11. března 2013 KERESTEŠOVÁ – GOTT - INAUGURACE

Natočil jsem program Máme rádi Česko pro Českou televizi. Už jsem se o něm zmiňoval, neřekl bych, že se vyvedl, ale nemůžu ani říct, že by se nevyvedl. Nešťastně koncipovanej program, kdy proti sobě soutěžej dvě družstva ze znalostí Čech, Moravy a Slezska. Družstva byly od sebe 30 metrů, takže jsme si neviděli do očí. Já potřebuji komorní prostředí. Byl jsem ve skupině, kde jsem byl jedinej komik, naproti byl taky jedinej komik - Náhlovský. Jak říkám, neviděli jsme si do očí. Dělali jsme legraci přes těch 30 metrů. Nevyznělo to, myslím, moc dobře. Bouček, skvělej moderátor jel jako fretka. Dokonalej profesionál, ale nenechával nám prostor, abychom dělali legraci. Já jsem mu furt zíral na rty, kdy se nadechne, abych hup mu vstoupil do debaty s něčím vtipným. Ale zas tak strašný to nebylo, vždyť to uvidíte sami, už jsem na to viděl inzerci.

KERESTEŠOVÁ FIRST LADY

Viděl jsem po dlouhý době přenádhernou ženskou, jmenuje se Kerestešová. Nikdy předtím jsem ji neviděl. Je neskutečně krásná, opravdu to se mnou zacloumalo. Vy, co mě znáte, si řeknete, s tebou, Ringo, zacloumá leccos. Tohle opravdu byla nádhera, oči uhrančivý, jak ta Viktorka u splavu. Doufám, že tak Kerestešová nedopadne. Namaloval bych jí portrét, nebyla by si sice podobná, ale namaloval bych jí větší kozy. Říkali mi, že hraje v nějakým seriálu, ale nechci se na to dívat, na ty imbecilní bláboly a zkazit si dojem z týhle krásný ženský. Můžu se vám přiznat, že se hodně tlačí na tu blondýnu se zelenejma očima, Zeťovou, je to prsa o prsa. Sám jsem zvědavej, až ten obraz uvidím s odstupem… Taky mi vytkl můj syn, kterej to režíroval, sprdnul mě i Náhlovskýho: „Vy jste, tati, nedávali pozor. Prostě jste se nesoustředili.“ Nesoustředili, protože nás ten program nestrhnul. Pepa i já, jak musíme bejt pro svůj dobrej výkon neustále vypjatý, pozorný, tak jakmile nás to začlo nudit, tak jsme čuměli okolo, jaký jsou ženský v komparzu, a tak, posoudíte sami.

DIOR – CHRTÍ KRÁLOVNA

Dokončil jsem obraz pro Greyhound společnost, pro Zdeňka Grondola a jeho ženu. Udělal jsem velikej olej, protože letos je zlatý chrt čubička a jmenuje se Dior. Grondolovi mají dost mých olejů, všechny s námětem chrti a chrtí závody. Takže jsem vezl další v tý sérii, kdy chrtí čubička Dior sedí na křesle, na hlavě má korunku císařskou, vedle ní stojí paní Grondolová ve staročeským kroji, Zdeněk Grondol, jak je elegantní v bílým s cylindrem. Jmenuje se to Těžká volba. Grondolovi se rozhodnou Dior zasnoubit a přišli hned dva nápadníci najednou – Sultán a Tyrl ze Starého bělidla. Proto má paní Grondolová staročeský kroj, aby je nevyděsila. Dior se nemůže rozhodnout…..no…ženská! Napsal jsem k tomu legendu, dám to časem do obrazárny i s legendou, tak si přečtete, co se tý chrtí čubičce odehrává v hlavě. Jinak ten Greyhound stadion v Motole, to je nádhera! Když pojedete z Prahy na Motol přes Košíře, tak nalevo je stadion, postavila ho firma Greyhound company, tj. Zdeněk Grondol s rodinou, ten je jak malá Slávie. Byl jsem tam, protože jsme ten obraz chtěli pověsit. Dokonalost sama! Kožený sedačky, klubovky, VIP oddělení a ještě větší VIP oddělení. A kavárna pro hosty a televizní studio a rozhlasový studio a prostor pro komorní divadelní představení. Veliká plocha. Znova mi Zdeněk potvrdil, že až se to bude otvírat, že na tý ploše budu hrát se svojí rockovou kapelou Shut up Schelingerův program. Bude to velká sláva. Myslím, že chce pozvat i „dnes večer ju fikněm“, což bych ho proutníka viděl osobně. Myslím, že by mě to pobavilo. To je všechno, co se týče obrazů. Ne, ještě jeden obraz!

ZVÍŘÁTKA OBDIVUJÍ XAVERA…..?

Dokončil jsem obraz Doutník od Xavera. Měl velkej úspěch už u Novotnejch, už Petr s rodinou jásali, když ho viděli, jak Xaverovi vstávaj vlasy na hlavě z toho děsně drahýho doutníku. Potěšilo ho to. Takže visím u Xavera v rodině. Myslím, že má zálusk na Píču. Uvidíme, co z toho vyleze.

GOTT MĚ AMNESTOVAL

Můj syn bude točit s Gottem a měli nějakou pracovní přípravu. Tak jsem mu říkal: „Hele, Míšo, řekni Božskýmu, že ho pozdravuju, jestli to náhodou už není promlčený. Na mail mi Karel neodpověděl, mail mohl zlikvidovat Ivanka, tak mu to řekni. Jestli se na nás Karel Svoboda shora dívá, říká: Jděte do hajzlu oba dva, taková malichernost!“ Pak jsem se ho za dva dny ptal a on …. „Jo, já jsem to Karlovi říkal a on se smál a vůbec nevypadal, že by se na tebe nějak zlobil. Dokonce mi vyprávěl nějakou veselou příhodu, kterou jste spolu vy dva zažili. Je to v pohodě.“ Mělo by to bejt v pořádku. Pochopil jsem, že mail je neprůchodnej přes cenzuru, tak si odchytím Karla někde ve studiu. Tu debatu bych s ním stejně chtěl, já jsem vám ji sliboval už v Generaci Beatles, ten rozhovor s Gottem. Hloubkovej rozhovor, takovej, jakej jste ještě nečetli. Má-li se to stát, stane se.

BOBE! BYL JSI DOBREJ!

Stalo se, že umřel Bob Frídl, můj kamarád a kus mýho života. Bob Frídl, kterej krásně vypadal, ženský ho milovali. Vždycky přišla nějaká taková hvězda na rockovou scénu jako byl Bob Frídl, který se zalíbil ženským tak strašně, že nás všechny rockový chcípáčky odstrčil kamsi do pozadí a museli jsme o to víc bojovat, když jsme chtěli dosáhnout úspěchu. Bob byl nádhernej a skvělej chlap. Výtečnej člověk. Měl nádhernou Řekyni, krásnou manželku, kterou jsme se všichni pokoušeli ošukat. Mně se to nezdařilo, ale je fakt, že zas tak velkou snahu jsem nevyvíjel, protože jsem si furt říkal: Vole, pak potkáš Frídla, nebudeš vědět kam s očima a aby ses hanbou propadl. Už tu není…. Bob. Snad se na něj nezapomene jako na zpěváka, ani jako na člověka. Já určitě ne. Takže, Bobe, spi sladce.

JARO JE TADY!

Jaro – napadl mě takovej pseudocimrmanovskej text. Radujte se, Čechové, už prcají kosové. Když jsem ráno rozevíral záclony, tak jsem si všiml, že na zahradě se šuká fest. Byly to tři kosí páry, tak jsem si říkal: Sakra, vždyť je březen, musej naklást vajíčka, vysedět je. Radujte se, děti, jaro už je tady. Jak víte, my poučení skeptici, si říkáme, hurá, bude jaro, ale tu radost nám hned zkazí myšlenka, že zase samozřejmě bude brzo podzim a zase bude zima. To je nádherná vlastnost, kterou já mám.

THE INCOMPARABILE EBEN!

Byl jsem u Ebena. Co vám mám říkat, je to nádhera! Máme velkej počet shlídnutí, znova jsem si to pustil v klidu a byl jsem zase smutnej, tak, jak jsme byli smutný tenkrát oba. Měl jsem na to velice dobrý reference, a dokonce i z kruhů, do kterých se mi málo podaří zasáhnout. To nejsou divácký kruhy, to jsou vzdělanci, který nemaj čas číst moje knížky a možná ani chuť. Tak najednou viděli člověka, o kterým vědí úplný hovno. Já jsem taky zíral, jak umím bejt vážnej. To jsou lidi, kteří mě viděj pouze jako rockera, kterej tahá po jevišti s Pražským výběrem kozu a zpívá Pražákům, těm je tu hej. Pak jsou překvapený, že jsou taky rockeři, kteří přemejšlej. Nejsem sám, je nás víc. Takže Eben,…… už to zůstane takhle uchovaný.

NABĚHL SI…..

Četl jsem o nešťastným kandidátovi Fischerovi, jak se na něj všichni vysrali, jak mu všechno naslibovali! Jak může chtít vést ekonomiku, jak může bejt špičkovej ekonom, když si neohlídal, aby ty peníze dostal? Teď má 8-9 milionů dluhů. On se pravděpodobně někdo najde, kdo se bude chtít zviditelnit, ale tohle je velká rána. Noviny ho hned natřely, že má 9 milionů dluhů a odjel na dovolenou do Ameriky. To jsou takový paradoxy. Každopádně je mi Fischera líto. Pak jsem si taky přečetl, že jak „Volíme Karla“, „Volte Karla“, že Karel Schwarzenberg má celkem vyrovnaný rozpočet, ale hapruje mu tam ještě částka 109 tisíc za zaplacení umělců. Ti, měli rádi Karla opravdu rádi, když jim dluží za ten koncert z lásky a kterej byl velmi dobře navštívenej. Ale mě trochu zarazilo, že „Volíme Karla“, ………..ale napálíme mu cenu za koncert. Když mají Karla tak rádi, že nezpívali a nehráli, blbouni, zadarmo ?????! Je z toho jedinej závěr, že Karla asi tak rádi neměli. To jen tak na zamyšlenou. My, co jsme byli na Staromáku s Milošem, nikdo jsme nevzali ani korunu, protože tím bysme shodili celou záležitost i naše přátelství.

KDYŽ JSME TÁHLI K JAROMĚŘI

Hráli jsme v Jaroměři v silný sestavě Ringovu škola života a sexu. Sandra, Maděra i nová herečka. Bylo to velmi dobrý. My se to pořád víc a víc učíme, Mojda i Sandra už to rozpohybovali, aniž bych je režijně vedl. Už to vypadá víc jako divadlo. Úspěch byl velikej, Jaroměř skvělá. To je nádherná štace. A plno, samozřejmě.

NA VESELÝHO MI NESAHEJTE!

Byl jsem ve Slávii ve VIPce, kde byla rodina Veselejch, moji velcí celoživotní přátelé. Trošku si stěžovali na vedení Slávie, že odstrčili vnuka Franty Veselýho, toho staršího, snad do Béčka, že ho nestavěj. Já jsem se tak nasral! Na rodinu Veselých nikdo nesmí ani sáhnout. Když jdou jeho vnuci na Slávii, všichni by měli klečet před potomky slavnýho Franty Veselýho. Tak jsem se nasral a hned jsem šel za Řebíčkem bráchou a řekl jsem mu: „Vyserte se na to, kdo ví, jaký má ten trenér slávistickej úmysly? Třeba si vyřizuje posmrtně účty s Frantou? Neříkejte mi, že geny z rodiny Franty nebudou výteční fotbalisti. Zničíte toho kluka psychicky, nenecháte ho hrát, bude sedět v Béčku na lavičce. Trenér si nastříká do kalhot. Nevěřím mu, že nehraje dobře. Vraťte mladýho Veselýho zpátky do kádru!“ Totéž jsem řekl Řebíčkovi majiteli. Bylo to takový… Jak jsem byl rozzuřenej a neovládl jsem se, protože mi sáhli na rodinu mýho milovanýho Franty, tak jsem trochu narušil zajímavou debatu, jak jsem tam vpadl a začal jim nadávat. Po Slávii, hráli jsme nerozhodně doma, bída, bída, tak jsem šel za Řebíčkem omluvit se, za majitelem, před kterým jsem víc řval a kterýmu jsem velmi neslušným způsobem vpadl do debaty. Ale co? Co si maj ve VIPce na Slávii vyprávět za zajímavosti? Tak jsem se omluvil, řekl jsem: „Promiňte, já jsem se nechal unést hněvem, pane Řebíček, ale zamyslete se nad tím.“ On mi říkal: „Ne, pane Čech, není to jen tím naším trenérem, jmenuje se Rada. Víc trenérů se na tom shodlo.“ Já na to….Tak je to víc kokotů. To ne, podívejte se na to, přijdete o oba kluky a budeme v prdeli.“

MAROKO A JEHO HOSTÉ

Byl sem pozvanej na večer Maroka, kam jsem slíbil, že přijdu. Nelitoval jsem, bylo to v hotelu Hilton. Já totiž miluju etnickou muziku, věděl jsem, že tam bude hrát marocká kapela, že uslyším krásnou hudbu. Já bych to mohl poslouchat furt. Asi mám z tý Afriky taky nějaký geny… Ale snad ne! Kdo tam nebyl jako Oskar Hahn z agentury, kterej dlouho pracoval s Petrem Novotným, teď má samostatnou agenturu, taky přes něj jezdím. Byl tam Vašut, byl tam Láďa Vostárek, vy ho nebudete znát, doktor Vostárek je textař skupiny Katapult a Citrón. Byl tam Yemi, štíhlounkej usměvavej černoch. Byl tam Šporcl. Všichni jsme hodili vizitky do takový číše a oni losovali několik zájezdů. Uváděl to zase ten skvělej moderátor Bouček. Mluvil anglicky tak, že jsem zíral, úplně mě natlačil do židle, hned jsem pocítil, jakej jsem nevzdělanej primitiv, bambula. Malej Čecháček, nic světového, když jsem viděl mladýho kluka, kterej mluví anglicky tak jako česky, tak plynně a spatra… Zase nedělal mezery v tom, aby tam do toho mohl vstoupit komik, ale tam v tom Hiltonu jsem se neodvážil. Losovali ceny, něco byl třídenní zájezd do Maroka, pak byl týdenní zájezd do Maroka, pak byl čtrnáctidenní zájezd do Maroka do těch nejlepších hotelů. Nejdřív Bouček zdravil hosty a pozdravil speciálně mistra houslí Šporcla, a co čert nechtěl, představte si, Šporcl taky vyhrál první cenu. Představte si, jak by řekl Grossmann, …..snad šťastná náhoda tomu chtěla. Tak jsme se všichni smáli, smál se i Šporcl. Byl tam s nějakou herečkou, snad partnerkou, v životě jsem ji neviděl. Ale protivná nebyla, když jsme byli ve skupině a mluvili jsme před ní o prcání. A ten Yemi mi vyprávěl, že když byl někde na soustředění, nějakej politik že je přijel školit a informovat, jak nevěděl, jak to všechno je a teď že všechno ví. Tak jsem mu říkal: „Yemi, víš hovno. Přijel kokot, lhal vám a cestou něco ukradl. Vůbec nikomu nevěř, Yemi. Je to v prdeli.“ Tak se zarazil a říkal: „Myslíte?“ „Nemyslím, já to vím.“ Ale zase jsme se vrátili k šukání. Hezkej večer to byl. Kapela hrála skvěle. Hráli tam čtyři maročtí hudebníci, kteří hráli na tabla, na orientální loutnu a tyhle nástroje. Ti hráli s nadšením, z nich prýštila taková radost z hudby! Doplnili je dva najatí altsaxofonisti, Češi, troubové, buchty, seděli tam jako bambulové, ani nohou si nezaťukali. Znova jsem si uvědomil, jak znuděný muzikanti otrávěj. Jak zkazej ten pohled na tu kapelu takovýhle dva bambulové duchem nepřítomní. Hráli dobře, hráli to z not, ale na to sere pes. Lidi taky poslouchaj hudbu očima a chtěj vidět veselou, živou kapelu, ne takovýhle bambuly. U mě a u Schelingera v kapele by si neškrtli.

1 ČÁST - ŠPATNÝ ZAČÁTEK

Jen se tak okrajově zmíním o mém nepozvání na inauguraci prezidenta republiky. Nebyl jsem pozván, ještě ten večer před inaugurací jsem si říkal: Panebože, snad někdo zavolá největšímu bojovníkovi, kterej má největší zásluhy na vítězství v oblasti mediální sféry, tak to myslím. Ale když jsem se ráno probudil a od 9 byla inaugurace, věděl jsem už, že bude beze mě. Dotklo se mě to hodně, musím se přiznat, že mě to vzalo. Něco takovýho jsem prostě nečekal, samozřejmě postěžoval jsem si Petrovi, a Petr říká: „Vidíš, ty vole, to zase ten Klaus, musím ti říct, že když mu předložili seznam těch hostů, ono jich je kolem asi 650, tak si ho pročetl, 3 lidi vyškrtl a 6 tam připsal. Prostě Klausovi záleželo na to, koho na inauguraci bude mít.“ Petr kroutil hlavou, trochu měl radost, protože má na Miloše pifku. Smál se mi i syn, říkal: „Tati, ty seš prostě naivní. Jako bys mezi nima tak dlouho nebyl.“ A byl docela vtipnej a říkal: „Oni pozvali 626 lidí, oni tě chtěli, tati taky pozvat, oni si tě vážej, ale ty jsi byl bohužel 627. a toho už nezvali.“ Mrzelo mě to dost, ale jsem opravdu přesvědčenej, teda trošku se o tom přesvědčoval….., abych se na Miloše nemusel zlobit, že to pravděpodobně asi nevěděl, protože když jsem viděl tu inauguraci v televizi, jak jdou na ten Hrad, jaká to byla neuvěřitelně slavnostní chvíle, tak emotivní, bylo vidět, že i Ivanka, i dcera jsou rozrušený. To je prostě historie. Co se vlastně stalo? Malej zázrak. Zrazenej člověk z Vysočiny vlastními lidmi, triumfuje a kráčí na Pražskej hrad…. do Masarykovy pracovny. I mě to dojmulo, ta velikost toho okamžiku. Ale zdrtilo mě to dost, ale nejsem uražená sudička, neurazil jsem se jako stará kurva, na to jsem příliš zkušenej politik. Odpoledne jsem ale šel do Radiožurnálu a tam jsem to samozřejmě vykecal. Mluvili jsme o tom. Vy, kteří o tom chcete vědět víc, najděte si Radiožurnál, ten program tam je, já jsem si ho znova poslouchal, co jsem tam vlastně všechno říkal. Pak jsem si četl ty ohlasy, zarazilo mě, co lidí je zlejch, sprostejch. Už o tom mluvilo moc chytrejch lidí, jak ta internetová anonymita dá průchod zlobě, nenávisti, která je od ďábla, která nemůže bejt od nikoho jinýho. Taky psali gardisti a lidi se mě zastávali, ale byli v menšině. Největší poznámka byla, když chtěl bejt vtipný ten, kdo tam psal, tak napsal: Nebuď smutný, Ringo, mě tam taky nepozvali. Nebo: Nemáš se tam srát, vole. Já jsem se tam sral už 10 let předtím, co byl Miloš na Vysočině, bojoval jsem po jeho boku. Vy, kteří čtete můj deníček, si můžete vyhledat naši letní schůzku na jaře, Miloš a já tady u mě, kde jsme to všechno probírali a připravovali. Nic se neděje, život jde dál. Jo, ještě se musím zmínit, že jeden člověk napsal strašně vtipnou věc. Napsal: „Ringo, nebuď smutný, Zeman vyměnil prsten za hůlku.“ To mi přišlo velmi vtipný. To mně trošku udělalo radost. Jinak jsem z toho velkou radost neměl. Ale co, dětma nezatopíte a nemůže jinak kdo z Beskyd a z hor.

2. ČÁST – ŠŤASTNÝ KONEC ( v příštím deníčku )

Kalendář

Kalendář je předmětem mých úvah o tom, že bych ho asi skončil, protože mám takovej pocit, kterej se poznenáhla mění v jistotu, že už jsme jeden rok absolvovali a že výročí jsou pořád stejný, nemění se a že bych se pořád opakoval. Čili přijměte ho ještě tentokrát, uvidím. Zvážím to. Taky si myslím, že není největším předmětem vašeho zájmu, až na některé čestné výjimky.

NEŠŤASTNÝ ČAPEK!

Před 75 lety měla ve Stavovském divadle v Praze premiéru divadelní hra Karla Čapka Matka. Nádherná hra s protiválečnou tématikou. Bylo vidět, že už je zle. Čapek si to uvědomoval, měl děsivou vizi toho, co přijde, viděl, jak se zhoršujou poměry v Československu, musel z toho bejt nešťastnej. Vím, že těsně předtím, než přišli Němci, tak byly všemožný provokace proti Karlu Čapkovi, dokonce dělníci ho museli doprovázet domů do vily a z vily, když někam šel, aby ho agresivní fašisti nepřepadli. Panebože, takovej skvělej člověk, jsme my to ale hajzlové!

WAGNER NA TŘIKRÁT! NÉ 6 HODIN!

Před 130 lety zemřel německý skladatel Richard Wagner. Narodil se v roce 1813. O Wagnerovi já toho píšu hodně. Jen bych chtěl při této příležitosti připomenout, že moje dcera s manželem se byli podívat na přenos z Metropolitní opery, dávali Wagnera, nevím přesně jakou operu, ale to je úplně jedno. Trvalo to 6 hodin v kině Světozor. Moje děti milujou vážnou hudbu a vydržely 3 hodiny. Obdivuhodný! Já bych zdrhnul, já už jsem byl na Wagnerovi z Metropolitan dvakrát, vždycky jsem zdrhnul po dvou hodinách. Oni vydrželi 3. Třeba byste to vydrželi těch 6 hodin. Musel to bejt magor, když napsal takhle dlouhou věc, nebo by to měli dávat po dvou dílech, tři a tři hodiny. I tak by lidi zdrhali. Jinak hudba božská, samozřejmě.

ZIKMUND BYL V PRÁVU!

Před 645 lety se narodil římský císař a český a uherský král Zikmund Lucemburský. Zemřel v roce 1437. Nevím, jestli to je opravdu on, ten Zikmund – liška ryšavá, kterýho Češi tak odmítali. Musím se zeptat Náhlovskýho, jakej byl opravdovej důvod odmítání Zikmunda, protože to byl vlastně syn Karla IV. On měl nárok na českej trůn naprosto legitimní. Navíc jsem si teď o něm přečetl v mém oblíbeném časopise Dějiny a současnost, že to byl vlastně skvělej chlap. Byl vzdělanej, uměl hodně jazyků, byl spravedlivej, samozřejmě byl to feudál, …byl to král. Nebyl to Masaryk, ale četl jsem o něm jen chválu a navíc měl velmi rád ženský, to ho v mých očích staví na ještě vyšší piedestal.

NEMAJÍ JEN JÁGRA!

Před 80 lety byl proveden neúspěšný atentát na amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Při atentátu byl smrtelně zraněn starosta Chicaga českého původu Antonín Josef Čermák. Umřel 6. března 1933. To se to stalo. Já jsem o něm už několikrát psal. Považuju trošku za křivdu a hloupost Kladeňáků, Čermák byl Kladeňák, že se víc takhle slavným rodákem nechluběj. Musel to bejt stejnej frajer jako Jágr.

POCTA OD MISTRA!

Před 10 lety zemřel herec, spisovatel a režisér Miroslav Horníček, který se narodil v roce 1918. Promiňte, že se chci pochlubit, ale jeden z okamžiků, kdy jsem byl pyšnej sám na sebe, možná, že si řeknete, to je, Ringo, dost často, téměř pořád, ale tohle jsem nečekal. Když jsem hrál v Semaforu v Kytici roli poustevníka, kde jsem nahradil Jiřího Suchýho, to byla jeho role, on mě požádal, jestli bych to nehrál, tak jsem hrál poustevníka. Vždycky v Semaforu byla hezká tradice, že se chodilo dolů do baru k panu Lorenzovi. To už pan Lorenz, proslulý barman nežil, ale byl tam Miroslav Horníček s manželkou. A když jsem vešel do baru, tak říká: „Pojďte, pane Čech, já vás chci představit manželce.“ A odvedl mě ke své ženě a řekl jí: „Podívej, tohohle bych ti rád představil, to je pan Čech, to je moje žena.“ A to, že Horníček považoval za důležitý, aby seznámil svou manželku se mnou, to jsem bral jako velikou pochvalu. Radoval jsem se z toho dlouho. Raduju se z toho vlastně pořád, pokaždý, když si na to vzpomenu.

AFRIKA JAKÁ UŽ NENÍ!

Před 10 lety zemřel cestovatel a publicista Jiří Hanzelka, který se narodil v roce 1920. Hanzelka a Zikmund, nenacházím na nich nic špatnýho, jen a jen dobré věci. Obdivuhodní lidé! Obdivuhodní Češi. Napsali několik knih, ta nejslavnější se jmenovala Afrika snů a skutečností. Já jsem ji četl, ale vy už na to nebudete mít trpělivost, protože je sice krásná, ale je dlouhá. Není v holých větách, je ve větách rozvitých a to se dneska nenosí. A taky je to o trochu jiný Africe!

VŠICHNI JSME PAROHÁČI!

Před 340 lety zemřel francouzský dramatik a herec Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Narodil se v roce 1622. Moliére byl samozřejmě génius. Mně je blízký i jako člověk, protože se mu strašně líbily ženský. Všimněte se, jak procházíme tím kalendářem, že všude, kde je nějakej významnej umělec, tak se to v jeho životě hemží ženskejma. Moliére ke konci znovu potvrdil, že kdo s čím zachází, tím taky schází… Nabalil si krásnou herečku ze svého divadla, mladou, proradnou mrchu, která na něj uvalila velikou hanbu. Ojeli mu ji, myslím, všichni herci. Moliére z toho byl nešťastnej. Dneska bych mu řekl: Moliére, vyser se na to, nech ji, ona se ti vrátí. Seš ředitel divadla, to si přece nedovolí, leda že by šla hrát jinam. A kam by kráva šla! Moliere je jen jeden!

VRCHLICKÝ NA ZABITÍ!

Před 160 lety se narodil spisovatel a překladatel Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída. Umřel v roce 1912. Vrchlický je moje oblíbená postava, pokud čtete moje knihy, tak víte, že já jsem o něm napsal celou stať, která se jmenuje ,,Jak Vrchlický papal,,. Teď mě napadlo, že bych ji mohl vyhledat, nevím přesně, v který knize to je, ale najdu to, a tuhle pasáž, jak papal a jak mu jeho žena vařila, to vám vložím do Deníčku, protože až si to přečtete, jakej Vrchlickej byl, tak byste ho zabili. Každej génius má nějaké vrtochy.

ČMAJZNUL BRÁCHOVI BÁSNĚ…..

Před 55 lety zemřel básník Petr Bezruč. Narodil se jako Vladimír Vašek v roce 1867. Vidíte, že skutečně mám asi pravdu, ten kalendář se začíná hodně opakovat. Mám krásnou desku, kterou vydal Supraphon, kde mluvěj slavný lidi, který už nežijou, jako Vydra a Kvapil, myslím, že taky slavnej dirigent Talich, komunisti ho chtěli odstavit. A na tý desce redaktorka furt říká: (Byl to rozhovor s Bezručem.) „Stařečku, říkaj, že jste to nepsal vy, ty věci. Co vy na to?“ A on nic, pořád mlel něco jinýho. A ona zase říkal: „Stařečku, zajímalo by nás, zlí jazykové tvrděj, že nejste autorem Slezských písní a Bernarda Žára a těchto věcí. Je to pravda?“ A Bezruč zase mlel o něčem jiným. Stařeček se z toho nevykroutil dobře, protože každej, kdo to slyší, se musí smát.

TYL A CÍZLER – JEDNA RODINA

Před 205 lety se narodil dramatik a herec Josef Kajetán Tyl, zemřel v roce 1856 v Plzni. Teď tam budu mít vernisáž, tak ho zmíním, protože ho mám rád. Má bejt Plzeň na co pyšná. Před 85 lety se narodil herec a režisér Jiří Císler. Zemřel v roce 2004, vynikající herec, vynikající režisér. Zase o něm píšu, byl to on, kdo mě navedl na myšlenku napsat hru Statečná Bibiána aneb Loupežníci na Chlumu. Já jsem měl původně v úmyslu psát Posvícení v Hudlicích, ale nechal jsem si napověděl od Císlera, ale to jste už určitě četli.

CD ROM – OTA LACKOVIČ

Před 5 lety zemřel herec Otto Lackovič, narodil se v roce 1927. Božskej Otto Lackovič. Já bych se neodvážil oslovit takovouhle hereckou osobnost, ale když jsme točili Praprapra, tak Franta Filip, kterej je prostě kníže režisérů, tak mu zavolal a Otto Lackovič hrál CD Roma. Vy, kteří jste to viděli, víte, že jak se Cikáni vrátěj zpátky do Čech z Indie, Češi je vítaj s velkou radostí a šéf těch Cikánů se jmenuje právě CD Rom. A hraje ho právě Otto Lackovič a skvěle.

MALÁ ZTRÁTA ÚZEMÍ……..

Před 165 lety ukončila smlouva z Guadalupe Hidalgo americko-mexickou válku, která začala v květnu 1846. Mexiko smlouvou ztratilo 2/5 území. Dávejte pozor, o co všechno přišli: Texas, Arizona, Nové Mexiko, Kalifornie a části států Colorado, Utah a Nevada. Tohle přece Američanům nikdy nemůžou odpustit! Válku prohráli a teď přes řeku Rio Grande plavou v noci stovky lidí do Ameriky, tak ty státy, o který přišli, zase je kolonizujou jazykem a kulturou. Dostanou je touhle cestou zpátky! Historie už nám tento proces několikrát předvedla.

ŠTEFÁNIE! UKAŽ PINDÍKA!

Před 100 lety se narodila atletka Štefánie Pekarová, československá rekordmanka ve vrhu koulí a hodu oštěpem. V roce 1937 přiznala, že je muž. Její rekordy byly v roce 1945 zrušeny. Já si představuju takovou scénku, jak je spousta lidí někde třeba na Žofíně, atleti maj bál. A speaker říká: Všichni znáte naši atletku Štefánii Pekarovou, já bych ji tu chtěl přivítat a zároveň Štefanka udělá čestné prohlášení před váma. Štefánie přijde k mikrofonu a říká: Přátelé, dlouho mně svědomí nedalo spát, ale teď už to chci ukončit. Přiznávám se, nejsem ženská, jsem chlap. A stáhla by si trenýrky, aby všichni viděli pindíka, velkýho jako malý prasátko. Myslím, že by to byla krásná scéna. Kdo ví, jestli to takhle nebylo.

JÁ JÍ ŠUKAL….BRÁCHA TAKY!

Před 5 lety se francouzský prezident Nicolas Sarkozy oženil s italskou zpěvačkou a exmodelkou Carlou Bruniovou. Vzal si krásnou ženskou, která měla pestrou rockerskou minulost, já jsem o tom též psal v nějaký knize, kdo ví, jestli ne v knize Generace Beatles. Tak má krásnou ženskou, ale nemá ji sám pro sebe, určitě se o ni dělí s mnoha významnými světovými celebritami. Každopádně tady platí moje heslo: Lepší je mít 50% podíl na nádherném obchodě, než 100% v průseru.

KLOUZAČI! VRAŤTE SE….

Před 145 lety byl v Praze ustaven Lední klub, jako první česká krasobruslařská organizace, zpočátku Klouzačský spolek. To je taková nádhera! Jakápak krasobruslařská federace? Přece Klouzačský spolek! Je něco krásnějšího? Já bych jim doporučil, když bude někdy někdo číst můj deníček: Vraťte se k názvu Klouzačský spolek, to je přece nádhera. V podstatě se po tom ledě klouzáte. Tak co? Jaké krasobruslení…?

CHCÍPNI BABO….

80 let se dožívá hudebnice a výtvarnice japonského původu Yoko Ono, vdova po Johnu Lennonovi. Čert tě vem, babo. Mám na ni takovou pifku! Rozeštvala Beatles! Oni by se stejně rozpadli, jako každá skupina, ….po čase přijde ponorková nemoc, drobné hádky, ty přerostou ve velké hádky, v nepřekonatelný odpor, jako v manželství, ale ona to koza uspíšila minimálně o dva roky. Čert ji vem. Zase ji někde musím urazit, já jí to nedaruju. Dokonce se někde odvážila, když byla v Praze, napsat, že ví, že ji lidi mají rádi. To bych chtěl, babo, vědět, kdo tě má rád!

ROCKEŘI JDOU NA KATAPULT!

Před rokem papež Benedikt XVI. slavnostně jmenoval pražského arcibiskupa Dominika Duku kardinálem. Já mám v seznamu napsáno, v tom, co budu malovat, mám totiž takovej seznam, vždycky, když dostanu nápad, pak si vybírám, je tam taky obraz, kterej bych chtěl udělat, a sice jdou tři postavy, jeden je kardinál Dominik Duka, druhej je můj milovanej pan doktor Koukolík a třetí je Jiří Grygar nebo nějakej filozof. A jmenuje se to: Duka, Koukolík a Grygar jdou na Katapult.

SABATH BLADY SABATH!

65. narozeniny oslaví britský kytarista Tony Iommi, zakládající člen skupiny Black Sabbath. Moje milovaná skupina. Já je mám velmi jasně vyznačený co do obliby. Samozřejmě první Beatles, druhý Rolling Stones, potom Deep Purple a potom Black Sabbath. A za nima spousta dalších – Uriah Heep a další. Ale tohle je taková silná čtyřka, to jsou prostě moji favoriti.

DĚSNÁ SMRT!

Před 40 lety zemřelo při havárii letounu TU 154 ruského Aeroflotu při přistání na ruzyňském letišti v Praze 66 ze 100 osob na palubě. Jestli mě paměť neklame, Novotný mě když,tak opraví, je to ta tragédie, když zemřela kapela Evy Pilarový, vynikající kytarista Lahoda a další muzikanti. To nás tenkrát všechny strašně zasáhlo, kór když jsem se potom dozvěděl, že zatím co oni hořeli na letišti a bouchali na ty stěny, bylo prej vidět, jak zoufale tlučou do těch okýnek a nikdo jim nemohl pomoct, lidi stáli okolo, protože na letišti zrovna hasiči měli cvičení. Takže jeli někam do Počernic cvičit zásah a v Praze jim uhořeli lidi. TU 154 a ruzyňští hasiči tý doby, dneska už berou svou práci jinak, ale kdo ví, jak to tenkrát bylo.

PYŠNÝ BLBOUNI!

Před 65 lety oznámili národněsocialističtí, lidovečtí a demokratičtí ministři demisi. Vypukla vládní krize, kterou komunistická strana využila k uchopení moci 25. února 1948. Už jsem o tom psal. Jaký to museli bejt pyšní lidi, když si říkali: Podáme demisi a republika se zhroutí. A lidi budou říkat: Ježišmarjá, soudruzi, vraťte se, bez vás ta republika nebude fungovat Hovno! Gottwald po tom skočil a co měl dělat nešťastnej Beneš? A ti ministři zůstali doma a čuměli. Pak, myslím později, ještě jeli do báně.

CAR A ULJANOV 0:1

Před 400 lety byl zvolen ruským carem Michail Romanov. To byl nástup rodu Romanovců, kteří vládli v Rusku až do Velké říjnové socialistické revoluce, než je soudruh Lenin skopl z trůnu, a pak je nechal zabít. Klasika. Co byste čekali jinýho od soudruha Lenina?

PŘIŠLI HORŠÍ…..

Před 15 lety zemřel novinář a politik Jan Zelenka, ředitel Československé televize. Byl ředitelem od roku 1969 až do roku 1989. Zelenka se narodil v roce 1923. Můžu říct, že já nemám důvod si na něj stěžovat. Zelenka byl velmi vzdělanej člověk, když jste s ním mluvili, on byl formát, byla to veliká osobnost. Byl to bolšán a šlapal nám na hlavy. Asi taky hodně musel. Víte, že patří k mým oblíbeným fórům, když jdu do televize, tak ve vrátnici říkám: Prosím vás, já jdu za soudruhem Zelenkem. A ty holky to hledaj a říkal: A kde sedí, pane Čech? Nesedí, už leží, už je v urně holky hloupí.

VRAŤTE DESKU NA VYŠEHRADSKOU SKÁLU!

Před 180 lety se narodil varhaník, skladatel a pedagog Josef Förster, umřel v roce 1907. Můžu ho jenom doporučit. Já mám Förstera strašně rád, trošku se na něj zapomíná. Já mám hodně jeho desek, je to krása, aspoň teda pro mě. Před 150 lety zemřel přírodovědec František Xaver Zippe, zakladatel České vědecké mineralogie. Narodil se v roce 1791. O něm nevím nic, ale vždycky si vzpomenu, když přijde na geologii a mineralogii, na nešťastnýho geologa Krejčího, kterýmu sebrali nádhernou mosaznou pamětní desku u vyšehradskýho tunelu vedle vyšehradský skály. Celej život jsem na tu ceduli koukal. Taky vím, že geolog Krejčí byl velmi blízkej příbuznej Išy Krejčího, hudebního skladatele. Pak ta deska zmizela, já jsem hodně bojoval jako pražský zastupitel, aby se ta deska vrátila. Mám velkou korespondenci s magistrátem, který mi píšou: Teď je u pana Karla Svobody. Karel Svoboda totiž ten domeček u vyšehradský skály koupil, vlastnil ho jeden čas. Takže prý ta deska je schovaná u pana Svobody na půdě, pak že je v tom domečku schovaná, pak jsem dostal zprávu, že magistrát ví, kde je a že ji tam velmi brzy nasadí. Tento dopis, že ji tam velmi brzy nasadí, jsem dostal před 18 lety. Až pojedete do vyšehradskýho tunelu směrem na Podolí, podívejte se, vsadím 100 000 marek, že tam ta deska není.

VESNICKÝ BURANI ZE SMÍCHOVA!

Před 110 lety byly pražský Karlín a Smíchov povýšeny na město. To musela bejt velká sláva v Karlíně i na Smíchově. Zase mě napadl takovej fór, ale je to spíš do nějaký mý grotesky, asi z toho udělám scénku, jak ministerský předseda odejme Smíchovu statut města a vrátí mu statut vesnice. Ta scénka bude pěkná, jak se Smíchov brání, jak se mu Karlín posmívá a jak jsou bouře na Smíchově, že už nejsou město, ale vesnice. Posuďte sami, jestli je to legrační. Napište mi, jestli to mám dělat, nebo ne.

PREMIER LEAGUE – NEMÁ KONKURENCI!

Před 20 lety zemřel anglický fotbalista Bobby Moore, kterej se narodil v roce 1941. Protože jde o anglickýho fotbalistu, musel to bejt génius jako všichni Angličani, co hrajou Premier League. Jděte do prdele se španělskou ligou, s italskou ligou, Premier League je vrchol. Možná, teď se začínám zajímat o německou ligu, ta dosahuje velmi vysoké úrovně, myslím, že letos Pohár mistrů vyhraje Bayern. Vzpomeňte si, až to skončí, uvidíte, jestli jsem dobrým, nebo špatným prorokem.