ESOTERIKA JE NEVĚDECKÝ ZPŮSOB POZOROVÁNÍ SKUTEČNOSTÍ.
Pátral jsem, bloumal jsem, pokud jsem to dokázal, po internetu, klikaje si heslo Gurdějev, Ouspenský. Moc daleko jsem se nedostal. Však vy mě, moji milí čtenáři, budete informovat a poučíte mě po přečtení téhle knížky, já potom všechno dohoním.
Pro ty, kteří tolik klikat nechtějí, a přestože jsme to tolik rozpitvali a Shortymu velmi záleželo na tom, abych se o tom něco dozvěděl, když on se tím dle toho co píše a co mi naznačuje určitě, intenzivně zaobíral, tak dovolte tuhle kapitolu, jak jsem předepsal na začátku, nemusíte ji číst, není povinná.
Garda by ji měla číst a ostatní čtenáři, jak kdo chce. Nikoho do toho nenutím. Nepřečtení této nudné kapitoly smysluplnost, železný řád ani vnitřní logiku mojí knihy to nenaruší.
Takže jsem zjistil klikáním po technickém hovadu, že středobodem všeho je náš OSUD. Onen společník, jímž se musí zabývat každý z nás a každý touží nalézt k němu cestu. Proto také cesta esoteriky. Začíná zamyšlením nad vlastním osudem, jestli jsem tomu dobře porozuměl.
Cílem tohoto rozjímání ale není bohatství, štěstí a úspěch v obvyklém slova smyslu, nýbrž hlubší poznání skutečnosti, rozšiřování vědomí a setkání s instancí, kterou člověk nazývá Bůh. Je to cesta, kterou nám předznačil už Kristus. Je to jedno z mnoha stádií esoterického zasvěcení, kterého dosáhne každý, kdo jde touto cestou. Čili kdo se obírá esoterikou. Neoddělitelným průvodcem tohoto studia je osamělost. Je to zákonitá fáze, kterou musí každý projít. V tarotu je symbolizována devátou kartou eremit, což je poustevník.
Tato osamocenost není závislá na vnějším dění. Člověk ji prožívá vnitřně, neboť okolní svět ho nechápe, mezi ním a okolím se vytváří hluboká propast neporozumění a odlišení. Člověk se stává poustevníkem, ve světě ve kterém žije, přestože ho obklopují stovky lidí. Tam, kde motivací je hlad po moci, ať již otevřený nebo skrytý, se cesta nevyhnutelně otevírá k jedinému pólu, který nazýváme černou magií.
Černá magie je prostě každá činnost, která slouží vlastnímu prospěchu a dominanci ego. Smyslem takzvané bílé magie je prosvětlení temnoty, proměna olova ve zlato a spolupůsobení na vykoupení naší planety ve službách světla.
Poznávacím znamení všech, kteří se svou horlivostí snaží přinutit Boha k protislužbě, je fanatismus a nesnášenlivost. Vývoj vyžaduje klid, přičemž klid neznamená nečinnost. Klid vyvstane z důvěry, že vše, co se má stát, se také v příhodné době stane. Nic na světě není tak špatné, aby nemohlo tomu, kdo se naučil vědomě dívat, zprostředkovat jistou informaci.
Typickými znameními levého, temného pólu esoteriky jsou veškerá usilování o moc, ať se to již týká velikosti, expanze a podobně. Každý pokus vázat se na toto úsilí je nebezpečné. Vystoupení z něho je obtížné nebo nemožné a samozřejmě slepá cesta je také veškeré užívání drog! Potřebujeme-li pomoc, pak k nám přijde sama, aniž ji vyhledáváme. K tomu, aby se člověku dostalo pomoci, stačí pouze to, aby ji opravdu potřeboval. Již Goethe říká: „Co je nám platný kámen mudrců, když nám chybí mudrc.“
Cílem esoteriky je pozvednout každou maličkost, každé slovo a každou činnost na bohoslužbu. Dělá snad květina na louce něco jiného, než že velebí svého Stvořitele, vyzařuje-li nezištně krásu svých květů a svoji vůni? Je zpěv ptáků a šumění moře něčím jiným, než trvalou bohoslužbou? Jen lidé věří, že mají něco důležitějšího na práci. A zdůvodňují smysl své činnosti samoúčelně. Esoterika nemá tendenci odvádět nikoho od pozemského světa.
Chtěl bych ještě zdůraznit základní myšlenkovou strukturu. Cílem veškerého našeho snažení je probudit spícího a učinit ho tak vidoucím. Nechá-li se někdo probudit ze spánku svého vědomí a naučí-li se hledět otevřenýma očima, začne objevovat krok za krokem nové dimenze skutečnosti, o kterých jakožto spící nic nevěděl. Jeho přání stále dokonaleji poznává skutečnost, nutí ho více rozšiřovat svoje vědomí a tím si také přisvojovat stále více nových náhledů na skutečnost.
Člověk cítí své postavení v samých protikladech, ale současně pociťuje velkou touhu po jednotě. Člověk se musí poučit, že není obětí zevních okolností, jak tomu doposud věřil a svádět to na ně, nýbrž že si sám svými vlastnostmi a svým způsobem života vytváří svůj okolní svět. Nezbytně se tak smíří se vším, co existuje, a zjistí, že všechno, co je, JE, nebo může být dobré.
Anonymní osud, jehož slepou nahodilostí se lidstvo cítí ohroženo, zjeví hledajícímu poznenáhlu nejniternější zákon. Z osudu domnělého nepřítele se naráz stává společník zabraňující nám, abychom se vlastní těžkopádností a tupostí nevyloučili z procesu evoluce.
Absolutní svobodu zažije pouze ten, kdo se podrobí zákonům tohoto kosmu a splyne s nimi v jedno. Touha po moci je bezpochyby největším nepřítelem lidstva. Vždy se objevuje v nových a stále rafinovanějších převlecích.
Opačným pólem moci je pokora a láska. Ve všech rovinách bytí je to vždy jen láska, která je schopná překonat polaritu onoho já a ty, a já a ne já. Jen síla lásky změní nižší ve vyšší, jen ona může transmutovat a tedy změnit. Boj produkuje jen boj. Nenávist vyvolává nenávist. Tlak ústí v protitlak. V lásce se ukazuje, že slabý je ve skutečnosti silný, že pokorný je de facto mocný.
Jedenáctá karta z 22 velkých arkand tarotu tvoří střed. Má název Síla. Představuje ji růžemi ovinutá ženská postava držící pouze holýma rukama rozevřenou tlamu divého lva. Jmenovaná karta symbolizuje sílu a moc lásky, kterou nelze překonat žádnou jinou silou okolního světa. Láska usiluje o překonání polarity protikladů a snaží se člověka uvést zpět do jednoty vědomí, z níž se on sám kdysi svým prvotním hříchem vyhostil z ráje.
Nemoc je mikroskopickým dědičným hříchem a současně roztržkou s Bohem. Uzdravení je smíření s Bohem. Nemocí naší doby je ztráta smyslu života a poslání života, která vykořenila člověka z kosmu.
KONEC NUDNÉ KAPITOLY.
