František Ringo Čech
Praha Jíloviště Česká kotlina
Drahý Františku, mám-li pojmenovat to, o čem Ti budu psát, pak je to úžasné cvičení. Večer při koncertu jsem hleděl do očí asi dvacítce žen dávající jistými znaky najevo, že jde o k sobě náležící lidi a fajn skupinu. Prozradily na sebe, že každé ráno na pláži cvičí, a že se mi to může líbit.
Milý Statisi….to přeci známe, viz – cituji Svěráka staršího…civí civí, svlékají nas očima…vyjdeme ven do noci a tam je pusto a prázdno…všechny jsou doma!
Ráno s úsvitem jsem vyhlížel z okna svého pokoje pláž a na ni cvičící děvčata. Možná bych se nedočkal, nebýt smíchu, který se vkradl do mého pokoje i přes zavřené okno a já zjistil, že jen o malinko vpravo mého pohledu je jejich cvičební záběr v plném proudu.
Zaťukala některá nesmělým hlasem….Statisi! Jdeme cvičit… pojď…..nezaťukala! První vážné varování….
K cvičení vystrojen jsem tedy běžel na pláž, neboť jen pár hodin před tím, jsem se domluvil s některými s nich, že se té bohulibé činnosti zúčastním. Jaké ale překvapení, ony krásné vnadné české dívky s Prahy a okolí trénovali svá těla a bránice smíchem. Krok vpravo a smích, krok vlevo a smích, vzpažit a připažit a zase smích. Dva vytvořené kruhy se točily proti sobě potřásaly si pravicemi a častovali se nezbytným smíchem. Smáli se věcem běžným ba dokonce i sobě navzájem.
Naivní bratře….proč si vybraly rozesmáté dívky právě Lesbos, pevnost zplaněného pohlaví? Nenapadlo tě, když ani jedna z nich tě nevyprovodila do tvé mládenecké komůrky, že zatím co ty, spíš zdravým spánkem opilce ony si ukazují vzájemně pipiny a obdivují se jim …..?
Když zpozorovali, že já ten šedovlasý sportsmen opodál neházím chlípné pohledy, leč zírám a zírám s úžasem, pozvali mě mezi sebe a cvičení smíchem pak pokračovalo na pláži Anaxos, ostrova Lesvos s někým dalším, kdo do této chvíle neměl ani páru, že tohle existuje a je vůbec možné cvičit svou duši smíchem. Mezery ve znalostech jsem si velmi rychle odpustil a své já uspokojil sebe ujištěním, že půjde o disciplínu kterou zajisté vymysleli Řekové už dávno před léty jako všechno. Nebo alespoň většinu z pozitivního co tady mí předkové lidstvu zanechali a tak jsem se snažil tvářit se znale a, že nic z toho cvičení mě vůbec nepřekvapuje ba dokonce je mi to jasné, známe a normální. A tak jsem svou suverenitou a asi dokonalým zastíracím manévrem u několika cvičenek zažehl jiskřičku nejistoty v jejich vlastní cvičební dokonalost.
Pošetilý starče! Nebylo ti divné že až teprve když nezaznamenaly chlípné pohledy byl jsi vyzván do kola? Že by je rozhněval obdivný pohled zdravého jedince, který poslušen Božích a přírodních zákonů touží splnit své základní poslání a zachovat lidský rod?
Já jediný a kolem tolik krásy. Něco co už dlouho nepamatuji. Řecko, slunce, moře a plno ženských ( Nebyly to ženský Statisi!) a ještě hudba. No, a zacvičil jsem si s nimi opravdu dobře. Mé nitro bylo po nabytí energii získanou cvičením s tak levnou pomůckou jakou je smích po celý den velmi spokojené a já měl toho smíchu a nálady v ten den a snad i po celý pobyt na rozdávání. ( Bože Bratře! Ty jsi snad opravdu zestárnul?) A tak jsem vzpomněl na Tebe a Tvé předčítání všeho toho co za ten den napíšeš a pak se večer raduješ ze smíchu všech okolo. Jak se popadají za břicha. Jak jim z toho smíchu tečou i slzy.
A tak už znám odpověď na otázku kdo je k smíchu? Cvičenky na pláži Anaxos nebo jsme k smíchu my kteří o své duši a jejich potřebách víme tak málo. ( Samozřejmě, že k smíchu jsme my dva! Ty, který o nich víš hovno i já, který o nich vím všechno! Oběma je nám to houby platné!) Bylo mi opravdu mezi nimi dobře. (Bože! Po návratu vyhledej psychiatra a svěř se mu jako nyní mě. Určitě už na to jsou léky!)
A má duše tím cvičením velmi spokojená mě přivedla k poznání že je smích skutečně dobrým lékem lidské duše. Pak nezbývá než Ti upřímně poděkovat Doktore, ale co doktore přímo Primáři Františku Čechu za nás za všechny za nás pacienty které léčíš už tolik let a tak nádherně a tak krásně.
