29. července 2012 SEXY OLYMPIÁDA – STANDING OVATION - PIPINY
VAGON PRESERVATIVŮ ( čti prcgumy )
Tak nám začala olympiáda v Londýně, v milované zemi, v milovaném městě. Děti se chtěly dívat, Anička přišla, že by se chtěla dívat na ten zahajovací ceremoniál olympijských her. Já jsem říkal: „Aničko, to je pro imbecily, pro debily, který tam seděj, čuměj, maj hovno co na práci… mravenci čuměj z nudy, na ty nepředstavitelný kraviny.“ A říkaj: „Maminko, hele, támhle letí slon, jé támhle je hroch,“ Óooooo…..jééééé. Koukaj se nalevo, tam je indiánská vesnice, …..óoooooo….jéééééé….pak se podívaj napravo a tam leze velikej had z díry a tanečnice tančí…óoooo….jéééé zase se podívaj jinam doprostřed… Nevím, plácám, všechno to jsou píčoviny z toho, co jsem viděl za openingy olympiád za ta léta všude možně na světě, jedna komerční sračka víc než druhá. A zase volaj lidi: Jé, jé!.... Zabavit blbečky. „Aničko, to je pro kretény. My se podíváme na běh na 100 metrů, na Kvitovou a ještě na nějaký český atlety a jinak ať nám políběj prdel.“ I když olympijské hry ctíme. Ale když jsem si přečetl v novinách, jak mor, ideologický mor evropských blbů zasáhl i olympijský výbor, proč by nezasáhl, když tam ti kreténi seděj hovno uměj,…. když si nesměj sportovci gratulovat po zápase, nesměj novinářům říct nic o závodě, nemůžou komentovat zápas. Představa, že by někdo řekl: „Pane Zátopek, jak se vám běželo?“ A on by řekl: „Nezlobte se, já o tom nesmím vůbec mluvit. My máme zákaz.“ A co ještě jim všechno zakázali, kreténi? Najednou, jak se vypařily barvy z olympijských kruhů! Protože samozřejmě všichni lidé bratři jsou, tady nejsou černí, tady nejsou žlutí a bílí, nedejbože, ještě rudoši, to ne, to je nekorektní. My, noví Evropané, budoucnost světa, my jsme si všichni rovni. To není černoch, tamhleto není běloch, to je občan světlé pleti a to je občan tmavé pleti. A co indián? To je občan narudlé pleti! Zmrdi, zmrdi, zmrdi. Už hned tím mě naserou, že jsou olympijský hry, a ty maj bejt nepolitický, demokratický, svobodný. Vždyť vzdělanci vědí, že v Řecku se přestalo bojovat, když byly olympijský hry, utichly jakýkoliv války, na cestách bylo bezpečno, do Olympie jste mohl jít a nikdo vám nezkřivil ani vlásek na hlavě. A tihleti šmejdi, kteří zdeformujou všechno, deformujou i olympiádu a to jsou určitě ještě zákazy, o kterejch nevíme. Škoda, že sportovci nejsou jednotní, chápu, protože oni se tam těšej. Kdyby řekli: Víte co? Když nemůžu soupeřovi vedle podat ruku, tak si vyližte prdel, vy senilní debilové. Promiňte, že jsem se nechal takhle unést, ale mě se vždycky zmocní zuřivost. Dobrá zpráva je, já už jsem o tom někde psal,….. já jsem vlastně všude někde o něčem psal, ale zopakuju vám to, abyste to nemuseli hledat v mé literatuře. Na předminulý olympiádě se objevil článek, kde psali, kolik jim tam vezou plnotučného mléka, kolik čerstvých ryb do kuchyně. A taky vagón, slyšíte dobře, celej vagón prezervativů! Čili já jsem pochopil, že tam se hlavně šuká. Představa toho vagónu naloženýho prcgumama mě tak potěšila, že jsem svůj názor na olympijský hry (měl jsem ho kladný, ale teď ho mám ještě kladnější) změnil. To znamená, že se tam od rána do noci, ( mimo toho když závodí ) strašně šuká. Dokonce si myslím, že oni tam jenom kvůli tomu jedou, protože se tam sejdou samý krásný lidi s vypracovanejma tělama. Krásný šlachovití chlapi, nádherný ženský, jak já je očima vyssávám z obrazovky….s těma protáhlejma dlouhejma svalama, mají jinou svalovinu, než máme my, uprdelený intelektuálové. Takže vlastně smyslem těch her je jednou za 4 roky se sejít a nádherně si zašukat. Co nádherně? Několikrát denně každej s každým. To je pravý, byť utajovaný smysl olympijských her! To je pravé nerasistické sbratření.
ZBYTEČNÉ ZDRŽOVÁNÍ!
Dokonce jsem se pod vlivem toho dostal, myslím na Praze 4, na nějakej atletickej stadion, hráli tam naši žáčci fotbal na umělý trávě. Já jsem tam byl s Matýskem. Na tý atletický dráze běhali běžci,…. někdo tam trénoval disk…. i oštěp tam házeli. Já jsem se na ně koukal, mohlo jich tam bejt tak 30, pak se ty krásný mladý lidi sesedli na kraji toho stadionu a povídali si. Tak jsem k nim šel a řekl jsem jim: „Můžu se vás na něco zeptat?“ A oni samozřejmě říkali, že jo, poznali Mistra, tak se usmívali. A já jsemk nim promluvil: „Prosím vás, já si teď říkám, proč tady běháte bez cíle, proč házíte těma oštěpama, těma diskama? Vy tady přece máte krásnou klubovnu, proč nejdete rovnou prcat? Proč si předtím unavujete těla, běháte, hážete a děláte zbytečný kraviny?“ Oni koukali, mysleli si asi, že jsem se zbláznil. Ne, nezbláznil. Bylo to vtipný. Ani jsem jim to nevysvětlil, zanechal jsem je tam vyděšený, ale říkal jsem si, když jsem se otáčel, že si určitě říkaj: Kurňa, jak to Ringo ví? Jak se to mohl dozvědět? Kdo jste to vykecal, že tu šukáme všichni v tý šatně jeden s druhým na hromadě? No, atletika. A pak že atletika není krásná věc a že olympijský hry nejsou vrchol sportovní činnosti.
P.S. Nakonec jsem se překonal a na to zahájení jsem se s Aničkou díval! Nádhera! Musím říct, že jsem něco takhle dokonalýho nečekal, přesto že jsem britofil! Bůh ochraňuj královnu!
P.S. P.S. Když Mc. Cartney zpíval, čekal jsem u bicích Ringa! Chyběl mi!
STANDING OVATION!
Hráli jsme v Popovicích u Uherského Hradiště. Krásnej amfík tam vybudovali a bylo hezky, krásný letní večer. To se tak někdy sejde. Hráli jsme Dívčí válku, takže bylo vyprodáno, lidi i stáli nahoře na tom amfiku. Zase cituju Roháče: Když lidi stojej vzadu na místech k stání, většinou to jsou studenti, vlak jede správným směrem a všechno je v pořádku. Jak zmizí z divadla stojící studenti – zamyslete se soudruzi herci – vlak nejede správným směrem! Odehráli jsme Dívčí válku, a pak jsem zažil nádhernou věc. Hráli jsme dobře. Dostali nejdřív herci prcunk, protože nechtěli zkoušet! Takže dostali pucunk,. ale oni si z mých pucunků nic nedělaj, protože mě znají v vědí když jim říkám vy kreténi líný…hovada zasraný…že to tak nemyslím a má je rád! (blbouny!) Hráli jako bozi - všichni, klaplo to, krásný počasí, krásná hra, dobrý výkony. A nakonec jsem byl odměněnej, protože asi po 10 letech jsem zase zažil to, čemu se říká standing ovation. Potlesk ve stoje. To je ten nádhernej pohled, když celý hlediště jako jeden člověk vstane a vestoje jako jeden muž vám tleskaj a vy vidíte to nadšení v očích. Já jsem měl takovou radost! Otočil jsem se ke klanícím se hercům a říkal jsem jim: „Vy idioti, napište si tenhle den červeně do kalendáře, protože tohle v životě moc nezažijete. Standing ovation je olympiáda herců.“ Vůbec jsem nebyl schopen slova. Já jsem to zažil v životě asi už třikrát. Naposledy asi před 8 nebo 10 lety v Kolíně v divadle. Tak jsem jel domů v takový povznesený náladě, hned jsem to telefonoval na všechny strany, vypadal jsem trochu jako blbec, ale kurňa, tak jsem si to uznání zasloužil a moji herci taky! Druhý den v euforii chválím Terezce záskok za Martu z Brna….měla obrovský štěstí, že s námi zažila takhle mladá standing ovation! Tereza mě hned nasrala, když mi povídá…pro ní to nic není! V Brně je to zvykem po každém představení!!! Hovno! Tohle neplatí! V Brněnském Národním divadle je vynucený Brněnský Národní standig ovation – běžte do prdele vy zamindrákovaný malí lidi a velkoblbci! ( Tohle si to krásný město nezaslouží!)
VLOŽIT FOTKU….A NIC!
Dlužím vám vysvětlení, přikládám vám dnes už 7. pokračování mé knížky Generace Beatles. Všiml jsem si, že já nevymazávám z toho originálu, který vám vkládám…z toho definitivního textu ty pokyny pro grafika jako: Sem vložit fotku, sem kresbu, sem obraz, takže já to tam nechávám a vy to čtete a žádná fotka, žádná kresba tam není. Jednak víte, že mi fotky ukradli….. Zajímalo by mě, kde ty nádherný historický fotky skončily, někde v nějaký popelnici. Víc by mě těšilo, kdyby zloděj byl polovzdělanec a schoval si to. Řekl by si, že se to jednou třeba bude hodit. Jednou to dědkovi nabídnu, řeknu mu, že jsem to našel a jestli to nechce koupit zpátky. Takže to je vysvětlení k těm vsuvkám. Už máte 7. pokračování. Doufám, že knížku čtete!
KŘTÍM KNIHU O PIPINÁCH!
Volal mi můj spolužák profesor Hájek. Když byl můj spolužák, tak ještě nebyl profesor, samozřejmě. Zase o tom už píšu, omlouvám se všem, kdo jsou znalci mé literatury. Opakuju to pro ty, co to ještě nečetli. To je to, když jsem se v Semaforu zdráhal věci opakovat. Říkal jsem Roháčovi: „Proč bych to měl furt mlít? Každý den stejný?!?“ „No protože to dneska nikdo neslyšel blbče. Mezi těma 400 lidma v Semaforu je jenom 10, kteří přišli znova a ti to už slyšeli. A těch 390 to nikdy neslyšelo. Ty jsou tady poprvé ty vymatlanej bubeníku! Proto to, ty idiote, říkáš znova.“ Takže můj spolužák a přítel Zdeněk Hájek, to je ten, se kterým jsme byli na národní škole Na Santošce od profesora Machaly biti na holou příložníkem v kabinetu. Zasloužili jsme si to.
Zdeněk Hájek už jako profesor, váženej odborník gynekolog, jednak mi rodil dceru a jednak já jsem křtil jeho knihu o porodnictví a odbornou literaturu v Krkonoších. Pozval mě na křest knihy a tam ti gynekologové, byla to taková jejich slavnost. Mají krásný zaměstnání, nemůžu se udržet, abych neřekl, že ze všech lékařskejch oborů je tenhle nejkrásnější. Všichni to amatérsky studujeme, ale samozřejmě nedosahuju kvality mýho kamaráda Zdeňka. Ti gynekologové byli úplně v šoku, když profesor docent doktor inženýr MUDr. člen korespondent si nechal pokřtít vysoce odbornou knihu mnou - Císařem českého hardrocku. Ti profesoři Dr. CD korespondenti atd. úplně vyvalili oči, když jsem tam přišel. Já jsem si ještě rozpustil vlasy, takže jsem vypadal jako yetti. A Zdeněk jim vysvětlil, že jsme spolužáci z národní a protože mám k jejich oboru nádhernej vztah, takže to pokřtím. Proč o tom píšu? Protože volal, že jeho přítel, též primář gynekologického oddělení velké nemocnice, já ho nechci jmenovat, dokud se ho nezeptám, jestli ho můžu jmenovat. Vidíte, neudělal jsem to, jsem blbej. Tak ten by chtěl koupit olej Zvířátka obdivují píču. Měl jsem takovou radost, říkal jsem si: Kdo by měl mít píču jinej než primář gynekologického oddělení. Představa, že budu viset u něj v pracovně, mě naplnila nadšením. Tak hned jsme spolu telefonovali a říkal jsem mu: „Hrozně mě těší, že máte takovejhle ušlechtilej zájem a že vám učarovalo moje umění.“ A on říkal: „Ringo, já ti pošlu taky jednu, to budeš čumět.“ Poslal mi: Gustav Courbet obraz The Origin of the World, ( objevuje se ještě pod druhým názvem Beginning of the world ) Počátek světa, vyhledejte si to. Napsal mi: „Podívej se na ni, takovou už dneska neuvidíš.“ Měl pravdu, je to krásnej obraz, hned jsem si nechal udělat cedulku, vinětu Počátek světa a namaluju toho Courbeta. To je teda bobr, to vám řeknu. Estetický to moc není, ale kurňa! Udělal mi A. radost. Pak jsem tam chtěl udělat legraci, jak třeba z bobra něco vylejzá, něco legračního, třeba krysa Vasilisa, nebo ten had z toho stromu v ráji, ale A. mi napsal, že to nepovažuje za šťastnej nápad: „Protože to je krásná věc, která je od Boha. Nakonec vždyť jsi z toho taky vylezl, Ringo, tak to nezesměšňuj. Buď rád, že jsi se k tomu v životě častěji dostal než normální smrtelníci. Ale nehodí se to, já bych to nedoporučoval.“ Tak jsem zkrotnul. Udělám obraz Courbet-Ringo Čech. Ale něco tam musí bejt, já se musím odlišit od Courbeta. Nemohu vás zklamat moji věrní gardisti….Schválně vám o tom píšu, abyste viděli, co jsem tam nakonec vymyslel. Krásná ležící roztažená ženská. ( Určitě měla s Courbetem styk!) ( Až s toho bobra chlupy lítali! ) Hledejte, uvidíte, naleznete, potěší vás to. ( samozřejmě až to namaluju, víte, že píču maluju rád! Díky Bohu, že jsem si jí v mládí dobře prohlíd! Teď je pravda těch příležitostí míň. ) Takže to je z mé práce.
JEBEM ABERACI SVĚTLA!
Psal mi GEK, alias Petr Novotný, jak víte, sleduje bedlivým ostřížím zrakem můj deníček a vždycky mě upozorní, ….opraví. Přikládám to bez komentáře.
Jasně, že jen Tvůj věrný Gek Ti napíše, co je to aberace světla. Ale bez internetu, protože na to nemám čas, tam je to tutově přesný a dokonalý. Kdykoliv letí světelný paprsek odněkud někam, jaktěživ neletí ten zmrd přímo, protože mu v tom něco brání… těch překážek je víc…. Myslím, že zdroj světla se volaako pohne, taky my, co to sledujeme, se vrtíme a taky máme třeba dalekohled z prdele a jsme chabrus na oči… atd…. prostě vždycky je tam nějaká úchylka a tomu úchylnému úhlu se říká aberace světla. V astronomii má velký význam, ale nevím jaký. Víc o tom nevím, ale k tomu, abych dělal chytrýho, mi to stačí.
A taky mě mrzí nedůslednost Tvého (jinak dobrého) korektora u Bastily. Nikoliv „dobití“ ale „dobytí“. Je to, pravda, trochu jógr, ale netřeba ho hned sežrat. Platí jasně:
dobýt (hrad, úspěch, Bastilu) x dobít (baterii, telefon, kredit, zvíře).
Udělej chytrýho Ty, a ať to hned opraví… Tvůj věrný GEK.
Odpověď: Nemachruj GEKU jestli mě budeš před gardisty ponižovat, za trest ti dnes nepovím již nic nového o ježkovi! (Š+G) Vsadím se, že neumíš vypočítat obsah komolého kužele! Teď se ukaž blamáž! Tvůj ČUK
SETKÁNÍ ZNALCŮ!
Volala mi Terezka Šefrnová, ( všimněte si, že mi nikdo jiný mimo mých vnoučat nevolá)…že se jí líbí ten nápad, abychom Saudek a já natočili program o ženách, o sexu, o mezilidských vztazích, rozumějte o šukání. Mně by to totiž přišlo skvělý, kdybychom se Saudek a já utrhli ze řetězu a mluvili o tom naprosto otevřeně a samozřejmě zábavně, my to jinak neumíme, byl by to nádhernej program. Terezka si myslí, hned by z toho udělala seriál, že by to bylo takový talkshow. To se mi nelíbilo. Tak jí říkám: „Prosím tě, zaprvé vůbec nemáš souhlas Saudka, že by do toho šel. Teď má špatnou zkušenost s Barrandovem, jeho talkshow se moc nevyvedlo, protože tam byl sám, neměl, chudák, partnera, to neříkám, že tam neměl mě, mohl tam mít kohokoliv, Petra Novotnýho, Šípa, Náhlovskýho... Byl tam sám, tak mu brzo došel dech.“ Říkal jsem: „Terezko, mně by to přišlo jako krásnej 40 minutovej silvestrovskej program. Řekni jim, ať natočej jenom 40 nebo 35 minut. Navíc musíš nejdřív za Saudkem, navrhnout mu to, a když bude souhlasit, tak to natočíme.“ Na to bych se velmi těšil, myslím, že kdyby k tomu nedošlo, že byste byli ochuzeni o nádhernej program o sexu. To jsou věci, který se tyto dny dějou.
HAJDY DO POSTELE KLUCI!
Jo, ještě se musím zmínit o jedný nádherný věci. Víte, jak rád já píšu věci interní. Tzn. věci nevyslovené, věci v mlze, když se o někom nebo o něčem píše, tak je spousta věcí, který lidi z jakejchkoliv důvodů zatajej, nebo nechtěj bejt upřímný, nebo to zamlčej. Já tyhle věci odhaluju. Znovu jsem se podíval se zájmem v televizi na pořad o vynikajícím malíři Ingresovi. Geniální malíř a vynikající hudebník. Ingres dlouho bojoval vnitřní boj, byl vynikající houslista, zda má být malíř nebo hudebník. Nakonec v něm zvítězil malíř ale k naší velké radosti nepřestal hrát. To, co namaloval, jen žasnu. Mám ho moc rád, proto se o něm znova zmiňuju. Ale co vám vlastně chci říct: Ingres měl ženu, vždycky si tihle geniální lidi, jako on, když už byl bohatej a vydělal peníze, tak si našel ženu, která mu vedla hospodářství, rodinu, domácnost. A protože většinou velikáni tohoto typu mají slabost pro ženy a nechají se umravnit, jsou submisivní, tak Ingres měl skvělou ženu, která kupodivu nebyla píča a vedla dobře a ku prospěchu jeho prosperující domácnost, jeho ekonomiku. Dlužno říct, že je to ve světě výjimečné štěstí, když umělec potká takovouhle ženskou. Představa, jak ty dnešní rychlokvašky, jak ty VIPky, ty ,,celebrity,, takováhle česká kráva by si nikdy nevzala Ingrese, ta si radši vezme obchodníka s topnými oleji, ,, dnes večer ju fikněm,, nebo cvičitele ve fitnes. Ingres, protože byl světoznámej a velmi slavnej, tak k němu přijel Ferenc Liszt, též slavnej virtuóz, známej po celým světě tehdejším světě, uznávanej, šel k Ingresům a tam pili kafe a asi nejen kafe. Hráli tam sami sobě pro potěchu srdce, Liszt na klavír, Ingres hrál, jak už jsem se zmínil, vynikajícím způsobem na housle, hráli…hráli….hráli… a měli radost z hudby. A v 1 hod, nebo možná dřív, třeba už v 11.30, paní Ingresová a říkala: Tak, kluci, dost. Hajdy na kutě! Zaklapla Lisztovi víko od klavíru na prsty a zvýšila hlas… spát! Oba! A mažte. A oni se sebrali a šli si lehnout. To mi přišlo tak skvělý, že se chci o to s váma musím podělit.
LHOTÁK CHUDÝCH.
Před 100 lety se narodil malíř a grafik Kamil Lhoták. Lhotáka mám velmi rád. Vůbec mám rád umělce, kteří vytvořej speciální osobitý styl. A ten Lhotákův svět němý a tichý techniky je mi tak sympatickej, že hned, jak jsem to viděl poprvé ještě jako malej kluk, tak jsem si to oblíbil. Hodně se taky pozná kvalita umělce podle toho, kolik lidí ho napodobuje. Myslím, že Tomáš Bím, českej výtvarník, říká se mu Lhoták chudých. Lhotákovy obrazy už stouply dneska hodně v ceně, Bím je levnější, tak proto si vysloužil takovouhle přezdívku. Já ji nevnímám hanlivě. Navíc Rytíř tvrdí, že je Bím skvělej člověk.
EVITA NENÍ ČESKÁ CELEBRITA!
Před 60 lety zemřela argentinská politička Eva Perónová, známá jako Evita. Narodila se v roce 1919. Já bych to chtěl uvést jako příklad, že opravdu pohlaví nerozhoduje, ale kvalita. Eva Perónová samozřejmě byla nádherná ženská, byla to vlastně celebrita, byla to VIPka, ale navíc velmi inteligentní, chytrá a svoji krásu využila velmi pozitivně. Vepsala se velmi významně do dějin Argentiny. Já si vážím Evity Perónový pro všechno, co udělala, jak držela se svým manželem a jak se pak pustila do politiky. Já bych chtěl vidět, jak některá z těch dnešních krav, co plněj stránky Blesku, Aha a Spy, by se na něco takovýho zmohla. Jo, vzít si Peróna, to ony ano, když by vycítily prachy, ty český rychlokvašky, tak některá by si Peróna vzala, ale jak by to dopadlo s ubohou Argentinou, to si umíte představit.
DUCHAMP MISTR!
Před 125 lety se narodil francouzský malíř Marcel Duchamp. Umřel v roce 1968. Duchamp byl vynikající malíř, já se musím omluvit čtenářům, ono to vypadá, že každej je můj oblíbenec. Kdyby se mi nelíbil, tak bych o něm ale nemluvil. Já si z kalendáře vybírám speciálně věci, ke kterým mám co říct. Duchamp je jeden z nich, který já obdivuju. Bože, kdybych někdy udělal něco aspoň z pětiny takovýho jako Duchamp! Škoda skvělejch lidí. Měli by umírat jenom zmrdi a tyhlety skvělí lidi by tu měli zůstat.
MISTR SVĚTA A SILNÝ PROTIVÍTR!
Před 60 lety získal kanoista Josef Holeček na olympiádě v Helsinkách zlatou medaili na trati 1 kilometr. O tom něco vím, protože jsem četl ty olympijský příběhy. Já to rád čtu, ty příběhy olympioniků, ty knížky jsem už jako malej kluk hltal. Takže o Holečkovi vím, byl to frajer. Já jsem osobně přišel do styku s Vláďou Jiráskem, to je mistr světa na kajaku. Vláďa Jirásek bydlel v pozdějších letech v katovně. Když jdete do bludiště z Pohořelce, tak nalevo je takovej pěknej domek, bývalá katovna, Vláďa Jirásek ho obýval. My jsem tam později zkoušeli jako kapela u něj, protože Vláďa Jirásek měl mikrobus a vozil nás. Už se o něm někde zmiňuju. On proslul dvěma věcma, kterýma se zapsal nezapomenutelně do historie mýho souboru a vůbec našeho přátelství. První byla jeho mistrovská výmluva. Vláďa Jirásek se zdržel, nebo zaspal, přijel o půl hodiny na koncert s aparaturou pozdějc. My už jsme tam všichni se Schelingerem čekali strašně nervózní, pořadatel nervózní, vyprodanej sál, lidi už začali pískat, když se objevil Jirásek s aparaturou. A pořadatel hned na něj: „No, pane Jirásek, kde jste?“ Já jsem řekl, že je mistr světa, takže ty nadávky nebyly velky, už tam určitej respekt byl ke skvělýmu, vynikajícímu sportovci. Ale na otázku, kde byl, odpověděl Vláďa, ať se nezlobí, že byl tak silnej protivítr, že ten mikrobus nechtěl jet. Co se na to dalo říct? Prostě bodoval. A ten druhej. Měl dogu, která se jmenovala Aura, velká doga, kterou měl, aby když odjíždí, hlídala ten domeček, tu katovnu, kde bydlel. A ta Aura, my jsme tam denně zkoušeli, Aura se s náma kamarádila, mazlil a hráli jsme si s ní všichni, kdo tam chodili. Vláďa tam dal velkou ceduli: Pozor, zlý pes. Vím, že jednoho dne, když jsme byli na zájezdě, tak Vláďu úplně vykradli, všechno v tom domečku mu odvezli, zaparkovali mikrobusem na cestě hned před tím barákem a lidi, co chodili do bludiště a na rozhlednu, tak to viděli a říkali: Byl tam takovej velkej pejsek a ten běhal s těma zlodějema dovnitř a ven, jak nesli televizi, tak Aura se s nima mazlila a chtěla hladit. A zase se vrátili pro gauč a Aura zase s nima. Tak takhle Aura ohlídala Vláďovi Jiráskovi barák. Mistr světa, nádhera! Doufám, že Vláďa ještě žije.
MORAVSKÉ NÁRODNÍ ZEMSKÉ NÁRODNÍ MUZEUM!
Před 195 lety bylo založeno Moravské zemské muzeum v Brně. Zase mě napadá jenom hnusná jízlivá poznámka, protože my máme v Praze Národní muzeum. Budiž teda ku chvále Moravského zemského muzea, že v něm nejsou takoví zamindrákovaní kreténi, jaký jsou v divadelnictví, a že nenazvali dodatečně svoje Moravské zemské muzeum „Národní moravské zemské muzeum v Brně“ jako ti divadelní pitomci, co se chtěli vyrovnat Praze a zostudili svoje krásný město a celou Moravu.
SABINA. ( né Nohavica!) ( né Laurinová! ) ( Laurinová mě děsně nasrala – dozvíte se. )
30. července před 140 lety národní soud odhalil spisovatele Karla Sabinu jako konfidenta policie a označil ho za národního zrádce. Myslím, že Sabina to odnesl daleko víc, že občas něco na policii upustil. Byl v tísni. Vám, kteří patříte k polovzdělancům, bych chtěl připomenout, že Karel Sabina je autorem libreta k Prodaný nevěstě a to je taková nádhera! Já mu to jeho konfidentství odpouštím, nemám mu to tak za zlý. Navíc, když člověk neví přesně, jak to bylo, já se takhle stavím i k lidem, co podepsali spolupráci s StB. Když člověk neví, jak to bylo, tak nemůže odsuzovat. Myslím, že Sabina to odsral daleko nejvíc ze všech těch dnešních, co byli v registru svazků. Dokonce jsem teď četl znova kauzu Nohavica, kdy mě zajímalo, jak se vyjadřuje k pětinásobné spolupráci. Byl pětinásobný agent. ( Údajně podle Cibulky) To, co říká v tom článku, mi připadá jako blábol ta jeho obhajoba. Udával jsi, hochu, udával. Sabinovi jsem to odpustil, tobě ne Slezský barde!
ARNOLDE! MŮJ MILOVANÝ ZÁKAZNÍKU!
65. narozeniny oslaví americký herec a politik rakouského původu Arnold Schwarzenegger. Všichni víte z mých knížek a z mých článků, že visím u Arnolda v obýváku, nebo kam si pověsil můj obraz Prahy. (?) ( Možná na hajzl, ale pořád je to lepší viset nad místem, kde sedá a tlačí božský Arnold, než viset ve vestibulu ,,Národního,, divadla v Brně!) Ale jsem pyšnej na to, že seděl u mě v pokoji, že jsem mu podal ruku, že jsem mu uvařil kafe, že jsme si popovídali. Vy, kteří mě znáte, víte, že ta moje angličtina asi nebyla nejlepší, ale byl tady prostředník. Skvělej herec, skvělej člověk s vytříbeným vkusem. Nakonec když má můj obraz, tak ten vkus má.
JAK SE OCTL SVÁZANÝ U NĚJ VE SKLEPĚ NEVÍ…..
Před 5 lety Pražský městský soud osvobodil kurdského lékaře a podnikatele Yektu Uzunogla, jehož obvodní soud v roce 2007 odsoudil za vydírání cizince k dvouletému podmíněnému trestu. Byla to porevoluční doba, po něžné revoluci. Yekta Uzunoglu, co já vím, tak lezl do zadku hlavně modrým ptákům, protože snad napsal něco o Klausovi. Nebylo mu to nic platný, šel do báně, protože u něj ve sklepě našli svázanýho cizince, zmlácenýho. Uzunoglu zřejmě tvrdil, že neví, jak se tam dostal, ale co vím, byl jsem v tý době poslanec Parlamentu, Uzunoglu nás zasypával dopisy, ve kterých se dožadoval pomoci a vysvětloval, jak je nespravedlivě odsouzenej. Můj guru byl v Parlamentu Pavel Dostál. Pavel Dostál mě tam vlastně přivedl, seznámil mě s Milošem Zemanem, pomohl mi, poradil mi ve všech věcech, já jsem si ho velmi vážil. Dokonce i v sociální demokracii měl jaksi větší kredit na kulturu než já. Teprve jeho smrtí jsem získal ten statut nejkulturnějšího ze socanů. Tak jsem šel za Pavlem, ukazoval jsem mu ty dopisy, co mi Uzunoglu posílá. Pavel jich měl plnou tašku. On zjistil slabý článek řetězu. Ze všech poslanců ten s nejlepším srdcem Dostál s ním vstoupil do kontaktu. Dokonce ho byl navštívit ve vězení. Mluvili jsme o tom, ale Pavel vždycky říkal, že je to tvrzení proti tvrzení. Každej tvrdí něco jinýho. Je mi ho líto, ale nestavím se na jeho stranu, ani na stranu soudu.
VELKÁ PRSA VELKÉHO DUCHA ZNAČÍ!
1. srpna je světový den kojení. Vy všichni, kteří víte, že jsem horňák, tak jistě pochopíte, že tento svátek uznávám. Nehledě k tomu, že si myslím, že jsem byl zřejmě brzo odstavenej, proto taky moje láska k tomu od čeho mě předčasně utrhli! . Moje maminka měla krásný prsa, já se na to pamatuju. I jako malej chlapeček jsem viděl, jak se za ní mužský otáčej, jak se jí ty prsa dmou. Byl jsem pyšnej, že jsem z nich baštil a zůstala mi ta láska k těm prsům až do dnešních dnů.
JAK JSEM SE MĚL NA SVĚTĚ….
Před 175 lety se narodil herec Jindřich Mošna. Zemřel v roce 1911. Kdo viděl Mošnu hrát, byl Filipovský. Já jsem s ním o tom často mluvil, viděl hrát Mošnu i Vojana. Vyprávěl mi, že když byl malej chlapeček, vzal ho tatínek do Národního divadla, protože tam hrál v orchestru na housle. Jak to je u nás propojený ta kultura. Antonín Dvořák dirigoval a tatínek Františka Filipovskýho hrál na housle. Tak vzal malýho Františka do Národního divadla a tam vjel Vojan na jeviště na voze řízenej párem koní. To byla tenkrát taková senzace v Praze, že Vojan řídí koňský povoz, ten velkej žebřiňák jak jezdí po jevišti. Já jsem si na to vzpomněl, když mi Karel Svoboda vyprávěl, když se vrátil z Londýna asi před 10 lety, že tam přistál na jevišti vrtulník v nějakým muzikálu. Pokrok. Vojan s koňma, v Anglii vrtulník. Ale vrátím se k tomu Mošnovi. Doporučuju všem, kteří mají rádi krásnou literaturu, ať si přečtou knížku, která se jmenuje Jak jsem se měl na světě. Je to popis světa, kterej už dávno není. Já to miluju. Mošna tam píše, jak šel na zkušenou do Vídně a popisuje všechno tak nádherně, jasně a mile. A jak se vlastně stal hercem.
NAKUŘTE TAM ZPÁTKY TU DESKU!
Před 125 lety zemřel geolog a přírodovědec Jan Krejčí, zakladatel české geologie. Narodil se v roce 1825. K tomu mám taky hodně co říct. Vy starší si pamatujete, jak před vyšehradským tunelem, když jedete směrem ven z Prahy, nalevo v takový proluce visela velká měděná nádherná deska, kde bylo ocenění geologa a přírodovědce Jana Krejčího. Jeho zásluhy o geologii. Byla nádherná a visela tam od nepaměti, co já vím. Potom Karel Svoboda koupil ten krásnej domeček,. Když patřil Karlovi Svobodovi, tak jsem ho navštívil a s Karlem prolezl. To je zase, aby čtenáři věděli, když se jede ven z Prahy, projede se tím tunelem, tak napravo je ta proluka, kde byla ta deska, a hned u tý proluky je krásnej domeček. Karel Svoboda ho nechal zrestaurovat. A když do něj vejdete, projdete těma místnostma, tak vzadu je to vyhloubený do skály. Tam jsou místnosti přímo ve vyšehradský skále. Myslím, že tam před Svobodou byl bordel. Muselo to bejt pěkný. Bylo to pěkný i tak, Karel mi to tam všechno ukázal. Nevím, co je tam teď, možná zase bordel. Když je bordel všude, nevím, proč by neměl bejt i tam, ve Vyšehradský skále. Ale vím, že ta deska zmizela, já jsem byl tenkrát pražskej zastupitel a rodina geologa Krejčího se na mě obrátila s prosbou, jestli bych nezjednal nápravu, protože jsem byl člen kulturního výboru hlavního města Prahy. Já jsem začal pátrat, zjistil jsem, kde ta deska je, že je schovaná někde u Svobody na půdě v tom domečku. A referentka, která měla tyhle věci v Praze na starosti, mi napsala dopis. Mám ho, dokonce jsem zvažoval, jestli bych ho neměl dát do některé ze svých knížek. Píše, že dělaj všechno pro to, aby se deska vrátila na své původní místo. Je tam dokonce datum, kdy tu desku vrátí….. Pak bylo zase po čase další datum. Deska tam dodneška není. Doufám, že neskončila ve sběrnejch surovinách. Je to velká neúcta k velkým mužům naší minulosti. Navíc Jan Krejčí geolog byl příbuznej Iši Krejčího, slavnýho českýho hudebního skladatele. Na Išu Krejčího jste určitě zapomněli a Honzovi jste sundali desku a nevrátili mu ji tam. Mám na tom taky vinu, že jsem nebyl důslednej a nešel jsem důsledně za tou deskou. Třeba to někdy ještě udělám.
Evička, která mi přepisuje z MP3 vyšťárala….
……Deset let po jeho smrti byla do Vyšehradské skály zasazena pamětní bronzová deska. Vila i původní deska vzaly za své při stavbě Vyšehradského tunelu v letech 1902–1904. Později byla zhotovena mnohem reprezentativnější bronzová deska, ta byla po roce 1989 ukradena zloději kovů a na vnější stranu vyšehradských hradeb umístěna její replika z pokovené umělé hmoty.
To je bratři a sestry pro dnešek všechno. ( mimo premie )
Sračko Mrdulič se stále nehlásí! Vydržte! ( Naposledy byl viděn při demonstraci proti kroužkování ptáků. Podle sovětského ornitologa Mrkrtyčana kroužkovaná noha naruší rovnováhu ptáka a ten létá nakloněný na jednu stranu! ) V Bruselu se něco divného děje! EU chce abychom v Krkonoších vysázeli kaktusy a na Dvoračkách pálili Tequilu. Jinak hrozí zrušením dotací na dioptrické brýle z jedním sklem a zákazem draní peří!
