Dobrý den, dnes je 19.11.2017 - 05:54
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

25. února 2013 CENZOR NOVOTNÝ – HOMO AMERICANUS – HANTEC PÍČA

Začneme Petrem. Cenzor se nám vrátil z cest a už se nám sere do deníčku. Fakt je, že má pravdu. V politice se tomu říká pozitivní opozice a konstruktivní kritika. Člověk s jiným názorem, je vlastně proti vám, ale v podstatě dělá všechno pro to, aby věci fungovaly a pomáhá vám. Burcuje vás. Vnitřní pozitivní opozice neničí politický subjekt, ale vylepšuje ho.

 

Takže Petr napsal: Koukám do tvého deníčku a doporučuji v kalendáři okamžitě opravit hrubku, kde jim docházely náboje. Nenapsal jakou hrubku, doprdele. Kde jim docházely náboje? Víte co, opravte si to sami, já už se nebudu k tomu vracet a vy budete mít aspoň pocit, že jste spolutvůrci mýho deníčku, což vlastně jste.

 

Dále mi Petr sděluje: Když si klikneš tady, (………) uvádí ty čísla a písmena přes dvě stránky, tak to neuvedu, uvidíš Kokoschkův obraz Chelsea. Já ho mám moc rád. Všichni znalci si šeptají, že ho má prý známý kamarád Železného Ronald Lauder. Ale on sám to kdysi zatloukl. Obraz je prý u slavného českého sběratele. Já z toho londýnského období mám rád jeho Tower Bridge. Je v Tate Gallery a v Tate Gallery je taky ještě jeden obraz Chelsea, jenom tužkou, taková paráda, píše Petr, ale já jsem zapomněl, jak se jmenuje. Ale vzpomenu si. (No, to se načekáme.) Nebo půjdu hledat na Google, i když nevím jak. A času je málo, píše Péťa. (Bodejť by ne, když děláš takový kraviny jako Mistrovství v pečení pizzy, závod v mletí kafe a příprava čaje. Takovejma blbostma se zabejvá pětinásobnej bavič roku a jeden z největších žijících talentů.)

 

Takže, Péťo, cos nám ještě psal? Jo, o Grázlovi. To je reakce na kalendář. Píše: Grázl byl opravdu hovado. Měl na triku i nějaké vraždy. Jediné, čím nám je hodně blízký, jsou jeho poslední slova. Když ho někdy začátkem 19. století popravovali na vídeňském náměstí a spatřil dav, který se na něj přišel podívat, prohlásil prý: Jé, to je tolik lidí! (To je krásný, když v den popravy ho zaujala hlavně návštěva.) Grázl, tedy trochu blb. Ale jeho jméno, které se používá jako synonymum k označení určitého druhu lidí ho přežije ještě o 500 let. Já myslím, že se proslavil, ale nenapodobujte ho! Třeba by na vás tolik lidí nepřišlo!

ČELÁKOVICE ( Stařecká únava )

Vystupoval jsem v Čelákovicích Stand by, samostatné představení, byl jsem sám na jevišti. Slušná návštěva, plnej sál, lidi strašně skvělí. Reagovali a já vždycky poznám podle reakcí, jestli ti lidi četli moje knížky, nebo co vlastně je tam přivedlo. Televize moc ne. Ale byli fajn. Co mě vyvedlo z míry, byl jsem 2 a čtvrt hodiny na jevišti a hodně mě to vzalo. Ke konci jsem už byl strašně unavenej. Únava, jakou jsem předtím nepoznal. Já, který jsem skákal s Jirkou Schelingerem, 8 hodin skákali a řvali, tak já toho teď po dvou a čtvrt hodinách mám dost a jsem to jen tak tak zvládnul, aby lidi nepoznali, že už jsem groggy, abych skončil v krizový situaci v dobrým průměru. Takže Čelákovice, Rudla Rokl by řekl: ČELÁKOVICE DEJ! ( jazzová pochvala )

TÁBOR…HRRR NA NĚ!

Hráli jsme v Táboře, já jsem se na to hodně dlouho těšil. Táborský divadlo mám rád, mimo to, že je v jižních Čechách, v mém rodném kraji, ale mám na něj krásný vzpomínky. Už jsem psal, že tam před 40 lety hrála Helena Růžičková a její syn Jirka Růžička ,, LOUPEŽNÍKY NA CHLUMU ,, ( STATEČNÁ BIBIÁNA – Generace Beatles strany o divadle – Nakladatelství IKAR ) Já ten unikátní snímek mám natočenej, ( teď ho jen najít!!! ) už jsem o tom psal. Bylo tenkrát vyprodané divadlo, ostatně jako vždy, promiňte mi pyšnou poznámku) já to stále v duchu vidím i s odstupem těch 40 let a najednou přijedu do Tábora a tam zase plný divadlo a říkám si, úplně jiný lidi. Kdepak jsou ti z minulosti? Skoro 700 lidí přišlo na Dívčí válku v Táboře. Pan Kříž mě vítal, je taky kus mýho života, jeden z nejlepších divadelních ředitelů, dramaturgů, ať mi promine, jestli bude číst deníček, že jsem něco opomněl. Je to velká uznávaná autorita v oblasti divadla. Byl jsem rád, že ho vidím. Představení bylo skvělý. Chválil jsem Čelákovice, teď Tábor. Přisámbůh, že nelžu. To i herci koukali, jakej úspěch jsme měli. Já jsem to na začátku řekl s těma Loupežníkama a zeptal jsem se diváků, kdo tady tenkrát před těmi 40 lety byl? A představte si, že asi 4 nebo 5 lidí zvedlo ruce. Tak jsem je pozdravil, poděkoval jsem jim, že mi vydrželi mi bejt věrný 40 let a že přišli znova. Ale pak mě mrzelo, že jsem si od nich nevzal mail, že bych jim poslal děkovnej dopis, nebo že bych jim poslal něco upomínkovýho. Třeba Ctiradovu kadeř v 70 letech….to jsem prosral.

HVĚZDY MELOU Z POSLEDNÍHO…..?

Dívčí válka je pro mě míň únavná, je nás 10, herci se střídaj, nejsem na jevišti pořád, ale přesto jsem si uvědomil, my jediný sedíme s Uršulou během celýho představení, Béda Maruštík nám připraví dvě židle a tam my dva si sedneme. A já jsem si teprve v Táboře uvědomil, po tý únavě z těch Čelákovic, že Béda vlastně taktně pro ty nejstarší připravuje židli. To jsme vlastně Uršula a já. A když je představení, tak my celou dobu sedíme vzadu hned za kulisama na těch židlích. Sedíme si a mlčíme. Já jsem říkal Uršule v tom Táboře: „Uršulo, představ si, že mi je letos 70.“ A Uršula říká: „Ty vole, mně je 73, co mám říkat já?“ A tak jsme zase seděli a mlčeli….. A koukáme jeden na druhýho. Co naděláte? S dětma nezatopíte. Léta běžej, vážení.

JEN KDYŽ MĚ VLAST ZAVOLÁ!

Někdo z vás mi poslal odkaz na internetový zprávy, nějaký ty politický komentáře, glosy, články. Tak jsem si to otevřel a přečetl si o mně. Psali tam, že jsem řekl, že bych vstoupil do Strany práv občanů, teda k Zemanovcům, jen kdybych se stal jejich předsedou. To jsem neřekl, to není pravda. Ten redaktor to popletl. Já jsem řekl, že mám s politickejma stranama svou smutnou zkušenost a celoživotní poučení. Že kdybych měl nějak prospět Straně práv Zemanovců, musel bych být jejím předsedou. Jinak nezmůžete vůbec nic, to jsem řekl. Ale to neznamená, že bych CHTĚL být předsedou. Já jsem jen zdůraznil, že jenom předseda má největší vliv. Vždyť to víte sami. Já jsem k nim několikrát mluvil, vy, kteří čtete můj deníček, tak si to najdete. Byly to dvě vystoupení k Zemanovcům, kdy mě Miloš požádal, jestli bych na konferenci něco neřekl, tak jsem šel na jeviště a řekl jsem: „Teď tady tleskáte a kritizujete vládu a všechno a jen co se dostanete do parlamentu, uděláte Milošovi ostudu, někdo z vás něco ukradne, budou různý kauzy, budou pořád někoho z vás vyšetřovat a strana bude zdiskreditovaná a profláknutá během jednoho roku. Podívejte se na Věci veřejné. To děsný fiasko!“ Opravuju mylnou informaci tady na webovkách, protože já nechci nikam vstupovat, nechci bejt nejvejš, nejvejš, nejvejš… Nejvejš ne, lepší je sedět doma a dívat se na Vraždy v Midsomeru nebo na vítězství Slávie, což je velká radost a velmi vzácná radost. Radši zůstanu mezi vámi po pás v hovnech, ale s čistým svědomím….

KÁJÍNKOVA SMŮLA….

Vzpomněl jsem si za Kajínka, prostupuje taky mým deníčkem a mýma webovkama, protože ho považuju za nespravedlivě odsouzenýho, tudíž nespravedlivě sedícího. Pomáhám mu, kde můžu, taky už jsem za to dostal vynadáno. Můj kamarád hodinář se na mě obořil a říká mi: „Vždyť je to hajzl, je to zloděj, vy se ho zastáváte, vždyť on vykrádal byty. Co byste říkal? Stalo se vám to někdy? Přišel jste domů, měl jste vykradenej byt? Nestalo? Tak buďte rád a nezastávejte se Kajínka.“ Nevzdoroval jsem, protože hodinář má jasné politické názory, velmi razantně je prosazuje, prakticky kdykoliv tam jdu, tak mě za něco sprdne. Ale uvědomil jsem si, že ten odpor k amnestii, by mohl vyvolat obavy Klause, aby nedostal větší nakládačku, že by mu milost nedal. Je zhoršená situace, v takovýmhle průseru že se sveze s něčím, za co nemůže, a bude tam sedět dál. Co můžu Kajínkovi slíbit, jakmile budu s Milošem mluvit, tak mu řeknu: „Miloši, sice jsi řekl, že nic udělovat nebudeš, ale prosím tě, toho Kajínka z vězení pusť. Seděl už dost dlouho. I když je třeba lotr, tak tohle už je moc. Teď sedí za něco, co neudělal.“ Někdo mi řekl, že plzeňskej soudce prohlásil: Jen ať sedí, vždyť je to grázl. Pane soudce, jestli něco udělal, tak ať sedí, ale né za to, co bezpochyby neudělal!… Třeba to ten soudce… neřekl…jen Bůh to ví!

HOMO AMERICANUS!

Musím vám říct, že nový živočišný druh HOMO AMERICANUS se šíří Evropou jako mor. Francie vzdoruje, ale Čechy ne. My jsme napadený virem homo americanus, řekl bych téměř všichni mladý lidi. A dozvěděl jsem se zase, co přišlo, co vymyslel homo americanus, on je taky homo evropeus, taky stejnej blbec. Homo americanus přinesl a homo evropeus debilus přejal, poslyšte ten výraz, termín bossing. Z toho článku, kde jsem se dozvěděl o této kauze, to je něco podobnýho jako harašení, když otevřete ženský dveře a dá vás k soudu. Takže bossing je jako v podstatě, ať jsem koumal, jak jsem koumal, vyšlo mi poslouchání bosse, poslouchání šéfa. Tam to bylo jako podlézání šéfovi. Ale je to absurdní, šéf řekne: Jeď, vyvez kolečkem hnůj. A ty jdeš a vyvezeš ho. Pro mě je to, že jsi poslechl šéfův rozkaz, proto je to tvůj šéf a rozkazy ti dává, a podle homo americanus a homo evropeus debilus je to podlézání. Ty se ponižuješ a vlastně mu tím podlézáš, že mu jdeš vyhovět. To je prostě svět z prdele. Blbnou, my už umřeme moudří. Bossing bude asi též útlak a vydírání ze strany šéfa aby dotyčná nebo dotyčný pracovali! U mě v divadle je nejen Bossing, ale i umělecký teror! Proto máme úspěch!

S KOZOU NA JEVIŠTI….

Zvali mě na tiskovku Pražskýho výběru, protože, jak víte, budu na těch galakoncertech, na plakátech je napsáno vzácní hosté nebo exkluzivní hosté, něco takovýho, já a Soukup nebo Soukup a já, tak jsem to měl říct. Já tam budu s živou kozou, ( myslím zvíře, né miss!) tak mimo to, že budeme zkoušet, protože já si musím na tu kozu zvyknout a ona na mě, musíme zkusit, co ta koza živá udělá, až ji vytáhneme na to jeviště, kde bude 20 000 W na každý straně, abychom ji nezabili, aby mě netrkla, abych vůbec mohl zpívat s tou kozou, aby se nesplašila. Tak to prý budeme zkoušet, znova mě ujistil manažer Pražskýho výběru. Ale zvali mě na tu tiskovku, na kterou jsem teda nemohl jít, protože jsem točil televizní program. O něm se nebudu zmiňovat, tím otevřu příští deníček, to bysme byli moc dlouhý, kdybych program rozebíral. Mimochodem jmenoval se Máme rádi Česko. Tím začneme další deník.

ŠÍP – KLUSÁK – RINGO – Věrni druzjá….

Šli jsme s dětma do Zelený zahrady, a kdo tam nesedí, jako Karel Šíp s celou rodinou. Karel, žena, malej synek, velkej synek, myslím, že i synkova žena a maminka – tchyně Karlova. Tak tam seděli, Karel vypadal dobře, vypadal jinak. Jeden časse mi zdálo, že není v pořádku, tak jsem si i na stránkách mého webového deníčku dělal starost. Vypadá dobře. My na sebe mluvíme přes uličku, protože oni seděj u velkýho stolu, my sedíme u velkýho stolu. Karel mi říká: Četl jsem tu tvoji knížku a párkrát jsem se zasmál. Mně to, pravda, přišlo trochu málo, že se zasmál jenom párkrát, ale pak jsem si říkal: Kurva, je to Šíp, Šíp je nejlepší z nás, on se nemůže chlámat u mý knihy od začátku až do konce, navíc, když tam není jenom legrace, jsou tam i životní moudra, který jsem vyřkl. Takže to je vlastně v pořádku, zaplaťpánbůh, že se párkrát zasmál. Pak, když jsem jel domů ze Zelený zahrady, tak mě mrzelo, říkal jsem si: Sakra, na jakejch místech Generace Beatles se to asi Karel smál? To je pro mě důležitý, ne kolikrát se zasmál, ale na jakejch místech. Jakmile ho někde zmerčím, pravděpodobně to bude asi v znovu Zelený zahradě, tak mu řeknu: „Karle, prosím tě, řekni mi konkrétně ty místa, na kterých ses zasmál.“ Protože to se mi muselo něco povést a nevím o tom. Já vám to samozřejmě taky vyslepičím. Mohl bych mu zavolat, ale jestli má rád telefony v nevhodnou hodinu tak jako já, radši to neudělám.

KRÁL DRAMATICKÉ TVORBY

Koho jsem nepotkal v obchodních řetězcích jako režisérskýho giganta Františka Filipa. Mýho s Paukertem a Roháčem nejoblíbenějšího režiséra. Silná trojka. Žije už jenom Paukert a Filip. Měl jsem radost, zdravili jsme se. Znova jsme se poradovali z nesmírnýho úspěchu Praprapra a já jsem si postěžoval Frantovi, že mi z televize napsali, že nemají zájem o to, co jsem jim předložil, že vlastně nemají zájem se mnou dělat. Mají pocit, že lidi na mě nejsou zvědaví. Filip se smál a říkal: „Prosím tě, to je furt stejná sebranka. Že tě to překvapuje! Takhle je to pořád.“ Ano, je to pořád, ale musím říct, že komunistickej útisk a komunistická cenzura byly trochu jiný, než je tahle zlodějská cenzura. To je zločinné spolčení, to je tunelování televize, co se tam děje. Převod peněz do vlastních kapes. Slovo divák se v tý kauze vůbec nevyskytuje. Já o tom napíšu takovou esej o tom problému boje průměrnosti s genialitou a spolčením průměrných a ještě k tomu zlodějů v dnešní době. Napíšu o tom celou esej, zaslouží si to, aby někdo analyzoval tuhle situaci. A kdo jinej by to udělal líp než já? To si přečtete, jak říkám, jako diplomovou práci, teď vám přiložím na konec dopis, co mi dramaturg, pod kterýho tyhle sitcomy spadaj, napsal. Uvidíte sami. A do telefonu mi to taky řekl: „Pane Čech, mimo to, že mně se to nelíbí, nelíbilo by se to ani lidem, já jsem to předložil mnoha dramaturgům, asi 12 nebo 14, seděli tam všichni z Brna, z Ostravy, všem jsem ten váš sitcom nabízel, to pokračování ságy Prapra, nikdo to nechtěl, není o to vůbec žádnej zájem.“ Polib mi prdel. Přežili jsme Brežněva, Hitlera, přežijem snad i tebe, i když já už bych tohle říkat neměl.

Kalendář

Před 15 lety zemřel americký zpěvák a kytarista Carl Wilson, zakládající člen skupiny Beach Boys. Narodil se v roce 1946, o tři roky později, než jsem se narodil já. Beach Boys se mi líbili i nelíbili. V době, kdy byli na vrcholu slávy, jsem byl zrovna v Americe, v Las Vegas v show hotelu Tropicana, pracoval jsem jako herec Černého divadla Jiřího Srnce. A Beach Boys byli tenkrát v Americe první na Top Twenty. Nemám moc rád vícehlasy, mám rád unisono, maximálně dvojhlas v terckách. Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Proto jsem vždycky nenáviděl skupinu Four Freshmen, kterou všichni nesmírně obdivovali, když jsem hrál u papá Rubeše ve Švýcarsku. Pro kapelu byl Four Freshmen vrchol, nepřirozený akordy, něco příšernýho. Pusťte si to, najděte si to na internetu, ale garantuju vám, že 80 – 90 % z vás se to bude líbit, na rozdíl ode mě.

VZAL TO HOPEM FALCO….

Před 15 lety zemřel rakouský zpěvák Falco. Narodil se jako Hans Hölzel v roce 1957, mladíček, proslavil se písničkou o panu komisaři ,, Der Kommissar,,. Písnička pěkná, musím říct, že mě dokonce někdo žádal, myslím, že to byli Maxim Turbulenc, kupodivu ano, nemýlím se, jestli bych to neotextoval. Je to strašně těžký. Šlo to velmi těžce, měl jsem polovinu, když mi zavolali a zrušili to. Vybrali si píseň jinou, tu už jsem netextoval. Navíc Falco je ukázka, jak tzv. obyčejnej kluk, ne výjimečná osobnost, on teda byl výjimečná osobnost, ale jen v oblasti hudby a zpěvu, jinak jako prostý člověk typicky nezvládl popularitu, nezvládl finance, nezvládl rodinnej život, nezvládl drogy. Neunesl to jako většina rockovejch zpěváků a zpěváků pop music.

PELIKÁN – KRÁSNÝ PTÁK

Před 90 lety se narodil publicista a politik Jiří Pelikán. Zemřel v roce 1999. Já jsem o Pelikánovi vždycky jenom slyšel v souvislosti s jeho nemilostí u bolševika. Myslím, že byl ředitelem televize, snad se nemýlím, v době přednormalizační, v době tý částečný několikaměsíční úlevy, když si Češi mysleli, že všechno bude v pořádku, ale zase byli zklamaní, jako vždycky. Pelikán byl na indexu a já jsem zjistil, že na jednom z mých obrazů z tý doby, ani nevím přesně, kdo ho má, jsem nakreslil pelikána. Jak maluju všude zvířátka, tak tam byla husa, byla tam kachna a byl tam taky pelikán. A oni ten obraz odmítli komunisti vystavit, že to vlastně je takovej jinotaj, že upozorňuju skrytě na Jiřího Pelikána, zavrženého ředitele České televize. Petr Novotný mě upřesní.

JANA PREISOVÁ

65. narozeniny oslaví herečka Jana Preissová. Mám Janu moc rád, mám rád i Preisse. Oni, myslím, že jeden čas měli taky rádi mě, protože byli na několika mých vernisážích a byli oba velmi milí. Později, asi po třiceti letech jsem je potkal Na Zábradlí v baru, tak jsem se k nim hnal jako ke starým kamarádům. Byli milí, ale trochu odměření, na Janě Preissový bylo vidět, že ji seru. Asi jsem někde něco řekl, nevím. Možná, že si mysleli, že jsem zradil ideály pravice a zaprodal se bolševismu. Lidi myslej různě, a tak se Jana ukvapila.

NIKDY NEZAPOMENEME!

Před 15 lety byly v japonském Naganu zahájeny 18. zimní olympijské hry. Čeští hokejisti přivezli zlatou a lyžařka Kateřina Neumannová stříbrnou a bronzovou medaili. Na Nagano nemůžu nikdy zapomenout. Vy, kteří čtete moje knížky, víte, že to jsou tři největší sportovní události v mým životě. Vítězství Slávie v lize s Ciprem, Franta Veselý, a Bělehrad, tedy naše vítězství v Bělehradu a Nagano. Teď znova to v televizi opakovali, zase znovu mi vstaly chlupy na celým těle, všude ne, někde zůstávaj ležet, ale ty chlupy, co se zvedaj, když je vám zima, nebo se vás zmocní nějaké vzrušení, ty se mi postavily. Prožil jsem to znova a uvědomil jsem si, jak jsem byl svědkem něčeho tak nádhernýho! Lyžařka Kateřina Neumannová byla na tý olympiádě stříbrná a bronzová, teď jsem zrovna přejížděl na internetu… Sledujete mě dobře, moji milí gardisti, jak se začínám na internetu pořád víc a víc usazovat? Velmi nerad, ale nejde to jinak. Kateřina Neumannová už se zase dává psychicky dohromady – psali: Po zklamání z nějakejch nevydařenejch závodů, myslím, že se taky zapletla s tím zimním mistrovstvím, opustil ji partner, typickej příklad… Všimněte si, jak se na tyhle vítězky vždycky nalepí jejich trenér, hned rychle hup na mistryni… partner, kterej parazituje na její slávě, přiživuje se na jejích financích, ekonomicky se přilepí jako pijavice. Takhle to asi taky bylo s Kateřinou Neumannovou. Nevím, jak jsem koupil, tak prodávám. Kačenka je opuštěná, všichni ji opustili, začíná znova. Poučená. Doufám, že poučená! Kačenko, držíme ti palec, ať je šťastnej celej tvůj zbývající život až do smrti.

BUDEME SE ZABÍJET ČESTNĚ!

Před 85 lety vstoupil v platnost protokol o zákazu použití dusivých, otravných a podobných plynů a bakteriologických prostředků ve válce. Naivní bláhovci podepsali v červnu 1925 v Ženevě tenhle protokol. Nevěděli, nebo věděli, ale protože něco dělat museli, byli za to placení, tak podepsali. Nikdo to nikdy nedodržel. Psal jsem o tom, jak obelhali císaře Franze Josefa I., obelhali ho, nakukali mu, že to proti nim použili otravné plyny. Nebyla to pravda a on pak dal taky souhlas k použití plynu. A pořád plyny a furt bakteriologický prostředky, mikroby. Jsou schovaní ve sklepích a ve skladech. Buďte si jistí, že strana, která prohrává, pak vrhne všechno, po nás potopa. I atomový bomby by vystřelili. Tyhle pakty, je dobře, že se podepisujou, ale v podstatě jsou k hovnu.

WELZLER FRAJER OBROVSKÝ! KAM SE HRABE BEŇOVSKÝ!

Před 25 lety zemřel Alfréd Wezler, Slovák, jemuž se v dubnu 1944 podařilo s krajanem Walterem Rosenbergem uprchnout z koncentračního tábora Osvětim a informovat spojence o tamních zvěrstvech. Wezler se narodil v roce 1918. Jak neuvěřitelní hrdinové, jakej mám k nim obdiv! Jak to muselo bejt, teď se tady udivuju, protože o tom nic nevím, protože vím, že nebudu mít čas, abych si to kliknul a přečetl si to, za jakejch okolností to bylo. Určitě to bylo šílený drama. Ale poprvé se svět dozvěděl, co strašnýho se děje v koncentrácích, za to vděčíme těmhle dvěma vynikajícím lidem. To musel bejt zážitek! Určitě o tom existuje kniha, kterou Novotný četl. ( Nebo jí teď honem rychle hledá, aby na nás mohl machrovat! )

Sv. APOLÓNIE mám váček pod můstkem…pomoz!

Slavíme svátek sv. Apolónie, patronky zubařů, ….ochránkyně proti bolestem zubů. Tady musím konstatovat, že Apolónie měla kliku, že jí k ní nic nepřidali. ( Z rozhodnutí Rady Evropy se s ní bude slavit také den automatické převodovky! ) Všimněte si, že oni vždycky přistrčej k tomu patronovi a k jeho původnímu patronství nějakou kravinu. Tady ne. Tady je to patronka zubařů a taky zároveň k tomu, což k tomu patří, chrání proti bolestem zubů. Co udělám, můžu vám to taky doporučit, až mě začnou bolet zuby, tak si vezmu prášek a taky kleknu a pomodlím se ke sv. Apolónii, ať mně ten zánět splaskne. Musím říct, starší z vás mi dají za pravdu, od určitýho věku, počítám tak od 60. roku života, možná už od 50. roku, se vám v hubě netvořej normální zubní kazy, že se vám kazí stolička, zubařka to vyvrtá, dá tam amalgám, když si připlatíte, tak něco lepšího. Tak to ne, teda taky, ale už v menší míře. Ale teď máte zánět tváře, zánět dásní, váček pod můstkem, váček pod stoličkou. Už to začíná dostávat grády. Tak sv. Apolónie, drž nad námi ochrannou ruku.

KRAMERIE! VYDAL BY JSI GENERACI BEATLES…..?

Před 260 lety se narodil spisovatel, novinář a nakladatel Václav Matěj Kramerius. Umřel nám v roce 1808. Člověk, kterej pro českou kulturu tolik znamenal v době národního obrození. Všimněte si, jak málo lidí vytvoří v životě tak veliký věci! Kramerius byl jedním z nich. Zasloužil se taky velice o to, že vám teď můžu psát česky. I když češtinu úplně perfektně neumím, tak ji rád používám a miluju ji.

KUS JE TO POŘÁD!!!

45. narozeniny oslaví herečka a zpěvačka Kateřina Brožová. Kateřina Brožová byla dlouho moje favoritka. Psal jsem taky, že neznám krásnější herečku. Jako zpěvačku jsem ji neslyšel, bude určitě jako zpěvačka příšerná, protože to, co jí připravili, pracovala určitě s druhou ligou, nebo zase ji někdo chytil a říkal: Kačenko, ty jsi krásná, budeš zpívat. A teď jí psali ty sračky bez melodií, bez refrénu, ty imbecilní věci. Prostě, Kačenko, měla ses obrátit na někoho, kdo je hitmaker, kdo umí dělat hity, s tvojí krásou by to hity určitě byly. Dokonce, když začínala, tak jsem ji kontaktoval, též si o tom můžete přečíst, píšu o tom v nějaký knize, kdy o ni projevil přání sejít se s ní jeden z nejslavnějších francouzskejch režisérů Roberto Enrico. Ta teda na mě hodila bobek, když jsem jí volal, to teda byla zívačka. Nějakej mánička Ringo jí byl u prdele. Myslím, že to byla její největší životní chyba, protože kdyby si ji odvezl Enrico, nebo s ní něco natočil, tak nemusela dneska jezdit po estrádách. Dokonce jsem ji slyšel někde dabovat. Novotný s ní chtěl něco dělat, říkal, že je to skvělá holka, byl s ní na obědě. Já se s ní už nikdy neodvážím jít na oběd po tom, jak mě nakopala před 25 lety. Teď jsem ji viděl a vy jste určitě zaregistrovali, že Kateřina Brožová už není na trůně, je tam Zeťová. Na trůně sedí pevně, i když, až si přečtete v příštím deníčku o natáčení programu Čechy krásné, Čechy mé, zjistíte, že se silně na ni tlačí nádherná ženská, slovenská herečka, vy ji budete znát, já ji viděl poprvé – KERESTEŠOVÁ ???? Má oči, jaký jsem nikdy ještě neviděl. Dostal jsem chuť ji malovat. To si přečtete příště…..

SVĚŽE VISEL Z TRIBUNY….

Před 135 lety se narodil historik, muzikolog a politik, ministr kultury a školství Zdeněk Nejedlý. Umřel v roce 1962. Nejedlý byl známý tím, to víte, že nenáviděl Dvořáka, protože miloval jeho dceru, myslím, že Otilku, Novotný mě opraví. A Dvořák mu ji nedal, srazil ho ze schodů, když šel s kyticí mladý Zdeněk o ni žádat. „Ne, ne,“ říkal Dvořák, „dcerku dám Sukovi.“ Dobře udělal. Já se pamatuju, jak na 1. máje jsme museli jít, Pragokoncert to nařídil, to se kontrolovalo. Já jsem taky šel, mával jsem mávátkama, volal jsem sláva Komunismu. A když jsme šli kolem tribuny, zamíchal jsem se nějak mezi DAMU a FAMU. Byli jsme jedna parta, byli jsme soudržnější generace, než je ta dnešní. A Sovák, kterej je proslulej svojí vtipností, se otočil dozadu k nám studentům v tom průvodu a volal: „Podívejte se, soudruzi posluchači, jak nám soudruh akademik svěže visí z tribuny.“ To byla bomba. To vybuchlo. Nejedlý se probral, narovnal se na chvíli. Já bych rád znovu poznamenal, že celej život bojoval proti Dvořákovi. Je to pro mě nepochopitelný, protože to byl bezpochyby inteligentní člověk, ze kterýho se stal komouš z prospěchářství, ale možná i z imbecilního přesvědčení, že za celej život nezrevidoval tenhle postoj, že to prostě neodpustil Dvořákovi. Protože určitě pak viděl Otilku taky již povadlou, že si neřekl: Pro tuhle ženu já nenávidím Dvořáka? Tak konec, Dvořáku, odpusťme si, co jsme si, o mrtvých jen dobře, přestanu na tebe útočit… Ne! Do konce života říkal: Dvořák, to není skladatel. Smetana, to je skladatel! Oba jsou dědku Nejedlej – Dvořák i Smetana, jeden lepší než druhej. Ale jinak, co tím sleduju, chci říct, pokud se to netýkalo Dvořáka, Suka nebo Smetany, Nejedlý se docela v muzice a v uměleckým světě vyznal. Že to byl vzdělanej, sečtělej člověk, kterej nezvládl svoji pýchu a uraženou ješitnost.

SMĚJEME SE S BRECHTEM!

Před 115 lety se narodil německý spisovatel a dramatik Bertold Brecht. Umřel v roce 1956. Kupodivu celej život žil v NDR. Možná, že dobře udělal. Já si z něj často dělám srandu, dokonce jsem připravil takový pásmo, které se jmenovalo To nejveselejší z Brechta. Výběr scének a humorných pasáží z díla Bertolda Brechta, což byl fór, smál jsem se tomu jen já. Pak jsem zjistil, že bych se dopustil stejného omylu jako u hry Smějeme se se Shakespearem. Smát se veselým scénkám, které bych upravil podle Bertolda Brechta, by se mohl smát zase jenom ten, kdo zná původní tvorbu Bertolda Brechta. A to vy víte určitě hovno, tak jsem od toho upustil. Nebo velmi málo vás to zná.

VESELÝ ZÁVOD MÍRU P – B – W.

Před 10 lety zemřel cyklista Jan Veselý. Narodil se v roce 1923. Legendární cyklista. Já si dodneška pamatuju, jaký měli kluci úspěchy – Veselý a myslím Růžička. Tihle dva. Oba byli fenomenální cyklisti, v Závodu míru Praha-Berlín-Varšava vždycky kralovali. Drželi jsme jim palce. Myslím, že Růžička kalil a jezdil značně opilej. Ožral se, jednou dokonce, jak oni jsou sportovci kolegiální, v tom pelotonu se dřeli a zřejmě někomu došla v láhvi na velocipedu voda, tak požádal Růžičku o láhev za jízdy. Růžička mu ji podal a ten se napil a spadl na zem, protože Růžička v ní měl rum. Nádhera. Ten čekal limonádu s proteinama, nebo co si tam sportovci dávaj za sračky, Růža si tam dal rum. Měl po závodě ten, kdo se napil. Veselý též mírně ožralej zavedl celej peloton do rybníka. Prostě jak byl ožralej, tak sjel z cesty. Jak oni se ti závodníci koukaj na zadní kolo toho před sebou, mají skloněnou hlavu, tak neviděli, kam ožralej Veselý ( nebo Růžička? ) jede. To musela bejt nádhera, když peloton 80 lidí končí v rybníku. škoda, že televize tenkrát tyhle věci nedávala. To byl skandál! Dneska by nám je ukázali, a pak by byl seriál reportáží v Blesku a v Aha a ve všech tiskovinách.

NEMOCNÍ VŠECH ZEMÍ SPOJTE SE!

V únoru je taky světový den nemocných. Je připomínán od roku 1993, je to vlastně liturgická památka Panny Marie Lurdské. Lurdy, já jsem četl knížku, jmenovalo se to, myslím Bernadette, byla to knížka o Lurdech. Monsignor Boháč ji dal Magdě, mý ženě, když nám bylo 20 let. Někdo nám ji ukradl tu knížku o tý Bernadettě. ( V Disku, takže zřejmě některý kolega, ) Ani jsem neměl odvahu to monsignorovi říct, že nám ji čmajzli, protože když nám něco dal monsignor Boháč, vyšehradský kanovník, měl všechno v kůži na ručním papíře z tý slavný tiskárny ve Staré říši na Moravě. Světový den nemocných… Co je smyslem? Památku Panny Marie Lurdské a zázrak v Lurdech beru, ale Světový den nemocných? Zase se opakuju. Nemocní, jdeme do průvodu? Jdeme, máváme! V televizi: Nemocní se dnes sešli na Václaváku, sešlo se jich asi 800 a oslavili svůj světový den. Debilové!!!! ( ne ti nemocní, ale ti, co vymysleli ten den.

PANENKO MARIA, ORODUJ ZA NÁS!

A jsme u toho, že právě před 155 lety v Lurdech se 14leté Bernadettě Soubirousové poprvé zjevila Panna Maria. Ona se jí zjevila ještě několikrát, jak říkám, četl jsem to tenkrát s velkým zájmem. Pravda, já, si myslím, že jsem dobrej analytik (?) a že mám smysl pro logiku. (?) Byly tam logické mezery, jsou tam mezery, který trošku... Přál bych si, aby se Panenka Maria znovu opravdu zjevila. Byla by v tom určitá naděje pro zasraný lidstvo. Ale kdo ví, co Bernadetta viděla. Nechci se rouhat, ale zase si říkám: Kéž by to byla pravda!

FOUCALTOVO KYVADLO

Před 145 lety zemřel francouzský fyzik Leon Foucault, který se narodil dokonce v roce 1819. Nevím o něm nic, akorát, že Umberto Eco napsal knihu ,,Foucaultovo kyvadlo,,. Napsal taky ,,Jméno růže,,. Obě knížky jsem četl, Jméno růže, z toho jsem byl nadšenej. Film byl nádhernej, i když kniha byla lepší jako ve většině případů. Foucaultovo kyvadlo jsem přečetl, ale už si to nepamatuju. Ale bylo to určitě taky pěkný, když jsem u toho vydržel do konce už ne ale tak, jako Jméno růže. Proto taky nedělám druhý díl k Dívčí válce, protože by na to určitě platilo takový hodnocení, jaký jsem teď uvedl.

KOČÁREK LETÍ ZE SCHODŮ….

Před 65 lety zemřel ruský scénárista a režisér lotyšského původu Sergej Ejzenštejn. Narodil se v roce 1898 a my o něm víme, mimo to, že ho všichni inťouši vychvalujou a říkaj, že to je klasa. Já si to nemyslím, byl určitě dobrej ve svý době. Pořád když se někde řekne Ejzenštejn, tak já vidím ten jeho film o Říjnový revoluci, jak tam jede t kočárek po schodech dolů a tam se rozbije a ta nešťastná žena… A pak mužici běžej na Zimní palác, protože hlupáci nevědí, co činí. ( To nám zavařili blbouni! )

VELKÝ VALACH!

Před 45 lety získal ve francouzském Grenoblu skokan na lyžích Jiří Raška pro Československo první zlatou medaili na zimních olympijských hrách. Dodneška vidím Rašku, jak si letí pro zlato. Kolik mi to bylo? Je mi 70 a mínus 45… tak si to vypočtěte. Tak mladej Ringo! Když hrajeme v Rožnově pod Radhoštěm, což je každej rok v létě v tom skanzenu, tak jdu na jeho hrob. Tam je valašskej hřbitov, kde jsou všichni slavní Valaši. Všechny je mám rád, vždycky tam chvíli postojím. Chodili jsme tam už se Schelingerem před lety, chvíli tam stojím a říkám si: Raško, ať je ti země lehká. Doletěl jsi v tom posledním skoku až k pánubohu.

PREMIE:

Klikněte si v kolonce obrazy legendu oleje ,, Zvířátka obdivují píču ,, v českém jazyce. Přikládám mistrovský překlad Honzy Hlaváčka, největšího znalce HANTECU do cocney Brněnštiny. Jak nádherný jazyk! Mám rád Brno!

 

HAVĚŤ ŠMÍRUJE MOŠNU ( Zvířátka obdivují píču )

Hajné Řepka z Mukačeva šmíroval svoju stařku Suliku na hvozd ve valdně, kde měla dohantýrovanó lupačku se závozníkem hovnocůcu Dr. Ing. Csc. Šnáblem, chovatelem anglánskéch plnokrevnéch hajter a nacamraným tlučhubó. Řepka vyšil těsně po tem, jakmile byl kocór v tróbě a protože měl betelnó trefu a byl držitel Fučíkový války branné nadupanosti, Sulice šlic ustřelil. Mošna vyfičela hluboko do valdny. Páč přitem nezlikvidoval své stařce žádný orgány důležitý pro lajfku, veslovali mošnu voba do holpecu po smiřovačce vymáknót, aby ju Sulice ve Vrchlabí na voddělení Chirurgie plótve přiheftly na původní tympl. Dyž přiheftnó kolky, keréch je pět, gómal Řepka, tak proč by nepřištupovali mošnu, kerá je ausgerechnet jedna.

 

Pozvánka na moji vernisáž v galerii ART e FACTA – PLZEŇ 14. března 18 hod – Mikulášské náměstí

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR