30. srpna 2012 DO PRDELE S NÍM! - SRANÍ U BORŮVKY - DĚVČÁTKO! UŽ JSI..?

Musím se vrátit ještě k pochodu hrdosti, kterej ve mně zanechal nezapomenutelný, velmi silný dojem. Spousta věcí mi vždycky dojde pozdějc, a tak mě napadlo, kdyby mě byli kluci a holky požádali, vymyslel bych jim spoustu nádhernejch sloganů a plakátů do toho průvodu hrdosti, který by pak měli ještě mnohem hrdější. Víte, že já jsem na slogany mistr. Třeba by měli mít transparent: HIV PATŘÍ VŠEM! Nebo: NECHCEME AIDS PRO SEBE! Nebo: OBČANE! PŘIJĎ I TY MEZI NÁS! Nebo: HOŠI, PŘIJĎTE ZASUNOUT DO NAŠICH PRDELÍ! Zkuste to, kdo nic nezkouší, nic nezkazí!.....Taky slogan na náborový leták…bratře…máš mírný komplex? Věz, že v homodvojici se délka partnerů počítá dohromady tak můžete mít spolu skoro půl metru! Taky mě napadl krásnej slogan pro lesby, na který, jak víte, na rozdíl od buzen mám spadeno. Třeba kdyby měly velkej transparent: MÁME MALÉ PIPINY, ALE JAKO ČURÁCI JSME OBROVSKÝ!. To je přece velmi vtipný. Nepodařilo se mi skloubit ty ženy s tím čurákem, ale tak ony po tom toužej, ony nejsou spokojený s pipinama, chtěj, aby jim narostl a ono jim naroste hovno, navzdory velké hrdosti. Příroda je příroda. Nechme pochod, hrdý jsme už byli dost.

SLAVIA – BRNO 5:0!

Co dalšího se událo? Byl jsem na Slávii. Vzal jsem vnuky, Máťu, a Sama. Netušil jsem, jak velké vítězství to bude. Hráli jsme s Brnem, vyhráli jsme 5:0. Kluci byli nadšený, ale myslím, že víc z tý VIP ky. Řebíček, jak už jste zaregistrovali minule, mě pozval do VIP ky, kde je bohatě prostřený švédský stůl. Tak tam moji vnuci řádili, dokonce během celého utkání. Nezřízeně se cpali, furt odcházeli z našich VIP sedaček v první řadě a nesli si marinovaný křidýlko, pak zase stehýnko, ….. rostbíf. Měl jsem takovou radost, když jsem viděl, jak to do nich lítá! Díky Slavii večeři, kterou jsem připravil, nechám na zítřek. Ve VIP ce jsou většinou samý stejný lidi, tak to musí bejt všude, i na Spartě, když jsou cizí, tak jsou buď z BISky, dozor, nebo pozvaný hosti z Brna. Já vím, když jsem jezdil s inženýrem Leškou, jak nás jelo vždycky plný auto. Oni nás na stadionu soupeře vždycky uvedli na místa, starali se o nás jako o vzácné hosty.

VNUCI SLÁVISTICKÉ NADĚJE!

Byl tam syn Franty Veselýho, já s ním vždycky rád pokecám. Měl tam synka, teda jednoho z Frantových vnuků. A já, blbec, jsem udělal takovou kravinu. Říkám: „To je ten talentovanej, nebo ten druhej?“ Takovouhle kravinu jsem hovado plácl. Franta říká: „Ne, ten je taky talentovanej.“ A zachraňoval mě. Já jsem myslel, říkal jsem si, třeba ho to nakopne. Podle sebe soudím tebe. Rozkošnej, sympatickej mladej klučina. Jestli poslouchá takovýhle kecy od takovejch idiotů, tak se zasekne a řekne si: Já vám dám, vy debilové, že jsem míň talentovanej. Vybičuje ho to ještě k větší dřině a větší práci. Vždyť ty geny Franty Veselýho tam jsou, to je málo platný. Pak jsem si řekl: Ty vole, vždyť on takovejhle nemusí bejt, jenom mu zvětšíš mindrák, jestli mu to říká víc takovejch volů, jako jsem já, vyzdvihujou jeho bráchu, jako by on byl nic. Celej život to ponese jako stigma. Jsem debil. Při nejbližším zápase Slávie to musím napravit. Mrzelo mě to potom strašně. Říkal jsem si: Dvakrát měř, jednou řež, debile.

NA DĚDEČKA BRZO!

Nabídli mi roli v seriálu televize Nova, přejímaj americkej sitcom, prej velmi slavnej, poslali mi materiály, v hlavě mi neuvízly, jen jsem si to prohlížel. Nevím, jestli jsem o tom už psal, ale já jsem nikdy neinterpretoval jiný slova, jiný věty, jiný scény, než co jsem si napsal já sám. Nebo co mi napsal Suchý, Šimek s Grossmannem, Mládek, nebo Šíp, a Petr. Tak jsem si to pročetl, je to role dědečka. Není to ani špatný, ani dobrý. Normální klasická sračka průměrná. Myslím, že divácky bude velmi úspěšná. Hlavní hrdina se tam převlíká za ženu, má rodinu, kde já bych byl jako ten nabízený dědeček. Moje legrace je trošku jiná, ale zahrál bych to dobře. Byl jsem ve velkým pokušení. Jednak starému ješitovi zalichotilo, že mi nabídli roli. Je tam třeba komika toho typu, že dědečkovi není dobře, tak mu chtějí změřit teplotu. A protože jemu teploměr padá z huby, jak má umělý zuby, tak mu teploměr strčej do zadku, že ho teda změřej. Dědo, vydržte,…. my vám změříme teplotu. On si sedne a ten teploměr mu zajede celej dovnitř do prdele. To jsem se taky trošku smál. Jak říkám, divácky to bude úspěšný. Potom jsem mluvil s tím člověkem, s tím dramaturgem a říkal jsem mu: „Podívejte, já jsem na vrcholu popularity, byl jsem vloni nejsledovanější televizní herec vůbec. Natočil jsem tolik dobrejch programů, nevím, proč bych měl teď hrát dědečka. To ať hraje Niederle. Já se necítím na roli dědečka teď ještě, když jsem si nezahrál Othella, Krále Leara, Hamleta a Lenina v Kremelským orloji.“ Nadsazuju, samozřejmě. A taky jsem věděl, že bych se uvázal k strašnýmu časovýmu úvazku, že bych tam pak musel být pečenej, vařenej. I když mě lákali, protože tam hraje Mojda Maděrič, můj komik, má tam hrát i Carda hlavní roli, můj další oblíbenec, u něj to ale prej není jistý, protože Američanům se prej Carda líbí, ale nelíbí se Rumunům. Jak možná víte, tak televizi Nova řídí rumunský vedení, který neumí česky. Proto není možný s nima komunikovat. Ale když si troufnou vzdorovat Američanům, jejich věc. Takže jsem poděkoval a v seriálu mě neuvidíte. Držte mi palec, abyste mě viděli v tom Čechy krásné, Čechy mé, kterej píšu. Kdybyste věděli, jak já se u toho zasměju! Slibuju, že od října, nebo od poloviny září, budu popisovat ten novej sitcom, co píšu, a budu vám z něj uvádět nějaký pasáže, abyste se taky chlámali jako já.

VYSERTE SE U BORŮVKY!

Můj webmaster Martin mě požádal, o přátelskou službu. U nich na vesnici hygienici nutěj hospodskýho Borůvku, kterej má prej vynikající hospodu, na kterou jsou všichni pyšný, kde se scházej, tak vyrukovali na Borůvku, že nemá hajzl, kterej odpovídá normám EU, řekli: Buď, Borůvko, postavíš hajzl, nebo ti zavřeme hospodu. Martin říkal: „Ringo, uděláme velkej galakoncert, kam pozveme všechny rockery, jako brigáda, samozřejmě, zahrajou, a co vybereme, dáme Borůvkovi na hajzl.“ Nejdřív chtěl, abych přijel, ale já jsem někde na Moravě, jinak bych přijel mezi mé máničky, rockery, se podívat. A nakonec teda, jestli bych nenapsal nějakou zdravici. Říkal jsem: „Martine, jestlipak víš, co ode mě chceš, protože zdravice ode mě taky nemusí bejt ke čtení.“ Tak jsem ji napsal, poslal, Martin byl spokojenej. Schválně posuďte sami, ale musíte si to představit. Je třeba 2 500 lidí, kteří sedí před rockovým pódiem, nakonec mnozí na ty akce chodíte, a tam vyleze Martin, nebo někdo jím pověřenej, a bude číst zdravici od císaře českého hardrocku. A bude číst……………………

Moji drazí rockeři,

Borůvka, ač sám hajzl, dle hajzla úředníka hajzl nemá. Proto jsme se my, jak tu sedíme též hajzlové, spojili, abychom nádherný hajzl pomohli vybudovat. Sraní na krásném hajzlu je cílem celé Evropské unie a je naší povinností se na soudruhy z Bruselu nevysrat! Dnešní hovnokoncert k tomu přispěje. Nebudeme více srát v lese jako až doposud, ale u Borůvky

Každý, bratři, kdo tu žije, měl by hajzlu poctu vzdát.

Co jsou platný miliony, když nemůže člověk srát?

Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,

hovno podrží svou formu, no a smrdět bude dál.

Nezapomeňte na Jirku Schelingera! Zdraví vás Ringo, císař českého hardrocku.

STATEČNÁ BIBIÁNA

Když se připravoval program o Heleně Růžičkový, já jsem v něm taky hovořil, protože mimoto, že jsme byli velcí přátelé, u mě dlouho hrála, a díky Bohu jsem našel historickej záznam z divadla z Tábora Loupežníci na Chlumu aneb Statečná Bibiána. Helena hraje roli Statečný Bibiány. Koho to zajímá, tak když si klikne, myslím, Divadlo, všimněte se, jak je krásný, že já se sám vůbec neorientuju na svejch webovkách, přestože jsou velmi přehledný a velmi dobře od Martina vedený, ale možná, že to bude spíš v některý z kapitol Generace Beatles, kde se o Loupežnících na Chlumu dozvíte všechno. Ale já se o tom zmiňuju proto, že jsem byl tak neskutečně dojatej, když jsem viděl 25 let starej záznam, kde Helena chodí, zpívá, tančí, kraluje na tom jevišti. To je uragán! Všichni se tam vedle ní krčíme – vynikající Mojda, Ota Jirák, kterej hraje mého otce, urozeného rytíře Jindřicha. Když přijde na scénu opilý a lítá na jevišti ze strany na stranu… Byl jsem smutnej a nadšenej zároveň. Jak já se snažím udržet si svý místo vedle tý rozpínavý Heleny, která zahltila celé jeviště svou velkou osobností. A její syn Jirka, vynikající komik, krásnej tlusťoch. Andrea Čunderlíková, božská Ina. Všichni, jak jsme byli mladý, krásný! Garda Francl, viz Ruský týden. Béda Maruštík, viz Ruský týden. Všichni mladý, krásný. Neměl jsem to vidět! Mám to na DVD, zkusím to nakopírovat a všem jim to dám. Volal jsem hned Jirákovi, byl taky nadšenej. Je to krásný a zároveň smutný dívat se na to, jak jsme vypadali před 25 lety. Divadlo v Táboře samozřejmě narvaný až po strop a úspěch velikej. Šéf divadla v Táboře, pan Kříž, nám projevoval velikou přízeň, já jsem ho považoval za svýho přítele. A najednou se nějak zasekl, chtěl jsem tam teďka jet, protože právě ti Loupežníci, jak je mám furt v hlavě, ten sukces v tom divadle v Táboře, tak jsem mu říkal: „Pane Kříž, vemte si nás, budete mít plný divadlo.“ Takovou hezkou vzpomínku na to mám. A on… neřekne vám přímo: Jděte do prdele, Ringo, ale říká: já,…. zavolejte mi,…. já jedu tam… a až se vrátím….No v lidských hlavách se honí leccos. Je to škoda. Tábor, krásná vzpomínka.

RUMUNI CARDU NECHTĚJ, ALE JÁ JO!

Volal mi Pepa Carda, zase někam jede, a tak že ke mně přijde příští tejden, že už se těší. Já se taky těším. Musím s ním probrat spoustu věcí, chtěl bych právě na jaře obnovit svoji komedii Loupežníci na Chlumu. S překvapením jsem zjistil, jak je ta mnou neprávem odstrčená hra legrační, jak je to pěkný. A chtěl bych, aby Carda hrál místo mě. Aby hrál urozeného rytíře Otomara, což tedy bude syn Mojdy Maděriče, který hraje radního Konráda. Takhle zamotaný to je. Ale Carda by se mi líbil. Já už nechci jezdit, jezdil bych od příštího roku už jen na vyžádání pořadatele s Dívčí válkou, nebo budu jezdit se svým programem Ringova škola života a sexu, to mě baví, vymejšlet si kraviny před lidma, aktualizovat program. Ale Loupežníky, přestože jsem z nich byl nadšenej, už se mi učit nechce. Uvidíte sami, jak to dopadne.

SE STATISEM NA LESBOS!

Statis Prusalis volal, je to skvělej člověk, on má furt pocit, že mě pozval do Řecka a celý léto furt nic…. nevyšlo to. A zase jsme mluvili, a rozhodli jsme se, že teda pojedeme. Je to na dobrý cestě. Vypadá to, že bysme mohli velmi brzy,… velmi brzy spolu vyrazit na ostrov Lesbos, to ať se teda lesby těšej! Ty to teda ode mě dostanou. Teď, když mám s sebou skvělýho tlumočníka, ušlechtilýho Řeka, kterej to přeloží, jak jim budu nadávat a vracet je do lůna mezi nás, heterosexuály. I když některý vypadaj tak příšerně, že ať si radši zůstanou mezi lesbama. Ale zkusím se dostat na místo, kde žila ta básnířka Sapfó, která s tím začala, kde to proklamovala, to: Pryč s pindíkama. Ať žijou pipiny. Ta to místo zkusím zhanobit, abych jí zasolil ještě po smrti. Pochčiju jí hrob! Nebo že bych pohodil na její hrob prezervativ, což jí musí nasrat i posmrtně, protože za celý svůj život si ho neměla na co nasadit! Píča! Moc vtipný to není, třeba mě napadne něco lepšího. Chci vám říct, že pojedu-li se Statisem do Řecka, nebudu to psát v deníčku, ale pojednám o tom samostatnou stať Ringo a Statis v Řecku, nějak vtipně to nazvu a budu vám to dávat jako prémii. Když bych jel, dělal bych si poznámky od výjezdu z Prahy až do, dá-li pánbůh, návratu do Prahy. Takže to budete mít jako prémii, jestli k tomu dojde.

DĚVOČKA! TY UŽE KURÍLA SVAJEVO MÁLČIKA?

Domaloval jsem obraz, kterej jsem vám už inzeroval a kterej se objeví velmi brzy v oddělení s mými obrazy. To je ten Děvočka, ty uže kurila svojego malčika? ( Děvčátko! Už jsi vykouřila svého chlapce?) Ten je velmi pěknej. Uvidíte. Hned jsem si začal malovat druhej, protože si myslím, že se moc neohřeje, tak abych měl aspoň jeden u sebe doma na vystavování.

TANK KTERÝ NEZADRŽITELNĚ VEDE!

Miloš Zeman nezadržitelně stoupá vpřed. Já jsemsi jistý, že Miloš vyhraje, mám z toho radost. Ale to jsem se do toho ještě nevložil já! Moje přítelkyně z Kutný Hory mě zve na schůzku s Milošem. Já bohužel vůbec nebudu v Československu v tý době, tak nemůžu, ale chci se za ním vypravit na Vysočinu, než ho zcela obklopí blbci, šmejdi, zrádci, příživníci, paraziti, aby jeho stranu zdiskreditovali, aby Miloše zdiskreditovali. Nezadržitelnej vývoj v Čechách. Vždycky hajzlové se přihlásej do strany první. Takže chci s Milošem mezi čtyřma očima. Zase můžeme spolu vynést popelnici, jako když jsem u něj byl posledně. Vy, kteří čtete moje knížky, tak si vzpomenete, jak mě Miloš přivítal a říkal: „Pojď, Ringo, pomůžeš mi s popelnicema. Oni nezajížděj až k mýmu baráku.“ Tak jsme nesli spolu popelnice až dolů k cestě. Je to zážitek s bývalým předsedou parlamentu a předsedou vlády vynášet popelnice. Mám ho rád a myslím, že vyhraje.

KONEC LETNÍ SEZÓNY.

Hráli jsme ve Slaným v letním kině a zakončili jsme tam tím velmi úspěšnou letní sezónu. Uršula byla skvělá, přišla za mnou a říkala: „Ringo, co ty seš za znamení?“ Já říkám: „Já jsem, Uršulo, Rak.“ Uršula: „No, protože v září budou dva úplňky v jednom měsíci, to je něco naprosto výjimečnýho, dva úplňky Měsíce.“ Já jsem jí říkal: „Uršulo, jestli je to jako s tím velkým Marsem, jak měl 27. srpna bejt velkej jako Měsíc a nebyl… Všichni jsme to sežrali, já jsem to ještě šířil ten záznam z internetu. A co to pro mě znamená?“ „Že budeš mít výjimečně šťastnej měsíc.“ Říkal jsem, že uvidím. Zažertoval jsem…že dva úplňky prodlužují pennis též na dvojnásobek, ale pouze o té noci mezi 12h a 1h. Pak se svrkne do původní polohy, což jak Uršula vtipně poznamenala, v divadle to stačí!

Představení ve Slaném bylo skvělý, Pragokoncert zase strašil, vždycky mají strach když hrajeme venku. Samozřejmě venku je pro agentúru velký zisk, ale velké riziko, když bude pršet, tak zisk jev háji. Tak už dopoledne strašili, co se stane, když bude lejt. Jestli by soubor slevil. Co by souboru zbylo? Slevil, no. Mojda hraje pořád líp a líp. Hrál už podruhý. Mojda jen když už promluví, tak se lidi smějou. On má takovej dar mimiky, obličeje, pohybů. Já se na něj z portálu rád dívám a říkám si: Takhle vypadá komik, kterej to má od Boha. A pochválil jsem Martináka. Petr mě opravdu překvapil, dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou. A jak říkal Béda, to bylo v rockový kapele se Schelingerem, to byla největší pocta, pochvala před nastartovaným mercedesem. Tak tohle bylo před celým souborem. Udělal si kostým krásnej, palici. Hraje Bivoje. Mojda převzal jeho roli Vojena a Častavy, určitě jste zaregistrovali v předchozích deníčcích jeho nelibost, smířil se, překonal to, chvála mu, Bivoj je vynikající. Jsem přesvědčenej, že z Bivoje udělá postavu, jaká tu ještě nebyla. Nikdo z Bivoje nic kloudnýho nikdy neudělal. Nedali si s tím práci. Těším se, uvidíte…za půl roku Bivoje nepoznáte. Petra jsem pochválil, jak ta role roste. Jak jdou dopředu, Mojda i Petr Martinák! Až se přidá Sandra Pogodová, to bude smršť. Po představení přišel Béda a všem poděkoval za úspěšnou letní sezónu. Smutnej jsem z toho. Další léto v prdeli, přijde podzim, září, deštivej říjen a už půjdeme pro bramborovej salát. Ale co? Včely letěly krásně.

BOŽSKÁ EMMA!

70. narozeniny oslaví herečka a výtvarnice Emma Srncová. Je to moje velmi dobrá přítelkyně a jedna z mála ženskejch, který mám opravdu upřímně rád a kterou dobře znám. Známe se vlastně od mladých let, protože byl jsem svědkem toho, když se seznámila se Srncem v jeho Černém divadle. A jak si ho možná trochu ukvapeně vzala, pak jak spolu prožili krásnej, ale krátkej život. Se Srncem jsou vždycky krásný životy, ale krátký. Měli spolu dvě děti, povedly se. Srnec si našel novou Srncovou, Emmička se osamostatnila, začala malovat. Je z ní opravdu uznávaná výtvarnice, má krásnej, svébytnej styl. Musím přiznat, že to byl právě Jiří Srnec, kterej v tom krátkým úseku rodinného štěstí ji vlastně ovlivnil natolik, že Emma začala malovat. Zprvu byla pod Jirkovým vlivem, ale pak se vymaňovala, vymaňovala a dneska je to Emma Srncová jak noha. Má to svůj ksicht. Lidi viděj obrázek a hned poznaj, že je to Emma Srncová. Má to zvláštní poetiku, to ježdění na kole….. ….. létání ve vzduchu a milenecký páry. Mnohokrát jsme si vzájemně otvírali výstavy. Mám její nádhernej olej, jak letím ve vzducholodi, kterou nesou elpíčka. Jsou tam se mnou věci z mých písniček. Je tam parní stroj a papoušek kakadu, trpaslíci, zelená tráva i kocour Číro na tý loďce se mnou. Docela mě Emma vystihla. Vypadá pořád skvěle, můžeme jí jenom přát ještě jednou tolik.

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI….

Před 100 lety se narodil americký tanečník, choreograf, herec a režisér Gene Kelly. Zemřel v roce 1996. Mimoto, že miluju speciálně jeho film Zpívání v dešti, tak ho také často používám jako příklad toho, jak jsou múzy nestálé. Jak talent a inspirace není trvalá věc. Udávám s oblibou dva příklady. Jeden je Piskáček. Piskáček sekal jednu operetu lepší než druhou, byl to naprostej král, bezkonkurenčně. Jednoho dne se probudil a nenapsal už vůbec nic. Teda psal, psal, ale kladu si otázku, jestli to už opravdu stálo za hovno od toho okamžiku, jestli ho opustila přízeň publika, jestli se tak změnil vkus. Ale myslím, že se ani tak nezměnil. Pánbůh řekl, už dost, Piskáčku, už jsi toho dost napsal, teď už budeš jenom jíst, psát, srát a čekat na smrt. Gene Kelly natočil první vynikající film a rozboural všechno. Druhej film, kasovní trhák…potom Zpívání v dešti, senzace. Všichni z toho byli úplně paf. Gene Kelly byl na vrcholu. Pak natočil další a nic. A zase další a zase nic. Pánbůh řekl: Kelly, dost. Já, s pokorou sobě vlastní, na to myslím a říkám si, kdypak se to stane mně? S každým dílem, kterej začínám, si říkám: Ještě tohle. Bože i múzo, ať se mi to povede. Říkal jsem to Uršule, já vlastně v divadle můžu filozofovat jenom s Uršulou, která je mi věkově blízká, tak jí tohle vyprávím a říkám: Uršulo, mám z toho hrůzu, kdy pánbůh a múzy řeknou: Ringo, dost. Už nenapíšeš nic kloudnýho. A Uršula, která je strašně vtipná, mi říkala: „Prosím tě, on už ti to dávno řekl, akorát ty sis toho nevšiml a píšeš dál.“ Není Uršula božská?

THE INCOMPARABILE GRYGAR!

Před 45 lety byl do provozu slavnostně uveden dvoumetrový dalekohled hvězdárny v Ondřejově, největší svého druhu v České republice. Mám na hvězdárnu krásný vzpomínky. Točil jsem na ní klip, už ani nevím, jaká to byla písnička, ještě v hluboké totalitě. Točil jsem to přímo na hvězdárně a kdo tam nepřišel, jako Jura Grygar! A tam jsme se seznámili. Hned jsme si padli do oka, věta vyměnila větu, zjistil jsem, že je neskutečně vtipnej, skvělej, skvostnej člověk s naprosto pregnantním způsobem vyjadřováním. Od toho dne, od toho ondřejovskýho klipu, se datuje naše celoživotní přátelství. Já o něm často píšu, protože Grygar prostupuje celej můj život. Dokonce jsem se stal kmotrem jeho geniálního syna. Na spojení s touhle rodinou jsem velmi pyšnej, tam mám pocit, že já jsem se přisral do vysoký kvality a ne naopak. Můžu říct, že ten dvoumetrovej dalekohled jednou, kdyby bylo po mým, tak sundaj ten „kukr“ z toho dalekohledu, daj ho extra do vitríny, daj tam novej a na ten ve vitríně napíšou: Tohoto kukru dvoumetrového dalekohledu se dotýkalo požehnané oko Juraje Grygara, jednoho z největších a nejslavnějších českých astronomů, velikánů české astronomie. Myslím, že takhle by to mělo dopadnout. Ale znáte to, v týhle zemi je závist. Úspěch se neodpouští.

SVÍŤA!

Před 10 lety zemřel režisér a scénárista Vladimír Svitáček, kterej se narodil v roce 1921. Svíťa, skvělej člověk, vtipnej, neustále v dobrý náladě. Velkej, dvoumetrovej chlap. Přítel Roháče. Byl z tý party Roháč, Svitáček. Studovali spolu. Vždycky ti kluci, co studujou spolu, pak spolu celej život kamaráděj. Svitáček měl velký problémy s bolšánama, nesměl vůbec nic. Roháč ho bral, jak to šlo, tak ho bral jako svýho asistenta. A taky ve všem hrál, zahrál si dokonce ve Formanově filmu Amadeus, hrál tam papeže. Celej život jsme se měli rádi. Nedali na něj zapomenout jeho kamarádi. Pořád ho připomínali, ukazovali, přestože pak už netočil téměř nic, v povědomí byl velmi známej. Byl to taky velmi vítanej host v divadle Semafor v Návštěvním dnu.

NĚVIEM TO USTRÁŽIT!

Před 130 lety se narodil architekt a filmař Max Urban. Projektant filmových ateliérů na Barrandově a Barrandovských teras. Zemřel v roce 1959. Musím se přiznat, že poprvé vidím jeho jméno. ( Nic výjimečného pro polovzdělance) Poprvé zjišťuju, že byl projektant filmovejch ateliérů. Zajímalo by mě, kdo to byl. Řeknu Novotnýmu, ať se mrkne na internet, on mi to vytiskne, kdo byl, co ještě udělal kromě těch ateliérů. Kdo ho vyzval, aby udělal ty ateliéry, jestli to byl tatínek nebo dědeček Václava Havla. Barrandovský terasy, kus mýho života. Vždycky, když jedu okolo, tak se dívám na to, ono to vypadá jako skokanská věž na tý skále. Tam jsem jako 16 letej kluk hrál na čajích odpoledne v kapele pana Šilhána. Tam mě tatínek pustil, protože Šilhán mě měl hlídat…... Taky jsem byl vedle v tom Trilobit baru, taky je napolo zbořenej. Když se podíváte nalevo na tý skále, tam je jakoby dřevěná chata, vevnitř bývala krásně zařízená. Tak si říkám, škoda toho Barrandova, ale co s tím? Nádherný místo, nádherná stavba. Myslím, že to má ta, co říkala: Neurekom neviem, ako to ustrážiť. Dcera Dionýze Ilkoviče a manželka Ivana Havla. Nevědí si s tím rady a taky myslím, že je jim to dost u prdele. Velká ostuda!

FARADAYOVA KLEC…

Před 145 lety zemřel britský fyzik a chemik Michael Faraday, objevil elektromagnetickou indukci. Narodil se v roce 1791. Tady Petrovu pomoc nepotřebuju, protože si pamatuju ještě z učňáku, co je Faradayova klec. Když sedíte v železný kleci a kolem lítaj blesky, tak vás v tý kleci nezabijou. Ona vás ochrání. Tvrdí se, že automobil je v podstatě Faradayova klec, proto taky do něj málokdy, i při sebevětší bouřce, neuhodí blesk, i když vedle bije všude možně. Vidíte, že se můžete z techniky, vlastně z fyziky dozvědět leccos i od božského Ringa. I když informace byla velmi skoupá a jsem přesvědčenej, že mi Petr napíše, až si přečte tenhle deníček, že jsem se v polovině toho, co jsem napsal, zase mýlil. Přejme Petrovi jeho prostor. Je jeho.

U MILÍNA ZAJÍMÁ MĚ HLÍNA!

Před 790 lety se objevila první písemná zmínka o Boskovicích. Jimran z Boskovic je uveden na listině vydané v Olomouci králem Přemyslem Otakarem I. Možná, že si řeknete, proč se zmiňuju o Boskovicích, ale Boskovice jsou také vepsány v historii mé umělecké činnosti, protože můj kamarád Jarda Navrátil, už nežije, rozhlasový redaktor, vzdělanej, inteligentní člověk, byl z Boskovic. Napsal písničku, která se jmenuje Pozdrav do městečka B., kterou Jirka Schelinger nazpíval. Navrátil napsal hudbu i text. Jirka ji nazpíval, mám ji někde na singlu. Vy, kteří máte kompletní Jirkovu diskografii, tak o ní určitě budete vědět. Když už jsem u Jardy Navrátila, musím zmínit, že byl člen komunistický strany, a tak v tom kličkoval. S námi rockery byl v úzkým kontaktu a bylo mu vždycky úzko, když jsme zavedli řeč na jeho členství ve straně, ale protože byl inteligentní, tak se vždycky nějak vyzul z tý debaty. Ale pak se mu jednou stala jedna věc, napsal text, kde byl verš, hodil se mu do rýmu: Tam u Milína, zajímá mě hlína. Už nevím, v jaký souvislosti. Ale hned druhej den ho sebrali, protože tenkrát u Milína hledali, myslím, uran, a bolševik si myslel, že to je tajná zpráva imperialistickýho agenta do Londýna a na Wall Street: Pozor, tady český agent Jarda Navrátil hlásí, že tady u Milína něco objevili. Nakonec se to vysvětlilo. To už bolševik částečně modral. Jarda se vrátil do rádia, ale mně to přišlo roztomilý tenhle problém.

DYNASTIE RODENŮ.

Před 20 lety zemřel herec Karel Roden, otec herců Karla a Mariana Rodenových. Narodil se v roce 1914. Teď si udělám malou ostudu. Odvolávám se na návštěvu Rodena a Chýlkový před lety u mě v Holečkový ulici, to už jsem popsal, viz Generace Beatles. A taky jsem napsal, že všichni se shodli, že Karel Roden, jejich táta, to byl sekáč, to byl Vojan, byl to mimořádnej člověk. A asi byl, když má takhle dva povedený kluky. Víte, co je strašný, že já nevím, jestli ten nyní celosvětově slavnej Roden, kterej byl tenkrát u mě s tou Chýlkovou, nevím, jestli to byl Karel nebo Marian. Nakonec jsem komik, tak se to ode mě snese. Zase se to potvrdilo, výjimečná rodina, z výjimečnejch genů, z výjimečnýho rodu jsou zase výjimečný hříbata. Rodenovic kluci mi prominou ten uměleckej příměr.

EPSTEIN BYL JEN JEDEN!

Před 45 lety zemřel britský hudební manažer Brian Epstein. Vy, kteří čtete v kolonce Generace Beatles na pokračování zveřejnění mé knihy, tak tam je o Brianovi Epsteinovi poměrně dost. Já si stále více uvědomuju, jak významnou roli sehrál a jaké štěstí je to pro herce, muzikanty, malíře potkat takovýho manažera jako byl Brian Epstein. To je životní výhra. Celej život jsem tohle štěstí neměl. Ale jak říkám, utkvělo mi v hlavě prohlášení Beatles, nevím, jestli to říkal Cartney nebo Lennon, nebylo tak důležitý, že Epstein objevil Beatles, jako to, že Beatles objevili Epsteina. To je velká poklona. Čtěte Generaci Beatles, dozvíte se o tomhle geniálním člověku daleko víc.

SOSO DŽUGAŠVILI.

Před 5 lety zemřela ruská spisovatelka a překladatelka Galina Džugašviliová, vnučka sovětského vůdce Josefa Stalina. Myslím, že byla dcera Jakova, Stalinova syna. Narodila se v roce 1938. Její teta doplatila na to, že byla dcerka velikého Džugašviliho. Stalin pronásledoval svoji dceru ostatně jako každého a myslím, že i vnučka včas zdrhla a psala o dědečkovi a o tetě. Nikdy jsem to nečetl, přestože ji mám dokonce v tom seznamu pořád napsanou. ( Tu její knihu ) Já mám seznam knih, který bych chtěl číst ale v tom seznamu přeskakuju, nečtu po pořádku, tak nevím, jestli se vrátím k takhle obsažný zprávě. Naní byly na řadě Dopisy Zrzavého, ale já ani nevím proč jsem sáhl dospod a vyndal Kramera –Historie začíná v Sumeru. O Stalinovi je toho stále hodně. Teď jsem nedávno viděl krásnej televizní film, který se jmenoval Večeře u… ( Petře, podívej se…) Vy jste ho určitě viděli taky, jak ti tanečníci jedou, Stalin má dovolenou, přijede do Gruzie, oni pozvou soubor gruzínských písní a tanců, aby mu zatančil, zazpívali. Má to krásnou zápletku, mírně detektivní. Je tam Berija, je tam Vorošilov, je tam ještě jeden z těch generálů. Jak mi přibývaj léta a hromadí se politická hovna v týhle zemi, stále častěji se mi vybavuje Stalinova věta:….. Je člověk, je problém, není člověk, není problém. To bylo jeho životní krédo. Dorovnal ho do mnoha milionů. Dej mu peklo - věčný kotel za to. Ale můžu vám říct upřímně, že na naší současný politický scéně zejména na pražským magistrátu je pořád hodně adeptů, kteří kdyby nebyli, zmizely by týhle republice velký problémy.

ŘÍMSKÁ JEDENÁCTKA

Před 5 lety zemřel československý fotbalista Alexej Bokšaj. Narodil se v roce 1911. Já si s hrůzou uvědomuju, je to 5 let, co zemřel, přijde mi to nedávno, co jsem ho ještě vídal na Slávii. Stařičkej šedivej pán,. My slávisti jsme vždycky prokazovali týhle slavný římský jedenáctce fotbalistů svý doby velikou úctu. Dokonce jsem říkal Peškovi, aby mě seznámil s Bokšajem, abych ho ještě vyzpovídal. No, nedošlo k tomu. Byl o 4 roky mladší než můj tatínek, kterej se narodil v roce 1915. Bokšaj, škoda každýho dobrýho člověka, kterej umře, natož velikýho slávisty. Určitě ho někdo popsal v nějaký knížce, slavný jméno! Myslím, že na Bokšaje nikdy sportovci nezapomenou.

Díky za vaše připomínky….čtu vás pozorně