KDOPAK BY SE ČECHA BÁL? SLÁVEK JANDÁK

R: Drazí televizní diváci, zlatý hřeb dnešního programu, vrchol! Přichází host ze všech nejvzácnější. Vynikající politik, exministr kultury, vynikající shakespearovský herec, molierovský herec, brechtovský herec, dokonce i dietlovský herec. Osobnost číslo 1 – Vítězslav Jandák!
J: Děkuju. Kamaráde drahej, děkuju moc.
R: Slávku!
L: Dobrý večer.
J: Dobrý večer. Děkuju, já mám hrůzu, já mám trému, Ringo. Je to horší než u Moravce. Skutečně.
R: Slávku, jsi v domácím prostředí.
J: V domácím...
R: Tady musíš cítit tu lásku. Všichni tě máme rádi, Slávku, a vážíme si tě.
J: Děkuju.
R: A já dokonce mám před tebou trochu trému.
J: Ne, neměj. Srovnej se a začni, tak.
R: Kdy jsme se seznámili?
J: Františku, v minulým století, to už je strašně dávno.
R: Viď?
J: Viď? My jsme se prvně viděli v jednom filmu. Bylo to Divoký víno, nebo tak nějak, ne?
R: Krásnej zámek na Moravě.
J: Tys tam hrál. Tam je zámků, hochu zlatej.
R: Divoké víno.
J: Divoké víno, ano.
R: Já jsem ležel v posteli a tys vešel. Takový veselý, bodrý chlapík. Hned jsi mě okouzlil, Slávku.
J: Děkuju. Já myslel, že jsme se viděli až na place. Nevadí. Nevadí.
R: Ne, vždyť jsi spal se mnou.
J: Vážně?
R: Ne doslova, ale vedle na posteli.
J: Já si to nepamatuju. Promiň, já už si nepamatuju vůbec nic. Ale od tý doby tě miluju.
R: Pak na place.
J: Já jsem sběratel tvejch obrazů, to můžeš taky říct. Já jsem nepotřeboval druhej sloup pojištění, já jsem si kupoval obrazy od Ringo Čecha. A ty budou jednou drahý.
R: Slávku, a ty jsi je měl ještě za babku.
J: No, za babku. To zas neříkej, Františku, za babku nebyly. Ale byly za babku, vlastně máš pravdu. Ano.
R: Slávku, ty jsi vlastně… Náš druhej takovej životní zlom byl, ty jsi ze mě udělal tlusťocha. Uvědomuješ si to?
J: To není pravda. To byl Novotný.
R: Ne, ne, ne.
J: Novotný, já ne.
R: Ve Vile Vojta, když jsme si chtěli dát kachničku, tak nám říkal: Chcete čtvrtku? A tys říkal: Ne, Ringo, dáme si půlku. A od tý doby já začal žrát půlku kachny, ne čtvrtku.
J: Máš pravdu.
R: Novotný mě pak dorazil, ale tys to začal.
J: Ježíšmarjá, to už je strašně dávno.
R: Slávku, můžu něco důvěrnýho?
J: Samozřejmě.
R: Čím jsi učaroval Paroubkovi? Já jsem pak, když jsme se tak jakoby utkali o toho ministra kultury, tak já jsem si říkal: Čím on tomu Paroubovi učaroval? A že jsi nešel do jeho strany Tygr 22?
J: Ne Tygr 22, ale LEV 22.
R: LEV 21.
J: Nešel jsem. Čím jsem mu učaroval? Tím, čím všem jsem učaroval, ne?
R: Slíbils mu něco?
J: Ne, proč? On nechtěl nic sliboval. On byl tak něžnej a milej politik, skutečně. On měl úplně jinej mediální obraz, ale byl dobrej. Já třeba, když jsem přišel s nápadem, že Česká tisková kancelář je zbytečné, aby byla veřejnoprávní, protože to se tam házej peníze jak do senkrovny, tak jsem říkal, že ji zprivatizujeme. Paroubek přijel domů, že jsem to řekl jak neřízená střela, přijel domů a říkal: Ty to myslíš vážně, že bysme to měli zprivatizovat? Já říkal: Já to myslel vážně. On říkal: Tak v pořádku. Takže takhle byl tvrdej Paroubek.
R: Jako že vy dva byste koupili tu tiskovku?
J: Ne, my dva, no dovol? Co já jsem si koupil? Já, než jsem šel do politiky, tak jsem byl relativně bohatej člověk.
R: Já jsem vlastně pociťoval určitou hořkost velmi krátkou dobu. Ale pak jsem z toho měl radost, kdyžs to byl ty. Můžu ti říct, jestlipak si na ministerstvu uvědomili, jaký měli štěstí, Slávku, že jsi tam byl ty? Protože kdybych tam byl já, to by bylo tóčo! Ti by lítali i z oken. Proti tomu odsun sudetských Němců byla selanka.
J: Selanka. Ano, to máš pravdu. A já jsem tehdy vlastně nějakým způsobem dal pryč 6 lidí a noviny psaly o personální smršti ministra Jandáka.
R: Jenom 6?
J: Jenom 6, kamaráde. A co ze mě udělaly? Kata!
R: Lituješ něčeho, co jsi neudělal jako ministr?
J: Ano.
R: Že jich nebylo 30.
J: Že některý lidi, ale ne z ministerstva, z některejch příspěvkovejch organizací a podobně… A lituju toho, že jsem nemohl tu misi, bych řekl, nějak dokončit. Protože my jsme předávali ministerstvo v absolutním cajku, všecko bylo v pořádku. Po mně, když jsem odešel, to mi pak říkal Vašek Jehlička, to byl jeden z dalších 6 ministrů, který už od tý doby byli. 7 let jenom nejsme u vlády. Ten říkal: Po tobě, kamaráde, tady šli, prohlíželi každou stvrzenku, všecko, nic nenašli. Takže já jsem nekrad.
R: A nebál jsi se jako ministr?
J: Ne, čeho bych se bál?
R: Když jsem byl za Pavlem Dostálem, naším velkým kamarádem…
J: Jistě, samozřejmě.
R: Když jsem byl na ministerstvu, my jsme měli rádi ženy oba.
J: Vážně?
R: Teda všichni tři i s tebou.
J: To je dobře.
R: A když jsem v tý jeho pracovně o tom chtěl začít, tak Dostál říkal: PŠT!
J: Tam měl odposlechy.
R: Ano.
J: Jo?
R: A šli jsme do koupelny, pustil kohoutek a tam jsme si teprve vyprávěli o ženskejch.
J: To byla krásná doba. Já jsem udělal první, že jsem si nechal tu kancelář vyluxovat, jak se říká, jestli tam budou odposlechy.
R: Našli?
J: Ne.
R: Byly dobře schovaný.
J: To jsou stejný firmy, který je dávaj, a ty to čistěj.
R: Aha.
J: Tak proto. Ale jenom tak pro formu jsem si to nechal udělat.
R: Já vím, jak jsi bojoval za to otáčivý hlediště v Krumlově.
J: Františku, já jsem nebojoval. Já jsem tam přijel, to divadlo jsem miloval a řekl jsem si, že to je blbost, že to je atrakce, že tam bylo mnoho, mnoho let dozadu to divadlo. Tak jsem řekl, že to divadlo tam prostě bude dál.
R: Nádhera.
J: A tím to skončilo. A oni se hádali mezi sebou, s UNESCem, a vidíš, dodnes je Krumlov pod UNESCem, dodnes tam stojí. Bude se muset opravit. A mě na tom těší jedna věc, že vlastně před 7 lety jsem tam dal návrh na zaklápěcí hlediště. To znamená, že se to hlediště na 8 měsíců zaklopí, přes to se hoděj travnatý koberce a budou mít z toho památkaři tu krásnou zahradu, kterou chtěj, a pak se to na 4 měsíce zvedne a bude se hrát divadlo. Tak 7 let trvalo, než došli k tomu mýmu názoru.
R: Nádhera.
J: A dneska k tomu došli a říkaj: My to budeme řešit tím, že to bude zaklápěcí. Ale já se bojím, že už moc řešit nebudou. A hlavně za mě už to bude řešit někdo jinej.
R: Ty myslíš, že už se nevrátíš na ministerskej post?
J: Já myslím, že ne, protože strana mi řekla, že ne.
R: Důvod?
J: Důvod. Asi nezapadám do týmu Slávka Sobotky, což já chápu, protože když si staví trenér svůj manšaft, vždyť to znáš, jsi slávista, ale u vás je to jinak… Tak tam si prostě najmenuješ hráče, který chceš. A zřejmě mě na to úplně nechce.
R: A nezpůsobilo to taky to, že jsi stejně jako já zarytý Zemanovec?
J: Já nevím, ale já si myslím, že přece proti Zemanovi nikdo nic nemůže mít.
R: Nemůže mít, ano.
J: Já si třeba myslím, že nejvíc ho miluje Schwarzenberg. Určitě.
R: To bezpochyby.
J: Akorát ti pod ním to ještě nepochopili. Takže takhle.
R: Slávku, kolik jsi ušetřil na ministerstvu? Máš představu, kolik jsi občanům zachránil peněz, který by jinak…
J: Já jsem zachraňoval třeba drobnými způsoby. Když jsem jel na zahraniční cestu, tak jsem neletěl letadlem a jel jsem vlakem. A Blesk napsal tehdy: Prosím, to je ministr! Ušetřil 10 000 korun za letenky. Takže jsem jezdil vlakem a hlavně jsem nejezdil do zemí, jako je Tchaj-wan, Argentina a podobně, a říkal jsem si, jsme ve střední Evropě, tak budeme jezdit po těch zemích, který jsou tady okolo. Takže jsem sedl do auta ráno a v 10 jsem byl ve Vídni. A byl jsem tam vůbec první ministr kultury, kterej vůbec dojel do Vídně, je to zřejmě daleko. Tam jsem se sešel s tím státním tajemníkem, oni nemaj ministra a pozval jsem ho na Pražský jaro a začla diskuze vůbec po 20 letech pomalu.
R: Já měl podobně bojovnej program.
J: Jo?
R: Víš, jak jsme spolu mluvili o fondu kinematografie.
J: Ano.
R: To musím zase říct, padni, komu padni, že Klaus měl pravdu, když řekl: Je to byznys, hoši?
J: Je.
R: Je to byznys jako má instalatér, jako má pokrejvač. Proč bysme měli my, daňoví poplatníci, vám dávat peníze na vaše kraviny? To je…
J: To je zvláštní, protože tohle mi říkal velvyslanec Cabaniss ze Spojenejch států, kterej tady byl, říkal: Já tu nerozumím jedný věci. Vy tomu filmu dáváte strašně peněz. Proč to děláte? A to filmaři křičeli, že se vlastně skoro žádný peníze nedávaj. On říkal: Víte, u nás to je brand, výrobek. Tzn. že my, kdyby náhodou bylo potřeba vyrobit tak jeden, dva umělecký filmy za rok, tak to ministerstvo na to má peníze. Ale ne 30, protože to nejsou umělecké filmy. To by spíš mělo bejt pod ministerstvem průmyslu a obchodu, kinematografie. Samozřejmě, je to brand. Někdo vyrábí cvičky, někdo vyrábí filmy, všecko. Ale teď už sklouzáváme, Ringo. Teď už sklouzáváme a za to budem oba napadený.
R: Napadaný budem za všechno, co tu řeknem.
J: Že jsme se vůbec narodili.
R: Takže když už jsme spustili, Slávku, já bych nevypadal jako lakomec, já bych dával peníze.
J: Samozřejmě.
R: Zaprvé kamarádům…
J: Jistě, objektivně.
R: A potom bych dal na dětský filmy, na dětskou literaturu.
J: Tam se nedává nic.
R: Přidal bych filharmonikům, FOK…
J: To přidali, ale vzali zase, 45 milionů přidali filharmonii, ale vlastně nedali skoro nic takovým festivalům jako je Krumlov, jako jsou Doteky strun, Dvořákův festival, tam vzali ty peníze a dali je těm filharmonikům. Takže někdo na tom docela tratí. A teď na krumlovským festivalu museli už zrušit dva koncerty, protože na to nejsou peníze.
R: Třeba ty koncerty by ani nebyly pěkný, Slávku.
J: Ba jo, člověče, jim se to daří. Františku, jim se to tam daří. Opravdu.
R: Prosím tě, já si myslím, že když už jsme se namočili takhle…
J: Jdem z toho pryč.
R: Ty jsi, doufám, neměl nic společnýho se sloučením Národního divadla a Státní opery?
J: Ne, kdepak.
R: Sledovals tu hrůzu?
J: Já jsem nařknul paní ministryni, že je bolševička. Jí se to dotklo. Já jsem říkal: Alenko, nezlob se, děvče, ale tohleto udělal před vámi Nejedlý. Ten spojil tyhlety baráky dohromady.
R: Soudruh Nejedlý!
J: Soudruh.
R: Ano.
J: Takže on to spojil. A v 93. roce se to konečně rozdělilo a já jsem byl pyšnej, že jako ministr mám v Praze dva operní domy. Ne, museli jsme se vrátit ke starýmu Nejedlýmu. Už zas máme jenom jeden.
R: Já vím, když jsem seděl na radnici…
J: A víš, co je na tom nejhorší?
R: Ano?
J: Že ty dotace stály každý rok 130 milionů. Ale to spojení stálo 260, takže jsme i uspořili.
R: Nádherná úspora. Ale televize ještě ukázala, jak to začalo. To bylo krásný. Takovej tlusťoch šel přes náměstí, bylo mu nepříjemný, že ho budu říkat, jenom ten návrh, to nebylo ještě hotový. To nebylo hotový. A bác, oni už to začali dělat.
J: Jistě.
R: Totální prodělek.
J: Pak by se za Prahou měly stavět nový dílny a loděma dopravovat kulisy do Národního divadla. Teď si nedělám srandu. Loděma! Do Národního divadla!
R: Je to možný?
J: Je to možný.
R: Tam nic neteče.
J: Je to hodně avantgardní, ale je to tak.
R: Ledaže by prokopali kanál k Národnímu divadlu.
J: Tam je, tam můžeš přistát.
L: Tam můžeš, tam máš hned řeku.
R: Lenko, promiň, že melu, dívka krásná.
L: Já jsem tady od začátku úplně v šoku.
J: Z čeho?
L: Já si vás pamatuju z televize jako toho kamaráda, toho prince z tý pohádky. Tohle z vás udělala politika? Já si pamatuju takovýho toho krasavce.
J: No, krasavec to už taky není, ale…
L: No ne…
J: No, šel jsem do toho. Ringo vlastně do toho bohužel nešel a mně tam dneska schází. Já jsem tam osamocenej, Ringo.
R: Kde?
J: V tom parlamentu.
R: Ve straně?
J: Ne, v parlamentu.
R: Tam není nikdo takhle dobrej jako my dva?
J: Ne. Jsou výborný.
R: Prosím tě, Slávku…
J: Ne, jsou kolegové, ale všechno…
R: To posluchače zajímá. Něco lidského. Jsou tam krásný ženský? Za mýho poslancování tam byla krásná Buzková, nádherně stavěná, Marvanová, Parkanová, před 20 lety vypadala dobře. Sládkova přítelkyně byla krásná. Pak tam byla, myslím, jedna komunistka nádherná. A šmitec. A jak je to dneska?
J: Tam je hodně krásných poslankyň.
R: Můžeš nějakou jmenovat, Slávku?
J: Ne, nemůžu. Já už se bojím všeho, Ringo. Já už nemůžu jmenovat. Hlavně nejmenovat! Pamatuješ si! Hlavně nejmenovat.
R: Ano.
J: Nemůžu jmenovat. Je tam hodně půvabných, inteligentních kolegyň. Myslím to vážně. Kam se na ně hrabu, kamaráde!
R: Nestýská se ti po herectví, Slávku? Teda mimo toho, co hraješ ve sněmovně.
J: Já tam nehraju, já to tam myslím všechno vážně. Tam to myslím vážně. Proto jsem pořád nakrknutej v tý sněmovně.
R: Máš tam někoho rád?
J: Mám.
R: Já měl rád Dostála, seděl jsem vedle něj, kamarádili jsme se.
J: Jo.
R: Hulínskýho. S ním jsem měl kancelář.
J: Jo?
R: A koho ty?
J: Já miluju samozřejmě předsedu naší strany.
R: Kdo to je?
J: To je Slávek Sobotka. Nech toho, hergot. Já už mám takhle problémy. Miluju svýho předsedu. A miluju. A basta!
R: Slávku, tím to nezachráníš.
J: Já se pokouším.
R: On ti nevěří.
J: Proč by mi nevěřil? Já jsem čistej kluk. Ne, mám ho rád. On se ke mně chová slušně. I když mě vyhazoval z tý vlády, byl slušnej. A toho si vážím.
R: On to myslel dobře, Slávku. Já jsem četl, že on měl, víš, jak oni se bojí pošpinit humorem, tak on měl podezření, jestli jsi nezabředl příliš v tzv. popkultuře.
L: Já jsem četla, že se flákal.
J: A že se ještě flákám!
L: Že se flákáš.
J: To napsal Jelínek nějakej, že jsem v tý popkultuře. Když oni si trošku pletou věci. Něco je pro ně kultura, to je většinou to, na co nikdo nechodí, nikomu se to nelíbí…
R: Ano, ano.
J: A kritici o tom píší, že to je geniální, že jo. Nebo takovejch umělců je moře. Já nevím, já si myslím, že kumšt je všechno, co nás obklopuje. To jsou domy, to jsou lidi, to je divadlo, to jsou výstavy, to je život. To všechno je kultura. Nakonec i politika by měla bejt kultura, kamaráde!
R: Teď jsi nás dostal. To bylo tak chytrý, Slávku.
J: Nevím, jestli to bylo tak chytrý… Já jsem to ještě neanalyzoval.
R: Já jsem to vůbec nezpracoval.
L: Já ani nedejchám. Ale nakonec…
J: A takovej jsem já opravdu, no. Ne, Ringo, opravdu.
R: Seš dobrej. To musím říct, to se bude posluchačům, divákům, to víš, já jsem začínal v rádiu... Na obraz já nejsem zvyklej. Slávku, ty jsi na rozdíl od ostatních politiků nevyměnil ženu. Ty máš furt původní ženu.
J: Já mám furt původní ženu. Nejsem in, nejsem cool, ale ženu mám furt stejnou.
R: A nemrzí tě to?
J: Ne, vůbec ne. Já jsem nadšenej ze svý ženy.
L: Nám můžete říct pravdu.
R: To je nádhera.
J: Já můžu říct pravdu. Já miluju svou ženu, to říkám veřejně.
R: Slávku, každá by po tobě hrábla.
J: To je fakt.
R: Protože i ty seš sexy mozek. Řekl bych dokonce, že jsi větší sexy mozek než ten Paroubkův.
J: Má víc vlasů Jirka.
R: Aspoň o 15 čísel.
J: To jo, ale Jirka má víc vlasů.
R: Paroubek nebo jeho žena?
J: Jirka.
R: Jirka má víc vlasů.
J: Ty máš dneska moc hezkej cop, Ringo. Ty mi připadáš jako Knížák. Zezadu ti začínám říkat pane profesore.
L: Knížák tam má jenom takovej ocásek. Ringo má…
R: Já mám macka, ano!
J: Ano.
R: Lenko, využij toho, že tu je Slávek. Ona je úplně vedle z tebe, já to vidím.
J: Já se nedivím, já taky. Teď se dívám, jak je oblečená.
L: Já byla nervózní, že přijdete.
J: Ne, já jsem byl nervózní. Ne, vůbec. Víte, nervozita taky patří k politice. To je strašný, co mně se ti vám stalo jednou. Politik, ať vám říká jo, nebo ne, tak buď tzv. sportuje, nebo i si vezmou prášek, aby byli klidný. Já ti na to strašně dojel. Já jsem bral prášky a bylo mi nejlíp v tý době, když jsem bral prášky na výživu dělohy manželce. Náhodou! Nechtěl jsem je brát na výživu dělohu.
R: A vyživils ji?
J: Počkej, kamaráde!
L: Narostla?
J: To bylo v době, kdy ty prášky byly všechny balený do takovejch stejnejch tubiček a já vždycky vyznával C vitamin. Že C vitamin je na všechno. A měl jsem ty C vitaminový krabičky takhle na kredenci nahoře. A manželka, když si dala prášky na hlavu, tak si je tam taky dala. A jak už jsem měl to tak zautomatizovaný, tak jsem vždycky prišel, vzal jsem to, nasypal tu tubu, slupnul a dal jsem to nahoru. A manželka přišla a říkala: Prokristapána, ta doktorka říkala, že těch prášků beru nějak moc. A tam mi teprve došlo, že já jsem několik měsíců jedl prášky na výživu dělohy.
R: A připravil jsi manželku o zdravou dělohu.
J: O zdravou dělohu, ale děti mám dobrý. Ale kamaráde, mně se s těma práškama stalo ještě něco daleko horšího. Já jsem si, vždycky jsem zápasil s tím trošku kulatějším obličejem. A vždycky jsem říkal, vždyť já vlastně… Ty si mě pamatuješ, já jsem byl řezanej, hodně takovej spíš germánskej typ, ne? Co?
L: Já si to trochu pamatuju.
R: Ano!
J: A na to pomáhá…
R: Až na ty oči teda.
J: Ty oči, ty jsou trochu mongolský.
R: Čelo, bradu.
J: Kamaráde, já jsem na to tehdy bral Milurit. Už ho zase beru, ale už nejsem tak blbej jako tehdy. Já mohl umřít. Já jsem omylem s tím C vitaminem zase splet ten Milurit a nasypal jsem si ho celou hrst. A slupl jsem ho.
R: A na co je Milurit?
J: Na odvodnění.
R: Aha.
J: Na odvodnění. Já jsem to slupnul a přišlo to takhle po 10. večer, musel jsem jít na toaletu. A pak se to zrychlovalo a já furt chodil a teď jsem si najednou říkal: Prokristapána! A šel jsem na tu kredenc a zjistil jsem, že jsem půl tý krabičky Miluritu snědl. Teď co? To je skoro smrtelný. Tak jsem volal doktorovi do nemocnice, bylo 11 večer, jsem to nemohl pořád zastavit, furt jsem byl na toaletě. Tak jsem mu volal, on se probudil, zřejmě byl ve službě ten Karel a já mu říkám: Karlíčku, prosím tě, co se stane, když se sní polovina tý krabičky toho Miluritu? On to prostě řekl tak sprostě: Učůráš se k smrti. A já jsem řekl: Ale ty vole, já jsem ji snědl. On říkal: To je blbý. Z těla ti odchází hořčík. Co by sis na to měl vzít? Byl únor, podotýkám. Říkal: Víš co? V meruňkách je hořčík, začni jíst meruňky. Já říkám: Karlíku, je únor, 11 večer. On říkal: Máš pravdu. V čem je ještě hořčík? Broskve, začni jíst broskve. A já do toho pořád čůral. Pořád jsem čůral, odvodňoval jsem se. Nade mnou stála manželka, tchyně, viděly, že už odcházím, že jo. A on říkal: Tak co, v čem je ještě hořčík?
R: A nedalo se to hadicí dopustit?
J: Ne, to nejde. To seš tak ochablej, to nejde.
L: Mě spíš zaujalo, že se tchyně kouká…
J: On říkal: Ať ti uvařej brambory i se slupkama a žer slupky. A dej si kýbl k posteli, snad se zachráníš. Kdyžtak zavolej ráno. Celou noc jsem žral brambory. Tak vidíš, to jsou ty mý průsery. A pak jsem sežral svýmu psovi prášky na odčervení. Ale to bylo z nenažranosti. Manželka, víte… Psi nechtěj jíst prášky, to je logický. Ona mu vždycky nakrájela kabanos. Já kabanos miluju, strašně miluju kabanos. Ty taky, viď? Ten vobyčejnej, kterej není z masa, je z těch drápů, ale miluju ho.
R: Já taky.
J: Ona mu to vždycky nakrájela na takový ty kolečka a do každýho kolečka dala prášek na to odčervení. Kamaráde, to jsi měl vidět, jak jsem byl vnitřně čistej.
R: To je nádhera.
J: Absolutně čistej, jak jsem to lupal, protože jsem si říkal: Tady není, ona to dá stejně tomu psovi, ten si to nezaslouží. A sežral jsem to.
R: Takže jsi ve sněmovně jedinej vodčervenej.
J: Já jsem jedinej odčervenej.
R: To já ti musím říct, když už jsme u těch prášků. Můžu taky?
J: Jistě.
R: Já mám strašnou zkušenost s práškama. Karel Svoboda, blahé paměti, přišel s novinkou. Říkal: Ringo, bomba! Nesu… Já nevím, jestli to můžeme říct v televizi…
J: Můžeme. Viagra!
R: Když nám nezaplatili půl milionu. Ne, Viagra!
L: Já jsem čekala…
R: Chloranfenikol. Chloranfenikol.
J: To jsem taky, myslím, bral, člověče.
R: Ten tě zhubne.
J: Normálně.
R: Úplně zhubneš.
J: To jsem bral.
R: Jen to jez. A zapomněl mi říct, že ten chloranfenikol odvádí z těla všechno. Nejen tuk, ale i stolici. A odvádí ji, kdy chce.
J: Samostatnej prášek, ano.
R: Čili já si pamatuju, dodneška ta hrůza ve Strážnici. Seděli jsme dole v zahrádce s Kubelkovou a s Kornovou.
J: Fešandy.
R: Pijeme a najednou chloranfenikol oznámil, že je na odchodu. Já, Slávku, já jsem zbledl a říkám: Holky, já si jdu lehnout. A Kubelková říkala s Kornovou: My jdem s tebou, Ringo. Já jsem říkal: Ne, holky! Vlezly se mnou do výtahu. Ve druhým patře odešel chloranfenikol, uvolnil se a já jsem před svejma dvěma nejhezčíma herečkama stál posranej ve výtahu, Slávku.
J: To je hrozný.
R: Ta hanba!
J: No, hanba.
R: Hanba!
J: Byla to hanba.
R: Ale byl jsem lehčí o 1,5 kg. To, co bylo v kalhotech. Prášky! To mi budeš povídat.
J: Prášky, no. To máš pravdu.
R: Vy nefasujete jako poslanci Viagru?
J: Ne, nefasujeme.
R: Evropskej parlament ano.
J: Já myslím, že nám dávaj brom. Že nám daj brom, abychom nebyli útočný, divoký. My jsme jeden z nejukázněnějších parlamentů. Vždyť jsi tam seděl. Teda sněmoven. Já, když jsem byl v britským parlamentu, co si tam řeknou, to jste neslyšeli.
R: Opravdu?
J: Ale blbý jsme my, samozřejmě.
R: Pro ně?
J: Ne, pro naše novináře a pro veřejnost.
R: Novináři, na někom se musej zahojit, Slávku.
J: Musej, samozřejmě.
R: My dostanem za tenhle program.
J: Já se bojím. To bude hrozný. Co třeba takovej Mitrofanov napíše o mně… Zase to bude hrozný. To bude hrozný.
R: Není to na objednávku, Slávku?
J: Já ti nevím. On byl ke mně vždycky milej a teď mě zlikvidoval jak společenskou třídu.
R: Víš, co je u těch novinářů nejhorší?
J: Ne.
R: Já jsem se snažil jako komik jít cestou přátelství.
J: To nejde.
R: No jistě, že ne. S ním se spřátelíte a on vás druhej den bodne zezadu do zad.
J: Viděl jsi krásnej americkej film Den zrady? Ne Dny z rady, ale Den zrady.
R: Ne.
J: To je o kampani před primárkama ve státě Ohio. A tam se baví jeden z toho týmu toho představitele, kterýho ho hraje Clooney, on to taky režíroval. A on s tou novinářkou, ona z něj chce něco dostat, že jo, rozhovor, a on jí říká: Já ti to nemůžu říct, vždyť jsme kamarádi. A ona najednou po tři čtvrtě filmu řekne: Co? My? Kamarádi? Jsi blázen! Takže ono to není o kamarádství. Ringo, dneska to opravdu není o kamarádství a o lásce už vůbec ne.
R: Ale mezi náma jo.
J: Teď mě zas napadnou, že jsem napadl láskopravdaře.
R: Ano, dobře, žes to řekl.
J: Ale já jsem to řekl takhle.
R: Prosím tě!
J: Já to neřekl, mně to vyklouzlo.
R: Ten termín, kdo jsou pravdoláskaři?
J: Ty poznáš. Ty poznáš. Jdeš po ulici a řekneš si. Většinou nosej batůžky a takový. To jsou takový typy.
R: Ale to jich je hodně, jestli nosej batůžky.
J: Je jich hodně, ale oni nenosej jenom batůžky. Jsou takový zvláštní. Oni vědí, kdo to je.
R: Oni se mezi sebou znaj?
J: Znaj, samozřejmě strašně držej při sobě. Taky se už perou, když jde o prachy. Jsou přesný. To je to čecháčkovství. To jsou oni.
R: Slávku, to je… Posluchači.
J: To bude průšvih.
R: Diváci, to čumíte, co?
J: Já budu muset skončit předčasně, vážení.
R: To čumíte, co? Slávku, ještě řekni jednu důležitou věc. Co čekáš od života?
J: Já už nic. Co já můžu v 66 letech čekat od života?
R: Hezké děvče vedle té pěkné ženy.
J: Co bych s ní dělal?
R: Tak spolu dohromady.
J: Zase Františku, tak to ne.
L: No Ringo!
J: Já vím, že to frčí, ale tohle ne. Do toho mě netahej.
R: Ty bys mi nevadil, Slávku.
J: Já vím, ty mě nakonec taky ne s copem krásným. Kdybych zavřel oči, vzal tě za cop, tak si myslím, že mám Viktorku vedle sebe. To je krásný, náhodou!
R: Ty bys byl chlap a já bych dělal legraci v tý trojici.
J: A kdo by dělal ženskou, ty blázne?
R: Víš, že Lenka je matka tří dětí?
J: Ne. Adoptovala jste, viďte?
L: Ne, všechny moje.
J: Všecky vaše?
R: Vylezly z ní.
J: Vypadá nádherně.
L: Všechny jsem si pořídila. Ringo není otec.
J: Ringo není otec?
R: Ne. Bohužel nebudou inteligentní.
J: Nebudou inteligentní, ale budou fešáci po mamince. Budou fešáci.
R: Ano.
J: A ona má krásnej hlas, Ringo. Všiml sis?
R: Proto tady sedí.
J: Proto tady sedí a mlčí.
R: A víš, že ona je dcera mýho nejlepšího kamaráda Petra Novotnýho?
J: Petr Novotný? To je kdo?
R: Ty vole, to snad není možný.
J: Jo, Petr Novotný, aha.
R: Petr Novotný, ten náš Petr Novotný!
J: Tak to vím, samozřejmě. Ano, to vím.
L: Já myslela, že to poznal podle tý figury. Ne? Nepoznal jste?
J: Ne, vůbec. Celkovej výraz, typická Novotná.
R: Tak tady je její místo mezi námi.
J: Ano.
R: Slávku, takže sny žádný? Perspektiva?
J: Sny ne. U mě spánek už je bezvědomí.
R: Chalupník v jižních Čechách?
J: Ne chalupník. Já jsem tam už 12 let trvale přihlášenej. Já se těším, až skončím dneska, sednu do auta a jedu za svými voliči.
R: A ty chováš ovečky, viď?
J: Nechovám ovečky, ryby.
L: V jezeru? V akvárku?
J: Ne v jezeru, v rybníku. Jsem obnovil rybník a tam mám ryby.
L: Chodíte rybařit? Sedíte?
J: Nechodím. Já tam sedím, protože člověk v mým věku už je vlastně ochránce přírody. Když jste mladej, tak jste lovec, pak jste, já nevím, jak se to… A pak už ke konci života už jste ochránce.
R: Ty je nežereš?
J: A u mě ta lakota hraje taky roli.
R: Nežereš je?
J: Já je chytím a pustím.
R: Prodáváš je?
J: To se chystám dělat výlov na podzim. Výlov. Protože jsem vloni nasadil 500 kaprů, takže celkem by to mělo bejt slušný.
L: Tak to jsou plány do budoucna. Byznys! Vy budete prodávat ryby.
J: Já už nechci byznys. Já chci jistej důchod, skromnost, klid.
L: Jistej důchod?
R: Slávku, ještě jednu otázku.
J: No.
R: Dovol, jo?
J: Nejsem v druhým pilíři.
R: Ne.
J: Já jsem myslel, že děláš tak trochu…
R: Přece jen prostě, co si budem říkat, byl jsi ministr kultury, Slávku. To je bomba! To je šajba! Jestlipak vztah tvý rodiny k tobě je uctivější? Jestli si uvědomujou, kdo táta byl?
J: Jsou, určitě jsou.
R: Tu vážnost toho úřadu.
J: Oni ještě pořád si myslej, že táta je.
R: Tys jim neřekl, že už nejseš?
J: Já jsem jim neřekl, že už nejsem vůbec. Ale máš pravdu, že se ke mně chovaj velice slušně. Trošku zdrženlivě, hlavně manželka už zdrženlivě, ale chovaj se ke mně hezky. Moje rodina se ke mně chová hezky, ale co já vím, jak se ke mně chovaj? Znáš to.
R: To je krása.
J: Úcta, já myslím, že ne. Člověk se nesmí pokořovat před nějakejma funkcema. Akorát v tom CV můžu mít napsáno, že jsem byl ministr, ale v tomhle věku? Už je mi to pendrek.
R: Už to máš v kádrovým materiálu.
J: V kádrovým materiálu ano, to mám, ale k čemu mi to je?
R: Slávku, ale když jedeš ven, CIA tě prověřuje a říká: Pozor!
J: Mě neprověřuje už.
R: Ne?
L: Ministr.
J: Už jsem prověřenej. Vždyť jsem byl ministr kultury.
R: Ty máš legitimaci jejich?
J: Ne, já mám diplomatickej pas.
R: Pořád?
J: Pořád, samozřejmě.
R: To ti trochu závidím.
J: Je to lepší, máš pravdu.
R: Fakt je, že jsi snadnější terč. Radši si na tebe vystřelej.
J: Ano.
R: Ale ten průchod tou ochrankou je jednodušší, jsi v tý VIPce.
J: Ano.
R: Vládní, když někam letíš.
J: Já nikam nelítám. Já se bojím.
L: Ženský na to letěj.
J: Ženský letěj na pas? Ne.
R: Oni nevědí, že ho maj.
L: No když ho někde ukazuje.
J: Já ho nikde neukazuju.
L: Někdo kouká přes rameno. Na letišti třeba.
J: Ne, já nikam nelítám.
R: A nám bys ho neukázal, Slávku, promiňte?
J: Ukázal, ale ne pas.
R: Seš dobrej. Slávku, já ti musím poděkovat.
J: Ne.
R: Že jsi přišel. Pro mě je to takovej zážitek. Jinak bysme se stejně nesešli.
J: My si furt voláme.
R: Ano. Já mám pro tebe překvapení.
J: Neblázni.
R: Slávku, já jsem 35 let nikomu nic nedal zadarmo.
J: To já vím.
R: Celou dobu, co maluju. Není to tak úplně pravda. Je to půl roku, co na mně Jiřka Bohdalová vymámila olej. Můj nejslavnější. Ona to udělala.
J: Kterej?
R: Zvířátka ji hledají.
J: Ano, to je krásnej obraz. Nemám ho.
R: Protože Jiřka je chytrá, tak mě o něj požádala před divákama na obrazovce.
J: To nemůžeš říct ne.
R: Nemoh jsem říct ne. Ale zbledl jsem. Ve mně by ses krve nedořezal.
J: Já vím, já to znám.
R: Tak jsem jí ho dal. Metal jsem blesky na ni. A ona ho hned čapla. Tejden jsem nespal!
J: To já věřím. To je obrovská ztráta.
R: Pořád jsem viděl ten obraz, jak ho ta Jiřka…
J: Ty prachy, Ringo.
R: A ty peníze odlítly.
J: Ty odlítly, přesně.
R: Dodneška se kvůli tomu trápím. Ale teď udělám výjimku, Slávku, mám pro tebe dárek.
J: Děkuju.
R: Přinesl jsem ti obrázek Nanebevzetí poslance, který nejméně kradl.
J: Děkuju.
R: Slávku.
J: To není pro mě.
R: Slávku, ty jsi nekradl.
J: Vůbec.
R: Ani trochu.
J: Takže to není pro mě. Ale jsou tam takový, kterým bych to mohl dát. Ale já to nedám, protože jsem lakotnej jak ty. Já si ho nechám a připojím ho do tý svý sbírky tvejch pláten. Já mám i tvoje kresby, nemám jen oleje a tak.
R: Ale ty sis koupil.
J: Ty jsem si všechny samozřejmě koupil.
L: Tohle potom taky zaplatíte.
R: Ne, ne!
L: Tam je cena z druhý strany.
R: Ne.
J: Jste Novotná, nejste? Po tatínkovi. Pokračuj.
R: To platí televize, jinak bys nedostal nic.
J: Nedostal bych nic.
R: Slávku.
J: Děkuju, moc si toho vážím. Ringo, moc si toho vážím, je to krásný.
R: Doufám, že nebudu viset na hajzlu.
J: Ty jsi blázen, tam visej jiný. Ty ne! Já mám v jídelně obrovský tvý plátno.
R: Nádhera.
J: Dopis milence.
R: To je krásný a vtipný, viď?
J: Nejkrásnější a je to vtipný.
R: Tak jo.
J: Proto jsem přestal s babama. Vždycky si to přečtu a končím. Takže takhle.
R: Slávku!
J: Já děkuju. Děkuju moc.
R: Já děkuju tobě!
J: Děkuju moc. Mějte se hezky, děkuju vám.
L: Taky.