24. září 2012 BOŽSKÁ SANDRA – BOŽSKÁ MARTA – BOŽSKÁ CALLAS!

Pořád ještě ve mně doznívá ten božský Lesbos, zvlášť když mi dcera Statise Prusalise poslala krásný fotky. Víte sami, že vždycky když přijedete z takovýhle nádherný země, přenádhernýho ostrova. tak ty fotky, který jsou ještě pořád plný slunce, ve vás vyvolaj velkou nostalgii a ještě víc umocněj ten krásnej zážitek, kterej jste si odtamtud přivezli. Když vidím, jak se Statisem stojíme v moři, (stejně jako s Petrem Novotným,) tak mě to naplňuje uspokojením a touhou vrátit se zase brzo na jeden z nejkrásnější a nejzelenějších řeckých ostrovů. Tam se mi to psalo! Víte, že jsem tam napsal celej jeden díl Čechy krásné, Čechy mé. Doufám, že zase brzo někam vyrazíme. Ale s Petrem to už moc na cestování nevidím, protože jak víte, má vlastní cestovku a má toho sám plný kecky.

ŠKODA, ŽE SE PAVEL NEDOŽIL!

Dostal jsem krásnej mail od Pavla Nováka, syna Pavla Nováka, mýho kolegy a slavnýho zpěváka, bohužel už, mrtvého mého kolegy. Jeho syn mi poslal mail a zároveň fotku, jak jeho syn, vnuk Pavla Nováka dává svůj první gól v reprezentaci do 21 let. Píše Novák, jak obrovskou radost, jaké obrovské štěstí celá rodina zažívá, co to pro ně znamená. Já to plně chápu, protože jsem měl taky radost, když jsem to četl a hned jsem mu taky napsal. Slávie právě porazila Teplice 2:0 a v našem slávistickém táboře jsme si hned všichni telefonovali, gratulovali jsme si a Pavlík Novotný říkal, že začínají nové časy, časy věčné Slávie. Já už těch začátků věčné Slávie pamatuju! Ale 2:0, kurňa, mohlo to taky bejt 0:2. Buďme vděčný a držme klukům palec. Napsal jsem Novákovi: Gratuluju Ti! Cesta do Slávie je otevřená! Myslel jsem to vážně. A Novák mi odpověděl: No, cesta do Slávie. Máme špatnou zkušenost, jeho kolegu a kamaráda Čelůstku, jste hned prodali. Politika klubu. Musím se zeptat Řebíčka, až zase budu ve VIPce, proč jsme prodali Čelůstku. že jsme tím vlastně odradili jednu z budoucích velkých hvězd Slávie, Novákova vnuka. Můžu mu to říct do očí bez obav! Stejně už mě nepostavěj! ( Jako Cipro před patnácti lety…,, Ringo! Když povedeme někde pět minut před koncem zápasu 4:0 , tak tě tam pošlu! Ať to klidně skončí 4:3! )Bohužel nikdy jsme tolik nevedli!) Necháme se překvapit. Ještě jednou gratuluju rodině Novákově a jen tak dál, kluci. Ale cesta je jenom do Slávie! Opovažte se jít někam jinam!

KALENDÁŘ SIGMA – RINGO 2013

Navštívil mě Olda Lichtenberg, šéf Divadla Broadway, myslím také spolumajitel. On má nějaký slovenský partnery, velmi bohatý. Ale právě on je pro mě reprezentant Divadla Broadway. Před lety mi dělal velkou výstavu, bylo to v roce 2007. Přijel za mnou včera do Honky a nabídl mi, že Sigma Olomouc, ona je to vlastně Sigma Lutín, která, jak víme, je jedna z úspěšných českých firem, která vyváží do celého světa. Olda mě požádal, jestli by nemohli udělat kalendář z mejch obrazů. To mě velmi potěšilo, protože už jsem dlouho kalendář neměl.

KALENDÁŘ PRO BOHÁČE!

Poslední byl kalendář pro boháče, možná, že se na něj někdo pamatujete, jenom s golfovou tématikou. A co byla jeho zvláštnost: Protože to byl kalendář pro boháče, tak tam byly jenom volný dny, tam vůbec nebyly pracovní dny, protože boháči maj stejně volno furt. Nepracujou, pouze udílej pokyny, rozkazy a kontrolujou účty, vlastně pouze přírůstky na účtech. Nebyly tam vůbec pracovní dny, což bylo zvláštní u kalendáře, nebyly tam všední dny, jenom soboty, neděle, státní svátky. Vzbudil velkou pozornost, jen se po něm zaprášilo. Dokonce, což mi zalichotilo, někdo si taky ten golfovej kalendář načerno vytisknul. Ten kalendář zinscenovali plzeňští golfisti. Došlo tam k nějakému rozkolu, hádce, možná i k nějakému malému soudu, nevím, nebyl jsem nikam přizván. Šlo to mimo mě. Takže Sigma Lutín by chtěla kalendář, ale protože vyvážejí do celého světa, nechtějí tam Adama a Edu, Zvířátka obdivují píču,…atd. Chtěli by jenom Prahu, jenom moje pražský veduty, což jsem taky rád, protože moje obrázky Prahy zůstávají trošku ve stínu těch legračních. Osobně se musím přiznat, že radši maluju tu Prahu než tu legraci. Teď mám připravenou jednu velkou bombu, kterou budu malovat, to se včas dozvíte. Lichtenbergovi jsem řekl, že proč ne, tak můžete se těšit, vy, co máte rádi moje Prahy, příští rok bude mít Sigma Lutín na trhu, vlastně nevím, jestli na trhu, ale mohli by dát nějaký kalendáře do oběhu. Když, tak si napište do Sigmy Lutín, oni je tam určitě budou mít.

BOŽSKÁ SANDRA

Přišla Sandra Pogodová, vrátila se, holka, odpočinutá z cesty, ze Santiaga de Compostela. „900 km jsem ušla,“ říkala Sandra. Vypadala skvěle, je odpočinutá, je plná energie, života. Já vždycky, když jsem v blízkosti mladýho člověka, tak cítím rozdíl těch energií. Zatímco moje nezlomná energie je už pouze v hlavě a v srdci, u Sandry a nakonec i u Cardy, kterej u mě byl den předtím, tam cítím i tu fyzickou energii, ta vyzařuje i z těch jejich těl. Člověk se nabíjí ve společnosti takovejch lidí. Carda byl plnej optimismu, hodně hraje, je spokojenej, mluvili jsme o tom, jestli by mě nenahradil v Loupežnících na Chlumu příští rok. Říkal, že to zváží, protože jak říká, má toho hodně. Ale protože já znám svoje pappenheimské, znám herce, nakonec co herce,…. znám lidi, znám i sám sebe, musím dát Cardovi takovej honorář, abych přebil všechny ostatní nabídky, který bude mít. Carda stojí za to. Neumím si představit nikoho jinýho, kdo by hrál místo mě a plnohodnotně mě nahradil. Ale zpátky k Sandře. Potěšila mě, protože se na mě těšila tak jako já na ni. Hned jsme plánovali. Odnesla si scénář na Dívčí válku, bude hrát Vlastu. Už 9. října bude hrát U Hasičů Sandra Pogodová poprvé Vlastu. Na to se všichni těšíme. Že Mojda hraje jako bůh, to už jsem psal, každý představení s ním je lepší. Navíc musím s uspokojením konstatovat, že Mojda zase tloustne. Když sedí se mnou v šatně, tak se pokaždý něčím cpe, břicho se mu zase zakulacuje, znamená to, že je zdravej. Na jevišti je božskej a teď ještě Sandra. To je, jako kdybych koupil Bicana a Pelého do Slávie. Navíc Sandra i Mojda bude hrát v tý sprosťárně, Ringova škola života a sexu, první představení máme 25. října v Brně v Národním Semilassu. Málem došlo k velkýmu maléru, protože já jsem si to napsal na 24. října, což je středa a najednou mi volá redaktorka z Národního rádia z Brna, že by chtěli, abych k tomu představení něco řekl, tak jsem zval diváky, Brňáky. Říkal jsem, jak je to šokující představení, co se tam všechno děje na jevišti, do jaké hloubky odkrýváme sexuální taje a tabu. Pak říkám: Tak se těším 24. října. A redaktorka mi říká: „Kdepak, pane Čech. Ne 24., ale 25.“ Senilní, imbecilní stařec. Napsal jsem si to o den dřív. Všem jsem řekl 24. Šly na mě mrákoty, protože představa, jak mi nezavolaj z toho rádia a já ženu celej soubor o den dřív do Brna, abychom tam přijeli a zjistili hovno, to je velmi nepříjemná záležitost. Naštěstí Mojda i Sandra může, takže v Semilassu budeme až ve čtvrtek 25. října. Uvidím, co Brňáci, Brno je brána k Moravě, moc na něm záleží, zvlášť když tam mají také NÁRODNÍ DIVADLO jako v Prágru! (BOŽE!)…nechám se překvapit.

KARLOVY VARY – NAŠE PEVNOST!

Hráli jsme v Karlových Varech, v mým oblíbeným divadle. Miluju to nádherný divadlo ve Varech. Bylo vyprodáno až po strop. Zase mi stouplo ego. Jarda Sypal koukal dírou v oponě. Jarda vždycky jde a dívá se dírou, kolik je lidí. A když se divadlo, nebo sál, pomalu plní, Jarda je nervózní. Je vidět, že má špatnou náladu. Ale tady jen zářil, furt chodil, koukal tím kukrem a říkal: „Ty vole, Ringo, podívej. Byli jsme tu před čtvrt rokem a zase máme našlapaný divadlo.“ Měl jsem taky radost, kukrem jsem se sice díval jen jednou, ale radost jsem měl velikou.

MARTA! PAST NA CHLAPY!

Zase jsem zažil krásnou věc. Marta Olšrová, ta, která hraje teď Kazi, ale Marta hraje všechno, Marta je geniální, umí všechno. Hraje teď Vlastu za Uršulu, umí Kazi, hraje i Šárku. Kupodivu si všechno pamatuje. To je, jak já říkám, že čert sere na jednu hromadu. Nejenže má pěknou figuru, pěkný kozy a hezký nohy,…. ještě má talent. A připomněla mi, moje Schelingerovský mládí, protože se za ní táhli ctitelé, přišel vynikající kytarista vážné hudby, potom nějakej rocker, a kulisáci…chlapi se motali kolem její šatny. Lezli dovnitř za ní do divadla. A mně to připomnělo všechny moje hvězdy; takhle lezli za Káčou, lezli za Ivuškou Kubelkovou, za Švandovou. Je to zvláštní. Připomnělo mi to, když v Krkonoších byla Sára, čuba Lebradora mýho syna, a hárala, jak stáli okolo toho baráku psi, třeba i tři! Čekali, nehnutě koukali hodiny, i přes noc. To mi připomněla Marta. Tohle já jsem nikdy nedělal, já jsem šel rovnou k tomu děvčeti a řekl jsem to na plnou hubu. Vsadil jsem vše na jednu kartu, buď to vyšlo, nebo nevyšlo, a pak jsem v rohu tiše trpěl. Říkal jsem si: Ty vole, kdybys byl trochu chytřejší, tak jsi mohl dosáhnout úspěchu, ale ty jak to hned takhle bez okolků vybalíš, ne každá ženská to vydejchá. Ženský, jak známo, chtějí, aby se jim lhalo. Nelžu. Proto jsem si taky z celý kapely vždycky nejmíň zašukal. Za pravdomluvnost, upřímnost a přímost vždycky trest! ( Když to ale klaplo…pak to stálo za to!) Marta byla v šatně sama a kolem šatny kroužilo 5, 6 vlčáků. Tak jsem se musel smát.

JANČAŘÍK UMĚL ROLI A PŘIJEL VČAS!!!

Jančařík hrál Bivoje, kupodivu přijel přesně, protože dostal předtím prcunk, protože, to možná nevíte, podle divadelního zákona musej být herci na místě hodinu před začátkem představení. Nejsou-li hodinu před začátkem představení na místě, má pořadatel právo bez jakéhokoliv vysvětlování představení zrušit, aniž by něco platil. Trvalo to skoro rok, než jsem Jančaříka zmáknul. Přijel přesně a kupodivu Bivoje docela uměl. Nedělal žádný chyby. Tak jsem ho pochválil, aby mně Tereza Šefrnová nenadávala, že nejsem na svoje herce vlídnej a hodnej. Tak na Jančaříka jsem byl.

SYN KRÁSNÉ IVETY!

Připravuju se na podzimní sezónu v Praze. Volal jsem k Hasičům, kde dělá ředitele můj kamarád Spurný. Bude vás zajímat, že je to syn krásný Yvetty Simonový, (celý Olympik ji miloval!) (Velmi schopnej člověk, už jeho tatínek byl génius, manažer a šéf Lucerny, byl šíbr, kterého jsme všichni obdivovali. Dělat se Spurným znamenalo už předem vyhrát. I s jeho synem je radost pracovat. Takže jsme mluvili o tom, že 9. října hrajeme U Hasičů Dívčí válku, právě už se Sandrou a s Mojdou, a já si tam chci udělal reklamu, protože 1. listopadu jsem si u Spurnýho zajistil termín, kdy U Hasičů zahraju Ringovu školu života a sexu. Je to riziko, že s takovýmhle kontroverzním představením lezu do Prahy a ještě ho nemám ohraný, protože nás čeká předtím jenom Semilasso 25. října, Česká Třebová 30. října a bác,…1. listopadu Hasiči Praha. Přijdou rypáci, přijdou všichni aby nás pomluvili a nakydali hnůj. Je to špatný, ale hrát se to musí, tak se na to připravím. Navíc, já si udělám reklamu, to úterý 9. října pozvu všechny na tohle představení plný sexu a krásných překvapení. Takže mi držte palec. Dozvíte se nakonec pravdu, jak to všechno dopadne.

THE INCOMPARABILE JIŘKA!

Byl jsem točit program s Jiřinou Bohdalovou, kde jsem byl překvapení pro Petra Jandu. Jiřka má vždycky hosty, tentokrát tam byl host Petr Janda. Zas tak velký překvapení to nebylo, až se na to budete dívat, sešli jsme se tam vlastně zase celej starej Olympic. My se rozzáříme jako sluníčka – Pavel Chrastina, Láďa Klein, já, Petr Janda. V minulým deníčku jsem psal, jak jsem si vytrucoval Mary. Hráli jsme teda Mary a Dej mi víc své lásky. Bylo to roztomilý. Přivezli mi tam úplně nový bubny, protože Jandova technika je někde na dovolený. Takže televize koupila nový Yamahy, a tak jsem po dlouhý době zase stavěl úplně nový bicí. Ale pamatuju si to ještě. Nebyly tam paličky, to jaksi technici televizní zapomněli. Říkám: „Soudruzi, a co paličky? Já přece nebudu hrát rukama!“ Tak honem utíkali a někde sehnali paličky. Takže jsme zahráli tyhle dvě písničky. Jedna tam, myslím, nebude celá, bude jenom pod titulky na závěr. Pak mě Jiřka pozvala. Jiřka neměla dobrou náladu, byla smutná, protože den předtím zemřel její exmanžel a jeden z nejlepších herců, jaký jsme kdy měli, Radek Brzobohatý. I já jsem z toho byl smutnej, ale napojení Jiřiny na Radka bylo daleko pevnější a myslím, že jejich vztah i po rozvodu byl velmi krásnej. Byla smutná, bylo to na ní vidět, i já jsem neměl moc chuti žertovat, tak jsme tak seděli. Snažil jsem se bejt vtipnej, pochválil jsem Petra jako už několikrát, protože jak jsem říkal, už mezi námi není vůbec nic. Před smrtí opět dobří přátelé. Uvidím, co vy na ten program. Jiřka je božská, ale nejsem si jistej, protože má jeden program na Primě a teď bude mít vlastně totožnej program na Jedničce, takže si nejsem jistej, jestli to diváci vezmou. Já jsem jeden z těch, který by jí to mohl říct. Bacha, Jiřko, ať nedopadneš jako Novotný. Budou lidi přepínat na Křehké vztahy v Růžové ordinaci a Zahradě. Neřekl jsem jí to, protože si jí tak vážím a mám ji rád. Snad si nenabije hubu. Nechtělo se mi do toho programu, to už jsem psal, ale jak říkám, Jiřce se nedá nic odmítnout.

POKONDŘI

Byl jsem u Pokondrů, pozvali mě tentokrát o půl roku dřív, protože já chodím jak víte před Silvestrem. Byli dobrý kluci, jako vždycky. Hýřili jsme vtipem, potom mi poslali nahraný to radio show, protože jsem ho samozřejmě nemohl sledovat ten den, kdy to vysílali. Dali mi to na CD. Tak jsem si to v tichosti vyslechl. Něco tam chybělo. Chyběla tam kritika horolezce, u kterýho, jak už víte, si nejsem jistej, zda nějakou horu takovejhle člověk vůbec vylezl. Chyběl tam můj rozklad tajných služeb, možná nepodstatný plácání, ale mě vždycky vyděsí, když nějaká politika vypadne, jestli tam náhodou trošku necenzurovali. Ale když, tak určitě ne Pokondři, protože jsme se všemu smáli. Chodím k nim rád, jsou prima kluci a velmi mě mrzelo, že jim nevyšel ten televizní program. Vy, kteří čtete deníček od února, o něm víte, jak jsem byl u nich v televizním programu, jak zašel na nezájem diváků. Natočili asi 30 dílů a šlo to do háje. To jsou asi tak všechny novinky.

Musím vám říct ještě krásnou věc. Rozhodl jsem se, že vám zase budu dávat domácí úkoly, ( jako jsou v Generaci Beatles ) abyste měli po každým deníčku nějakej úkol, abych vás zaměstnal.

MISTROVA ČISTÁ PRDEL!

Musím uvést krásnej příklad, garda to vydejchá. I když to zrovna není v můj prospěch, svědčí to o tom, že Mistr už je stařičký a má sbalíno. Já jsem strašně roztržitej, víte to sami, tak uvedu 2 příklady. Chtěl jsem vám, jak vždycky připravuju prémii, tak jsem si řekl, co kdybych vám dal, to je krásná prémie, toho Lionela Hamptona, vynikajícího černošskýho bubeníka a vibrafonistu, bohužel už též nežijícího. Legendu jazzu. Tak jsem psal, půl dne jsem to dělal, a když už jsem se chystal, že to pošlu jako prémii Martinovi, webmasterovi, tak jsem zjistil, že už to na stránkách mám, myslím, že v sekci Literatura z knížky Z mého života. Tak jsem prosral půlden. Hlava pitomá. A druhá zajímavost: Víte to sami, nejvíc a nejdůležitější telefonáty chodí, když sedíte na hajzlu. Mně taky. Tak si beru vždycky mobil s sebou na hajzl, položím si ho na zem a trochu počtu noviny a vyřizuju telefonáty. Přišly dva telefonáty, já jsem je vyřídil, jaksi splnil jsem i svoji povinnost, to, proč jsem na hajzl šel, utřel jsem si velmi pečlivě zadek a zvonil zase další telefon, velmi důležitej, někdo z televize mi volal data odjezdu, kdy pro mě přijede taxík, tak jsem s ním taky promluvil o programu, domluvili jsme a já jsem si znovu utřel prdel, protože jsem zapomněl, že jsem si ji už utřel. A zase důležitej telefon, tentokrát rodinnej, tak jsem řešil příchody, odchody, pro koho kdy pojedu, kam pojedu, a když jsem domluvil, tak jsem se rozloučil a potřetí jsem si utřel zadek. Pak koukám, mísa je plná toaletního papíru… Smál jsem se sám sobě, moje senilita a roztržitost mi přišla vtipná. V koupelně jsem se ohnul a podíval jsem se do zrcadla, můžu vám říct, že takhle čistou prdel jsem ještě neměl.

DOMÁCÍ ÚKOL

A teď ten domácí úkol. Najděte si na internetu skladbu, vy to umíte, Sidney Bechet Si tu vois ma mére. Sidney Bechet je můj oblíbenec, miluju sopránsaxofon a miluju Sidneyho Becheta. A byl to taky Sidney Bechet, sopránsaxofonista a Coleman Hawkins, vynikající tenorsaxofonista, též černoch, mě a Ivo Pešáka inspirovali, viděli jsme jejich fotky, já už jsem o tom psal, jak měli ty faldy na nohavicích nad botama nakrčený. Každý měl 8, 9 faldů, dlouhý kalhoty, který měli nakrčený. Nám se to s Pešákem tak líbilo, že jsme hned tu módu zavedli v Praze. Celejch půl roku chodili jazzmani a nosili nakrčený kalhoty. Taková kravina v souvislosti s tak vynikajícíma jazzmanama. Pusťte si Sydneyho Becheta a představte si nádhernou Paříž, tak jako nám ji představil Woody Allen. Poslouchejte to a myslete na Paříž.

KALENDÁŘ – RAKEV PRO HERCE!

Před 165 lety zemřel národní buditel, spisovatel a skladatel František Vladislav Hek. V románu Jiráska se jmenuje František Ladislav Věk. Narodil se v roce 1769. Budu se opakovat, můj nejoblíbenější seriál, který natočil můj přítel Franta Filip. F. L. Věk. je vůbec nádherná postava. Nejvíc mně mimo jiné utkvěla v hlavě ta scéna, jak Věk jede jako obchodník v zimě někam prodávat plátno z krámu svého otce a v jedné vesnici vidí své známé herce z Prahy, jak jdou objednat rakev pro jednoho z nich, kterej zemřel. Samozřejmě nemaj na tu rakev peníze. Ivo Niederle tam nádherně hrál. Jak přešlapujou v tom mrazu, nahlížej dovnitř, chtěli by rakev, ale prachy nemaj. Věk u nich zastaví, zaplatí tu rakev, a oni maj strašnou radost, že ho viděj. On jim koupí taky pečenou kachnu, aby se najedli. Tyl s ním kousek jde a říká mu: „Pane Věku, buďte rád, že jste obchodníkem.“ Protože Věk toužil být hercem, zpěvákem,… hrál v Prozatimním divadle. Vůbec doporučuju, abyste se na ten seriál znovu podívali, je nejen krásnej, ale i poučnej. „Hleďte si svýho obchodu, pane Věku! Podívejte, jak my strašně žijem.“ Vždycky, když v divadle vyhrožuju hercům, říkám jim: Hrajte jak o zlatou tělku, protože se taky může stát, že nebudeme mít na rakev. Někdo z vás natáhne bačkory a my nebudeme mít ani na tu dřevěnou rakev. Co, rakev, když mě budete srát, hodíme vás do jámy bez rakve a zahrabeme vás. Na to konto se v divadle vždycky rozproudí velmi veselá diskuze.

NENÍ TOLSTOJ, JAKO TOLSTOJ!

Před 195 lety se narodil ruský spisovatel Alexej Tolstoj. Umřel v roce 1875. Moc ho neznám, ale jeho slavnějšího jmenovce miluju! Lva Nikolajeviče Tolstého miluju z několika důvodů. Jednak jak skvěle psal, dnes bohužel noví Češi to už nebudou číst, protože je to strašně dlouhý. Vojna a mír je neskutečně dlouhá. Teď jsem dokonce v novinách četl příšernou věc, která mě vyděsila a sice, že se píšou a vydávaj zkratky. Zhuštěné romány. To čeká většinu slavnejch spisovatelů minulosti. Pak mi to po chvíli přemýšlení už nepřišlo tak strašný. Když by to upravil samozřejmě inteligentní člověk, ne debil, jak řekl císař Leopold Mozartovi: Je tam příliš mnoho not, Mozarte, tak my říkáme: Lve Nikolajeviči, je tam příliš mnoho slov. A on by řekl, jako Mozart: A které, Milosti, můžete mi říct, který jsou zbytečný? Tolstoj už nám neřekne, který slova jsou zbytečný. Ale jiná cesta nevede. Myslím, že už nikdo nebude číst Tolstého v originále, tak, jak to napsal. Vím to sám, moji vnuci už nechtěj číst Starý pověsti český. Sere mě to, ale co se dá dělat. Líbí se mi na Tolstém strašně, musel to bejt skvělej chlap, protože úplně na starý kolena, nevím, jestli to bylo asi tak v mým věku, nebo ještě pozdějc, utekl z domova se svým osobním sluhou. To je přece paráda! Vzali si věci a zdrhli. Rodina je chytla někde na nějaký zastávce kdesi daleko. To je přece božský. Jak říkali: Dědečku, pojďte domů. On se bránil: Ne, ne! Prali se s nima s tím svým komorníkem, až ho nakonec jeho děti a vnuci přemohli a odnesli ho zpátky domů. To je přece nádhera, ne?

KAM SE PODĚL PROKOP HOLÝ???

Před 575 lety byl dobyt hrad Sion. Vůdce Táboritů Jan Roháč z Dubé s posádkou byl zajat a převezen do Prahy. On a jeho 58 bojovníků byli popraveni. Je to zvláštní, bohužel taky ne zcela odhalená část naší historie. Já už jsem o tom psal, můj přítel Náhlovský, který je vystudovaný historik, mi řekl, že po bitvě u Lipan stavové uspořádali hostinu a oni i jejich nepřátelé, poražení Táboři vesele hodovali, pěli, bratřili se, pouze bojovníky upálili, aby byl od nich pokoj. Já už jsem to rozebral, tak jenom ve zmínce. Ale co pak Roháč udělal, čím je naštval, že ho potom takhle ztrestali? Je mi sympatickej Jan Roháč z Dubé, ale takhle končej u nás hrdinové. ( Tělo Prokopa Holého nebylo nalezeno! )

MASTROIANNI A PAVAROTTI….

Před 5 lety zemřel italský tenorista Luciano Pavarotti, kterej se narodil v roce 1935. Byl o 8 let starší než já. Mimoto, že ho nesmírně miluju a považuju ho na jednoho z nejlepších tenoristů světa, teda Pavarotti, Bjoerling, Peerce…, podle mě tři nejslavnější tenoři světa se dělej o první, druhý, třetí místo. Já bych jim všem dal první. Zatímco Maria Callas je naprosto bezkonkurenčně jediná žena na světě. Tihle byli tři. Pavarotti mě dojal, když vyprávěl v televizi, že byl u smrtelnýho lože člověka, kterýho já jsem miloval – Marcella Mastroianni. Plakal u toho. Skvělej, citlivej člověk. A říkal, že mu Mastroianni při loučení řekl: Jsem rád, Luciano, že umírám nevinnej. Nic strašnýho a zlýho jsem v životě nevykonal. Kdo tohleto může říct? Předpokládám, že nemyslel tím, že lhal ženskejm, to lžeme všichni. To není hřích, to je povinnost, ženský to chtěj a nevadí jim to.

MILANE! JEŠTĚ JEDNOU TOLIK!

60. narozeniny oslaví stolní tenista Milan Orlowský. Už jsem o něm psal. Můj spolužák z Kovoslužby. Vynikající kluk, vynikající hráč. Kurňa, to to letí.

PLUDKU! COS BYL ZAČ?

Před 10 lety zemřel spisovatel a dramatik Alexej Pludek, kterej se narodil v roce 1923. Velmi kontroverzní postava. Já jsem se o něj zajímal, protože můj velkej oblíbenec, spisovatel Dušan Hamšík napsal knihu Spisovatelé a moc. Já ji dodneška nemůžu najít, někomu jsem ji půjčil. A tam on píše velmi špatně o Pludkovi. Já dost na Hamšíka dám. Navíc jsem si potom koupil od Alexeje Pludka knihu o sv. Janu Nepomuckým, tak zlobnou, nenávistnou knihu jsem dlouho nečetl. Nechávám na historicích, aby posoudili realitu sv. Jana Nepomuckýho, kde začíná fikce a kde je reál. Ale tolik zloby a tolik hnoje nakydal na sv. Jana Nepomuckýho, že ta kniha přestává bejt věrohodná. Jakmile spisovatel překročí určité hranice, je vidět, že se nechal unést osobní nenávistí, vždycky to stojí za hovno.

NATÁLIE! TY KRÁVO!

Před 200 lety se narodila Natálie Gončarovová, manželka ruského básníka Alexandra Sergějeviče Puškina, která zemřela v roce 1863. Na tuhle babu já mám pifku, protože byla to právě ta Natálie blbá, taky o ní píšu, zase nevím, v který knížce se o tom rozepisuju, ona vlastně zavinila Puškinovu smrt. Flirtovala primitivní kráva s kde kým…určitě si myslela, že jí Puškin nerozumí, že ji nechápe jako člověka….. On s ní taky nechtěl chodit na všechny plesy, protože psal ty nádherný věci, který ho přežily, díky Bohu za ně. A takhle kráva tam chodila tančit, jásat a plesat a víme, co ještě. A začala si s francouzským velvyslancem u carského dvora. Jak to dopadlo, víme. Puškin ho vyzval na souboj a Francouz ho zastřelil. Připravil nás o jednoho z největších básníků. A za všechno může ta kráva Natálie. Smaž se v pekle náno pitomá!

JAK VRCHLICkÝ PAPAL…

Před 100 lety zemřel spisovatel a překladatel Jaroslav Vrchlický. Narodil se jako Emil Frída v roce 1853. Vrchlickýho mám rád, mám spoustu jeho knížek, bohužel už psaný v češtině z minulýho století. Je taky jeden z těch, který mě vybavili archaickou češtinou do začátku mého textařství. Já jsem zápasil s tím, že jsem používal archaický tvary a rockeři se tomu smáli. Musel jsem to vymydlit. Navíc Vrchlický byl božskej, jak byl vybíravej v jídle. Já jsem někde napsal celou jednu kapitolu. Sledujete, jak nevím, kam jsem co napsal, v který je to knize? Pokusím se to najít, dám vám to jako prémii. Jmenuje se ta kapitola Jak Vrchlický papal. Je to nádhera. Ženský, když to čtou, tak maj chuť Vrchlickýho zabít.

URÁŽEL ČECHY!

Před 145 lety vyšel 1. díl Kapitálu Karla Marxe. Budí ve mně legraci představa, jak se v knihkupectví objeví cedule Novinka: Vychází Karel Marx Kapitál 1. díl. Jak se o to lidi rvou, jakej to má spád, jak to čtou už před knihkupectvím na chodníku….. Jiná doba, jiný mrav. Čechy ve svém díle pomluvil….Zavařil jsi nám, i celému světu Karle. Taky se smaž v pekle! Blbe! ( A doufám, že ten bambula Engels je tam s tebou!)

KNÍŽE SI DOBŘE VYBRAL!

Před 30 lety zemřela monacká kněžna, americká filmová herečka Grace Kelly, která se narodila v roce 1929. Já mám Grace Kelly rád. Jednak byla nádherná, jinak by si ji monacký kníže nevybral za ženu a navíc byla inteligentní. Poznala, že kníže nemá sice chlupatá prsa, nemá úd až ke kolenům, není opálený a nemá úzké boky…. přesto si ho vzala a vydržela s ním celej život. Měli krásný děti, musela to bejt skvělá ženská. Já ji uvádím jako příklad. Vydělali oba, kníže i Grace Kelly.

CO TAKHLE BRÁCHA…BEZRUČI…

Před 145 lety se narodil básník Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek. Zemřel v roce 1958. Miluju Bezručovy básně. Je to jeden z vrcholů české poezie, ale sdílím trošku obavy některých literárních vědců, jestli byl Petr Bezruč opravdu autorem, protože on měl velmi talentovaného bratra. Říká se, že to byl vlastně ten bratr, kdo to psal, protože po jeho smrti napsal Bezruč Stužkonoska modrá a to je prostě naprostá kravina a vůbec se to nepodobá předchozím mistrovským dílům. Mám elpíčko, který se jmenuje Ač zemřeli, ještě mluví. A tam tyhle historický literární postavy mluvěj a redaktorka tam s ním dělá rozhovor a ptá se ho: Stařečku, jak je to, říká se, že jste nenapsal Slezské písně a on na to neodpoví. Vyhýbá se tomu, několikrát se ho na to zeptala, neřekne vůbec nic. Jak by řekl inspektor Barneby z Vražd v Midsomeru: Moje podezření se změnilo v jistotu. Ale i kdyby to napsal brácha, hlavní je, že to tady je. Že se z toho můžeme těšit a radovat.

MEZI MNOU A SMRTÍ STOJÍ PROF. ASCHERMANN!

Před 35 lety provedl kardiolog Andreas Gruentzig v Curychu jako první na světě kardiální balónkovou angioplastiku. Mohu se, gardisti a moji milí čtenáři, přiznat, že i já mám v sobě tyhlety balónky, který roztahujou cévy, protože jak víte, já jsem 30 let kouřil 60 cigaret denně – Gaulloisky, Gitanky, cigára bez filtru. Nakouřil jsem si těžkou anginu pectoris. A byl to pan profesor Aschermann, kdo do mě strčil ten ocelovej drátek, tenkrát se to provádělo, mám to asi 10 let, zavádělo se to do třísla, slabinou. A mám prej: „Jedny kalhotky gumový jsem vám tam dal a jeden balónek jsem roztahoval,“ říkal pan profesor. Pomohlo mi to, ne moc, ale cítil jsem se líp a cítím se líp. A je zvláštní, často si vzpomenu, dali mi nějaký anestetiky, aby to asi nebolelo, ale přesto jsem cítil ten tlak, jak ten drátek jede těma žílama. Necítil jsem se moc dobře, ale zaplaťpánbůh, že to vůbec někdo dělá. Nebojte se toho, jděte za Aschermannem a budete zase moct kouřit a chlastat. ( Pirk je taky dobrej, ale ten jistí Petra Jandu)

BOŽSKÁ MARIA!

Před 35 lety zemřela řecká sopranistka Maria Callas, narodila se v roce 1923. Moje nejoblíbenější operní zpěvačka, sopranistka číslo 1. Callasová byla skvělá, mám o ní několik knížek, a mám všechny opery s Callasovou. Nenarodila se dodneška ženská, ani Elina Garanča, která, jak jsem přiznal na předchozích stránkách mých webovek, se na Callasovou trochu natlačila, protože Garanča je nádherná sexy baba, ale Callasová je jen jedna. Jako Callasová nezpívá a nezpívala žádná na světě!. Byl jsem dojatej, když jsem viděl její pohřeb. Když si představíte, že když nesli její rakev do kostela na zádušní mši, všichni na ulici tleskali. Tleskali všichni v kostele, tleskali, když nakládali Marii Callasovou na loď a vezli ji do Středozemního moře, kde si přála bejt rozptýlená u břehů svého milovaného Řecka. I teď mě to dojímá, když si to vybavím! Já si mohu na stránkách svého deníčku dovolit poznámku, která ji, promiňte, čtenářky, který jste puritánky a budete se na mě zlobit, ale já ji proto miluju ještě víc. Když Callasová potkala, (je to v knížce o ní) svého milence řeckého rejdaře Onasise, ještě ten den, když se s ním seznámila a on ji pozval na prvního nočního panáka u něj na jachtě, tak Callasová mu ještě v taxíku vykouřila péro. To je nádhera. Nečekala na loď, hned se chopila díla. Božská žena. Jděte do sebe, čtenářky, takhle chtěl pánbůh, abyste se chovaly.