21. října 2012 DOUTNÍČEK – SKVĚLÉ KNIHKUPECTVÍ – DOPIS OD SRAČKY MRDULIČE
Týden se s týdnem sešel, drazí bratři a sestry, milovaní gardisti, už jsem zase u svých webovek, abych se vám svěřil s novinkama. Dlouho jsem nepsal o Zelený zahradě. Víte, že jsem podával velice podrobný zprávy o téhle vynikající restauraci. Tentokrát nás moc v Zelený zahradě nebylo, ze známejch lidí vůbec nikdo. Nebyl tam Gott, nebyl tam Štaidl, nebyl tam Šíp, dokonce i želvička už neseděla na šutru, jak mi kamarádi vrchní sdělili, zřejmě se už zahrabala do bahna. Jak víte, je to želvička bahenní, to jsme odhalili minule. Zahrabala se do bahna a spí. Trochu jsem jí záviděl, protože na nás padalo listí, na to prosklený atrium v Zelené zahradě. Padalo pořád, bylo to depresivní. Tak jsem záviděl tý želvičce, že je zahrabaná v tom bahně a přečká to, až se paprsky sluneční opřou do malého rybníčku a ona hup vyleze. S tím rozdílem, že kdyby se člověk zahrabal do bahna, tak na jaře nevyleze, jen pěkně vytlí, vyhnije. Takže želvička už spí.
Byl jsem na F1 u Xavera Veselýho natáčet. Xaver byl na mě připravenej, bylo to o volbách. Hodnotil jsem výsledky a situaci. Víte, že já se s tím moc neseru, říkám pravdu, a to je pro některá media problém. Naštěstí F1 nestříhá, nemaže, takže to šlo do éteru. Myslím, že ten program mají taky někde na youtube nebo kde to je, můžete si to poslechnout. Jak říkám, Xaver byl dobrej, ale spěchal. Spěchal, protože odjížděl hned vzápětí s Petrem Novotným a jeho skupinou turistů do Las Vegas. To jsem mu pochválil. Říkal jsem: „Xavere, s Novotným jet je výhra.“ On se totiž nechová jako majitel cestovky, že prodá zájezd, a pak nějakej jeho místní delegát vám řekne, kde ho najdete každej den ráno od 8.00 do 8.10 a odejde. Novotný jezdí a všude se svejma turistama je zkrátka u nich. V každým podniku, v každým hampejzu, v každý restauraci je Novotný vždycky s váma. Xaver říkal: „Prosím tě, já s ním jedu popátý! Popátý do Las Vegas.“ Tak si umíte představit, jak nádherný program Petr těm lidem pokaždý připraví. Ale přestože spěchal, tak Xaver říkal: „Pojď, pozvu tě, dáme si kafe a cigáro, protože jsme spolu dlouho nemluvili.“ Xaver se před časem ucházel o hraní v mém divadle, chtěl hrát Bivoje. Pak ho ta chuť opustila, zcela se věnuje rádiu a manažerské činnosti. Já mu říkám „Já, Xavere, kouřím doutníky, nekouřím cigára. Doutník nemám a cigáro nechci.“ Xaver na to ukvapeně: „Pojď, dáme si kafe, tam doutníky maj.“ Chudák Xaver! Já jsem na to pak myslel půl dne. Samozřejmě, že tam měli doutníky v humidoru. Podstatný je, že když přišel vrchní, říkal Xaver: „Jeden doutník.“ Objednal dvě kafe, zapálil si cigáro a říká: „Prosili bysme doutník.“ A když jsem viděl, jak přichází číšník s zlatým klíčem od humidoru, tak ho odemkl a říká mi: Tak si vyberte. Když jsem viděl ty doutníky, jedna děsná rána vedle druhý. Říkal jsem si: Chudák Xaver, určitě nemá představu, kolik takovejhle doutník stojí. Kdybych byl v trafice, tak si vyberu nějakej za stovku, nějakou druhou ligu, ale tady nejlevnější doutník stál asi tisíc korun. Ale jak jsem je viděl, ucítil, tak jsem dostal takovou strašnou chuť na ty doutníky, takže jsem si vzal ten nejlevnější, ten za tisíc. Vrchní mi přinesl papírek; doutník se má zapalovat tak, že si zapálíte zapalovačem takový dřevíčko jako fornír a teprve tím dřevíčkem se zapálí doutník. To je rituál, a to jsem udělal. A pak jsem si hned vzápětí představil, jak se rozcházíme a jak chudák Xaver říká: „Pane vrchní, zaplatím. Měli jsme dvě kafe.“ A on mu řekne: „Dvě kávičky a doutníček, to máme 1 400 korun.“ Že jsem mu vlastně zkazil celou cestu do Las Vegas. Ale on to řekne Petrovi Novotnýmu v letadle, ten na to najde určitě nějaký legrační vysvětlení. Příště, až půjdu na F1, tak mu vezmu nějakej obrázek s věnováním jako bolestný. Tak odjeli do Las Vegas, Petr mi poslal SMS z Las Vegas, že je to tam božský. Z mého „rodného“ města, vždyť já jsem tam žil 14 měsíců jako mladej kluk.
KLATOVY…KLATOVY…NANAJDU TAKOVÝ, MĚSTEČKO JAKO VY! MORDIÉ!
Hráli jsme v Klatovech. Klatovy, Klatovy, nenajdu takový, městečko, jako vy, mordié; zpívá se v jedný krásný písničce. Já mám ke Klatovům krásný vztah. Rodina mý ženy pochází z Klatov, lékárníci to jsou, patřila jim ta nejslavnější barokní lékárna v Čechách U Bílého jednorožce na náměstí. Ten dům patřil rodině mý ženě skoro 300 let. Po vítězství revoluce, my jsme pak o tom vítězství silně pochybovali, protože komunisti nechtěli vrátit dům za žádnou cenu. 9 let se soudila moje žena se sestrou, dnes v tom domě sídlí klatovská galérie. Proti galérii já nic nemám, ale domeček není jejich, tak ho nakuřte zpátky, zmrdi komunistický! Nechtělo se jim. Jo, rodina Schiemannů to byli ti klatovští lékárníci. Po 9 letech ten dům sice holkám vrátili, ale co mě zarazilo a děsně mě to nasralo, všimněte se, jak i po ,,vítězství něžné revoluce,, se dějí věci, který vás vytočej. Vydali jim dům, ale protože si holky nezažádaly o pozemek, na kterým ten dům stojí, tak ty pozemky jim nedali, ty pozemky zůstaly majetkem státu. Představte si, jaký jsou to svině a jaká je to zhovadilost. Oni automaticky nevycházej z toho, že když chcete dům, tak samozřejmě chcete i ten pozemek, ten je taky váš. Když jste si ten dům stavěli, tak jste si ten pozemek museli koupit, když jste stavěli na zelený louce. Ne, ne, ne! Podle mě ve spravedlivém soudním systému by měla ta soudkyně sama upozornit děvčata: Vy žádáte o dům, ale nezažádaly jste si o pozemek, to musíte taky. Sice zákon stanoví, že je to součást domu, ale tak to tady připíšem. Vlídný a spravedlivý stát upozorní občana na svinskou past! Ne, nezájem. Všichni mlčeli! Bum, nezažádaly jste si, tak hovno. Pak ještě přišli, co vybavení tý barokní lékárny? Co s tím budete, děvčata, dělat? Vždyť to je strašně starý, nákladný to ošetřovat! Já kdybych tam byl, tak je nakopu do prdele, ale holky naivní řekly, tak co, my to zařízení dáme státu. Usuzovali vlídnost za vlídnost, stát si řekne: Jsou uvědomělý občanky, tak jim vraťte ten jejich dům. Máte galérii v Klenový, tak co se budete roztahovat v jejich baráku, nehledě na to, že ony by vás tam stejně nechaly. Ony by nevyháněly galérii, ony tam bydlet nechtěj, chtějí zpátky rodinnej majetek. Takže řekly, nechte si ten depozitář, ten barokní nábytek, tu lékárnickou táru a to všechno, kompletní barokní vybavení. Soudkyně řekla: Ano, klepla kladívkem a baroko zahučelo do státního hajzlu a zase pokračoval ten mnohaletej opruz, že jim ten dům nedaj. Poučte se, gardisti, z toho, nic nikomu nedávat v tomhle státě. Kdo je vlastně stát, není nikdo, kdo by vám byl vděčnej a kdo by vám za něco poděkoval. Jsou jen úředníci a to jsou mizerové.
TĚLESNÉ TRESTY PRO ÚŘEDNÍKY!
Teď jsem připravil pro sloupek pro nedělní Blesk. Navrhuju změny, Ringův volební program a zároveň program mlčící většiny. Teď to chci doplnit, jeden z těch zákonů tam přibyde, a sice zákon o fyzických trestech pro úředníky. Jakmile se úředník nějak proviní, oni se proviňují neustále, jsou to škůdci, tak každou neděli dopoledne od 10 do 11 na náměstí vyplácíme úředníky. Vstup volný! Přijďte každý, březové metličky jsou na místě k dispozici. Přijďte všichni, můžete si nabacat na holou každý svýho úředníka. Úředníci z pozemkovýho úřadu, ze stavebního úřadu, z finančního úřadu. Všichni si můžete svého úředníka vyplatit. Bude tam samozřejmě lékař, aby nedošlo ke zranění, bude se tlouct jenom na prdel. Aspoň nebudou sedět při práci, budou muset stát a pracovat. Musím říct, že ne všichni úředníci jsou takoví šmejdi, ale 80 % určitě.
SKVĚLÉ KNIHKUPECTVÍ!
Volal mi Statis Prusalis, že jak budu u něj na zámku hrát Dívčí válku a budu tam mít vernisáž obrazů, což má být v listopadu, tak že mu volal kamarád, který má prodejnu knih v Ostravě, jestli bych mu tam neudělal autogramiádu. Autogramiáda je autogramiáda, víte, jakou mám špatnou zkušenost s autogramiádou, už jsem o tom psal. Ale Statis je můj řecký bratr a když jeho kamarád chce... Tak jsem říkal: „Tak ať mi zavolá, Statisi.“ První vážné varování – nevolal! Nechtěl si zadat, pyšný trouba. Předal to svý úřednici, která tam má na starost tu prodejnu zřejmě ten Pí Ár, jestli se to tak správně říká, tu propagaci, taková baba provozní. Ta mi volala a hned začala zhurta, jak budeme dělat besedu a jak ona se mě bude ptát a jak spolu budeme rozmlouvat. A já jsem říkal: „Ale o tom nebyla řeč. Statis mi říkal, že přijedu na autogramiádu. Autogramiáda je, že si tam sednu ke stolečku, budu podepisovat lidem knížky a přitom s nima vlídně pohovořím.“ „To ne, to my u nás děláme takovýhle kulturní setkání s autory…“ „Paní, to, co vy říkáte, to už je kulturní akce. Na kulturní akci já nepůjdu. A i kdybyste mě zlomila, jako že pravděpodobně ne, tak já budu mít před sebou hodinovej program na vernisáži a 2,5hodinový představení Dívčí války a já budu ještě před tím dělat besedu s váma?“ Ona byla neodbytná, co pan Vetchý jim řekl, co říkal tenhle a tenhle… Já jsem říkal: „Vetchý zrovna ne, ale ty „hvězdy“, co jste tu jmenovala, milá paní, to jsou hvězdy, který mají hovno co na práci. Já jsem furt někde, pořád jezdím, tak nemůžu dělat takovýhle akce. To je pro mě práce. Vyžaduje to určitou námahu, v mým věku už velkou.“ Ne, ona byla prostě neodbytná. Napsala mi takovej mail, že prej nedělaj takový podepisování u stolečku…to je pro ně ponižující. No ale to je správná autogramiáda, milá slečno….. Jitka Vaňková se jmenovala. Jinak ale byla slušná. Mazala mi med kolem huby, jak jsem skvělej, jak mě mají rádi, jaká to bude pro ně čest. Tak já jsem, protože jsem zkušený člověk, nejsem žádný mladý hovado, tak jsem volal dceři Statise a říkal jsem jí: „Prosím tě, Kačenko, zavolej do toho Librexu a schválně se zeptej, jaký maj nyní moje knížky. Ale neříkej nic o autogramiádě. Jen se zeptej, jakého máte Čecha, paní knihkupkyně, jakýhokoli! Hned si pro knihu přijedu!“ Tak tam zavolala a řekla mi: „Ringo, nemaj žádnou, ani jednu tvoji knihu a poslední měli v roce 2006, tzn. před 6,5 lety.“ Knihkupectví Librex mělo naposledy moji knížku na prodej před 6,5 lety. Ta se prodala a od tý doby hovno. Už mě to mělo napadnout, když mi píšou, abych jim sdělil názvy svých knih. Prosím vás, knihkupectví, který chce dělat vaši autogramiádu, říká vám, jak vás má rádo a jak jste skvělej, a ptá se, jaký máte knihy… Oni mají ode mě hovno, nemaj nic, nevědí vůbec nic, jaký to asi bude knihkupectví? Tak hovno, Librex, polib mi prdel. Říkal jsem pak ještě Statisovi, ať mi ten majitel zavolá. „Když mu stálo za to a zavolal tobě a požádal tě o moji autogramiádu, ať mi zavolá, já mu řeknu, jakej má personál.“ Jak je možný, že zve autora na autogramiádu, já jsem autor, určitě budu mezi 30 nejprodávanějšíma autorama v tomhle státě. Mám teď už dvanáctou knihu a ona na krámě už 6 let, nemá doprdele ani jednu! Tak prodávejte hrnce nebo cihly! Ale i ty byste prodávali z prdele. Ať mi zavolá. Nezavolal, protože je pyšnej. Bude určitě bohatej, je pyšnej, co by si zadal s nějakým Ringo. Autogramiádu, to jo, ale zavolat, to ne, tak hovno, Librexi, neuvidíte mě tam. Ti, co mě maj rádi, ti přijdou na zámek rovnou ke Statisovi.
KNIHOMÁNIE
Co se ale povedlo, je autogramiáda v Praze, velká Knihománie, kterou Ikar, Knižní klub a další knihkupci připravili jako velkou propagační akci. Byla velmi pěkná. Bylo to dopoledne v 11 v hotelu Na Poříčí. V pěkným hotelu, myslím, že to je tam, kde má Zdeněk Pohlreich restauraci a kam se s Novotným stále chystáme. Bylo tam hodně knihkupců, hodně novinářů. Seděli jsme v pěkný společenský místnosti za stolem. Bylo nás tam asi 8 autorů, každý nakladatelství si dalo svýho. Já jsem tam byl se svojí knížkou Generace Beatles. Já jsem ji do tý doby neviděl, ležela přede mnou, tak jsem na ni pořád koukal, bylo mi to trochu žinantní před těma sedícíma lidma a bylo na mně vidět, jak mám strašnou radost z tý knížky. Napravo seděl pan Němeček, já jsem to nevěděl, že to je slavnej pan Němeček, autor Čtyřlístku. Tak jsem mu hned vysek upřímnou poklonu: „Pane Němeček, já vám gratuluju, vy máte do smrti smrťoucí vystaráno.“ Stejně jako Nesvatba se nemusí starat, jestli bude populární za deset let, děti ho prostě budou milovat furt a furt budou nějaký nový děti. Čtyřlístek je věčnej. Vyrostl na tom můj syn, moje dcera, moji vnuci, a nyní Klaudinka. My jsme dokonce odběratelé Čtyřlístku. Hned jsem se mu svěřil, že jsem měl rád Bobíka, když jsem to četl dětem a vnoučkům. Velmi sympatickej chlap. Zase jsem si ověřil, čím je kdo větší frajer, tím je skromnější a vlídnější. Vedle mě seděl takovej mladej člověk, nafoukanej, ani se nepředstavil. Čert ví, jestli je to pýcha, nebo ostych, nebo jestli myslel, že já řeknu: Dobrý den, pane X. Já jsem Ringo, buďte zdráv. Seděl tam, měl tam nějakou knížku, za kterou už hned hlásili, kolik dostal cen, ocenění, na co to všechno aspiruje. Tak povídám: Dejte si pozor, mladý autore, to znamená, že by to mohlo stát za hovno! Jestli to má tolik cen, který si vzájemně dáváte jeden druhýmu, tak moc to neříkejte, nebo to lidi nebudou kupovat. Ani se neusmál, protože asi tušil, že mám pravdu. Pak tam seděl jeden chlapík, kterej vydal kuchařku velmi úspěšnou. Každej jsme chvilku mluvili, já jsem mluvil druhej po panu Němečkovi. Byl jsem vtipnej, nikdo to neocenil. Když děláte pro trouby, bylo to „házení perel sviním“. Ale jinak super. Seděla tam Helenka z mého nakladatelství. Pak ten chlapík, kterej, jak říkám, dělá kuchařky, chlubil se nákladem, protože prodal 30 000 nějakejch kuchařek. Já jsem si v duchu myslel…. Hochu, kdybys věděl, že já jsem před 20 lety, teda už po revoluci, ne před revolucí, to byla jiná doba, prodal první náklad Ruskýho týdne 180 000 a za rok druhej náklad 160 000, a dotisk už v Ikaru 30 000, tak všichni kluci, co tady sedíte za tím stolem to neprodáte dohromady za celej život! Pak tam byl ještě někdo, kdo psal něco historickýho, to mě docela zaujalo, že vysvětluje různý historický události z jiných souvislostí, jak to všechno bylo doopravdy v zákulisí, to se mi líbilo. Chtěl jsem za ním jít a ponouknout ho, aby napsal taky o tom, jak to vlastně bylo s prezidentem Háchou a jak to bylo s Richardem III. Ale pak jsem se na to vysral, když jsem viděl, že oni žádnou velkou radost neměli, že tam sedí veliký Ringo… To já se necítím dobře, když nejsem mezi svejma. Jenže nakladatelství to chtělo, já to považuju za svoji povinnost, tak jsem tam jel. Ani jsem se tam dlouho nezdržel. Kdo tam nebyl jako můj milovanej fotograf Zajíc, hned mě fotil, prosím ho Zajíci! Pošli mi fotky do archivu! Neposlal, ale má mě rád už padesát let a já jeho. Až začnu dělat fotogalerii, já se k tomu nemůžu furt dostat, chci udělat fotogalerii z fotografií z mého života s doprovodným textem, to by mělo, myslím, úspěch. Jen ten čas… Píšu pořád, píšu ten seriál ,,SÁGA PRA PRA,, sloupky do Blesku atd. GENERACE BEATLES je na světě, ČECHY KRÁSNÉ ČECHY MÉ taky, je to nádhera mám z obou velkou radost! Teď ještě malý detail, aby jste se radovali i vy! Zpropagovali jsme je co jsme jen mohli taky inzerovali i moji autogramiádu, která bude, myslím, 8. listopadu v Plzni, v nějakým knihkupectví. Doufám, že to nebude knihkupectví tak skvělý jako Librex v Ostravě. Takže, když jsem se Helenky ptal, co mám gardistům napsat, kde si můžou knížku GENERACE BEATLES koupit, tak mi svěřila: Vydává vydavatelství Ikar a je k dostání u všech dobrých knihkupců na www.bux.cz. Tak to nemusíte objednávat milý gardisti, podle toho poznáte dobrýho knihkupce. Jděte na roh do knihkupectví a řekněte: Máte Ringo Generace Beatles? On řekne: Ne, nemám. Tak mu řekněte: Tak to seš pěknej čurák. A pak mu řekněte: A máš knížku, která vyšla od mistra Čecha stejný týden ,, ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ? A on řekne: Nemám. Tak vy mu řekněte: Tak nejsi dobrý knihkupec, seš dvojnásobný čurák. Pak teprve jděte a objednejte si to na týhle adrese. www.Kosmas.cz ( A jestli to Kosmas nebude mít, tak je taky čurák! ) Promiňte mi můj hněv…jsme obklopeni samí mi idioty!
BRNO – BRÁNA K MORAVĚ!
Měli jsme hrát v Brně. Připravovali jsme se na to, protože Brno je brána k Moravě. Víte, že v Brně mají ,,Národní divadlo Brno,, tak teď by tam přijelo Národní divadlo Ringo Čecha. Volala mi Uršula, celá nešťastná, že má teplotu. Bylo vidět, že je úplně vyřízená. Byla u ní doktorka, má dvoje antibiotika, že v žádným případě nemůže hrát. Kdyby to byly Horní Počernice, tak bude hrát Vlastu Marta Olšrová a Sandra Pogodová Kazi a odehráli bysme to. Ale Brno ne, Morava je důležitá. Tak jsme to k mé žalosti přeložili na 28. listopadu. Přidáme to k moravský šňůře. 27. listopadu jsme v Olomouci, 28. budeme v Brně v plné sestavě. Zároveň jsem zavolal na agenturu a řekl: „Prosím vás, nebudeme už nikdy hrát jinak než v „A“ sestavě. Tzn. musí tam být Uršula Kluková, Sandra Pogodová, Mojmír Maděrič a Petr Martinák. Ty tam musej bejt. Když tyhle 4 nebudou moct, tak pojedeme hrát jindy, změníte termín. Neslyšeli to rádi, protože já vím, jak je těžký sehnat dobrou štaci pro divadlo. Ale už z toho neuhnu. Maximálně tak za Petra Martináka, přestože Petr Martinák je vynikající a dneska je to velký oslabení, když nehraje, tak když za něj zaskočí Pavlík Novotnej, kterej je mediálně známej, lidi ho znaj, protože už vám všechno ukázal, prdel, pindíka, koule, hemeroidy, je populární, tak by možná tu čtyřku doplnil, ale jinak ne.
SEMILASO! BRÁNA K BRNU!
Zkoušíme na Semilasso, kde budeme s hambatým programem Ringova škola života a sexu. Seděli jsme nad tím, jak jsem psal, my se nad tím tak smějeme, je to teda síla. Nejsme si ale jistý, jestli se budou diváci smát tomu, jak Maděrič šuká ovci a potom krávu a Sandra odmítne šukat v raketoplánu Chalenger…??? Teď budeme zkoušet každej den 4 hodiny až do tý doby, kdy do Semilassa pojedem. Jsem na to velmi zvědavej, teď je taková série Ringovy školy života a sexu, 30. října to hrajeme v Český Třebový. To je vlastně příprava na Prahu. Praha je ošidná, 1. listopadu hrajeme U Hasičů. To jsem teda velmi zvědavej, protože divadlo U Hasičů je divadlo, kde jsou vlastně lidi půl metru od vás. Takže ty reakce budu mít z očí do očí. Uvidím. Vlastně vy si to všechno přečtete v deníčku. Byl jsem na Slávii. Pozvali mě do VIPky, pan Řebíček mě pozval. Vy mně vždycky nadáváte za pana Řebíčka. Já se s ním neznám. Viděl jsem ho jednou. Poděkoval jsem mu, že mě zve. Patří mu Slávie, kurňa a Slávie je taky moje, tak na ni chodím a jsem rád, že mě zvou, protože v tý VIPce je to velmi příjemný. Slávie hrála s Příbramí, o tý já něco vím, protože patřila Ďuričkovi, to je ten, co zastřelil Kočku. Ďurička, který má dva moje obrazy, mi vyprávěl, jak si vzpomínám, jaký měl problémy s fotbalovým klubem v Příbrami, než ho prodal. Vyhráli jsme 2:1, slávisti měli velmi dobrou náladu. No ale vedli jsme 2:0, když před koncem snížila Příbram na 2:1. Hrála velmi srdnatě, tak jsme měli staženou prdel, ale tu my máme na Slávii vždycky. Ze známějších osobností byli ve VIPce pan profesor Pirk, měl čestnej výkop. Byl na hřišti, byl patronem zápasu. Jestli si vzpomenete, já jsem byl před dvěma měsíci taky patron zápasu. Pan profesor Pirk vykopával míč, skvělej chlap, frajer až na půdu. Co mě potěšilo, šel jsem za ním potom ve VIPce a říkám mu: „Pane profesore, já mám takovou radost, že jste slávista. Já to musím hned svýmu Aschermannovi vyčíst a zeptat se ho, proč taky nechodí na Slávii.“ Tak se smál. Měl krásnýho motýlka, jak on nosí motýlky, a ten byl z poloviny červenej a z poloviny bílej. No slávista! Pak tam byl ještě režisér Honza Kačer, skvělej, měl dobrou náladu, všichni máme v tý VIPce skvělou náladu, když Slávie vede, to kdybyste viděli, jak to tam vypadá, když prohráváme! Všichni mlčej a čuměj a jsou naštvaný. Pak tam byl jeden herec ze seriálu. Víte, že já se na ně nedívám, ale když přejíždím přes televizní obrazovku, tak občas ten obličej zahlídnu. Já vím hovno, jak se jmenuje, ale určitě ho máte rádi. Byl tam Petr Mikolanda, ale zmizel velmi rychle, ani jsem se ho nezeptal, jestli si o sobě přečetl v minulým deníčku, jak byl na Dívčí válce. Chyběl tam Honza Kodeš, ten je vždycky na Slávii a chyběl tam trenér Růžička, naše velká hvězda, ale ten myslím, že je někde ve světě.
Kalendář
Před 120 lety se narodil rakouský politik Engelbert Dollfuss. V roce 1934 byl zavražděn. Když jsem byl v parlamentu, tak jsem si na něj velmi často vzpomněl, když jsem viděl stráž dole u vchodu u toho tunelu, jak zkoumá, jestli nemáte v kapse bouchačku, a jak vlastně byl parlament střežen. Vždycky jsem si vzpomněl na Dollfusse, kterej byl velkej nepřítel anschluss, on byl proti tomu, aby Hitler zabral Rakousko, aby se připojili k Říši jako její nedílná součást. Hitler ho nechal zavraždit, samozřejmě. Ten atentátník přišel normálně do rakouskýho parlamentu a tam Dollfusse přede všema zastřelil a normálně odešel. Já si vždycky říkám, kde byla stráž, jak to, že ho dole neoddělali. No, byli to stejní mistři, jako je Klausova ochranka. Samozřejmě vraha potom dostihli, protože on se ani nijak zvlášť neskrýval, protože co věděl, že má za zády veliké dubisko, v tomto případě Hitlera a nacistickou říši. Sebrali ho, zavřeli ho a nevím, jestli ho odsoudili k smrti, nebo k nějakýmu doživotnímu vězení. Neseděl tam dlouho, přišel Hitler a se slávou ho pustil. Jak ten Dollfussův vrah skončil, to nevím. Vy, kteří jste zvídaví, určitě to na internetu je, dejte mi to vědět dole ve vzkazech, jak vrah Dollfusse skončil. Myslím, že Dollfuss byl tehdá předseda rakouskýho parlamentu. Vidíte, že část úkolu přesouvám na vás. ( Už to vím! Byl oběšen společně s 13 spoluviníky, ale stále mám pocit, že až poválce ???)
MŮJ PŘÍTEL URSINY
Před 65 lety se narodil slovenský hudebník Dežo Ursiny. Umřel v roce 1995. Já o něm píšu v knížce Generace Beatles, ostatně jako o všech z mojí generace. Schválně si tu pasáž vyhledejte, mám to jasně v paměti, jak jsme byli kdesi na Ostravsku s Olympicem a se slovenskou kapelou, kde Ursiny hrál. Nevím, jak se tenkrát jmenovali. ( Průdy?) A Oskar Gotlieb na mě volal, my už jsme s Láďou Kleinem byli v posteli, že mi chce představit maďarského grófa Dežo Ursinyho. Já jsem vykoukl z okna a povídali jsme si. Já v okně, Ursiny s Gotliebem dole. Skvělej člověk, vynikající kytarista. V televizi dávali takovej šot s ním, ne šot, byl to program o bigbítu. Ursiny říkal, že miluje ticho, že po tom životě stráveným v uřvaným bigbítu má rád ticho. Tak to já s ním sdílím. Mám úplně stejnej názor jako on. Miluju ticho……. takhle končej velký rockeři.
LOVE ME DO
Před 50 lety vyšel v Británii první singl skupiny Beatles s písní Love Me Do. Že se pořád odvolávám na Generaci Beatles, i tam si přečtete, jak Beatles různě zkoušeli s Martinem a nebylo to přesvědčivý. Až když natočili ve studiu písničku Love Me Do, tak vyšel z režie Epstein a říká: Kluci, právě jste natočili svoji první pecku. První pecku, která bude na hitparádě první. Natočili jste svůj první velikej šlágr v životě. Měl Epstein pravdu jako vlastně vždycky.
VLAJKA NAD SNĚMEM
Před 15 lety zemřel ruský fotoreportér Jevgenij Chaldej, autor snímků rudoarmějců vztyčujících v květnu 1945 sovětskou vlajku nad Říšským sněmem v Berlíně. Narodil se v roce 1916. Jestli si dobře vzpomínám, viděl jsem dokument o tom, samozřejmě jako všechno, co bolševici dělali, tak nebyli spokojeni se snímkem a myslím, že se tam druhej den dostavili znova a znova to aranžovali a fotografovali. Ten snímek potom někdo z nich z těch rudoarmějců, z nich byli hrdinové, když se potom vrátili do Ruska, polovinu z nich popravili, tak jak bylo tenkrát v tý zemi zla zvykem. Chraň nás pánbůh. Vůbec nic není poctivý, co šlo z tý příšerný země.
ABYCH NEZAŠLAPAL!
Před 5 lety zemřela herečka Jiřina Steimarová, narodila se v roce 1916. Já pro ni mám velikou slabost, jednak se o ní traduje, že milovala sex, což z ní dělá v mých očích velmi sympatickou postavu, a traduje se, že Steimarová se zamilovala do herce Josefa Beka, vynikajícího chlapa a vynikajícího herce, starší z vás se budou na něho pamatovat. A opět to najdete v knížce Generace Beatles: Pozvala ho k sobě, Bek se na to těšil. Steimarová to nevydržela, už ve výtahu ho orálně uspokojila. Když vylezli z výtahu, došli ke dveřím, Steimarová začala odemykat a Bek říká: Tak víš co, Jiřinko, tak já snad půjdu, abych ti nenašlapal. A šel pryč. Není to nádhera, kluci? No uznejte! Co by tam potom ještě pohledával?
POSLEDNÍ SOCIÁLNÍ DEMOKRATI!
Před 20 lety zemřel německý politik Willy Brandt, vlastním jménem Herbert Frahm, spolkový kancléř v letech 1969 – 1974. Nositel Nobelovy ceny za mír. Narodil se v roce 1913. O dva roky dřív než můj tatínek. Já často uvádím Brandta a Palmeho, švédského premiéra, jako dva pravý sociální demokraty. Ne to, co přišlo po revoluci tady u nás. To není sociální demokracie, to je normální parta ctižádostivých politiků, ale se sociální demokracií nemaj nic společnýho. Právě sociálním demokratům, jako byl Willy Brandt a Olof Palme, vděčí Evropa a vůbec dělníci za vymoženosti, který pro ně sociální demokracie vymohla. Za všechno vděčej těmto opravdickým sociálním demokratům. Takoví už nejsou.
FARABUND MARTHÍ (?)
Před 75 lety se narodil jazzový hudebník a herec Evžen Jegorov. Zemřel v roce 1992. Měl jsem Jegorova moc rád. Hrál jsem s ním v Semaforu ve hře Tak co, pane barone. Měl jsem pro něj velikou slabost. Vím, že když se mu narodila dcera, Jegorov byl excelentní hráč na tenora a nesmírně vtipnej, tak přišel a říká: „Ringo, mám dceru, zaplaťpánbůh. Kdyby to byl kluk, mohlo by se stát, že bude mít talent a to by byl průser.“ Taky, když k nám v Semaforu přišel nějakej komunistickej funkcionář a my jsme všichni herci seděli i se Suchým v lavicích a on říkal: Přijde dnes mezi nás dneska vzácný host. Jestlipak byste uhodli, kdo to je? Byl celej natěšenej, říkal si: Teď budou všichni paf. A když se teda ptal: Hádejte, kdo přijde mezi nás, tak Jegorov říká: „Farabund Martí?“ A tím to celý rozsekal, protože jsme se tak smáli, že jsem dokonce zapomněl, kdo ten host byl. Dej ti pánbůh věčnou slávu, Jegorove. Škoda, že umíraj lidi, jako seš ty.
PAN BUBENÍK!
Další úmrtí. Před 5 lety zemřel bubeník Anatolij „Tolja“ Kohout, zakládající člen skupiny Katapult. Ještě předtím, než založil Katapult, hrál Tolja Kohout u mě a u Schelingera nějakou dobu. Byl to vynikající bubeník, samozřejmě praštěnej, jako všichni. Jeho maminka byla, myslím, ruská primabalerína. Žili v Bratislavě a Tolja odjel do Prahy. Hrál víc než dobře, a tak na něj rád vzpomínám. Ale tak vynikající jako Mamut nebyl. Mamut byl jen jeden!
OKO ZA OKO…..
Světový den boje proti trestu smrti je v říjnu. Je připomínán od roku 2003. Byl vyhlášen světovou koalicí proti trestu smrti WCADP. Ve mně se to pere. Myslím, že jsou lidi, který nárok na život nemaj. A jejich udržování při životě stojí peníze, a pokud nedostanou doživotí, ohrožujou po čase znovu všechny ostatní lidi. V Americe se k trestu smrti státy vracej, u nás se furt řve. Samozřejmě, dá se to zneužít. Nemůžou se popravovat lidi za politický přečiny a nemůžou se popravovat lidi, u kterých není beze vší pochyby, nadevše prokázáno, že spáchali ohavnej zločin – vraždu, který se k tomu samozřejmě přiznali. Nechci to rozebírat, protože by k tomu vznikla zase polemika. Mírnost se nevyplatí.
BYL JSEM PŘI TOM….
Před 95 lety se narodil americký skladatel a klavírista Thelonious Sphere Monk, jeden z prvních tvůrců moderního jazzu. Umřel v roce 1982. Vždycky mě zarazí, když čtu něco takovýho. Uvědomím si, že jsem ho viděl, že jsem si s ním zahrál a že jsem vložil svoji bělošskou ruku do jeho černošský tlapy, která tak božsky hrála na klavír. No, Monku, hraješ v nebi. Určitě i tam máš vynikající kapelu.
LUDĚK NEKUDA
Před 70 lety se narodil herec, textař a moderátor Luděk Nekuda. Nekudu jsem měl moc rád. Nekuda mě vyhledal jako jednoho z prvních, když přišel z Ostravy do Prahy. Byl plnej elánu, byl nabitej energií a přiznal se mi, jak strašně miluje Suchýho. On se v něm viděl. Já jsem se tenkrát ještě v Suchým neviděl. Mně to trvalo trošku dýl, než jsem pochopil, že není mezi náma větší umělec, než je Jiří Suchý. Nekuda natočil spoustu krásnejch programů. Já jsem v jeho programu vystoupil taky jako fotbalista s míčem. Vy si na to vzpomenete. Mluvil jsem o tom, jak hraju, jakej jsem fotbalista, a měl jsem na sobě dres. Ten program přežil můj výrok ,,Čechův kravinec,,. Kop z pravého křídla do velkého vápna, kdy se míč neodrazí a zůstane pevně na zemi, aby mohl útočník běžící souběžně s vámi vstřelit vítězný gól. Čechův kravinec přežil, tak díky, Luďku, ať je ti země lehká.
CHARLTON – PELÉ – BICAN - NISTELROY
75. narozeniny oslaví anglický fotbalista Sir Bobby Charlton. Když koukám na Premier League, což jak víte, já koukám furt, v sobotu dvakrát, v neděli dvakrát, přes tejden, dívám se na Londýn a anglická kamera nikdy nezapomene v hledišti zabrat stařičkýho Bobbyho Charltona. Znova chci připomenout, jak jsem ho zažil, když byl ještě na vrcholu svý slávy. Byl jsem s Honzou Václavíkem v Innsbrucku na nějakým filmu a v týdeníku ukazovali, jak Bobby Charlton běží,….. vystřelil pecku asi 10 metrů od velkýho vápna a brankář to vyrazil. Bobby Charlton v běhu znovu vystřelil, tu ránu vyrazil obránce a Bobby Charlton, jak běžel, aniž by se zastavil, vystřelil znovu do břevna, trefil břevno, od břevna se to odrazilo a Charlton dal hlavou gól. Celá akce v jednom souvislém běhu! Na takový gól se nedá zaspomenout! Takže čtyřikrát ho zastavovali! Geniální chlap měl ještě téměř stejně geniálního bráchu. Když ho vidím sedět na tribuně, promítám si ten gól a hned mě to zahřeje u srdce.
KOLEGA ZRZAVÝ
Před 35 lety zemřel malíř Jan Zrzavý. Narodil se v roce 1890. Byl to on, koho jsem potkal na Štědrej den uprostřed Jiráskova mostu, když jsem si odnášel vánoční dárek od svý ženy, a sice malířský nádobí, plátno, a potkal jsem ho o půlnoci. Pozdravili jsme se a to bylo pro mě znamení. Říkal jsem si: Ringo, pánbůh chce, abys maloval. Proto ti seslal Zrzavýho, kterej ti to připomněl. Jak mě to potom mrzelo, že jsem se s ním nedal do řeči. Jak jsme se jen pozdravili…. jemnou úklonou, on viděl, co nesu, já jsem šel do Vltavský k mamince a Zrzavý ze štědrovečerní večeře domů.
LEGENDÁRNÍ SLÁVISTA!
Před 100 lety se narodil fotbalista Vlastimil Kopecký. Zemřel v roce 1967. Je toho hodně v dnešním kalendáři o fotbalistech. Ne, že bych fotbalu nadržoval, to ne, ale vyhledávám v kalendáři jména a události, ke kterým mám co říct, kdy si myslím, že by vás zajímalo, co o tom dotyčným vím. Znovu si uvědomuju, co jsem všechno už prožil. Bože! K Vlastovi Kopeckýmu musím říct, že to byl veliký slávista, byl to člen slavný XI., současník Pláničky, Puče, Říhy. Vlasta Kopecký se nechal pohřbít v dresu Slávie. Skvělej muž, budiž mu země lehká.
UMÍÍÍÍ……
Před 35 lety zemřel americký herec a zpěvák Bing Crosby. Narodil se v roce 1904. Já jsem ho slyšel zpívat v Las Vegas v show. Myslím, že to bylo ve Flamingu. Nebyla to moje parketa, byl to americkej salonní zpěvák, já jsem z něj teda nešílel, ale zpíval nádherně a slavnej byl moc. A to jsem mu jen tiše záviděl……
Bratři a sestry, drazí gardisté!
Dnem kdy vyšla GENERACE BEATLES a je k dostání u všech dobrých knihkupců přestávám ji uveřejňovat na svých webovkách na pokračování. Nahradí ji kolonka CUCURUCUCŮ kde budete moci číst moji vůbec nejoblíbenější knihu. Mám pro ni velikou slabost. Je to knižní debilnovela která mi dělá stále velikou radost. To je přesně ta kniha kdy mi ředitel mého nakladatelství řekl….pane Čech, už jsem skoro na konci a pořád nevím o čem to je! Myslím, že takhle nádherným zhodnocením díla se může pochlubit možná James Joyce! Odysea čtu znovu a znovu už padesát let a nedobral jsem se konce, taky nevím o čem to vlastně je a co nám chtěl Joyce zdělit? Píši o Jižní Americe o který vím úplný hovno, pletu zeměpis a historii kontinentu o které vím totéž. Dal jsem dohromady lidi ze dvou století pochopitelně jenom hajzly a blbce. Nerespektuji nic! Všechno odporné klišé a charaktery postav opsaných ze skutečnosti kolem nás, pokrytectví a chtivost sexu a v postavě nešťastné Cucucuruců jsem si vyřizoval účty i s láskou tou zákeřnou nemocí srdce. Vytiskněte si charaktery postav a mějte je při čtení stále k ruce. Jinak nebudete vědět, o čem moje nejmilejší knížka je!
Mezi Praotcem Čechem a mladým Přemyslem roste napětí. ( V minulém deníčku jste byli svědky hádky mezi nimi )Čechy též tíží rostoucí napětí mezi menšinami ( Slavníkovci,Vršovci a Doudlebové ) nezvládnutelnými Lovci mamutů. Stále více se Čechova rodina utíká k Libušiným proroctvím a věštbám! Ale budoucnost je děsí ještě více než složitá vnitrokmenová situace.
Teta/Kazi:
Libuška slíbila projekci z budoucnosti….
Lib:
Dědečku smím?
( Praotec blahosklonně kývne hlavou)
Pra:
Ale něco příjemného, né takový hrůzy jako včera! Nemůžu potom usnout!
Lib:
Tak třeba…nějakou rekreačku, nic vážného…holky napadá vás něco?
Kazi:
Něco hodně vzdálenýho! Ať nemáme strach! Třeba rok 2020!
Pře:
Tak daleko? To snad nemůže nikdy být takovýhle datum?
Lib:
Může! Ale já potřebuju k věštbě přesný datum 2020 mi nestačí..
Pra:
Tak třeba…třeba…21 srpna 2020! 21 srpen, to je v Čechách oblíbený den!
( Libuše roztáhne ruce – obrátí oči v sloup a začne věštit….Hudba…Vyšehrad – harfa..blum blum..blum blum…
Lib:
Mha přede mnou…mha za mnou! Ať nás nikdo nevidí, jen běsi.. ( vrátí se do reálu…. ……počkejte…oni všichni čumí do takových beden, bude to nuda, chcete to? Jak čuměj do beden, tak od nich už nevstanou! Leda do lednice pro pivo a brambůrky….! Můžu dát znova bitvu u Lipan, to se vám přeci líbilo?
( Chceme bednu! Lipany už známe!...bednu….všeobecný souhlas…)
Lib:
( Znovu Smetana harfa…blum blum… Mha přede mnou….mha za mnou! Ať nás nikdo nevidí, jen běsi!
VĚŠTBA
( Velká televizní obrazovka – hlasatel a hlasatelka )
On:
Vítejte u zpráv. Z domova….ústavní soud zamítl stížnost občanského sdružení ,, Domov,, proti povinnému instalování odposlechů ve všech českých a moravských domácnostech. Odposloucháváme všechny občany pro jejich bezpečnost a ochranu před terorismem, odůvodnil zamítnutí stížnosti soudce Dr. Urválek junior. Nenarušíme soukromí a intimní život! V ložnicích bude instalováno tlačítko SEX, tak zvané šukátko a po jeho zmáčknutí bude odposlech po dobu 3 minut vypnutý. To je průměrná doba manželského sexu v ČR.
Ka: Libuško mi to někdy z Bivojem přetáhneme! ( pyšně ) I o celou minutu! ( červená se…)
( okřiknou jí….pšššš….neruš kněžnu!
On:
Nikdo není zvědavý na vaše milostné kňourání a hekání! Členové vlády a Poslanci budou mít odposlech vypnutý na neomezeně dlouhou dobu. Ústavní soud viděl fotografie jejich manželek a uznal, že k patřičnému sexuálnímu vzrušení a touze po pohlavním styku s nimi potřebují daleko více času. Senátoři vzhledem k věku nebudou mít SEX tlačítko – šukátko vůbec.
( V rodině panuje vzrušení a viditelné neporozumění….)
Kaz:
U Peruna! Tři minuty na sex? Libuško! To jsou naši potomci? Oni se nemilují celou noc, dopoledne a odpoledne jako my?
Lib:
Zapomínáš Kazuško, že je to rok 2020! Sex vytlačily tzv. počítače.
Kaz:
Počítače…? To jsou nějaké sexuálně dráždivé předměty?
Teta:
Ty seš blbá! Počítače, to jsou ty bedýnky, jak jsme se minule nasmáli, když nám Libuška promítala tu obrovskou legraci s tím spadlým registrem vozidel, vzpomínáš si….jaký to byl Líbo rok???!
Kaz:
To jsem chyběla….víte holky proč, ….. né? ( hihňá se…)
Pře:
No jo…Teta má pravdu. Jak jsme se divili, proč mají naši potomci tak velký prdele jak u toho pořád seděj! Počítač je sex budoucnosti! Bohužel!
Kaz:
U toho se sedí…?
Pra:
Jo! A ten počítač leží!
Kaz:
( přemýšlí…) Sex budoucnosti…Oni sedí…počítač leží… ( je evidentně zmatená…) a jde to změnit holky? Prohodit…že pak zas počítač sedí a oni leží… nebo zezadu leží….to jsem z toho….musím to z Bivojem vyzkoušet!
Pra:
Nechte toho! Už zase kecaj…. ( pokračuje TV )
Ona:
Správa Lesů ČR se rozhodla v rámci boje proti kůrovci vykácet všechny stromy na Šumavě a to i ty zdravé, jako prevenci!
Kaz:
Jé Šumava…tam šel ráno Bivoj na kance!
Ona:
Je to velké vítězství rozumu řekl nám do kamery ředitel Dr. Zmetek. Kůrovec, který bude chtít přelézt sežrat další strom, nebude mít kam! Bude chvíli čumět a pak chcípne hlady, nebo musí přelézt do Rakouska, hajzl, dodal Dr. Zmetek. Stromy budeme prodávat i s přivázanejma ekologickejma bojovníkama, ať si je rakušáci rozvážou sami ….
( OBA HLASATELÉ SE SOUHLASNĚ ZASMĚJÍ)
On:
Do Karlových Varů bylo se souhlasem pozemkového úřadu přemístěno mauzoleum Vladimíra Iljiče Lenina i s nájemníkem! Na jeho místě na Rudém náměstí bude stát Mc. Donald a Tesco. Nabídli jsme Bartoškovi mauzoleum zdarma k promítání festivalových filmů řekl nám primátor Karlových Varů ataman Petljura. Nesmí ovšem uvádět na festivalu komedie a nesmí chtít na Leninově mumii vstupné!
Ona:
Je to pro Vary bezpochyby přínos řekla našemu zpravodaji vedoucí pozemkového úřadu Dr. Nenažraná. Která se ovšem už nažrala a nic se jí nestalo! Je to zcela v souladu se zákonem, který parlament v příštím volebním období schválí! Kopec je legálně můj a nebudu na kozácích požadovat přemrštěnou cenu slíbila Nenažraná!
On:
Vary jsou vzorem pro výhodnou obchodní strategii všem městům v ČR. Léčivá vřídla byla pronajatá za symbolickou 1 korunu mongolské sodovkárně Kumys. Je to vítězství tržní ekonomiky, řekl člen zastupitelstva Dr. Blbínek. Mongolsko bylo naším partnerem už v RVHP a máme na co navazovat! Kobylím mlékem řezaným léčivou vodou vyřídíme italskou Mattoni a vyženeme z města nenáviděnou Becherovku agenta CIA a FBI!
Ona:
Na závěr zpráva ze sportu. Jak všichni víme, kůň na kterém jel včera Velkou Pardubickou již 110 letý nezmar žokej Váňa přišel v minulém ročníku na Taxisově příkopu o nohu. V předvečer dnešního závodu při tréninku přišel i o druhou. Váně se přesto rozhodl jet a zvítězil!
Ona:
Víc jsme poskakovali, než cválali, žertoval po závodě legendární žokej. Vůbec jsem nepoužil bičík! Šemíka zbylé dvě nohy tak bolely, že chtěl mít závod rychle za sebou a letěl jak vítr! Je to skvělý kůň! ČSTV nám slíbilo protézy a příští rok pojedeme zas, slíbil Váňa!
On:
Vláda schválila třetí pilíř důchodové reformy. Populace Čechů stárne! Důchodci kteří dosáhnou šedesáti let smějí chodit na přechodech na červenou! V sedmdesáti to budou mít povinné!
Ona:
Ze světa: Evropská Unie zakázala čechům dojit krávy a prodávat mléko. Čechům stačí Latex se stopovými prvky mléka řekl komisař pro východní státy evropské unie prof. Achmed Muhamed Achmed. Češi to vyžadují, potvrdili nám jejich zvolení europoslanci, které jsme zastihli u pokladen EU kde s kufry čekali na výplatu.
( ukázka pět blbečků v šatech s velkými kufry stojí u okýnka s nápisem! HARPAGON WINDOW Každý drží českou vlaječku…
Zákaz se týká i mateřského mléka! Česká a Moravská miminka budou kojit Irské matky s prsními implantáty. Češi to vyžadují, řekli našemu zpravodaji jejich zvolení poslanci.
( opět ukázka pěti blbečků… Pouze český prezident protestoval, ale to je takový zapšklý remcal, řekla zástupkyně EU Sulejka Chánum, a jak skončíme s Karadžičem tak na něj do tý Prahy vlítnem! Čert ví kde ta díra vůbec je? Zažertovala Sulejka.
( LIBUŠE GESTEM VYPNE OBRAZ VĚŠTBU)
( U stolu panuje rozpačité ticho…..)
Lib:
Tak co tomu říkáte…?
( Chvíli všichni mlčí, hledí jeden na druhého)
Kaz:
Moc jsem tomu nerozuměla!
Pře:
Já teda taky moc né! Žijou si dobře, nebo né?
Tet:
Asi ano! Stařešinové, kteří naše potomky vedou mluví moudře a nejsou lakotní, dávají si navzájem krabice z vínem považte holky….pozemek za korunu…. dokonce zvítězil dvounohý kůň!
Pře:
To s tím mlíkem souhlasím, Irky jsou dobrý! Mám rád zrzky!
Kaz:
Holky já vím, že si o mě myslíte že jsem blbá, ale asi bych si v takovým světě hodila mašli!
Pra:
Něco mi na tom smrdí! Kdo to je ten Bartoška?
Pře:
Asi kmenovej náčelník….nebo šaman…
Lib:
Nemám ještě zavěštit…?
( Všichni jako jeden muž…..
Né….né! U Peruna né! Dost! Líbo opovaž se!
Pra:
JE MI NĚJAK ŠOUFL…TOHLE JE BUDOUCNOST?
Dnes nás navštívilo přes 600 přátel. Díky! Až nás budou miliony půjdem proti větru. Zatím si kupte bouchačky a čekejte doma dokud nezavolám. VČELY LETĚLY KRÁSNĚ!
