Dobrý den, dnes je 24.06.2017 - 15:46
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Na Brusel, Vávro! Na Brusel!

Z Knihy GERNERACE BEATLES – Ringo píše Shortymu

 

,, Rozpočet by měl být vyvážený, státní pokladna by se měla znova naplnit, veřejný dluh by se měl snížit, arogance úřednictva by se měla zmírnit a být pod dozorem, pomoc cizím zemím by se měla omezit, pokud Řím nemá přijít na mizinu. Lidé se opět musí naučit pracovat na místo toho, aby žili z veřejné podpory. Marcus Tulius Cicero v roce 55 př. n. l.

 

NA BRUSEL VÁVRO! NA BRUSEL!

 

Rád bych Tě, Shorty, seznámil ještě s mými dalšími komediemi. Mám jich celkem 6. Předposlední z nich se jmenuje ,,Na Brusel, Vávro, na Brusel,, aneb ,,Nebudu si ho držet,,. Je to vlastenecká komedie se zpěvy a tanci. Chtěl jsem udělat komedii ze současnosti, o politické scéně, ale mám pořád na ně tak strašnej vztek, ještě ze mě nevyprchal ten hněv poslaneckej, ta bezmoc, tak jsem vlastně napsal frašku. Podobenství. Víš, že si zakládám na tom, jak jsem objektivní, nebo jak se snažím být objektivní.

 

Měl jsem s tím v sociální demokracii občas problémy, protože jsem se přidával k modrejm ptákům nebo jsem se zastával republikánů, když jsem viděl, že mají pravdu. Za to jsem byl tepán a deptán, ale bohudíky musím říct, že za Miloše Zemana byla velká demokracie ve straně, takže mi to prošlo. Jenom k takové krátkodobé nelibosti a opovržení mých kolegů.

 

Zvlášť v uměleckým díle si zakládám na nadstranickosti. Tak jsem udělal současnou komedii, která se samozřejmě odehrává v roce 2060, v Kocourkově, kde jinde, a je naprosto nadstranická. Popisuju tam kretény a imbecily z celýho širokýho politickýho spektra. Každá strana si tam najde svoje idioty. A že jich má každá požehnaně! Vlastně jako všechny moje hry a všechny moje knížky jsou jenom o idiotech. A to, i když píšu o sobě.

 

Napsal jsem ji, a myslím, že se vydařila. Slaví úspěchy, i když samozřejmě ne takový, jako Dívčí válka. Ale tu nepřekoná v mé tvorbě už nikdy nic. Poprvé až ve svý 5. hře jsem napsal písničky, když mi Jirka Suchý vyčítal, proč já, hitmaker, nemám ve svých hrách hudbu a svoje písňový texty, tak jsem mu říkal, já chci mít na jevišti klid, po těch 20 letech strávených před 20 000 Wattama s bigbošem. Miluju ticho, miluju pauzy. V mých divadelních komediích, až do premiéry Bruselu byla hudba jenom účelová, teda scénická a vždy velmi krátká.

 

Tak toto je Shorty děj tý hry:

Nově zvolený poslanec do parlamentu v Kocourkově, (vidíš, v Kocourkově mají taky parlament!) Václav, čeká na svůj vlak a loučí se s přítelem Toníkem, předsedou ,,Strany poctivého demokratického bohatství,, za kterou byl Václav zvolen. Tady došlo k nádherný minele. Napsal jsem do scénáře, že Václav čeká na nádraží, a potom jsem zjistil, že nemám na pásku s efektama jedoucí vlak, že mám jenom záoceánský parník. Tak jsem to předělal, poslanec čeká na parník, kterej jede do Kocourkova. Když rozmlouvá s hostinským Palivcem, (toho hraju já mimochodem, mám tam několik rolí)…. který je zoofil a žije se svojí milenkou kozou Lízou, přichází překrásná Miss Kocourkov a televizní rosnička Máňa, provázená svojí nerozlučnou přítelkyní, neuvěřitelně šerednou Marcelou. Musím zase zdůraznit určitý specifikum tý hry, v tom Kocourkově mají obrácené estetické hodnoty. To znamená, to, co je pro nás krásný, třeba Claudia Schiffer, je v Kocourkově odporná ropucha, neskutečně šeredná a navíc něco hodně hnusnýho. Koho bych teď jmenoval? Nechci nikoho urazit, protože ty šeredný holky jsou většinou fajn, ale tak ta, která se nám jeví hnusná, tak v Kocourkově je naopak neskutečně krásná. Miss Kocourkov hraje Uršula a její nerozlučnou přítelkyni hraje Martha Olšrová. Čili krásná moravská samice s velkejma kozama, s dlouhejma nohama. Ta je pro Kocourkovské občany neuvěřitelně odporná, zatímco Uršula je ta neuvěřitelně krásná, a všichni po ní šílí!

 

Oba mladí lidé se do sebe zamilují hned tam na té stanici u toho parníku alias na vlakovém nádraží a rozhodnou se, že spolu utečou. Schovají se před světem a budou žít jen a jen se svojí velikou láskou.

 

Když Václav po krátké poradě s Máňou odchází vrátit poslanecký mandát, přichází do hostince bankéř a burzián Daniel, obchodník s topnými oleji, nečestný člověk, zhýralý a zvrhlý boháč a ihned se do Máni zamiluje a naruší její čistou duši a panenské představy o věrnosti mnoha dary a penězi. Aby toho nebylo dost, vycítí bankéř Máninu zvýšenou sexualitu a probudí v nevinné dívce neřest. Těmto svodům nebohá a nezkušená Máňa podlehne. Chtěl jsem to ve hře vyjádřit hned tam na tý stanici u toho parníku v rohu.

 

Když se Václav vrátí, ( Máňa už došukala) oba šťastní milenci odcházejí, žijí na golfu mezi boháči a jsou šťastni. Bydlí na greenu u 7. jamky, to musím zdůraznit. Máňa miluje bezmezně svého Václava, její srdce a duše patří jenom jemu. Pouze svoji smyslnost ukájí s burziánem Danielem a průvodčím z vlaku, kterého ukrývá před Václavem v převleku za tibetskou dogu.

 

Do děje zasahuje předseda strany Toník, který naléhá, aby se Václav vrátil do politiky a sloužil vlasti, která ho potřebuje. Kocourkov je před ekonomickým krachem, navzdory velkým půjčkám od Řecka, Irska a Portugalska a přechodu jejich měn na leva a forint!. Toník získá dokonce pro Václava od Čečenců z kremelského mauzolea ukradeného Lenina na dálkové ovládání. Když se finanční situace mladých milenců zhorší, přijme Máňa nabídku bankéře Daniela, aby žila v jeho vile s tučnou rentou. Pouze nouze donutí oba mladé lidi, aby nabídku přijali, a vymyslí chytrý plán, kdy s Máňou bude ve vile též její milenec exposlanec Václav, vydávající se za jejího bratra, prostého dudáka z Chodska. Tak se taky stane.

 

Přítelkyně Marcela při každé příležitosti zrazuje svoji nejbližší kamarádku, když vidí, jak je Máňa šťastná, tak ji okamžitě zradí a je hned za svůj odporný čin potrestána prozřetelností. Začíná příšerně zapáchat,…. přestává vidět,…. kulhá,…. šilhá a je stále ošklivější a hnusnější! Nešťastná Máňa, zcela ovládaná sexem, svádí italského diplomata hraběte Cornuta, který jejímu kouzlu též podlehne a šílený láskou si pro ni přichází, aby ji odvezl do slunné Itálie, na benefici Pavla Nedvěda.

 

Rozpolcená Máňa šílí, protože její srdce a duše patří Václavovi. Pouze tělo hřeší a to vydatně. Zrádná smrdící Marcela vyzradí její poměr s hrabětem Cornutem, tibetskou dogou i Václavem panu bankéři Danielovi. Za to je vzápětí potrestaná tím, že ji napadnou blechy a vši. Zhrzený hrabě Cornuto vyzývá Máňu na souboj a Václav vyzývá současně na souboj „topného oleje“ Daniela. Schyluje se k masakru. Do toho svádí úspěšně Máňa předsedu strany Toníka a šeredná, páchnoucí, zavšivená a zablešená Marcela to udá Václavovi. Za to ji opět postihne trest ve formě ztráty zraku a ona přestává vidět.

 

V tomto okamžiku přestávají diváci chápat, o čem vlastně hrajeme, zmateně hledí jeden na druhého a já musím vyjít na forbínu a vrátit je všechny do děje!

 

Těsně, než promluví zbraně, je s okamžitou platností odvolán hrabě Cornuto do Itálie, aby se zodpovídal před svým tchánem Benitem Mussolinim za nemravné chování a ztrátu Sicílie. Také samozřejmě spěchá na benefici Pavla Nedvěda, který po zralé ůvaze vrátí Spartě i Juventusu klubové legitimaci a přestoupí do Slávie!

 

Do všeobecné vřavy přichází prezident republiky Kocourkov, což jsem já, a nastoluje na jevišti soulad, mír a lásku.

 

Když už je vyhráno a vše zalito sluncem přichází na scénu nečekaně komisař EU pro Kocourkov doktor Kurve vyhrožuje Kofi Ananem a trestá Čechy za neplnění usnesení a nařízení Evropské unie. Prezident republiky je však chytrý a Češi nad Evropskou unií zvítězí. Doktor Kurve zahanben prchá zpět do Bruselu, Marcele v hradní nemocnici navrátí krásu, vůni a odstraní obtížný hmyz. Všichni se vezmou, pravda a láska konečně zvítězí i v Kocourkově nad lží a nenávistí.

 

( Na plakátu jsem uvedl ….,, v této hře dostane lež a nenávist tak do držky, až se z toho posere!,,)

 

Možná, Shorty, že Ti to přijde jako blábol, on to teda trochu blábol je. Ale všechno co se dnes kolem nás děje, je lež a blábol! V tom je současnost mé hry! Nám trvalo čtvrt roku, než jsme se ve hře vyznali a než i já jsem si uvědomil, kdo s kým a jak. ,,Brusel,, hrajeme stále. Velmi mě potěšilo, když můj kamarád, ministr kultury Pavel Dostál, půl roku před smrtí, přišel už s velkejma bolestma zubů a v celým těle podívat se na hru a strašně mě pochválil. Řekl mi, že to je první politická komedie, kterou po pádu bolševizmu viděl, která je objektivní, při tom není nenávistná, zlá a ukazuje všechny ty hovada ve skutečném světle. To jsem byl moc pyšný. Proč bych je neukázal a proč by se nepovedla , když jsem sám byl dlouhý čas jedno z těch hovad.