Dobrý den, dnes je 22.08.2017 - 09:13
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Pra - pra - pra

Dopis příteli Shortymu z připravované knihy ,, GENERACE BEATLES,,

 

Nejdražší Shorty, Když se mě někdo zeptá, co považuju za svůj největší uměleckej počin, za největší dílo a na které jsem nejvíc pyšnej, co mě, osobně udělalo největší radost, tak musím říct bez váhání, že je to televizní seriál Pra pra pra. Seriál ze života starejch Slovanů.

 

Víš, Shorty, já na to mám gebír. Nakonec Dívčí válka to je moje vlajková loď, tu budou hrát ještě moji vnuci a nakonec možná, že jsem opravdu příbuzný s Praotcem Čechem, který nás sem přivedl na ten krásnej magickej kopec. Nosil jsem to dlouho v hlavě a v srdci, dokonce jsem o nich začal psát knížku. Ale impulz, to, co to rozjelo, že jsem začal točit takhle velikej projekt, mají na svědomí dva lidi, kteří v tom sehráli rozhodující roli, že seriál spatřil světlo světa.

 

V těchto dnech, Shorty, Pra Pra Pra právě vychází, lidi si to konečně budou moci koupit. Televize to vydává po nekonečně dlouhých dvanácti letech. Ale vraťme se k začátku. Volal mi Bezouška, syn slavnýho Bohumila Bezoušky z Národního divadla, kterej mi – á propos – vždycky nadával, kdykoliv jsme spolu točili v rádiu, že jsem zarostlá mánička, abych se ostříhal a zkultivoval. Prima chlap, trochu nevrlej mrzout, ( asi jako jsem dnes já) ale jeho synek se mu velmi vyvedl. Bezouška se kamarádí hlavně s mým synem, já už jsem pro ně dědek, ale protože to je chytrej, inteligentní kluk, má čuch na kvalitu a též je dobrej literát, tak mi jednoho dne zavolal a řekl mi, před těma dvanácti lety, jestli bych pro televizi nenapsal seriál. Mohl jsem se přerazit, jak jsem mu hned volal: „Mám, Bézo připravenou trilogii o starých Slovanech. A sice…“ Napsal jsem mu obratem takový zadání, a protože jsem velikáš a rád točím na pokračování, mám rád první, druhej, třetí, čtvrtej díl, třináctej, mám rád cykly, tak jsem mu poslal velikášskej námět. Takhle se nějak musel rozmáchnout Homér a vyplatilo se to!

 

13 dílů - Od příchod Čechů na Říp, až po svatbu Libuše a Přemysla.

13 dílů - Od svatby Libuše a Přemysla až po smrt Praotce Čecha.

13 dílů - Od smrti Praotce Čecha a vítězství Mladočechů nad Staročechy, až do příchodu Cyrila a Metoděje, boj proti Perunovým kněžím, porážka pohanství.

 

Martinovi se to líbilo, a protože byl zodpovědnej člověk, měl v televizi poměrně vysokou funkci, myslím, že byl šéfdramaturg nebo co, tak mi to zadal a myslel to na rozdíl od ostatních hovad, se kterými sdílel budovu vážně. A já taky. Tak jsem to připravil, přinesl jsem to, jak říkám Bézovi. Tomu se to líbilo, schválil dílo a zařadilo se to do výroby.

 

(Navzdory televizní bandě čtyř!)

 

Ale v televizi není nikdo tak nevítaný jako člověk, který přichází s novým dobrým projektem. Přicházíš-li s projektem vlastním, to znamená, že ty loupežníky, který tam seděj, připravíš o jejich připravovaný a mnohdy i do foroty v šuplatech shromážděných vlastních kravských projektů. Oni píšou, až se z nich kouří. Píšou pásma, pohádky, hry, vesměs všechno sračky, píšou scénáře pod různými pseudonymi. Jeden druhému to oddramaturguje a vzájemně si dají přemrštěné honoráře! A Najednou z ničeho nic přijde vetřelec odjinud, nevítaný host, díra do jejich penězovodu a chtěl by točit seriál, jehož výroba by obnášela 25 milionů, což se také posléze stalo. Já jsem z těch 25 milionů samozřejmě nic neměl, jen normální standartní hereckej honorář a zaplacený scénář, státní televize má své tabulky a nepřeplácí! (Bohu-žel)

 

Musím napsat nepřeplácela! Minulý ředitel podepsal 5 milionů za scénář na ,,Sanitku,, to je podnět pro prokuraturu a ať netalentovaný synek nakouří část zpět pracujícímu lidu!

 

Byl bych to všechno dělal úplně zadarmo a rád!! Věděl jsem, že je to životní šance, která se už nemusí opakovat. Ale oni už si v duchu ukvapeně těch pětadvacet milionů rozdělili předem mezi sebou, velký kus by pro sebe urval netalentovaný synek geniálního otce, mimochodem pěknej hajzl i v osobním životě. A najednou přijde nějaký kýčař, člověk, kterým oni opovrhují a točí za ,,jejich,, peníze připravených k ukradení – pardon připravených k proplacení za realizaci vlastních literárních blivanců! Proto ta nenávistná zloba, vůči mé osobě, ještě než se rozsvítili kamery! Vyšehrad, pravda něco stojí, kolová hradba též není zadarmo, Čechův trůnní sál, komnaty Kazi Tety a Libuše, Perunův posvátný háj, všechno nádherný kulisy, nádherný kostými atd….

 

Takže začaly mírné protitlaky. Bezouška, moudrej a zkušenej člověk, který zná své Pappenheimské, udělal zásadní věc, seznámil mě s generálním ředitelem ČT Puchalským. Věděl, že takovýhle sekáč, mezi tou numismatickou bandou dlouho nevydrží a tak mi zavčas vytvořil obranný val.

 

Puchalský byl mladej chlap a v okamžiku, kdy tuhle knížku máte v ruce, bezpochyby ještě je. Bez předsudků, vtipnej, pracoval v BBC, přijel z Anglie, nebyl uprděnej, závistivej, byl a je to, skvělej člověk. Hned, jak jsem ho viděl, tak jsme si v tý ředitelně padli do oka.

 

Nevadilo mu, že říkám prdel, hovno, že mu říkám soudruhu řediteli, tomu se smál, protože věděl, kolik bije a hlavně ocenil několik mých dobrých fórů, když jsem se jako přeřekl a oslovoval ho soudruhu Zelenko. ( Velmi vtipné co?) To jsme se smáli oba. Generální ředitel Puchalský navíc má stejný smysl pro humor, má rád Monthy Python, má rád Černou zmiji, mistra Beana a Benny Hilla. Žil v Anglii a kdo žije v Anglii, tak jeho ,,čecháčkovství,, se umenšuje. Čím déle žiješ v Anglii, tím menší jsi čurák! Délkou pobytu v Anglii se z tebe stává vynikající, stále lepší člověk. Ale on byl bezpochyby vynikající, už když tam do tý Anglie jel.

 

Takže začalo to televizní brzdění z pozarohu a temných koutů.

 

Dostaly to tři ženský v jedný skupině, byly docela fajn, byly prima, už si nepamatuju, jak se jmenovaly. Jo! Byl by nevděk, kdybych si nevzpomněl! Alice Nemanská, Helena Slavíková vedli skupinu a Magdalena Turnovská měla na starosti dramaturgii. Ale jak říkám, chovali se ke mně slušně a byly milé. Nakonec to dostaly nařízený od šéfa, tak byť by se s mým uměleckým záměrem zcela neztotožnily to začaly realizovat. Ty tlaky byly spíš odjinud, ne od nich. Myslím, že jednu z nich po odchodu ředitele Puchalského za můj seriál málem vyhodily…..?

 

Turnovská byla kultivovaná vlídná žena, které se jen velmi špatně dramaturgoval rockový blázen, zamilovaný do svého díla a nenacházející na něm, byť jedinou chybičku! Navíc se mi docela líbila jako ženská. V jemném, vzdělaném, geniálním Filipovi neměla pomocníka, protože ten mi vzdoroval systém Š + G….( to už se Zelí rozzuřil! Vy oškliví chlapci, zašeptal. Za trest vám dnes už nepovím nic nového o ježkovi!)

 

Filipův vliv na mě a jeho spolupráce měla navýsost pozitivní výsledek, protože můj respekt k němu byl bezprecendentní.

 

Snaha o likvidaci mého seriálu začala vytrvalým systematickým mydlením schodů – systém… ,,Ringo myslíme to dobře,,!

 

………já bych to, Ringo, netočil teď. Buď chytrý….! Teď jsou ty nejlepší studia obsazený až do konce roku. Nech to na příští rok. Bude klid, víc času na přípravu! Natočíme to v těch nejlepších studiích, jak by si tvoje vynikající dílo zasloužilo a teď jmenovali studia, u nichž rozdíl byl pouze v několika metrech velikosti, jinak nic. Průhledná záminka, já však věděl, že když to nenatočím teď, už to nenatočím nikdy!

 

…….Víš Ringo, chtěli bychom tomu dát největší kvalitu….takovýhle pindy…pindy…zkrátka kydy naší Midi!

 

Jo, kvalitu říkáte? Tak jsem hned letěl za Puchalským jako vítr a u něj jsem klečel na zemi, což jsem ani nemusel. Prosil jsem ho a říkal: „Pane řediteli, vaši netalentovaný zmrdi vám budou říkat, že pro mě chtěj vysokou kvalitu a že to se mnou myslej dobře, ne! Ne! Ne!

 

Pane řediteli, prosím Vás točit hned, nebo nenatočíme nic!“ A vždycky jsem ho přesvědčil. I on měl svojí zkušenost. Věděl byť velmi mladý, že když někdo přichází a myslí to s vámi dobře, bývá to většinou ta největší sviňárna a podraz! Byl vynikající novinář, pracoval v BBC, věděl co jsou zač, ti ,,hodní lidé s dobrými nápady,, a vždycky mě podržel, a vydal befel – Ringo dělat! Točit! Teď!

 

To byl jedinej tlak, kterej jsem na televizi vykonával. Ale bez Bézy a Puchalskýho bych seriál neměl.

 

Chtěl bych protože nevím vůbec kde teď ten dobrý muž je a co dělá, v týhle knížce znova poděkovat…,,Pane řediteli, jsem vám neskutečně zavázanej. Jste skvělej člověk a pánbůh vám to zaplať. Pomohl jste mi vytvořit nesmrtelné dílo, které bude oporou Čechů v přicházejících zlých dobách.,, ( V duchu jsem si pyšně promítal film, jak komisaři EU prohledávají české paneláky a Krkonošské chalupy a podobně jako jezuité a páter Koniáš v F.L.Věkovi hledají Pra Pra Pra – mlátí čechy, aby prozradily kam si DVD schovali a dupou po nich okovanou botou…)

 

Vybral jsem si režiséra, vlastně jsem si splnil velký sen, točit s Františkem Filipem. Franta Filip je jeden z nejlepších režisérů, jaký jsem v životě poznal, společně s Roháčem a režisérem Paukertem. ( A mým Michálkem samozřejmě!) Je jich teda těch sekáčů víc, ale na dramatickou tvorbu je velmistr Franta Filip, miluju jeho F. L.Věka. Jak je božsky natočenej, navíc s mýma oblíbenýma hercema, prostě F.L.Věk je seriál mýho života. Když jsem ho viděl poprvé jako malej kluk, byl jsem nadšenej! Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že mi Franta Filip bude jednou točit seriál o starých Slovanech, tak bych neudržel svěrač. Když si vyberete dobrý spolupracovníky, tak je vítězství blízko. Kvalita - František Filip s sebou přivedl další kvalitu – Houfa, výtvarníka dekorací,….. neskutečnej vynikající Houf se synem, dvojice hodna obdivu. Tak jsem ve svém srdci k obdivovanému arch. Getzovi přidal ještě tyhle dva tátu se synkem.

 

Jaký udělali dekorace, nádherný staroslovanský hradby, Vyšehrad, trůnní sál, mamutí kly. Pánbůh v tý chvíli nade mnou držel ochrannou ruku. Hvězdně jsme si to společně s Filipem obsadili, k tomu se ještě vrátím, takže jsem začal točit.

 

Prožíval jsem takový štěstí, co do významu a autorské tvůrčí vzrušení se rovnalo natočení několika elpíček v Supraphonu, a to je co říct! Měl jsem vynikající herce, ty nejlepší jaký jsem mohl mít!. Hráli všichni s chutí a jako o život.

 

Čechův bratr Lech mluví pouze polsky, Lecha hrál Wimmer. Jirka Wimmer, kterej mi slíbil na kolenou, že se neožere, že nebude pít. Věděl jsem, že se ožere, ale nechtěl jsem o něj přijít, tak jsem předstíral, že mu věřím!

 

Praotec Čech, - ,, The inkonparabile Krampol,, - neporovnatelnej Krampol, člověk, kterýho si ho nesmírně vážím, herec kterej je nad věcí, není to Brechtovský sráč, hrál Praotce Čecha. Bára Štěpánová, mladou kněžnu Libuši. Uršula Kluková Tetu, Mahulena Bočanová Kazi, takovou pichnu, moc jí to sedlo. Nádhera.. Přeučil hrál Kroka, říkal Praotci Čechovi tati, což je samozřejmě historicky naprostá kravina, ale hodilo se mi to a zapadalo to do děje. Wimmer, Čechův bratr Lech mluvil polsky. V celým seriálu nepromluví jinak než polsky a já, protože polsky neumím, tak jsem si vzal návod na obsluhu nějakýho polskýho výrobku, myslím že šlo o programování na ekraně a použil polštinu z brožury!

 

Když je na Vyšehradě porada, tak mu nikdo samozřejmě nerozumí…. Praotec Čech se na něho obrátí …. Co tomu říkáš synku, co si o tom myslíš? A Wimmer spustí…,, poprzes nastawienie timera z maksymalnie miesiecznym wyprzedzeniem, možlive jest nagranie do 8 programów timera….

 

Čech se zatváří nedůvěřivě a otáže se – opravdu Lechu?

 

A ten ho ujistí…Wložyc kasete z nieusunieta plytka zabezpieczajaca przed przypadkowym skasowaniem nagrania! ( A je vymalováno! )

 

V polovině seriálu se nám božský komik střelil do hlavy, možná, že si na to starší čtenáři vzpomenou, jak od poloviny seriálu má najednou, kde se vzala, tu se vzala,…. na hlavě čepici, protože si ustřelil s kůží na hlavě i chomáč vlasů. Taky záhy porušil slib, který nám s Filipem dal a začal zase chlastat, ale já ho na place moc chtěl, protože to byl geniální vyjimečnej člověk. Přišel tak ožralej, že vůbec nevěděl, kde je. František Filip ho vždycky posadil ke stolu s Praotcem Čechem, kde už seděli Čechovy vnučky, celá rodina, opřel ho o děvčata a Wimmer blábolil: „Pša krev, do Pěruna pša krev.“ Cholera chujska paňstvova…pša krev do Pěruna!

 

Přitom zapomínal, že se den předtím střelil do hlavy a furt si sundaval tu čepici ve které mu bylo samozřejmě horko a obnažoval do kamery ten kus ustřelený hlavy! Wimmera jsme měli všichni moc rádi, jemu jsme to odpustili. Nakonec všichni víme, co Wimmer dal český kultuře!

 

Jan Rosák hrál krásně Sira Lancelota, která šuká Ginevru, ženu krále Artuše od kulatého stolu a utečou před jeho hněvem spolu na Vyšehrad. Ginevru hrála s Rosákem Káča Kornová, spolu přijdou k Čechovi na Vyšehrad žádat o politickej azyl. Rosák byl vynikající. Máchal kolem sebe obouručním mečem a urazil kus Vyšehradu, což musel Houf se synkem pracně slepovat.

 

Myslím si, že jsem velmi výstižně vykreslil středoevropské přetahování o Čechy mezi západní kulturou, kterou reprezentoval kníže Dagobert ve Wogastisburgu a mezi východní kulturou, kterou prezentoval kníže celé Rusi a Novgorodu, ,,Vladimír jasné slunéčko,, kterej stejně jako je tomu i dnes, osnoval svoje pikle a plány prostřednictvím své ambasády, kde byl velvyslanec Děda Mráz a vojenskej atašé Slavík loupežník, toho hrál Labuda. Postránecký hrál Dědu Mráze, skvostně. Jsou pořád ožralý, to je taková nádhera, furt se motaj, potácej, lákaj Čechy a slibují zastání: „Chcete ochranu donských kozáků? Jenom na chviličku, na malilinkou chviličku sem přijede pár kozáčků a bude vás chránit před tou zlopartou imperialistů ze Západu.“

 

Brzobohatý hrál nádherně pedofila Pedomila Ditru, vyslance Evropské unie západních Franků, který přijede do Čech a chce tady mimo špionáž šukat mladé slovanské chlapce. Je skvělej, jak jinak ani neumí! Navíc jsem si splnil další sen, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších českých herců. Zkrátka jeden lepší než druhej. Náhlovskej tam s Mladým hrají Chrudoše a Šťáhlavu. Jana Švandová Kazi. Petr Novotný samozřejmě nesměl chybět, hraje Mamutíka, protože v tý době, když přišel Praotec Čech na Říp, tak tu ještě přežívali lovci mamutů. Už tu nebyli mamuti, ale lovci ano. Oni nevěděli, že už jim mamuti vymřeli, protože měli nějaký ulovený a pořád z nich jedli sušený maso a ty mamuti, co jim napadali do Macochy, zůstávali v tom chladu čersvý, v tý propasti se totiž nekazili.

 

Čechové měli už tenkrát svoje menšiny. Slavníkovce, Vršovce, Doudleby. Luděk Sobota hraje jednoho z těch menšinovejch náčelníků a pořád si stěžujou na Čechy, jak je utlačujou, znásilňujou a výmýšlej si na Čechy děsný lži, ostatně jako dnes! Je to nádhera.

 

Já hraju sám sebe a usiluju o mladičkou dívku Sirael. Půjčil jsem si od Wericha postavu astrálně vytvořený krásný dívky, a udělal z ní rozmarnou káču. Hraje ji Bára Srncová. Praotec Čech mi ji odvede a střídavě ji se mnou šuká…..chvíli já, chvíli on! Však to znáte ze života milý čtenáři a jsem přesvědčený, že ač mi o tom nepíšeš, něco o tom víš i ty Shorty! Takže já ji miluju, ona miluje mě, ale taky jak to v životě bývá, miluje současně, mýho prapraprapředka.

 

Shorty, držím těch 7 DVD v ruce. Mám z toho takovou radost. Ty to určitě vidíš. Po přejití vichřice hněvu, kde že je banda čtyř a jejich jedovatá slina…. spokojeně čtu…

 

Praprapra – Historie příchodu kmene Čechů k hoře Říp je obestřena tajemstvím. Jak se všechno mohlo odehrát, ale jistě neodehrálo, ukazuje s nadsázkou a osobitým humorem Františka Ringo Čecha seriál o nejstarší historii českého národa.

 

Když jsem řekl A, musím říct i B. Odešel geniální ředitel Puchalský, odešel Bezouška, televize byla ponechána na pospas svému osudu – vlkům divým, žralokům tupým omezeným, peněz za své již napsané a v šuplících samosračky chtivým. Televizi zcela ovládla takzvaná Banda čtyř.

 

Neznal jsem je všechny, ale říkali jsme jim Banda čtyř. Byla to R. žena zlokritika, netalentovaný synek geniálního otce, třetí, myslím, byl velký nepřítel zábavy soudruh Koliha. Toho jsem nikdy neviděl, ale říkali mi o něm, že nenávidí zábavu, proto je šéfem zábavy. Do toho vysvitlo slunce. Do televize přišel Č., můj přítel z jeviště, kolega Petra Novotnýho z Olomouce. Jeden z tý slavný olomoucký party - Dostál, Novotný, Č., ještě s nima vystupovaly talentovaný holky. ( Třeba vynikající Maciuchová)

 

Měl jsem velkou radost, že je Č. v televizi. Hned jak nastoupil, tak mi volal a velmi mi zalichotil, protože chtěl koupit práva na moji knížku ,,Z mého života,,. Televize posléze ty práva skutečně koupila, tuším snad na 10 let. Tím to žel také skončilo.

 

Těsně před odchodem dvou pilířů TV Puchalského a Bezoušky, jsem doopravdy začal točit. Dařilo se to, jak už jsem psal. Měl jsem takovou radost, že se nám podařilo s Filipem postavit skvělý team. Byl jsem permanentně celou dobu natáčení napnutej a vzrušenej. A jak jsem se radoval z každý povedený klapky! Bylo to víc, opakuji, než kdybych točil osm elpíček.

 

Nakonec jsme Pra Pra Pra natočili. Když Č. nastoupil do televize, tak jsem ho šel přivítat a vyjádřit svoji radost, že je v televizi tak mi řekl: „Ringo, ty, můžeš ke mně přijít kdykoliv. Bez ohlašování, cokoliv budeš potřebovat, kdykoli Ringo, přijď.“ Rovnou bez ohlašování jako můj kamarád ke mně! Tehdy mi to nepřišlo jako nějaká velká pocta, protože jsme byli kamarádi. Když tohle řekne kamarád kamarádovi, tak je to úplně normální. Prostě to očekáváš. Takže jsem byl velmi spokojenej. Bandě čtyř se nepodařilo seriál zastavit, byl tu můj přítel Č. aby pomohl, ale ke škodě mé a televizních diváků členové bandy čtyř, mrtvi bohužel nebyli!

 

Už během natáčení jsem cítil ve vzduchu velkou nepřízeň ve všech prostorách televize, ( mimo tvůrčí team, kteří v tom lítali se mnou) kolem nás v luftě velká zloba, zášť, jako v padesátých letech, když někteří soudruzi zejména ,,španěláci,, cítili, že se nad nima stahujou mraky, že ostatní soudruzi z ústředního výboru, jejich celoživotní přátelé se jim vyhýbají, že je najednou nezvou na meetingy, stranické ožíračky, večírky, nikam, tak už jsem tušil jako oni tenkrát, že je zle, že se něco děje. Ale točilo se, hlavně, že se točilo! Jelo to, pracovalo se. Franta Filip, i herci byli víc než vynikající. Seriál jsem dokončil, byl jsem spokojenej a šťastnej, měla přijít projekce. To je takový vyvrcholení. Slavnostní předpremiéra pro ty, kteří dílo zaplatili. ( Z našich daní samozřejmě! ) Projekce tak obrovskýho projektu jako je třináctidílnej seriál, to je opravdu velká věc. Nepřišel se na něj podívat mimo našeho tvůrčího teamu vůbec nikdo. Nikdo z vedení! Ani můj kamarád Č. Nikdo! Nikdo se nepřišel podívat, jak dopadla věc, která stála 25 milionů. Mě to nepřekvapilo. Takovýhle sráči Češi jsou, ale přesto, že jsem si o nich nedělal iluze, mrzelo mě to.

 

Paní dramaturgyně mě jediná hned po projekci potěšila, protože když to skončilo a vraceli jsme se skleslí do redakce, tak mi povídá: „Pane Čech, největší rypák z naší redakce, kterýmu se nelíbí vůbec nic, řekl, že jste ho strašně překvapil, jakou jste natočil výtečnou věc.“ Byl to tenkrát jediný balzám na otevřenou rámu!

 

Ti námi televizními poplatníky placený kreténi včetně bandy čtyř, byli na Karlovarským filmovém festivalu.

 

Jeli se ožírat a lakovat na festival, takoví to byli velký profesionálové. Potkal jsem Č. na chodbě a říkám: „Tak co?“ Čekal jsem pochvalu. Já jsem si v duchu říkal, že třeba si to někde pustil, někde aby na to měl klid! On mi odpovídá, ale už přitom jezdil a uhýbal očima mimo mě: „ Nezlob se Ringo, ale slyšel jsem o tom velmi špatné zprávy. Velmi špatné zprávy!“ Tak jsem si říkal, no i když jsi slyšel velmi špatné zprávy…, tak až se na to snad konečně podíváš, tak mě pochválíš! Je to prostě dobrý a ty to přeci poznáš?

 

Pak jsem se za ním vydal, protože jsem nechtěl, aby televize spálila ty kulisy za 2 miliony. Aby je schovali, protože natočíme ještě další pokračování, dalších 13 a 13 dílů. Tak jak jsem je připravil, další pokračování, tak jak si to u mě Bezouška jménem televize objednal. Č. mě nepřijal. Vůbec. Seděl jsem tam zmatenej a zahanbenej v jeho předsálí a sekretářka mi stále opakovala, že pan Č. na mě nemá čas. Ptal jsem se, protože jsem to nechápal: „Říkala jste mu, že jsem tady já, že jdu za ním.“ „Ne, nezlobte se, nemá čas. Pan Č. na vás nemá čas.“ Vašek nakonec vylez ven, a rozzlobeně se na mě utrhl:…. „Ringo, nezlob se, nelez sem! Nemám na tebe čas! Nebudu s tebou mluvit.“ Já jsem se za něj v tu chvíli tak strašně styděl. Z hanbou a pocitem zrady jsem odešel z televize. ( Na 12 let!)

 

SETKÁNÍ PO 12 LETECH

Když jsem šel do televize točit Souboj seriálů, tak jsem na schodech z budovy potkal Č. Pozdravili jsme se a protože jsem mu chtěl poslat mailem tu pasáž, kterou jste si zrovna přečetli, jak se banda čtyř zachovala k mému seriálu Praprapra a on Č. můj kamarád, moje naděje v kritické situaci přítele opustil, všechno jsem to na něj na těch schodech vyklopil. Jak říkal: „Ringo, kdykoliv ke mně přijdeš…“ Pak že mě vůbec nepřijal, ani nevylezl, poslal mě do prdele, říkal mi, že má velmi špatný reference a že se nepřišli podívat na předváděčku a místo toho chlastali na festivalu ve Varech. Všechno jsem mu to vyčetl a hned jsem triumfoval kolosálním úspěchem mezi lidma, teď když to vyšlo na DVD.

 

Č. na mě zíral úplně jak tele na nový vrata. Vůbec si na nic nevzpomínal. Říkal: „To není možná, to snad ne.“ Já jsem říkal: „Ano, Vašku, od tebe jsem čekal podporu a tys mě ještě potopil. Že ti šmejdi mě zrasovali, to chápu, protože jsem je připravil o peníze, který měli připravený k rozkradení, že už měli v šuplíku připravený svoje svěží dílka, který by televizi prodali pod cizími jmény, vzájemně by si je odramaturgovali a vyplatili by si velké odměny. Tak to jsem jim tehdá pokazil svým seriálem.“ Byl velmi skleslej. Pak mi říkal: „Víš, já jdu k doktorovi, já mám rakovinu, umírám.“ V tu chvíli mi to přišlo líto, jak jsem ho tam viděl po těch dvanácti letech, mrzelo mě, že jsem mu to řekl, přestože jsem se na to těšil celou dobu, že jim to všechno jednou vrátím. Uvědomil jsem si, jaká to je kravina, jak to je všechno malicherný a bezvýznamný. On si vůbec nic nepamatoval a asi i tenkrát před mnoha lety to pro něho nic neznamenalo…. Byla to zloba jiných bezpochyby, a zlá vůle ke které se připojil, ale teď mi to najednou přišlo líto, že jsem mu to připomněl.

 

On si musel uvědomit, že nelžu, že to tak asi bylo. Povídám…„Já jsem to v sobě nosil tak dlouho, nezlob se, muselo to ze mě ven! Promiň!“

 

S tím Čapkem jsem si uvědomil, jak je to všechno malicherný, jak to odvane. 12 let a on už si nepamatuje na něco, co byla pro mě umělecká tragédie. Svinstvo čtyř hajzlů, kteří přede mnou zavřeli ČT na desetiletí! Vytvořil jsem dílo, o kterým jsem byl přesvědčený, že je dobrý, že to je zábava, že se Češi budou bavit a dostalo se mi takovýhle odplaty. 12 let a hovno. Zavřela se za tím voda.

 

Díky Bohu, dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila! Pra Pra táhne vítězně Českou republikou a já jsem to připomněl člověku, kterýho to nyní bude mrzet, protože to byl můj kamarád, kterej na to už navíc zapomněl a kterýmu jsem poslední měsíce jeho života… no, ono mu to možná v hlavě tolik ležet nebude. Celý to vlastně zvažuju, jestli to má vůbec nějakou cenu. Všechno!?!

 

Banda čtyř nasadila seriál v nevhodný čas, aby to vidělo co nejmíň lidí. Oni sami to napadali v tisku. Nemohli mi asi zapomenout ty prachy, který jsem utratil a který by jinak skončili v jejich bezedných kapsách za jimi napsané samokraviny. Hned po druhém dílu, ( už se nemohli dočkat) ani nečekali na konec seriálu, to napadl Rejžek a Spáčilová. Jmenuju je tady jenom proto, že si to zasloužej, ale prosil bych, až budou po mé smrti při druhým a třetím vydání mých knih, dělat jmenný rejstřík už polozapomenutých postav, až budou psát vysvětlivky, kdo byl v mé době kdo, prosil bych Rejžka a Spáčilovou neuvádět. Vůbec tihle dva nestojí za to, aby si lidi jejich jména pamatovali. Upadnou doufám do hlubokého a spravedlivého zapomnění.

 

Ty urážky v novinách na mou hlavu od všech, jak to je strašný, nevtipný, trapný, ubohý! Franta Filip, už ve studiu poznal dobré dílo, měl radost, jak se nám to povedlo, byl z toho všeho najednou smutnej, protože tohle nikdy nezažil. Po žádným ze svých předchozích seriálů nezažil, takovouhle hanbu, aby ho uráželi, aby ho za to pomlouvali, že pracoval s pokleslým kýčařem. Já jsem chodil a marně v divadle zvedal náladu: „Kluci, nebuďte smutní, ten seriál se probudí, ožije, uvidíte! Najde si místo na slunci. To nemůžou ty hajzlové zničit, pokud ho ovšem nesmažou. Uvidíte kluci! Češi ho dosud pořádně neviděli, je to o nich, nebojte se. To dobře dopadne!“ Ale jistej jsem si nebyl!

 

Jedenáct let jsem čekal. Jedenáct let jsme čekali všichni. Dožil jsem se teda vydání na 7 DVD svého největšího díla - otloukánka Pra Pra Pra.

 

Proto Ti to, Shorty, píšu. Paní Pazourová mi volala, byl u ní Franta Filip. „Jsme nejprodávanější kazeta,“ mi říkal, „Františku. Náš seriál jde jak po másle. Lidi si ho objednávají jak zběsilí.“

 

Tak jsem měl po 11 letech radost. Říkal jsem: „Františku, já jsem šťastný už jen kvůli tobě, že jsem ti nechtíc, dělal ostudu. Já věděl, že to je pěkný. Přece nejsme takoví pitomci. Přece víme, co se bude Čechům líbit.“ Jsme jedni z nich!

 

Vzpomněl jsem si na závěr seriálu, jak za mnou přicházejí Praotec Čech, kněžna Libuše, Uršula jako Teta a říkaj: „Ringo, lidi na nás zapomenou, když nebudem točit další díly. My úplně zmizíme z paměti.“ A já na to: „Nebojte se, děti. Já vám garantuju, slibuju vám, rodině svýho předka, že Češi na nás nikdy nezapomenou!

 

Dožili jsme se, nezapomněli na nás. Takže mám, Shorty, radost. Kdo si počká, ten se dočká.

 

Takže Prapra – hodně štěstí. Ať jsi aspoň z poloviny tak oblíbený jako Dívčí válka.