10. září 2012 LESBOS – RINGO VE VANĚ – UČŇOVÉ K HOVNU!

Tak jsem se vrátil z ostrova Lesbos. Statis Prusalis, můj řecký bratr mi připravil opravdu nádhernej zážitek. Byli jsme tam 5 dní a byla to nádhera. Já se o tom nechci teď rozepisovat, jen nemůžu než mu vyslovit díky a pochvalu. Vy, kteří čtete pravidelně můj deníček, víte, že vlastně už přes rok se Statisem korespondujeme ohledně mojí cesty do Řecka. Jak říkám: Bylo to krásný. Poznal jsem spoustu skvělejch lidí. Všichni mi sedli, Statis má prima kamarády. Dostal jsem mezinárodní strom, olivu, možná o tom víte. Je to někde mezi Klausem a nějakým patriarchou. ( Souřadnice pro gugl dodám ) Já se o Lesbosu rozepíšu, napíšu o tom samostatnou novelu. Takže teď jen tahle kratičká zmínka, jak se mi to strašně líbilo. Včas vás upozorním, udělám to velmi brzo, abyste si přečetli, jak vlastně ty lesby ten ostrov ovládly, co se tam všechno děje, jak tam muži heterosexuálové žijí v útisku. To si počtete, takže se máte na co těšit!

DÍKY ZA CHVÁLU GARDISTÉ

Uvědomuju si pořád víc a víc, že říkám: Čtěte deníček, on to vlastně není deníček, ale co si budeme povídat, je to týdeníček. Téměř. Snažím se to zkracovat, někdy 4 dny, někdy 5. Jak říkám, někdy je novinek málo, jindy je času málo, ale snažím se, abyste alespoň jednou za týden měli novinky ze svobodného světa umění, nezkreslené bulvárem, nezkreslené touhou po senzaci, čirou pravdu. Tolik tedy na vysvětlenou těch delších proluk. Ale návštěvnost nám neklesá k mé velké radosti, já to sleduju. Potěšili jste mě strašně, protože jsem po dlouhé době měl čas číst vaše poznámky, vaše glosy k jednotlivým kolonkám. Tak jste mi spravili náladu, tak vlídní jste! Kdo mě nemá rád, kurňa, ten to nečte a ani neotevře. Pro mě to bylo největší ocenění, jaký jsem mohl dostat. Včera jsem se vytahoval dětem, říkal jsem Michalovi: „Já ti musím někdy ukázat, co mi lidi píšou.“ Abych se před synkem trošku vytáhl. Takže pište. Já dokonce chci, všimněte si, jak já slibuju! Napíšu Lesbos, napíšu támhleto, napíšu… a on skutek utekl, jak říká Petr. Něco slíbíš, a pak o tom půl roku nemluvíš. Chtěl bych ty vaše připomínky zpracovat do jedný kolonky, protože někteří z vás jsou hrozně vtipní, ale hlavně hezky se to čte, takže vlastně když to zpracuju, tuhle velkou chválu, která se snáší na moji hlavu díky vám, vybudoval bych si s vaší pomocí sám sobě takovej pomník, řekněme sebeocenění. Dal bych si taky vlastní literární Pulitzerovu cenu, mohlo by se to jmenovat česká cena Tondy Pulitzera. Ještě jednou díky. Já tedy budu dál říkat deníček, i když víme, že to deníček není.

RINGO – SYMBOL VANY S TEPLOU VODOU!

Božská Darja mi poslala fotku a to jsem spadl na zem. Paní Klimentová nás vyfotila u mě, jak Darju držím a ona má v mém náručí krásnou pózu, no baletka, takže tlusťoch drží krásnou baletku. Nádherná fotka, měl jsem z ní velkou radost, hned jsem si ji nechal vytisknout, mám ji tady na stole vedle fotky se Schwarzeneggerem a Marie Callasovou a samozřejmě mejma dětma, ty sem patří, moji vnuci, na stůl. Babizna, když viděla tu fotku, tak říkala: Bože, ta má nárt! Opravdu, ta tam snad má nacpanej kapesník v tom nártu. Vybavil jsem si, jak holky na konzervatoři furt koukaly, jakej maj nárt, a snažily se ho vyklenout. Nádherná profese. Darja už je zpátky v Londýně, už jsme se neviděli, tak příště. Paní Klimentová, vy čtete můj deníček, moc děkuju, tu fotku jste fotila vy. Je nádherná. Zeptejte se Darji, až jí budete číst, až bude ve vaně, protože Darja říkala: Já nemám čas číst, Ringo, tvoje věci, ale moje maminka je miluje a když jsem ve vaně, tak mi je čte. Tak až bude Darja ve vaně, tak se jí, paní Klimentová, zeptejte, jestli můžu tu krásnou fotku z těch schodů dát na internet, dát do svejch webovek, je to moje pýcha teď tady. Nehledě na to, že jsem si teď uvědomil, že jak čtete, pouze když se Darja koupe, protože jindy nemá čas, stane se jí totéž co mě s čajem,…. když mi někdo naleje čaj, tak mám z mládí zafixováno, že mě bolí v krku. Protože maminka nám vždycky dávala čaj, jenom když jsme byli nemocný, jinak se u nás pilo jenom kafe, my děti jsme pili kakao, mlíko jsem nesnášel. Prostě: čaj = nemoc, čaj = nemoc, čaj = nemoc. Takže Darja si zafixuje, kdykoliv o mně něco uslyší, v Anglii samozřejmě o mně uslyší hovno, ale jakmile přejede hranice a někde něco zaslechne, tak si vybaví vanu plnou bublin a plnou teplý vody. Já budu spojenej u božské divy s plnou vanou. Vana – Ringo…vana Ringo…Ale pořád je to lepší než nic.

PIVO A NATAŽENÝ NOHY!

Potěšilo mě, když jsme se vraceli z Lesbosu, tak přišla stevardka. Stalo se mi to, co jsem vždycky obdivoval na Petrovi a co byl pro mě vždycky důkaz, potvrzení velikosti osobnosti. Přijde letuška a říkala: Pan kapitán vás zve dopředu, pane Novotný, pojďte si sednout, ať si můžete natáhnout nohy. Tak Petr šel a co měli, kurňa, dělat se mnou? Za ním vlečňák. Brácha. Tak pojďte, co se dá dělat, pojďte taky, jak vy se jmenujete? Jste nám taky nějakej povědomej, odněkad, ale nevíme odkud. ( Já tu hanbu zjemňoval…já jsem Petr Janda kytarista z Olympiku a stewartka….tak pojďte taky pane Janda!) Tak teď přišla letuška, přinesla mi pivo a říkala: „Kapitán vás, pane Čech, pozdravuje a nabízí vám, jestli chcete, pojďte dopředu, ať si můžete natáhnout nohy.“ To jsem se nafoukl, ale bohužel jsem nemohl. Říkám: „Já nemůžu, nejde to, mám tady Statise, kamaráda, nemohu ho opustit.“ Navíc jsme seděli se Statisem přes uličku vedle sebe, kdybych šel dopředu, porušil bych svojí váhou rovnováhu letadla. ( Už takhle se radili, když nás se Statisem viděli nastupovat, jestli vzlétneme?) Zahřálo mě to pozvání u srdce, ale nevyužil jsem to. Petře, ty čteš deník, tak teď vidíš, co se mi stalo, jakou z toho mám radost: dopředu, natáhnout nohy a pivo! Co si může umělec víc jako ocenění přát? Je to větší ocenění než jak si ty pitomci u nás dávají ceny jeden druhému! Máš Thálii? Tak tu si někam zastrč! Pivo od kapitána nedostaneš a nohy budeš mít celý let skrčený ty nositeli ceny Alfreda Radoka nebo kýho čerta….

CARDA RETARDA

Volal Pepa Carda a už pošestý odkládáme svoji schůzku. Zase někam jede, zas bude něco točit. Zapřísahal se, že přijde určitě tento týden. Carda je Carda, je to poklad, ale nevidím to dobře, jak už jsem psal, vy, kteří se nevracíte v deníčku dozadu, tak jen pro vaši informaci, nechtěl bych příští rok už hrát, tak jsem si vybral Cardu, že by hrál za mě, prostě by mě nahradil. Lidi ho maj rádi, je známej, je to výtečnej komik, u mě už v divadle byl skoro deset let, ale nevím s jeho vytížením, jak to bude. Tak snad nebudu muset hrát do smrti, panebože. Už mě to trošku sere. I když jenom cestou tam. Jak vylezu na jeviště, tak ožiju. Jak vylezu před lidi, vidím vás, jak tam sedíte, vidím, jak svítěj světla, tak je únava pryč. Únava materiálu, obehranost těla atd. Však se dozvíte, co jsme s Cardou projednali. Božská Sandra dala zprávu, že tento týden přijíždí. Dneska má volat. Sandra, to je druhej pilíř mého divadla po Maděričovi, se kterým bych chtěl znova vyrazit do samé špičky, i když já tam stejně v tý špičce jsem, ale že bych se tam za pomoci týhle ženský a božskýho Mojdy udržel dýl.

BĚŽTE BĚHAT DO PRDELE!

Pozval mě Darjanin na otevírací koncert Dvořákovy Prahy. Nádhera, strašně jsem se na to těšil. Požádal jsem jeho sekretářku, aby mě dala do přízemí, že vzadu nevidím, neslyším, nepamatuju, takže mi dala dva lístky do přízemí. Jako vždy jsem nenašel parťáka, parťačku, která by šla se mnou, protože moje krásný kamarádky by mi řekly: Hele, my půjdeme s tebou a budeme venku kouřit, jdi si poslouchat toho Dvořáka, nebo jak se ten chlap jmenuje…my si venku dáme bidlo. Tak nic. Jel jsem tam, neprojel jsem, střed Prahy byl zavřenej, policajti tam stáli, ťukali si do hlavy, když jim šoféři nadávali. Jenom blbec zavře střed města! Byl tam, myslím, Mattoni grand prix běh, já mít zbraň, tak jsem vystřelil na ty běžce. Počtete si, napíšu o tom sloupek do Blesku, takže to nechci teď rozvádět a vyřídím si to s hajzlama, já jim dám! Ať si běhaj ve Stromovce nebo na Strahově, kreténi. Takže jsem na koncert nedojel. U Národního divadla to zavřeli, všechny přístupy zavřeli, když jsem to objel přes Malou Stranu, že zajedu na parkoviště u Rudolfina, tak zezadu taky zavřený. Jenom debil udělá tohleto. Debil radní a všichni debilové! Promiňte, že jsem se zase nechal unést.

MÁM DO TOHO LÉZT…..?

Můj kamarád Pepa Prouza mě zve do televizního programu, kam se mi moc nechce, jak se musím přiznat. Píše mi: Když by to vyšlo a program se líbil, tak začneme vysílat od ledna na ČT 1 v druhým primetime ve 21.30, kdy slušný lidi teprve přicházej z hospody domů. Když se bude pilot líbit a budeš mít zájem, budeš u nás. Není to show, kde bys musel strašit každý týden, jak Tě to omrzí, nebo když budeš chtít vysadit, mávneš, dáš si pauzu, jak budeš chtít dlouho. A pak se vrátíš, protože zjistíš, že Ti to chybí. Mávneš proutkem a jsi tam zpátky. Je to slušná práce každý týden. Leckdo by to asi bral, ale (teď chvála) ten leckdo nedosahuje Tvých kvalit. Tak ať si nechá zajít chuť, mám zájem o Tebe výsostně. Už Tě vyhlížíme, řekni, kdy Tě máme vyzvednout na vrátnici na Kavkách. Pošleme pro Tebe auto. Fakt mám o Tebe opravdu zájem! Těším se na dobrou spolupráci. Pepa Prouza, kreativní producent.“ Je to lákavé, co si budeme povídat, já když se rozjedu… Fakt je, že těch komentátorů je trochu moc. Stačili by tři, protože si budeme skákat do řeči, budeme se přebíjet, budeme se snažit být vtipnější než ten druhej, údernější, ostřejší. Jestli se bude Matěj Cifra předvádět, tak ho nakopu do prdele. Nemám rád mladý ambiciózní umělce, kteří se prosazujou vedle starých mistrů. On by měl celou dobu držet hubu a poslouchat, jak to má vypadat. Pavlata, skvělej, Šmoldas, Kohák, skvělí, Šmolka, toho znám jen podle jména. Šmoldas je skvělej – pomalej, pomalej a pak přijde bác! Krásnej bonmot na konec. A Kohák je blázen, kterýho miluju, když jsem ho viděl, tak jsem mu říkal: „Pane Kohák, víte, vy mi připomínáte Kusturicu. Kusturica je skvělej.“ A jak jsem to řekl, tak se ke mně naklonila Halina Pawlovská a říká: „Víš, že já jsem s Kusturicou na akademii chodila?“ ( …no chodila…známe to! Skvělá Halina. ) Takže společnost dobrá, ale uvidím. Ale ne, měl bych se čas od času objevit v televizi. Teď v programu s Bohdalkou, kde bude Petr Janda a já mám bejt možná takový to překvapení pro Petra Jandu. Budu hrát dvě písničky, volali mi, jestli by mi nevadilo, kdybych hrál Snad jsem to zavinil já. Říkám: „Ne, pane asistente, mám hrát Mary, to je moje písnička, a potom Vymyslel jsem spoustu nápadů.“ „Ne, pan režisér by chtěl, že Mary není tak známá, on by chtěl, abyste hrál Snad jsem to zavinil já.“ „Ne, budeme hrát Mary a Vymyslel jsem spoustu nápadů.“ A opakoval jsem to, uvědomil jsem si tu nádheru, jak opravdu nevrlý stařec, se kterým se nedá mluvit, tvrdošíjně mele svoje ne, ne, ne. „Chci hrát Mary.“ Pak mi volal, že pan režisér teda souhlasí, že budete hrát Mary. Poučte se, moji drazí gardisti, přátelé, jak se vyplatí držet si svoje. Nakonec co maj dělat s magorem? Tak mu vyhovte, debilovi, když se s ním nedá mluvit. O Jiřce se dozvíte, to bude tento týden. Takže vás čeká spousta novinek

Kalendář – NESEBEVRAŽĎUJTE SE!

10. září je světový den předcházení sebevraždám. Připomínán je od roku 2003 z rozhodnutí Mezinárodní asociace pro předcházení sebevraždám IASP a Světové zdravotnické organizace WHO. Zase se zastavuje lidskej rozum, bože, jaká my jsme to imbecilní pakáž. Představte si, co to je za nesmysl? V jak imbecilní hlavě se vůbec mohl zrodit takovej nápad! Světový den předcházení sebevraždám. Jak asi jim budete předcházet? Sebevrah je člověk, kterej se dobrovolně rozhodne skoncovat se životem z jakejchkoliv důvodů, z bolesti fyzický, z nešťastný lásky, ze ztráty chuti k životu… Já to respektuju. Nesouhlasím s tím, ale respektuju to. Stejně jako respektuju eutanázii. To je ta svoboda člověka. Jak jim chcete, vy debilové, zabránit? Budete volat z okna: Lidi, nesebevražděte se! Vzpamatujte se! Tady je mezinárodní organizace IASP? Nezabíjejte se! Co to asi tak může bejt IASP? Kreténi. Představte si, že určitě mají mrakodrap. Do ní sype peníze OSN, nebo Světová zdravotnická organizace je vyplácí, já jsem už mockrát psal ten systém, kolik utratěj. Je jich tam 300 a předcházej sebevraždám. Já bych chtěl vidět jednu sebevraždu, který tyhle debilové předešli! Umělá zaměstnanost úředníků a jejich netalentovanejch dětí. Do prdele se světovým dnem, do prdele s IASP, do prdele se Světovou zdravotnickou organizací WHO! Co může rozhořčený občan k tomu dodat?

LOMIKAR HUMŘÍL….

Před 360 lety se narodil sedlák Jan Sladký Kozina, jeden z vůdců povstání Chodů. Byl popraven v roce 1695. Světlá krásná postava naší historie. Statečnej sedlák, kterej se postavil Lomikarovi, kterej je chtěl zotročit. A bezpochyby, jak jsem se posléze dozvěděl, ten měl k tomu určité právo hnát je na robotu. Doktor Reinsberg mi prozradil, když jsme o tom mluvili, to jsem nevěděl, že oni to v těch listinách neměli, že nemusí robotovat. Oni si to jen mysleli. Nebylo to tam. To je jedna z verzí. Ale sympatizuji s nimi. Nezapomenutelný Matěj Přibek, poslední skotský praporečník, tak smutný a Mistr Jirásek postavil všem Chodům a Kozinovi i Matěji Přibkovi nádhernej pomník. Takhle končej v Čechách lidoví hrdinové. Takhle se my Češi, ale vůbec my Slované, odvděčujem lidem, kteří říkaj pravdu, jsou přímí, stateční a čestní. To je naše odměna. Znova jsem si uvědomil, jak bude těžký, abych vnukům, ne vnutil, ale naservíroval Jiráska. Oni musej číst Starý pověsti český! ( Bude jim to připadat dlouhý a pomalý ) Promiňte mi ten odskok od Koziny. Musej znát Starý pověsti český, kór když já o tom píšu knihy,seriály, je to moje téma, moje dominantní téma. Ještě se k tomu vrátím.

OMBUDSMAN KTERÝ NIC NEZMŮŽE!

Před 80 lety se narodil právník a politik Otakar Motejl, první český ombudsman - 2000 až 2010. Ano, zemřel v roce 2010, čili byl 10 let ombudsmanem. Já jsem proti ombudsmanovi strašně vystupoval, protože já bojuju proti každýmu nově vzniklýmu úřadu, je to daňožrout, daňová zátěž na krku obyvatel. Příšerný, příšerný! Krejza, blahé paměti, byl to republikán, přečetl ve Sněmovně přede všema moji stať o ombudsmanovi. Jak bude krást, jak si bude kupovat auta, jak bude krást na benzínu a jak budou mít celá kancelář lístky na benzín, jak si budou kupovat kraviny, co nás to bude stát peněz, každej rok víc a víc. To schéma vy znáte. Krejza to přečetl a Petra Buzková za mnou přišla a říkala mi: „Nechtěla bych, Ringo, aby ses někdy na mě takhle zaměřil. Je to velmi nepříjemné dostat se s tebou do křížku.“ To mi zalichotila. Když se pak stal Motejl ombudsmanem, oni ho tam uklidili. Myslím, že byl krátkou dobu ministr spravedlnosti, a jako ministr spravedlnosti navrhl změnu v systému trestního práva. Byl vynikající právník, skvělej člověk, kterej nekradl, nebyl svině. Smetli jeho návrhy z povrchu zemskýho, neodhlasovali je, protože to už tam seděli ti zloději, který tam seděj furt a teď se postupně odhalujou. Motejl jim neseděl, tak ho uklidili na ombudsmana. Motejla jako ombudsmana bych si nechal, ale stejně je to instituce k hovnu. I když Pavel Dostál mi řekl: „Prosím tě, je to k hovnu, ale ono je dobře, když na to někdo upozorní, na ty zlořády. Ombudsman na ty zlořády upozorní. Ti, co ty zlořády dělaj, se mu vysmějou a tím to končí.“

UČŇOVÉ NA HOVNO!

Před 40 lety získal zápasník Vítězslav Mácha v řeckořímském zápase v Mnichově zlatou medaili. Pamatuju se na to, jakou jsme z toho měli všichni radost. Připomněl mi ten zápasník Mácha mýho kamaráda Kmenta. Jak jistě víte, čtenáři mého deníčku, byli jsme 4 učňové v Kovoslužbě, za které stát vyhodil peníze z okna. Byl to zápasník Kment, hokejovej brankář Holeček, stolní tenista Orlovský a já. Seděli jsme vedle sebe, vyučili jsme se a šli jsme do hajzlu. Tak jsme se odvděčili vlasti za to, že do nás investovala jako do televizních mechaniků. Teď, jak mě pozval Řebíček na Slávii a porazili jsme Brno 5:0, já jsem o tom psal v minulým deníčku, Kment tam dostával ocenění, byl kmotr zápasu, tak jsem ho viděl. Kment už shrbenej, silnej, tlouštík, stárnoucí zápasník. Šel hrdě a je to slávista. Tak snad nebylo to studium v Kovoslužbě marný. Poznal jsem tam skvělý lidi.

SKOTOVÉ! DRŽTE SE BRITŮ!

Před 750 lety porazil v bitvě u Stirlingu skotský národní hrdina William Wallace anglickou invazní armádu. Je zvláštní, ….mám takový dilema, který je ve mně, a mnozí mi dáte za pravdu, že to dilema máte taky. První je, já jsem velkej britofil, miluju všechno britský, všechno britský je skvělý, Britové jsou skvělí, oni taky skvělí jsou, co si budem povídat. Evropa jim vděčí za moc, za parlamentní demokracii, za technickou revoluci, prostě za ochranu opravdických svobod, až na to nakonec dojedou, chudáci. A mám rád i Skoty, a protože jsem Čech a nejsem úplně vzdělanej v historii ostrova, tak mi vadí, že Skoti se necítí spokojeni…Angličani jim teď hodně poskytujou volnost, protože chtěj udržet Skotsko jako součást Commonwealthu, ale přitom se ho nechtějí úplně zbavit. Skotové jsou skotští nacionalisti, ale to ještě neznamená, že nemaj rádi Anglii, maj radši Skotsko. Ale já mám rád oboje, Skoty i Brity. Tak co s tím?

POMOZME SRBŮM!!!

To je jako, já mám rád Jugoslávce. Mám rád Jugoše, mám rád Chorvaty i Srby. Vadí mi, že se spolu škorpěj. Pro mě jsou to prostě Jugoslávci. Já nerozlišuju Chorvaty a Srby. Teď musím, ale dělám to nerad. Kdybych si měl vybrat, nevím. Srbům se víc ubližuje… Dokonce když jsem byl v parlamentu, tak jsem se jich veřejně zastal před národem. Pan velvyslanec Džojič mi poslal děkovnej dopis a poslal mi knížku o Srbsku a děkoval mi, pozval mě k sobě na ambasádu. Bylo to rozkošný, protože mezitím zapomněl, komu to poslal a co jsem udělal, jak toho má hodně a jak dává spoustu pokynů. Tak někdo na ambasádě říkal: Tady nějakej poslanec Čech se nás zastal, krásně o nás mluvil, napište mu mým jménem dopis, pošlete mu tuhletu knížku, tuhletu ikonu, kopii ikony. A já jsem myslel, že mi to píše on. Bylo mu vidět v jeho očích, že vůbec neví, kdo jsem, když mi děkoval a objímali jsme se na jugoslávský ambasádě. Skvělý. Když jsme byli teď se Statisem na Lesbu, tak jsme se telefonem spojili s Rajko Dolečkem, velkým bojovníkem za Srbsko, geniálním chlapem. Miluju Rajko Dolečka, klikněte si ho na internetu, ať se o něm něco dozvíte.

ČESKÁ CUKR – DOBLÁ CUKR!

Před 225 lety byla vyrobena první várka cukru v českých zemích. Bylo to ve Zbraslavi. Mohli jsme kupovat ho kupovat kdesi….ale češi začali dělat svůj…nekupovali jako teď v EU mnohem dražší a horší cukr v zahraničí. Jak jsme se mohli mít! Jaký máme politiky! Jak se mohli posrat a přistoupit na to? Ano, chceme do EU, ale chceme do politický Evropský unie, ale chceme cukr, chceme brambory, chceme chmel, chceme mít soběstačný potraviny. Tak my si představujem EU. Ustoupili by jim, ustoupili. Ale panští kočí a zbabělci… Hnus, máme hnusný reprezentanty naší země.

ZAWINUL - ČIHAŘ A KRÁSNÁ BALETKA

Před 5 lety zemřel rakouský jazzový hudebník Joe Zawinul, kterej se narodil v roce 1932. Zawinula téměř neznám, neslyšel jsem od něj nic, ale vím, že Shorty, hlavní hrdina mý knížky Generace Beatles, ho dokonce fotografoval. A píše o něm. Jestli si dobře vzpomínám, vy, kteří čtete kolonku Generace Beatles, si přečtete, že to byl Zawinul, kdo mu dal marihuanu, kdo mu dal cigáro marihuanový a společně ho hulili. Shorty ho fotografoval, jako jeden z nejlepších jazzovejch fotografů v Kanadě. A taky ho vychvaloval Lexa Čihař, výbornej basista, kterej si vzal krásnou baletku, jednu ze sester Asterových. Hezká historka, v nějaký knížce o tom píšu. Lexa Čihař miloval Zawinula a poslouchal ho a furt o něm mluvil. My rockeři jsme ho posílali se Zawinulem do prdele, já, Kubeš, Mamut. Ale k tý jedný ze sester Asterových: jedna má Srnce, jedna Vágnera, tahle třetí, ta má Čihaře… Já jsem šel na konzervatoř, do katakomb navštívit svý spolužáky, tenkrát už profesory, tak jsem tam na mostě viděl Šatavu a říkal jsem: „Oldo, ty vole, co tady děláš?“ A on dělal: „Pšt, pšt, já jsem tady profesorem, neříkej mi ty vole!“ Tak na těch schodech šla krásná vysoká baletka. Vy znáte moji slabost k baletkám. Okamžitě se mi podlomily nohy. Přišel jsem na zkoušku a říkám klukům: „Teď jsem viděl tak nádhernou baletku, kluci! Něco nádhernýho!“ A Lexa říkal: „Co? Co? Kde? Kde?“ Tak šel na konzervatoř, počkal si na ni a vzal si ji za ženu. Má ji dodneška, tak vidíte, jak já spojuju osudy lidské. A nad tím vším se klene Joe Zawinul.

VLASTI! AŽ BUDE ZLE, SOKOLY ZAVOLEJ!

Před 190 lety se narodil spoluzakladatel Sokolského hnutí Jindřich Fügner. Zemřel v roce 1865. Mám Sokoly rád, aspoň víte, že na všechny kolem sebe nenadávám, neproklínám celej svět. Sokoly mám rád, chtěl bych jen připomenout smutně, že za Němců zahynulo strašný množství Sokolů. Nejen jak komunisti říkali, že jenom komunisti a členové odboje, byli to právě Sokolové, v první řadě jeli na popraviště a do koncentráku. Chvála jim. Nevím, jestli se Sokolský hnutí zase obnoví v takový síle, ale nemůžete vstoupit dvakrát do jedné řeky.

MĚL CIKÁNSKÝHO DĚDEČKA!

Před 110 lety se narodil brazilský politik českého původu Juscelino Kubitschek de Oliveira. Prezident brazilskej od roku 1956 do roku 1961. Zemřel v roce 1976. Víte, jak já jsem pyšnej na slavný Čechy, ať už je to Forman, Navrátilová, nebo Darja Klimentová. Všichni jsou to vynikající synové a dcery našeho národa. Myslím, že se málo mluví o Kubitschekovi. Uvítal bych knihu o Kubitschekovi, jak se to stalo a proč můžem bejt my Češi pyšný. Stejně jako Čermák, starosta Chicaga. Četli jste o něm něco? Napsal někdo něco? Já ne. Zato si můžete přečíst, vycházej knihy o spoustě debilů.