Dobrý den, dnes je 20.09.2017 - 13:04
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Co imponuje ženám???

co vlastně opravdu imponuje krásnejm ženskejm? Vždycky se ptám, když vidím krásný děvče s nějakou „zrůdou“, v čem to je. V čem spočívá tajemství jejich nesourodého spojení? A taky se jich po dvou třech panácích na to vždycky vyptávám když se k nim dostanu blíž. Manželství s nádhernou ženou je vysvětleno tím, že on, ne příliš hezký muž, si ji vzal. Zatímco všichni ostatní byli z Kouřimi, Hulína, ale nikdo z Berouna. Takže proto, za tuhle cenu, za cenu uzavřeného manželství má ten dotyčnej po svém boku krásku. ( Ano! Čtete dobře…napsal jsem po svém boku! Pod sebou už jí mají mimo něho i jiní – trudný světa běh!)

 

Samozřejmě pokud není čestná jako Julča Žaludová a nepouští do sebe jenom nezaslepenou bambuli!

 

Samozřejmě co je pro česká děvčata nesmírně důležité, je barva kůže, čím je někdo snědší, tím má větší úspěch. ( Vrcholem je černá barva a odulé rty!)

 

Všechna děvčata posuzují kvalitu muže hlavně podle toho, jaká s ním je legrace. Jako kdyby legrace byla smysl života.

 

,,Já jsem se nasmála!,,…. ,,To jsem se zase nasmála!,,…. ,,S ním já se furt směju,,. To je prostě idol. Snědý a legrace. Krása. To jsou hodnoty do života!

 

Obraťme list!

 

Pamatuju se, Jitka Molavcová mě pozvala na Šrámkovu Sobotku vystoupit, na takovou intelektuální besedu s milovníky poezie. Jel jsem s ní, protože mám Jitku rád a na tý Sobotce byly taky učitelky, který učej poezii a jsou vedoucí poetickejch kroužků. Seděli jsme s Jitkou na jevišti a přišel tam dotaz. Hráli jsme pravděpodobně se Schelingerem někde v Sobotce na plese a hulili jsme to nahlas samozřejmě, jako správnej bigboš. Tak nějaká ůčastnice toho plesu, se ptala, proč to musí bejt tak strašně hlasitý? Ale než jsem se nadechl k vysvětlující odpovědi, vstala tam taková baba uprostřed učitelek, též sama učitelka a řekla: Nechápu, soudružky, proč se máme bavit s takhle odporným člověkem a poslouchat jeho blábol - vysvětlení něčeho tak zrůdného. Ten soudruh nám nepřizná, že podporuje imperialismus a kapitalistický způsob života. Děvčata, vyzvala své kolegyně, odmítám ho poslouchat. Tak jsem si zahanbeně zase sedl, a za tu babu se styděl. Ony pak chodily, chlácholily mě a říkaly: To je naše ,,Nováková,, (?) to ona je už taková. Já jsem byl plný pocitu křivdy a nespravedlnosti, že jsem měl chuť se do Sobotky vrátit a tu soudružku zkopat! Jel jsem do Prahy tak nasranej, že jsem musel na chvíli i zastavit. Ale nakonec zvítězil rozum, když bych tam babu fackoval, ještě bych měl problémy s dalšíma bolšánama, tak jsem jel domů. Dodneška se trápím, že jsem ji nepotrestal. Že jsem se nebránil, že jsem jí nic neřekl. Ona bohužel, nebo vlastně Bohudík už je mrtvá. Ale ještě teď bych udělal s chutí nějakou nestydatost na jejím hrobečku.

 

Učitelky to byly, které si na mě stěžovaly za bolšána ze všech nejvíc, až jsem nabyl oprávněného dojmu, že mě nenáviděj. Všechno, co jsem dělal a říkal, vadilo nejvíc soudružkám učitelkám.

 

Já jsem dodnes zhrozen, když mluvím u panáka s holkama, když celej svůj život je jako literát zpovídám. Nechávám si vyprávět jejich zkušenosti, jejich názory, jejich život, jejich prožitky. A znovu a znovu zírám v hrůzném ůdivu!

 

Jak strašný prasata jsme my ,,lidská,, společnost! Kolik strýců, otců, bratranců znásilňuje vlastní krev, jak przněj vlastní dcery a vnučky! Jak je nutěj k sexu. Kolik je mezi námi pedofilů, je pro mě nepochopitelný. Něco, co je tak proti přírodě! Já se odvážím tvrdit, že každá pátá, ne-li čtvrtá má takovouhle hrůznou zkušenost ze své vlastní rodiny. Pro mě něco naprosto nepochopitelnýho.

 

Jedna moje chytrá kamarádka, R. z Anglie prohlásila s absolutní jistotou, že většině z nich, 80 % z těch znásilněných, to nevadí. ( Myslím pochopitelně znásilněných žen! Ne zneužívaných holčiček!)

 

Že se jenom performa rozčilujou, říkaj to a pláčou, protože to vyžaduje konvence a čeká se to od nich. Proto to taky většinou nehlásej, protože zas tak moc jim to nevadí, těm co to přežijou! Musím se svěřit, že jsem opět minulý týden vyslechl dva příběhy. Znásilnění třemi chlapci proti její vůli u ohně na okraji rodné vesnice, ( opakované ) a následné znásilnění bratrancem v křoví na dovolené v Jugoslávii.

 

Druhej příběh bylo vyžadování opětovného sexu od tatínka a posléze, když to tento vyprávěl synkovi, dívčinu staršímu bratrovi, i od něj, přidal se. Obě děvčata mi to vyprávěla, měly slzy v očích, plakaly, velmi si na to stěžovaly, ale já rozpoznal, zachytil v jejich očích záblesk, že jim to zase až tak moc nevadilo. Vnitřní, ukrytý potěšení tý pradávný samice, kdy ji povalil Mamutík, byť její potencionální otec a posléze i Kopčem, Veverčák, Dráp, Ukmas i Zajíc! Jak ji v lesku táborového ohně ojeli posléze všichni, celá tlupa lovců mamutů, a teď vám se slzami v očích říká, jak to bylo příšerný, ale vy jste nejistý, protože cítíte, že ono to tak příšerný nemuselo být, zvláště když vám to vypráví potřetí a s detaily a stále opakuje, jak je nešťastná, jak jí to poznamenalo na celý život, tak se sám sebe ptáte, v čem to její neštěstí spočívá.

 

Chlapi, který to se ženama uměj, jsou Jugoši, ti se s nima moc nepáraj. Jsou zcela určitě lepší znalci ženského pokolení než my středoevropané a vědí, jak na ně.

 

Měl jsem krásnou kamarádku, její bratr hrál dorosteneckou ligu, a dívka byla pannou. Koketovala se mnou, jezdila ke mně a pila u mě kávu, vyhrnovala si sukni, abych dobře a daleko viděl, ale k ničemu se neměla. Vždycky mě obratně odbyla, a já protože nejsem násilník, tak mi to ani moc nevadilo, prostě jsem netlačil na pilu. ( Kdybych tenkrát tušil, že od skvělého sexu mě dělí jedna, nebo dvě rány pěstí!)

 

Později mi vyprávěla jak ji pozval nějakej Jugoslávec se kterým byla veliká legrace ( strašně se s ním nasmála) a byl moc fajn a galantní do svého bytečku, tam se na ni vrhnul. Nejdřív jí dal do držky, hned jak zavřel dveře, pak ji znásilnil, a pak jí zase dal do držky a pro změnu znovu znásilnil. A ona mi to vyprávěla, jak teda s ní naložil odporný a hnusný primitiv! Plakala a plakala z toho ponížení, když se mi svěřovala. Nemohl jsem ji utišit. Posílal jsem jí na policii, ale přiznala se mi opět samozřejmě s pláčem, že s ním chodí. Srdce ženy je nevyzpytatelné.