Dobrý den, dnes je 24.06.2017 - 15:45
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Jiří Korn

Kdybych měl jmenovat dva největší profesionály lehkých múz, řekl bych dvě jména: Jiří Korn a Karel Gott. Dokonce i v tomto pořadí. Opravdu, co do píle, poctivé přípravy k práci a umělecké i osobní kázně nemají tito dva ve své branži sobě rovné. Leč o božském Karlušovi jinde, tohle je Kornův medailon.

 

Jirku jsem poznal v době, kdy jsem byl šéfem orchestru divadla Semafor, a z té doby je také publikována fotografie.

 

Bylo to krátce po mém návratu z Las Vegas. Mladým se tlačili na paty ještě mladší, a tak vedle mého pokoje, kde hřměl od rána do noci bigboš, začalo záhy hřmít i v pokoji mého o čtyři roky mladšího bráchy Svatopluka. Jedna ze tří mániček, které za bráchou chodily, zpívaly, plánovaly a kuly pikle, byl i mladíček Jiří Korn.

 

Skupina si začala říkat REBELS podle názvu, který jsem přivezl z USA. REBELS byl studentský klub Nevada Southern University, kam jsem jeden rok chodil. Tři vynikající vokalisté, jak se měl hudební svět brzy přesvědčit, byli brácha, Jirka Korn a Plíva, doplnění do kvarteta bubeníkem Kášou. Plíva byl asi králem, ale každému podle jeho gusta. Mě nikdy moc nebraly hlasy čisté jako horský potok, vždycky jsem tam chtěl slyšet něco víc, nějakou barvu, nějaký výrazný identifikační znak. Proto jsem nikdy moc nebral Elvise, Paula Anku a Cliffa Richarda, ale spíš dával přednost Haileymu, Cochranovi, Belafontemu nebo Rayi Charlesovi.

 

Tak tím božským hlasem byl Plíva a tím vzrušujícím Korn. Brácha mohl zpívat s kýmkoli, třeba s parní mlátičkou, a vždycky ladil a byl absolutně přesnej. Takže Korn mi učaroval přes zeď, když u nás zkoušeli a u mě se zrovna na vteřinu odmlčel magneťák. Mladej, štíhlej, krásnej kluk, vypadal opravdu dobře, a co jsem mu od pohledu záviděl, byly ty jeho nádherný vlasy. Krásný, rovný anglosaský vlasy, jako měl Brian Jones z Rolling Stones. Kornovko, povídám mu, ty vole, to je nádhera, víš, co máš na hlavě? Vážíš si toho? Podívej se na tu moji hnusnou slovanskou vlnu, jak se mi kroutí, ten hnus. Pomádu na to rvu, natahuju, vyčesávám, ustřihnu a vlna doroste přesně stejně odporná, jako byla předtím. Kudrny jsou vlasová nemoc!

 

Že později tihle REBELS vyhráli beatový festival v Praze, je, myslím, všeobecně známé. Vzpomínám si, jak seděl zklamaný baskytarista skupiny Primitives group smutně na schodech na Žofíně a konstatoval: Smůla, co se dá dělat, Ringo, byl to festival krásných hlasů a písní – nic pro rockera!

 

Vrcholem Kornovy kariéry jako zpěváka bylo Zahradníkovo a Prostějovského album Šípková Růženka. Korn potom nazpíval ještě mnoho šlágrů i krásných písniček, ale nikdy už nic nepřekonalo Šípkovou Růženku.Takováhle věc se povede jednou, možná dvakrát za život a já jsem si ověřil kvalitu téhle desky, když jsem ji nahrál na kazetu a poslal po 25 letech své dceři na studia do Lyonu. Jen tak, co to udělá! Velmi brzo přišel dopis, ve kterém se moje nadšená dcera vyptává, kdo a co že to je, taková nádhera. Když se po úprku Plívy před bolšánem REBELS rozpadli, hned jsem urval Korna do divadla Semafor, ale moc jsme se spolu nechytali a myslím, že mu ani Semafor moc nesedl.

 

Jirka propadl psychóze a nakonec, myslím, byl možná upřímně přesvědčen, že moje texty nemají náležitou kvalitu, zvlášť když ti, kreří se chystali Korna přelanařit, mu to denně nalévali do hlavy.

 

Dnes po letech kladu si otázku znovu, v čem byla ta kvalita a o co byla lepší a kvalitnější Iveta než moje hity Mám kapsu prázdnou nebo Jannie jde ulicí, má bílé kalhoty, snad jeansy Lee?

 

No dyk je to fuk! Ať si každý dělá svoje a drží hubu. Historie ukáže, co přežije a co zajde.Mám pocit, že zašla Iveta i moje hity!

 

Korn byl jeden z prvních, který pochopil, že zpěvák musí být perfektní i vizuálně, a tak začal brzy na jevišti tancovat, stepovat, a to všechno dělal s vrozenou Kornovskou důsledností a pílí.

 

V Kornově velké rodině byly jenom talenty. Ale kdyby jenom talenty – výjimečné talenty. Kornův brácha – vynikající tanečník! Jedna Kornova ségra – vynikající baletka, herečka, a pak i ta malá Iveta, která se v této potentní rodině narodila, už pak byla velká star.

 

Korn dřel jako kůň – vstával ráno brzy, jezdil s bráchou cvičit na sál a dřel a dřel a dřel. Perfekcionista dokonalej! Čistej, slušně a s koulema oblečený Korn, perfektní gentleman s velkým citem pro branži.

 

Když můj kamarád koupil Pragokoncert a hledal vhodného uměleckého ředitele, doporučil jsem mu Jirku Korna. I když z toho později sešlo, nápad se líbil, já jsem si domluvil s Jirkou schůzku a měl jsem tak možnost s ním po dlouhé době mluvit v klidu mezi čtyřma očima.

 

Sedíme spolu v číně, Jirka naproti mně, jako vždycky čistej, vymydlenej, štíhlej, perfektně oblečenej, ideální ředitel nejen Pragokoncertu, ale třeba i Warner Brothers nebo Columbie.

 

Já se cpu – Korn jí velmi střídmě a jemně jako vrabeček. Obdivně po něm pokukuji a hážu to do sebe jak do tavící pece.

 

Kornovko! To je ale nespravedlnost! Když na tebe koukám, tak si říkám, je to fakt, to přísloví, že čert sere na jednu hromadu. Ty seš štíhlej! Krásnej! Upravenej! Pilnej! A ještě seš geniální, není toho trochu moc? Korn se směje a povídá: Ty vole, víš, co to je? Víš, co je to za život, takhle jíst? Vždyť je to utrpení! Dyk já vůbec nežeru, nechlastám a pořád musím cvičit!

 

Uvědomil jsem si krutou skutečnost, že nic na tomhle světě není zadarmo. A tak cena za Kornovu postavu je nežrat!

 

Nežrat! Nežrat! Nežrat! Co říkáte? Jak jednoduché ve své podstatě! Můžete si vybrat, zda být tlustým čuníkem nebo štíhlým gentlemanem!

 

Když se na Korna dívám, rozhoduji se v duchu, že budu také štíhlým gentlemanem a přestanu tolik žrát. Při tom ale dojíždím zbytky, co nechal Jirka, a dojídám se chlebem.

 

Povídáme si o všem možném, kam zmizel náš padesátiletý život a co s tou troškou, co nám možná zbývá. Ty seš, Jirko, tutově taky zdravej, viď? Že ti, ty vole, navíc k tomuhle všemu taky vůbec nic není? Co?!

 

Ále, to zas né!

 

Jak to, to zas né? Co ti je? Seš zdravej jako tuřín. No, co tě bolí? Jirka si nemůže vzpomenout.

 

Děkuju mu za přání k padesátinám.

 

Víš, Jirko, že jsi jedinej? Jedinej ze všech lidí, které znám, kdo mi poslal přání. Né, že bych byl formalista, ale moc mě to potěšilo, že sis vzpomněl. Že sis dal vůbec práci něco tak nepodstatného zjistit. Takže k tý silný vůli a osobní kázni se pojí ještě slušnost a vnímavost ke svému okolí a přátelům.

 

Další lekci od Korna jsem dostal vzápětí. Viděl jsem ho vystupovat asi půl roku předtím v Plzni a velmi se mi líbila jedna z jeho tanečnic. Velmi mě zaujala, kdybych disponoval náhradními díly k děvčatům, asi bych jí vyměnil kolena, ale jinak neměla chybu. Protože mám v hlavě přímé spojení práce a zábavy, už jsem ji viděl jako Šárku v Dívčí válce a současně jak jí žmoulám ruku kdesi v koutě divadelní šatny.

 

Oslovil jsem ji už na místě v Plzni, ale odezva se nedostavila. Protože ale byla opravdu pěkná (až na ty kolena... Pozor! Důvod k tomu, proč ji po čase opustit bez výčitek!), zkusil jsem ještě jednu možnost.

 

Jirko, povídám Kornovi, zeptej se tý krásný holky, jestli by šla, když ji pozvu na večeři? Jirka slíbil a v tý číně se ho ptám na výsledek jeho mise.

 

Člověče, ona vůbec neví, kdo jsi! Nikdy o tobě neslyšela a nikdy a nikde tě neviděla!

 

Né, že bych se nějak moc cenil, ale obrazovku čas od času vyplňuji docela slušně, knihu také tu a tam koupíte, obrázek také leckde visí a též z rádia je mě slušně slyšet. Navíc už opruzuji na tomto světě dostatečně dlouho, abych neunikl pozornosti ani hluchoněmé slepkyně, natož tanečnici z umělecké branže. V případě, jako je tento, už netřeba se dále snažit a můžete jít rovnou o dům dál.

 

Tak krásná a tak blbá, říkám Jirkovi: „Tys to, Jirko, nezkusil?"

 

Ále, povídá Korn a mírně... jen mírně zčervená. Taková mladá, krásná holka, měl bych zábrany, styděl bych se.

 

Takže lekce z pokory! Koukám na něj a stydím se. Tenhle krásnej Korn má zábrany a ostych oslovit důvěrněji krasavici (blbou!) a já starý tlustý nevzhledný čuník mám tu drzost a dvakrát to zkouším! Fujtajbl! Dobře mi tak!

 

Jirka Korn patří k lidem, kterým jde všechno, na co sáhnou. A nejenže jim to jde, ale jsou přímo vynikající. Je to dar od Boha a pozná se hned.

 

Příklad: Dva šestiletí kluci si poprvé v životě postaví merunu na desítku. Jeden z nich kopne a míč letí do prdele. (Já) Zbývá trnitá cesta učení vlastní nohy, aby poslala míč tam, kam patří. Druhý kope – a vingl. Nádhernej vingl jak od Bicana. (Korn)

 

Další příklad: Před lety jsem byl úplně fascinován Kellym a jeho Zpíváním v dešti a nejvíc tím dvojtancem s houslema. Pořád a pořád jsem si to pouštěl a byl jsem u vytržení. Potkám v tý době Kornovku a říkám mu, jak furt čumím na Kellyho, jak je možný, že dokáže takové zázraky na jevišti. „Máš pravdu," povídá Jirka, „už na to myslím delší dobu, že bych to udělal na Silvestra pro TV."

 

Copak je to možný? divím se a přesto, že mám s Kornem v té době už dvacetiletou zkušenost, v duchu pochybuji – nevěřím. (Odpusť, Jirko!)

 

Za půl roku čumím na bednu a málem jsem spad z otomanu. Korn se ségrou tančí toho Kellyho a stejně dobře jako Kelly. Co stejně dobře! Líp!!! A ten mizera Korn se u toho směje, jako by jedl jahody se šlehačkou, a zpívá jak pánbůh.

 

No a na tuhle příhodu jsem si vzpomněl, když jsem točil Novoty a v šatně Rosák se Šípem vyprávěli o tom, jak chodí do nějakého nově utvořeného kulečníkového či biliárového kterýho čerta klubu, a mezi řečí několikrát bylo vysloveno „protikornovské pravidlo“ a kluci mi vysvětlují, to máš tak: Když hrajou dva proti sobě, tak se srovnaj ty koule uprostřed stolu a začne hrát jeden, podle losu první. Když hraje kdokoli z nás s Kornem a má úvodní šťouch, tak do těch koulí bouchne jednou a Korn to pak celý dohraje! Neudělá žádnou chybu a hraje to po tvým prvním šťouchu až do konce! A ty na něj jen čumíš! Tak jsme schválili „protikornovský pravidlo“, že hrajeme ve čtyřech, dva proti dvěma. No a ten druhej, ten co hraje s Kornem, mu to všechno zkazí. Né schválně! Vůbec né! Hraje jak o život, ale zkazí to proto, že je normální člověk, kdežto Korn je génius. V praxi to vypadá tak, že my uděláme šťouch, pak hraje první Kornův partner, který mu to všechno rozhází (nerad), Jirka si pečlivě připraví formaci a jeho partner bác a je to v hajzlu! Takže jenom takhle se dá hrát s Kornem.

 

Pak jsme to v tý šatně rozebrali, že mu muselo hučet v uších, ať byl kdekoli. Prostě je to génius, ten náš Jirka. Golf by mohl hrát skoro profi. V bowlingu je mistr nad mistry, tančí jak Kelly a Fred Astair dohromady, zpívá jak Lennon, umí obyčejný kuželky a kdyby mu řekli, pane Korn, pojedete s našima do Nagana, je jich málo, tak se Kornovka jen zeptá, kde bude hrát, jestli v bráně, v obraně nebo v útoku, a přijede tak připravenej, že Jágr nebude spát, a ten Korn bude mít ještě navíc nejvyžehlenější dres a kravatu, puky na těch vatovanejch trenýrkách a bude mu to nejvíc slušet!

 

Jó! Jó!

 

Vyprávím tohle svému příteli hudebníkovi z rozhlasového symfoňáku a ten souhlasně pokyvuje hlavou a dosvědčuje společnosti: Ano! Je to tak, jak říkáš. A víš, po kom to ty děti Kornovic maj? Po tátovi!

 

Takže, milý čtenáři, až uvidíš Jiřího Korna dělat cokoli, co tě pochopitelně, jak jinak, uvede v nadšení, věz, že starej Korn je zdroj těch geniálních genů!