2. března 2012 - Hušák / Okamura / Janeček

Milý deníčku,

sedám k tobě, abych pokračoval v novinkách pro mé příznivce a zejména pro moji gardu. No, vlastně, sedám, musím se přiznat, že u tebe ležím. Ležím a diktuju tě do mp3. To bude zase pošušňáníčko.

Bože, ty doutníky, že odbočuju, doutníček, to je nádhera. Doutník a k tomu panák whisky se sodou nebo bez sody nebo koňak, to je taková radost. Já vám dám zdraví, vy Bruselští hajzlové! Vy mi budete poroučet, abych byl zdravej, vy šmejdi! Teď si zabafám. Bože to je slast….škoda, že to z toho čipovýho blba nemůžete cítit! Četl jsem, jak si Werich pozval Jirku Suchýho, doufám, že se neopakuju, a rozmlouvali spolu a Jan Werich při tom inhaloval, protože měl těžký astma, z nějakýho přístroje kyslík. Vždycky jeden doušek kyslíku, a pak šup cigáro do huby, krásnej páv, vyfoukl kouř a zase kyslík. To jen tak na okraj.

Dobrá zpráva je, že mi znovu volal pan Vachulka z Český muziky a říkal mi: „Ringo, Praprapra je už přes 8 000 nosičů. Platinová deska by se řeklo u elpíčka. Je to prostě platinový. Je to něco neslýchanýho v dnešní době, když nosiče vůbec nejdou, tak Praprapra se pořád prodává.“ Mám z toho radost, ale tu platinovou desku mi nikdo nedá. Já jsem nikdy v životě nic nedostal. Dokonce, když dávali Jiřímu Schelingerovi cenu za celoživotní dílo, tak mě tam ani nepozvali! Což, jak jsem už několikrát vtipně poznamenal, je, jako kdyby vyznamenali Lennona a nepozvali McCartneyho. Jako kdyby vyznamenali Kolbena a nepozvali Daňka. Závist bezbřehá a zloba blbounů, kteří nikdy neprodali 8 000 DVD nosičů. Jo….kecám, byl jsem vyznamenaj a Jirka Schelinger taky! Komsomolci v Togliatti nám dali ,,Početnuju gramotu,, vysoké Komsomolské ocenění práce. Když byl nějaký průser z Big beatem, tak jsme tím v Praze mávali komunistům před nosem a to je vždycky přibrzdilo. Tak to soudruhovi Ringovi odpustíme, když mají vysoké komsomolské vyznamenání!

Poslal jsem Praprapra Darje Klimentový do Londýna, abych se pochlubil jí a její mamince, svým životním dílem!. Připravuju pokračování, ale nevím, jestli se s tím čapnu.

NESAHEJTE MI NA HUŠÁKA!

Volal mi doktor Hušák, můj přítel. Mám Hušáka rád a zcela ignoruju veškeré urážky, který na jeho hlavu míří. Nevidím do toho, nevím, jak hospodařil, komu co dával. Sportu určitě něco dával, dával hodně, protože za ním spousta sportovců stála, a myslím, že stále stojí. Ke mně se choval vždy slušně, mile, přátelsky. Víte, že já mám rád vtipný lidi, tak já nemůžu o něm říct nic, jen samé dobré věci.

Vždycky si vzpomenu, samozřejmě zase mi bude spousta lidí nadávat, ale zase jenom blbci, jak chtěli na Duceho dceři, aby řekla, že tatínek je svině. Pro ni nebyl svině, s ní si hrál, nosil jí dárky, byl na ni milej. Proč by to měla o tatínkovi říkat? Může říct: Já s některejma věcma, který otec dělal, nemusím souhlasit, ale byl to můj tatínek, vy debilové. A mám ho ráda. Tak já mám rád Hušáka. Ale co mi vlastně doktor Hušák chtěl? On má vždycky nádherný nápady. Až si přečtete knížku Generace Beatles, tak se dozvíte, jak doktor Hušák mě chtěl jmenovat, připravoval totiž odtržení Prahy od Český republiky, že by Praha měla být samostatný stát a nabídl mi místo velvyslance Prahy ve zbytku republiky, což mi přišlo vtipný. Dr. Hušák má spoustu výbornejch nápadů, ne všechny ale může dotáhnout do konce. Tak mi teda volal a říkal: „Ringo, co bys tomu řekl, kdybych ti nechal udělat sochu.“ To se přece krásně poslouchá! Copak můžete mít nerad člověka, kterej vám chce nechat udělat sochu? Představa, jak mě vytesají z kamene ještě za mého života, mě naplňuje pýchou a každej je ješitnej. Přiznejte si to, milí moji příznivci, že jste taky trochu ješitové. Vzpomínám si, když vyšla za bolšána moje první knížka Z mého života, kterou vydal v jazzový sekci, statečný Zajíček, tak mi volal a říkal: „Víš, co nejvíc na ÚV rozzuřilo soudruhy?“ Protože na titulní straně toho legendárního vydání, hodně z vás ho má, to už je dneska historický vydání, je moje busta. Ale je vytvořená na počítači, není opravdická. A komunistům tak strašně vadilo, kdo si to dovolil udělat mně bustu, zatímco jim ne. Tak to mně přišlo legrační, že nevěděli ostatně stejně jako já v té době, co umí počtač?! . Jestli budu mít sochu od Hušáka…zkusil bych jí umístit na prázdné místo po Stalinovi na Letné. Klidně i pod ten metronom.

Mimochodem doktor vybudoval Arénu, Aréna O2 se jmenuje, to je název arény, co? Hušákova aréna by tomu měli říkat, protože to postavil s osobní statečností navzdory všem blbům, nikdo mu na to nic nedal. Nakonec to, myslím, finančně nezvládli. Ale zásluha tu je, hala tu je, tak co? Zaplaťpánbůh za ni, důležitej je výsledek, jak správně říkal Gott. Na to ti prdim, že jsi řekl napravo a myslel jsi nalevo!!! Víte hovno co, moji milý Web návštěvníci, kdo četl deníček od ledna ví o čem píši! Tak hupky zvědavci, už si klikejte začátek.

Taky kontroluju statistiku mých webových stránek. Žádná sláva. Vlastně já jsem začal v lednu, tak v průměru kolem 200 lidí se dívá na mý webový stránky. Já mluvím, když říkám 200, o těch, kteří do nich vstoupí. Protože jak mě Novotný poučil, ty tří vteřinový, ty jdou hned pryč. Ale jakmile to otevře a už se v tobě prochází, to už je návštěvník. Tak jsem si začal dělat graf. Každej den si píšu, jestli bude stoupat nebo ne. Měl by, protože já plním fest svoje webový stránky. Nebudou-li pěkný, nebudou-li se líbit, tak je zase zavřu a vyseru se na ně. Ale zatím tomu tak není, jak vidíte, píšu vesele dál. Co mě překvapilo, že o weekendu návštěvnost klesá??? Petr mi uklidnil s tím, že čumíte hlavně v práci…né při kanalizačním výkopu, to né, ale ouřadové v kancelářích! Čert vem pracovní dobu, jak mi napsal Láďa Vostárek….práce není pinďour! Klidně dva…tři dny postojí. Do všech kanceláří letí mé srdečné díky!

BOŽSKÁ MARYLIN – BUDIŽ TI ZEMĚ LEHKÁ!

Dokončuju Marilyn Monroe. Moje počáteční nadšení se mění, Marilyn si jednak přestává bejt podobná, má velké množství zubů, protože jsem jí neuváženě udělal tzv. smokey pusu, protože něco o ní vím. Jak jsem počítal, tak má jenom vepředu nahoře 14 zubů a 14 dole a to tam nejsou stoličky. Ale taky se mi nepovedly oči. Chvíli jsem měl pocit, když jsem se na to koukal, s takovou pýchou jsem to maloval, i jsem si říkal v duchu, promiňte mi to,…. jestli já nejsem umělec. No, nebudu se ukvapovat. Marilyn se nepovedla, ale už je zarámovaná. Můj přítel Skácelík v Olomouci má velkou retrospektivní výstavu svých děl a svých malířů, u příležitosti 20 let existence galerie ,,SKÁCELÍK,,! Požádal mě taky o olej do Olomouce, tak zvažuju, že mu tam Marilyn pošlu, uvidím, co v Olomouci na ni, že bych zastínil Svolinského orloj?

Taky mám připravenej obraz ,,Svatý Václave, oroduj za nás,,. To myslím prezidenta Havla. Udělám ho celýho ze zlata. Opatřil jsem si zlatou barvu, bude zlatej, udělám mu svatozář a uvidím. První zavolám Dáše Havlový, která mě chtěla navštívit, aspoň mi to babizna vyřizovala, která s ní točí Sanitku, že by se docela přišla podívat. Ona už jeden obraz Dáša má. Ukážu jí Havla jako první, jestli se jí bude líbit, nevím. Ale udělám ho, jak nejlíp umím.

JANEČEK SE KTERÝM JSEM ,,HRÁL KULIČKY,,.

Mimochodem, slyšel jsem Frantu Janečka, jak mluvil o Bídnících v programu, co ho sebrali Okamurovi a udělali z toho impotentní program ,,NIC,,. ,,Jak se máš, Česko?,, se to myslím jmenuje, nebo tak nějak. A hlasatelka Štěpánka, mluvila s Frantou Janečkem. Když jsem ho viděl, tak jsem měl velkou radost, jak Franta vypadá! Planeta opic. Starej šerednej člověk, pytle pod očima, strhaný rysy. Já, protože vypadám stejně jako on, tak mě to vždycky potěší, když vidím vrstevníka, který vypadá jako já. A mám ho rád, známe se 60 let. Mluvil skvěle, mluvil tak chytře, tak pregnantně, tak věcně. Obdivoval jsem ho. To je manažer! To je produkční, to je producent! Nemá to chybu, jak člověk vyzraje k stáru jako víno. Vzhled nic moc, ale za tím veliká osobnost. Taky jsem si představoval,… hned jsem si v duchu psal scénář a točil grotesku, jak ta nádherná božská Mátlová s těma dlouhejma nohama… Franta Janeček leží v manželský posteli a volá na ni. Nevím, jak se jmenuje, jestli Jiřinka nebo Věruška. Volá: „Věruško, už jdeš hajat?“ A Mátlová říká: „Už jdu, miláčku.“ Vejde a zařve: „Ježišmarjá.“ vidí Frantu, jen stěží potlačí výkřik hrůzy, ale vzpamatuje se a řekne si „No co, člověk nesmí dát na vzhled. V příšerný skořápce tu leží geniální a skvostnej člověk.“ Není to nádhera, to, co tady vykládám?

SAVANAROLA OKAMURA

Mimochodem, někdo mi poslal Okamuru, jak mluví z Londýna. Tak krásně mluvil. Co slovo, to vytesat do kamene. Pravda. Tak jsem si říkal: Okamuro, Okamuro, kdypak ty asi vyletíš z dálnice, kde oni je to vyhazujou, ta BISka???? Někde u Pelhřimova nebo kde to lítaj nepohodlný politici ze silnice. Tak mu řeknu, ať radši jezdí starou hradeckou. Tak to jsou všechny novinky.

A co vám dlužím? Tak jako Nova vždycky na konec zpráv říká, že se narodilo slůně nebo nějaké zvířátko, nebo borec nakonec…tak víte, že my máme svoji oblíbenou Rosamunde Pilcher.

Takže Rosamunde Pilcher napsala pecku, která se jmenuje Dlouhá cesta ke štěstí. Der lange Weg zum Glück. A teď poslouchejte tu nádheru: Po nezdařených zásnubách (to muselo bejt drama! Čím se asi nezdařily?)…. odjíždí mladá žena zapomenout na své zklamání k dávnému příteli. (To znamená, že se s ním kdysi kamarádila, ale nikdy mu nedala husa blbá.) Tak teď se mu jede vyplakat na rameno. Netuší, že se blíží k nové lásce. Jakpak to asi dopadne? Až ho uvidí, tak si řekne: Jak já blbka jsem mohla takového zlatého člověka nemilovat. Prokoukla jsem, prozřela a teď tebe miluju, Hansi, nebo jak se jmenuješ, Němče Krásný! A skončí to – nová láska, nový sňatek. Rosamunde, jsi božská! Jestlipak máš velký kozy?