28. února 2012 - Neckář – Rosický - buzeranti

Milý deníčku,

opět sedám, abych tě namluvil. Teď jsem si uvědomil, že nemůžu říkat, že ti píšu. Ta doba, kdy jsem si tě psal je dávno pryč! Dnes tě namluvím, Evička mi to přepíše, já to jenom frknu Martinovi a ten tě, milý deníčku, strčí na tyhle stránky. Tak to byl takovej hezkej úvod. Začnu kalendářem, abych vám připomněl několik významných dat. Přednostně samozřejmě významných pro mě, ale většina z vás, která brouzdá po mých webovkách je stejná krevní skupina. Měl jsem asi napsat kdo surfuje po mých webovkách, ale serfujou kokoti, my češi brouzdáme! Před 70 lety se narodil britský hudebník Brian Jones, člen skupiny Rolling Stones. Zemřel v roce 1969. Vždycky jsem ho tak obdivoval a toužil mít jeho vlasy! Brian Jones byl nesmírně elegantní kytarista. Byl to krásnej chlap a ode mě jako zarytého heterosexuála to teda sedí! Byl vždycky módně oblečenej, božsky hrál. Byl ale bohužel nezvládnutelnej. Drogy, drogy, drogy. Opustil nás zbytečně brzo. Mám dokonce fotku, teď jsem si někde vystřihnul, jak Brian Jones a Mike Jagger seděj někde v autobuse, mají nohy zvednutý, jsou tak skvěle vohozený, maj tak nádherný saka, vypadaj božsky! Bože, to byla nádherná doba! Tak nádherný lidi! Dnes je to hnus, hnus, hnus. Vyholený blézy, negerská móda…kalhoty s podvěšenou prdelí, chodí tak i moji vnuci, ale nic neříkám. Od okamžiku, kdy mi vrátili nepřečtený ,,Hochy od Bobří řeky,, pochopil jsem že je to dneska asi všechno jinak! Takže promiňte mi sentimentální vzpomínku na Briana Jonese. Dobře hrál, dobře zpíval, dobře vypadal! Škoda ho. Miláčkové bohů umírají mladý, to sedí i na Jirku Schelingera, to sedí i na herce Hrzána. Opouštěj nás k naší veliké škodě.

To řekl Ingres o Mozartovi a Rafaelovi a sedí to i na ně. ,, Nebe nám je závidí, tak proto si je bere takhle brzo! ( jsem ale docela rád, že o mě nebe nemá zájem! )

Dnešní den před rokem, zemřela francouzská herečka Annie Girardotová, která se narodila v roce 1931. Řekl bych moje dobrá přítelkyně, protože mám s ní mnoho fotek. Vy, kteří čtete moje knížky nebo nakonec i můj deníček, tak si o ní můžete přečíst v pasáži o malování, jak Annie Girardotová dostala blechy od Mikeše v Modřanech. Měl jsem ji rád, skvělá ženská. Špatně se mi o tom píše.

Před 220 lety se narodil Gioacchino Rossini. Já vybírám z kalendáře věci, ke kterým mám vždycky nějakej zvláštní vztah. Mimoto, že miluju operu a samozřejmě Rossiniho, tak jsem dokonce použil s Říhou ve skladbě Sólo pro housle z Rossiniho takovou krásnou pasáž, z Lezebníka. Říha to vystřihl jak víno. Takže jsme zatáhli Rossiniho do naší rockový party.

Před 15 lety umřel hokejista Václav Roziňák, mistr světa z let 1947-1949. Narodil se v roce 1922. Mluvím o něm proto, že to byla jedna z obrovských křivd bolševický doby, vynikající sportovci, skvělí lidi, mistři světa, komunisti je zavřeli na moc let pro nic! Jen pro hovno, naprosto pro hovno. Zničili jim život. Bože, to snad není možný! Pane Roziňák, aspoň tichou vzpomínku….. v mém deníčku

KAPLICKÝ A UPRDĚNCI!......

Další smutná věc. Hergot, tenhle deníček, začíná pěkně! Před 5 lety zvítězil v soutěži na novou budovu Národní knihovny projekt architekta Jana Kaplického. Projekt se nakonec neuskutečnil. Jako nic, co je výjimečnýho, co je krásnýho, co by si Praha zasloužila, tak ti malí uprdění zmrdi na tom magistrátě, ti usraní chudáci s trenýrkama s lampasem hnědým dozadu, takovýmu skvělýmu světově proslulýmu architektovi znemožnili, aby vyzdobil Prahu. Mrzí mě, že náš milovaný prezident vyhrožoval, že se tam přiváže řetězama. Slušelo by mu to na tý Národní knihovně, kdyby tam byl přivázenej v řetězech. Všichni zapomínaj, že by se zvedla velká vlna odporu, ale současně i nadšení, nekonečný debaty a urážení geniálního architekta! Za 10 let by tam vozili turisty v autobusech, aby se na to podívali. Pyšnili bysme se tím, měli bysme to na známkách, měli bysme to na pohlednicích. Já jsem si zároveň vybavil, jak mně volal Mládek, ještě když architekt Kaplický žil a říkal mi: „Prosím tě, Ringo, znáš se s tím Kaplickým?“ Já jsem říkal: „Ne, neznám. Ale přes Pavla Bobka nebo přes Johnyho Eislera, taktéž významného architekta světovýho významu, bysme na Kaplickýho pravděpodobně dosáhli.“ A Mládek říká: „Prosím tě, já jsem se vyjádřil hanlivě o tý knihovně.“ Vidíš, Ivane, zase prohřešek. Nejdřív jsi napadl Wericha, teď i Kaplickýho. „Já jsem se vyjádřil negativně k tý knihovně, pak, když jsem viděl jeho fotku, tak jsem si uvědomil, když jsme byli mladý, tak jsme se kamarádili a šukali jsme dokonce stejný holky s Kaplickým. Můžeš mu říct, že mě to strašně mrzí a že to beru zpátky a že už nikdy o něm nic ošklivýho neřeknu?“ Tak jsem to Ivanovi slíbil a za tejden nám Jan Kaplický umřel. Škoda, užil si s náma, Čechama zaprděnejma.

A ještě něco. Někdo mi poslal krásnej fór. Před 165 lety se narodil americký fyziolog skotského původu Alexandr Graham Bell, vynálezce telefonu a gramofonu. Zemřel v roce 1922 a ten fór zní: Když Bell vynalezl telefon, tak na něm měl už tři nepřijatý hovory od Járy Cimrmana. To mi přišlo jako velmi kvalitní fór.

Koukám, co se ještě událo. Událo se toho moc, ale jenom tyhle věci považuju za významný. No, významný je všechno, co se událo, ale k čemu jsem chtěl něco říct, tak už jsem se vykecal.

Můj velkej oblíbenec a vzor a guru akademik Koukolík mi s takovou grácií napsal do mailu, ať nečekám od něj dopis Shortymu, protože si myslí, že nepatří do knihy Generace Beatles. Bylo mi to líto, ale napsal to tak nádherně. Já mu na to samozřejmě odpovím, takže v brzké době najdete v oddělení dopisů Koukolík píše Ringovi a Ringo píše Koukolíkovi. Odpovím mu na takhle krásnej mail.

BOŽSKÁ DARJA……

Byl jsem s Klaudinkou na baletu a tam jsem se dozvěděl od kamaráda vrátnýho, že Darja Klimentová taky fotí. Darja Klimentová, velká dcera malého národa. Já už jsem o ní psal a rád o ní píšu, protože je to vynikající tanečnice, baletka, která vzešla z malé české země nyní je sólistkou Londýnského královského baletu. Já si považuju za čest, že s ní můžu komunikovat. Poslal jsem jí včera Praprapra, ty naše DVD, ten můj seriál, aby se podívala, co se ve vlasti děje. A zároveň se musím pochlubit, že Praprapra je platinová DVD. Přes 8 000 nosičů se prodalo v týhle době krize, a když se neprodává vůbec nic, tak Česká televize prodala přes 8 000 mých nosičů. Měl jsem z toho takovou radost a chtěl jsem to volat na všechny strany, až jsem si uvědomil, že to nikoho nezajímá. Tak jsem to zavolal Michalovi a zavolal jsem to Uršule Klukový, tak ti měli taky radost. A to bylo všechno. Už nebylo komu to volat, kdo by se mnou sdílel takovou velkou radost.

V budově baletu Národního divadla byly položený programy na Giselle. Už jsem o tom psal, viděl jsem Giselle s Darjou Klimentovou a neudržel jsem málem svěrač, jak božsky tančila. Úplně jsem byl z toho vedle. Ale i ty holky z konzervatoře tančily nádherně, i ten Rusák s velkou prdelí a suspensorem jako meloun až ke kolenům tančil skvěle. A teď koukám, panečku, nejdřív jsem měl radost, že bude Darja tančit znova ve Smetanově divadle, dříve Státní opeře, nyní zase něco jiného, ale byla tam uvedená nějaká Japonka nebo Číňanka, tak jsem se rozčílil. Říkám: Jděte do prdele s Japonkou, to může tancovat jenom Darja Klimentová. Vrátný povídá: „Pane Čech, já za to nemůžu, mně nenadávejte.“ Prozradil mi, že Darja Klimentová fotí. „Krásně fotí, pane Čech, má tady někde výstavu svejch fotografií.“ Až jí budu psát, jestli dostaly s maminkou Praprapra, tak se jí zeptám, kde je ta výstava a kde teda fotí. Božská Darja! Holky, trénujte pilně, ať jste jako Darja, kozy pitomý.

NECKÁŘOVÉ OTEC A SYN…..

Taky furt koketuju s Applem, že bych zradil Hernádyho a Microsoft. Změna. Jako má člověk po 10, 15 letech snahu vyměnit manželku, tak já po 15 letech bych vyměnil svůj Microsoft za Apple, kdybych se nebál, že zůstanu opuštěnej, jako kůl v plotě. Tak jsem volal Vaška Neckáře, protože vím, že jeho synek, též Václav, vypomáhá u Rytíře a Zdenek je zarytý fanoušek firmy Apple. Tak jsem volal, zvedl mi to. Nejdřív jsem se lekl, protože mluvil jako z hrobu. Myslel jsem, že jsem ho probudil. Bylo 11 hodin, v 11 hodin se rockeři ještě nebuděj. Dal mi telefon, říkal: „Synek bydlí hned nade mnou, tak mu zavolej.“ Mladej už měl mladý hlas, byl čilý v 11 hodin dopoledne. Říkal mi: „Teď toho máme s tátou hodně. Celý jaro jezdíme jak blázni.“ Měl jsem radost, že Neckář jezdí celý jaro. Potěšilo mě to. Mám z toho radost. Tak jsme se domluvili, až se vrátí, až skončí jarní šňůra, přijde a něco mi o Applu řekne.

Petr Novotný mi napsal nádherný mail, kde kritizuje moje pravopisný chyby. Má pravdu, samozřejmě, hrubek je tu, protože, jak jistě víte, drazí návštěvníci mých webovek a milí čtenáři, moji fanouškové, já nepřepisuju, já píšu načisto. A jak spěchám, jak to frčí, tak tu a tam nějaká chybička se vloudí. Nehledě na to, že jsem měl vždycky z češtiny čtyřku. Vidíte, jak byť nyní vynikající literát, stejně jako Jirásek měl 4 z češtiny. Pochopitelně, zajímala nás literatura, ale gramatika ne. Je to zvláštní duševní pochybení, že ta literatura psaná nějakou gramatikou, skvostným českým jazykem, tak jakoby vás jaksi míjela jako cosi podružného. Já Petrovi mu odpovím, vytěžím z toho vtipnej dopis. Najdete ho taky brzo v kolonce dopisy, tak mu na ten dopis zkusím vtipně a demagogicky odpovědět, že vlastně žádný chyby nedělám. Že tvořím novej jazyk a tak dále. Něco už mě napadne, nějaká legrační kravina.

Za Martináka jsou v divadle velké přímluvy. Všechny to mrzí, že dostal padáka. Mě to mrzí taky, jak už jsem říkal, člověk, kterej říká: V tý chci hrát, v tý nechci hrát….. Dívčí válku miluje, Titanic miluje, ale do tý nový hry, to vlastně není divadelní hra, ,,Ringova škola života a sexu,, do tý se mu nechce! No, ona je to síla, až to pak uvidíte, dáte mi za pravdu. Kolem toho budou velký skandály, protože to je tak strašně ostrý… Ale prča to bude veliká, ( doufám) Musím se omluvit Renátce, asi jsem ukřivdil jeho ženě, protože ona se přimlouvala, aby to hrál, podle toho, co vím, co se ke mně doneslo z divadla. Takže, Renátko, promiň. Jak jsem tě zneuctil na předchozích stránkách deníčku, tak to beru zpátky a zcela tě očišťuju.

ROCICKÝ….ARSENAL

Viděl jsem božskej fotbal. Nebeská Anglie, a ta Premier League, to je něco tak neskutečně nádhernýho. Tottenham vedl s Arsenalem 2:0 a dostal nakonec „pětku“. Arsenal mu nastřílel 5 gólů. Rosický hrál jak pánbůh. Jako Darja Klimentová. Rosický je druhej geniální Čech. Ono jich je víc a já o nich rád píšu, protože čím bysme se pochlubili? Těma zlodějnama, který tady máme? Podvodníkama, který zůstali ve vlasti? Elita odchází a zdobí jinde. No, nebudu se hrabat v hnoji. Liverpool vyhrál Curling cup. 70 000 lidí bylo ve Wembley. Bože, to je národ, ti Angličani. Že já jsem se nenarodil v Anglii! Pochopitelně bohatej, samozřejmě. Já si vždycky vzpomenu, když vidím Rosickýho hrát, tak mimoto, jakou mám rozkoš z tý dokonalosti, on nedělá chyby. Nikdy nenahraje protihráči, je pečlivej a umí vystřelit. Takovej božskej střízlík! Mimoto, že si ho představuju ve slávistickým dresu, ať mi Rosický promine, jestli mu to někdo donesete. Řekněte, že je to jen v mé fantazii. Nesměle mu navlékám slávistický dres, ale vzpomínám, vybaví se mi, jak jeho maminka na Vánoce, (zase o tom píšu v Generaci Beatles nebo někde) u mé přítelkyně a galeristky Zdeny vynikající malířky, přišla koupit klukům dárky. A říká Zdeně: „Paní galeristko, já na to mám jenom 1 600, já se musím vejít do 1 600.“ Já jsem říkal: „Zdeno, to si ze mě děláš prdel.“ „Ne, ne, ne. Opravdu.“ A taky si vybrala paní Rosická,….. vešla se do těch 1 600. Tak jsem si říkal: To museli mít kluci krásný Vánoce. Když jsem si uvědomil, že Rosický je miliardář, u něj a u Čecha ( též Il divino di Boemo! (?) už se nemluví o milionech. Ale lidi jsou různý, proti gustu žádnej dišputát. Když se nad tím člověk tak zamyslí, tak maminka vyhodila docela dost peněz na vánoce!

ŠLOUF – SENÁT – BUZERANTI……

Trochu politiky. Volal mi Mirek Šlouf, že by se se mnou chtěl sejít a s předsedou organizace Zemanovců ve středních Čechách. Šloufovi se špatně odříká, protože jsme kamarádi. Já ho vždycky všude hájím. O Šloufovi si můžete přečíst hodně mých obhajob všude možně. Určitě bude řeč o Senátu. Tak jsem řekl: „Dobře, Mirku. Já se teda s váma sejdu.“ Ale volal jsem hned Zdeňka Schwarze, senátora, mýho kamaráda, syna mýho ještě většího kamaráda, jeho otce doktora Schwarze, ředitele záchranky. Mladej senátor je též ředitel záchranky, drží rodinnou tradici. Chytl jsem ho na horách. V Rakousku jezdil na sjezdovce nebo kde. Říkal jsem mu: „Já bych se s tebou potřeboval, Zdeňku, sejít. Něco mi o tom Senátu řekni. Já jsem nikdy nešel do hloubky tohoto zbytečného údu politiky!. Vždycky mě zajímal Parlament a Dolní sněmovna. Chci vědět, co, kdo, jak, kde. Jak to všechno je.“ On mi řekl: „Samozřejmě, hned jak se, Ringo, vrátím z Rakouska, tak se s tebou sejdu a o Senátu ti podám podrobný referát.“ Tak jsem volal zpátky Mirkovi Šloufovi a říkal jsem mu: „Mirku, odkládáme schůzku s předsedou středočeské organizace, dokud si to nesrovnám v makovici a neřeknu si, jestli tam mám lézt nebo nemám.“ A první co bych navrhnul jako senátor….,, pojďme sodruzi rozpusťme se! Uděláme Čechům radost. Jak říkal Michal: „Tati, ty už jsi zapomněl, jak jsi ležel s mokrým hadrem na gauči a jen jsi volal: Ty kurvy, ty kurvy, ty kurvy? To už jsi na to zapomněl?“ No, zapomněl, otrnulo mi! Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Uvidíme.

Terezka Šefrnová oslovila mladého herce. Nejmenoval jsem ho, naštěstí, protože mladý herec zhrdl účastí ve skandální hře ,,Ringova škola života a sexu,, protože Terezka mu neuváženě poslala scénář. On se vymluvil samozřejmě slušně, jako že divadlo a termíny a necítí se a tak a tak……. ale podstata, myslím, je, i když Terezka mi to rozmlouvá, že mladý herec je buznou. A jestli si přečetl ten scénář, jak já jim dávám do těla, znáte moje rčení: ,,Břéťo, udělej mi miminko,,. A Břéťa se smaží a dělá a dělá, ale miminko hovno! Uznejte, není to legrační? Je to takovej pokleslej zdroj lidového humoru. V podstatě proti nim nic nemám. Nežeru lesby, ty bych nejradši nakopal, ale buzny…mám rád! Vždyť nám nekonkurujou a neberou holky. Vždyť je to hezký, že se kluci šukaj mezi sebou. Ale jestli to četl, tak to ho muselo nasrat nejvíc. Že by sám sebe na jevišti karikoval a dělal si legraci ze svejch kamarádů buzerantů. Takže nám poděkoval, nebude s náma hrát. Já jsem samozřejmě hned zavolal Guliášovi, Guliáš je geniální herec, zahraje to, myslím, líp než Martinák. Uvidíme, nechám se překvapit. Jo, k těm buzerantům. Musím ještě zavolat Terezce, aby mu řekla, že už v Parlamentu jsem Hromadovi slíbil, že budu hlasovat pro ně a vždycky jsem pro ně zvedl ruku. Když chtěli miminka, když se chtěli brát, když chtěli legalizovat leccos, vždycky jsem hlasoval pro. Říkal jsem: Kluci buzerantský, když chcete mít soudy o prachy, jako máme my heterosexuálové se ženskejma, tak se suďte. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

SVATÝ HAVEL A OSTRAVÁCI…..

Co teď dělám? Koupil jsem si plátno a mám vinětu ,,Svatý Václave Havle, oroduj za nás,,. Namaluju svatýho Václava Havla jako českýho patrona, buď jak jede na koni na Václaváku, nebo jak žehná všem věrným Čechům. Uvidím. Vinětu mám, plátno taky, pustím se do toho. Teď zrovna momentálně maluju ostravskou brankářskou fotbalovou školu pro svýho kamaráda Piknu z Ostravy. Bude to krása. Bude tam Schmucker, Mikloško, Srníček. Uvědomil jsem si až při tý zakázce, kolik vynikajících brankářů černá Ostrava Česku dala. Geniální! Obraz bude velká síla. Teď ho dělám tužkou, tak uvidíme, jak se vydaří.

ROSAMUNDE PILCHER – SHAKESPEARE s pipinou!

Milý deníčku, to by mohlo být všechno, kdybych ti nedlužil ještě Rosamunde Pilcher, kterou jsme si všichni zamilovali již na předchozích stránkách. Tak ti musím říct, co nám Rosamunde připravila. ,,POBŘEŽÍ SNŮ,,. Küste der Träume. Teď poslouchejte ten nářez, to si pokoukáme: Po smrti svého manžela se mladá vdova přestěhuje do vesnice na pobřeží, aby začala nový život. Čeká ji tam domek, práce a hned dva ctitelé. Je to německý romantický film. Představte si ten nervák. Mladá vdova se stěhuje do vesnice na pobřeží. To si dobře vybrala. Tam se jí bude pěkně žít. Má tam domek, má tam vlastně práci a ty dva ctitele. To bude nádhera a ti se utkaj. Ale koho si, kurňa, vezme? To jsem teda zvědavej. Škoda, že se nebudu koukat. A co vy?