12. listopadu 2012 PLZEŇ – PRAŽSKÝ VÝBĚR – PAVLÍNA NĚMCOVÁ

Hráli jsme Dívčí válku v Plzni. Jarda Sypal u díry v oponě jásal, protože sál se zaplnil do posledního místečka. Bylo prostě narváno. Já vím, že si řeknete, už toho vytahování, Ringo, nech. Pořád nám připomínáš, že bylo narváno. No, bratři a sestry, ne každý má narváno. Můžu vám říct, že v současnosti jsou to akorát Cimrmani a my. Mám z toho nekonečnou radost a sdílím ji s Jardou Sypalem, i když nestojím hekticky u opony. Úspěch jsme měli obrovskej, zase se nechci opakovat. Diváci nám opravdu připravili ovace, moji milí Plzeňáci. Akorát já jsem utržil velkou hanbu, protože jak jsem psal minule, Řebíček mě zval do VIPky na Slávii, která hrála právě ten večer s Plzní. A já jsem nemohl, protože jsem ten večer v Plzni hrál. Vy, kteří chodíte na naše představení, víte, že na konec, na děkovačku, já vyjdu ve slávistickým dresu, což vzbuzuje velké emoce. Ale tentokrát jsem v Plzni nalít, protože jsem nevěděl, že Slávie prohrála 1:0 vlastní brankou, ale všichni v sále už to věděli. Takže když jsem vylezl ve slávistickým dresu, sklidil jsem veliký posměch a vtipné výkřiky a pošklebky ze sálu mě rozesmutnily, protože jsem pochopil, že nám Plzeň doma nakopala prdel. Ale přesto návštěva a úspěch, všechno jsem Plzeňákům odpustil. Je to moje oblíbený město.

PROF. ASCHERMANN – SEIFERTŮV ŽÁK!

Byl jsem u pana profesora Aschermanna ukázat mu, co moje srdce slávistický. Tak mě vyšetřil, chodím na pravidelný prohlídky, protože jsem po srdečním zákroku právě u pana profesora Aschermanna. Zase v minulým deníčku jsem se zmiňoval, taky jsem mu to řekl, že pan profesor Pirk měl čestnej výkop na Slávii, že měl krásnýho červenobílýho motýlka a jak jsme oba litovali, že můj oblíbený profesor Aschermann není slávista. A k velké radosti jsem se dozvěděl, že právě pan profesor Aschermann v mládí jako žák hrál za Slávii. A trénoval ho Seifert. A to mi připomnělo, že jsme vrstevníci, protože i já jako žáček jsem chodil k panu Seifertovi. A uvědomil jsem si, že jsme se na tý Slávii s Aschermannem museli vidět už tenkrát jako žáčci, akorát já jsem nevěděl, že to bude slavnej profesor Aschermann a on nevěděl, že já budu slavnej Ringo. Jinak bysme se objali už jako malí klučíci na tom slávistickým stadionu. Takže musím, až odchytnu Řebíčka ve VIPce, mimochodem, za něj mi strašně nadáváte všichni, jak můžu kamarádit s člověkem, u něhož není prokázáno, jak přišel k penězům, tak bych jen chtěl říct, přátelé, že kdybych neměl mluvit s lidma, u kterých není prokázáno, jak přišli k penězům, nemluvil bych vůbec s nikým, jenom s rodinou a možná s Milošem Zemanem. Takže hned řeknu Řebíčkovi, nebo jeho asistentce, že by i pan profesor Aschermann měl mít čestný výkop a necháme mu ušít slávistickej dres, kde bude napsáno PROFESOR ASCHERMANN. Takže vidíte, jak nás slávistů je požehnaně.

DÍKY ZA MILÁ SLOVA I ZA POSLÁNÍ DO PRDELE!

Znova chci poděkovat za vaše reakce na webovejch stránkách. Čtu je, beru si je k srdci, většinou, musím se pochlubit, jsou pochvalný. Nakonec myslím, že vy je můžete taky číst. Mně, jako obrovskýmu odborníkovi na počítače, není jasný, co vy všechno vidíte a co ne. Všechno dělá můj webmaster Martin. Ale díky, pište, potěší mě to.

AUTOGRAMIÁDA

A zase v Plzni. Jel jsem na autogramiádu do novýho obchodního centra. Asi nový není, ale já tam nikdy nebyl. Od 17 hodin byla autogramiáda. Znáte můj skeptický přístup k autogramiádám. Byla tam referentka z Ikaru, z mého nakladatelství, byla tam všude okolo moje knížka Generace Beatles. Byl tam stoleček pro mě připravenej, dostal jsem kafe a svěřil jsem se v obavách referentce, jak jsem šel náhodou do centra na Novodvorské, jak tam seděl smutnej Janda sám na židli v rohu, pil kafe a podepisoval knížku. A ona mi říká: „Pane Čech, vy jste přišel až po autogramiádě. Pan Janda měl velmi slušnou návštěvu.“ Ale já jsem ji měl taky. Mimo mých oblíbených přátel Jirky Jaroše, Jirky Blažka přišli i moji známí Plzeňáci. Mimochodem vy možná víte, že Plzeň má nejvíc mých olejů ze všech českých měst, nejvíc jich je právě v Plzni. Lidi stáli dlouhou frontu, měl jsem radost. Vpisoval jsem věnování do knížek, připravil jsem si, protože já vždycky dělám, co je pro mě typický, tak jsem si připravil věnování pro Jirku Jaroše, připravil jsem si věnování pro Jirku Blažka a zapomněl jsem to. Dal jsem ty knížky na hromadu a podepsal jsem je i ostatním lidem, takže dva z vás, Plzeňáci, když si otevřete Generaci Beatles, tak tam máte napsáno mimo věnování vám: Milému Jirkovi, nebo milé Jarce, když to otočíte, tak tam máte taky napsáno: Milému Jirkovi Blažkovi, svému příteli, a milému Jirkovi Jarošovi věnuje Ringo. Tak jsem se omluvil, říkal jsem: Tak paní referentko, beru to zpátky, ty autogramiády nejsou k hovnu. Prodalo se tam asi 40 knih, to je nebývalý množství na autogramiádu. Holt Plzeň je Plzeň.

PRAŽSKÝ VÝBĚR

Volal mi Michal Pavlíček a znovu se mě ptal, jestli nechci lístky pro sebe a pro svoji rodinu, abych se přišel na ně podívat na Pražskej výběr. Říkal: „Vždyť tam máš, Ringo, většinu textů.“ Pochvaloval si vztahy s Kocábem. Říkal: „Už se to, Ringo, úplně urovnalo, jsme kamarádi a máme zase radost z práce a nastudovali jsme skvělý show, hala je vyprodaná.“ Bylo vidět, že je Pavlíček potěšenej. Říkal jsem mu: „Prosím tě, dej si pozor na toho mizeru, kterej ten koncert organizuje.“ Myslím, že to je jeden z netalentovaných synů geniálního otce. „Michale, já jsem nabízel tomuhle blbounovi, že to celý budu uvádět, víš, že já bych to uvedl skvěle, víš, že já bych se trefil do těch vašich kreací. A on tím zhrdl. Tak si se mnou vyřizujou účty oba bráchové. Jeden v televizi, druhej na agentuře. Toho prvního jsem v životě neviděl, prej je to pěknej mrzák, říkali mi kamarádi.“ Pacholek. Jsme lidé různí. Poděkoval jsem Pavlíčkovi, říkal jsem, že zrovna ten den mám vystoupení, takže nemůžu, ale jsem, kluci, s váma. Michal říkal, že mají velký projekce na jeviště. Dneska jsem si přečetl v novinách, jak triumfální úspěch měli, takže jsem z toho měl takovou radost a byl jsem v duchu s nima. Myslím, že takhle úspěšný bude celý to turné, až pojedou přes republiku.

BRAVO PSY!

Moje přítelkyně mi poslala mailem Jihokorejce, kterej se jmenuje Psy, kterej tančí v Gangnam stylu. Že prý to zkoušeli nějaký exhibicionisti na Václaváku tančit, nevydařilo se. Ono taky zorganizovat happening na Václavským náměstí je velmi těžký, zvlášť, když byl nedovolenej a policisti jim to zatrhli uprostřed produkce. Tak jsem si pana Psy pustil a můžu vám říct, že se mi to líbilo. Líbilo se mi to, jak tančí a s chutí bych se to naučil a tančil s ním. Schválně si to vyhledejte. Je to pěkný. Řekl bych: Ano, Psy, jen tak dál.

PAVLÍNO! TY JSI MĚ NEPOSLOUCHALA!

Přečetl jsem si, jak Pavlína Němcová a Jan Tománek vypadli z toho Když hvězdy tančí. Ten program je podle mě silně na hraně. Divácky je velmi atraktivní. Vždycky mi připomene, jak všichni hledaj honbu za senzací a atraktivitou. Jak mi volali z bulváru, že dělají hajzly slavných, jestli bych je nenechal vyfotit svůj hajzl. Tak mi silně připomněli ten program Když Hvězdy tančí. To jsou ti, jak jejich hovna nesmrděj. Je tam Olda Navrátil, jak jsem zahlídl, když jsem hledal fotbal v televizi a přes ty reklamy jsem přejel. Je to napucovaný. Vypadá to jako Ein Kessel Buntes, i když trošku chudší. A dneska jsem si přečetl, že Pavlína Němcová vypadla. Mně je to úplně jasný, když jsem si přečetl, jak porotci museli bejt plní hněvu a nenávisti, už jen když ji viděli tuhletu krásnou ženskou, jak je pořád ve svých 40 letech, nebo kolik jí je, pořád krásná, štíhlá, půvabná. Jak se umí oblíct. A oni tam seděli zapšklí. Tak ji potrestáme, teď se vydala do našich rukou jako nešťastná Destinnová, když si chtěla zazpívat v Národním, tak my jsme jí to zatrhli. Tak to byli jejich potomci. Teď tě, Pavlíno, zasolíme, my ti dáme krásu, my ti dáme, že jsi byla ve světě slavná! Když co my tady, chudáci! My jsme taky dobrý, lepší a krásnější než ty a máme tady hovno! Takhle nějak to muselo bejt, ani jsem tý porotě nevěnoval pozornost, kdo tam seděl co do jmen, ale důvod, proč Němcová vypadla, milí Češi, je jen tenhle přízemní, uprděná závist hlupáků a pitomců. Nenacházím slova.

KUKY A MUKY – DVA VESELÝ KLAUNI

Byli jsme v Pohořelicích se Šmoldasem, show - beseda, Šmoldas a já. Víte, že já mám Šmoldase rád. Povídali jsme si s lidma, představení se velmi vydařilo. Šmoldas zářil, byl skvělej. Já jsem o tom už psal, jak já jsem zbrklej a rychlej, jak gaguju a krátím fóry, aby zábava měla tempo, tak jsem vždycky mohl vyrůst, když se Šmoldas rozhovořil tím pomalým způsobem, vyprávěl,…. co a jak kam jel,…. najednou byla odbočka vlevo… Viděl jsem ale, že lidem to nevadí, jen já jsem mohl vyletět z kůže. Říkal jsem si: Kurňa, Šmoldasi, tah na branku, krať to, krať to! No, každej jsme jinej. Šmoldas měl vždycky krásnou pointu. Takže co, lidi byli spokojení a odjížděli jsme oba. On jel do Týna nad Vltavou, kde tráví život na nějaký jihočeský chalupě a já jsem jel do Prahy.

Kalendář

Úvodem bych chtěl říct, že jsem potěšenej, že nemám negativní ohlasy na kalendář. Když si přečtete novinky v mém životě a přichází kalendář. Nechci vás poučovat, já ho uvádím proto, že je spousta dat, ke kterým nějakým způsobem můžu něco říct. Spoustu lidí jsem potkal, nebo jsem prošel v jejich blízkosti. A myslím si, že to, co nevíte, nebo co se o nich nenapíše, že uvítáte v kalendáři. Tolik úvodem. ( něco mi říká, že ho vy blbouni nečtete!!!)

FRANCOUZSKÝ KANYZA

Před 25 lety zemřel francouzský herec italského původu Lino Ventura. Narodil se jako Angiolino Pasquale Ventura v roce 1919. Nemusím říkat, že jsem Venturu velmi miloval. Byl to spoluhráč, hrál hodně s Alainem Delonem a s Belmondem. Takovej drsnej chlapík. Já tyhle typy miluju, stejně jako vy. Tak jen jsem ho chtěl připomenout, že je to 25 let, co nás opustil takovejhle sekáč.

RINGO – MALÝ JIRÁSEK!

Před 55 lety byl odhalen pomník Aloise Jiráska na Jiráskově nábřeží v Praze. Nedávno jsem se v deníčku zmínil, jak šmejdi na radnici, myslím, že je to Praha 2, uvažujou, že by ten pomník dali jinam. Nevím, co tam ti šmejdi chtěli udělat, doufám, že to neprošlo, jestli stavět Tesco nebo Ikeu nebo OBI, něco, co Pražani velmi potřebujou. Mám na pomník Aloise Jiráska krásný vzpomínky. Mimoto, že patří neodělitelně k Praze, stále jezdím, když jedu přes řeku, kolem něj. Vzpomínám si, jak kdysi před mnoha lety jsme se v Demínce ožrali já, Shorty, což je hlavní hrdina z knížky Generace Beatles, vy, kteří ji čtete, víte, o kom píšu, Pešák a Ivan Mládek. A šli jsme ožralí z Demínky dolů, chodili jsme pěšky, byli jsme mladý kluci, bylo nám kolik? 17? 16? Říkáte si, 16 a už takhle ožralí! Ale ruku na srdce, přátelé, kterejm je 16, 17, vy přece taky chlastáte, tak se nerozčilujte. My jsme moc nechlastali, my jsme se jen děsně ožrali v tý Demínce. A když jsme přišli k pomníku Aloise Jiráska, tak já jsem dostal nápad a vlezl jsem si mu na klín a Shorty mě fotil. Ale přišli policisti, Shortymu sebrali film a jen taktak, Pešák je ukecal, že to nijak netrestali. Ale mrzí mě, že tu fotku nemám. Kdo se může pochlubit, že sedí Jiráskovi na klíně? Já jsem myslel, že řeknu: Jirásek má na klíně dědice svého literárního odkazu, už tenkrát pochopil, že budu literát. Tak mě na klíně pohoupal. Škoda. Ale třeba ještě, teď mě napadlo, kdyby mě někdo vysadil, tak bych tam vylezl a objal bych ho.

KUS NOVIN U PRDELE

Před rokem si zemětřesení o síle 7,2° na východě Turecka vyžádalo na 600 obětí. Víte, že nejsem cynik, cítím s lidma, cítím s lidským neštěstím, ale Novotný mi poslal takovej vtip, jak Eržika kouří Deža a při tom orálním sexu mu říká: Dežo, víš, že v Pákistánu zahynulo při zemětřesení přes tisíc lidí? Dežo jí říká: Prosím tě, jak můžeš při hulení myslet na takovýhle kraviny? A Eržika říká: No nic, já jen koukám, tady u prdele ti visí kus novin a tam je to napsáno. Takže jistě pochopíte, že teď když čtu o zemětřesení, ať mě pánbůh netrestá, vždycky si vybavím tu hulící Eržiku, jak čte z těch novin u prdele. Vidíte, proto si myslím, že kalendář je pro vás poučnej.

SHEFFIELD FC

Před 155 lety byl v Anglii založen první fotbalový klub na světě Sheffield FC. To je i pro mě novinka, když jsem to četl, tak jsem to nevěděl. Věnuju mu více pozornosti, až si budu programovat fotbal na Sky z Anglie, tak se podívám, co vlastně ten slavnej Sheffield hraje, jak se mu daří. No takováhle krásná historie! Tu má u nás jenom Sparta se Slávií a možná Slovan Bratislava.

JE NEDŮŽIVÍ – PŮDA HO NEUŽIVÍ!

Před 130 lety se narodil maďarský operetní skladatel Imre Kálmán. Zemřel v roce 1953. Dnešní kalendář bude tak trochu fraška. Zajímavý je, že Imre Kálmán už nebude pro mladou generaci znám jako autor slavných operet, vy už na ně nechodíte. Ale Cimrman ho přece proslavil! Když poslali do Vídně ty operety, tak Kálmán píše, přimlouvá se za svého syna, říká: Můj syn je neduživý, půda ho neuživí. Tak to byl Kálmán, kterej konkuroval Cimrmanovi.

JAKÝ OTEC – TAKÝ SYN!

Před 5 lety zemřel hudební skladatel, pedagog a klavírista Petr Eben. Narodil se v roce 1929. Tatínek slavnejch Ebenů a skvělej člověk. Já jsem se s ním sešel v životě jenom jednou. Točili jsme pro Českou televizi ve vile u pátera Reinsberga, takovej program o víře v Boha, protože Petr Eben byl hluboce věřící člověk. Mrzí mě dodneška, tenkrát snad ještě nebylo vůbec video, nebo bylo, ale nebylo rozšířený u nás, byla to, myslím, čtyřicítka program, někde to určitě v televizi je. Teď právě to výročí mi to připomnělo. Až potkám mladýho Ebena, tak se ho zeptám, jestli by to nesehnal. On by to taky měl mít jako památku na tatínka.

MARTEL UKÁZAL CESTU!

Před 1280 lety francký majordomus Karel Martel porazil u Poitiers Araby, čímž zastavil jejich postup na západ. Skvělej člověk, věděl, jak na ně! Doufám, že to jméno Martel, že zároveň založil tu likérku, že ten slavnej koňak se jmenuje po něm. Asi ne, ale myslím, že Martel tou bitvou ukázal nám současníkům cestu. Tím vás nechci, přátelé, vyzývat, abyste neměli rádi naše muslimské bratry. Ale taky bych je zastavil. Jděte si, kluci, tam, kam patříte, a my si budem taky dělat, co tady považujem za správný.

KOUZLA A ČÁRY?

Před 80 lety se narodila rehabilitační pracovnice Ludmila Mojžíšová a zemřela v roce 1992. To byla zázračná ženská! Moje žena, sólistka televizního baletu, u ní několikrát byla, když měla problémy s kloubama, s kyčlema, a byla úplně unesená! Mojžíšová na ten kloub jen sáhla a bylo to v pořádku. To jsou prostě lidé, kteří to mají od Boha. Něco prostě v nich je. Já tomu věřím. Stejně jako v Krkonoších, v Jilemnici byla bába Mílová, a pokud to čte někdo z Jilemnice, tak mi dá za pravdu. Bába Mílová byla stejně jako Ludmila Mojžíšová na zlomeniny a na všechno prostě, i u ní byla Magda několikrát. Zázračný lidi, škoda jich, doufám ale, že se roděj pořád noví a noví. Myslím, že právě syn báby Mílový taky úspěšně pokračuje v maminčině činnosti.

ČESKÝ VENTURA!

65. narozeniny oslaví herec a výtvarník Jan Kanyza. Můj přítel Honza Kanyza, kterýho miluju jako herce i jako člověka. Jsme přátelé, má chalupu v Krkonoších blízko mě. Pořád si píšeme, posíláme si esemesky, že se určitě navštívíme. To děláme už 4, 5 let. A jen si to slibujeme a toužíme po tom setkání, ale hovno pro to děláme. Kanyza prošel těžkým stresem, když ho obvinili nedávno ze spolupráce s StB. Kanyza nebyl žádnej estébák, doprdele. Byla to kampaň, kterou rozjel, všichni víme kdo, kdo na něj nejvíc žárlil i v divadle, protože Kanyza herec mužného typu, to byl takovej českej Belmondo, vynikající hráč. Byl to on, když jsem ho zval do seriálu Praprapra, tak mi řekl: „Kdo to režíruje?“ A já jsem řekl: „Režíruje to Franta Filip.“ A Kanyza řekl: „S Frantou Filipem třeba kremelský orloj.“ Myslím, že se Kanyza z toho stresu už dostal. Bylo to na něj narafičený, vyvolaný uměle, aby ho poškodili. Zkoušel to taky ve Francii, odjel do Francie malovat. Vrátil se. Francouzi nás, pokud nejsme opravdu geniální, i když Kanyza možná je… Je to tam těžký. Kanyzův neúspěch ve Francii mě odradil od stejného úmyslu. Myslel jsem, že si pronajmu s mojí přítelkyní malířkou Holejšovskou krámek a budeme prodávat svoje obrazy. Tak Kanyza říkal: „Vyser se na to, Ringo. Neprodáte tam vůbec nic. Francouzi se vám vysmějou.“ Asi má pravdu.

FRANK TOWEN

Před 100 lety se narodil tanečník a choreograf Frank Towen. Vlastním jménem František Novotný. Zemřel v roce 1991. Towen je kus mého života. Towen miloval tanec, měl v Kobylisích nad tím divadlem pronajatej kumbál, který teď, myslím, patří nějakýmu řádu, co se staraj o mládež, salesiáni. On tam měl kumbál a tam byl furt. My jsme tam taky zkoušeli v tom divadle. Vždycky, když jsme začali zkoušet, tak Towen slezl shora, objali jsme se a říkali jsme si, co je novýho. Jemu už bylo strašně moc a furt tančil. On tam byl i na Štědrej den. Pořád pracoval, zkoušel, měl sbor krásnejch tanečnic, krásnejch holek, my jsme po nich šilhali, a mně se podařilo několika z těch krásnejch tanečnic během doby udělat svoje přítelkyně. ( Na přechodnou dobu pochopitelně ) A vlastně Towen mi s tím i trošku pomohl. Budiž ti země lehká, Franku.

HUŠÁK POMINE, ALE HALA ZŮSTANE!!!

Před 10 lety byla v Praze slavnostně zahájena stavba haly Sazka aréna, dnes O2 aréna. Byla slavnostně otevřena v březnu 2004. Dílo mého přítele Hušáka, krásnou desku si tam nechal zasadit do zdi. Velmi odvážně a velmi popravdě informoval, jak mu s halou vůbec nikdo nepomohl, naopak, jak mu házeli klacky pod nohy. Myslím, že si tu pamětní desku můžete někde na internetu najít. Doktor Hušák mi poslal dopis, kterej jsem zveřejnil na svých webovkách, nahoře ho máte, ten dopis, tu analýzu: Proč bude Miloš Zeman prezidentem. Hušák prostě postavil Arénu, ať to bylo jakkoli, ať zadlužil Sazku, čert jí vem….Aréna tu stojí a už tady bude navěky stát. Postavil si pomník, postavil Praze nádhernou arénu, kterou by ti srabi nikdy nepostavili. Lidi neříkají O 2 aréna, ale Hušákova aréna a tak je to správné! Stejně jako Machovi vděčí Sparta za to, že bez stavebního povolení a s průserama přestavěl Spartu a udělal z ní nádhernej stadión, všichni už na něj zapomněli. Mach měl štěstí, protože ho tenkrát jeho kolegové, který měl, modrý ptáci byli v tý době u moci, tak ho zachránili od průseru, že z toho neměl malér. Zavřeli Macha nakonec za něco úplně jinýho. Nebo Tonda Vengrynský, můj přítel, už nežije bohužel, kterej v Teplicích postavil krásnej dům v parku, nádhernej, zadlužil se, byla tam galérie. Když jsem to otvíral, tak jsem říkal: Tondo, doufám, že se tady jednou neoběsíš v tomhle krásným baráku. Neudělal to, ale zkrachoval, o barák přišel, Tonda už nežije, ale ten dům tam je furt a bude pořád připomínat statečnýho Tondu, Vengrinskýho, kterej šel do dluhů, aby postavil takhle krásnou věc.

KUŘ A BUDEŠ KOUŘEN! ( jedna z mých životních zásad)

Před 100 lety se narodil britský epidemiolog Sir Richard Doll, jenž jako první prokázal souvislost mezi kouřením a rakovinou plic. Mohl ses na to vysrat Dolle, připomínat nám takový příšerný věci, my to víme, že si škodíme, ale to cigárko je tak dobrý a ten doutník… Mimochodem už zase kašlu. Víte, že jsem začal letos na jaře po 23 letech znova kouřit na protest proti zákazu kouření v hospodách. Vytrestal jsem vládnoucí garnituru tím, že už zase kašlu a že jsem poškodil mý zdraví. Takže za to můžou ti zmrdi, co zakazujou kouřit. Tak Dolle, vidíš, taky ses na to mohl vysrat.

TICHÝ DISIDENT

Před rokem zemřel básník, spisovatel a diplomat Jiří Gruša. Narodil se v roce 1938. Já jsem bydlel 12 let s rodinou v panelovým domě na Novodvorský, proto říkám dnešním rychlokvaškách, jak chtěj všichni stavět baráček s bazénem a tělocvičnou, počkejte si, blbouni, až si na to našetříte! Nežeňte se do baráku, zkrachujete a přijde exekutor. Byli jsme jako rodina šťastný na Novodvorský v třípokojovým bytě. A na stejným patře bydlel právě Gruša. Já jsem věděl, že to je básník, že je v disentu, že má problémy s bolšánama, ale nikdy jsme to nerozebírali, vždycky jsme se jenom pozdravili dole u schránek na poštu, nebo na chodbě, nebo ve výtahu. Říkal jsem: Tak co, pane Gruša, jak se máte? On říkal: Dobře. A co vy, pane Čech? Já říkal: Taky. Dneska je z prdele počasí. On: To je hnus. Měli jsme se narodit někde jinde, pane Čech. Myslím, že potom byl jako diplomat ve Vídni dlouho. Vím o něm málo, takže jen takovýhle letmý zmínky.

ROHÁČ – ČINČERA – SVITÁČEK A SVĚT ČUMĚL!

Před 45 lety skončila v kanadském Montrealu světová výstava Expo 67, na níž Češi bodovali, mj. s proslulým Kinoautomatem. To udělal režisér Roháč a jeho spolutvůrci. Šlitr na něm vystupoval, já jsem hrál v tý době v Semaforu s Olympicem a Šlitr měl pro mě velikou slabost. Já o tom píšu, myslím, že je to v knížce Z mého života. Byli na mě nasraný v Semaforu, že jsme s Olympikem hráli nahlas, že já jsem hodně řezal do bubnů a taky jsem vzdoroval, že bigbít musí bejt nahlas. Zlobil jsem! Nemůže jinak kdo z Beskyd a z hor! Chtěli mě za to vyhodit a Šlitr se mě zastal. Napsal z Montrealu: Ringa nevyhazovat, dokud nepřijedu. Pak přijel, a když mu řekli, jaký jsou se mnou problémy, vyhodil mě sám osobně. Ale já na něj strašně rád vzpomínám. A taky jsme několikanásobní „švagři“, protože Šlitr měl velkou zálibu v mladejch pěknejch ženskejch, taky s jednou zemřel. Čím jsem získal jeho sympatie? Že jsem si z Ameriky dovezl jako jedinou věc veliký krásný bicí Rogers, který mi tenkrát doporučil Buddy Rich, jak o tom dobře víte, gardisti, zase z mých knížek. A Šlitr řekl: Všichni si přivezl auťáky, jen Ringo si koupil bicí, miluje muziku, miluje svůj nástroj. Takovej člověk do Semaforu patří. Vidíte, jak ocenil to, že jsem mlátil do bubnů. Ale pravda, hodně jsem do nich řezal. ( ale jak už jsem řekl – nemůže jinak kdo z Beskyd a z hor! )

ČESKÉ LEGIE – POSTRACH BOLŠEVIKŮ!

Před 95 lety byla v československých legiích v Rusku zřízena první telegrafní rota. Je považována za zrod spojovacího vojska v armádě České republiky. Zase musím se zmínit, jak jsou legie vlastně naše nejúspěšnější vojsko v historii mimo husitů, jak je opomíjený literárně a vůbec!!! Jak mladí lidi o tom nic nevědí, jak současná garnitura píše všechny možný kraviny, ale o nich nikdo nenapíše nic. Film nádhernej by měli natočit! Byl to neuvěřitelnej úspěch, jak drželi celou magistrálu. Jak bolšány řezali, kdykoliv je potkali, vždycky s nima prohrála Rudá armáda. Jedinej Kopta napsal knihu, tatínek slavnýho Kopty, co hraje u Suchoše a u Genzera, tak ten, to je jeho syn. Doporučuju, přečtěte si, myslím, že se to jmenuje Třetí rota na magistrále. Napsal to jeho tatínek. Já jsem to měl, půjčil jsem to Slávkovi Šimkovi a ten to ztratil. Pak jsem říkal: „Jak jsi, Slávku, do prdele, mohl ztratit tři knihy?“ „No, ztratil jsem je,“ říká Slávek. „Tak mě zab!“ A vždycky, když jsme znovu se potkali, tak jsem říkal: „Šimku, kde je ta Třetí rota?“ „Já jsem ji ztratil, tak mě za to zab! Co mám dělat?“ Najděte si to a přečtěte, doporučuju.

VYNDAL TO ZE ŠUPLÍKU!

Před rokem zemřel malíř a grafik Jiří Winter Neprakta. Narodil se v roce 1924. Byl to jeden z prvních ilustrátorů mé Dívčí války. Já jsem byl tenkrát strašně zklamanej, nakladatelství říkalo: Pane Čech, vy nejste moc známej a slavnej, kdežto Neprakta, toho lidi milujou. Pomůže vašemu dílku. Když bude tu knížku ilustrovat, tak strašně prospěje jejímu prodeji. Bude se prodávat na Nepraktu. Trošku se mě to dotklo, ale těšil jsem se na Jiřího Wintera Nepraktu. Ani mi nezavolal, čekal jsem, že zavolá a řekne: Pane Čech, já ilustruju vaši knížku, pojďte, dáme si kafe, něco si k tomu řekneme. Ne, starej praktik. Hodil po mě hovnem. Vyhrabal v šuplíku obrázky starejch Slovanů, moc se s tím nepáral. Ilustrace udělal pěkný, ale já jsem chtěl, mladej nadšenec, o tom mluvit, jak by ty ilustrace měly vypadat. Namaloval to, aniž by se mnou prohodil slovo. Tak budiž mu země lehká, Wintere Neprakto, už jsem ti to odpustil.

CESTA DO PEKEL!

Je světový den spoření. Připomíná se od roku 1924. Byl vyhlášen na prvním kongresu spořitelů v Miláně. Dneska bych doporučil, aby taky určili světový den utrácení. Je módní je utrácet víc, než vydělám. Tak se chová stát, tak se chovaj i občani. Teď jsem viděl v Praze krásnej billboard: Půjčka = exekutor za dveřmi. Neutrácejte, kdo nechcete přijít o všechno.

MUCHA A PANÍ ČANKAJŠKOVÁ

Před 125 lety se narodil čínský politik Čankajšek. Prezident Čínské republiky od roku 1943, (mimochodem to jsem se narodil ), až do roku 1949. Zemřel na Tchaj-wanu v roce 1975. Musím vám doporučit už poněkolikátý, přečtěte si knihu Jiřího Muchy Oheň proti ohni. Mimoto, že ta kniha je neskutečně zajímavá, co Mucha všechno ve 2. světový válce prožil jako válečnej zpravodaj, a on tam píše mj. o paní Čankajškový, jak měl Čankajšek skvělou manželku, která, zatímco Čankajšek bojoval, tak ona čile obchodovala a myslím, že taky rozkrádala americkou pomoc. Nic nového pod sluncem. Možná, že se naši politici inspirovali právě paní Čankajškovou.

CHTĚJÍ NAPSAT ČESKÝ DALLAS A PÍŠOU SRAČKY!

Před 90 lety se narodila americká herečka Barbara Bel Geddesová, známá ze seriálu Dallas. Zemřela v roce 2005. Ona mě nesmírně pobavila, já si to umím představit, co se stalo. Ona točila Dallas už pátej, šestej rok a už toho měla plný zuby, tak jim řekla: Víte co? Já už se vám na ten Dallas vyseru, já už v tom nechci hrát. Takže oni ze dne na den se tam v její roli objevila úplně jiná ženská a bez jakýkoliv zmínky pokračovala, jakoby to byla ona. Ale Američani se strašně vzbouřili, a Geddesová, zřejmě ji potěšila ta láska těch lidí, se vrátila. Jestli ještě někdy Dallas poběží, jakože oni furt všechno opakujou, tak si všimněte, v určitým momentě herečka zmizí, objeví se nová, a pak najednou ta jiná zmizí a objeví se zase ta původní, aniž by divák byl o tom jakkoliv informován. Možná že v Americe se o tom psalo, ale tady ne.

ČAU SIHAMONY! KÁMOŠI JSOU TADY!

Před 90 lety se narodil kambodžský politik Norodom Sihanuk. Zemřel tento měsíc. Jeho syn Sihamoni, nynější král Kambodži studoval v Praze na konzervatoři. Já se pamatuju, když šly baletky ze sálu a my je šmírovali, tak taky šel s nima Sihamoni jako baleťák. To jsem tenkrát netušil, že se stane kambodžským králem. Říkala mi Jiřina Bohdalová, že byli v Kambodži a šli za ním do paláce a volali: Sihamoni, ty vole, pojď nám otevřít. A normálně je pohostil, povídali si, tykali mu. Objímali se. On miloval Prahu, když byl mladej, studoval v milovaný Praze. Jiřina se s ním znala nejlíp. Já, kdybych to věděl, že jednou bude králem, taky bych ho na tý konzervatoři oslovil, přestal bych čumět na ty krásný baletky a oslovil bych Sihamoniho, taky bych mu mohl tykat v Kambodži. Krásně se o ně postaral, pustil je hned do paláce, všechno jim ukázal a zahrál si s Amforou fotbal. Jiřka na něj hrála osobku a král si ani neťuk!

SEXAN LEOŠ!

Před 65 lety se konalo první veřejné vystoupení kvarteta posluchačů konzervatoře Brno, od září 1949 se začalo jmenovat Janáčkovo kvarteto. Vy, kteří čtete moje knížky, tak víte, že píšu, že když hráli poprvé mladý kluci konzervatoristi Janáčka, , tak Janáček přišel na jejich vystoupení, hráli, myslím, Zápisník zmizelého, to už je jedno, co to bylo. A Janáček ještě před koncem vystoupení odešel a ty se úplně zesrali hrůzou: Ježíši, my jsme se Mistrovi nelíbili! Tak druhej den se slzami v očích šli za ním s velkou kyticí růží, Janáček jim otevřel a oni: Mistře, my se jdem omluvit, jak jsme hráli. Nás to tak mrzí! A Janáček se rozzářil a říkal: Ne, kluci, ne, udělali jste mi takovou radost! Hráli jste krásně! A objímal je. Už dlouho jsem neslyšel tak vyvedený moje dílo. Vysvětlení bylo takový, že Janáček měl nějaký problémy se sexem, děvče že ne, že jo, pak nervozní Janáček odešel předčasně z koncertu, zašukal si a byl šťastnej. Takže ráno, když přišli, tak Mistrova sexuální hladina už poklesla. Není to nádhera, jak to velikého Mistra přibližuje nám malým českým lidem?

BĚŽTE DO PRDELE S NEGERSKOU KULTUROU!

45. narozeniny oslaví americký rapper Vanilla Ice. Rappery nemusím, serou mě, vymýtili melodii z muziky. Víš co, Vanilla Ice? Vyliž mi prdel a všichni rappeři taky!

VRAŤTE DĚDICŮM MAJETEK!

Před 20 lety katolická církev rehabilitovala italského vědce Galileo Galilei, jehož v roce 1633 odsoudila jako kacíře. Mě tak napadá, jestli když ho rehabilitovali, jestli mu taky vraceli majetek. Jestli mu v restituci vrátili dům a dalekohled? Asi ne, asi to rozkradli a prodali. Nepřipomíná vám to něco?

• PREMIE: 3. Pokračování CUCURUCŮ
• PREMIE: UKÁZKA ze SÁGY PRA PRA II. ( sexuální novoty z Wogatysburgu, ůtlak žen a zrod lesbických vztahů )

Li: Perun holky!

Ženy: ( unisono) Perun urozená kněžno!

Te: Koukám, že tu máte babinec!

Zdi: No…holčičky jsou ve škole, tak tu jen tak kecáme…

Vla: Tomu ty říkáš kecání? Mluvili jsme Libuško o stoupajícím útlaku a pohrdání ze strany mužů!

Teta: Děvčata, my o tom víme a nemyslete si, že ač urozené kněžny a vojvodovy vnučky jsme toho ušetřeny. Už je toho moc! Víte dokonce, s čím přišel Přemysl? Líbo, mám to holkám říct? ( Libuše se upejpá…

Li: Ále né…to je příliš intimní…je to moje soukromá věc!

Te: Jaká soukromá věc! Týká se to nás všech! Jen to holkám řekni!

Li: No….nechci vás zbytečně děsit, ale když se s manželem to… no….milujeme, tak on chce být ten nahoře, prý to takhle dělá celá západní evropa…Galové…Sasové…Langobardi…

Vla: Co to je za nesmysl! Je to přeci nepřirozené! A nepohodlné! Představte si třeba Bivoje při sexu, to je jako kdyby na vás spadla skříň! ( Dívky jsou rozhořčeny….

Šár: Taky jsem o téhle poloze slyšela, naštěstí Ctirad na mě nenaléhá….ale víte, jak prý to dělaj Rusové… Viktorka u splavu říkala….( komická ukázka…) nebo Frankové… to se při tom vůbec nemusíš svlíkat. Komicky našpulí otevřenou pusu…. Ale děti s toho prý nejsou…..

Vla: Nech toho ty couro! Z Evropy přicházejí jen hovadiny!

Teta: Naštěstí dědečkovi se to také moc nelíbí. Že se na starý kolena nebude předělávat! A že je to na zádech mnohem pohodlnější! ( Všeobecný souhlas )

Sáz: Jak to teda kněžno z manželem řešíš…..?

Lib: Neřeším! Skopnu ho! Hybaj pode mě! Buď po našóm Přémo, nebo nic!

Vla: Libuško! Ty jsi se stejně neměla vdávat! Co ti mezi námi chybělo…???

Te: ( posměšně ale dobrosrdečně )….naše Líba se zamilovala, vdávala se z lásky! ( upřímný smích všech…..

Li: Závidíte holky co? To víte, že Přému miluju! Mně osobně by stačil mimomanželský poměr, ale vzpomeňte si, jak vladykové řvali…běda mužům, kterým žena vládne, tak jsme se vzali a je klid!

Čas: Kněžno, je to pravda, že kdysi dávno, ještě když jsme žily v Indii, že Čechům vládly ženy? Právě jsme se na to ptaly Vlasty!

Li: Ano Častavo. Tak tomu bylo od hloubi věků, říkalo se tomu matriarchát! Byl to ale neudržitelný stav. Tisíce žen pro matriarchát obětovalo své životy, ale podlehly jsme. Muži postavili silné vojsko, přidali se Řekové Athény i Sparta..

Čas: Vydíte holky! Sparta! Zase ta Sparta! Proto jsem Slávistka! SpartáááSpartááá,,,bůze…

Vla: Častavo drž klapačku! Pokračuj kněžno…

Li: No… v ukrutné bitvě jsme podlehly! Amazonky se zachránily útěkem do Amazonie…..(Šárka jí skočí do řeči)

Šár: Prej si tam ze smutku uřezaly kozy! To já bych nikdy neuděla, to by mě Ctirad hnal….podívejte holky! To jsou dudy co?

Li: Neříká se kozy, ani dudy, ale prsa Šárko! A neuřezaly si je ze smutku, ale jen jednu kvůli střelbě z luku! Tětiva by jim mohla ustřelit bradavku! A nepřerušuj mě! Básnířku Sapho v té osudné bitvě strašně zmlátili tři surovci Hektor, Odyseus a nějakej Achilles! A ještě jí několikrát ojeli!

Čas: Surovci! To jsou muži! Tři na jednu!

Li: Zachránilo ji, že předstírala orgasmus. Hned potom odvedla svůj oddíl na Lesbos kde na protest zavedla nové sexuální praktiky bez mužů!

Sáz: ( směje se ) To je přeci pitomost! Když u toho není chlap.. holky, co se do nás strká?

Ber: Sázavo, ty jseš blbá! A holky nepřerušujte furt Kněžnu!

Čas: Slyšela jsem o tom! Viktorka u splavu říkala, že prej to není tak špatný a jako nápad, žena se ženou…v nouzi je to dobrý..