MILOŠ ZEMAN

Miloš Zeman v tomto díle vůbec neměl být. Nikoli, že by do něj nepatřil svým významem, ale proto, že se jedná o medailon velmi obtížný a chtěl jsem z něho vytvořit jeden ze dvou úhelných kamenů druhého dílu, společně s Václavem Klausem. Jako dva monolity tyčící se na naší politické scéně chtěl jsem je oba ukázat z jiného pohledu než je řečnická tribuna nebo televizní stylizace. Navíc mám v úmyslu věnovat více politikům a politice díl druhý, kdy už budu mít připraveny i mnohé jejich unikátní projevy z Parlamentu, což mi příprava tohoto úvodního dílu nedovoluje.

Nicméně autor míní a nakladatel mění. Když si pan Kuchař a ten druhý můj nakladatel (jméno stále zapomínám) vybírali tzv. foršpanunk pro knihkupce, rozuměj nabídku, o čem knížka vůbec bude, vůbec je nezajímal ani Korn, ani Volek, ani Novotný, ba ani Schwarzenegger! Zajímalo je, co jsme si říkali s Kočárníkem ve výtahu, a Pavel Dostál s Parlamentem, ostatní nic moc, tedy opak toho, co jsem očekával.

Nechtěl jsem hned v prvním dílu vylekat své čtenáře množstvím politiky a politiků, když dobře vím, kolik z vás na ně nadává a je rozezleno, a myslel jsem, že budu odměřovat opatrně a dávky zvyšovat jako u utišující drogy. Až si zvyknete, tak to pak do vás naperu! Kuchař chce Zemana – má ho mít! Já si uvědomuji, že bude můj předseda stejně prostupovat medailony jednotlivých politiků jako zlatá táhnoucí se nit a že o zodpovědný popis jako autor stejně nepřijdu.

V hlavě slábnoucí paměť a stud vykydat úplně všechno s vědomím, že vše, co řeknu, bude použito proti mně, v ruce knížku Za fasádou lidového domu, uvědomuji si znovu, jak dobře nás má Mitrofanov přečtený. A taky že se konfrontace s ním nevyhnu u žádného kolegy z ČSSD...Tak tady je:

MILOŠ ZEMAN – TANK, KTERÝ NEJDE ZASTAVIT

...Robustní, ale dynamicky působící muž v nejlepších letech, vždy připravený reagovat na podněty vnějšího světa ironickými až sžíravými bonmoty. Golemovitý státník, který se pohybuje pomalu a opatrně, reaguje rozvážně a často vypadá jako monument! ...Ocitl se ve Federálním shromáždění, ale popularitu mu přinesla ani ne tolik vystoupení z parlamentní tribuny, jako články v novinách a televizní účinkování na prknech divadla Semafor. Jako chirurg s ostrým skalpelem byl nepřekonatelný. Když ale pitvání staré mrtvoly skončilo a nový tým se pustil do léčení společnosti podle receptů, ve které věřil, zůstal jedovatý bonmotář nezařazený.

Připojit se k partě tržních nadšenců mu bránila jeho vrozená skepse k jakémukoli nadšení, které pak nezná hranic a nutí všechny ostatní, aby rovněž povinně jásali, tak neskrývaný despekt k většině nových „guruů“, které měl možnost poznat osobně buď ještě dlouho před listopadem, nebo krátce, ale zato důkladně po něm. ...Zeman nebyl nikdy týmový hráč a už vůbec ne typ do smečky, kde platí vůdcova vůle. Necelé dva roky, které pobyl v komunistické straně, než ho z ní v roce 1970 vyloučili, ho utvrdily v tom, že je třeba jít životem sám a spoléhat jenom sám na sebe. Ostatně tento přístup k životu mu byl vlastní už od dětství. Vyrůstal jen s matkou a musel se vyrovnat se světem po svém. Vsadil na to nejlepší a opravdu výjimečné, čím ho příroda obdařila – na svůj intelekt. ...Listopadové události ho zastihly ve výborné formě, s hlavou plnou nejen neuvěřitelného množství faktů, citátů a přesných vzpomínek na minulé události, ale i představ, prognóz a vizí. ...Blížila se mu padesátka a člověk jménem Miloš Zeman nechtěl promarnit poslední možnost, aby se o něm psalo v učebnicích dějepisu!

(A. Mitrofanov, Za fasádou lidového domu)

Příznivci Miloše Zemana se rekrutují ze dvou táborů. Myslím tím skutečné příznivce a přátele, nikoli kariéristy a mrchožrouty, kteří obklopují každou výjimečnou osobnost. První tábor souhlasí s předsedou politických linií a nadšeně ji respektuje. Druhý tábor samozřejmě také souhlasí s předsedovou politickou linií a respektuje ji, ale prioritou je jim Zeman jako osobnost než Zeman jako politik. Do druhého tábora, početně mnohem menšího než tábor politický, patříme oba – Pavel Dostál i já. Teď si uvědomuji, že jsem se Pavla nikdy nezeptal, kde začala jeho sympatie k předsedovi a jak vůbec vzniklo tohle zvláštní přátelství? Je opravdu zvláštní a jiné než třeba přátelství moje a Pavlovo, které je přímé a čiré jako vztah d’Artagnana a Athose nebo Mirka Dušína a Rychlonožky, kdy se počastujeme v emotivní diskusi vzájemně...vole...idiote atd., a debata končí čirou pohodou a respektem... Dostálův vztah k Milošovi bych přirovnal spíš k milenecké dvojici, kdy Miloš je záhadná, na emoce a projevené city trochu skoupá milenka, kterou je třeba neustále dobývat a ucházet se o její přízeň a náklonnost, a Dostál agresivní milovník bez postranních úmyslů, jdoucí přímo na věc a trpící každým nespravedlivým zpochybněním jeho čistého citu! (Pro idioty a šmejdy, kteří by chtěli zneužít mého uměleckého příměru k mileneckému vztahu, prohlašuji místopřísežně, že se jedná o zdravé jedince bez jakékoli úchylky – pravověrné heterosexuály, kteří moje slova dokazují svými životy.) Použitím tohoto uměleckého obrazu chtěl jsem jen zdůraznit, jak Pavel těžce nesl a jak trpěl, když měl pocit, že mu Miloš křivdí, a jak se trápil, když se s přímostí jemu vlastní do něčeho obul hlava nehlava a viděl, že s ním Miloš nesouhlasí a že ho bez hození záchranného lana nechává v průseru vyráchat. Jsem přesvědčený, že Pavlovi šlo více o projev věrnosti příteli než o politickou podporu. V tom je jeden ze zásadních rozdílů mezi politikem Milošem Zemanem a dvěma politiky – emotivními umělci!

Dostál i já stavíme přátelství a lidský přístup nade všechno ostatní a nadřazujeme až po samu hranici, kde začíná nečestnost nebo porušení zákona! Tam to samozřejmě končí, ale jinak kolikrát přišel Dostál rozzuřenej a nadal mi idiotů...cos to zas, ty pitomče, řekl, musel jsem tě z toho tahat...jinak by tě na ÚV rozcupovali na kusy...atd. (mnohokrát) Stejně jako já, byť mnohem radikálnější demokrat než Pavel, mnohem menší filantrop a mnohem menší liberál, jsem hájil svého kamaráda před rozzuřenými kolegy umělci, byť jsem jim někdy v duchu dal za pravdu, nikdy jsem ho v diskuzi neopustil! Až pak zase mezi čtyřma očima létali volové a idioti končící v družném pospolu a radosti, kdy změnu hovoru způsobila kolemjdoucí dívka, která v nás vyvolala umělce a potlačila politiky. Takřka bez přerušení hovoru přešli jsme oba z problému NATO, sudetských Němců či církevních restitucí ke kozám, nohám a krásně klenutým zadkům! Miloš né! Miloš nechal drtit Pavla lisem klubové nevole a mlčky přihlížel, jak ho melou. Dnes už vím, že to nebyl projev malého přátelství, ale jiný způsob nazírání na svět a pojímání politické odpovědnosti! Hudrali jsme proti tomu s rytmickou pravidelností a Dostál mnohokrát konstatoval: Nenechá si ode mě vůbec poradit! Nic na mě nedá! Jsem pro něj jen vzduch! Ví on vůbec, že jsme jeho opravdoví kamarádi a že bychom ho měli rádi, i kdyby nebyl předseda a jezdil třeba s fekálním vozem??? Já myslím, že nás má rád...povídám Pavlovi trochu nejistě, anebo, možná máš pravdu, třeba nás považuje za bezcenné komedianty!?

A ten špílec stačil, aby se ze zhrzeného Dostála stal Milošův apologeta...né, to zas né...to né, takovej Miloš není! Akorát se na tebe vždycky vy...! Neměl Pavel pravdu. Miloš nenechal svého přítele na holičkách a v rozhodujícím okamžiku přiznal přede všemi jmenováním Dostála ministrem kultury, že si ho váží a zná jeho cenu! A teď ho v tom zase nechá ráchat...ukaž, co umíš, hochu! Musím přiznat, že je to tak asi správné...Zeman netlačí kamarády do funkcí, ale to neznamená, že je zrazuje! Zeman ti pomůže, když si pomůžeš sám. Co by bylo do pomoci a efektu, když, troubo, si neumíš pomoci sám? A co potom? Pořád tě budu, pitomče, držet? Né! Platí tu stejné pravidlo jako „Půjčíš-li peníze příteli – ztrácíš peníze i přítele“! Jak pravdivé přísloví a kolikrát se nám všem, musíte uznat, ukázalo pravdivým! Když si, ty bambulo, jdeš půjčit, to znamená, žes je doteď nedokázal vydělat? A když jsi je doteď nedokázal vydělat, z čeho je, ty vole, potom splatíš? Co se stane významného v tvém životě a v tvých obchodních aktivitách, že z nouze vypůjčiv si, změníš se v úspěšného vraceče? Tak je to i v politice a je třeba to respektovat a uznat platným, i když to nám pudovščikům připadá nelidské. Když se belhal Taylerand k Ludvíkovu trůnu, utrousil Chatobriand...ejhle, zrádce...Taylerand se otočil a odsekl...ne já...Waterloo zradilo císaře! (Vím, možno o tom donekonečna polemizovat, ale bez výsledku! Je to tak, a ať se nám to líbí nebo ne – co naděláš? S dětma nezatopíš!)

Trochu jsem odběhl v popisu těch dvou táborů...Tak ten druhý patří do toho Semaforu. Jak už jsem popsal v Dostálově medailonu, jeli jsme s Pavlem jako fretky, od Šumavy k Tatrám, a Miloš jen tiše seděl, upíjel Becherovku a občas něco velmi vtipně glosoval. Měl u mě velký náskok svým statečným článkem v T 89, který vyšel několik týdnů před „Velkým vítězným vlasteneckým listopadem“. Byl hoden obdivu v obou případech! V prvním pro statečnost, s jakou riskoval jistý kriminál, a v druhém – jestli věděl, že neriskuje – pro politickou intuici a jasnozřivost rovnocennou disidentské statečnosti. Navíc byl v Semaforu tak neuvěřitelně vtipný, že jsem já, jeden z nejvtipnějších lidí v této zemi, jen zíral a říkal si...hergot...do pytle, že mě tohle nenapadlo...a trochu mu záviděl lehkost, s jakou to z něj létalo bez celoživotní praxe mé obdivované profese. Miluji vtipné lidi a osobnosti, nesnáším průměrné stranické sráče tonoucí v malosti a bezbřehé blbosti. Proto mám rád Václava Klause a netajil jsem se s tím nikdy ani před Milošem.

On to taktně přecházel několika vtipnými bonmoty a nikdy mi to neměl za zlé a jsem přesvědčený, že to nepovažoval za zradu. Věděl dobře, že zrádce nejsem! Jsem přesvědčen, že Miloš to určitě nikdy nepřizná, ani ostatně nemůže, že ho v hloubi duše svým způsobem taky uznává a respektuje. Je to jako se Spartou! Je dobrá! Je fakt dobrá! Patří k českýmu fotbalu a patří i k tý Slavii! Jeden bez druhého je nic! Miluji své chlapce, ale kdybych nepoznal, že byli Chovanec, Vojta, Kraus či Frýdek vynikající hráči, byl bych idiot! A kdybych nemiloval jejich hru, houby bych rozuměl fotbalu. Jaká radost dát jim trochu po hubě, to ano! Ale čestně, fér a neubližovat! Chtít porazit, ale vážit si poraženého! To jsem nemohl říct v mé modřanské organizaci. Říct, že si vážím Klause, tak mě srazí ze židle a nakopou do zadku, ale před Milošem jsem to říct mohl! Je, jaký je...zpíval by božský Karluša a měl by pravdu! Nechal mě v ostudě na nevolitelném osmnáctém místě na pražské kandidátce napospas závistivým stranickým prďochům a nehnul pro mě prstem. Když jsem díky preferenčním hlasům dokázal nemožné a skočil na páté místo, a tudíž na radnici, gratuloval mi a uznal mě!

Když jsem mu vyčítal, že mě nechal na holičkách a co já, ubožátko, kdyby mě Pražané neměli rádi...byl bych v pr...! Tys mi, Miloši, nepomohl! Ani trochu! Viz Cimrmani...(chci být vtipný)...Mé zlaté parohy...kde se pasou...Ringa pacholíčka jeskyňky pryč nesou! Zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť – jeleni se klidně pasou! (konec vypůjčené vtipnosti) Miloš se jen směje...pomáhal jsem ti! Když jsem na ÚV mluvil o osobnostech a jejich významu pro stranu, myslel jsem tím tebe. Já vím, Miloši...díky, ale, víš, já se jmenuji František Čech...stačilo utrousit moje jméno, bylo by to možná jasnější... Nechal Dostála ponížit olomouckými závistivými stranickými prďochy! Vyhodit ho z kandidátky na potupné místo! Zneuctít! Zhanobit rovnači kartoték a zapisovači schůzí! Přímá úměrnost platící ve všech stranách na celém světě – čím větší láska lidí, tím větší nenávist ve vlastní straně! Když pak Pavel vynervovaný a schvácený po strašný bitvě vyšel jako vítěz, byl Miloš první, kdo mu gratuloval, a nepochybuji, že se upřímně radoval! Tak jak to teda vlastně je? Žít vedle Miloše a nebýt slepý a hluchý znamená hodně se naučit! Jako zasloužilý Zemanovec měl jsem výsadu kvartální Becherovky. Nejdřív ale, co je Zemanovec? Nebo lépe – není Zemanovec jako Zemanovec! Co je tedy Zemanovec dle Ringa? Ctím řád! Ctím úřad! Ctím kázeň a věrnost! Ctím team a hraji na vítězství! Bigboš džíny – parlament šaty! Na chalupě montérky, na volbu prezidenta smoking. Držím se stranou a držím s jejím předsedou! Když sjezd svrhne Miloše, budu za něj bojovat, ale podrobím se demokratickému hlasování a budu se stejnou vervou podporovat nového předsedu a nový team! Bude mi to líto, zůstanu jeho přítelem a Zemanovcem, chcete-li, ale nebudu svrhávat nového předsedu, i když budu Milošovi pomáhat zpátky na stranický trůn. Kdo není úplný hajzl, tak ví, jak to myslím! Mužstvo je mužstvo! Bicana mám rád, ale Bican není mužstvo.

Tak co? Jsem Zemanovec, nebo ne?

Během dvou let mé parlamentní činnosti jsem vyslechl dvě naprosto protichůdné rady od toho samého člověka v rozmezí půl roku.

1. „Víš, proč jsi ve straně v prdeli? Protože jsi zarytý Zemanovec a nikdo do tebe už ani nekopne!“

2. „Víš, proč jsi ve straně v prdeli? Protože se vůbec nechováš podle Milošovy linie. Ujel ti vlak, hochu, proto už ve straně do tebe nikdo ani nekopne!

Zpátky k té kvartální Becherovce! A když jsem u té Becherovky a povážlivě ji zmiňuji již podruhé...dovolte opět svědectví Mitrofanova:...další slabůstka, o které se svého času hodně mluvilo, je alkohol. Mnoho lidí mělo dojem, že Zeman je alkoholik. Podle mě není...Pivo a občas Becherovka jsou spíš jeho palivem. Zemanova tělesná hmotnost a odolnost vůči alkoholu je taková, že za šest let jsem ho viděl znatelně opilého jen jednou – na jeho svatbě v roce 1993. I když si dá dvě tři pivka a pár Becherovek, stále mluví souvisle a neztrácí kontrolu nad svými slovy a činy. Když potřebuje vrcholnou koncentraci, dokáže se alkoholu netknout celé dny, maximálně si dá jedno pivo k obědu. Alkoholik se pozná podle ochablé vůle. Zemanova vůle je stále dominantou jeho osobnosti. (Za fasádou Lidového domu) Tak ta kvartální Becherovka! S jistými rozpaky a zaváháním pustí mě sekretariát k předsedovi, protože ví, že jdu jen zdržovat a mimo tý Becherovky, kterou považuji za nezrušitelnou výsadu, nic nebudu chtít, jen tlachat a vybízet Miloše k boji. (Jak to popisuji, dostal jsem na ni chuť, ale nemůžu ji najít!) Miloš si k vám sedne a nechá ji vám i sobě nalít. Nikdy nepoznáte, jestli je opravdu rád, že vás vidí, nebo není...Vy ale máte pocit, že je rád! Už jsem několikrát popisoval setkání s osobnostmi a platí to též pro Miloše. Miloš nastaví ucho a můžete spustit. Když se vám ho nepodaří zaujmout během první minuty, jste ztraceni! Miloš vypne a přestane vás poslouchat. Nepoznáte nic. Miloš bude popíjet, kroutit hlavou...pronášet...hm...ano...né...no né...a jiné, ale duší a myslí bude nepřítomen a přetrpí vaši návštěvu, aniž by došel újmy a vy jste to poznali!

Proto jsem začínal vždy nějakým šokingem! Revolucí! Zradou! Výbuchem! Platí to na Miloše Formana, Warner Bross juniora stejně jako na předsedu strany. Jak už se předseda čapnul, byla debata zajímavá. Jen ho nenechat usnout. U Miloše jsem si vždycky připadal trochu jako soudruh Dzeržinskij. Vzhůru do boje! Odhalit zrádce a tvrdě potrestat! Demokraticky, ale tvrdě! Do boje! Bajonet auf a na zteč! Zrádci jsou jasní! Do boje, Miloši! Čelem proti čelu! Nikdy mě neposlechl! Nikdy mě neposlechl a s odstupem mohu konstatovat, že udělal dobře. Byly to pro mě politické lekce. Měli jsme mu s Dostálem za zlé, že se nebrání útokům a intrikám. Chtěli jsme se houfovat pod praporem a chystat se k útoku. Nikdy jsme se od Miloše nedočkali povelu. Miloši, povídám mu při kvartální Becherovce, máš neomylný čich obklopit se zrádci! To máš pravdu, povzdychne si Miloš. A nic. Vůbec nic! Žádný čin! Žádná trestná výprava se nekoná! Podle mě a Dostála, vzhledem k tomu, že nedbá našich dobře míněných rad, měl být už minimálně třicetkrát svržen. A nic! Těsně před koncem tohoto druhého volebního období uznal jsem před Pavlem, že cesta, která vede k cíli, je jiná než čelní střet s nepřítelem, a že Miloš jasně dokazuje, že úspěch má on a jeho strategie. Už mu nebudu radit! Na další kvartální Becherovce přiznávám svoji politickou porážku a neúčinnost boje na české politické scéně a uznávám Milošovu jasnozřivost, abych ho po chvíli znovu lákal k nějaké trestné výpravě! Ale jsem dobrým žákem! Miloš vyzývá mě: Postav se jí! Jsi jediný, kdo má na to, aby se jí v Praze postavil! Vyraž! ...jó, já vyrazím a ty mě v tom necháš! Ten boj by byl krátký! (Našel jsem tu Becherovku. Někdo mi ji dal do sklepa.) Smějeme se jí, ale jako s Pavlem to není! Miloš je pořád v první řadě politik, a tak taková legrace to už není.

Umělci to mají snazší. Nenacházíme na ní nic dobrého! Jen pýchu...nadutost...nelidství a zase nekonečnou pýchu...absenci srdce a citu! Ale jako estéti musíme uznat, že je to krásná ženská. A velmi sexy! Oceňujeme oba i kázeň, s jakou po dítěti zhubla, a obdivujeme to! Velmi si vážíme vůle vypadat dobře a ovládnout své chtíče. Škoda jí! Věčná škoda! Nikdy jsem se nesetkal s takovým odporem k člověku, jako tomu bylo v případě Miloše Zemana. Tak sprosté výpady a urážky jsem ještě nikdy a proti nikomu nezaznamenal. Ptal jsem se sám sebe...co jim udělal tenhle člověk, že ho tak strašně nenávidějí? Čím je tak neuvěřitelně rozčiluje? Co je uvádí v šílenství? ...my bychom vás volili, jen kdyby nebyl ve vašem čele ten šílenec Zeman!!! (kydy naší Midy! Nikdy by nás nevolili, ani kdyby byl v čele Masaryk.)...jen kecá a kecá...do všeho reje a nic neukázal! Jen rozvrací!!! (Jak by mohl ukázat, bratři Češi, když u ničeho nebyl?) Teď! Teď má Miloš šanci – a potom to beru! Dostal příležitost a nevyužil ji. Nebyl dobrý. To ano! To je demokracie! Potom neřeknu ani popel! Po čtyřech letech z vůle voličů odtáhne Miloš Zeman a s ním i celá jeho soldateska (my) od válu a zkus někdo jiný, co umíš?!?! To je přece ta Evropa, do které se dereme, né? Teď ukaž, Miloši, jestli jsi dobrý! Byl tu papá Klaus. Dobrý! Leccos se jaksi nepovedlo, né? Pravda...cosi z majetku se poztrácelo, mnoho zůstalo doma u tržních vůdců. S požehnáním Klause, či nikoli? Mohl nevědět? Nechal krást a mlčet?

Na jedné z čtvrtletních Becherovek mi Miloš povídá: Ringo, já to z nich vytřepu! Nevytřepeš, Miloši! Nikdo už nevytřepe! Ale pamatujme si jejich jména. Jediná spravedlnost, která nám už zbývá, je vědomí, že se alespoň třesou při příchodu a odchodu ze švýcarské banky! Ať se chvilku klepou za rohem, skrčeni v autě, zatímco jejich synové či dcery, v paruce převlečení za poctivce, půjdou vybírat z trezoru kradené. Malá útěcha? Chabá pomsta? Mlhavá spravedlnost? Nevytřepeš, Miloši! Jedna naděje na spravedlivý trest by tu byla. Ovšem jen u nás, křesťanů. Peklo! Věčné smažení v ohni pekelným. Ale, uznejte, je to nějaká spravedlnost, abych byl já za ženský ve stejným kotli jako oni za ničení státu? Chci být spravedlivý a je mi jedno, co si o tom kdo myslí! Jsme jedné krve, ty i já! Zkus to! Když nebudeš dobrý, končíš! Už tě nezvolíme! Za zločiny a za zlodějnu půjdeš do vězení! Podle ovoce poznáte je! Mám rád Miloše a vážím si Klause. Zajímá mě výsledek. Nebudu odsuzovat nikoho předem.Teprve závěrečný hvizd dělá definitivní tečku. Pokud se nenastavuje nebo nekopou desítky. Bez urážek a bez nenávisti. Bojujme proti něčemu a ne proti někomu. Bojujme za něco! Ještě jednou Mitrofanov, znalec nad znalce...

...Co lze říci o Zemanovi jako o člověku? Tak například to, že fascinuje a odpuzuje současně. Nemůže neuchvacovat, když jste v blízkosti muže, který na sobě uskutečňuje gigantický experiment, kolik toho vydrží. Který má od přírody tolik zdraví a vůle, že léta dokáže zapomínat na všechno kromě úkolu, který si sám dal – zvítězit. Který si vycizeloval analytické i vyjadřovací schopnosti téměř k dokonalosti. Který okamžitě vyhodnotí i tu nejsložitější situaci a je schopen na ni ihned reagovat, aniž ztratí vyrovnaný tón hlasu, perfektní dikci a bezchybnou orientaci v složitých souvětích, které jako by četl již hotové z hlubin svého mozku. Je nevšedním zážitkem sledovat zkoncentrovanou energii, tvrdou práci na sobě, nelítostný přístup ke svým slabostem, neuvěřitelnou výkonnost a překvapující pružnost, když to situace vyžaduje...(Za fasádou Lidového domu) Vlastně všechno, co jsem se vám pokusil převyprávět tak nekoncentrovaně a emotivně, kdy myšlenky jsou rychlejší než můj pravý prst na mém Gabriele 110, to tak mistrovsky Saša popsal polovinou vět, než jsem sesmolil já. Na závěr něco, co nemohl vědět, něco, co napsal Mitrofanov v době, kdy zítra ještě neznamenalo včera...

...Nakreslit vyčerpávající portrét Miloše Zemana není dnes možné z řady důvodů. Je totiž složité psát o politikovi, jehož cesta ještě není u konce. Je vůbec těžké vystihnout tak komplikovanou osobnost, která má navíc dar učit se z vlastních i cizích chyb – a na své cestě za cílem se výrazně mění. Kdo mohl tušit, že buřič z roku 1992-1993 bude dnes vystupovat jako zodpovědný státník plný sžíravých bonmotů, upraví se podle politického bontonu, že poťouchlý úsměšek vystřídá výraz hlubokého zamyšlení nad osudy státu a národa? (Za fasádou Lidového domu) Leč dosť bolo Mitrofanova...dosť bolo Zemana...dosť bude aj Ringa! Uf, to byla fuška! A to mě čeká v příštím díle papá Klaus, Václav Havel a první dáma... Co na závěr? Je to týden, sledoval jsem zprávy. Všechny tři...Prima, ČT 1, Nova! Vždyť je to má práce! Miluška kosila kolem chalupy a Poša byla ještě přivázaná venku u lípy. Na obrazovce vedl Miloš svoje chlapce do Strakovy akademie! (Teď mě napadá bonmot a doufám, že je to bonmot a ne nehoráznost – doufám, že to není Strakova akademie od rčení „kradl jako straka“...) Tak Miloš si vedl svoje hochy, které znám jak svý boty! Co si budem povídat? Jsou tam skvělí lidi! Najde se i blb! Kdo se moc ptá, moc se dozví! Je to Milošova vláda! Dívám se a říkám si...lezete do pasti, hoši? Či nikoli? Co na vás papá Klaus vymyslel a co proti tomu vymyslel Miloš? Jen bůh to ví, a to je na politice to krásné. To se vám to vládne, kluci, když je mír a demokracie! Když nejde o život jako hrdinům z druhé světové války a potom o život jejich katům bolševickým, asiatským pacholkům, a potom o život dalším mrzačeným osudům...vážíme si toho? Doufám, že ano! A tak jako jedinou a malou nespravedlnost pociťuji, když si to musí říci sám Miloš, protože nikoho z těch kubů to nenapadlo!?

Řekl jsem hlavním vchodem! Tak hlavním vchodem!