Dobrý den, dnes je 05.03.2024 - 16:19
1. samizdatový internetový magazín v prvobytně pospolném kapitalismu a rozvinuté tržní demokracii

Pan zubař

Já jsem víc než statečný - zaškrtím medvěda!
Hravě mávám traversou, tou těžkou zejména.
Jedna věc však nahání mi... hrůzu děsnou - přestrašnou.
Pan zubař, jak se ke mně nakloní...
to pak řvu, musím sedět svázaný!
Pan zubař, zvuk vrtačky ukrutný...
ten mě úplně zdeptá... to je smutný!
Já jsem víc než statečný a vážím sto třicet,
mám metr devadesát a svaly jak ocel.
Jedna věc však nahání mi... hrůzu děsnou - přestrašnou.
Pan zubař, jak se ke mně nakloní...
já lítám ordinací šílený...
řvu jak tur kopím lovcem raněný,
když si páčidlo nese... na můj chrup!

Recitativ:
Podejte mi, sestro, bajnu...
a ty kleště zahnutý... tu ocelovou tyč také,
tu s nápisem Poldi Kladno nerez!
Hoďte na něj tu síť... táák a teď mu podržte hlavu!
Už to bude! Už to bude!
Ouha! To byl ten zdravý! Promiňte!
Tak znovu. Hééj rup! Už je venku!
Ouha, to zase bylo nesprávné patro! Promiňte!
Tohle je on! Ten tam ale drží!
Mrška osmička jedna vlevo dole!
Radši ho odvrtám... no pojď!
A kořínky z dásničky vysekneme... sestro dlátíčko...