Vážení přátelé, bratři a sestry, drazí gardisté. Mohu pouze zkonstatovat, že se můj deníček zcela jistě mění v měsíčníček. Ale lepší měsíčník nabitý zprávami a zajímavostmi, než týdeník plný nudy. Myslím, že u měsíčníku už vydržíme. Každopádně je to dost velká frekvence u tak pracovně vytíženého člověka jako jsem já. Byť již stařec, stále jsem velmi aktivní. O těch aktivitách se ostatně dozvíte v dnešním měsíčníku. Přátelé, už je květen, polovina. Došlo na to. Bože, já jsem to říkal. Začne kvést zlatej déšť, ….já prožiju 4 nádherný dny, do toho ten bílej hloh. Bože, to je nádhera. A za tejden je všechno v prdeli. Už začnou třešně, teď jsem viděl jabloně, už mi padaj na zahradě bílý lístečky na cestu, to znamená, že už to odkvétá. Promiňte mi můj pesimismus. Takhle já si vždycky zkazím radost z jara. Místo, abych se teď radoval z dvou nejkrásnějších měsíců v roce: května a června, tak už myslím na prosinec a už se vidím, jak jdu nakupovat věci na bramborovej salát. Letí to neskutečně. Pro nás, pro mě a pro divadlo se láme rok v srpnu, kdy hrajeme v Rožnově pod Radhoštěm. Hrajeme tam už asi 15 let Dívčí válku. Já strašně rád hraju v tom Valašským skanzenu. Ale tam se pro nás láme rok. Vždycky si svolám divadlo a říkám: Děti, jsme v Rožnově, teď už ten bramborovej salát, běžte kupovat dárky….. Trochu legrace, trochu smutek z té časové rychlosti.
13. Května 2013 JARO V PRDELI!- RINGOLAND – SPARTA Z HOVEN!
POCHVALA OD KOHOUTA!
Volal mi můj kamarád Jirka Blažek z Plzeňskýho rozhlasu, špičkovej redaktor, že měli v rozhlase Kohouta a že Pavel Kohout se o mně velmi pochvalně vyjádřil. Víte, že já jsem tak trochu chlubílek, chci se tím pochlubit, protože Kohout je významná postava české literární historie. Zajímavá osobnost s typicky českým osudem. Začínal jako ČSM, pak SSM předpokládám, a přes komunistickou stranu až k disidentství velmi vyhlášenému a emigraci. Jak říkám: typický osud českého literáta. Mě těší chvála jakákoliv, víte, že já vás vždycky informuju. Ale chvála od vás, promiňte, nemá takovou váhu, i když radost působí stejnou, protože vy mě máte rádi, vy nejste zcela objektivní. Vy přistupujete ke všemu, co dělám, s určitým, řekněme 30% nadšením a s přesvědčením, že to bude dobrý. Kohout ke mně takovejhle vztah nemá. Čili když on se o mně vyjádřil pochvalně, celkově umělci i člověku udělal mi radost. Až se někdo s Pavlem Kohoutem uvidíte, řekněte mu: Ringo ti děkuje, Pavle, a přeje ti ještě dlouhý věk.
ÚSPĚCH! SYPAL U OPONY!
Hráli jsme ve Varech, v Čáslavi, v Jičíně a v Hlinsku. Všude Dívčí válku. Vary skvělý, vyprodáno, Sypal kouká dírou v oponě, má radost z vyprodanýho sálu. Čáslav vyprodáno, Sypal kouká dírou v oponě, raduje se z vyprodaného sálu. Taktéž Jičín, taktéž Hlinsko. K Hlinsku bych akorát chtěl poznamenat, že mě nevezl můj kamarád šofér Pavel, ale Láďa. Láďa nevěděl přesně, kam jedeme, já taky. Nevěděli jsme přesně, jak se do Hlinska jezdí, ale ani v Hlinsku jsme nedostali správnou odpověď. Říkám: Jezdíte do Prahy jako na Poděbrady, doprava na Kolín, nebo jedete na Pardubice a doleva? Teď už to nevím, protože to říkám od počítače. Prostě přijeli jsme do Hlinska odněkud ze severu, projeli jsme lesama, chatovejma osadama. Půjčeným autem, který mám od Dajbycha, protože jak víte, v mým autě odešel motor. Dajbych mi půjčil Rang Rovera, staršího, ale dobrýho. Jezdí. A ten má rozbitý DVD a rozbitou navigaci. Takže jen pro znalce dopravních spojů – do Hlinska jsme vyjeli v půl 3 z Prahy, nezastavovali jsme nikde a přijeli jsme tam v půl 7. Což je dost na to, kde Hlinsko leží.
ROCKER = IDIOT???
Mám neutuchající radost z vašich reakcí na moji poslední knihu Generace Beatles. Velmi mě to těší, ale vždycky mě znova udiví, když ke mně přijdou starší lidi, významní lékaři, i vědci, a chválej mě…. říkaj: Pane Čech, vaše kniha je pro nás velký překvapení. (Oni to neřeknou, ale myslej si, kde se to v tom chlapovi sakra vzalo?) A já si uvědomuju, jak obyvatelstvo dodneška považuje rockery za idioty, už vycházej z toho, že jsme blbci. Že jsme řezali do kytar, mlátili do bubnu a že jsme idioti, a že jakejkoliv civilizovaný projev od nás je překvapí. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak je to, jako když vám zloděj přinese peněženku, že ji našel a všechno v ní bylo. Jsme rockeři, jsme, jaký jsme.
ZŮSTAL NÁM UŽ JEN RINGO!
Když umřel bubeník Olympicu, tak mě to velmi zarmoutilo. Koupil jsem si noviny a tam bylo napsáno: Z bubeníků Olympicu žije už jen František Ringo Čech. A to mi přišlo, že jako když objevěj někde v pralese někoho, kdo už taky je na skapání, ale ještě… Podívejte se, tady ještě jeden bubeník Olympicu žije! A kdopak je to? Ringo! Dej mu pánbůh zdraví, to dodávám sám s vaším svolením. Jednal jsem v Ikaru o druhém dílu Generace Beatles, ten první, jak víte, se jmenuje Rok stárnoucího rockera. Ten díl, kterej bych bohdá měl napsal letos, budu-li na to mít, budu-li tady vůbec, ten by se měl jmenovat Generace Beatles II ,,CESTOU DO KREMATORIA,, a když budu hodně pyšný a hodně si fandit, chtěl bych napsat ještě třetí díl, to bude Generace Beatles III, který bude mít podtitul, typický a charakteristický, ten už bude aktuální, ale on už je vlastně aktuální teď, ,, NEŽ ZAKLAPNOU VÍKO!,, Čili takhle optimistický.
BĚLOHLÁVEK A CELIBIDACHE!
Byl jsem na Filharmonii, jak jinak, musím dvakrát do měsíce. Já říkám, že si jdu šlehnout, poslechnout si božskou muziku v prvotřídním provedení. Já chodím vždycky včas, abych si přečetl program, na co vlastně jdu. Tak si tam tak stojím a čtu si v tom programu, a přistoupila ke mně taková sympatická starší ženská. I když, já píšu starší, tak je to legrační, protože všichni, kdo ke mně přistoupěj, mimo Jandy, Říhy a mých vrstevníků, jsou mladší než já. Starší dáma, též o mnoho mladší než já. Pozvala mě na Talichův slavnostní večer, kterej organizujou. Já Talicha obdivuju, budu-li mít volno, na to koncertní vystoupení půjdu. A mezi řečí se sympatickou paní přišlo taky na to, kdo je ředitelem Filharmonie. Hned ho přivolala, bylo vidět, že jsou kamarádi. Sympaťák, tak jsem se pochlubil, že jsem spolužák Vaška Riedelbaucha, předchozího ředitele České filharmonie. Pak jsem si uvědomil, taky jsem ho tím mohl nasrat, protože nevím, jakej je vztah současnýho ředitele k Vaškovi Riedelbauchovi. Doufám, že ne, byl velmi milej. Nabídli mi, že bych mohl mluvit s Bělohlávkem, dirigentem, který večer dirigoval. Bělohlávek, jak jsem si přečetl v programu, byl rok asistentem dirigenta Celibidache, toho já považuju za jednoho z nejlepších světovejch dirigentů. Vím, že Oistrach, v programu BBC o světových dirigentech o něm velmi pochvalně mluvil. Že to byl jeden z dirigentů, který Oistrach, nejvíc obdivoval. Koncert výtečnej, jak jinak. Šel jsem pak za Bělohlávkem do šatny ( když jsem přišel na Konzervatoř on už byl ve třetím ročníku) a říkám mu: „Pane dirigente, vy byste měl o něm napsat, protože být takhle blízko výjimečnýmu člověku, ….Bože! Celibidache! Celej rok jste byl po jeho pravici a poznal jste ho jako člověka. Měl byste ho popsat. Napište to, uchovejte jako památku. To ani Oistrach nemusel vědět, co víte o něm vy.“ Tak se smál a říkal: „Ony jsou o něm natočený dva filmy. Mohl bych napsat, jakej byl, když se rozzuřil, jakej to byl vztekloun.“ To mi přišlo roztomilý. Nevím, jestli mě pan Bělohlávek poslechne, ale byla by to škoda, kdyby to nenapsal.
RINGOLAND !!!
Byl u mě Tomáš Čermák, můj velmi dobrej kamarád, zakladatel Ringolandu a majitel hotelu Berg na břehu Máchova jezera a probírali jsme různý možnosti. Vy, kteří čtete deníček, víte, že Ringoland je prostor v hotelu Berg, jako je Gottland, tak já budu mít Ringoland u Tomáše v hotelu Berg. Bude to velká místnost plná mých obrazů, kde budou klubovky, bude tam velká televize. Vy, kdo tam přijdete a navštívíte Ringoland v hotelu Berg, tak si můžete sednout, dát si kávu nebo 2 decky, a teď budete mít volbu programu, můžete si zapnout mě, jako průvodce. Tam já z magnetofonovýho pásku, ne, vidíte, jak jsem blbej, z nějaký zaprděný mp3 budu mluvit o obrazech, budu vyprávět o jejich historii. Takže se pohodlně z lenošky budete koukat dokola na moje obrazy a nemusíte nikam mačkat se na nějakou vernisáž. A ještě si dáte kafe nebo víno. Můžete si vybrat, pustit si na obrazovce všechny moje televizní programy, všechny moje divadelní hry. Dokonce tam chci dát i unikátní nahrávku ,,Loupežníků na Chlumu,, kdy jsme s Helenou Růžičkovou a s jejím synem Jirkou vystupovali v divadle v Táboře. To je unikátní nahrávka, tu nikdo zatím neviděl, protože je v mým soukromým majetku. Prostě bude tam všechno – můžete tam posedět, budou tam moje knížky, moje CD, moje hudba. U vchodu bude z překližky vyřezanej panák, kde když strčíte hlavu, tak jak je to běžný v turistickejch centrech, můžete mít se mnou z Ringolandu fotku. Bude tam jídelníček, kterej já doporučuju. Je to nádhernej počin a můžu vám říct, že mi Tomáš Čermák udělal takovou radost! Ten Gottland měl velikej úspěch a nebýt nešťastný smrti zřizovatele, tam by jezdili lidi jako na pouť. Sem lidi jako na pouť jezdit tolik nebudou nebudou, ale gardisti a lidi, který neseru, těch je doufám taky dost, tak si tam na decku nebo na kafe zajdou a strávěj se mnou v Ringolandu nějakej čas. Budu vás informovat. Otevírat se má Ringoland 21. června. Ještě se o tom dočtete.
KDY KVETOU ŘÍMOVSKÝ LÍPY???
Napsal mi Michal Pavlík z Čechomoru, teď budu vypadat jako blb, pozdravoval mě od mých kamarádů, který já neznám, ale který mě mají rádi, ctitelů z Austrálie. Měl jsem z toho velkou radost. A hned jsem jim napsal mail, že mám taky radost, takže máme všichni radost. Zase moje pařáta zasáhla až do daleké Austrálie. Michal Pavlík byl fajn, on je zámeckej pán z Římova, z mé milované vesnice, kde mě najdete po smrti a kde je můj dědeček, babička. Kdo jste četl Generaci Beatles, tam to všechno je. Tak ten římovskej zámeček krásnej vlastní rodina Michala Pavlíka, hudebníka z Čechomoru a mého kamaráda. Napsal jsem mu: „Michale, napiš mi, kdy rozkvetou římovský lípy. Jako zámeckej pán bys to měl vědět.“ Napsal mi: „Nevím, Ringo.“ To je malá výtka, když si knížepán nedokáže zjistit, kdy rozkvetou nejkrásnější stromy! Vždyť je tam Strom republiky! Římovská lípa byla vyhlášená předloni jako Strom republiky. A její mláďátka mám já. Přivezl jsem si je do Prahy. Dvě už jsou zasazený, 400 až 500 let starý lípy, nádhera!
RINGO EVER! REMBRANDT NEVER!
Připravuju taky s nakladatelstvím Galén,…. jak víte, mám dva nakladatele. Za komunistů jsem měl dva exkluzivní vydavatele, měl jsem exkluzivní smlouvu se Supraphonem a exkluzivní smlouvu s Pantonem. Pro každou firmu výhradní vydávání. Vidíte, nikoho nenapadlo si to přečíst jaký je to nesmysl, když jsem vydával u Supraphonu i u Pantonu. Ale zato u obou výhradně! Úsměvná kuriozita z doby bolševismu. Takže teď mám nakladatelství Ikar, to je Generace Beatles, a nakladatelství Galén, to je úplně nová kniha, která vyšla stejně jako Generace Beatles, ,,Čechy krásné, Čechy mé,,. To je kniha o starých Slovanech. Také bude k mání pouze v Ringolandu a nikde jinde, jen tam výhradně. To je nakladatelství Galén. S panem Houdkem připravujeme knihu mých obrazů. Bude to knížka, jak maj slavný malíři jako Tizian a Miró. Všichni tihle slavní lidi maj knihu s obrazama, tak já budu mít taky, dočkal jsem se. Chceme to udělat pestrý, tak jednak tam budou obrazy s legendou, kterou vy znáte tady z deníčku, kterou jste si vy tady přečetli. Ale budou tam i různý recenze a dopisy, hned jsem volal Jirkovi Anderlemu, říkám: „Prosím tě, Jirko, připravuju tuhle knížku, napiš o mně něco. Nevyžaduju chválu, ale napiš, co si myslíš o mým malířským umění.“ Musím se přiznat, že jsem trochu kurva, protože Anderle o mně krásně mluví a o mým malování, takže jsem mu ani nemusel říkat. Určitě napíše něco pěknýho. Ale mít, panečku, od Anderleho něco v knížce, to bych si, panečku, považoval. Tak mi vyhověl. Byl skvělej, protože zastavil s autem u cesty a hned to napsal a zavolal mi to.
František Ringo Čech se narodil na šťastné hvězdě. Jak jinak vysvětlit uhrančivý životní jas, vyzařující ze všeho, co stvoří? Ať je to píseň, divadelní představení, verš nebo obraz. František nezná, co jsou tvůrčí muka, protože při tvorbě se vždy baví, tvorba je mu radostí a jinak tomu ani být nemůže, protože tvůrčí schopnosti, to tajemné cosi, má v genech. Je posedlý namalovat svědectví o tom, že tady v té dnešní zdivočelé době žije. A aniž by znal výrok Egona Schieleho, vyřčený před 100 lety, podvědomě se jím řídí: „ UMĚNÍ MODERNÍ BÝT NEMŮŽE, UMĚNÍ JE VĚČNÉ „
Jiří Anderle, jaro 2013
Volal jsem taky Kanyzovi: „Ty jsi, Honzo, kdysi, asi před 20 lety mluvil na mý vernisáži obrazů a přečetl jsi recenzi na moje dílo, který bylo tak nesmyslný a plný kravin, jak používám hutnou pastu a postgraduální vidění temnošerem do ticha, to byl krásnej vstup, kde byly jenom blbosti a nikdo nevěděl, co vlastně jsi, Honzo, říkal. Prosím tě, Honzo, máš to?“ Tak Kanyza to nemá, já to najít nemůžu, tak slíbil, že si vzpomene a napíše mi to znova. Tak to taky dám do tý knížky. ( Slíbil, že do neděle!)
CENU DAL! OBRAZ NEKOUPIL!
Našel jsem taky ocenění ze Suttomore, mám certifikát, dostal jsem diplom, že můj obraz, tuším Svět pohádek, získal cenu starosty města Suttomore. Tak si to tam taky dám, abyste viděli, že nejsme žádný ořezávátka, že jsme dostali cenu. Starosta mi dal cenu, a obraz si nekoupil. Musím se přiznat ke své malosti, že by mě víc potěšilo, kdyby mi starosta Suttomore nedal diplom, ale koupil si obraz.
TAHÁME SPARTU Z HOVEN!
Slávisti vyhráli, porazili Plzeň, idioti. Nasrali celou slávistickou obec, jak je to možný, jako by neměli mozky. Nahráli Spartě titul jak na podnose. Zase zažijeme od sparťanů ponižování, chlubení, zase se dostanou k titulu. Ani nám nebudou vděční. Volali jsme si, slávisti rozhořčení, jak může bejt naše mužstvo tak blbý? Ale co chcete od fotbalistů, který vyřadí ze svýho kádru vnuka Franty Veselýho, toho musí fotbalovej pánbůh potrestat! Dobře jim tak, šmejdům. Bože, měli prohrát v Plzni 0:5! Celej národ by věděl, že nejsou špatný fotbalisti, že jen nemůžou dopustit, aby ,,nepoctivá,, Sparta zase vyhrála ligu, i když tentokrát pravděpodobně asi poctivě, i když u Sparty jeden nikdo neví.
BOŽSKÁ ANGLIE!
Nakonec ještě jedna o fotbalu. Dojmulo mě loučení trenéra Fergusona s Manchesterem a s anglickejma divákama. Bylo to tak dojemný, jaký ovace mu připravili! 20 let řídil Ferguson jedno mužstvo! Nás to musí ohromit, protože my vyhazujeme trenéry po dvou měsících! 20 let mu dali šanci a on vypracoval Manchester k velkýmu množství titulů. Dojalo mě to, dojalo mě, jak ve Wembley všichni vstali, tleskali a zpívali Bůh ochraňuj královnu. Ta pýcha Angličanů na svoji zemi, na svoji královnu. Mají bejt na co pyšný. Tak jsem jen závistivě a smutně koukal. Paul Scholes, byl to jeho poslední zápas s Manchesterem, já ho velice obdivuju, vynikající fotbalista, hráč, kterej má těžký astma. Běhá jako stroj, dokonale hraje. Bylo mi to líto. Odešel Keith, končí Scholes, Wright-Phillips už není vidět na trávníku. Crauch už hraje jenom polovinu, odcházejí moji miláčkové, nevidím nikde náhrady.
PROČ TA SOVA TOLIK HOUKALA – HŮ IS HŮ IS HŮ…
Na závěr, abyste mě nenařkli, že preferuju fotbal, volal jsem nakladateli Jirkovi Kuchařovi, mému příteli, chtěl jsem, jestli by mi ještě nemohl sehnat knihu Hú is hú is hú is hú. Ona se teda jmenuje Proč ta sova tolik houkala: Hú is hú is hú is hú. Je výjimečná mezi mými knihami, protože je o lidech, kteří nejsou idioti. Prodalo se jí, myslím, poměrně dost, ale už není. Vím, že nakladatelství má vždycky nějaký v rezervě, nejdřív jsem mu zavolal, on říkal: „Ano, já ti nějaký pošlu, Ringo, pošli mi mail.“ Napsal jsem mu: „Vážení soudruzi, po telefonátu s předsedou Vaší stranické organizace bych vás chtěl požádat o 20 kusů našeho bestselleru Hú is hú is hú is hú na dobírku. Kdyby to šlo zabalit po 10 kusech, 20 už v mých letech neunesu. Díky, Váš soudruh Ringo.“ Přišla odpověď: „Mistře, na tuto Vaši adresu Vám je příští týden doveze náš řidič. K tomu Vám přidá čerstvou knihu Silnější pes se založenou stránkou, kde je o Vás. Za Vaše knihy nic nechci, kdybyste příležitostně mohl Psa pochválit všude, byl bych šťastný.“ Ani mě o to nemusel Jirka Kuchař žádat, všechno, co vydává, je skvostný. Chtěl bych se jen zmínit o Muchovi, kterého vám zachoval, tuším, v souborném vydání. Neuvěřitelně skvělý čin. A mimo knížek, který vydal mně, Silnější pes bude určitě skvělý. Nemůže bejt špatná kniha, kde se o mně píše, i když, kdo ví. Takže teď vám ji ukvapeně doporučuju, všichni si ji, blbouni, kupte, až si to přečtu, vyjádřím se k tomu znovu a znovu vám ji doporučím. Takže se mějte, přátelé, bratři a sestry, soudruzi a soudružky, gardisti, krásnej květen. Krásnej zbytek května vám přeju. ( I když jaro už je v prdeli! )
Deník osamělého běžce
Další články
