Dobrý den, dnes je 20.10.2017 - 20:00
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

R: Počasí se nám moc nevyvedlo, Mojdo, nevyznamenal jsi se, zachráníme to vynikajícím hostem. Přátelé, přijde mezi nás pan Petr Hájek!

H: Dobrý večer.

R: Já vás, Petře, vítám.

L: Dobrý den. Petr Hájek vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU.

R: Počkej! Úvodem vám musím říct, že jsme z vás, Petře, měli trochu strach.

H: To jsem nerad.

R: Protože když jsem řekl, že přijde Petr Hájek… Ten HÁJEK? Ten démon?

H: Ano.

R: To je démon, hochu, bacha na něj! To je vynikající řečník, nenech ho rozjet. Jak se rozjede, nezastaví se.

H: Ano.

R: A přišel takovej sympatickej člověk.

H: Děkuji.

L: Petr Hájek vystudoval scénáristiku a dramaturgii na FAMU. Byl tiskovým mluvčím Václava Klause, všichni víme. A je členem správní rady nadačního fondu manželů Klausových.

H: To je téměř přesné.

L: To je tak. Co chybělo?

H: Že jsem tam byl na tom Hradě ještě pět let jako vicekancléř, ale to je úplně lhostejné.

R: Petře, co je to za mánii s těma knihovnama? Proč maj Havel knihovnu, proč musí mít Klaus taky knihovnu? Proč třeba si neotevře videopůjčovnu? Nebo něco jinýho?

H: Ona je to taková tradice spíše americká. Tam jsou ty prezidentské knihovny, ale to je prostě samozřejmě něco poněkud jiného, protože tam jsou to obrovské instituce, které uchovávají řekněme nějak odkaz toho prezidenta. Samozřejmě prezident Spojených států a prezident České republiky jsou trošku jiné kategorie. Václav Havel si založil prezidenskou knihovnu a Václav Klaus má součástí svého institutu taky jistou knihovnu, která je veřejně přístupná, ale není to jako prezidentská knihovna jako taková, je to skutečně spíš institut, který se zabývá různými dalšími věcmi, vědeckými operacemi Václava Klause atd.

R: Čili oni nebudou mít stejný knihy, samozřejmě, že jo? Nemůžu říct, to jsem četl už u Havla v knihovně.

H: Já myslím, že ne. Já myslím, že tam je jistý rozdíl, protože ti prezidenti byli rozdílní a zajímal je, je to už minulý čas, jiný výsek toho světa a myslím, že ta knihovna to odráží.

R: Myslíte si, nepropašoval byste mi tam, Petře, nějakou moji knihu? Já bych to ocenil.

H: Určitě.

L: Nepropašoval.

H: Určitě ano. Nenápadně ji vložím do nějaké… Nebude-li tam nějaká výbušnina, tak…

R: Vy nevypadáte navíc, Petře, že byste se pakoval v těch správních radách. Jsou tam tak vysoký odměny? Teďka nás přece pobavili na magistrátě, jak svrhli ODS, tak já jsem se na to díval, to bylo tak roztomilý, jak se hned rvali do těch správních rad! Ten za 100 000, ten za 50… se nemohli dočkat! Oni je, myslím, vyházeli už hned večer, a myslím, že ráno už si šli říct o zálohu. Vy tam máte taky 100 měsíčně?

H: Nemám. Tady ty vysoké platy jsou v nulové podobě.

R: Proč tam teda jste?

L: Z lásky?

H: Protože si myslím, že ta věc k něčemu je, je to nadační fond, kterej pomáhá lidem, kteří jsou nějakým způsobem v té společnosti deprivováni, obvykle sociálně, ale nejen. A pomáhá jim v takových těch obtížných situacích hlavně se vzděláním a s takovými věcmi dětem z dětských domovů a seniorům. Ty učí tzv. komunikovat s těmi hrůzostrašnými přístroji, které nás obklopují atd. Vtahujeme nebohé seniory do toho, ale má to docela velký úspěch. A myslím, že je to dobře, protože mnozí třeba právě senioři trpí nejvíce osamělostí.

R: To můžu potvrdit!

H: Že? Já taky.

R: Já jsem velmi osamělý.

H: Já taky často. Ale ten svět internetový, jakkoli je šílený, tak přeci jen umožňuje jistou komunikaci a jistej prostor pro ty starší lidi. Takže to děláme.

L: Mně nadchnul váš výrok o kouření. Já když jsem zjistila, že sem přijdete, tak jsem si řekla: To já se musím zeptat. Famózní!

R: A teď buďte démon, Petře! Teď udeřte! Můžu jenom předeslat?

H: Ano.

R: Nejde o zdraví, já to furt říkám, to je zástava, to je záminka. Důležitý je zakázat vám hulit, zakázat cokoliv občanům, vyrazit vám cigáro i na tramvajový zastávce. Prostě, ať jsou oni zdraví a nestaraj se o nás. Souhlasíte se mnou?

H: Naprosto pochopitelně souhlasím, ale má to dvě roviny. Ta první je debata o tom, do jaké míry je kouření zdraví škodlivé. Zdraví škodlivé je všechno. Když budete pít tři litry čisté pramenité vody denně, tak po nějakém čase zahynete, protože vám to změní nějakou iontovou strukturu atd. Když budete jenom kouřit, tak to s vámi neudělá nic, je to běžné riziko. Když jíte jako normální člověk bůčky a jitrnice a podobné věci, tak je to taky riziko. Prostě to kouření bylo vytaženo jako jeden zajímavý byznysový prvek a na něm se demonstruje ta modernost, ta starost o zdraví lidu. Ve skutečnosti to je ale tak, a to by bylo na dlouhou debatu, že kouření je jedním z desítek rizikových prvků, které, když se dostanou do řady, nebo když se sečtou, nebo exponujou, tak můžou něco způsobovat. Samo o sobě to kouření je nesmysl, je to samozřejmě útok proti svobodě a nic jiného v tom není.

R: To se nádherně poslouchá. Dneska jsem dokonce viděl ve zprávách, že v Lotyšsku chtěj dokonce kuřákům brát děti.

H: To je velmi…

R: Máš cigáro v puse, sem se synkem! Sebereme ti ho.

H: Já vám něco řeknu, když jsem byl na Hradě, tak jsme jezdili po celém světě a já jsem si dělal takový test.

R: Kouří Václav Klaus?

H: Ale ne.

R: Škoda.

H: Myslím, že vykouřil několik doutníků vítězných během své dlouhé politické kariéry, ale to bylo vše. A vypadá to u něj neorganicky. Není to ten správný pohled. Ty severský země, o kterých mluvíte, při těch cestách jsem si dělal ty testy svobody, jsem tomu tak říkal. Výtečný, vynikající bylo Španělsko, kde po státní večeři v královském paláci přišli sloužící a automaticky nabídli cigarety a to všem.

R: Nádhera.

H: Dámám, pánům atd. Velmi dobře donedávna na tom bylo Rusko se svobodou, už je to horší. Ale naprosto tragické je to právě v těch Lotyšsku…

R: Baltské země.

H: Baltských zemích, kde opravdu je to úplná zvrhlost, šílenost, kde už se nesmí kouřit ani na ulicích. Tam v dokonale nahé podobě vidíte, že nejde o to kouření, že je to záminkou, aby bylo možno něco omezit a to definitivně. Já myslím, že to je jenom krok na cestě k tomu omezit vám, co můžete jíst, co můžete pít, o čem můžete přemýšlet. Je to Orwell na druhou. Je to situace, kterou žijem a kterou se docela zabývám. A proto jsem ten blázen a ten démon, jak jste…

R: Teď už jste trochu démon byl, i když já s váma souhlasím, já mám dokonce pocit, že po kuřácích přijdem na řadu my tlouštíci.

H: Zcela určitě.

R: Že nám budou odnímat potravu, že nám budou měřit pupky. A jak nebudete mít určitej rozměr, tak vám něco… co?

L: Uříznou.

H: S tím řezáním a teďkon s tou Jolií, to bych byl opatrnější, ale fakt je, že určitě vás začnou pronásledovat daněma, budete mít vyšší tzv. pojistky, zcela určitě. Prostě ta snaha natlačit člověka do a) jedné řady a ještě aby z té řady ten váš pupek nevyčuhoval, to je zásadní.

R: Ano, ano.

H: Myslím, že to vede ideově k tomu, aby všichni měli na konci ty maovské uniformy, aby nevyčuhovali, aby se neoblékali, jak chtějí, aby všichni byli stejní.

R: Ano.

H: A ten důvod je velmi jednoduchý. Stejní lidé se poměrně snadno ovládají. Ti, kteří jsou různí, se ovládají těžko, protože jsou individuality, a tam je to složité.

R: Já myslím, že už to začalo, protože mě volal tvůj tatínek, mimochodem Petr Novotný, pětinásobný bavič roku.

L: To říká v každým díle.

R: Protože jsem pyšnej na to, že jsem jeho přítel. A ten mi volal a říká: Prosím tě, bude ti volat Mirka. To je vaše maminka, jeho žena. A ona si někde přečetla, že snad pohřební služba od 105 kg účtuje dvojnásobnou dávku za tlusťocha na pohřeb. Čili my oba s Petrem bysme měli zhubnout, abychom rodině nedělali zbytečnej výdaj.

H: Ale tady, rozumíte, tady bych třeba chápal, že to má nějaké racio. Přece jenom táhnout vás a táhnout vás je rozdíl.

L: To je úplně jinej pohřeb.

H: To je úplně jinej pohřeb. Ale když do toho začne zasahovat ten stát, tak se z toho stává něco špatnýho.

R: Souhlas.

L: Vy jste za svoje výroky dostal spoustu anticen: Němá barikáda, cena Bludný balvan. To vás mimochodem dost spojuje s Ringem.

R: Gratuluju.

H: Taky, taky.

L: Můžu tady…

R: No.

L: Ringo dostal například Zborcenou harfu, Nejhorší zpěvák roku, Trapný komik, Antimalíř, to je jeho oblíbená cena. Antiherec, Spisovatel hlupáků. Má jich spoustu, plný regály.

R: Víte, jak já to řeším, Petře? Já si ty ceny nechám udělat sám. Já mám každej rok cenu Alfréda Radocka, já prostě mám všechno, to si dělám Zlatý desky, uznání. Můžu vám říct, teď jsem si nechal v divadelních dílnách vyrábět Mírové ocenění Merkelové a Obamy, budu mít na stěně. Kdybyste chtěl, měli bysme oba poloviční výdaje, kdybychom si to nechali udělat každej.

H: To není špatnej nápad, možná se pak dohodnem. To mě teda docela zajímá. K tomu Zlatýmu balvanu, já jsem teda bohužel žádnej nedostal. Já jsem doufal, že aspoň to bude něco fyzickýho.

R: Aspoň pozlacenej.

H: Aspoň pozlacenej.

L: Já myslela, že máte na poličce doma nad postelí.

H: Nemám. To mně jenom oznámili a bohužel.

L: To je skandál.

H: To je asi ta krize.

L: Nejsou prachy ani na bludný němý balvan.

H: Zlatý.

L: Zlatý.

R: Zase udeříme. Darwin a jeho scestná teorie o původu druhů. Promiňte, že předbíhám. Vy jste si s ním vyřídil účty, Petře, už?

H: Já myslím, že jako většina vědců, kteří jsou hodni toho slova, si s tím už taky tzv. vyřídili účty. Já myslím, že ani nejde v pravém slova smyslu o teorii. Byla to jakási hypotéza, kterou prostě na určitém stupni poznání, myslím si, Darwin logicky zabloudil.

R: On možná dost pil.

H: No.

L: On něco kouřil.

H: On měl různé záliby, hlavně měl hodně potíže ke konci života se svým křesťanstvím. Jeho žena ho do toho pořád tlačila a on tak nějak unikal. Myslím, že to s tím souvisí. Ale jestli pil a jestli to vzniklo v nějakým rauši? Já pochybuju, myslím, že skutečně šlo tehdy o takové to hluboké přesvědčení 19. století, že člověk všechno uchopí, všemu porozumí a že všechno zařadí do těch škatulek krásných, vědeckých. A pak najednou se to začalo rozplývat. Já bych to řekl takhle: Zatímco newtonovská fyzika platí, i když známe teorii relativity, prostě je to jeden stupeň, jeden balvan v té vědě, a na něj se staví ten vyšší, tak Darwinova teorie o vývoji druhů byla pohřbena. Prostě není, neexistuje. Domnívají se to pouze školáci v našich a amerických školách. Pořád se jim donekonečně opakuje, že ten vývoj od nuly až k těm primátům je jakousi stálou cestou pochopitelnou, srozumitelnou člověku a ono to tak není. Prostě já si ještě pamatuju, vy si to musíte pamatovat taky, že genetika byla vysmívanou pavědou, absolutně vysmívanou. Bylo to něco jako věštectví, nebo něco podobného. Dneska v běžné škole tohle nemůžete vyložit, protože všichni mají za to, že genetika je naprosto samozřejmý hypervědecký obor. A právě genetika byla jedním ze základních kamenů, který Darwinovu teorii vyvrátil. Ono to není možné, aby to takhle fungovalo. A my se to akorát nikde nedozvíme.

R: Já to všude říkám.

H: Já a vy to všude říkáme.

L: Já tápu, já nevím, co mám doma říkat těm dětem.

R: Prostě budeš říkat to, co tady teď slyšíš od Petra a ode mě.

L: Ale… Tak mi to teda řekněte, jak to mám doma vysvětlit.

H: A co?

L: Jak jsme teda vznikli, když ne z opic?

R: Můžu vstoupit, jenom kratičce?

H: No.

R: Já jsem sedlák jihočeskej původem. Já přistupuju k tomu jako k elementární věci, jako hnůj si nedám k pumpě. To jsou takový ty, co sedlák ví. Tak já si neumím představit, že ryba, to je moje laická představa, jednoho dne začíná zkoušet vylézt na břeh těma ploutvičkama, říkat si, co kdybych začala dejchat? A svěřil jsem se já vám, já obdivuju doktora Koukolíka, to je můj guru, já ho nesmírně obdivuju a řekl jsem mu to. A ten se mi vysmál a říká: Ringo, ty si neumíš představit ty miliardy let. A já si říkám: Miliardy ona zkoušela? Je to dobrý, holky, půjdem na břeh. To je přece naprostá blbost.

H: Je to naprostá blbost. To skutečně normální vědecké zkoumání odhalilo zásadní rozdíl, nebo problém této teorie je v tom, že jakýsi vývoj evoluční může probíhat uvnitř druhu, uvnitř! Člověk se nějak vyvíjí. Je tu člověk a nějak se vyvíjí, reaguje na své okolí, přizpůsobuje se atd. Uvnitř těchto druhů jistá evoluce probíhá. Přizpůsobování se. Ale není možné, je vyloučeno, vědecky vyloučeno, že by mohla nastat evoluce mezidruhová. Že by jeden druh se mohl proměnit v jiný, to je prostě vyloučeno, ačkoliv 90 %, možná víc, já bych řekl 96, protože jsem autorem teorie o tom, že vše ve společnosti je 96 a 4 % vždycky.

R: Myslíte homosexuály?

H: Například.

R: Těch je víc. Petře, těch je 60 %.

H: To si myslíme, protože jsou hlasití, ale ve skutečnosti jsou jich fakt maximálně ty 4 %. A všechny tyhlety mysteriózní věci, jako je Darwinova teorie, je dneska konzumována 96 % společnosti a ty 4 % vědí, že to je nesmysl, ale nemají, kudy to říct, kromě vaší televize, kde se to pokouším teď.

R: Jsme velmi progresivní vysílání. Zeptej se Petra, on řekl, že nepochází z opice. Z čeho pochází?

L: To jsem se… Mně to bylo blbý.

R: No, jen se zeptej.

L: Tak vy teda nejste z opice? Já jsem se dodneška domnívala, že já jo. Ringo taky vypadá, že by…

R: Ne, já z opice nejsem.

L: Ne?

R: Ne! Vypadám snad tak?

H: To byla taková věta, kterou jsem řekl při jedné přednášce, a oni se toho ti evolucionisté chytli, že jsem jim právě rozbíjel jejich svatý grál a udělali z toho obrovskou kampaň. Logicky, protože vědí, že těch 96 % lidí si myslí, že z té opice pochází. Ono to prostě není možné, ale ten výrok jim přišel tak pobuřující a nespravedlivý, abych tak řekl, že chtěli na tom demonstrovat, že jsem opravdu blázen. Každý normální vědec ví, že to tak je. Resp. že to tak není.

L: Budu si to pamatovat.

H: Ptáte-li se, z čeho pocházíte, tak na to si musíte najít odpověď sama. Já jako katolík jsem přesvědčen, že platí Starý zákon – Genesis, ve kterém máme naprosto krásně popsáno, jak jsme vznikli, z čeho pocházíme, dodal bych jenom takovou zajímavost. Existuje něco, čemu se říká kambrická revoluce. V jednom okamžiku, to je teď jedno, se zjišťuje, že v jednom okamžiku se všechny druhy na planetě objevily současně. A od toho okamžiku tady jsou a existují vedle sebe. Je to věc, kterou se opravdu běžně nedočtete, ale je to vědecky zjištěný fakt. Prostě ty druhy se tu náhle objevily, 90 % z nich, abych byl přesný. Čili to sdělení o stvoření má například v tomhle svůj bezprostřední podklad.

R: Vy nejste Dänikenovec, ani Sitchinovec, viďte?

H: Absolutně ne.

R: Já se musím přiznat, že s tím trochu koketuju. Ti Anunnakové z vesmíru, oni to byli mimochodem pěkní šmejdi, když si o nich přečtete.

H: No.

R: Mně právě k tomu přivádí, my jsme takoví hajzlíci, že bysme mohli z vesmíru odněkud připutovat.

H: Já s tím nemůžu souhlasit. Já si myslím, že ve vesmíru žádný jiný inteligentní život není.

R: No není ani tady!

H: Kromě nás dvou.

R: A Lenky. A pana Koháka.

H: Lenka nám trochu oponuje.

L: Opět nesouhlasím. Já věřím v mimozemské civilizace a očekávám příchod… brzy.

H: Já myslím, že je obdobná víra, jako je víra v tu evoluci. To je prostě ze stejného intelektuálního, nebo věroučného zdroje, kterej tady mimochodem není moc dlouho, řekněme 150, víc tu nebude, tak 160 let. A je to náhražka, romantická náhražka toho, že vám ten moderní svět sebral pánaboha, tak vy potřebujete něco něčím nahradit, v něco věřit, a ta romantická představa těch sci-fi filmů a celého toho průmyslu sci-fi je samozřejmě založena na tom, že vám dává ty bonbonky, ukazuje vám ty mimozemšťany atd. Věcně řečeno, myslím si, abych řekl teda něco opravdu skandálního…

R: Nádhera.

H: Abych byl opravdu za blázna.

L: Opravdu.

H: Já si myslím, že se Kopernik mýlil, já si myslím, že Země je ve středu vesmíru a že je tou jedinou entitou, na které existuje život zvaný člověk. Ale to by bylo opravdu na delší debatu. Já si myslím, že Bible má řadu rozměrů, kde říká věci obrazně, kde říká věci přeneseně, ale má současně rovinu, ve které platí naprosto doslovně. Takže současně platí, že zpráva o stvoření je naprosto doslovně platná a je současně přenesená, protože my například nevíme, co za eony věku byl jeden boží den, to nevíme, ale platí. Čili já jsem hluboce přesvědčen, a mám to poměrně hodně vyfutrováno, že žijeme v omylu, že opravdu jsme tou jedinou entitou, na které v tom poměrně velkém domě zvaném vesmír bydlí lidé, jak vy říkáte často nepříliš chytří.

R: A kvalitní?

H: A kvalitní.

R: Až na několik jedinců.

H: Na několik jedinců. To jsme si řekli.

R: Je to trošku deprimující. Ale já jsem na vás připravenej dobře dneska.

L: Já ještě mohu?

R: Ale nezdržuj moc.

L: Já se chci zeptat na toho Bin Ládina, já jsem si to nastudovala. Vy si opravdu myslíte, že to je fikce, že nebyl? Že to si Američani…

H: Takový ty špílce si berete.

L: No protože já když jsem to četla, ty informace o vás…

H: No protože máte o mně informace obdobné jako máte o evoluci. Prostě mystifikační. To všechno má nějaký kontext. Já jsem o Bin Ládinovi mluvil a psal také v souvislosti s 11. zářím, od něhož to odvozuji. A faktem je, že Bin Ládin byl původně najat americkými tajnými službami v době, kdy Američani se snažili zásobovat povstalce proti sovětské intervenci. Tehdy tam fungoval jako jejich agent.

L: Kamarád.

H: Agent. A tehdy vznikla Al-kajdá, základna se to jmenovalo. To je americký výraz přeložený do arabštiny. V tomto slova smyslu fyzicky Bin Ládin pochopitelně existoval. Já jenom říkám, že Bin Ládin jako terorista nejvyššího kalibru, zosobněný ďábel, který se náhle zrodí a vytáhne do té svaté války proti Spojeným státům a naší civilizaci nikdy neexistoval v tomto slova smyslu. V tomto slova smyslu je mediální fikcí, nic na tom nemění, že je otázka, zda byl skutečně zabit, nebo nebyl, to je úplně lhostejné. Jeho fyzická přítomnost na tomto světě je sekundární věc.

L: Nepodstatná.

H: Primární je to, co se z něj udělalo mediálně, totiž právě tato představa toho ďábla, který vystoupí proti té civilizaci a ta civilizace se teď brání. A to impérium vrací úder. A jsme v tom Hollywoodu, tak jak nás to naučil, a už nikdo nepřemýšlí a prostě bere to, že jsme součástí toho krásného filmu a hrdě jdeme proti tomu bojovat. V tomto slova smyslu Bin Ládin nikdy neexistoval.

R: A noviny nás masírujou. Můžu vás trochu potěšit?

H: Určitě. Budu rád.

R: Víte, jak já si pomáhám proti tý mediální, proti tý masáži? Já přečtu, to je krásný, já vám to dám, vezmete si to domů, protože jakmile vás novináři naštvou, tak si to přečtete a já se pak směju. Novináři jsou furt stejný, to je určitá ráce lidí. Já si dokonce myslím, že ti naši bojovní novináři jsou ti jejich prasynkové a pravnučky. Napoleon byl na Elbě, Petře. A když utekl, tak noviny Le Moniteur v Paříži napsaly: Netvor uprchl! Za tři dny: Korsická obluda se vylodila. Za týden, všimněte si: Tyran prošel Lyonem. Za tři dny: Bonaparte postupuje mílovými kroky. Za týden: Císař před branami Paříže. A poslední zpráva Le Moniteur: Jeho císařské Veličenstvo vstoupilo včera do Fontainebleau. Takový to je.

H: Naprosto dokonalé.

R: Že jo?

H: Já myslím, že víc se k tomu už říct nedá, můžeme téma opustit.

R: Ano.

L: Krásný.

R: Havel Satanista! Udeřte, Petře! To je jediný, v čem s váma nesouhlasím, protože já jsem vždycky myslel, že to byl spíš kryptomonarchista.

L: Ale vy jste neřekl satanista doslovně, že ne?

H: Já jsem právě nic takovýho neřekl. To jsou ty mediální zjednodušení a fikce. Já jsem v knížce, kterou jsem vydal, Smrt v sametu, sledoval tu jeho kariéru, tu jeho dráhu ve všech možných souvislostech, které vznikly od 60. let, kdy on vstoupil do veřejného prostoru až k okamžiku jeho smrti. A porovnával jsem to s jednou významnou, dávno zapomenutou knihou Vladimíra Solovjova, který v roce 1900 předpověděl vznik Evropské unie, předpověděl, co se bude dít začátkem 3. tisíciletí, a kromě jiného tam popisuje v takové téměř básnické fikci příchod Antikristův. Antikrist není satanista, to je prostě nesmysl, Antikrist je člověk, podle knihy Zjevení zvané Apokalypsa, je a bude člověk, který pod demagogickými hesly o dobru, pravdě, lásce a všech těch hodnotách, po kterých člověk tak nějak vnitřně strašně touží, ať o Bohu je informován či není, ať ho odmítá či přijímá, tak vnitřně tyto hodnoty vyznává, tak pod těmito vějičkami svede lidi k něčemu naprosto strašnému, k vytvoření velké říše, druhého Říma, řekněme, a tím započíná závěrečná etapa světa zvaná apokalypsa. A já jsem si dovolil jisté srovnání, protože jsem říkal: Ano, on byl jednou z možných postav, na kterých se to mohlo demonstrovat. A říkal jsem, že v dějinách dvoutisíciletých, které tvoří naši civilizaci, kdy o této zprávě víme a věděli jsme o ní kdysi mnohem víc, tak byla už řada podobných pokusů vynořujících se v dějinách, kdy se objeví ta postava, která chce pod nějakou ideovou, ideologickou spíš, nějakým ideologickým deštěm spláchnout tu civilizaci do něčeho špatného. A zatím se to nepovedlo. Zatím ti potencionální antikristi vždycky skončili špatně. Což na jednu stranu vypadá velmi nadějně a optimisticky, ale na druhou stranu my, kteří si myslíme, že ta kniha Zjevení je platná, protože je samotným závěrem Písma, jako je samotným začátkem ta kniha Genese, o které jsme mluvili, tak víme, že to stejně přijde. Kdy, nevíme, ale že ty pokusy jsou, to víme a já jsem si dovolil naznačit, že právě ta velkolepá mediální kampaň, která z Václava Havla udělala postavu téměř posvátnou, zničehonic udělala, že vedla právě k tomuhle tomu, že Václav Havel v tomto smyslu ty své sponzory zklamal. Vše.

R: Tak já myslím, že největší chybu udělal s tím vítězstvím pravdy a lásky, protože to je přece naprostá pitomost, to se nestalo.

H: Co myslíte?

R: Že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.

H: On tam neříká, imperfektně – zvítězí. To mimochodem je stará fikce Masarykova, on Masaryk, původně to říkal Hus, který miloval sv. Jana a jeho hlavním heslem bylo: Boží pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Náš Tatíček Zakladatel moc neměl ty katolíky rád, ale Husa ano. Tak mu urval z toho to Boží a na tu prezidentskou vlajku nechal napsat jenom Pravda vítězí.

R: Repasoval to.

H: Dá se říci. To je úplně klasický posun, protože kdyby tam bylo napsáno Boží pravda vítězí, nemáme s tím problém, ale on ano. A jsem přesvědčen, že nikdy by Václav Havel nepřijal, že Boží pravda vítězí. Ale že pravda a láska zvítězí…

R: To už se neví jaká, že ano?

H: To už pravděpodobně ta, o níž mluvím já, já jsem ta pravda, automaticky, já jsem představitel té lásky a ti, kteří jdou proti mně, tak jsou představiteli zla a nenávisti. A já jsem dospěl k paradoxnímu závěru v tý knížce, že skutečným představitelem pravdy a lásky je Václav Klaus, aniž to tuší. Takže to byla další nepříjemnost.

L: Kdo jsou to ti pravdoláskaři? Vysvětlete to tady divákům.

R: Mimochodem, ocenil to Klaus? Tuhletu nádhernou větu?

H: Myslím, že se s ní dosud nesmířil. Ale kdo to jsou? Já tenhle termín nerad používám. Já si myslím, že se tím strašným způsobem ničí dvě z nejcennějších slov PRAVDA a LÁSKA. Takže jsem začal používat termín havlismus, místo pravdoláskaři jsou pro mě havlisté. Stejně jako používám termín klausismus pro jinou skupinu lidí, myslím, že to je přesnější. Vždycky to je tak.

L: Bude i zemanismus potom?

H: Už je, už dávno je.

R: Ale Miloše nechte bejt.

H: Tři velký postavy popřevratové…

R: Já bych teda, nechte Miloše Milošem…

L: Schwarzengismus? Jak by to vlastně bylo?

H: Já jenom chci říct jednu myšlenku, že problém je v tom, když máte toho Darwina, můžete s tím souhlasit, nesouhlasit, cokoli. Ale pak jsou darwinisté! Hrůza! Ti to uchopěj, udělaj z toho ideologii a teď jdou na ty barikády. Jsou homosexuálové, nic proti nim. Ale homosexualismus, ti, kteří to uchopěj a udělají z toho ideologii, která táhne do toho světa a která říká: My ho změníme! A ty základní dimenze a hodnoty, na kterých ten svět stál, už nebudou platit, my to změníme! Tak já myslím, že ty –ismy jsou strašně nebezpečný. A proto myslím, že nějaký problém je Václav Havel, který můžeme zkoumat, mít ho rádi, neradi, a nějak argumentovat, ale naprosto zrůdní jsou ti havlisté, kteří když už pro ně zaplaťpánbůh jejich guru je na pravdě boží, tak teď si ho uchopěj a interpretují, jak chtěj a teprve teď jedou naplno. Čili já myslím, že nepoužívám proto ten termín pravdoláskaři, je mi ohavnej, ale havlisté ano. To je jistá ideologie, která vede k tomu, že člověk má být podřízen nějakému strašlivému, pro mě, projektu a vede, tak jako každá levicová ideologie, od svobody individuální k podřízení se té ideologii, špatně.

R: Havlisty musí teď určitě mrzet, je to jen umělecký příměr, že si Václava Havla nenabalzamovali, viďte?

H: Některé asi ano, já myslím, že takoví ti ezoteričtí jeho obdivovatelé, kteří se třeba veřejně tvářej jako že jsou katolíci, jako třeba prapodivný kněz Tomáš Halík, ten by ho asi balzamoval.

R: Že se vracím k těm homosexuálům, taky musím se svojí troškou do mlýna. Já jsem byl vždycky velmi vstřícnej, protože přijít do styku s homosexuálem je pěkný, protože on je milej na vás, vlídnej, najednou zjistíte, že to není baba úřednice, že najednou někomu se líbíte. Lesby mi vaděj, maj kníry, malý pindíky, ne! Ale já jsem dokonce v parlamentu říkal Hromadovi: Já pro vás budu hlasovat, jestli se chcete soudit o majetek, kluci, tak se suďte. Ale nedrážděte tzv. běžné občany, jak jsou ty billboardy a oni si ti dva chlapi dávaj hubany, ble. A teď si jedou tím jazykem jeden druhýmu do huby, tak jsem si říkal: To přece musí lidi pobouřit. Nebo lesbickej průvod – ty tlustý, hnusný… Ony se svlíknou ještě donaha. Kdyby to byly missky, tak řeknu, prosím, je ještě na co se koukat, ale ty jsou tak tlustý a odporný, že to přece odradí. I kdybych chtěl být buzna, nebudu!

H: Já myslím, že tohleto nebude v tom pořadu, to bude vystřiženo, takže to můžeme zcela klidně probrat. Máte samozřejmě pravdu, to je ten rozdíl, o kterým mluvím. Na jednu stranu je nutno vědět, že homosexuálové vytvářejí úžasné struktury a lobby. Jsou to obvykle velmi dobře situovaní lidé, zaujímaj vysoké postavení v různých strukturách, ať státních, ať privátních. A opět tam umísťují jenom lidi, o nichž si myslí, o nichž vědí, že jsou jim blízcí jejich založením. Což by ještě samo o sobě nevadilo tolik, protože to může být nějaká reakce na to, že se cítili ohrožení. Ale co je horší, že se demonstruje nějaká ta deviace, protože je to deviace, ty 4 %, čili je to menšina…

R: 50 %.

L: 4 %.

H: Vždycky ta menšina je deviací. Je to něco, co oponuje normě. A norma je určena většinou, tím se stává normou. Čili brát to, že nazvete homosexuály devianty, je něco jiného, než říct, že je to deviace. To by nebylo tak strašný, ok, ať si každý v tom bláznivém světě, který nás obklopuje, dělá koneckonců, co chce. Ale hrozný je, že se z toho stávaj tyhlety průvody, tyhlety věci, který chtějí říct veřejnosti právě skrze tu obrovskou mediální podporu, je to něco báječnýho, je to něco cool, je to něco bezva…

R: A zkusil jste to?

H: Ne.

R: Já taky ne.

L: Počkejte, tak změníme téma. Co vy a ženy?

R: Ano, poslední dvě otázky. Správně.

L: Sbalila bych vás třeba já, kdybych…

H: Tutově, kdybych byl o 60 let mladší, tak jo.

R: Proč o 60?

L: Prosím vás…

R: Nic není nad stárnoucího chlapa.

L: Tak jo.

H: To já myslím, že by se vám to asi podařilo. Ale asi by to bylo obráceně, že bych spíš balil já vás.

L: Jo.

R: Démone, jste skvělej člověk. A teď nejdůležitější otázka, vůbec klíčová. Já jsem si ji nechal nakonec, Petře, protože nevím, jak pro diváky, ale pro mě je to základ, alfa a omega všeho. Jste sparťan nebo slávista?

H: Na tuhle otázku nemůžu odpovědět, protože vyskočíte a zastřelíte mě.

L: Já ho držím.

R: Ne, tak na to zapomeňte. Jako bych se neptal. Já tuším, co řeknete!

H: Já jsem…

R: Dukla?

H: …příznivec dobrýho sportu, čili jsem sparťan.

R: Petře, já vám, sparťane, děkuju, nasral jste mě, trochu, ale...

L: Mě ne.

R: Nějaká kontroverze byla, ale jinak s vámi skoro ve všem souhlasím.

H: Moc díky.

L: Já skoro v ničem nesouhlasím, mockrát vám děkuju.

R: Slávistka!

H: Slávistka, tím je taky řečeno mnohé. Děkuju.

L: Dárky jste si nedali. Neměli jste si vyměňovat nějaký dary?

R: Jó!

L: Dary? Knihy?

R: Petře, mě jste s tou Spartou tak naštval… Mám pro vás obrázek.

H: To je nádhera.

L: Jste ho tak rozčilil, že vám ho skoro nedal.

R: Trofim Denisovič Lysenko operuje Solženicyna. Lidi už nebudou vědět, kdo je Trofim Denisovič, ani Solženicyn, ale operujou ho.

H: Tomu rozuměj, že ho operujou. Moc děkuju, vážně si toho cením, je to nádhera. Děkuju moc.

R: A pozdravujte Klause. Přišel by?

H: Zeptat se můžu.

R: Přimluvte se.

H: Zkusím to.

R: Budeme ho šetřit.

H: Děkuju.

L: Děkujeme.

H: Na shledanou.

R: Díky, byl jste dobrej.

L: Řekl, že fandí Spartě a tys mu skoro nedal obraz hostovi.

R: Jste nás zaskočil slávisty oba.

L: Vy jste přinesl knihu a taky jste ji nevyndal.

R: Ne, já už jsem ji dal Petrovi.

H: Já ji mám tady.

L: Já myslela, že je to nějaká… Že jsme tady měli knihu…