Byl jsem na Hluboký, u kamaráda Bednaříka, vynikajícího hokejisty, teď už teda podnikatele, ve vilové čtvrti, kde bydlej hokejisti a fotbalisti, Franta Cipro bydlí vedle a Poborský naproti. Zase jsem u Bednaříků porušoval dietu. Dostal jsem pudink se šlehačkou a cpal jsem ho do sebe i nosem. Vždycky se mi vybaví, když takhle hltám, fotky, na kterých do sebe cpou první jídlo vězňové v koncentráku, které jim dali američtí vojáci. Ti ovšem proti mně jedli kultivovaně a zdrženlivě! Jak může vůbec zhubnout člověk, který do sebe cpe pudinkový pohár a ještě chtivě zírá na pohár Bednaříka a pohár jeho ženy!?!
Poborský
Jejich holčička dělá taky balet, tak jsme si pokecali. Má krásnej dům se zahradou. Ukazoval, kde bydlí Poborský. Já jsem vyjádřil lítost, že Poborský přes několikeré moje výzvy, kdy i Bednařík, kterej má nakonec některé moje obrazy, ( já jsem přitom mezi pudinkem a druhým pudinkem který jsem dostal, dával jsem na ně závěrečnou glazuru, aby měli lesk), tak mi řekl, že Poborskýmu to několikrát vyřídil, co jsem mu to vzkazoval. Poborský nevolá, nevolá. Bednařík ho hájil, že Poborský je takovej nesmělej. Říkám, nesmělej může bejt, já mu hlavu neutrhnu. Mě toho tolik zajímalo. Jednak jsem byl jeden z těch, co mu v Edenu mávali, když odcházel s ruksakem, s tornou přes rameno do Anglie. Já jsem na něj volal: „Pane Poborský, to je veliká čest, že jedete do země, kde se fotbal narodil. To je životní výhra.“ On se smál, mávali jsme si a teď bych se ho chtěl zeptat, jak to je, v tý Anglii, jak se chovaj hráči k sobě v šatně, co smějí a co ne, jestli tam mají kantýnu, co jedí ti hráči, jestli to platí klub, nebo ne….atd. Vyptal bych se ho na nějaký slavný hráče, protože je miluju, protože se dívám na Sky, znám je, co by mi o nich Pobora řekl, protože s nimi a proti nim musel hrát. ( Goodjoansen/Van Niestelroy/Kayt/….
Zeptal bych se ho, proč tak zanevřel na Anglii, já vím, že je to tam těžký, v Anglii je všechno těžší, vím, jak vyhořel Jarošík, jak se nechytil Baroš. Tolik otázek jsem na něj měl. Pobora se stydí… Taky bych chtěl vědět, co jsme mu udělali my Slávisti, že šel do Sparty po návratu. Pochopil bych, že šel jako profesionál za milionem měsíčně, to by u nás nedostal. ( Ale byl by ve Slávii! Není to víc?) Ale být Poborským, nemluvil bych o Slávii špatně, vždyť všechno dobrý, mimo jeho talentu, ten má od Boha, má od Slávie. Pak mi Bednařík napsal, byli s kamarádem na představení, krásnou SMS. Seděl vedle něj takovej pořez. Říkal jsem Uršule o přestávce, podívej, takovej pořez, jak sedí vedle Bednaříka, od něj bych ránu nechtěl držet. A Bednařík psal, že se to tomu pořezovi strašně líbilo, že byl úplně nadšenej z tý hry ,,Dívčí válka,, a já jsem se smál, píše Bednařík, protože jsem mu říkal, ty vole, ty jsi tak blbej, vždyť jsi to viděl tisíckrát v autobuse, kde jsme si to pouštěli, cestou na ligový zápasy a ty si to nepamatuješ?
A vysvětluje: „Nediv se, Ringo, je to obránce a to už je skoro brankář.“
Deník osamělého běžce
Další články
