14. března 2012 ŠINKOROVÁ (?) POKONDŘI PARTIČKA

ŠINKOROVÁ A ŠUKAJÍCÍ DVOJČÁTKA

Milý deníčku,

to se ale událo věcí, co jsme spolu naposledy leželi a povídali si. Já jsem dneska dostal takový dvě chytrý hlášky, který bych ti, deníčku, chtěl říct. Zjistil jsem teprve nedávno, že medituju. Já medituju od mládí, akorát jsem nikdy nevěděl, že se tomu říká meditace. Vždycky jsem si myslel, že čumím do blba. Děti mi říkaly: „Dědo, kam koukáš takovou dobu?“ Já jsem koukal a přitom se mi v hlavě honily hluboké myšlenky. Všechno jsem si převracel, analyzoval. Myslím, že Jezuiti si museli počínat nějak podobně, akorát se u toho sami mrskali důtkama. To jsem ve svých meditacích vypustil jako nepodstatné….Já všechno rozebírám v duchu do detailů, abych se dobral k tomu, že vím hovno. Ale je to krásně strávenej čas. ( viz kniha ,,Jako ČUK a GEK,, kde Novotný píše…jeli jsme s Lubošem na jezero a Ringo nechtěl jet. Sedl si na břeh a čuměl na to nádherný Mongolsko. Když jsme se večer vrátili seděl furt na tom samým místě kde jsme ho zanechali a čuměl…..) Jak jsem tak meditoval, tentokrát na Jílovišti, ( je taky krásné) tak jsem procházel prohlášením údajně 90leté ženy. Přišlo mi to od Ládi Vostárka. Je tam samozřejmě spousta kravin, jsou tam věci naivní, ale jsou tam i věci zvláštní. Třeba, proto se o tom zmiňuju, jedna z nich …,,Je v pořádku dostat vztek na Boha. On to vezme. Bůh tě miluje, protože je Bohem a ne proto, co jsi udělal, či neudělal,,. To je hezký, že jo? Tak jsem o tom meditoval, meditoval a nic jsem nevymeditoval. Jen mě to správně naladilo.

Teď trochu praktický život. Volala mi z Primy, zástupkyně sekretáře sekretářky. To je teď takovej módní zvyk. Nezavolá vám přímo režisér nebo partner v tom programu. Volá vám někdo, kdo o tom hovno ví a kdo byl jenom pověřenej, aby vám zavolal. Tak mi volala nějaká mladá holka a říkala mi, že by mě chtěli, jestli bych nevařil v programu s panem Sapíkem a paní nebo slečnou (?) Danielou Šinkorovou. Profesionál neříká nikdy dopředu ne, jen jsem se zeptal, v čem spočívá kouzlo toho programu. Tak spočívá v tom, povídá sekretářka sekretářky, že jedou někam, …….(?) už to mě vyvedlo z míry, že bych měl někam jet. Já myslel, že budem vařit u mě v kuchyni nebo někde blízko. Jedeme někam do nějakýho města a tam vaříme na náměstí. Představa, jak vařím na náměstí a jak kolem je 30 cikánů a říkaj: „Vy jste ten Ringo pane?“ A obtěžujou. Ne, vařit na náměstí ne! Ale to nebylo to nejhorší. „Budem vařit na tom náměstí, a potom pojedeme k vám, pane Čech, a budeme vařit u vás.“ Tak to mě teda dorazilo. Znáte moji zásadu nepouštět si filmaře vůbec do baráku. A navíc ještě, abysme vařili u mě. A našlapali by mi a rozkrámovali by mi věci a hrabali by se mi ve věcech, co tam mám. A hráli by na bicí, co tam stojej, a na kytaru a na varhany. A čuměli na tu velkou Marilyn, která se mi nepovedla! Hrůza. Měl jsem chuť podívat se na slečnu Šinkorovou, protože jeden čas mi připadala docela hezká, jestli je to ta, kterou myslím. To je právě to, že si to nemůžeme, moji drazí čtenáři a fanouškové, ověřit. Vím, že jedna byla velmi krásná v nějakým sitkomu. Byl to objev. Rychle se dostala na výsluní, protože byla opravdu krásná. A to víte, že když já o ženský řeknu, že je krásná, tak je sakra krásná a přes to nejede vlak. Pak se zamilovala do nějakýho bambuly, on jí všechno zakázal. Zakázal jí hrát, zakázal jí vystupovat a ona s psí oddaností ho poslechla a žila s ním. To musela bejt nádhera! Myslím, že taky na nějakým společným vystoupení něco moderovala. Moc jí to tam slušelo. Já jsem se představil a říkám: „Slečno, muzikanty ne.“ ,, Muzikanty ne!,, Někaký muzikanti tam byli kolem ní. „A jak jsem tak slyšel, tak toho vašeho pitomce co ho milujete, taky ne.“ To se jí trochu dotklo, ale smála se a nedala mi facku, protože byla slušná. Teď opravdu nevím, jestli to byla Šinkorová. Vy z nás, kteří se vyznáte v naší scéně, v lehké scéně zábavného žánru, budete vědět.

Hráli jsme Dívčí válku v Ústí nad Labem. V Ústí je nádherný divadlo. Bylo vyprodaný až po strop. Já jsem vlastně nikdy neměl prázdnej sál a vážím si každý den toho, že je plno. Stejně jako Jarda Sypal, Jarda se chodí dívat dírou v oponě a prožívá obrovský štěstí, když vidí, jak se sál plní. Taky není větší prdel v šatně, když přijde Pavlík Novotný do šatny, protože zná Jardu Sypala, říká rozmrzele….. „Děti, je to špatný, je prodaná třetina sálu.“ Sypal úplně zbledne. Říká: „Ty vole, to není možný, ty si snad děláš prdel.“ A hned běží k tý díře v oponě. A když vidí, že je plnej sál, tak mu nadává ale je spokojený. Taky se dívám a mám z toho radost. Za celej 40 let, co stojím na jevišti, mě to nepřestalo těšit.

Přišel Béda Maruštík a říká: „Máme přece vyprodáno vždycky, pane řediteli, že sem vůbec k tý díře v oponě vážíte cestu. Stačí, kdybyste se mě zeptal a já bych vám to řekl.“ Musím se pochlubit, úspěch jsme měli velikej. Hráli jsme dobře. Herci, když je narvaný divadlo, tak se vzchopěj k maximálnímu výkonu. Hrála jedna z mejch novejch hereček, dvojčátek slečen Černých, Bylo to rozkošný. Mně se líbí, jak to ty holky prožívaj, jak to maj rády. Ony se střídaj, jednou hraje ta, podruhý ona, nepoznáte která. Měly tam rodinu. Celá polovina první řady byli příbuzný holek a takovou radost z toho měly a já taky. Já rád vidím, když někoho baví práce a když je rád, že to dělá.

( Můj tatínek měl v kapele dvojčata, jeden hrál altku a druhý tenora. Byli k nerozeznání a i tatínek je poznával jen podle toho saxofonu. Měli se moc rádi jak už to u jednovaječných (?) dvojčat bývá. Jeden byl ženatý a protože to nepoznala ani manželka, domlouvali se kluci podle toho kdo měl ten večer větší chuť na sex! Píšu o tom myslím v knize ,, Z mého života ,, znovu se musím smát, když si to vybavím….jak ta manželka chodila a říkala…holky! Toho mýho starýho to baví furt! Jsme spolu už pět let a furt mu stojí! A když to nakonec zjistila, tak už to tak nechala a nechtěla nic měnit….

Hrajeme na Moravě, 26. v Českým Těšíně, 27. v Hranicích, 28. ve Zlíně. Jsou to tři dny, na mě teda neskutečně dlouhá doba mimo domov. Já, když nemusím, tak nikde nespím. Já se i tu strašnou dálku vracím vyspat do svý postele. Přijedu ve 3 hod z Těšína a ve 4 hod vstávám a už maluju nebo píšu. To je moje pracovní doba a ani o jednu pracovní dobu z těch tří dnů nemůžu přijít. Takže se vracím. Nehraje Michal Guliáš, hlásila mi agentura. Ptala se Lucka z Pragáče, koho teda nasadíme. Tak jsem teda řekl, ať hraje Martinák. Do divadla ho nevezmu, ale hraje dobře, tak jestli to vydejchá a bude chtít alternovat za Guliáše, rád ho na jevišti uvidím. Ostatně nemám proti němu vůbec nic. ( Jsem hodný člověk, uznejte!)

PARTIČKA POKONDŘI A STRAKA

Schválně jsem si řekl, že se podívám na Partičku, protože mám rád Suchoše s Geňou. Oba dva hráli nějakej čas u mě v divadle. Suchoš dokonce ještě jako student, dokonce dostal kvůli tomu dvojku z mravů. Zvláštní je, že jeli tenkrát Suchánek, Langmajer a Tofi hrát na Moravu. Hráli u mě v Dívčí válce jako studenti. Zatajili to ve škole, na něco se vymluvili. Prásknul je starej Suchoš, Suchánka otec je prásknul ve škole, protože chtěl bejt čestnej a nechtěl, aby měli problémy, tak jim je udělal sám. Myslím, že dostali dvojku z mravu nebo jedničku s napínákem, tutově. Průser měli. Mám je rád a hezky na ně vzpomínám na všechny tři. I na toho vola Tofiho.

Takže jsem si řekl, že se podívám na tu jejich Partičku, protože jejich programy předtím se mi líbily moc a dokonce jsem obdivoval, že dokázali tolik let udržet týdenní program na vysoký úrovni. Partička prej byla ze začátku velmi špatná, ale pak se nějak zmátořili. Dali to snad na youtube (?) nebo někam na ten čipovej elektrickej šmejd a lidi si chytli, začali jim psát, dívá se na to strašně moc lidí ( na ten YOU TUBE ??? – do hajzlu s technikou a dívaj se tím pádem i na ně. Mám radost, že je všechno v pořádku, že moje oblíbený hvězdy jsou zase na výsluní. Fakt je, že tam byl takovej kokot slovenskej, herec nebo kdo to byl, kterej byl za stolem. Ale opravdový kokot, tak jak to píšu…Ten se smál jak idiot všemu, neupřímně, nesrdečně, neskutečně dlouho, příšerně, bez vkusu a důvodu. Tenhle smějící se kokot mi zkazil, zhnusil celej pořad. Nevím, co to bylo za bambulu. (Divím se, že mu to Suchoš neřekne: Směj se normálně, ty vole. Směješ se dvě minuty něčemu, co není k smíchu. Dělá asi náladu. Něco příšernýho, mě jí teda zkazil! Jinak Suchoš s Geňou velmi dobrý, samozřejmě, ale myslím, že jejich předchozí programy byly lepší. Ale třeba se mýlím, třeba mi řeknete, že nemám pravdu. Pak mi volal zase jeden novinář, co říkám Strakovi, kterej opouští Slávii. Tak jsem opakoval znova, že na to mám britský pohled. V Británii je to normální. Když v mé milované Anglii Martin Jol trénoval Tottenham, a pak šel a trénoval Newcastle, nikdo se nad tím nepozastavil! To je jejich práce. Ať je profesionální trenér v jakýmkoliv klubu, tak trénuje poctivě a snaží se, aby mužstvo vyhrávalo. Totéž jsem předpokládal u Straky. Že je Sparťan, jsem mu odpustil, každej je něco. Já jsem Slávista, on je Sparťan. Fotbalista býval, jak se pamatuju, výtečnej. Vyštvali ho zcela zbytečně. Takoví jsou Češi. Ale byl to týden ve znamení Straky, protože ještě ten samej den mi volal zase jinej novinář a co říkám tomu, že je 20letý výročí ,, STRAKY V HRSTI,,. To je slavný cédéčko Pražskýho výběru, který jsem textoval. Pražákům těm je tu hej, Nám s otcem, nám je hej, bydlíme nad rybníkem a Prachy, prachy. Většinu těch textů. Vrcholně vydařený cédéčko! Řekl jsem, že na to vzpomínám strašně rád, že to byl vrchol v tý těžký době a že na tomhle cédéčku se naučila, vyrostla spousta kapel. Byla to pro ně škola. To bylo tak spontánní, když jsme to dělali s klukama. Oni potom po revoluci přišli za mnou, že uděláme další cédéčko. Říkal jsem: „Ale kluci, musíme přijít s něčím úplně novým. To nesmí bejt, jako to bylo doteď. To už všichni znaj, teď už všichni hrajou jako tenkrát my! Musíme zase o krok dopředu a já mám připravený šokující texty. ( ,,Šeredné maminky,, / ,,Julča kráva nekouří,, / ,,Všichni mají kapavku, jen já pořád nic!,,….a další…) Mám revoluční texty kluci, který zase budou jiný. Zase nás budou všichni napodobovat, máme náskok, jedině tak to může bejt.“ Ale oni už byli líný, už se jim nechtělo moc dělat. Přinesli mi nabroukaný věci, to se mi nelíbilo, to jsem nechtěl. Tak jsem řekl, že to porevoluční cédéčko už dělat nebudu. Byla tam jedna věc, která tam zbyla, Kocáb mi ji pouštěl. Děsnej underground, už si nepamatuju, co to bylo, ale museli jsme být oba jak pumy. Ale Straka v hrsti… každá skupina má svůj vrchol a myslím, že vrchol Pražskýho výběru byla právě ta naše Straka v hrsti.

Pozvali mě Pokondři, točil jsem jejich rozhlasovej program. Kluci byli skvělí, přede mnou byla Hanka Zagorová, točila hodinu. Měl jsem radost, že ji vidím, tak jsme se zdravili. Říkám jí: „Hanko, ty vypadáš dobře, ty určitě ještě šukáš.“ A ona říkala: „Zkouším to, Ringo, ale jde to ztuha. Však to znáš.“ Byla vtipná. Říkám jí: „Hanko, ty bys mohla mít ještě miminko, jak vypadáš dobře.“ Staří známí. Tak jsme se potkali, dědoušek Fanoušek s babičkou Haničkou, na Frekvenci 1, u skvělejch lidí. Pokondři měli vtipný otázky, byli připravený. Myslím, že to poběží v pátek. Ale vy, když to čtete, tak to bude asi pryč. Bude to ale asi na internetu ( Hajzlovi technickým) nebo na YOU TUBE ??? Jebem vás technokrati! ) kde jsou zvukový záznamy. Někde to prostě bude. Mně to pošlou vypálený na CD. Už jsem tam u nich byl třikrát, už mám s nima tři cédéčka.

MARTINA FORMANOVÁ – NOVÁ BOŽENA NĚMCOVÁ

Čtu pořád Martinu Formanovou Americké manželky. Je to pěkný. To se jí podařilo, téma, stavba, osnova, obraty, a téměř básnická souvětí. Na každý stránce čumím, jak je Martina dobrá. Opravdu. Já jsem věděl, že je dobrá, ale tohle je teda… Musím jí znova poslat mail. Sice budu vypadat jako vlezdoprdelista, Martina si řekne: Koupili jsme od Ringa obraz, tak on má pocit, že mi to musí vrátit. Ne, fakt je dobrá.

Máme tu náš kalendář. Víte, jak jsem si minule dělal legraci, jak ti idioti dělaj různý dny a týdny slavný, tak byl mezinárodní den LEDVIN a teď 12. března začal týden MOZKU. Píšou, že je slaven po celém světě evropský týden mozku. To jsou takoví debilové. Říkám si, že určitě ještě objevíme další údy. ( Co játra, tlustý střevo, vaječníky, prostata, ???) Zajímalo by mě, kdy bude týden pinďoura, to jsem velmi zvědavej. Co tu máme ještě?

Čtu, že před 25 lety měl na Broadwayi premiéru muzikál Bídníci – Les Misérables. Vidíte tak já jsem to měl u Janečka před měsícem, 25 letý zpoždění.

Před 35 lety zemřel filozof a historik Jan Patočka, jeden z autorů Charty 77. Narodil se v roce 1907, já se pamatuju, sledoval jsem ten problém celej, i když on po nějakej složitým výslechu umřel. Ranila ho, myslím, mrtvice. Měl mozkovou zástavu. Vím, jak Štaidl s Gottem, jak je to tak rozčililo, tak šli za nejbližším bolševikem, to byl Hrabal, a vyčítali mu to, jak zacházej s Patočkou. Hrabal se kroutil, říkal: „Kluci, on neumřel, že by ho někdo mlátil, on je starej chlap. To jsou jen takový pohovory.“ Pohovory, …..pohovory,…. však my víme soudruzi! Před 105 lety začaly ve Finsku dvoudenní parlamentní volby, v nichž mohly jako první na světě volit a být voleny též ženy. Vidíte, holky, je to 105 let, co chodíte k urnám a volíte stejný pitomce jako my a je vám to stejně k hovnu. Draly jste se o to a teď víte, že si to volební právo můžete strčit někam, jak to je všechno v prdeli. To jste chtěly? Máte rovnoprávnost, tak si, holky, nestěžujte. Teď jste spolupachatelky! Je vám to přáno. Ale začalo to teda ve Finsku.

BOŽSKÁ TROJKA – KUKURA – ADAMOVIČ – BRZOBOHATÝ

Kukurovi je 65 let ! Kukura, Adamovič a Brzobohatý. Byli pro mě ztělesnění pravejch chlapů. Takový sympatický typy. Všechny tři mám hrozně rád. Adamoviče si už asi nepamatujete. Je to manžel Božidary Turzonovové, vynikající slovenský herec a režisér. ( Spadli jsme spolu a ožralým režisérem Roháčem v Bratislavě do výkopu z čerstvým betonem )

STATEČNÝ SPEJBL A HURVÍNEK

A před 85 lety se narodil loutkoherec Miloš Kirschner. Spejbl a Hurvínek. Zemřel v roce 1996. Mám na něj krásný vzpomínky. Jednak můj syn Michal po absolvování fakulty dělal u Miloše Kirschnera nějakej čas v divadle, dokonce myslím, že napsal pro Hurvínka hru. Hurvínek na Divokém západě. Byla docela pěkná. Mně se líbila, ale to víte, otec to vždycky vidí líp než ostatní. Vím, že Miloš Kirschner byl skvělej chlap a v době hluboký totality se mě zastal na ústředním výboru. Někdo mě chtěl zlikvidovat a Kirschner vystoupil a velmi statečně se za mě vzal. Já jsem mu potom děkoval a on mi říkal: „Na to se, hochu, vyser, to jsem udělal, protože jsem to považoval za správný.“ Dobře jedl, dobře pil, měl těžkou cukrovku. My na něj s Novotným často myslíme. Teď Novotný dostal slabou cukrovku, tak mu připomínám, jak Kirschnerovi postupně řezali nohy, jak tím trpěl. Jak říkal: To je sviňská, zkurvená nemoc ta cukrovka. Takže děláme s Novotným všechno, abychom ji taky dostali.

PILCHER! MILUJI TĚ! DOMÁCÍ ÚKOL

A teď přijde Rosamunde Pilcher. Jistě už se na ni taky těšíte. Rosamunde Pilcher, Shakespeare v sukních, pro nás připravil pecku, která se jmenuje Druhá šance. Die zweite Chance. Teď poslouchejte ten nádhernej děj. Mladý muž nastupuje jako správce na farmě osamělé ženy. Jak se jí asi daří na tý farmě, když je tam tak sama? Má dceru. Její dcera mu zpočátku nedůvěřuje. (Protože je vyplašená, že přišel cizí element.) Ale časem mezi nima vzniká něžné pouto. To je překvápko. Co jí zbejvalo? Tělo si žádá své a neptá se kde to získáš! Široko daleko nikdo nebyl. Vzpomněl jsem si na geniálního Grossmanna,. ,,……. Když hráli tango v zahradní restauraci, táta šel tančit jenom tak pro legraci. Vybral si dámu, tu od nejbližšího stolu, tak poznal mámu a pak byli spolu. Nádherná nuda. Vzniklo pouto. To je celej děj, představte si. Já se z tý Pilcher poseru.

No a ještě domácí úkol a už budeme končit. Myslím, že přichází doba, kdy bych se mohl k tomu Gottovi přece jen odvážit. Myslím, že už se vyzuřil, Ivanka se vyplakala. I když on nezuřil, vy, co čtete můj deníček, víte, že mě zval na druhej den, neodvážil jsem se. Teď bych šel, ale pusťte si to taky, tu pecku, kterou pro něj mám. Nazpíval to McCormack, jmenuje se to ,,Moonlight and Roses,,. Měsíční svit a růže. Je to nádherná skladba. Až ji uslyšíte, tak v tom uslyšíte i našeho Božského Karla Gotta. Takže domácí úkol: McCormack Moonlight and Roses.

Ještě vám musím říct, že dneska mě to tak sralo, ten deníček jako dlouho nic. ( Doufám, že se to neprojevilo na jeho zajímavosti) Ale Petr Novotný říkal: „Musíš deníček psát furt. Lidi čekaj, že tam zas budou novinky. Nesmíš se na to vysrat.“ Tak jsem se na to nevysral. Nakonec něco pozitivního.