Dívčí válka

Jsem trochu v rozpacích, když mám psát o nejúspěšnějším díle, jaké jsem kdy vytvořil. Je to komedie Dívčí válka, která spatřila světlo světa v roce 1986 v Rokycanech. Vůbec jsem netušil, když jsem ji psal, co všechno tahle hra způsobí, jak dlouho se bude hrát a za co všechno jí budu vděčit. Ale vzpomínám si už tenkrát v těch Rokycanech, to byla agenturní přehrávka pro pořadatele. Ti si vybírali z bohaté nabídky různé programy a na té přehrávce jsem sehrál ukázky z Dívčí války. Já se pamatuju, jak se smáli a tleskali a že jsme měli už tenkrát hned napoprvé úspěch. Hned jsem zpozorněl, protože tohle bylo publikum, který se nesmálo ani netleskalo. Profíci, kyselý prdele, vybírali, co se jim líbí a co ne a když se jim něco líbilo, tak si to mlčky zaškrtli, ano, toto koupíme a konec. Ale tady už byl obrovský úspěch, jako na normálním představení! Od tý doby, můžu říct, že se nestalo, za celý ty léta, spočítejte si, kolik to je let od toho roku 1986, že by nebyla Dívčí válka vyprodaná, že by neměla plno, že by neměla velkej úspěch. Zaznamenala víc, jak 2 500 repríz, což, myslím, že i v evropským měřítku jsem na čelným místě, dovoluju si dokonce tvrdit, že možná mezi prvníma třema. Na prvním je v Londýně Agatha Christie ,,Past na myši,, která se hraje od roku 1930, nevím, co se kde hraje, jak dlouho a co lítá Evropou…když si teda uberu, tak mezi deseti stoprocentně. Myslím, že ani ,,West pocket revue,, ani Horníčkův ,,Slaměný klobouk,, ani opereta ,,Na tý louce zelený,, moji hru nepřekonali! Nikdo z literárních a divadelních vědců si toho zatím nevšiml. Just to ví a tiše mlčí. ( Nechce mě rozmazlovat!)

Divadelní vědci naprosto ignorují moje divadlo, i jeho existenci. Náš úspěch je pobuřuje, rozčiluje na smrt, protože to je přeci, považte soudruzi, ta urážka, že má lidová komedie tak obrovský úspěch. Když moji herci, přesto že je varuji, vykašlete se na všechny, nikoho nezvěte tak když pozvou nějakého kolegu, aby se přišel podívat, Werich z Voskovcem říkali, dnes tu máme herce z Vinohrad a z Národního, a ti když viděj vyprodanej sál, to nadšení diváků, ty reakce, a standing ovation, tak se neskutečně rozzuřej. Ne všichni, jen ti hloupí. Jak psal Jirásek: ,,Hněvaj se, pindaj a slinou fous si třísněj,,. Mohl bych jmenovat, ale kašlu na ně, nestojej za to.

Myslím, že Dívčí válce co do obliby u ochotníků může konkurovat pouze Jiráskova Lucerna, nebo obráceně Dívčí válka konkuruje Jiráskově Lucerně.

Kdybych věděl, v čem je kouzlo tý hry, tak napíšu druhej díl, herci ho na mně neustále vymáhaj. Ale já vím, jak dopadaj, jak končej druhý díly od všech slavnejch věcí. Jsou vždycky horší. A pak přijde třetí a ten je nejhorší. Tak já jsem odolal, a stále odolávám, i když v hloubi srdce jsem už nalomenej!

Jak se přiznávám.....ještě jsem druhej díl psát nezačal, ale pokušení je velký. Ty návštěvy jsou strhující. Teď znovu v roce 2011 prožívá divadlo v pořadí od toho roku 1986 už čtvrtou renesanci. Máme vyprodaný sály, je to možná taky tím, že trošku stoupla moje popularita po několika vyvedených televizních programech. (Šíp/ Suchánek/ Gencer) / Vyměnily se generace, přicházej nový, mladý lidi a jsou nadšený. Moji herci sledují přicházející publikum a nedůvěřivě kroutí hlavami.

Jen uvedu – hráli jsme ve Znojmě na Zámeckým náměstí pro 1 300 lidí, v Mělníku pro 1 000, v Brně pro 1 200. Divadlo jede na Slovensko a pořadatel hlásí skoro 1 000 míst vyprodaných. V Bratislavě, považte! Tak to se dmu pýchou.

Když přemejšlím, v čem je ten strhující úspěch mojí hry, myslím si totiž, že ,,Titanic,, je mnohem lepší komedie než Dívčí válka. Má první, druhej, třetí plán, je taky velmi legrační. Ale proti Dívčí válce nemá šanci…???? ,,Loupežníci,, jsou ůspěšný, ,,Brusel,, je ůspěšný, všechno dobrý, ale Dívčí válka je Dívčí válka!

Možná, že to je tím, že lidi se v tom viděj, že všechny postavy důvěrně znaj, ještě než se otevře opona. Že nemusím diváky seznamovat, kdo je kdo, nemusím dělat žádnou expozici. Bivoj přijde na jeviště a řekne: „Já jsem Bivoj“ a všichni vědí, kdo je Bivoj, jaký má vlastnosti, co dělá, co jí, kam rád chodí, co je jeho oblíbený, ke komu patří. Možná, že to je právě to, že všechny ty figury jsou každému z Čechů důvěrně známý už z dětství, že to je to, co způsobuje tak mimořádnou oblibu téhle hry.. Za tu dobu, 2 500 repríz, se vystřídalo přes 90 herců v této komedii.

V současnosti ji hraje 9 ochotnickejch souborů u nás a jeden v Kanadě. Krajanské divadlo ,,Za rohem,, ve Vancouveru. Já si nechám posílat od ochotníků kazety s jejich Dívčí válkou. Mám už 56 ochotnických premiér ze všech koutů republiky.

Jak psal Alan Aldridge o Beatles: „Oslovil jsem ve jménu Beatles mnoho významných lidí. Přišlo hodně kladných ohlasů, ale překvapilo mě, kolik nenávistných reakcí jsem získal. A tak si myslím, že tam, kde je k něčemu hodně lásky, tam je taky hodně nenávisti.“

Stěžujou si mi ochotníci, mladý lidi, kteří nastudujou Dívčí válku, jedou s ní na nějakej festival, že jim nedají žádnou cenu, protože říkají, že to není hra. To je sračka, s čím jste přijeli. Urážejí je! A zase, jak už jsem napsal, ,,nenávistně prskaj a slinou si bradu třísněj.,, Spousta vynikajících herců se vystřídala během té dlouhé doby v Dívčí válce.

Spousta hvězd a slavnejch lidí. Jenom Šárek jsme měli 31! Naprostá bomba.

Volali mi z ženské věznice ze Světlé nad Sázavou, že děvčata, vězenkyně, lupičky, vražednice nastudovaly Dívčí válku a moc by si přály, abych se přijel podívat. Tak jsem měl radost, říkal jsem: „Vyřiďte děvčatům, že mě to potěšilo a že mají dobrej vkus. Přijedu s panem režisérem Chaunem, on to natočí, já se na děvčata podívám a taky si s nima zahraju milostnou scénu Šárky.“

A teď taky, o čem vlastně ta hra je.

Dovol Shorty, abych citoval z programu, který si mohou diváci zakoupit na představení.

Děj ,,historické,, komedie začíná na veselohru dosti neobvykle. A sice pohřbem kněžny Libuše. Vzhledem k technickým těžkostem s realizací smutečního aktu na jevišti, odehrává se tento mimo zorné pole diváka a vlastní děj pak začíná rozhovorem knížete Přemysla s vladykou Bivojem, kteří se společně vrací z pohřbu.

Kníže Přemysl kolísající mezi smutkem ze ztráty milované ženy a radostí nad nově nabytou svobodou, se stává terčem útoku vdavekchtivé ctižádostivé Vlasty, která dovede nejistotu a strach dívek o podíl na veřejném životě, využít ve svůj vlastní prospěch a naplnění ambice zaujmout místo kněžny Libuše.

Při svém temperamentu a vášni neváhá k dosažení cíle použít jakékoliv prostředky. Kníže Přemysl nemá naprosto v úmyslu vstoupit s Vlastou v nový svazek manželský a jeho eroticko-estetická pozornost obrací se spíše k půvabné Kazi, Libušině sestře, která žel již před časem spojila svůj život se statečným rekem vladykou Bivojem a jeho nerozlučným kancem Ervínem.

Čestná, leč milostně založená Kazi váhá mezi oběma jedinci, tj. mezi svým mužem a knížetem, až se nakonec rozhodne ke kompromisu, tj. k oběma skvělým mužům. Nevědomky tak položí základ ke klasické manželské nevěře přežívající až do našich dnů.

Hra přináší hluboký a analyzující pohled na příčiny a podstatu Dívčí války z naprosto nového zorného úhlu a moje práce s charaktery postav strhne diváka svojí vroucností a upřímnou realitou. Tento rentgenový pohled je ještě navíc umocněn vysvětlením historického přechodu od starého k novému způsobu pohřbívání.

Během tohoto velikého válečného konfliktu mezi muži a ženami sledujeme snahu staroslovanského pěvce Lumíra v jeho uměleckém tvůrčím zápase o naši vlastní slovanskou pop-music.

Do těchto dramatických událostí mísí se láska mladičké Šárky ke krásnému Ctiradovi, kdy válečný konflikt poznamená a tvrdě zasáhne i do života milenecké dvojice. Hru jsem psal s plným vědomím autorské zodpovědnosti k náročnému tématu, veden rodovou příslušností ke svému Praotci Čechovi, od něhož odvozuji svůj původ, s maximální snahou o nestrannost při konfliktu mezi oběma pohlavími.

S jednáním mého prapředka po meči, knížete Přemysla, autorsky plně souhlasím, i když s některými dalšími členy naší rodiny nikoliv. Například s vraždou svatého Václava nebo nechání Mistra Jana Husa na holičkách v Kostnici. Některé nejasnosti jsem umělecky doplnil a doznávám, ke kritice promovaného historika, že jsem nepracoval vždy v souladu s historickými fakty. Jako umělec mám právo vidět věci jinýma očima a k této umělecké mystifikaci se veřejně přiznávám.

Ještě na vysvětlenou – v celé hře nevystoupí, a já se o něm dokonce ani nezmiňuji, syn Přemysla a Libuše, tudíž další z mých prapředků. Kněžna Libuše poslala mladého Nezamysla na návštěvu ke svému strýci Lechovi, a než to v roztržitosti sdělila Přemyslovi, zemřela.

Kníže tudíž neměl ani tušení, kde se synek nachází, a nemohl mu o úmrtí matky dát vědět. Musel čekat, až smutná zpráva doletí ústním podáním do Varšavy a mladej se vrátí. V celé hře jsem taky vynechal vliv Perunových kněží na zatemňování mozků našich předků a jejich míchání se do Dívčí války, protože jsem to považoval za nepodstatné.

Našemu milému platícímu divákovi, který se rozhodl strávit dnešní večer s námi, a držícímu v ruce tento program, se předem upřímně omlouvám za všechno, co by se ho mohlo nějak dotknout nebo popřípadě ho i řádně nasrat.

Příjemnou zábavu, milý diváku, a přijď zas. A kup si lístek, abychom si zase já a moji herci mohli koupit něco jiného.

Tolik program Dívčí války.