10. prosince 2012 MŇÁGA NEBO ŽĎORB? NOVÁ ŠÁRKA? 50 LET OLYMPIKU.

Začnu strážcem čistoty mých webovek, a sice božským Petrem Novotným, milovaným Gekem. Píše mi: „Milý Čuku, tak jsem já, starý hnidopich, narazil na první větší chybu v Tvé knize Generace Beatles. Vzhledem k tomu, že jde o citát, tak opruzuju, abys ji neudělal někdy jindy zas. Na straně 153 jsi měl jistě na mysli hlášku: Výsosti, nenechte prchlivost, tedy nikoli vztek, cloumat Vaším majestátem. A to neřekl Werichovi Vlasta Burian, ale Bohumil Záhorský, neboli komoří Lang. Tvůj Gek.“ Prosím vás, v knize Generace Beatles bude asi víc takových chyb a omylů a vašeho neúmyslného matení. Uvědomte si, že jsem ji psal rok, nebyl jsem vždycky úplně střízlivej, i když pravidelně nechlastám, chybička se mohla vloudit. Najděte si stranu 153 a opravte si to. Pobavil mě Petr, protože jsem vám vlastně napsal něco, kde nebyla pravda vůbec nic, jenom ten Werich, Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Co se všechno událo od našeho posledního kontaktu?

WAS IS DAS REGINA?

Byl jsem vysílat na Rádiu Regina hodinový rozhovor o životě. Jel jsem tam a říkal jsem si, že udělám reklamu novým knížkám a taky sobě, to vždycky, a poskytnu nějaký neškodný informace veřejnosti, protože ta moje milovaná veřejnost čte webovky, ta nemusí poslouchat rádio. Hodinovka byla skvělá, redaktorka milá, stále mě tlačila, abych řekl něco o své rodině. A já jsem říkal: „Paní redaktorko, tohle přece není bulvár, nebudeme o tom mluvit.“ Chtěla jít do hloubky, ale vybrala si špatný směr. Nicméně relaci jsme natočili k oboustranné spokojenosti. Vůbec nevím, kdy Regina vysílá, a vůbec co je to za stanici…jestli jste to někdo z vás slyšel, tak mi napište, jestli jsem nebyl za vola, což se velmi často stává.

OLOMOUC SE TĚŠÍ NA PORNO!

Hráli jsme v Olomouci, v klíčovým moravským městě, Dívčí válku. Hrál Martinák i Sandra Pogodová. Chyběl bohužel Mojda, kterej měl někde kšeft s divadlem. Ale Martinák převzal jeho roli velmi uspokojivě. Vojena a Častavu hrával dlouho předtím, než se vrátil Mojda. Představení bylo výborný. Olomouc aplaudovala, bylo plno. Byli jsme všichni šťastný. Vždycky se dívám při klaněčce na herce, protože stojím napravo a ukazuju na ně, a viděl jsem spokojenost v jejich tvářích. Do Olomouce můžeme klidně zas. Hned jsem nabízel pořadateli program Ringova škola života a sexu, což, myslím, vzal v úvahu, sami uvidíte, jestli se objevíme příští rok v Olomouci s rozkošně upřímně zvrhlým představením.

MŇÁGE NEBO ŽĎORB?

V šatně mě Pavlík Novotný potěšil, protože mi řekl, že existuje soubor Mňága a Ždorb, o kterým, já se musím přiznat, vůbec nic nevím. Jen mě zaujal ten název, když jsem o nich někde četl. Říkal jsem si: To musej bejt vtipný kluci a taky jsou. Protože jak říkal Pavlík, jeden z nich, buď Mňága, nebo Ždorb, měl někde rozhovor, nevím, jestli v Respektu, nebo kde, ale v nějakým ,,solidním,, časopise. A řekl, že jsem jeho nejmilejší spisovatel. Což mě vždycky u významnýho člověka udělá dětinskou radost, protože jak víte, chvály si moc neužiju. Od médií vůbec, jenom vy, co mě máte rádi, mi dáváte najevo svoji lásku. Naštěstí je vás dost. Prosím vás, až někdo uvidíte Mňágu a Ždorba, vyřiďte jim, že jeden z nich, kterej to řekl, má u mě slevu na obraz. Velkou vděčností mě naplnil a udělal mi velkou radost.

ŠPULÁKU BŮH TI ŽEHNEJ!

Stejně tak pan redaktor Špulák, kterej zprávu v hodnocení kulturních událostí snad měsíce uvedl knihu Generace Beatles jako knihu ne snad roku, nebo měsíce, ale že mu to stálo za to, aby mě vyplýtval v kolonce literatura. (?) Hned jsem sháněl jeho mobil, abych mu zavolal a řekl: Pane Špulák, já vám děkuju. Promiňte, že tady s tím opruzuju na stránkách deníčku. Zase, kdyby někdo z vás Špuláka znal a viděl ho, myslím, že dělá kulturu, hudbu v Právu, tak mu řekněte, že se zapsal stejně jako Mňága a Ždorb zlatými písmeny do mé stařecké paměti.

NOVÁ ŠÁRKA? TĚŠTE SE!

Pavlík Novotný, který je takový informační kanál mezi mnou a mladými lidmi, jak víte, já mimo svoji práci vůbec nevím, co se děje, tak Pavlík Novotný mě vždycky v šatně, když hrajeme, informuje o novinkách. A říkal mi: „Hele, oslovila mě jedna misska velmi krásná a významná, že by si chtěla zahrát u nás v divadle.“ Já ji nebudu jmenovat, dokud to všechno dobře nedopadne a neobjeví se na jevišti. Potěšilo mě, že projevila zájem, to je u missky velká vzácnost, protože ony si myslí většinou, že odjedou na zlatém koni do Arabských emirátů a tam budou žít šťastně až do smrti. Tahle už není šestnáctka, ale pořád je ještě v tom rozmezí 20-30. Pavlík říkal, že je velmi krásná, tak jsem říkal: „Prosím tě, tak ať mi zavolá.“ To víte, že je takové první ověření, jestli je pyšná, nebo ne. Když řekne: Co já bych mu volala, ať zavolá on mně. A Pavlík by jí měl říct: Když chceš, ty krávo, hrát v divadle, tak musíš zavolat řediteli! On ti přece nebude volat. Ty chceš hrát! Ale to, že chce hrát, za to měla u mě body k dobru. Zavolala, sešli jsme se. Zase musím konstatovat, že krásná byla, ale přišla v kalhotech a bez sukně, jako když odložila kastrol v kuchyni a odskočila si jen tak. Vždycky se musím smát, když si říkám: Holka, ty se jdeš ukázat člověku, na kterýho bys měla udělat dojem, a je ti to úplně u prdele co si řekne. Ta sebejistota těch ženskejch, že se z nich úplně poserete… Krásná byla, pod tím všedním oděvem domácí kuchty, co měla na sobě, dřímalo krásné tělo i hezký obličej, pravda s malým vymrlátkem na čele, to já bych jí poradil, jak se ho zbavit. Nicméně držela si mě od těla, zbytečně, protože já nejsem násilník, jak víte sami, vy, co čtete moje knížky, když to není dobrovolně a s chutí, tak to stojí za hovno a je lepší se na to… Nehledě na to, že zkušený muž neriskuje odmítnutí. Ale řekl jsem, proč ne, vždycky jsem měl v divadle krásný Šárky, zkusíme to. Odnesla si kazetu a scénář, uvidím. Ale jak říkám, zvláštní je, jak ten uzavřený, vylhaný svět modelingu, jak naplní ta děvčata takovou suverenitou na papírovejch nohách. Je to papírový tygr. Když si odmyslíte, jak nešťastný je výběr jejich chlapců… Na novou Šárku se těším, vy budete překvapený. Vykecám její jméno hned, jak si plácnem.

PARDUBICE

Hráli jsme v Pardubicích. Já vím, že se opakuju, že bych měl říct: Pardubice, jako vždy. Což znamená plno, návštěva, úspěch, nádhera. Jarda Sypal u díry v oponě úplně zářil, když se díval, jak se sál plní a zase při děkovačce radost v očích celého divadla.

ŠKOFIN PLNÝ SPARŤANŮ!

Pak jsem měl sólo výstup v Plzni. Jirka Vopršal, můj přítel mi vyjednal u Škofinu, že budu uvádět večírek Škofinu a jejich zákazníků. Bylo to v plzeňským pivovaru. Byli fajn, chlapi byli strašně milí, byly tam jenom asi 3 ženský, což mi nevadilo, protože já jsem tam nepřijel nikoho balit. Přesto jsem zkusil jednu z těch tří sbalit, ale to je, jak říkám: Nemůže jinak, kdo z Beskyd a z hor. Když to děláte celej život, tak to máte tak navyklý, že i když jdu na hajzl, tak to zkusím u hajzlbáby. To prostě je geneticky zakódovaný. Takže tam byli samí chlapi, ale byli skvělí. Řvali, pili pivo, ale když jsem vylezl na jeviště, ztišili se. Já vždycky během 3 minut poznám, s kým mám tu čest. podle reakcí, otestuju si je, mám takový testovací úseky, kdy poznám: Aha, tudy vede cesta. Buď přitvrdím, nebo uberu. Mám spoustu anekdot před ožráním a po ožrání. Mám scénky, když je tam hodně manželek, mám scénky, když tam nejsou manželky. Ty programy se od sebe dost lišej. Večer byl skvělej, byli prima, akorát co mě zarazilo, byli tam samí sparťani. No, co můžem od Vopršala čekat! Angažuje se ve Spartě. Ale že pozval slávistu mezi ně, aby je bavil a že jsem nedostal do držky, to považuju za úspěch. Vopršal mi dal mail na brankáře Petra Čecha z Chelsea, kterýho bych rád viděl a chtěl bych s ním krátce mluvit u kafe. Zajímaj mě jeho anglický bicí, jak hraje, na co hraje, jaký má činely, jaký má paličky, jaký má mašiny, jakou má šlapku k velkýmu bubnu a takovýhle věci. A mimoto mě zajímá samozřejmě, Premier League jak ji mám zažitou, jak na ni furt čumím, tak bych se ho chtěl na leccos zeptat. Říkal jsem Vopršalovi: „Chci mail, kterej čte. Ne mail, kterej čte jeho manažer, ten mu udělá svodku a popřípadě rozhodne, zda můj mail doručí, nebo ne.“ Viz příklad, vzpomeňte si v jednom z předchozích deníčků, jak jsem psal Dáše Havlový a jak ta babizna svévolně jí to neřekla a s mým mailem si vytřela svoji nezřízenou drzou prdel.

50 LET OLYMPIKU

Přišel slavnostní padesátiletý koncert Olympiku. Víte, jak já jsem línej, jak se mi nikam nechce. První, co mě napadlo, představa, jak jedu do O2 arény v zimě, ve tmě, v tom hnusu, tak jsem říkal, co kdybych se nechal zastoupit. Víte, jak velcí mistři už jsou většinou staří, nemocní, tak pošlou přebrat Nobelovu cenu někoho jiného. Cenu za ně přebírá většinou jejich dcera. Jako za Seiferta to taky někdo přebíral. Měl jsem dostat diamantovou desku za prodaný písničky, kterých mám taky přehršel s plešatou zpěvačkou. Chtěl jsem se nechat zastoupit, ale pak jsem si řekl: Sakra, už je nám nějakej pátek, už se nemusíme sejít, Janda, Chrastina, Klein a já. Může to být poslední setkání šedivých starců. Nakonec jsem tam jel. Zažil jsem neskutečný problém, když jsem přijel. Parkoval jsem ve VIP, a ten VIP je asi kilometr od vchodu pro účinkující. Zaparkovali jsme ve VIP, kamarád mě vezl, a šli jsme 900 metrů, možná kilometr kolem tý haly na úplně druhej konec v těch hovnech, v tý zimě v těch společenskejch šatech, kde byl vchod dovnitř. Neustále nás prohlíželi, šacovali, procházeli jsme těma vratama, který signalizujou, jestli máte bouchačku. Nevzal jsem si ji, a dobře jsem udělal, protože bych střílel už u toho prvního vchodu. Potkal jsem Pavla Sedláčka, kterej tam šel s manželkou, ale už jsme si neříkali, že si zavoláme, protože si to říkáme už dvacet let a nikdy jsme si nezavolali. Jen jsme se pozdravili. Koncert byl skvělej, Janda byl milej. My už se máme rádi, Janda mi odpustil moje urážky, já jsem se veřejně omluvil a vyznal jsem se z toho, jak si ho vážím a celýho Olympiku. Myslel jsem to upřímně. Udělal jsem tam faux pas. Byly tam samý holky na straně, dívaly se na Petra a já jsem šel k jedný z nich a říkal jsem: „Tak co, holky, kterou z vás šuká Petr?“ A ukázalo se, že to byly všechno jeho dcery, který se mi vysmály. Ta jedna mi říká: „Nic jsme od Tebe, Ringo, jinýho nečekaly, že bys řekl něco vtipnýho.“ Smály se a odpustily mi to. Byly prima. Byla tam i ta nejúspěšnější Petrova dcera. Dokonce s ním zpívala. Fakt odvaz, velká osobnost. Čeká miminko, aspoň to tak vypadalo. Byla tam se svým manželem. Fajn rodina. Fajn Olympic. Dostal jsem diamantovou desku, přebírali jsme ji s Chrastinou a s Kleinem a basista Papírek tam byl s náma, ten ji dostal taky. Nechtěl jsem, ale tlačilo mě to k mikrofonu. Říkal jsem si: Kurňa, narvaná hala a já nic vtipnýho neřeknu. Ale pak jsem si říkal: Seš tady jako host, i když jsi zakládající člen Olympiku, tak se tu nemůžeš naparovat. Šel jsem k mikrofonu a řekl jsem jen: „Jsme generace Beatles a nikdo na nás nemá.“ Zařval jsem to showmansky. Sklidil jsem potlesk a zase jsem se vrátil na své místo ke Kleinovi a k Chrastinovi a odcupitali jsme z jeviště. Pak jsem druhej den volal Dáše Durecový, pravý ruce Petra Jandy, skvělý ženský, která se nechce zaboha přiznat, že s Jandou šukala. Já jsem jí říkal: „Durecová, my jsme s Petrem Jandou úplně stejný. On by ti přece nedal práci, když bys neprokázala zcela zřetelně, že Mistra miluješ. Obklopujeme se jenom těmi nejvěrnějšími. Nepustíme krysu zrádnou, frigidní do své blízkosti.“ Durecová říkala: „Zaboha ne, já jsem tenkrát někoho měla, Ringo, to já bych neudělala.“ Já jsem se jí smál, ale nicméně jsem ji poprosil: „Dášo, prosím tě, sežeň telefon na Mirka Klempíře a na Milana Růžka, to jsou svědci toho historickýho setkání v karlínským pivovaru, kde se Olympic založil a kde já jsem tenkrát byl a viděl jsem tam i Jandu. Janda tvrdí, že žádná taková schůzka nebyla, nebo že se na žádnou schůzku nepamatuju. Klempíř to bude určitě vědět. A Klempíř i Růžek mi řeknou, jak to vlastně bylo. A taky si vzpomenou, jak píše Petr v tý knížce, že jsem někde soutěžil s Pacákem, což já jsem už na minulých stránkách deníčku vyvrátil. Já jsem nikdy s nikým nesoutěžil. Já jsem vždycky přišel jako vítěz už tím, co jsem si nesl, dovednost, která byla v mých rukou.“ Dáša se zatím neozvala. Budete první, kdo se dozvíte, co mi Klempíř a Růžek řekne. Na co si vzpomenou. Už sám o tom pochybuju, jestli se plete Petr nebo já.

KALENDÁŘ – SIGMA 2013

Významný počin udělala Sigma. Já mám zafixováno Sigma Olomouc, ale ona je to vlastně Sigma Lutín. Můj vztah k Sigmě je velmi vřelý, velmi blízký, protože byla to právě Sigma, kdo sponzoroval moji velkou výstavu U Hybernů asi před 5 lety u Lichtenberga v muzikálovým divadle. A jsem taky autorem jejich velkého obrazu Vítězná Sigma, velkej olej, kterej si u mě objednali a kterej mají jako firemní. Sigma si u mě objednala kalendář. Mezinárodní pětijazyčný kalendář Prahy. Chtěli jenom Prahy, ne legrace, protože mají zahraniční partnery a ti by se mohli jednak nad mými obrazy urazit, neřknuli posrat z mého výtečného humoru jednak by se jim nemuseli smát. Tak jsme vybrali 13 nádherných obrazů, promiňte, že o svých obrazech mluvím jako o nádherných, ale myslím co do témat. Oni teď přivezli nádhernej velkej kalendář na kvalitním ručním papíře. Z toho už jsem byl úplně odvázanej. Přivezli mi kalendáře jako dárky pro mý přátele. Řekl jsem si, že každej, kdo má můj obraz, na koho si vzpomenu, tak mu dám taky tenhle kalendář. Měl jsem z toho radost, až na to, že oni přivezli ještě asi 1 000 těch jednotlivejch obrázků, abych je signoval. Je to hromada, Mám to na zemi, je to do výše stolu. Tak signuju, podepisuju už 10 dní a budu podepisovat až do Novýho roku. Ale ten kalendář stojí za to. Určitě na něj někde narazíte. Nebo si jim o něj napište.

OSTRAVA – SESTRA MÁ!

Dnešní deníček ukončím velkým vystoupením v Ostravě. Já Ostravu miluju, to byla i se Schelingerem naše pevnost. Ostrava a ještě Nitra. Tam jsme se drželi ještě dlouho. Katapult ovládal republiku, ale Ostrava a Nitra, to byly naše pevnosti. Tam jsme se bránili s Jirkou Schelingerem až do poslední chvíli jako Jan Roháč z Dubé na Sionu. Vystupovali jsme v tom velkým stalinským kulturáku u hlavní cesty do centra Ostravy, ale v tom menším krásným sále v divadle. Byli skvělí. Šel jsem hned k pořadatelce, říkal jsem si: Velkej sál, vyprodáno, bodujeme. Hned jsem jí začal vnucovat Ringovu školu života a sexu. Zase jsem prokázal svoji nepozornost, protože paní pořadatelka mi sdělila s úsměvem: „Pane Čech, kdybyste se podíval do kalendáře, my vás tady v lednu máme. Už jsem si to objednala.“ Potěšila i zahanbila mě zároveň. Do Ostravy se těším. Doufám, že se přijdete na tu nádhernou sprosťárnu podívat.

KALENDÁŘ

Před 400 lety zemřela česká básnířka anglického původu Alžběta Johana Westonia, která se narodila v roce 1581. Musím se přiznat, že jsem nikdy tohle jméno neslyšel a že mě tahle zpráva překvapila stejně jako vás, moji milí gardisté. Já jsem vám před časem přestal dávat domácí úkoly. Nevím, jestli jste je vypracovávali, v knížce Generace Beatles domácí úkoly jsou, já bych využil i tohohle data a dal bych vám domácí úkol. Najděte si, vy, co to umíte na internetu, kdo teda Alžběta Johana Westonia byla a zkuste najít nějakou její básničku. Napište mi, jestli to je pěkný, nebo jestli se vám to nelíbilo. Jsem zvědavej. Já na to nebudu mít čas, ale budu čekat na zprávu.

KLICPERA OBROZENECKÝ RINGO

Před 220 lety se narodil spisovatel a dramatik Václav Kliment Klicpera, kterej zemřel v roce 1859. Bože, je to 220 let, můžeme mu jenom gratulovat, protože jeho věci se hrajou pořád. Stále je někde na repertoáru jeho hra Zlý jelen. Já mám na obrozence zvláštní metr, všem jim nadržuju. Počínaje Tylem a všem těmhle kumštýřům. Mám pro ně slabost, byla to těžká doba a oni probouzeli národ. Miluju svoje předky v oblasti kumštu a vážím si jich. Už jsem mockrát napsal, jak si vážím filmových herců první republiky, cítím tu souvislou linii od nich až k nám. Kéž bych byl dobrej tak jako Klicpera a Dívčí válka se hrála ještě za 220 let! To by bylo něco!

STIVÍNO – IL DIVINE BOEMO!

70. narozeniny oslaví hudebník Jiří Stivín. Můžu napsat, že je můj přítel. Se Stivínem se známe celej život, a nesmírně ho obdivuju. Je to geniální hudebník, jeden z nejgeniálnějších hudebníků minulýho století. Nejenže vychoval spoustu žáků, ale mně se na Jirkovi líbilo, a co nás spojovalo a mnoho dalších umělců, téměř všechny, co tady budu někoho pokrytecky vyjímat, Jiří Stivín navazoval velmi úzké a přátelské vztahy se svými žačkami. To je něco tak nádhernýho, když takovejhle umělec nezapomene při tý výuce taky na tu lidskou stránku a chce poznat žačku též jako člověka. Mám zkrátka Stivína rád. Jirko, přeju ti tímto způsobem ještě jednou tolik a hodně krásnejch žaček, ať mají pro tebe pochopení, ať je tam hodně gerontofilů, gerontů. „Pane Čech, já jsem geront,“ jak mi řeklo nedávno jedno děvče. Ale byl to geront nehezký, takže jsme se nesblížili.

BĚŽ DO PRDELE S VOLTAIKOU!

Před 90 lety se narodil americký vědec Stanford Ovshinsky, držitel více než 400 patentů. Podílel se mimo jiné na vynálezu NIMH akumulátoru, to nevím, co to je. To máte druhej domácí úkol, zjistěte, co to je za akumulátor. Ale on nám to určitě napíše Novotný, co to je. Ovshinsky dále vynalezl fotovoltaické panely a ploché obrazovky LCD. Umřel letos v říjnu. Co bych k tomu řekl? Byl to génius. Jeho plochou obrazovku mám, zrovna včera jsem na ni čuměl, viděl jsem Arsenal a Rosickýho, jak dal po zranění krásnou branku. Ale ty fotovoltaický panely si mohl strčit do prdele. To nám teda zavařil s těma panelama. Kolik nás to, nebohé Čechy, bude stát? Kdyby tušil, že my těm lotrům nejenže přidáme, aby si ty fotovoltaický panely mohli postavit z půjček, z našich peněz, ještě jim budeme přidávat. Nechci slevu zadarmo! Vyjebali s náma totálně a parlament taky! Přál bych si, aby jména těch poslanců, kteří hlasovali pro dotace do fotovoltaických panelů, aby je vyvěsili na velký ceduli u sv. Václava i s adresama. Oni totiž jsou taky zároveň majiteli toho provozování. Lotři! Ovshinsky, vím, že za to nemůžeš, ale měl ses na to vysrat.

DIEGO A FRÍDA – SKVĚLÁ RODINA!

Před 55 lety zemřel mexický malíř Diego Rivera, kterej se narodil v roce 1886. Maluje zvláštním způsobem, maluje hezky. Já o něm dost vím, četl jsem o něm nádhernou knížku. On byl manžel Fridy Kahlo, též vynikající mexické umělkyně, malovala krásně. A navíc to byla božská baba. Víte, jak já miluju výjimečný ženský. Šukala, kudy chodila, nejenom s Riverou, kterýho milovala, a jak to u umělců bývá, opouštěli se a zase se vraceli a zase se opouštěli. Ty návraty jsou krásný a divoký. Ona měla něco s páteří, byla velmi nemocná, Diego se o ni staral, bydleli společně. A jak jsem už psal, přijel tam Trockij, ubytoval se u nich, a Frida ho hned ošukala. Takže Trockij v azylu potkal takovouhle božskou ženskou. Myslím, že takhle skvostná ženská musela bejt i Božena Němcová a taková byla i Valadonová, milenka českých Pařížanů. Škoda, že je takovejhle holek málo, možná Káča Kornová, jinak pusto prázdno. Frída měla mít 10 dcer a kdyby jedna pracovala v Praze na Mexický ambasádě, jel bych tam s čokoládovejma ježkama!

TICHÁ NOC A ZELENÁ JE TRÁVA

Před 225 lety se narodil rakouský učitel Franz Xaver Gruber, autor hudby koledy Tichá noc. Gruber, stejně jako Klicpera přežil svoji smrt. Co svět světem bude, pokud to 22. prosince neskončí, tak budeme zpívat tuhle krásnou koledu. Doufám, že Zelená je tráva se zařadí k těmto evergreenům po bok Grubera.

SKVĚLE KOMPONUJE – SKVĚLE PÍŠE

90 let se dožívá klavírista a skladatel Ilja Hurník. Miluju Hurníka, Hurník je velmi inteligentní hudebník a výtečný spisovatel. Napsal spoustu nádherných povídek a knížek. Chtěl bych jen připomenout, myslím, že se to jmenovalo Touha Sherlocka Holmese, jak ten Sherlock Holmes hrál na housle a nešlo mu to. On si ani nevážil svýho geniálního detektivního talentu, on chtěl být výtečným houslistou. Na konci toho filmu je nádherná věc, jak má uhodnout, ve kterým ze dvou tympánů je mrtvola. Sherlock to neuhodne, pachatel se mu vysměje a říká: Nemá hudební sluch, nemá hudební sluch! Víc nemohl geniálního detektiva pokořit. Tak, Iljo, ještě jednou tolik.

BRITSKÁ DÍVČÍ VÁLKA

Před 60 lety měla v Londýně premiéru hra Agathy Christie Past na myši. Byla to hra, která se uváděla bez přestávky nejdýl na celým světě. Myslím, že Past na myši hráli v Londýně 40 let. Kdo ví, jestli ji nehrajou stále. Petr Novotný to bude vědět a doplní to. Já si často přeju v duchu, a není to jen moje přání v duchu, už jsem to i vykecal, aby se Dívčí válka zařadila po bok Pasti na myši. Dívčí válka už má přes 2 500 repríz. Tak mám dobře nakročeno.

MITCHELLA OBDIVUJU, ALE BUBNUJU JAKO RINGO!

Před 70 lety se narodil americký kytarista Jimmy Hendrix. Hendrix posunul rockovou muziku vpřed. Já jsem konzervativec i v rocku, ale Hendrixe jsem vzal. To bylo ještě v mantinelech, který jsem měl rád. Měl vynikajícího bubeníka, jmenoval se Mitchell. Geniální bubeník! Já jsem ho obdivoval. Jednou v Amfoře na Smíchově, Mišík,…. my jsme se s Mišíkem moc nemilovali, já už jsem to psal, pošklebovali jsme se vzájemně, ale komu já jsem se nepoškleboval, tak Mišík, když jsem vychvaloval Mitchella, jak skvěle hraje, mi řekl: „Ty vole, proč ty hraješ jako Ringo, když miluješ Mitchella?“ Já jsem říkal: „Protože jsem Ringo, blbe.“ Byl jsem prostý hardrockový bubeník, ale Mitchell, to už přerůstalo do jazzu. Byl to bubenický génius. Kdo ví, jestli ještě žije.

BYL POMALEJŠÍ NEŽ HITLER!

Před 125 lety se narodil nacistický důstojník Ernst Röhm, velitel jednotek SA. Byl popraven v roce 1934. Jsou určitý historický postavy, kdy já se snažím vybavit a popsat události kolem nich. Když Röhm pochodoval vedle Hitlera, že nepoznal, že ten vedle s ním zatočí. Že si neřekl: Hergot, ten Hitler, to je nebezpečnej partner. Musím si dát pozor, nebo s tím musím rychle něco udělat. Ten mě dlouho vedle sebe nesnese. Röhm si to neřekl, byl to homosexuál, věnoval se asi víc sexu než ostražitosti a taky tak dopadl. Hitler s ním zatočil. Krásnej film jsem o tom viděl, jak ti homosexuální SA nazí běží do jezera, jásají, smějí se na slunci, mají radost ze života a že mají velký pindíky a že tam mají kamarády, též s velkými pindíky. A tak si užívali to svý zdravý homosexuální mládí. Pak si nalezli do postelí, vždycky buzna, buzna, buzna, buzna po dvojicích a v noci tam přijeli SS a všechny je postříleli. Röhme, kdybys byl chytrej, tak to uděláš dřív. Dva lotři, ale jeden byl rychlejší.

SV. SATURNIN

V listopadu se slaví svátek sv. Saturnina. Vidíte, že máme skluz, já se snažím to dohánět, ale nechci kalendáře dělat dlouhý, protože si myslím, že pro vás nejsou moc zábavný, a těch pár glos, co já vytáhnu z paměti, nedělaj tuhletu pasáž mých webovek moc zajímavou. Jen k tomu Saturninovi. Je to nádhernej patron. Sv. Saturnin je patron proti bolestem hlavy, proti soužení s mravenci a současně je patron francouzského města Toulouse. Mně se líběj ty vazby. Až mě bude bolet hlava, tak budu vědět, že se musím s prosbou v modlitbě obrátit na sv. Saturnina. A soužení s mravenci, to by možná pomohl v těch pražskejch panelácích, jak jsou zaplavený těma faraonama, myslím, že tak se říká těm mravencům. Špatně se huběj, teď jsem někde četl, že oni ten poprašek žerou, že jim po něm slouží zdraví. Zvláštní spojení. A jak se tam dostalo to město Toulouse, to nechám zase na vás a na Petrovi.

NENÍ TO MŮJ ŠÁLEK ČAJE!

Před 30 lety vyšlo druhé studiové album amerického zpěváka Michaela Jacksona s názvem Thriller, jež se stalo komerčně nejúspěšnějším albem v dějinách popmusic. Prodalo se ho přes 51 milionů kusů. Já teď řeknu něco strašlivýho, za co bych se měl stydět, ale víte, že pravda především. Nikdy v životě jsem tohle album neslyšel. I když jsem vnímal tu hysterii kolem toho alba, nikdy mě ani nenapadlo, abych vypnul Rolling Stones, Beatles, Black Sabbath, Uriah Heep, Led Zeppelin, a dal tam album Michaela Jacksona Thriller. Ani bohovi! Do baráku mi nesměl a nesmí ani nadále. Ale protože jsem soudný a spravedlivý, myslím, že to album bude určitě skvělý, když si ho tolik z vás koupilo.

KDO S ČÍM ZACHÁZÍ, TÍM TAKY SCHÁZÍ!

Před 85 lety začal v Moskvě 15. sjezd komunistické strany, který schválil první pětiletý plán, kolektivizaci zemědělství a vyloučil ze strany Lva Trockého a 76 jeho přívrženců. Ten sjezd skončil 19. prosince 1927. Pokud si pamatuju, tak Trockij už byl pryč. Nebo utekl až po tom sjezdu? Asi už byl pryč, protože z toho sjezdu už by jel ve volze do moskevskýho vězení. Odvezli by i těch 76 jeho přívrženců. Ale oni už byli asi za hranicema. Jak už jsem dnes v deníčku uvedl, Lev Trockij spěchal k Diego Riverovi a jeho krásné ženě, aby si zašukal, a kde mu taky zarazili cepín do hlavy. Ta představa je strašná, jak Lev Trockij prožije krásnou milostnou noc s Fridou Kahlo, a pak říká: Frido, ještě si pospi, to jsem ti dal dneska sexy kapky, co? To víš, ruský chuj je ruský chuj. A pyšně odešel do své pracovny, kde si namočil pero do kalamáře, pak tam vešel ten, co ho za ním poslal Stalin, a bác ho cepínem do hlavy a bylo po Trockém. Tak končí velikáni. Ale myslím si, že Trockij si to zasloužil, protože už v té době byl mnohonásobný vrah, a v Rusku se velmi zastával teroru, hájil ho. Zaujímal velmi silné místo v Rudé armádě, kterou nutil, aby střílela do Rusů. Prostě Rusko, nebudu to tady rozpitvávat. Kdo rozumí tý zemi? Teď mi někdo napsal, jeden z vás, že tajemství ruské povahy tkví v tom, že to je to genetické mísení. Tak jako já vždycky říkám na Slovensku: Kluci, ti Tataři, co sem pronikli, oni se až do Prahy bohužel nedostali, a šukali tady ty vaše praprapraprapramatky, proto jsou ty Slovenky tak hezký, protože mají ten šmrnc v těch očích, ta tatarská krev, to malé procento tam, jim dává to kouzlo. Proto z nich my Češi jsme úplně vydřený. Ten člověk mi napsal, že Zlatá horda, která ovládla Rus, se mísila s Ruskama. Rusové, co si budeme povídat, jsou pěkní, ti vysoký blonďáci, silní svalovci. Samozřejmě je tam určitej sklon k asiatskýmu způsobu myšlení, čímž se od nás západních Slovanů silně liší a tím se nám mentálně vzdalují. Proto je ruská duše těžko pochopitelná.

DÍKY ZA TEMELÍN FERMI!

Před 70 lety italský fyzik Enrico Fermi vyvolal první jadernou řetězovou reakci na světě. Představit si to neumím. Bouchlo mu to v laboratoři? Nebo to jen předpokládal a řekl: Kluci, teď jsem něco vynalezl, ale půjdeme radši na dvůr, tady nám to bouchne. Udělal se tam malej atomovej hříbek nad tím stolem nebo jak to bylo? Nevím. Co myslíš Geku?

VYVRTEJTE MI PINDU!

Před 60 lety byla provedena první operace změny pohlaví. George Jorgensen se stal Christine Jorgensenovou. Já mám takovou krásnou laickou představu o tom. Vůbec jsem nepochopil, jak taková změna pohlaví probíhá. Jorgensenovi uřízli pinďoura a dali ho na led, aby ho pak zase dali nějaký Jorgensenový, která se bude chtít stát Jorgensenem? Uchovat ho jako orgán. A jemu tam vyvrtali díru? Nebo měli náhradní pochvu, kterou zase darovala nějaká jiná ženská, která toužila být mužem a že mu tu pindu přišili? A jak hlubokou? Poslyšte, zajímavý to je, co si budem povídat. Když se nad tím zamyslíte, ta představa změny pohlaví… Nikdy jsem po tom nepátral, já, kterej o sexu tolik píšu a tolik toho vím. Tak sakra, jak to asi… Musím se zeptat. Chci ještě před Vánocema navštívit mého guru, pana profesora Koukolíka a zeptám se ho. On umí skvěle přibližovat ty vědecký problémy. Řeknu mu, aby mi vysvětlil, jak se vlastně ta změna pohlaví provádí. Napadá mě, když dokážou měnit pohlaví, když vám přišijou pindíka nebo pipinu, tak by nám je taky mohli nastavovat. Ne, že bych nebyl spokojenej, ale znáte naši odvěkou mužskou touhu, nikdy není dost velkej, i když na vás nejsou stížnosti a děvčata odchází od vás spokojena, vy přesto toužíte. Já jsem dokonce uvažoval, že bych koupil tak 5 cm od toho Rosenberga, abych byl nadsamec. Třeba by mi prodal. Počkám, až se dostane do finanční tísně a zkusím od něj kousek koupit.