Dobrý den, dnes je 19.03.2024 - 12:05
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

LEDEN 2017 BRNO/ZLÍN - MIMOŇ - ÚJEZD - PLÁNIČKA - JÍLKOVÁ - BAROŠ - OLYMPIK - TOMIO - MLÁDEK

 

HRAD

 

Leden jsem zahájil svojí návštěvou na Hradě. Vy, kteří čtete deníček, víte, jak je to pro mě vždycky velkej zážitek. Jednak mě okouzluje a ohromuje Hrad svojí minulostí a vůbec tím, co pro nás Čechy znamená, a taky se vždycky těším na Miloše, co si všechno pokecáme. A nakonec i na Hlinovskýho a celou jeho nejužší partu.

 

Miloš byl v dobrý náladě, ostatně jako vždycky, on má špatnou náladu málokdy. Dokonce, i když se zlobí, tak má jasnou tvář. Povídali jsme si jako vždycky o všem možným. Přinesl jsem mu obraz Píča Merkelová. Říkal jsem mu: „Miloši, u tebe bude ve správných rukou. Podívej se na tu babu, jak jsem ji zřídil, co mi jen moje malířské umění dovoluje.“ Mluvili jsme o našem zdravotním stavu, Miloš říkal, že se cítí dobře. Měl dokonce ten den méně cukru než já. Miloš měl 6,9 a já bohužel to ráno 7,2, protože jsem večer předtím hřešil. Hned se to projeví na indikaci cukru. Stěžoval si na nohu, že jeho jedinej problém je jeho noha, která mu znemožňuje větší pohyb, ale přesto, myslím, na jeho iniciativě a cestování to nehraje roli, protože Miloš se týrá, co to jen jde. Znovu jsem mu říkal: „Miloši, vykašli se na to. Lidi to neoceněj, že jezdíš v takovýmhle stavu, kdy vlastně špatně chodíš a jedeš za lidma.“ Možná, že se mýlím, možná, že to lidi oceněj. Sluníčkáři určitě ne, ti mu ukážou za tohleto červenou kartu. Ale ti ať jdou do prdele! Doufám, že se mnou souhlasíte.

 

DÍVČÍ VÁLKA

Zahájili jsme sezónu dvěma skvělýma představeníma Dívčí války. V Brně v Semilasu, já se do Brna vždycky těším, vždycky mám určitou obavu, jak v Brně dopadneme, protože pořád si připomínám v duchu Šlitrova slova, že Brno je důležitý město. Je to velmi těžký tam uspět, říkal Šlitr, ale když vyhrajete v Brně, vyhrajete na celý Moravě. Vyhráli jsme! Bylo vyprodáno! Já se musím omluvit čtenářům mýho deníčku, že pořád píšu, jak jsme měli vyprodáno, jak jsme byli skvělí. Já z toho totiž mám neustále radost, celých 40 let. Já mám radost z vyprodanýho sálu, myslím si, že to je pro autora a pro herce to největší ocenění, jaký může být. Dokonce jsme zase zažili standing ovation a to jsem si v duchu říkal: Jirko Šlitře, kdybys viděl, že Brňáci vstali a tleskali! Obrovskej úspěch.

 

Ve Zlíně hráváme v Rock Café, to je podnik, kterej patří našemu zřizovateli Pragokoncertu. Rock Café je menší, takže to když je vyprodáno, tak to není možno vydávat za strhující oblibu, ale lidi byli skvělí. Po roce jsme byli v Brně a po roce jsme taky byli ve Zlíně. Můj nakladatel Houdek ( GALÉN) připravuje pokračování mých denníků a říká mi….,, musel jsem vyházet jak pořád píšeš o vyprodaných sálech. V každém deníčku se to opakuje dokola. Dal jsem to tam jednou a dost!

 

OBRAZY - MIMOŇ

Z Mimoně přijeli, jestli bych tam nevystavoval. A já jsem říkal, proč ne? Mimoň je krásný město, tak jsme se dohodli. Navezl jsem tam hodně olejů, myslím, že tam mají 50 olejů, dokonce Máťův obraz. Máťa ( vnuk ) namaloval krásnej olej barokního učence s botou adidas v ruce. Velmi pěkný, visí to tam na čelním místě. Přišlo hrozně moc lidí, vernisáž se vyvedla. Já se vždycky trochu stydím, protože já všude říkám stejný věci, protože říkám pravdu. Jak jsem začal, jak to všechno bylo s mým malováním. A už to říkám po stopadesátý. Jako autor mám šanci něco upravit, změnit, aby to bylo zajímavější. A zapomínám, že ti lidi to nikdy neslyšeli a musej to mít v takovým provedení, jak to opravdu je. Lidi byli skvělí. Přišlo tam hodně mejch fanoušků. Dostal jsem velikou sklenici na zavařování vajec, takovou tu desetilitrovou s velkou slávistickou nálepkou a s utopencema. Tak už jím asi měsíc a půl utopence z Mimoně, když přijde návštěva, nabízím utopence. Kupodivu mám s nima úspěch. Vždycky si vzpomenu na Borise Korbela, velkého mecenáše Slávie a multimilionáře z Ameriky, bohužel Boris už nežije, jak jsem s ním jezdil po slávistickejch organizacích, po těch fanklubech po Čechách. Oni vždycky chtěli Borisovi udělat radost, tak mu objednali biftek s vejcem a pomfrity, nebo nový brambory. A Boris vždycky marně skrýval zklamání, vždycky říkal: „Ringo, nechceš můj biftek?“ A požádal o utopence nebo buřty s cibulí, nebo tlačenku s cibulí. To nemohli ti slávistický fanoušci pochopit, že tak bohatej člověk touží po tlačence s cibulí. Samozřejmě, taky se mě ptal, jestli se ještě prodává hořčák a železitý víno, který pil Boris na kolejích jako student, už jsem ale žádnou láhev nesehnal.

 

KDYŽ CHYTAL PLÁNIČKA…

Dostal jsem ještě knížku Když chytal Plánička. Já jsem ji už četl před čtyřiceti lety. Nádherná kniha, která popisuje slávistický začátky a celou tu slavnou éru s finálem v Římě, kdy nás podříz soudce. (Ostatně jako vždy!) Já jsem se s Pláničkou osobně znal, dokonce s ním mám fotografii, někde jsem ji do některé z mých knížek dal, myslím že ,,Z mého života,,. Ta fotka s Pláničkou je ještě na starým slávistickým dřevěným stadionu. Měl jsem Pláničku rád a chudákovi jsem mu připravil strašnej zážitek. Vystupovali jsme spolu v televizi za bolšána v jednom sportovním programu a Plánička vyprávěl, jak dostal ten nešťastnej gól v Římě. A já jsem ho přerušil a říkám: „Houby, pane Plánička, co se nám to tady snažíte nakukat? Nedával jste pozor, čuměl jste po ženskejch a přiletěl míč a dostal jste kňafra. Tady nám budete vyprávět, jak to vlastně bylo? Takhle to bylo!“ A zapomněl jsem, že chudák Plánička neví, s kým mluví. Věděl, kdo jsem, ale takovouhle legraci, na to nebyl připravenej. Tak mu vyhrkly slzy, já jsem se mu až do konce toho programu omlouval, ještě jsem s ním šel dolů k taxíku a vysvětloval jsem mu, že to byl takovej fór. Každej fór vždycky nevyjde. Tenhleten, řekl bych, patřil k mým nevydařeným fórům.

 

OBRAZY - ÚJEZD NAD LESY

Druhou výstavu mám v Zeleným domě v Újezdě nad Lesy. Zelený dům je galerie i kavárna a patří velmi sympatický galeristce, celá její rodina tam pracuje. Zase to bylo slavnostní, přivezl jsem hodně olejů. Teď vlastně doma nemám skoro nic, všechno je buď v Mimoni nebo v Újezdu. Teď koncem února se to začne pomalinku vracet. Přišla zase spousta lidí, přišla i Zdenka Holešovská, moje galeristka z Horních Počernic, výtečná malířka. Zase jsem se tam trochu ztrapnil, protože přišel nějakej malíř, když přišel, všichni se klaněli a všichni byli v pozoru a hned ho obletovali. Dal si pivo a kafe, zvláštní kombinaci, pil turka a zapíjel ho vychlazenou plzní. Byl hrozně milej, povídali jsme si, pochválil mě, to byla pro mě velká pocta. Nevěděl jsem furt, kdo to je, a bylo mi trapný se zeptat, kdo ten malíř je. Určitě byl slavnej, protože vystavuje a mluvilo se tam o tom, že o něm natočili asi dva dokumentární filmy. Musím dodatečně zjistit, kdo to byl, a napíšu vám to v dalším deníčku, abyste se mohli podívat, jak vlastně maluje.

 

JÍLKOVÁ

Zvali mě do Kotle, já jsem nechtěl, vzdoroval jsem, protože Kotel nemám rád. V Kotli na sebe řvou jak trhovci, překřikujou se, nic se tam pořádně nevyřeší, takže jsem se omluvil. A druhej den volala sama osobně velká Jílková: „Pane Čech, já bych vás tam hrozně chtěla, je zajímavý téma – Donald Trump. A vy byste tam měl bejt jako člověk, kterej na dálku, srdcem volil Donalda Trumpa.“ Já jsem říkal: „Paní Jílková, rodina mi nadává, když se někde objevím: Dědo, vyser se na to. Nechoď nikam.“ Lidi nadávaj mý dceři, mýmu synovi, sluníčkáři, zmrdi a takováhle cháska. Tak jsem jí řekl: „Slečno Jílková,“ to jsem jí polichotil, „zavolejte mýmu synovi, a když ho přemluvíte, tak já do Kotle přijdu.“ Ono se to vlastně teď už nejmenuje Kotel, ale Máte slovo. Už to prej není tak dryáčnický. Volala ten další den, že synek mi dovolil vystoupit. Tak jsem tam šel a ještě jsem říkal: „Slečno Jílková, vy jste vlastně spolužačka Jardy Sypala, mýho bývalýho herce.“ A ona se urazila: „No dovolte, já jsem chodila do školy, kam chodil pan Sypal, asi o 20 let po něm, to vypadám tak staře?“ Nevydařená poznámka, člověk má držet hubu. Jílková je ženská, která sedí v tom programu, jak se říká, jako prdel na hrnci. Dělá to skvěle! Ale je absolutně bez humoru. Vypadá tak přísně! Já jsem ji neviděl za celej ten program se usmát. Fakt je, že tam legračního nic nebylo, chtěl jsem vykřiknout ,, S DONALDEM TRUMPEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK! ,, ale neodvážil jsem se. Musí to bejt přísná ženská. Je hezká, ale nechtěl bych ji mít doma. Je dominantní a určitě by mě i mlátila. (zaslouženě) … nakonec proto dělá takovejhle program. Byl tam pan Kmoníček, skvělej člověk, Zemanovec, budoucí velvyslanec v USA. Tak jsem si s ním pokecal, protože jsme spolu seděli v šatně, povídali jsme si a on mi vyprávěl různý věci, který tady nemůžu uvést, protože Blesk by zcela obrátil jejich smysl a zveřejnil by je. Byl tam Dienstbier, je to rétorik a obratnej politik, řečnil a řečnil, samý pitomosti. Já jsem se držel zpátky, řekl jsem teda svoje k Donaldu Trumpovi. Vyzval jsem k opuštění Evropské unie a k následování Anglie. Nechtěl jsem dělat legraci, nechtěl jsem z takhle vážnýho programu dělat frašku. Kdo se na to díval, tak měl pocit, že jsem byl zaraženej. No byl, programově. Samozřejmě, že jsem tam chtěl vykřiknout heslo: S Donaldem Trumpem na věčné časy a nikdy jinak! Ale neudělal jsem to. Byl tam nějakej doktor Kozák, ale to byl teda řízek! Vysokoškolskej profesor, už na pohled vypadal jako sluníčkář, oni vypadaj všichni stejně. Plácal takový kraviny, že jsem si říkal, že to není možný, aby vysokoškolskej profesor takhle blábolil. Taky se tam lidi do něj dali, dokonce na širónu jsem taky viděl, jak tam jeli vaše maily a někdo tam napsal: Panebože, co takovýhle profesoři vtloukaj do hlavy našim nebohejm dětem. Blábolil – amerikanista. Doufám, že až Trump upevní svoji pozici, že napíše, aby doktor Kozák vyletěl z fakulty amerikanistiky. Jeden naprostej magor; všechno to byli lidi z těch neziskovek, to jsou neziskovky, ale pro ty, co to vedou, to jsou vlastně ziskovky, protože myslím, že mají slušnější než slušné gáže; byl příšernej. Já jsem pak za ním šel a říkám mu: „Co, ty magore, až se vyvalej ty lidi, ti černí odborníci, doktoři filozofie, lékaři, inženýři z Turecka a převalí se přes ty hranice, co, ty blbe, budeš dělat, kde budeš, kde tě najdu s holí, abych tě zmlátil?“ Čuměl na mě a Kmoníček říká: „Přestoupí na islám.“ Myslím, že měl hodně pravdu. Pusťte si to, ono to bude ještě určitě na internetu. Nějaká ženská tam strašila se Sovětským svazem, to odbíhala od tématu. Všechny velmoci jsou stejný, já nejsem ani pro Ameriku, ani pro Sovětský svaz. Já jsem stejně jako Miloš Zeman pro Čechy a Moravu. Někdy je to těžký. Takže Máte slovo proběhlo bez velký ostudy.

 

PLEŠATÁ ZPĚVAČKA

Ozval se Petr Janda, pozval mě, na podzim bude 55 let výročí Olympiku, to je neuvěřitelný, taková doba! Petr říkal, že by chtěl, abychom na tom koncertě zahráli dvě tři skladby, to původní obsazení Olympiku, když byl založen. To znamená Janda, Chrastina, Klein a já. Na to se moc těším, slíbil jsem, že s nima pojedu. Pravda, do Bratislavy se mi moc nechce kvůli třem skladbám, ale zase ta nostalgie k tomu mýmu Olympiku, kterej pořád miluju, tak zahrát si s plešatou ( mám ho rád! Co se škádlívá - to se rádo má! Bude zase pro mě velký potěšení a uslyšíte jak hraje nejlepší bubeník 1965!

 

TAK SI TADY ŽIJEME!

Natočil jsem další díl Tak si tady žijeme, na Barrandově. Oni mě požádali, jestli bych dva díly nevynechal, což jsem vítal, protože ty témata jsou si dost podobný, a znáte to, nikdo nepřekročí svůj vlastní stín, takže vlastně říkáte pořád stejný věci. Ale měl jsem dobrý partnery, byl tam Šmoldas, toho já mám velmi rád. Šmoldas je vtipnej člověk, všechno, co říká, je strašně vtipný, ale já s ním nemůžu pracovat. My jsme měli několik nabídek na společné vystupování, dokonce jsme spolu jednou vystupovali na besedě, ale my nejsme partneři. Šmoldas je totiž strašně pomalej, on sice je vtipnej a má to pointu, co říká, ale tak se to vleče! Já neurotik, všechno holý věty a teď to mydlím a já jsem se nemohl dočkat, až Šmoldas domluví. Ale byl skvělej. Byla tam paní Malásková, žena Maláska, velmi krásná, stále drží formu. Vlastně my hudebníci si umíme vždycky vybrat, byla i milá, skromná. Víte, že já nikam nechodím, s nikým nemluvím, s nikým se nekamarádím, jenom pracuju a věnuju se své práci, tak jsem vždycky mile překvapenej, když poznám někoho, koho jen tu a tam zahlídnu na obrazovce, protože já se ani na televizi nedívám kromě fotbalu, ČT 2 a ČT Art. Maláskova žena, sympatická žena, pořád vypadá skvostně. (Nádherný kozy!)

 

WAGNERŮV SYNEK

Volal jsem do Plzně mýmu příteli Jirkovi Blažkovi, protože jsem marně sháněl v Bontonlandu jakoukoliv skladbu od Siegfrieda Wagnera. Siegfried Wagner byl syn Richarda Wagnera. Mladej Wagner se cítil velkým skladatelem, ale říkají, že nebyl, že byl vynikajícím dirigentem, což on nechtěl. On nechtěl být velkým dirigentem, přestože byl, a chtěl být velkým skladatelem, kterým nebyl. Tolik Wikipedie. Já jsem si to chtěl ověřit, tak jsem sháněl jakoukoliv symfonii nebo něco od Siegfrieda Wagnera. Nikde nic. Dokonce mi řekli v Bontonlandu: „Pane Čech, ani to nemůžeme objednat, ani to nemáme v nabídce.“ Tak jsem volal do Plzně a Jirka Blažek, kterej má velikej rozhled a je vzdělanec, mi slíbil, že mi něco od Siegfrieda sežene. Jak si to pustím, tak vám napíšu, jestli teda skládal dobře nebo špatně. Zajímá mě to.

 

BOŽSKÝ TOMIO

Navštívil mě Tomio Okamura, můj kamarád. Já jsem příznivec Tomia a jeho programu. Souhlasím téměř se vším, co Okamura říká a co Okamura dělá, jen se nemůžeme shodnout v tom všeobecným referendu. Já jsem říkal: „Tomio, víš, že 80 % lidí jsou naprostý debilové, a ty je necháš ve všeobecným referendu rozhodovat o důležitých věcech a oni rozhodnou nějakou kravinu. A všichni se tomu budeme muset podřídit. Češi nejsou Švýcaři, neblázni. Ti nemají to takhle srovnaný v hlavě.“ Nepřesvědčil jsem ho, ale tohle je vždycky sporný téma. Vždycky se v tomhle přeme. Nabídl mi, jestli bych nešel jako nezávislej kandidát za ně kandidovat v Praze do voleb. Znáte to, to je jak choroba. Pořád mě to něco ponouká: Jdi tam, jdi tam, Ringo, ale vím, jak to bylo strašný. Je to nemoc, je to touha, ale chtěl jsem, chtěl jsem. Řekl jsem doma a to jsem dostal. Syn mi vynadal, dcera mi vynadala, vnuci mi vynadali, říkali: „Dědo, ty ses posral v kině. Už jsi tam jednou byl, byl jsi na infarkt a teď tam znova polezeš? Pálí tě dobrý bydlo! Ty si maluješ a hraješ divadlo a teď chceš dostat do držky? Chceš, aby ti lidi nadávali? Aby nadávali celý naší rodině? Utloukli mě argumentama, tak jsem zavolal Tomiovi: „Tomio, bohužel tyhle volby budou beze mě.“ Jo, kdyby mi řekli: „Zavolej Milošovi,“ a Miloš když řekne: „Ringo, do útoku!“ tak to já půjdu, ale musí mě k tomu vyzvat sám veliký Miloš. Takže trochu mě to mrzí, ale co naděláte, nakonec Masaryk vstoupil taky v pozdním věku do politiky. Já tentokrát nevstoupím.

 

VĚČNÁ SLAVIA

Slávie vyhrála! Nemohli jsme se dočkat, až bude první kolo s Jihlavou. Přišlo 15 000 lidí, kotel, nádhera! Já, protože jsem slávista s velkou životní zkušeností, tak jsem věděl, že u Slávie nikdy nevíte, jak to dopadne. Strachoval jsem se celej zápas, ale vyhráli jsme! Až na dvacet minut, na který jsme teda vysadili, to je ale klasika českýho fotbalu. Hrajou, hrajou, daj dva góly a přestanou hrát. Nakonec ale trenér skvělej, dal tam dva náhradníky, začala konkurence, a zas to jelo. Bylo to skvělý. Hledal jsem doktora Pirka, velkého slávistu, kterej do VIPky taky chodí, ale nebyl tam. Chtěl jsem mu poděkovat za to, že operoval Petra Novotnýho, že mu udělal dva nebo tři bypassy, že operoval mýho kamaráda a zachoval mu život a doufám i zdraví. Přinesl jsem mu obraz Trofim Denisovič Lysenko operuje Solženicyna: je na mým webu, můžete se na něj v Obrazárně podívat. Myslel jsem, že by mu mohl udělat radost. A navíc profesor Pirk bude vědět, kdo je Trofim Denisovič Lysenko a bude vědět, kdo je Solženicyn. Takže obraz by ho mohl potěšit. No, nebyl tam, takže příště.

 

KODEŠ A TRUMP

Ale byl tam Kodeš! A říkal mi: „Viděl jsem tě u Jílkový. Já jsem taky Trumpovec. Já se s Trumpem osobně znám, on je milovník tenisu, hrál jsem s ním dokonce několikrát tenis. On má koupenou lóži na tom velkým turnaji v Americe, tam zve jednak krásný holky a jednak slavný tenisty. Tak jsem tam s ním mockrát hrál. Je to fajn chlap,“ říká Kodeš. A když to řekne Kodeš, tak to musí bejt pravda.

 

MLADÝ BAROŠ

Seděl jsem ve VIPce vedle Baroše, velkýho hráče českýho fotbalu. A byl vedle něj takovej chlapeček, kterej měl slávistickou šálu, slávistickou čepici. Já říkám: „Ty jsi, hošíčku, krásně oblečenej. Hned vidím, že jsi slušnej člověk.“ A on říká: „Já jsem Baroš.“ Říkám: „Výtečně! A hraješ za žáčky? Pane Baroš, to jste udělal dobře, že jste synka dal do naší milované Slávie.“ Malej synek mával vlajkou při gólu, Baroš taky jásal. Byl tam s ním kamarád Lavička, bývalý trenér Sparty, vynikající člověk a vynikající trenér, kterej se dočkal od Sparty odměny, tak jak Sparta odměňuje. Ten mi pak gratuloval, že Slávie vyhrála. Pak jsme odcházeli ze stadionu velmi šťastný. V mým životě to nebylo mockrát, ale vážím si toho.

 

IVAN MLÁDEK

Ivan Mládek mě přesvědčil, abych vystoupil v jeho programu na Country rádiu. Tak jsem říkal: „Když pro mě přijedete, tak pojedu. Že seš to ty, Ivane, ty jsi taky přišel do mýho programu Hvězdy vinylu.“ Tak Mládek pro mě přijel, nebylo mu dobře. Zase klasika. Ráno mi volal: „Ringo, zrušíme to, mně je tak špatně, já se necítím dobře a večer jedeme hrát, tak to zkusím vyležet.“ Ale z rádia mu volali: „Ivane, tak co bude?“ Musíme. Já jsem hrál i s teplotou, prostě musíme. Zatímco zedník, tesař, klempíř, havíř přinese pracovní neschopenku a nepracuje, my když nejedeme, nehrajeme, nemáme peníze a celej soubor je bez prostředků. Takže přišel chrchlající Mládek, odvezl mě do Country rádia, kde byly dvě jeho hvězdy, slečna Plačková, myslím, že už je to paní s dětma. Obě dvě vynikající ženský, tak vtipný byly! Dělaly se mnou rozhovor, takovou úctu prokazovaly tomu Mládkovi. Bylo vidět, jak si ho vážej, jak jsou rády, že s ním můžou pracovat. Byly to skvělý, inteligentní holky. Mládek byl skvělej, pobavil mě, protože se taky mluvilo v rozhovoru o Antichartě a on říkal, že se málo ví, že byla u Spejbla a Hurvínka taky Antichartička, kterou podepsali Spejbl, Hurvínek a Včelí medvídci a Rumcajs a Cipísek. To mě pobavilo, Mládek je prostě vtipnej.

 

GENERACE BEATLES 3.

Dostal jsem smlouvu z Ikaru, mnou očekávaná, vytoužená smlouva na třetí díl Generace Beatles, takže Generace Beatles 3 bude! Začal jsem se intenzivně připravovat a omezím trošku malování, velmi nerad, protože mě to drží, maluju každej den strašně rád, a začnu psát knížku Generace 3. Musím říct, pro vás, kteří to nevíte, kdo neznáte můj každodenní režim. Vstávám každý den ve 3.30, vyčistím si zuby, hubu, nohy, prdel a dělám si kafe. Udělám si kafe, zapálím si doutník, piju kafe, hulím doutník a maluju obrazy. Konkrétně maluju ho do takových osmi, devíti, kdy toho mám dost, už mám mžitky před očima. Doutník je vyhulenej, kolikrát je zapálenej i ten druhej, takže je mi taky trochu šoufl z přehulení. Teď budu malovat jenom do 6 a od 6 do 9 budu pracovat na Generaci Beatles 3. Máte se na co těšit, doufám, že mi tuhletu pyšnou větu prominete, že takhle mluvím. To je asi tak všechno, jsem rád, že si můžeme takhle na dálku prostřednictvím deníčku pokecat. Jinak včely letěly krásně.

 

NOVINKY V OBRAZÁRNĚ

 

CORRIDA DE TORROS

Drastický pohled na býčí zápasy v Seville. Na obraze je El Cordobes, Paco Camino i Manuello. Toreadorům se příliš nedaří….

 

DĚTI U HROBEČKU NEJMILEJŠÍHO POSLANCE

Děti oplakávají svého miláčka předsedu Bezpečnostního výboru, předsedu sněmovny, předsedu vyšetřovací komise o hovně a další …

 

JAN ŽIŽKA A LIŠKA BYSTROUŠKA U SOLÁRNÍ ELEKTRÁRNY

Žižka ukazuje Bystroušce, co si šmejdi za naše peníze vybudovali, stát jim dorovnává a my platíme….

 

DÍVKA A DEALER (Debilové bez hranic)

Dva světy Trumpův a Milošův v soužití s neziskovkami….

 

VŠECHNO MU SEBRALA!

Pravdivý obraz naší společnosti. Sebrala mu všechno i obrazy ze zdi. Soudkyně jí přiřkla i hrad a kapličku na Řípu. Odpůrkyně si odvezla i myši a hmyz …

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR