18. května 2012 PŘEDPREMIERY – KREJČÍK – GOTT - RATH

NEJLEPŠÍ NOVINKY – ŽÁDNÉ NOVINKY

Určitě jsem už na předchozích stránkách vysvětloval, proč vlastně nemáme deníček, ale někdy téměř týdeníček. Možná, že jsem psal, že mě to hodně zaměstnává ta příprava deníčku, ale mnohem větší důvod je to, že já si vždycky dělám poznámky, novinky, který do deníčku přijdou, a někdy mi přijde, že se událo tak málo zajímavých věcí, že věci, který jsou úplně všední, vás nezajímaj. Což je pravda. No,… jak koho. Takže vždycky čekám, až mám pocit, že je papír s deníčkem aspoň trochu zaplněnej nějakejma novinkama, který zaujmou někoho z vás, pak se teprve do něj pouštím. Jako je to právě teď. ( doufám…?)

Začnu zase Zelenou zahradou. Byli jsme v Zelený zahradě, byla tam slušná návštěva, většinou štamgasti, my už se známe a radostně zdravíme. Želvička byla v rybníčku zalezlá, ale když mě slyšela, jak se halasně zdravíme s vrchníma a říkáme si ,,Smrt Spartě,, a radujeme se, že Sparta není mistrem, tak když mě slyšela, vylezla na kámen a celou dobu oběda jedním očkem po mně pokukovala. Taky už má skoro vyměněnej krunýřek. To jsem nevěděl, že se želvičkám loupe krunýř a pod ním už maj novej, větší. Škoda, že to nejde u lidí taková proměna. Shodíš pindíka a pod ním máš mnohem větší! Zelená zahrada – nevím, jestli tohle je zajímavá informace, ale když už jsem o ní psal tolikrát, tak se zmiňuju i teď.

KYNŠPERK – MĚSTO HRDINA!

Teď k tomu důležitýmu. Jeli jsme do Kynšperka. Poprvé hrát Ringovu školu života a sexu. Jeli jsme s velkými obavami, já s největšími. Herci dělali, že to docela umíme. Lidi nás přijali. Můžu říct, že úspěch jsme měli. Na to, jak já jsem se bál toho vystoupení, tak jsme úspěch měli. Měl jsem radost, spadl ze mě velkej kámen. Já jsem se ptal lidí v polovině, jestli to není hrůza, tak se smáli a říkali: Ne, ne, pane Čech, jen přitlačte. Tak jsem ještě přitlačil. Moc jsme to neuměli, tak na 85% ale šlo to. Jak mi řekl můj kamarád Tomáš, kterej mě vezl autem, že lidi to nepoznali. Všichni křičeli, protože herci, když si nejsou úplně jistý, tak mluvěj rychle a nahlas, aby si dodali sebedůvěru, že to uměj. V podstatě podle mě chyběla třetina textu, kterou nahradily pomocný slova a citoslovce: Ó, Jé. Guli třeba říkal několikrát, jak moji herci choděj mezi lidi a mluvěj s nima o manželství a o štěstí a o sexu,……: Á, tady seděj dva, jak dva holoubci, jak dvě hrdičky. A tady taky dvě hrdličky a tady dva holoubci a tady dvě hrdličky… Samozřejmě, že nevěděl, jak dál. Terezka mu něco hodila, něco řekla za něj. Milan Enčev byl skvělej, je příšerně nádherně oblečenej. On mimo jiné hraje v tom programu komisaře Evropské unie pro Čechy a Moravu, zmocněnce EU. Je to kosovský Albánec Sračko Mrdulič. Terezka mně udělala radost, protože se 4x převlíkla během vystoupení. To taky nejsem od herců malých forem zvyklý, já sám hraju pořád v jednom. Ale já můžu. Terezka ale pokaždý přišla a vzbudila v lidech svým oblečením hříšnou žádost. Umí to,….je to v ní. Všichni chlapi v sále mají pocit, že jí o přestávce ojedou! Dostali jsme kytičky od mý kamarádky Štěpánky. Já jsem měl u ní výstavu, to jsem si uvědomil, až když jsem přijel do Kynšperku. Mně se všechny štace pletou, protože jak furt jezdím, tak se mi slévaj města do jednoho, hospody do jedný, hotely do jedný podoby, ale jak jsem vjel do Kynšperku a viděl jsem Štěpánku, která nás přišla přivítat, tak jsem věděl, kde jsem. Dostali jsme všichni nakonec nádherný lilie. A já jsem si uvědomil, že lilii nemám na zahradě. Říkám v šatně: „Musím si tam taky vysadit, objednal jsem si u zahradníka jasmín, kterej nemám, tak taky nemám lilie.“ Někdo vtipně poznamenal: „Na lilie se vyser, ty budeš mít na rakvi.“ No, vtipný i nevtipný. Jak pro koho. Co mě teda herci nasrali, protože v šatně říkám: „Nenechte se uchlácholit dnešním úspěchem. Hra není hotová. Neumíte pořádně texty a není narežírovaná. Já jsem vlastně nic nerežíroval. My jsme šli jenom po textu, aby scénky byly vtipný. Měli bysme zkoušet.“ A oni nechtěli. Guli hned měl tisíc důvodů, proč nezkoušet a že je to docela dobrý. Věděl jsem to, čekal jsem to, nasralo mě to trochu, já je nechci nutit do zkoušení, ale budu muset. Dneska hrajeme v Kyjích, to měla být vlastně taková pražská předpremiéra. Máme zkoušku od 4, tam to budu s nima probírat. Musít to zkrátka dorežírovat za pochodu. Já jsem to dělal už mockrát, jsem na to zvyklej, ale sere mě to. U tohohle představení jsem chtěl, aby bylo precizní hned od začátku. Když na to půjdete, tak se budete smát, doufám. Kynšperk - úspěch!

SRAČKO MRDULIČ ZÁŘIL V KYJÍCH PŘED REŽISÉREM KREJČÍKEM!

Hráli jsme hned druhý den Dívčí válku v Říčanech. Sál byl plnej do posledního místa. To mě vždycky potěší, říkám si: No tak, Ringo, ještě to s tebou není tak špatný. Ale šlo o Dívčí válku. Dívčí válka je plná všude už 45 let a já jsem přesvědčenej, že bude i dalších 45 let. Že ještě i moji vnuci ji budou hrát a budou mít plno. Kdo nepřišel jako Marta Olšrová, hvězda mého divadla, samice nádherná moravská z Kravař. Přivedla režiséra Krejčíka, ikonu, legendu českého filmu. Přišel stařičkej pán s manželkou. Měl jsem radost. Seděl po straně, šel jsem ho pozdravit. Pozdravil jsem ho taky z jeviště, při forbíně jsem ho přivítal, řekl jsem, jak si toho vážím, že přišel takovejhle slavnej a vynikající režisér. Musím připomenout, že režisér Krejčík byl proslulej cholerik při natáčení. Mezi herci koluje spousta historek, někomu dokonce, myslím, dal facku. Jo….Kovařík dostal facku. Herec Kovařík, kterej furt zvedal ručičku a Krejčík mu říkal: Ne, Mistře, tu ručičku ne! Tu ručičku ne! Tak znova záběr. A zase Kovaříkova ruka jela nahoru. A Krejčík: Prosím vás, Mistře, tu ručičku ne! A Kovařík zase při dalším záběru ručičku nahoru. Krejčík vyletěl a dal mu facku. Říkal: Dědku starej, blbej, smradlavej, říkal jsem ti, že tu ruku ne! A Kovařík si to zapamatoval a ručička už nahoru nejela.

ZNÁMÁ POLITIČKA ŠUKALA S ARABAMA!

Marta přivedla Krejčíka k nám do šatny, kde se hned atmosféra posvětila příchodem takovýhle osobnosti. Jeho manželka je roztomilá stará paní. Já jsem říkal hercům: „Nebude to dlouho trvat a já budu taky takhle sedět v rohu na židli s holí a budu se klepat a někdo mě bude vítat na vystoupení.“ Vtipnej Sypal říkal: „Ringo, já bych si nebyl tak jistej, že tě někdo bude vítat. Sedět na židli s holí budeš, klepat se taky budeš, ale nejsem si jistej, jestli se dočkáš takovýho uznání.“ No co, mám vtipný herce. U nás v šatně je vždycky legrace. Krejčík mi říká: „Ringo, víš, že jsme se už sešli?“ My jsme se už několikrát setkali, ale já jsem se nikdy neodvážil Krejčíka oslovit. A on mi říká: „Když byla druhá volba prezidenta a Havla nezvolili hned v prvním kole, tak my jsme seděli spolu u stolu ve Vladislavském sále ještě spolu s dalšíma 6 lidma a vy jste tenkrát řekl, na to já nikdy nezapomenu. Šla okolo jedna vaše slavná kolegyně poslankyně a vy jste říkal: Jé, kluci…ta stará kurva šukala v hotelu Ostaš s Arabama. My jsme to tenkrát ocenili. Takovouhle pravdivou informaci, kterou jste poskytl u stolu mně a zcela neznámým lidem. Já jsem říkal: „Pane režisére, víte, že jsem byl vždycky statečný, i jako politik jsem nazýval věci pravými jmény.“

KDE TY, UKRÝVÁŠ SVÉ VÍNO?

David Rath nám všem udělal radost. Já jsem často psal o nevymahatelnosti práva v této zemi, když všichni viděli, jak David Rath sedí v tom autě policejním a čeká, až ho odvezou k novému místu jeho pobytu, kam ostatně patří on i podle mýho názoru 90 % jeho kolegů, možná 80, abych neukřivdil těm, kteří by taky kradli, ale nemají takovou šanci, jako měl Rath. Chtěl bych připomenout, kam až jde pýcha těchto lidí, kdy on jako hejtman a poslanec vůbec si nepřipustil, ….. člověk získá pocit nedotknutelnosti, když před vás kladou červenej koberec, kamkoliv přijedete, to se opravdu děje, tak zblbnete tak, že máte pocit, že jste král. No, nejste. Boží mlýny melou velmi pomalu, zaplaťpánbůh, že vůbec melou. Já dokonce myslím, že někde někoho možná nesemelou, že někde to nechaj až čertům v pekle, aby si to s politikama vyřídili. Ale inspiroval mě, udělám obraz, kde bude policista ukazovat rukou z obrazu směrem na diváky a bude se ptát: Kde ty schováváš svoji krabici s vínem? No, vtipné, ale možná, jak říká pan Houdek, můj oblíbený nakladatel a přítel: Stárne to rychle. Za nějaký čas si na to už nikdo nevzpomene.

ZACHRAŇTE BÉMA S JANOUŠKEM!

Jestli chcete, abych vám na stránkách deníčku prozradil něco, co vám nikdo jinej neřekne, je to zase moje zkušenost exposlance. Já bych za to moc nedal, vzpomeňte si, že policie ho sleduje už 1,5 roku. Je to jen hypotéza, zdůrazňuju, ale já se k ní přikláním. Někdo chtěl smáznout Béma s Janouškem a tak to zamázli novým průserem. Uvolnit informace a hurá na Ratha. Ať se soudruh Bém zatím někam schová, zapomene se na něj a může se vrátit zase na své místo i s Janouškem. A může pokračovat v bohulibé činnosti. Věřte nebo nevěřte.

ZEMĚ KRÁSNÁ, ALE LID ZA HOVNO!

Napsal mi Statis, poslal mi dojemnou píseň, kterou nazpíval. Poslal mi to ve Wordu, takže jsem si to otevřel. Statis krásně zpívá a skládá krásný písničky. Opěvuje Čechy a Moravu Zpívá, jak je naše země krásná, jak ji miluje, jak se s ní nerad bude loučit. Já jsem mu odpověděl: Statisi, krásně zpíváš, krásná píseň. Souhlasím s tebou pouze v polovině, ta země je opravdu krásná. Ale lidi, který na ní žijou, jsou svině všech sviní futrál. To byl můj mail Statisovi.

GOTT ZPÍVÁ O GRONDOLOVÝCH CHRTECH!

Domaloval jsem obraz pro svého přítele Zdeňka Grondola, o kterém vy všichni víte, že staví v Motole ten nádhernej velkej stadion, kterej co do krásy soutěží s novou Slávií. Bude to závodiště chrtů, brzy se tam začne běhat. A já mu namaloval obraz, v tý hale budou jenom moje obrazy a všechny budou o psech. Zdeněk Grondol mi postupně dává zakázky a na všech obrazech jsou chrti a jeho blízcí spolupracovníci a lidi, co mají co do činění s chrtama. Obraz se jmenuje Osudová přitažlivost. Zdeněk Grondol má portrét zblízka do poloviny prsou. Na obou ramenech jsou packama opřený chrti. Obraz se tam bude vyjímat. Jsem vždycky v rozpacích u obrazů na zakázku. Napsal jsem mu k tomu legendu, všechny moje obrazy mají legendu. Píšu mu: Zdeňku, Karel Gott dokonce ve svém nejnovějším hitu zpívá: Kdybych byl chrtem u Zdeňka Grondola, tančil bych radostí dokola, dokola. Až ho tu nebude, celý svět nestačí, by chrtům tolik dal, co jeho náručí. Pravda, trochu vykradeno, ale verš vtipný. A teď zbývá kalendář.

ANTONÍNE! DNES BYS PLAKAL!

Před 105 lety se narodil fotbalista a trenér Antonín Puč. Zemřel v roce 1988. Velkej slávista. Jméno, na který Slávie nikdy nezapomene. Kopecký, Puč, Plánička, bože, jak je to dlouho! To byli slávisti, který vyhrávali. Byli to klubisti, milovali Slávii a patří jim naše vděčná vzpomínka.

NEZNIČÍ TO, CO MĚLA URČITĚ RÁDA!

Před 20 lety zemřela operní pěvkyně Marie Podvalová. Já se pamatuju, že jsem byl malej kluk, když Podvalová byla hvězda Národního divadla. Vím, že na ni někdo nastražil, jak jedno české přísloví správně říká: Pomluva je horší nežli meč. Zabíjí. Někdo o ní rozšiřoval, že ukousla nějakýmu mladíkovi kus penisu, myslím, že mu měla ukousnout žaluda. Byla to pomluva, běhalo to po Praze a po celý republice. Udělalo jí to určitě strašný problémy. Byl to vylhanej podraz na božskou pěvkyni. Jak jsem říkal u písně se Statisem, národ sviní!

PÁ PÁ NICOLASI……

Před 5 lety se funkce prezidenta Francie ujal Nicolas Sarkozy, ten už dostal nakládačku na minulých stránkách deníčku. Tady vidíte, jak to letí. Byl 5 let prezident, šup domů a zavře se nad ním voda.

BUZNY LZE VYLÉČIT!

Ve čtvrtek 17. května byl mezinárodní den proti homofobii a transfobii. 22. výročí rozhodnutí světové zdravotnické organizace o vyjmutí homosexuality z mezinárodní klasifikace nemocí. Vyňala ji v roce 1992. Na to já se nepamatuju. Tenkrát jsem řezal do bubnů jako císař českého hardrocku, ale když půjdete na Ringovu školu života a sexu, tam zjistíte, že je to nemoc, že homosexualita je nemoc, dá se léčit. Já tam tu léčbu názorně v jedné své scénce předvádím. Je to zprvu přemlouvání,….. ukazování krásných žen, až po tu a tam nějakou vhodně umístěnou facku. Buzny mi prominou, protože já si myslím, že si to můžu dovolit, tenhle malej žert. Já proti buznám v zásadě nic nemám. Víte, že já nenávidím lesby, ale homoušové ať si dělaj, co chtěj. Nakonec jsem i Hromadovi slíbil, že budu pro ně hlasovat a taky jsem to udělal v Parlamentě a nelituju toho. Dělejte si, kluci, co chcete. Je krásný, že se nám neserete do holek.

BOŽSKÝ RODEN

50. narozeniny slaví herec Karel Roden. Můžu říct, že z těch mladších herců, chtěl jsem říct mladých, ale uvědomil jsem si, že Roden už není žádnej mladej herec, je to jeden z nejlepších herců, já ho mám velmi rád. Vzpomínám si, že přišel před lety ke mně do ateliéru, to ještě žil s Ivanou Chýlkovou, přišli oba. Chýlková zvažovala, že by šla ke mně do divadla. Řekla, že by si to ráda přečetla. Já jsem jí řekl: „Hovno budete číst, Ivanko. Přece nebudete číst moje hry, nebudete posuzovat, jestli jsou pěkný, nebo ne. A budete mi říkat: Ringo, mně se to docela líbí, ale v tom druhým jednání tam to ke konci trochu upadá, něco s tím udělejte. Takže hovno. Buď do divadla, nebo nic.“ Ale Roden mě okouzlil. Seděl vedle, pil kafe, kouřil cigáro a já mám nos na úspěšný lidi. Cítil jsem, že to jednou bude mazec. Byl osobnost. Okouzlil mě, heterosexuála, daleko víc, než dlouhonohá Chýlková. Vidíte, došlo na to, Roden je jeden z našich nejlepších. Dokonce bych řekl, že je světový herec.

ZBYTEČNÁ SMRT….

Před 25 lety spáchal sebevraždu klávesista Miroslav Berka, zakládající člen skupiny Olympic. Narodil se v roce 1944, čili byl o rok mladší než já. Taky hrál krásně na foukací harmoniku, nebyl jen klávesista, byl to vynikající kluk a dobrej kamarád. Byl tak submisivní, tichej kluk. Zamotal se, hodně hrál, gambloval, leccos prohrál, zbytečná smrt. Bylo mi ho líto, protože si myslím, že jak říká jeden slavnej herec z Národního divadla: V karmický frontě se nepředbíhá.

RINGO V PŘILBĚ – NIC MOC!

Ještě jedno výročí. 30. narozeniny slaví fotbalový brankář Petr Čech, můj slavný jmenovec. Sleduju ho. Mám radost, jednak, že je jako Čech, krajan, světově proslulý a světově úspěšný a taky, že se jmenuje Čech. My Češi snad nejsme úplný kreténi neschopný. Já jsem vtipný člověk. Myslel jsem, že se lidi potrhaj smíchy. Opatřil jsem si tu přilbu, ve který chytá Petr Čech. Vy, kteří nevíte, tak on byl těžce zraněnej na hlavě. Obránce Southamptonu mu prorazil lebku, vypadalo to špatně. Dostal se z toho a od té doby chytá v přilbě, ta je u něj proslulá. Dokonce ji má i na fotkách. Tak já jsem si přesně tuhle přilbu opatřil a vyšel jsem na jeviště s tou přilbou jako Čech a myslel jsem, že se lidi potrhaj smíchy. No, nepotrhali. Zasmáli se asi dva, který se dívaj na fotbal, ostatní ne.

PETR! HLÍDACÍ PES!

Dneska nebudeme žertovat, máme humornou část deníčku, to je to zatčení Davida Ratha. Chtěl bych vám dát domácí úkol. Nabývám na jistotě, že domácí úkol řeší vždycky jenom Novotný. Mimoto, že si to pročte můj deníček a vytkne mi něco, hned vím, že když se objeví deníček na mých webovkách, vzápětí přijde mail od Novotnýho, co jsem se dopustil za nepřesnosti, chyby a mystifikace svých příznivců. A myslím, že to je jedinej Petr, kterej řeší domácí úkoly, protože je pečlivej. Tak, Péťo, prosím tě. Běžel v televizi nádhernej film, já ho viděl už potřetí. Je o slavný francouzský primabaleríně Aurelii Dupont. Najdi si ho na internetu, ty to umíš. Podívej se na to, jaký božský umění je balet, jak božská je Aurelie, jak božsky tančí. A všimni si, jak v očích primabaleríny, kdesi hluboko vzadu, je ukrytý něžný smutek……….