskočil a Sodoma mu narazil hlavou do otevřený huby a on měl můstek a jeden zub, jednička vlevo nahoře uvízla Sodomovi v hlavě. Takže Sodoma dopadl na zem, bolelo ho to samozřejmě a my jsme koukali, z vlasů mu čouhal zub toho obránce. Tak jsme na to vzpomínali. No a hned po tom odvysílání přišla esemeska od Karla Šípa, kterej byl na chalupě a poslouchal to, protože to běží v neděli dopoledne. A psal mi: „Ringo, pusť, ty vole, partnera aspoň na chvíli ke slovu! Meleš furt jenom sám.“ Tak jsem se zastyděl a hned jsem mu volal: „Karle, to není tím.“ když byl u mě on, tak říkal Brodskýmu: „ mě ten magor nenechal vůbec mluvit!“ Tak jsem šel do sebe a říkám: „Karle, to není tím, já prokládám ty rozhovory různejma vtipnejma věcma, protože režisér Jirka Brodský chce, aby to bylo zábavný, aby nás lidi nevypínali, většinou ti moji partneři, ti moji hosti, co tam jsou, odpovídaj holejma větama, někdo malinko rozvitejma. Tak on když chce, aby to bylo zajímavý, tak mě tam nechává hodně kecat.“ Ale psal jsem Karlovi: „Uvědomuju si, že máš pravdu. Jsi zkušenější a slavnější, budu na to dbát.“

 

RINGO FAMILY - MARKOVIČ

A poslední novinka, co vás bude zajímat, doufám, je, že jsem natočil s Markovičem Ringo family. Je to zábavnej pořad, je to vlastně vaudeville, kabaret britskýho typu, to, co umím nejlíp. Tak jsem se těšil, byl jsem velmi vynervovanej, Markovič taky, víte, že my oba improvizujeme, takže nikdy nevíme, co řekneme. Máme jenom body. Když jsme jeli do studia Barrandov, tak jsme se domlouvali, co řeknem, stejně jsme to všechno zapomněli. Bylo to pak úplně jinak, ale myslím, že se to povedlo. Teď, tuhle sobotu, to už bude deníček vyvěšenej na webu, tak uvidím, jakou to bude mít reakci. I když jsme dělali, co jsme mohli, byli jsme vtipný, byla tam Eva Pilarová, Radek Tomášek, Petr Rezek, Emilka Hasmanová, 13letá stepařka, vynikající! Fešáci zpívali Všichni už jsou v Mexiku s Martinákem. Byla tam Peterková, vítězka takový tý soutěže Česko zpívá, nebo Všichni hledáme českýho zpěváka, takový tý kraviny, já se na to nedívám. Myslím, že se program povedl, a to neříkám jako autor a interpret. I volba Markoviče byla skvělá, měl jsem z toho takovou radost! Markovič bydlel u mě, neposlal jsem ho do hotelu třetí kategorie. Tak jsme si zavzpomínali, pokecali, bylo to pěkný. Tak jsem ožil. Bylo to velmi namáhavý. Točili jsme 70 minut za den. Byli jsme 16 hodin ve studiu a já už jsem vadnul. Vždycky Jakub Wehrenberg, režisér, vylezl a říká: „Ringo, vzpamatuj se, probuď se!“ Tak jsem zase nastartoval, zase jsem jel jak fretka a Markovič byl vtipnej. Já jsem zvědavej, co vy na to. Podle mě to má jednu velkou nevýhodu, a sice 70 minut, i když je to zábavnej program, to je moc dlouhý. To už je Silvestr. Já bych bral tak 40, 45 minut včetně reklam. No potěš pánbůh. No ale chtěli sedmdesátku, tak jsme nahráli sedmdesátku, ale radost jsem z toho neměl. Tak doufám, že to přežijete, resp. že jste to přežili, že jste nás nepřepli. Proti nám jdou Piráti z Karibiku. Podle sledovanosti se uvidí, jestli v tom bude majitel Soukup pokračovat. Mimochodem, jsem rád, že můžu se Soukupem dělat, je to výjimečnej člověk. Ač velmi bohatej, zůstává normálním. Zase jsem si ověřil, že je to tím, on byl vynikající sportovec, Soukup je bývalej boxer. Michal mi říkal, že si platí boxerskej oddíl, sponzoruje ho. A já mám nejlepší zkušenost se sportovcema. Čím lepší sportovec, tím skromnější člověk a tím je milejší a sympatičtější. Chodil jsem jako školák boxovat do Tatry Smíchov ke slavnému Heřmánkovi. Když jsem dostal párkrát do držky, tak jsem toho nechal.

 

DUKLA - PUKLA!

Moje vnučka Andulka se vrátila ke kopaný, jak jistě víte, hrála za Slávii, hrála velmi dobře. Já mám její nádherný fotografie v slávistickým dresu, to moje sešívaný srdíčko, to se natřásalo, když Andulka běhala s hvězdou na prsou. Potom odešla ze Slávie, protože už to začínalo bejt hodně profi, už ty holky šly do šířky, je to trošku jinej druh. Jsou to taky holčičky, i některý jsou pěkný, ale už začínaj mít svalnatý nohy a podsaditý jsou, no fotbalistky. No zaplaťpánbůh, že holky hrajou nejkrásnější hru světa. Takže Andulka měla dvouletou pauzu, my jsme ji chválili, říkali jsme: „Andulko, to není pro holčičky.“ Dokonce babizna říkala: „Byla by z tebe mužatka.“ Hovno, nebyla by z ní mužatka, po dvou letech se Andulka vzbouřila a aniž by to s náma konzultovala, šla na Duklu na Julisku a už kope za Duklu. Tak pro ni jezdím a koukám se na ty holčičky, hrajou. Když jsem tam byl minule, takové žíniě dává! Pravou i levou! To já jsem v Amfoře nikdy takovou pecku nedal. Já vždycky ožiju. Hlavně to fotbalový hřiště, to je nejkrásnější sportoviště na světě.

 

MASOPUST A JÁ!

Tak jsem seděl na lavičce na Julisce, čekal jsem na ni u tý sochy Masopusta. Vzpomínal jsem na něj a říkal jsem si, jaký jsem měl štěstí, že jsem si s Masopustem zahrál v Brně. Amfora hrála proti Brnu, Masopust nastoupil, to už bylo delší dobu po tom, co se stal nejlepším fotbalistou Evropy, byl držitelem Zlatýho míče a dělali jsme legraci. Já jsem mu dal jesle. A on se tak nasral! Říkal: „Ringo, jdi do hajzlu! Já dělám legraci, je to legrační zápas, a ty mi dáš před 25 000 lidí jesle? Seš kokot! Já ti to vrátím!“ A zesměšnil mě s jeho technikou běhal kolem mě, házel mi to taky mezi nohy, nemohl jsem mu vzít balón. Pak jsem si říkal: Dobře mi tak, že jsem si dovolil na velikýho Masopusta. A koukám na tu sochu Masopusta, kolem jsou hvězdy a v každý hvězdě je napsanej někdo slavnej z Dukly. A koukám, není tam Milan Dvořák! Slavnej obránce, kterej hrál proti Pelému a uhlídal ho! A Sváťa Pluskal, vysokej blonďák, vynikající záložník, hrál taky ve středu obrany. Tak mě to naštvalo, tak Dvořákovi volám a říkám: „Milane, proč nejste na těch hvězdách? Bože, vždyť jste byli hvězdy Dukly Praha!“ A Milan říká: „Prosím tě, jako všude, Češi, no. Českej faktor. Tam je jeden hajzl v tý Dukle, kterýho já jsem kdysi urazil. No, urazil, řekl jsem mu pravdu. To český zmrdi nesnášej. On se mi mstí. Dokonce se mě i snažil vyškrtnout z těch seznamů, že jsem kdy v Dukle hrál.“ Já jsem říkal: Bože, Milan Dvořák, československej reprezentant, opora, a Pluskal! Lidi si na něj dodneška vzpomínaj. Takoví jsme prostě šmejdi. Já ho ještě musím donutit, aby mi řekl jméno toho hajzla, už to bude taky dědoušek, ale furt se v Dukle ochomejtá a pojmenuju po něm nějakou imbecilní postavu v divadelní hře. To je asi tak všechno, co jsem vám chtěl říct.

 

PANČOVANÁ WHISKY

Jo, ano, zapomněl jsem vám říct: vzpomínka na Miloše Noppa. Zdeněk Grondol pořádal, zase chrti soutěžili o nejkrásnějšího chrta roku 2015, Greyhound Company, tak jsem tam byl v Motole na tom stadionu. Chrti soutěžili, bylo jich tam 24, krásný je, že já jsem vůbec nepoznal, kterej je hezkej a kterej je ošklivej. Tak jsme to tam vylosovali, bylo to slavnostní, přišel Zdeněk a přinesl mi láhev Ezra Brooks. Já už jsem o whisky Ezra Brooks vyprávěl, Ezra Brooks je slavná Kentucky palírna, v Kentucky ve Spojených státech, dělal ji starej Žid, mistr palírny, pálil podle svýho jména, on se jmenoval Ezra Brooks. Ezra Brooks zemřel, palírna vyhořela, mladej v tom už nepokračuje. A Zdeněk Grondol, před 20 lety někdo mu něco dlužil, tak za část toho dluhu mu přivezl whisku Ezra Brooks na tý dřevěný paletě, jak se vozí zboží. On mi jich tenkrát dal pět. Říkal: „Pojď, Ringo, já mám vizoura.“ Tak mi dal pět Ezra Brooks. Vynikající whisky. Já už jsem čtyři vypil a teď minulý týden jsem otevřel poslední na chalupě, zapálil jsem si doutník. Čumím na to krásný krkonošský údolí, otevřel jsem si teda Ezra Brooks, říkal jsem si, že si ji musím vychutnat. A on mi na tý soutěži dal další. Tak jsem měl radost a vzpomněl jsem si při tý příležitosti, že ještě když jsem měl ateliér v Holečkový ulici vedle Karla Svobody, byli jsme kamarádi, bydleli jsme vedle sebe, on měl byt, já jsem tam měl ateliér a chodili ke mně hodně lidi. A já jsem čepoval whisku. A rozlíval jsem kamarádům. Někdo chtěl kafe, někdo whisku, někdo čaj. A někdo chtěl kafe a ještě si nalil whisku. Ale to lítalo! V pondělí sedmička Johnnie Walker v hajzlu, v úterý VAT 69 pryč. Ve středu Jim Beam pryč….. Pak mi to bylo divný, když už jsem čtrnáctej den kupoval každej den láhav whisky, tak mi poradil Karel Svoboda: „Nalejvej tam Myslivce, řeď to 1:1, čili ulej vždycky polovinu vizoura a doplň to Myslivcem. To nikdo nepozná!“ Měl pravdu, fungovalo to dlouho, až jednou přišel Miloš Nop, dělal nějaký aranžmá pro mě, přišel, napil se, ledva jazyk omočil, tak říkal: „Ty vole, to je Myslivec, co to tady na mě zkoušíš?“ Tak jsem se mu přiznal, tak jsem byl ohromenej, jak může mít opilec vytříbenej jazyk.

 

DÍVČÍ VÁLKA DOMA!

Přátelé, tak vidíte, tohle všechno se odehrálo v červnu. Nic moc. Hráli jsme na Vyšehradě Dívčí válku už druhej rok. Bylo to plný, ten amfiteátr. Já strašně rád hraju venku, bylo to plný a kór ten Vyšehrad, ten kostel, ty hradby. Já jsem říkal: Dívčí válka se vrací domů. Tam se to všechno odehrávalo. Hráli jsme s velkou chutí, měli jsme neskutečnej úspěch. To byla taková nádhera! A teď hrajeme před koncem sezóny ještě jednou, a sice koncem června ve Všeradicích! Takže pokud budete blízko Všeradic a podíváte se na plakáty, tak vás rád uvidím. Tak se mějte, drazí gardisti, moji milovaní blbouni!

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR