19. března 2012 PÍČA BRANKÁŘI VOSTÁREK

Milý deníčku,

máš štěstí, dneska mám dobrou náladu, protože jsem včera prodal „Píču“. Můj kamarád Richard si ji koupil a pověsí ji na čestné místo.

Vždycky mám radost, když někdo projeví zájem o můj obraz, což je pochopitelný, ale budu ji muset malovat znova. To už bude osmá. A přestože mám k objektu velmi krásný vztah, tak když už malujete obraz poosmý, ta pečlivost sice nezmizí, já neodfláknu obraz, ale už z toho nemáte takový potěšení, jako když malujete první nebo druhou. A vždycky znova prodělávám stejnej zápas, ten nesplněný sen každýho malíře, já ho sním taky a je to bohužel nerealizovatelný. Prodat obraz, přijmout peníze a obraz si ponechat. To se mi ještě nepodařilo ani jednou. Vždycky obraz odešel. Taky mě napadlo, jestli jsem si s tou „Píčou“ nezničil kariéru. Představil jsem si, jak se objeví po stu letech v historickém kalendáři, až já už tu dávno nebudu, přátelé, já vás tady zanechám s vaším smutkem, tak se se tam objeví stručná noticka….. Před 150 lety se narodil František Ringo Čech, malíř „Píči“. Nevím, jestli to bude důstojná památka. A dětem mých vnuků budou říkat, není to váš prapradědeček, co namaloval těch 350 píč? A oni se budou stydět ….ne…ne….né….to je jenom jmenovec! Náš prapradědeček píču nikdy neviděl…. umřel jako panic! Sám jsem si to nadrobil.

Protože někteří z vás se ke mně dostanou přes maily, který mají, přesto, že já jsem na svejch webovejch stránkách nechtěl, abych měl s váma kontakt. Přestože vás mám všechny strašně rád, umím si představit, jakejma kravinama byste mě zasypali a na jaký blbosti bych musel odpovídat. Ne všem, ale… Nevykládejte si to špatně, moji drazí přátelé, moji lásku k vám to neumenšuje, ale nechejme to na takovým kontaktu, jakej máme teď. Chtěl jsem říct, že jsem zjistil, že hodně z vás vlastně neví, jak žiju, jak si organizuju den, přestože jsem to psal už v několika knížkách. Tak považuju za správný, abych to tady na mých nových webovkách zopakoval.

S RINGEM SE NEDÁ ŽÍT!

Vstávám, je to s podivem, celej život ve 4 hodiny ráno. Je to strašný, jsem jestřáb, nejsem sova. Vstávám ve 4 hodiny, probudím se, jsem čilej, plnej energie, mám dobrou náladu, jsem dokonale vyspalej, ale když si kliknu budíka a vidím, že jsou 4 hodiny, tak si říkám ježišmarjá nejsem já magor? A snažím se do půl pátý se válím, ale už nespím, už mi to v hlavě šrotuje, už si říkám, co budu dělat, co mě čeká, že bych měl malovat, že bych měl psát. A co budu malovat a co budu psát? Takže vstávám ve 4.30. Teď už je to veselejší, protože začíná pomalinku svítat. Vidím opilce, jak se vracejí z hospody, kynou mi do oken a já jim mávám. Divěj se, říkaj si: Ringo si ještě nešel lehnout, ten je ale pilnej! Ne, omyl! Ringo právě vstal. Ranní hygiena. Underground se nemeje, pravda, ale já se meju, i když velmi nerad… čistím si zuby, také velmi nerad… a dělám to, co, přátelé, většina z vás, automaticky. Bože toho času zbůhdarma promrhaného v koupelně! A přitom už si sumíruju v hlavě, co budu dělat, těším se na práci… pravda, někdy to velmi rychle zkrátím tu hygienu, ale ne vždycky. Většinou, když čekám nějaký návštěvy, tak tomu dám víc. Odstraním ze sebe pach olejových barev, doutníků a whisky nebo koňaku, abych nedělal ostudu. Vyndám z myčky umytý nádobí a dám věci do pračky, buď peru na 40 nebo na 60. Dneska už jsem vycvičenej, jak mi holky stále nadávaly, babizna, snacha i dcera, tak už prádlo nebarvím. Už peru tmavý barevný zvlášť a bílý zvlášť. Až do svejch 65 let jsem vždycky vyndával z pračky jednotné růžové prádlo. Už to nedělám. Pak jdu a vařím si kafe. Určitě jsem vám už napsal, jak já zacházím s lidma, který chtěj čaj. Novotný mě vždycky pomlouval, že vařím nejhnusnější kafe v Praze, tak jsem si koupil drahej kávovar. Možná, že se teď opakuju, že už jsem to někde na stránkách deníčku inzeroval. Uvařím si výborný kafe. Jedno až pět. Všechny je postupně piju při malování nebo při psaní. Jak víte, čaj jsem vyloučil. Když přijde někdo a chce čaj, tak mě to strašně naštve, protože si říkám: „Heleďte, já jsem si koupil drahej kávovar a vy teď chcete čaj, tak to jsme se nedomluvili. Buď kafe nebo nic.“ Ale aby mě nepomluvili, když odchází, tak jim říkám: „Tady máte ten váš zaprděnej čaj, vemte si ty pytlíčky který jsem vám neudělal, uvařte si ho doma.“ U mě nemá čaj co dělat. Přesto, že když jsem teď viděl Čajovou cestu, tak jsem všechny tři díly sledoval s takovým napětím a s takovým vzrušením, že jsem si dokonce říkal, jestli jsem v minulým životě nebyl vodič karavan. Jestli jsem nevozil čaj Pu - er. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem šel na zkoušku do Reduty, vedle je prodejna čaje, krásně voní. Tak jsem tam vešel, neprozradil jsem svůj pravý vztah k čaji, nechal jsem si Pu -er ukázat. Mladý holky, který tam prodávaj, bylo vidět, že to mají rády, mi o čaji vyprávěly. Tak jsem si říkal, že koupím Michalovi Pu -er. Čaj, kterej jsem možná v minulým životě vozil s karavanou do Lhasy.

NOVOTNÝ ZVYŠUJE NÁSKOK V NEMOCECH!

V tuhle dobu není nikdo jiný vzhůru než Petr Novotný. Pokud mám pocit, že bych chtěl s někým komunikovat, tak když zavolám, Petr mi to zvedne v jakoukoliv hodinu. Tak tomu bylo i dnes, trošku mě zarmoutil, protože mi radostně oznámil, že má další prášek. My spolu soutěžíme, bylo to 8:7 pro něj a dostal další, devátý prášek. Myslím, že na tu pokračující cukrovku, kterou říkal, že ji zlikviduje důslednou kázní a zhubnutím a odstraněním cukru ze svého života. Z telefonátu jsem vyrozuměl, že se nestalo. Naopak, vede 9:7. Já beru 3 ráno a 4 odpoledne. Takže Petr zvýšil svůj náskok.

OSTRAVSKÁ BRANKÁŘSKÁ ŠKOLA

Teď jsem nevěděl, co mám dělat. Měl bych připravit Generaci Beatles k vydání, ještě nějaký korektury, připravit tam fotografie, nebo malovat? Mám zakázku. Můj přítel z Ostravy mi zadal obraz, který se jmenuje Ostravská brankářská fotbalová škola. Chci, aby na něm byli všichni slavní brankáři, kteří vyrostli v Ostravě. Já jsem si teprve potom uvědomil, přestože fotbal miluju a sleduju ho celej život, že to je zvláštní, že mě to nenapadlo nikdy předtím, kdo všechno v tý Ostravě vyrostl a kdo tam bude na obraze. Jen namátkou: slavnej František Schmucker; Pavol Michalík; Ivo Schmucker, jeho syn; Luděk Mikloško, Queens Park Rangers, Westham United, Anglie; Pavel Srníček, Newcastle United; Jan Laštůvka, FC Fulham, Westham United; Michal Daněk, West Bromwich Albion; Tomáš Raška, Trnava; Petr Bolek, FKSenica; Marek Čech, Rusko; Antonín Bůček, Sokolov; Jakub Sokolík, FC Liverpool. To je přece tak nádherná bilance! S chutí se do obrazu pustím. Ale asi ne teď, teď diktuju deníček. To jsem si nadrobil s tím deníčkem, zabere mi vždycky minimálně třičtvrtě hodiny, když ho diktuju vleže do toho podivnýho MP3.

Dokonce mi můj kamarád přinesl velkou knížku o slavných brankářích, abych věděl, kdo jaký má vlasy. Figurky, ty já namaluju. Vy, kdo znáte moji malířskou tvorbu, víte, jak budou ti brankáři vypadat, ale vlasy by měli mít každý svoje. I když si nebudou podobní, tak blonďák by měl bejt blonďák, brunet by měl bejt brunet a černej černej. Takže mám už hotový figurky a teď budu k tomu dodělávat vlasy.

BABIČKO! JSME NA TEBE PYŠNÍ!

Jak se tak připravuju, tak cinkne mobil. A každej den se opakuje stejná situace, vždycky mě zahřeje u srdce, říkám si: Třeba je to nějaká ,,smokey girl,, která se rozhodla, že Mistrovi zpříjemní stáří. A není!, není. Je to zůstatek na vašem účtě je… A teď je nepotěšující částka. A znova si říkám: Musím se trošku krotit. To ty zrádný karty. Když platíte kartou, nevidíte peníze, to je stará vesta, proto ty karty jsou. Mám pocit, že jsem nic neutratil a teprve, když mi ráno cinkne, kde jsem se s tou kartou oháněl, tak si říkám, no, smůla. Radši, kdyby to byla ta ,,smokey girl,,. Prozradím vám něco, co nikdo neví. Když jsme byli se Schelingerem v Polsku, jako předkapela Smokie, tak mi jednou večer ožralý Chris Normann ( Next door to Alice) prozradil, že název skupiny má určitou návaznost na orální sex! ( A pak že na to pořád myslím jenom já!) Stále píšu v duchu nějaký scénáře, žertovné scénky, teď mě napadlo, jak se nějaký zestárlý 70 letý krasavice, vnuci ptají: „Babičko, my jsme slyšeli, ….my jsme se tě chtěli zeptat, jestli je pravda, že ty a Mistr Ringo?“ A ona se zasní, v jejím oku se objeví slza a řekne: „Děti moje zlatý, je to pravda. Akorát já kráva jsem si nenechala vystavit stvrzenku nebo fakturu. Teď mi to nikdo nevěří.“ Hezká představa.

MARTA REŽÍRUJE Z HOSPODY

Včera přišel noční telefon. Málokdo si dovolí mi volat v noci, protože vědí, že i v 9 hodin večer mě budou budit. Volala Marta, moje oblíbená herečka ( ta může!) - naivka z mého divadla, která u mě hraje. ( První milovnice v divadle je nyní Tereza Šefrnová, která Bohu – žel uplatňuje svoji specializaci mimo soubor ) Udělala mi velkou radost, ( Marta, ne Terezka) už zřejmě měla něco vypito. Uměl jsem si tu situaci představit, protože byl za ní v pozadí slyšet zvuk hospody, cinkání sklenic a hučení, jak sedí s kamarádama u piva. To jsou takoví ti, co chlastaj, hovno dělaj, hovno uměj, ale do všeho mluvěj. Ti, jak jí říkaj: Marto, víš, my bysme to udělali jinak….. Řekni Ringovi, že tohle by neměl…. a tady by mělo bejt tohle…. a támhleto. A dávaj rozumy. Marta vždycky dostane kuráž, protože má ke mně velmi blízko, Marta ví, že si může k Mistrovi leccos dovolit. Vy, kteří mě znáte, víte, proč asi. A začala mydlit spoluhráčům. Víte, jak poznáte, jestli je soubor živý organismus? Jestli je divadlo živý, nebo mrtvý? Samozřejmě v divadle musí být sex, jak vám herci nešukaj mezi sebou, tak můžete divadlo zavřít. Není v něm život. V divadle taky musí bejt hysterická primadona, bohužel. Nebo bohudík. Uršula je vlídná stařenka. Geniální primadona. Ona netýrá nikoho. Ale pamatuju se, jak Helenka Růžičková, ta dávala zakouřit všem mladejm holkám v souboru. Čunderlíková plakala, Činčerová plakala, Kubelková plakala,. Všechny holky Helena rozplakala. Nadávala jim, kárala je, učila je. Bylo mi holek líto, ale říkal jsem si: Ano, moje divadlo žije.

Marta mírně nametená mydlila Evženovi Hájkovi, že to nezvládá, abych ho hlídal, že je drzý…, že mu svěřuju větší role, než zvládne, abych se u něho trochu mírnil. Pak mydlila dvojčátkům Černým, Lucce a Báře, to jsou moje posily. Já už jsem se o nich zmiňoval. Že jsou velmi mladý. Ptal jsem se „Co vlastně, Marti, máš proti nim?“ „Ne, nic, akorát že jsou strašně mladý! Strašně mladý,“ říkala Marta. „To je na závadu, Marti?“ „No ne, ale že vypadají jako děti a nevzbuzují v divácích sexuální žádost.“ To byl nádhernej argument. Marta je chytrá. Říkám: „Nevzbuzujou žádost možná, ale nezapomeň, víš sama, Marti, co je mezi náma pedofilů. A ti pedofilové se z nich musej posrat. Z Lucky i z Báry.“ Vylila si moje vycházející hvězda srdce, a nakonec mi řekla: „Já ti nechci nic vnucovat, to je tvoje věc, promiň, promiň, nezlob se na mě, tohle jsem ti prostě musela říct.“ A zavěsila. A kluci a holky v krčmě určitě říkali: Řeklas mu to? „No řekla.“ Tak ji pochválili a pokračovali v ožírání, zatím co já jsem znovu usnul.

V Děčíně bylo divadlo vyprodaný. Řeknete si, Ringo se pořád vychloubá. Mám radost. Poprvé jsem taky využil mých forbín a propagoval jsem svoje webovky, svůj deníček. Sleduju přesně, kolik se dívá každej den, vedu si evidenci. V sobotu se vás dívalo asi 520, v neděli asi 490. Mě to tak mrzelo ta ztráta. Říkal jsem si, co asi, teď to nechci počítat, ten úbytek, co dělali blbci, že se nedívali? Hned mám pocit, že jsem něco zkazil, že jsem nebyl dost zajímavej.

BOŽSKÁ DARIA.

Ale potěšila mě paní Klimentová, matka božský Darii, hvězdy hvězd. Vlastně její dcera mi napsala, že maminka sleduje deníček a že jí ho předčítá. Tak paní Klimentová, jste skvělá. Díky! Jen pokračujte. Udělala jste mi radost. Tak vy jste se určitě dívala, vy nejste jedna z těch, kteří mě v neděli vypustili. Tak musím bejt ještě lepší a ještě lepší.

Mimochodem, napsala mi Daria, že bude asi za 4 měsíce tančit ,,Giselle,, v Jihoafrický republice. Tak jsem na vás holky pyšnej, to je nádhera. Jako kdybych tam jednou nohou tančil i já, a jejím prostřednictvím celá naše zubožená vlast, když naše slavná krajanka pokořuje planetu… Pamatujte si její jméno, vy blbouni. Daria Klimentová, hvězda, hvězda, hvězda!

CHLASTÁ VÍŤA?

Nechal jsem u Pokondrů pozdravovat Vávru a nedoneslo se ke mně, co mi Vávra vzkázal. Prý je velmi zuboženej. Takovej skvělej kluk a výtečnej bubeník. Už jsem to psal minule, něco mu uřízli. Nevím, jestli kus nohy nebo ruky, ale myslím, že pořád chlastá první ligu a hlas určitě neztratil. Možná, že tím chlastem se víc přiblížil Schelingerovi, že bude mít ten nádherný chrapot.

CIBULKA NEČTE MAILY!

Zase mi Necenzurované noviny poslali 40 odkazů. Teď už jsem poučenej. Vy si pamatujete, jak jsem neuváženě, protože mám Cibulku rád, dal ,,tisk,, a vyjely mi všechny ty odkazy, jelo mi to třičtvrtě hodiny. Spotřeboval jsem na to celej ten velkej blok papíru. Tak už jsem poučenej, na nic jsem nekliknul a napsal jsem jim: Běžte do prdele, už minule jsem vám psal, že bych chtěl telefon na Cibulku, volové. Jak chcete porazit bolševika, když nečtete maily? Pošlete mi telefon na Cibulku, kreténi. Odeslal jsem to.

LÁĎA VOSTÁREK A PODRAZÁŘ RINGO!

Lidi mi posílaj vtipy a různý klipy - fóry. Ale od Ládi Vostárka, ….od doktora Vostárka, je výtečný právník, od něj chodí jenom anekdoty špičková kvalita. Poslal mi zase nádhernou věc. Musím ho tady zacitovat, protože se mi to líbí. Vostárek píše: Psychologové potvrzují, že pokud si chce člověk udržet celý den dobrou náladu, měl by dát aspoň jednomu člověku přes držku!

Myslím, že to platí. Na Láďu mám nádherný vzpomínky, protože jako strašně mladej kluk strašně mladýmu Ringovi a celý kapele dělal tzv. managera. Já jsem Láďu poznal jako automobilovýho závodníka, měl myslím R8 a tou nás občas svezl. S ním jet v autě, to byla nádhera. Byl to pěknej, statnej chlap, líbil se ženskejm a my jsme v kapele na něj trošku žárlili. Já se pamatuju, jak jsem mu v Brně U Jakuba v hotelu udělal strašnou sviňárnu. A sice, jak za náma chodily ty krásný ženský, kde jsou dneska doprdele? Kam se poděly, teď to mohu jenom konstatovat. Přišla jedna nádherná, byla manželka nějakého Rakušana a protože s ním zřejmě nebyla moc spokojená, tak ho trestala s rockovými hudebníky. A Láďa ji někde sbalil. Opravdu to byla krásná ženská. Láďa s ní strávil noc. Přivedl ji mezi hudebníky do kapely, a dal ji v plen…mluvil jsem s ní hned o filozofii, abych měl navrch a připravoval jsem si půdu. ( Vidíte vy tržní volové, jak jsme se museli snažit…bojovat…usilovat…zatím co vy jdete do bordelu a platíte! Bez poezie! Bez nemilosrdného boje s ostatními vlčáky! Ani si z holkou nepokecáte, protože by vám to přiůčtovala! ) Hned druhej den jsem krásné děvče ukořistil a napadla mě velmi vtipná, ale příšerná věc. Ona samozřejmě chtěla se mnou kamarádit. Víc, než jenom jako. Ne jenom dneska v noci, Ringo, ty na mě zítra zapomeneš a už si mě nebudeš všímat. Jestli chceš, abych si tě všímal furt, sliboval jsem, abys byla pořád moje jednička (to jsem lhář, příšerný, ale vidíte, pamatuji si jí do dneška! Obličej né! Ale ty krásný nohy a kozy!)

Chcešli moje trvalé přátelství uděláš, co ti teď řeknu. A když ano, tak ti to do smrti nezapomenu. Když selžeš, tak tě už nechci vidět. Vylekala se, slíbila, že to udělá. Šli jsme tedy dolů, tam seděla celá kapela v restauraci, pili pivo a jedli. Byl tam i Láďa, dal si zrovna svíčkovou. Sodoma jedl Kulajdu. Ona měla nařízeno, že si stoupne doprostřed hospody a řekne nahlas přede všema co jsem jí před tím naučil. Mluvila nahlas na celou restauraci…. „Láďo, v sexu jsi teda ubožák. Můžu ti říct, že Božský Ringo, to je sekáč! Dneska v noci jsem poznala, co je pravej chlap, a ne ty… Strč si ho někam toho svého mrňouse….. To byla hrůza, takový podraz, dneska se za to stydím.“ Tohle řekla, celá rudá hanbou. Láďa se naštval, vzal tu svíčkovou, nalil mi ji i s těma knedlíkama na hlavu. A děqvčeti tu Sodomovu Kulajdu! To ale všechny všechny rozesmálo. Do tý urážky strašný a nespravedlivý, samozřejmě, do toho dramatu to vneslo takovou zábavu! Bože! Jak se rockeři dokáží výtečně a vkusně bavit! Vyhodili nás z hospody, a vyhodili nás i z hotelu U Jakuba. Půl roku jsme tam pak nesměli bydlet. Promiňte mi tuhle veselou historku, chtěl jsem vám ji říct. Láďa pak práva a je z něj výtečnej právník. Nevím, jestli jeho klienti znaj tuhle story. Znova zdůrazňuju, že dívka lhala. Láďa žádnou si takovou ostudu nezasloužil. Ale uznejte, že jako fór je to dobrý.

MOUDRÁ STAŘENKA

Mám tady opět 90letou stařenku, už jsem ji minule citoval. Zase jsem z ní něco vybral, protože má pravdu v mnoha bodech, kterých je 45, víc než 2/3, který stojí za zmínku. Stařenka píše: Když přijde na čokoládu, odpor je marný! Já myslím, že 90 % z vás mi dá za pravdu. ( Dnes jsem při čtení v posteli sežral celou Andulčinu Milku! )

Stařenka radí…. Jestliže vztah musí být tajný, neměly byste v něm být, děvčata. To si pamatujte. Jakmile vám začne říkat chlap, že by se to mělo udržet v tajnosti, hned ho kopněte do zadku. To ne, chytré děvče do utajeného vztahu nejde. Nekončí nikdy dobře!

A je tu kalendář. Zase nám udělali radost. V pondělí 19. března je svátek Josefa, patrona tesařů, stavbařů, inženýrů a dělníků. V katolickém kalendáři píší, je to slavnost svatého Josefa, pěstouna Ježíška. Já si představuju ať čtu cokoliv, tak si v duchu pouštím film… jak byl Ježíšek ještě mladej kluk, ještě než se vydal na svou strastiplnou a smutnou pouť životem, tak musel jistě pomáhat tatínkovi v tesařský dílně. Oni mu neřekli: Ježíšku, Josef není tvůj tatínek, on je jen tvůj pěstoun. Tvůj otec je Duch svatý. To mu tutově neřekli. Ale určitě musel pomáhat v dílně. Mě by zajímalo, jestli mu to šlo, jestli byl šikovnej. Jak hobloval, jestli dělal falci, týble… nebo jestli jenom pomáhal tatínkovi přerovnávat prkna. A jak svatej Josef, tenkrát ještě ne svatej, když seděl v Betlémě Judském v hospodě a kamarádi se ho ptali: Co ten tvůj Ježíš, Pepo? Má se k dílu? A on ……Je hodnej,…. je takovej zádumčivej, hodnej mládenec to je, ale myslím, že na tu tesařinu moc nebude. On teda dělá, co mu řeknu, ale je vidět, že k tomu nemá moc vztah. Já mám pocit, že to v životě někam dotáhne, ale tesař z něj asi nebude. To je pěkná představa, ne? Všimněte si, vy, co nečtete jenom deníček, určitě jste si přečetli moje rozbory v kolonkách nahoře, jak se choval Mozart doma, co Cosima, co Wagner vyváděl. Jsou to takový hloubkový sondy do lidských duší.

JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY!

Před 75 lety se narodil kameraman Emil Sirotek. Zemřel v roce 1999. Zmiňuju se o něm proto, protože byl můj velkej kamarád. Měl jsem Sirotka rád. Byl to prostě skvělej chlap. Znali jsme se celej život a navíc to byl vynikající kameraman.Byl mi blízký, proto se o něm taky zmiňuju, jak jsme měli hodně práce, já jsem hodně hrál, on hodně točil, tak jsme se nemohli scházet a povídat si novinky a těšit se z našeho přátelství, tak on vždycky, ať točil jakejkoliv film, šel za režisérem a říkal: Prosím tě, já bych chtěl mluvit s Ringem, dej mu nějakou roli, pozvi ho aspoň na jeden natáčecí den, ať si pokecáme, protože namáme čas na to, abychom se scházeli, jeden filmovací den stačí, my se vykecáme. Většina režisérů mu vyhověla, protože Sirotek to byl pan kameraman! On vlastně způsobil, že jsem hrál ve filmu ,,Jak svět přichází o básníky,,. Tu roli jsem dostal jen proto, že se mnou chtěl Sirotek mluvit. Teď vám tady po třiceti letech odhaluju pravej důvod proč jsem hrál toho lázeňskýho showmana. Ne, že by si režisér Klein řekl: ….na tuhle roli by byl dobrej Ringo, zavolejte mu někdo z produkce. Ne, Sirotek si se mnou chtěl pokecat, tak mi to dali, jel jsem do Mělníka, natočil jsem roli, která mě v podstatě proslavila na filmovém plátně. Je to s podivem, dodneška jsem to nepochopil. Vlastně je to epizodní role a vděčím za ni Emilu Sirotkovi. In memoriam díky, Emile. Doufám, že jsi v nebi a ne v pekle, kam přijdeme my ostatní.

KALENDÁŘ IDIOTŮ

A ještě jednou kalendář: To je teda zase síla. Blbci mi dělaj radost. Opravdu. Je ,,Mezinárodní den zdravého spánku,,. Nad tím se zastavuje rozum. Jak je něco takovýho možný? Co nezdravý spánek, co neklidný spánek? A vůbec, proč by měl spánek, vy debilové, mít svůj den? Hovada, hovada. Já to tady uvádím jen proto, aby byla legrace i když trochu smutná, protože ty hovada co to vymejšlej si platíme ze svého!!!

ROSAMUNDE

Myslím, že to z kalendáře stačí. Takže už nám zbývá jenom božská Rosamunde. Copak nám připravila, hlavička geniální?

Představte si: ,,HUDBA V SRDCÍCH,,. Melodie der Herzen. Strhující děj! To je něco nádhernýho. Poslouchejte. Osamělý muž a osamělá žena. To je nápad, co? To je dvojka!Jak originální a nezvyklé…. Oba mají děti a bolestné životní zkušenosti. Další novinka. To jsou mi věci! To je něco tak neobvyklého! Ale přichází optimismus…. Ještě, než jim dá osud novou šanci, podrobí je těžké zkoušce. Co to asi může být? Co myslíte? Diktát z němčiny, volby do senátu, nebo nějaké pokušení? Že by sex? Že by žravost? Vykecám vám konec! Láska a hudba v srdci vše zachrání! Díky za zprávu, Rosamunde.

DOMÁCÍ ŮKOL

A teď už jen domácí úkol. Dejte si tu práci, stojí to za to. Najděte si písničku z filmu Coco Chanel, kterou zpívá Audrey Tautou a Marie Gillain. Mimoto, že uvidíte dvě přenádherný ženský, uslyšíte krásnou písničku, která se jmenuje Qui qu’a vu Coco? Kampak se poděl můj malý Coco? Coco je psíček a ony zpívají, že manžel je jim nevěrnej a čím víc je jim manžel nevěrnej, tím víc je miluje malý Coco. Coco psíček se jim zaběhl a ony se hledají. Ptají se: „Nevíte, kde je náš Coco? Zaběhl se někde u Trocadéra.“ Mimo tý božský francouzštiny, jak oni vyslovujou Trocadéro, to božský r, se kterým mimochodem přišel Robespiere, (?) jestli je to pravda. Je to nádhera. Qui qu’a vu Coco? Kam se poděl můj Coco? Je to krásný, najděte si to, poslechněte si to, dáte mi za pravdu. Hned budete mít dobrou náladu! A vy, kteří máte talent, koukejte se to taky naučit zpívat.