6. července 2012 POZDĚ, ALE PŘECE! – PRÁZDNINY - MADĚRIČ

S velkou omluvou srovnávám časový skluz a polepším se!

Začaly prázdniny. Samozřejmě všichni se rozjeli na všechny strany, práce pomalinku ustává. Co to říkám, ustávám? Ustala! Maily se zmenšily na polovinu, esemesek chodí třetina. Prostě slastný čas nicnedělání, ale pro nás workholiky je to nešťastná doba. Já pracuju pořád a znám několik jedinců, kteří si počínají stejně. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Největší radost z prázdnin mají děti. Já s nimi vždycky znovu tu radost prožiju, když jsem vezl vnuky poslední den ze školy, jak jásali na zadním sedadle, jak vyskakovali, jak ječeli blahem! Tak jsem se v tu chvíli znovu vžil do svých dětských let, kdy jsem sice věděl, že budu bit, až ukážu vysvědčení, ale výprask netrval u nás nikdy dlouho, maminka se unavila a já jsem šťastný vyběhl ven před dům a za chvíli jsme jeli do Římova a bylo to všechno krásný. Na vysvědčení jsem zapomněl, na výprask taky a slíbil jsem, že se polepším jako každý rok a začaly dva měsíce slastného času prázdnin.

NEBEZPEČNÍ VNUCI!

Vzal jsem vnuky na chalupu do Krkonoš, mimo Aničky. Anička je na táboře. Kluci se velmi na chalupu těšili. Než jsem si stačil vybalit počítač a vynosit věci z auta, objevil se nejstarší Samík a měl v ruce moji ostře nabroušenou sekeru Fiskars. Jak neomylně našel jednu z nejnebezpečnějších věcí v chalupě! A hned s ní mával kolem sebe, jeho bratranci a sourozenci jen tak tak uhýbali! Vyrval jsem mu sekeru z ruky, strašně jsem mu vynadal a řekl jsem mu, aby šli něco hrát, aby se nějak slušně zabavili, že jsou prázdniny, tak ať si je užijou. Během 10 minut rozdělali oheň pod chalupou a já jsem si uvědomil, že to už nejsou ti malí vnoučci, kterým jsem kupoval lízátka a pouštěl Včelí medvídky, ale že jsou to sice milovaný, ale nebezpečný individua, od kterých se nemůžu ani hnout a vlastně vzít si je někam sám, bez pomocného dozoru je naprosto vyloučeno. To bych je musel mít k sobě přivázaný. Co vám povídám, vy, kteří jste starší, víte, o čem mluvím. Ještě než jsem odjel hory, já tam nikdy nevydržím dlouho, přesto, že chalupu miluji….jak říkal Suchý: „Pane Čech, já tak na chalupě tři dny a musím do Prahy. Třeba na jeden den a zase zpátky.“ Já taky, chalupa, Praha, chalupa, Praha, chalupa, Praha. Jestli donutím Novotnýho, abychom někam vyrazili… Někam bych jel, třeba k moři. I když, jak říkala babizna: Prosím tě, vždyť je úplně jedno, kde piješ Bloody Mary a kde kouříš doutník. Jestli sedíš v Krkonoších před chalupou a koukáš na ty nádherný hory, nebo čumíš na moře ve stejný pozici. Sedíš a čumíš. Kdybys aspoň šel na kratičkou procházku…! Ale je to nádhera to čumění do blba že?

MARYLIN – UMĚLECKÝ NEZDAR! DŮVĚŘIVÍ JACHNIN!

Byl jsem se podívat v Hodkovičkách na golfu na svoji Marylin. Je opravdu hnusná, už z dálky jsem viděl ten portrét. Přestože jsem jí udělal tu pihu, kde ji opravdu měla. obraz se nečap, nelíbí se. K mý smůle. Vyměním ho, dám tam nějakou pěknou Prahu. On se nelíbí ani mně, ale nejhorší je, že má asi 1,60 m krát 1,60 m. Vy, kteří jste pozorní a čtete pečlivě deníček, já jsem někde v předchozích měsících uvedl jeho přesné rozměry. Já ho taky nemám kam dát. I když ho strčím za kteroukoliv skříň, tak kus tý Marylin vždycky vyčuhuje. Ale abych ji někomu dal zadarmo, to zase by mi puklo srdce dobrého obchodníka, a přece jen nějakou práci to taky dalo. Tak uvidím, jak na tom budu letos s daňovým přiznáním, když mi vyjdou peníze na věcný dar, tak bych to dal nějaký instituci, dám to někomu, koho nemám rád. Někomu se tím pomstím. Nemáš mě rád, hajzle? Tumáš Marylin Monroe! Mohl bych ho taky dát poslancům nebo senátorům. Uvidím, však vás budu informovat.

OKRADENÝ PETR!

Těsně předtím než začaly prázdniny, tak jsem seděl zase v baru v divadelním klubu Na zábradlí, popíjel jsem hnusnej zelenej čaj, protože co jako šofér mám pít? Kola je 9 kostek cukru, přestože je dobrá a zelenej čaj je prej zdravej, tak si ho občas dám. Přišel tam taky můj kamarád Petr Jachnin, vynikající člověk. Vyprávěl mi svůj příběh. Petr Jachnin byl velmi zámožný člověk. Obchodoval s obnošenejma věcma, nebo měl second hand prodejny po celý republice. Ať mi promine, jestli čte zrovna deníček, že jsem blbec zapomněl, v čem podniká. Podstatný, proč vám to vyprávím, je, že byl velmi bohatej. Teď mi vyprávěl, jak o bohatství přišel. Jak mu Češi kradli, kradli, kradli, jak se prostě poctivý člověk dopouští zásadního omylu, když si myslí, že je dost lidí kteří nekradou. Podle sebe soudím tebe. Protože Jachnin nekrade, tak si neuvědomil, že většina, 80 % lidí kolem nás krade. Kradli mu, vykrádali mu peníze z kasy, zboží, prodávali si ho sami. Petr říká: „Já měl pořád a pořád menší zisky. A najednou jsem si všiml, že když přišli ke mně, tak měli otlučený trabanty, moskviče a najednou měli hondy a toyoty a landcruisery. Mně to, blbcovi, hned nedošlo, protože tě nenapadne, že máš kolem sebe samý zloděje.“ Totálně mu vykradli firmu, dluhy mu nadělali. Příšerný. Říkal jsem mu: „Tak co, Péťo, zabil jsi někoho z nich?“ „Ne, maj štěstí, český zloději, že nejsme na Západě! Na západě Ameriky, tam by s nima zatočili.“ Tak je vyházel, začíná znova, má toho plný kecky. Říká, že dělá s manželkou tak, jako když začínali před 25 lety. Ale dobrou náladu neztratil. Miluje golf. Má takovej plátěnej klobouk, se kterým jsem ho kdysi potkal ještě jako boháče, ale uvědomil jsem si, že ta kvalita člověka není v penězích. Jachnin není sám. Když čtete noviny, tak je tam spousta stejných příběhů, snažím se jim vyhnout, nečíst je, protože mě uváděj v zuřivost. Že je Petr můj přítel, tak jsem to vyslechl a myslel na to tři dny.

ZÁBRADLÍ DIVADLO SMUTKU!

Na zábradlí smutek. Jak už jsem řekl, je to divadlo smutku, tragédie a zmaru. Někdo trefně řekl, že se rozhodli být svědomí národa. No, možná jsou, ale já, kterej jsem zažil Zábradlí naplněný radostí, optimismem a tvůrčí silou, tak jsem prostě z toho smutnej. Tak co? Dětma nezatopíte…

BLBCI Z BOSEJMA NOHAMA!

Byl jsem předmětem ostré kritiky, koupil jsem si sandály, ty, co maj otvory. Dcera se mi velmi smála, i babizna, že mám ponožky v sandálech. Margareta říkala: „Tati, jsi příšernej buran, protože jak můžeš mít ponožky v sandálech?“ Já jsem se upřímně divil a říkal jsem: „Proč? Právě sandály bez ponožek nelze.“ Maminka mi říkala, že bez ponožek to nejde. Víte, jak si děti zafixujou všechno, co říkala maminka! Maminka všechno věděla nejlíp. Vem si, Fanoušku, ponožky. Nemůžeš mít holý nohy do kecek. Zpotěj se ti, budou smrdět. Není to pěkný. Vem si ponožky, já je vyperu, když je zašpiníš. Sajou pot. Tam patří ponožka. Není to pěkný, když tam není ponožka. Tak si beru ponožky, doprdele, co je na tom legračního? Představa, jak máte kór jako dospělej člověk ty oschlý nohy, ty mozolnatý chodidla, ty znetvořený palce, jak z toho lezou ty odporný paty se ztvrdlou kůží… To je pěkný? Blbouni. Ne, nikdo se mnou nehne. Udělal jsem malej ústupek tomu, čemu se říká konsenzus, vzal jsem si ponožky černý. Ten, kdo lpí na módě, tak to je móda blbců, nových Čechů. Běžte do prdele s bosejma nohama v sandálech.

MILUJE MĚ MADHURA RUPALI I GARIMA!

Přišel mi mail, jak mě i vás, furt bombardujou, promiňte mi názvosloví, já se v tom pořád neorientuju, jestli to je youtube, nebo jak se jmenuje to, jak si píšete jeden druhýmu, jak máte tisíc přátel. Furt mě někdo zasypává kravinama a teď velmi vytrvale, protože zřejmě ví, jak na mě. To, myslím, není robot, ten, kdo si mě vybral za cíl, protože píše: Našli jsme pre teba tri vhodné konekcie. Píše mi nějaká slečna, podepsala se. To mě na chvilku zmátlo. Pak vidím, že mi to posílá „noreply“. Nevidím osobní adresu, tak jsem nedůvěřivej, jak říká Hernady: Neotvírat, neotvírat, neotvírat! Tak stalo se, otevřel jsem, ale nikam jsem nepsal, nepřihlašoval jsem se. Tam byly opravdu čtverečky, kam patřily fotky i krásných dívek, tak asi myslím, že byla na mě ta past vyhrabaná. Ale jak kdesi v skrytu hlupáček zločineček, gauneříček, kterej se chce vetřít do mý přízně, tak jména těch dívek mě vyděsily. Říkal jsem si, ty vole! Jmenovaly se Madhura, Rupali, Padmini, Mausumi a Garima. Ty se chtějí se mnou seznámit, toužej po tom, nemůžou beze mě žít, ale představa, že si budu dopisovat s Mausumi, Madhurou, nebo Garimou, už jen ty jména… To je neskutečný. Jenom idiot může navázat kontakt s takovejma debilama. Poslal jsem to Petrovi jenom jako legraci. Psal jsem mu: Posílám ti několik svých krásných děvčat, Petře, uděláš s nima dobrou zkušenost. Zvlášť s Rupali a Garimou, ty si natrhnou koutky. Mausumi není na orální sex, takže ta se nečapne, ale jinak ti přeju neskutečné rozkoše, Péťo. Taková malá legrace.

MOJDA SE VRACÍ DOMŮ.

Dobrá zpráva. Napadlo mě zavolat Maděričovi. Vždycky se přehmátnu na debilním dotykovým Samsungu, protože mám Maděriče hned vedle Madly, babizny. Vytočím číslo a Maděrič říká: „Zase ses přehmátl na svým telefonu, co?“ „Ne, tentokrát, Mojdo, nepřehmát jsem se. Jak se máš?“ On říká: „Přišla nějaká krize, hodně jsem zhubnul, ale teď už zase žeru. Mám 87 kilo, už tloustnu. Zase ze mě bude ten starý kulatý Mojda.“ Tak jsem měl radost a říkám: „Mojdo, nechtěl by sis zase zahrát u nás? Nechtěl by ses vrátit do divadla? Vrať se, Mojdo, domů.“ A k mé radosti Maděrič souhlasil. Měl radost taky. Tak jsme se domluvili, že se sejdeme ještě během léta. Já vám podám zprávu. Maděrič je veliká posila, veliká! Nezapomenutelnej Lumír, jak v seriálu Prapra, tak v Dívčí válce. Tak mi to spravilo náladu, že přijde můj oblíbenec, že se vrací! Takže, Mojdo, vítej doma.

UFO

2. července je Světový den neidentifikovatelných létajících objektů UFO. Je to 65. výročí údajné havárie létajícího talíře u Roswellu v USA. Vy jste, stejně jako já, viděli o tom velké množství filmů, dohadů, besed. Ať je to, jak je to, nevím, kolik na tom je pravdy, myslím, že kdyby se tam opravdu zřítil objekt UFO, že by to už někdo z těch lidí na tý základně vykecal. Třeba před smrtí, nechal by to v nějaký posmrtný zprávě, jak to bylo. Prostě by to prasklo. Je to hezký. Víte, že já jsem Dänikenovec a Sitchinovec, myslím si, že někde jsou, ale nejsem si jistej, jestli tady někde lítaj, jinak by asi nedopustili tenhle bordel, jestli nejsou jeho strůjci a stejný šmejdi jako my! A vzhledem k tomu, že my jsme jejich genetický potomci, tak tady pěkný hajzly, zaseli na tuhle krásnou zemi.

LEGIE NAŠE PÝCHA!

Před 95 lety zvítězili českoslovenští legionáři v bitvě u Zborova nad rakousko-uherskou armádou. To je moje slabina – legionáři. Jak málo o nich víme, jak málo víme o po husitech nejslavnějším českým vojsku, o jejich úspěších? Jak se hrabeme v těch tragédiích, okupace, Němci, vyhnání Němců, omluva Němců, Heydrichiáda, Lidice, Ležáky… Chodíme z kina s hlavou v dlaních, trápíme, všechno jsme zesrali, komunisti… Teď ten tržní marast, ta prvobytně pospolná kapitalistická společnost, hnus. Tak mně se legionáři jeví jako taková světlá stránka, takoví skvělí lidi. Nařezali všem, nařezali komunistům, drželi magistrálu, bože, nic se o tom nepíše, když tak jen na dvojce v půl dvanáctý v noci Beseda s pamětníky. Místo, abych o tom točili filmy, aby dodali národu trochu sebevědomí, jaký jsme byli frajeři, tak houby. Legionáři, pýcha národa. Slibuju vám, že prostuduju tu bitvu u Zborova a něco o tom napíšu. Ne do deníčku, ale nahoru do kolonky Politika, tam to nějak zhodnotím, jestli to bude vůbec někoho zajímat. A jestli vůbec někdo z vás tu ode mě trochu zanedbávanou kolonku čte?

MATUŠKA

Před 80 lety se narodil zpěvák a herec Waldemar Matuška. Walda,….. prošli jsme vedle sebe celý život až do okamžiku, než utekl do Ameriky. Jenom stručně a v bodech, kdo se nehrabete v deníku v posledních měsících, tak pro vás zopakuju. Když se Walda proslavil, já jsem byl bezejmenný rocker. Všichni jsme se mu smáli, my rockeři jsme se mu posmívali, posmívali jsme se tomu, jak zpívá, že zpívá častušky a trampský písně. Záviděli jsme mu taky Blechovou. On měl dvě děvčata, jedna byla Blechová a druhou už nevím. Walda se kamarádil s oběma, ale rozhodl se pro Blechovou. Dobře udělal. Věrně stála po jeho boku až do smrti. Mají spolu syna, dokonce ho taky správně vnucoval na jeviště. Já to nemám moc rád, ale co, je třeba ratolesti pomoct, aby dosáhl velikosti otce. Byl skvělej člověk. Strašně se na mě jednou rozzlobil, když jsem použil pro definici času větu: To byla doba, kdy si Waldemar Matuška ještě pamatoval texty svých písní. Protože já vím, když jsme spolu točili nějakej program v televizi, tak Walda zpíval na playback, všechno bylo na playback, protože to je dokonalejší než live. A pod jevištěm byla schovaná Blechová a volala na něj text předem, aby ho Walda zpíval. Já jsem to napsal a on se nasral a vzkázal mi, že jsem kretén a že mi dá do držky, až mě uvidí. No, nedošlo k tomu, naštěstí. Škoda Waldy, ke stáru jsem se smířil i s tím, co zpívá a myslím, že vedle tý rockový má místo i muzika, jakou dělal i on.

PIMPRLATA!

Před 165 lety zemřel loutkář Matěj Kopecký, zakladatel českého loutkového divadla. Narodil se v roce 1775. Už jsem to říkal, omlouvám se, že se opakuju ve svým deníčku, já miluju loutky. To je moje slabost. Pořád se chystám, že zavolám bývalému řediteli Národní galerie, výtečnému kontroverznímu malíři, který sbírá historické loutky. Já bych se tak chtěl na ně podívat. Určitě mi je ukáže. Byla to koncem minulého století celá umělecká éra. Současně s ochotníkama jezdili loutkový divadla a hrály pro dospělý. To nebylo pro děti, hrály hry, na který se chodilo, jako se dnes chodí na nás a na mý kolegy. Jako jdou na Mládka, na mě, na Cimrmany, tak chodili na loutky. Prožívali to. A když hrál Loupežníky na Chlumu, tak lidi plakali v tom divadle, báli se domů za tmy z hospody, kde se to hrálo. Kdeže ty loňské sněhy jsou? Myslím, že někdo vlastní loutky Matěje Kopeckého a myslím, že někdo z tý rodiny pokračuje v tý tradici. Je to revival, ale hodně starej revival.

MÁTE PRAVDU GENERÁLE!

Před 115 lety se narodil armádní generál Heliodor Píka. Byl popraven v roce 1949. K hanbě celýho národa. Ten kalendář se mi špatně dělá, protože se střídaj věci pozitivní s těma horšíma a těch horších je bohužel víc. Heliodor Píka napsal na zeď svého vězení: Umírám pro svůj národ. Bohužel tenhle národ za to nestojí. Měl pravdu. Nedá se to odčinit. Jestli mají pravdu buddhisti, tak za takovouhle křivdu by snad měl ještě někdo dostat dodatečně do držky, když pana prokurátora Vaše necháme v klidu stárnout v domově důchodců, místo abychom ho vytáhli na dvůr a trošku ho profackovali. Ještě aby si užil před smrtí, dědoušek nevinnej.

VĚČNĚ MLADÁ ŠVANDOVÁ.

65. narozeniny oslaví herečka Jana Švandová. Božská Jana, vypadá krásně! Já o ní píšu v knize Generace Beatles, přečtěte si to, já to nebudu rozvádět. Jana je skvělá, pozitivní ženská, s dobrou náladou, výtečná herečka. Nevypadá na 65, vypadá na nepoužívaných 40. Vždycky v šatně, když jsme si vyprávěli milostné příhody z předešlého dne, tak Jana obracela oči v sloup a říkala: Ježišmarjá, vy čuňata, co to říkáte? Já jsem snad panna,… já jsem nezažila žádný vzrůšo, když vás tak poslouchám! Já jsem si vůbec nic neužila. Tohle když řekne takováhle krásná holka, o který všichni víme, že si sakra užila a má pocit, že zaostává,….. kdo by nezaostával za rockery?

BOJUJ TOMIO!

40. narozeniny oslaví podnikatel Tomio Okamura. Tomio a já jsme spřízněné duše, ale ještě jsme se nesešli. Ale Tomio je v předvolebním boji, teprve to začne. Přál bych mu, aby prošel. Chtěl jsem se s ním sejít, ale domluvili jsme se s jeho tajemníkem, panem Večerníčkem, že až Tomio vyhraje, pak se sejdeme. Protože všechno, co mu chci říct, on už ví. Moje zkušenosti z Parlamentu a osmiletý zkušenosti z politiky, tím bych ho ani neobtěžoval. Ale řekl bych mu: Tomio, co teď? Teď jsi v Parlamentu, nebo v Senátu, kam tě zvolili, máš skvělý názory, jsi statečnej a co teď? Máš to promyšlený? Zabijeme je? Jednou vám napíšu, co mi na to řekl.

OCELOVÝ RAKONCAJ!

Před 20 lety zdolali Josef Nežerka a Josef Rakoncaj jako první Češi 9. nejvyšší horu světa Nanga Parbat 8 126 metrů. Obdivuju Rakoncaje! Obdivuju ho. Mám seznam lidí, se kterými bych se chtěl ještě před smrtí setkat a promluvit si s nima. Rakoncaj je na seznamu hodně vepředu. Je obdivuhodný, co ten člověk dokázal. Tím nechci říct, že Josef Nežerka ne, ale o něm toho tolik nevím. Josef Rakoncaj – obdivuhodnej člověk! Kolikrát on přešel přes hranici smrti! To údajně i Bém, ale k ničemu mu to nebylo. ( Pochybuju, že na Everestu byl! ) Vrátil se stejnej, jako lezl nahoru. Slibuju vám, že do konce roku se za Rakoncajem vypravím.

JEDEN DEN RADOST – DRUHÝ PLÁČ!

5. července je státní svátek České republiky, den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Výročí jejich příchodu na Moravu. To se mi líbí, to jsou dva svátky za sebou.

6. července je den upálení Mistra Jana Husa. Jsou za sebou dva státní svátky. Přijde mi to roztomilý… nevím, jestli to byla chtěná legrace, nebo ne, ale zobrazuje to veškerý naše dějiny. Jeden den sláva: Hurá, přišel Cyril a Metoděj, druhej den vám upálíme Husa, abyste si Češi moc nevyskakovali. Komediální drama tomu říkaj tvůrci Vražd v Midsomeru. Jeden den sláva, přišlo křesťanství, druhej den vám hned nejvýznamnějšího křesťana upálíme. Pátýho jsme slavili, šestýho jsme smutnili. V Římově vždycky hořely ohně a zpívala se písnička ,,Na břehu Rýna hranice vzplála a v ní umírá slavné vlasti syn,,. Já jsem byl malej chlapeček, zpíval jsem to taky a dodneška to ve mně zanechalo hlubokou stopu.

FOGLAR MÁ LÁSKA!

Další významnou událostí je, že před 105 lety se narodil spisovatel Jaroslav Foglar. Foglar, literární pánbůh. Člověk, kterej má tak obrovský zásluhy pro 2… 3… 4 generace mládeže. Já jsem na něm vyrostl. Jak těžce nesu, že jsem to u vnuků promarnil a nezískal jsem je pro Foglara. Odložili Hochy od Bobří řeky, prolítli Rychlý šípy, místy se zasmáli, ale to, co dal Foglar mně, mýmu tatínkovi, mýmu strejdovi, mýmu dědečkovi, mýmu pradědečkovi, o to ti dnešní mladí blbouni přicházejí! Foglar patří mezi 10 nejslavnějších Čechů minulýho století, aspoň pro mě.

SEX S TROCKÝM!

Před stejně dlouhou dobou, před 105 lety, se narodila mexická malířka Frida Kahlo. Narodila se ve stejný den jako Foglar. Frida Kahlo nádherně malovala, byla to skvělá ženská. Dala kdekomu, tak jak to pán Bůh a evoluce chtěla. Velcí umělci nedokážou v sobě sex udržet. Co to blábolím, vždyť ruku na srdce moji milý gardisté vždyť vy taky ne!!! Byla tělesně postižená, měla skvělýho manžela, prožila, myslím, nádhernej život, až na ty fyzický problémy. Šukala Trockýho. To se mi líbilo, Trocký tam přišel, ubytoval se a hned druhej den šukal Fridu. Měla velkýho revolucionáře, než další den přišel někdo, ho vzal cepínem do hlavy a zabil ho. Zase komediální drama, hezkej svět, ve kterým žijeme.

KING HALEY!

Před 85 lety se narodil americký hudebník Bill Haley. Zemřel v roce 1981. Božský Haley, naše hvězda, idol všech rockerů. Jak měl to esíčko na čele, když si sedl na basu, tak lidi šíleli. To, co jsme dělali později my, tak proti tomu byl Haley učesaný koncertní umělec. Ale jak tenkrát s tím začal, jak jsme zírali, jak si sedl obkročmo na basu, hrál na ni, kopal do ní, jak ji obtáčel, jak nádherně zpíval! Co je mu to platný, všichni tam musíme…

KDO KRADL?

Před 125 lety 7. července se narodil francouzský malíř ruského původu Marc Chagall, vynikající malíř. Miluju Chagalla, ale koho já vlastně z kumštu nemiluju? Téměř všechny. ( Nemiluju český celebrity a sere mě, že k nim patřím!) Když jsem se sešel se Železným v Zelený zahradě, ( kniha Generace Beatles) tak on měl jeden z nejslavnějších obrazů Jákobův žebřík. Najděte si to v encyklopedii. Někdo mu ho ukradl. Já říkám: „Pane Železný, víte kdo?“ „Vím, ale co mám dělat?“ Takže si asi můžete domyslet, kdo mu ho čmajznul, když s ním nechtěl jít do konfliktu.

JEĎTE! NEČEKEJTE!

Před 5 lety byly novými 7 divy světa vyhlášeny: Velká čínská zeď, jordánské skalní město Petra, socha Krista Spasitele v Brazílii, Machu Picchu v Peru, pyramida v Chichén Itzá na mexickém Yukatanu, římské Koloseum a indický Tádž Mahal. Tak Petrovi napíšu, co jsme viděli. Velká čínská zeď, neviděl jsem, chtěl bych. Jordánské skalní město Petra, viděl jsem, dodneška na ni nemůžu zapomenout, na tu Petru. Něco neskutečně nádhernýho. Socha Krista Spasitele v Brazílii, neviděl, tam Petr nepojede. Říkal: V Brazílii nás všechny okradli, tam můžeš jen 10 metrů od hotelu a jenom s pistolí. Myslím, že trochu přehání, ale tam ho asi nedonutím. Machu Picchu v Peru, chtěl bych vidět, neviděl jsem. Pyramida v Chichén Itzá, viděl jsem. Takovej zážitek, že jsem z toho dva dny nespal. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, na sluneční a měsíční pyramidu, tak se mi protáčej panenky. Římské Koloseum, tam jsem byl, tam jsem fotil Romana Skamene a pořídil jsem nádhernou fotku. Roman Skamene stál na zemi a já jsem za takovou zídku schoval židli, takže jsem o 1,5 metru vyšší než Roman. Krásná fotka. (Myslím, že je v knížce Hú is hú.) ( ta fotka) Indický Tádž Mahal jsem neviděl, ale jestli pojedeme tím Maharadža Expressem, jestli Petr nekecá, tak se na něj podívám a všechno o něm vám vykecám.

NÁM…NÁM…NARODIL SE!

9. července se narodil velký český básník, umělec, vynikající herec, scénograf, choreograf, vynikající sportovec, malíř František Ringo Čech. Narodil se, stalo se.

Deníček PLUS

Připravil jsem vám čtvrté pokračování knihy Generace Beatles, opět víte, kde ji máte hledat, nahoře v kolonce stejného názvu. Je to stať z mých začátku, víte, jak já nerad mluvím o tom, co bylo, tak jsem to aspoň napsal, abych to nemusel opakovat. Je to opravdu stať z mého raného mládí, moje umělecké hledání, hra na housle, na klavír a konečně seznámení s Tatary. Tam vlastně začíná to dění tý knížky, ten smysl, to, proč jsem ji psal, to se odvíjí od Tatarů, to si tam přečtete. A samozřejmě vám tam vložím jako další plus, protože víte, že jsem psal, že jsou prázdniny, okurková sezóna, přidávám krásnej dopis od Statise Prusalise z ostrova Lesbos, dopis jsem doplnil vsuvkami pravdy. ( Viz kolonka dopisy ) A taky konečně příště připravím Sračko Mrdulič hlásí, ale já to pořád odkládám ty novinky z Bruselu, bylo by toho na vás dneska moc. Necháme si to na příště, protože se taky nemusí nic krásného udát, i když vás čeká můj rockový koncert na pivních slavnostech ve Svitavách a další. Nechte se překvapit. Díky vám za věrnost a těším se.

P.S. No a kdo pojede na Olympiádu? Kolonka s idioty mezi blbci! Jukni tam!